Mo?e Dajan
??? ????
|
---|
Mo?e Dajan
|
|
5.
ministr zahrani?nich v?ci Izraele
|
---|
Ve funkci:
20. ?ervna
1977
?
23. ?ijna
1979
|
P?edseda vlady
| Menachem Begin
|
---|
P?edch?dce
| Jigal Alon
|
---|
Nastupce
| Jicchak ?amir
|
---|
|
|
5.
ministr obrany Izraele
|
---|
Ve funkci:
2. ?ervna
1967
?
3. ?ervna
1974
|
P?edseda vlady
| Levi E?kol
Golda Meirova
|
---|
P?edch?dce
| Levi E?kol
|
---|
Nastupce
| ?imon Peres
|
---|
|
|
Stranicka p?islu?nost
|
---|
?lenstvi
| Telem
(d?ive
Mapaj
,
Rafi
,
Ma'arach
)
|
---|
|
|
Vojenska slu?ba
|
---|
Slu?ba
| Britska armada
Hagana
Izraelske obranne sily
|
---|
Doba slu?by
| 1932?1974
|
---|
Hodnost
| brigadni velitel
generalporu?ik
Na?elnik G?
(
Ramatkal
)
|
---|
Bitvy/valky
| druha sv?tova valka
valka za nezavislost
sinajska valka
?estidenni valka
jomkipurska valka
|
---|
Vyznamenani
| ?ad za vynikajici slu?bu
?ad ?estne legie
|
---|
|
|
Narozeni
| 20. kv?tna
1915
Deganja A
,
Osmanska ?i?e
(nyni
Izrael
)
|
---|
Umrti
| 16. ?ijna
1981
(ve v?ku 66 let)
Tel Aviv
,
Izrael
|
---|
P?i?ina umrti
| rakovina
,
kolorektalni karcinom
a
infarkt myokardu
|
---|
Misto poh?beni
| Nahalal
|
---|
Kneset
| 4.
,
5.
,
6.
,
7.
,
8.
,
9.
,
10.
|
---|
Cho?
| Ruth Schwartzova
(1935?1971)
Rachel Dajanova
(1973-smrt)
|
---|
Rodi?e
| ?mu'el Dajan
a
Devora Dajanova
|
---|
D?ti
| Ja'el Dajanova
Asaf Dajan
Ehud Dajan
|
---|
P?ibuzni
| ?mu'el Dajan
(otec)
Uzi Dajan
(synovec)
|
---|
Alma mater
| Senior Officers' School
(1951?1952)
|
---|
Profese
| politik
,
d?stojnik
a
archeolog
|
---|
Ocen?ni
| velkod?stojnik ?adu ?estne legie
(1956)
ryti? ?adu ?estne legie
?ad za vynikajici slu?bu
?ady, vyznamenani a medaile Izraele
|
---|
Podpis
| |
---|
Commons
| Moshe Dayan
|
---|
N?ktera data mohou pochazet z
datove polo?ky
.
|
Mo?e Dajan
(
hebrejsky
:
??? ????
, ?il
20. kv?tna
1915
?
16. ?ijna
1981
) byl
izraelsky
general
a politik. Ve sve vojenske karie?e dosahl nejvy??iho postu, a to
na?elnika Generalniho ?tabu
Izraelskych obrannych sil
, kde p?sobil v letech 1953 a? 1958. Po odchodu z armady se stal
ministrem obrany
a pozd?ji
ministrem zahrani?nich v?ci
.
Narodil se v
kibucu
Deganja Alef
pobli?
Galilejskeho jezera
, na uzemi tehdej?i
Osmanske ?i?e
(dne?niho
Izraele
). Jeho rodi?e ?mu'el a Debora byli ?idov?ti imigranti z ukrajinske ?asti
Ruskeho imperia
. Otec
?mu'el Dajan
imigroval do Palestiny v roce 1908 v ramci
druhe aliji
, pracoval jako d?lnik v Deganiji, pat?il k zakladatel?m mo?avu
Nahalal
a po vzniku Izraele byl poslancem za vladni stranu
Mapaj
.
[1]
Matka Debora (rozena Zatulovska) p?i?la do Palestiny v roce 1913 sama, jen se zvacim dopisem do kibucu, kde ji v?ak nakonec nep?ijali. Posleze se seznamila s budoucim man?elem ?mu'elem, za ktereho se v roce 1915 provdala.
[1]
Krom? Mo?eho, ktery byl jejich prvnim synem, se jim narodila je?t? dcera Aviva (* 1922) a syn Corik (* 1926). Corik Dajan zahynul b?hem izraelske valky za nezavislost v roce 1948 p?i bitv? o
Ramat Jochanan
[2]
(jeho syn
Uzi Dajan
, narozeny ve stejny rok, kdy zem?el jeho otec, se v armadni hierarchii vypracoval na generala a zastupce na?elnika Generalniho ?tabu).
[3]
Dajan se stal v?bec prvnim dit?tem narozenym v kibucu
[4]
a byl pojmenovan po devatenactiletem Mo?e Barskem, ktery byl p?ed
prvni sv?tovou valkou
zabit p?i arabskem utoku.
[4]
Jako dit? byl velmi nemocny, v d?sledku t??kych podminek, ktere v te dob? Palestina skytala. Kdy? mu byl rok, postihl jeho leve oko
trachom
, ve dvou letech tem?? zem?el na
zapal plic
a v p?ti letech onemocn?l
malarii
.
[5]
V roce 1921 se ve svych ?esti letech p?est?hoval s rodinou do prvniho mo?avu
Nahalal
, kde posleze vyr?stal a vystudoval zakladni a zem?d?lskou ?kolu. Jako dit? pomahal na farm? a diky kontaktu s Araby ze sousednich vesnic se nau?il hovorovou
arab?tinu
.
[1]
Ve svych ?trnacti letech vstoupil v roce 1929 do ?idovske podzemni vojenske organizace
Hagana
.
[6]
V roce 1934 se ve ?kole seznamil se svou budouci man?elkou Rut Schwarzovou, jeji? otec byl usp??ny jeruzalemsky pravnik.
[7]
Je?t? p?ed svatbou s Rut se v?ak na jeji navrh o?enil s ?idovskou divkou, ktera uprchla z N?mecka.
[1]
S?atek ji m?l zajistit palestinsky pas a zabranit tomu, aby byla poslana zp?t do N?mecka. Po roce se s onou divkou rozvedl a ve svych dvaceti letech se o?enil s Rut.
[1]
Po svatb? odjeli novoman?ele do
Spojeneho kralovstvi
, kde Rutin otec za?idil Mo?emu studium na
London School of Economics
. V d?sledku jazykove a kulturni bariery se v?ak ji? po p?l roce vratili.
[1]
Spole?n? se jim narodily t?i d?ti, dcera
Ja'el
(* 1939) a synove Ehud (* 1942) a
Asaf
(* 1945). Po 36 letech man?elstvi se v?ak Rut s Mo?em v roce 1971 rozvedla.
V souvislosti se stale rostouci intenzitou arabskych utok? souhlasila v roce 1936 britska administrativa se vznikem uniformovanych ?idovskych pomocnych stra?i, takzvanym ?ghaffir?m“. T?ch bylo zhruba t?i tisice, byli vybaveni lehkymi zbran?mi a jejich opera?nim d?stojnikem byl prosionisticky orientovany britsky kapitan
Orde Wingate
.
[8]
Ghaffirove byli zarove? i ?leny Hagany (co? v te dob? Brit?m nevadilo) a jednim z nich byl i Mo?e Dajan, ktery v teto ??idovske policii“ slou?il a? do roku 1939, a to zejmena v oblastech
Jizre'elskeho udoli
a
Galileje
.
[6]
V roce 1937 byl Wingate pov??en, aby ?idovske stra?e zorganizoval do
zvla?tnich no?nich ?et
(
hebrejsky
: ?????? ????? ????????,
Plugot ha-lajlot ha-mejuchadot
).
[8]
Jednim z ghaffir?, ktere si vybral, byl i Mo?e Dajan. Tyto ?ety posleze Wingate u?il zasadam
partyzanske valky
a jejich ukolem bylo st?e?it vyznamne cile, jako byl
ropovod
z
Haify
do
Mosulu
[9]
a likvidovat arabske za?kodnicke skupiny.
[10]
Sou?asti toho byly i utoky proti arabskym rebel?m, p?i nich? n?kdy infiltrovaly uzemi
Libanonu
a
Syrie
.
[8]
V roce 1938 se stal velitelem jednotky v ramci uderneho komanda
Plugot Sade
.
[11]
V roce 1939 v?ak Britove, ve snaze ziskat v?t?i podporu od Arab?, postavili Haganu mimo zakon a Dajan byl 5. ?ijna 1939 spole?n? se svymi 42 spolubojovniky zat?en za u?ast na d?stojnickem kurzu tehdy Hagany.
[12]
Nasledn? byl britskou spravou souzen za u?ast v podzemnim hnuti a odsouzen na deset let odn?ti svobody, ktere si m?l odpykat ve v?zeni v
Akku
.
[12]
Po ?estnacti m?sicich v?ak do?lo ke zm?n? britske politiky v souvislosti se zhor?ujici se vale?nou situaci na Blizkem vychod? a Dajan a jeho kolegove byli v unoru 1941 propu?t?ni.
[13]
Po propu?t?ni vstoupil do
Britske armady
a o t?i m?sice pozd?ji Dajan vytvo?il a vedl malou pr?zkumnou jednotku tvo?enou 31 dobrovolniky Hagany, jejim? ukolem bylo ziskavat informace pro p?ipravovanou
spojeneckou invazi do Syrie a Libanonu
, ktere ovladala
vichisticka Francie
.
[13]
P?i jedne z t?chto operaci utrp?l va?ny uraz oka, po n?m? byl nucen nosit ?ernou klapku p?es oko. Den p?ed spojeneckou invazi, ktera prob?hla 8. ?ervence 1941, p?ekro?ila Dajanova jednotka, tvo?ena deseti Australany, p?ti ?idy a jednim Arabem, hranice, aby zajistila dva mosty p?es ?eku
Litani
v ji?nim Libanonu.
[13]
Druhy den rano se ve 4.00 Dajan rozhodl z vlastni iniciativy dobyt nedalekou vichistickou policejni stanici. Po jejim dobyti se v?ak vojaci dostali pod t??kou francouzskou palbu. Dajan se vy?plhal na st?echu a pomoci dalekohledu mrtveho francouzskeho policisty hledal, odkud p?ichazi st?elba.
[13]
Odlesk ?o?ky dalekohledu v?ak na n?j upozornil francouzskeho odst?elova?e, ktery Dajan?v dalekohled zasahl.
[14]
Chajim Herzog
naproti tomu uvadi, ?e byl Dajan?v dalekohled zasa?en ?v pr?b?hu rekognoskace postaveni protivnika u mostu.“
[15]
Kulka v?ak zp?sobila, ?e kovove a sklen?ne fragmenty zasahly Dajanovo leve oko a zp?sobily va?ne zran?ni. Ne? mohl byt evakuovan, ub?hlo celkem ?est hodin a Dajan nakonec p?i?el o oko.
[16]
Krom? toho bylo po?kozeni extraokularnich sval? natolik va?ne, ?e Dajan nemohl nosit sklen?ne oko a byl nucen za?it nosit o?ni klapku,
[17]
ktera se stala natrvalo sou?asti jeho image. B?hem cele operace projevil Dajan mimo?adnou state?nost a b?hem jedne z bitev se mu poda?ilo zajmout dvanact francouzskych vojak?.
[18]
Na zaklad? doporu?eni australskych
d?stojnik?
, pod kterymi slou?il, obdr?el jedno z nejvy??ich britskych vale?nych vyznamenani:
?ad za vynikajici slu?bu
.
Nasledujici rok mu jeho handicap p?sobil jak bolest p?i le?b?, tak psychicke poti?e v podob? ukon?eni aktivni slu?by v Hagan?.
[16]
V pr?b?hu sveho zotavovani v nemocnici pracoval pro politicke odd?leni
?idovske agentury
, kde bylo jeho naplni prace organizovat dobrovolnicke ?idovske vysadky v nacisticke Evrop? a v p?ipad? n?mecke invaze ?idit podzemni radio.
[16]
Pote, co hrozba n?mecke invaze klesla, ode?el do Nahalalu, kde farma?il. Stale ho v?ak trapila jeho ztrata oka; jak uvedl ve sve autobiografii:
[19]
?S velkymi obavami jsem p?emy?lel o sve budoucnosti, jako mrzak bez talentu, ?emesla nebo zam?stnani pro zaopat?eni me rodiny.“ Dodal, ?e byl ?p?ipraven vynalo?it ve?kere usili a podstoupit jakekoli utrpeni, jen abych nemusel nosit ?ernou klapku p?es oko. Pozornost, kterou p?itahovala, pro mne byla nesnesitelna. Rad?ji jsem se zav?el doma a d?lal cokoli, jen abych se nemusel setkavat s reakcemi lidi, kamkoli jsem ?el.“
[19]
Valka za nezavislost a izraelska armada
[
editovat
|
editovat zdroj
]
?
|
Jednotka postupovala v kolon? vedene uko?ist?nym obrn?nym vozidlem Arabske legie (pojmenovanym ?Hrozny tygr“), opat?enym oto?nou v??i a dvoulibernim d?lem. (…) Kdy? byla kolona asi kilometr od m?sta, octla se v t??ke palb?. Hrozny tygr se chvilemi zastavoval a op?toval palbu (…) p?i ka?dem jeho vyst?elu bylo mo?no pozorovat, jak pytle s piskem zasypavaji arabska postaveni a do vzduchu stoupaji sloupy dymu. Bylo vid?t jak Arabove utikaji ze zasa?enych postaveni. P?i?la na?e chvile ? vydali jsme se po stopach prchajicich Arab?.
|
“
|
— Mo?e Dajan, velitel jednotky zmin?ne v citatu, vzpomina na sve za?itky z
operace Danny
, jejim? cilem bylo dobyt arabska m?sta
Lydda
a
Ramla
[20]
|
V kv?tnu 1948 Izrael vyhlasil nezavislost a nasledujici den jej napadly armady arabskych stat? ? za?ala
izraelska valka za nezavislost
. V te Dajan zastaval hned n?kolik pozic. P?sobil na jordanske front?, kde velel obran? ?idovskych osad v
Jordanskem udoli
. Zu?astnil se rovn??
operace Danny
, ve ktere velel 89. mechanizovanemu praporu, jen? vtrhl do arabske vesnice
Lydda
(dne?ni Lod) a napomohl tak jejimu dobyti,
[21]
a rovn?? pomohl zabranit dal?imu egyptskemu postupu na ji?ni front?.
[6]
V srpnu 1948 byl jmenovan vojenskym velitelem
Jeruzalema
.
[6]
Po?atkem roku 1949 byl Mo?e Dajan ?lenem izraelske delegace na jednanich o p?im??i s Jordanskem a Egyptem na ?eckem ostrov?
Rhodos
.
[16]
Vysledkem byly
dohody o p?im??i
, ktere ukon?ily vale?ny stav se sousedicimi staty.
Po valce postupn? stoupal v armadni hierarchii. Nejd?ive byl v roce 1949 jmenovan velitelem
Ji?niho velitelstvi
, kde p?sobil do roku 1951. Nasledujici rok byl jmenovan velitelem
Severniho velitelstvi
. Rosenzweig v biograficke knize
Ariela ?arona
uvadi: ?P?ichodem Mo?e Dajana do ?ela velitelstvi severni oblasti se zasadn? zm?nilo ovzdu?i a metody boje proti arabskym najezdnik?m. Nejen?e znal dokonale tamni krajinu, proto?e se tu narodil a za druhe sv?tove valky ji jako vojak celou k?i?em kra?em pro?el, ale fakt, ?e pat?il k ?aristokracii‘
socialistickeho sionismu
, mu umo??oval p?esn? vycitit pom?r sil na nejvy??ich mistech.“
[14]
Dajan m?l navic zastani v premierovi Ben Gurionovi, ktery se i ve vlad? stav?l na stranu vojak?, spi?e ne? na stranu diplomat?, zt?les?ovanou ministrem zahrani?i
Mo?e ?aretem
. ?lo zejmena o to, zdali na arabske utoky reagovat odvetou, ?i zda podat sti?nost. Dajan i Ben Gurion byli zastanci odvety.
[14]
A tak Rosenzweig (2008) zmi?uje udalost, p?i ktere se m?l Dajan ?arona dotazat, zdali by bylo mo?ne unest dva vojaky
Arabske legie
(kratce p?edtim toti? Jordanci unesli dva izraelske vojaky). Druhy den ji? byli dva jordan?ti vojaci v izraelske cele, ?im? ?aron Dajana ohromil.
[14]
Po?atkem roku 1952 byl Dajan jmenovan velitelem operaci na Generalnim ?tabu.
[22]
Z teto pozice stanovil ramec a poslani vznikajici protiteroristicke Jednotky 101, jejim? velitelem se stal Ariel ?aron.
[23]
Rovn?? tak byl v ?ijnu 1953 pov??en p?ipravou odvetne operace proti jordanske vesnici
Kibija
na
Zapadnim b?ehu
, ktera m?la byt zakladnou terorist?, kte?i v Tel Avivu zabili matku a jeji dv? male d?ti.
[24]
Operace s kodovym nazvem ?o?ana, ji? velel ?aron, v?ak nedopadla podle o?ekavani. ?aronova jednotka ve vesnici vyhodila do pov?t?i 45 dom? s domn?nim, ?e jsou prazdne.
[24]
Druhy den se v?ak ukazalo, ?e nebyly, a ?e p?i operaci, pro kterou se v?il nazev
Kibijsky masakr
, zahynulo 69 osob, p?eva?n? civilist?.
[24]
Dajan?v vzestup mu krom jeho mimo?adnych schopnosti usnad?ovalo jeho p?atelstvi s
Ben Gurionem
a
?imonem Peresem
. Histori?ka Orna Almogova, ve sve knize
Britain, Israel and the United States, 1955-1958: beyond Suez
uvadi:
Pro Ben Guriona a jeho generaci p?edstavoval Dajan znovuzrozeneho ?ida, co? byla p?edstava v te dob? vysoce obdivovana a podporovana.
Diasporni ?id
p?edstavoval minulost, bezmocnost a utrpeni, zatimco
sabrove
symbolizovali budoucnost, znovuzrozeni, odvahu a nad?ji.
Vrcholu v armadni hierarchii dosahl 6. prosince 1953, kdy byl jmenovan
na?elnikem Generalniho ?tabu
izraelske armady.
[25]
Jednim z Dajanovych rozhodnuti v nove funkci bylo, ?e ?v?ichni d?stojnici musi byt vycvi?eni v seskoku padakem.“
[25]
V souladu s jeho filosofii ?nikdy neposlat vojaka n?kam, kam by ne?el sam,“ se rozhodl jit d?stojnik?m p?ikladem a absolvoval no?ni seskok, p?i n?m? si v?ak zlomil koleno.
[25]
Po p?evzeti veleni armady vypracoval Dajan hlavni reorganizaci izraelske armady, ktera mimo jine zahrnovala:
[26]
- posileni bojovych jednotek na u?et administrativy
- vznik zpravodajskeho a vycvikoveho utvaru izraelske armady
- vzdani se aktivit, jako je obchodovani a zprost?edkovani, ve prosp?ch ministerstva vnitra
- p?epracovani mobiliza?niho schematu a zaji?t?ni vyhrazeni adekvatniho vybaveni
- vznik vojenske akademie pro d?stojniky o hodnosti vy??i ne? major
- vyzdvi?eni udernych sil (letectvo, tanky) a vycvik specialnich jednotek
- vytvo?eni GADNY, vojenskeho vycviku pro mlade.
I v pozici na?elnika Generalniho ?tabu zastaval nazor, ?e na arabske teroristicke utoky proti Izraelc?m by m?lo byt reagovano tvrdymi odvetnymi opat?enimi a v tomto nazoru m?l i nadale oporu v premierovi Ben Gurionovi.
[27]
N?ktere odvety v?ak nebyly usp??ne, jako nap?iklad v Husanu a Kalkiliji roku 1956 a nakonec i sam Dajan v roce 1957 uznal, ?e ?Izraelska armada dosp?la ke konci kapitoly no?nich odvetnych akci.“
[27]
V za?i roku 1956, dva m?sice pote, co egyptsky prezident
Gamal Nasir
znarodnil
Suezsky pr?plav
, byl Dajan sou?asti izraelske delegace na tajnych jednanich ve
Francii
. Cilem t?chto jednani byl mo?ny izraelsky utok proti Nasirovi podporovany Francii a nakup francouzskych zbrani.
[28]
Nasledna budouci jednani dohodla izraelsko-britsko-francouzsky utok, pozd?ji znamy jako
Sinajska valka
.
[29]
Dajan sam vymyslel opera?ni plan cele valky, jen? spo?ival ve vyu?iti
vysadka??
, kte?i byli vysazeni pobli?
pr?smyku Mitla
a Suezskeho pr?plavu, a obrn?nych jednotek, ktere by postupovaly dv?ma sm?ry: zapadnim sm?rem po pob?e?ni silnici k pr?plavu a ji?nim sm?rem podel
Akabskeho zalivu
k
?arm a?-?ajchu
.
[29]
Podle dohodnuteho scena?e (tzv.
Sevresky protokol
) m?la valka probihat tak, ?e Izrael, v reakci na neustavajici teroristicke utoky z pasma Gazy a uzav?enou
Tiranskou u?inu
, podnikne vojenske ta?eni, b?hem ktereho obsadi cely
Sinajsky poloostrov
a dostane se a? 16 kilometr? k Suezskemu pr?plavu.
[30]
V tom okam?iku zasahne Francie se Spojenym kralovstvim, je? budou po?adovat sta?eni obou val?icich stran z prostoru pr?plavu a budou intervenovat.
[30]
Izraelska ?ast se kompletn? zda?ila. Valka vypukla 29. ?ijna a Izrael p?i ni postupn? obsadil cely poloostrov a nakonec dobyl i ?arm a?-?ajch a umo?nil tak izraelskym lodim plout Akabskym zalivem.
[31]
Britska a francouzska ?ast v?ak tak usp??na nebyla. Oba staty sice zahajily operace v Suezskem pr?plavu, ale kv?li natlaku Spojenych stat? se musely stahnout. Ve?kere operace byly ukon?eny 6. listopadu. Britsko-francouzsky neusp?ch m?l nakonec za nasledek va?ne po?kozeni jejich velmocenskeho postaveni.
[32]
Pro Izrael ov?em valka znamenala velke vit?zstvi. V b?eznu 1957 se postupn? jeho jednotky stahly ze Sinaje, kde je nahradily mirove jednotky OSN
mise UNEF
(
United Nations Emergency Force
).
[33]
Diky vysledk?m valky a rozmist?ni pohotovostnich sil OSN nedo?lo v nasledujicim desetiletim ?prakticky k ?adnym vypad?m fedajin? do Izraele“.
[34]
Sinajskemu ta?eni, ktere Dajan naplanoval, se dostalo uznani ve vojenskych historickych kruzich. Britsky vojensky historik, kapitan
Liddell Hart
, vyzdvihl pou?iti strategie nep?imeho uderu a ?charakterizoval uvodni manevr vojsky na Sinaji jako jednu z jejich nejbrilantn?j?ich ukazek v d?jinach vojenstvi a plan sinajskeho ta?eni ozna?il za ?um?lecke dilo‘“.
[35]
P?i valce malem p?i?el o ?ivot, kdy? se svou spojkou prochazel opu?t?nou vojenskou nemocnici v
al-Ari?i
a p?i pohledu z okna na n?j za?al st?ilet egyptsky vojak, ktery jeho pobo?nika zast?elil.
[36]
Dajan?v usp?ch b?hem valky v?ak poznamenal spor s jeho n?kdej?im oblibencem ?aronem, ktereho obvinil z uskoku.
[37]
Ten b?hem valky dostal rozkaz neuto?it na dob?e st?e?eny pr?smyk Mitla a ziskal povoleni vyslat pouze malou pr?zkumnou jednotku. Namisto toho ?aron vyslal velky utvar o velikosti dvou rot, vedenych majorem
Mordechajem Gurem
, ktery ale padl do le?ky a musel byt zachran?n zbytkem brigady. P?i zbyte?nem utoku tak zahynulo 38 izraelskych vojak? a dal?ich 120 bylo zran?no.
[38]
Po odchodu z armady vstoupil do politiky a ve
volbach v roce 1959
byl za stranu Mapaj zvolen poslancem Knesetu. V Ben Gurionov? vlad? byl jmenovan
ministrem zem?d?lstvi
a v teto funkci p?sobil a? do roku 1964.
[6]
Mezi tim do?lo v d?sledku Ben Gurionovy rezignace ke zm?n? na postu premiera, jim? se stal Levi E?kol. V ?ijnu 1964 nakonec v d?sledku rozpor? s novym premierem rezignoval a p?ipojil se k Ben Gurionem nov? zalo?ene stran?
Rafi
. Nasledujici premier Izraele
Levi E?kol
se s Dajanem nesna?el, nicmen? v roce
1967
uznal, ?e je neunosne, aby jako?to nevojak nadale osobn? zastaval post ministra obrany a kratce p?ed propuknutim
?estidenni valky
, navzdory osobni ?evnivosti, jej jmenoval ministrem obrany.
Dajan?v podil na planovani
?estidenni valky
byl sice minimalni, nicmen? i tak byl jeho vyznam enormni. Krom? toho, ?e se jako ministr obrany podilel na ?izeni pozdnich fazi operaci a ?e m?l velky vliv na vladni rozhodnuti ovliv?ujici pr?b?h boj?, ud?lal mnoho pro pozvednuti
moralky vojska
a obrazu Izraele a jeho armady v pr?b?hu konfliktu. Jeho skv?le vystupovani mu vyneslo u ve?ejnosti takovou
popularitu
, ?e se stal jednim z va?nych kandidat? na post
premiera
.
Po ukon?eni valky stanul v ?ele skupiny ministr?-jest?ab?, kte?i odmitali opustit dobyta uzemi. Pozd?ji v?ak sv?j nazor p?ehodnotil (zejmena po
jomkipurske valce
) a hral velkou ulohu p?i mirovych jednanich s arabskymi sousedy.
Kdy? po smrti
Leviho E?kola
stanula v ?ele Izraele
Golda Meirova
, Dajan setrval na pozici ministra obrany. Byl tedy ?aste?n? zodpov?dny za hrube podcen?ni vale?nych p?iprav Egypta a Syrie a chybna vyhodnoceni varovnych signal?, kterych bylo k dispozici vice ne? dost, co? spolu s dal?imi okolnostmi vyustilo v katastrofalni pora?ky a velke ztraty izraelske armady v prvnich dnech jomkipurske valky (hlavni odpov?dnost ov?em nesly zpravodajske slu?by). Po dvou dnech, kdy situace nazravala ke kolapsu, Dajan za?al panika?it. Jeho slova o ?padu T?etiho chramu“ notn? vyd?sila jeho okoli, na?t?sti nebyla ?e?ena na oficialni tiskove konferenci, kde mu premierka prozirav? vzala slovo. Dajan vid?l situaci tak ?ern?, ?e za?al otev?en? mluvit o pou?iti
zbrani hromadneho ni?eni
proti arabskym cil?m a udajn? po?adal Goldu Meirovou o p?edb??ny souhlas s pou?itim jadernych zbrani v p?ipad? pot?eby.
Dajan posleze situaci zvladl a ?idil akce izraelskych jednotek po zbytek valky a? do p?im??i, ktere si
SSSR
vynutil pod p?imou hrozbou vojenske
intervence
, aby zachranil arabskou stranu p?ed uplnym rozdrcenim. Tento usp?ch v?ak nezm?nil nic na faktu, ?e Dajan p?i?el o zna?nou ?ast sveho kreditu a posleze musel rezignovat i s Goldou Meirovou.
Jomkipurska valka a nasledna vynucena rezignace p?im?ly Dajana, aby se na ?as stahl z politickeho ?ivota. V roce
1976
se do?asn? stal vydavatelem noveho deniku
ha-Jom ha-ze
, jeho? vydavani ale bylo po n?kolika m?sicich pro neusp?ch zastaveno.
[39]
[40]
Posleze se je?t? na ?as vratil do politiky jako ministr zahrani?i za stranu
Likud
. Zem?el v roce 1981 na
rakovinu tlusteho st?eva
.
V tomto ?lanku byl pou?it
p?eklad
textu z ?lanku
Moshe Dayan
na anglicke Wikipedii.
- ↑
a
b
c
d
e
f
COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia.
Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament
. London: Routledge, 2002. 407 s.
Dostupne online
.
ISBN
978-0415260305
. S. 92. (anglicky) Dale jen:
Who's Who in Jewish History
.
- ↑
GILBERT, Martin
.
Izrael: D?jiny
. Praha: BB Art, 2002. 668 s.
ISBN
80-7257-740-9
. S. 209. Dale jen: GILBERT, Martin.
Izrael: D?jiny
.
- ↑
MEYERS, Nechemia.
Retired general Uzi Dayan not easily discouraged
[online]. Jewish Review [cit. 2010-09-04].
Dostupne online
. (anglicky)
- ↑
a
b
GILBERT, Martin.
Izrael: D?jiny.
S. 48
- ↑
KATZBERG, Allan A.
Foundations Of Excellence: Moshe Dayan And Israel's Military Tradition (1880 to 1950)
. Quantico: United States Marine Corps Command and Staff College, 1988. 211 s.
Dostupne online
. S. 9?48. (anglicky)
- ↑
a
b
c
d
e
SCHOENBERG, Shira.
Moshe Dayan
[online]. Jewish Virtual Library [cit. 2010-09-04].
Dostupne online
. (anglicky)
- ↑
SHAPIRA, Anita; ABEL, Evelyn.
Yigal Allon, Native Son: A Biography
. Filadelfie: University of Pennsylvania Press, 2007. 400 s.
Dostupne online
.
ISBN
978-0812240283
. S. 88. (anglicky)
- ↑
a
b
c
SACHAR, Howard, M
.
D?jiny Statu Izrael
. Praha: Regia, 1999. 767 s.
ISBN
80-902484-4-6
. S. 193. Dale jen: SACHAR, Howard, M.
D?jiny Statu Izrael
.
- ↑
KRUPP, Michael.
Sionismus a Stat Izrael
. Praha: Vy?ehrad, 1999. 242 s.
ISBN
80-7021-265-9
. S. 98.
- ↑
TERNER, Erich.
D?jiny Statu Izrael
. Pardubice: Kora, 1991. 262 s.
ISBN
80-901092-0-9
. S. 64. Dale jen: TERNER, Erich.
D?jiny Statu Izrael
.
- ↑
Moshe Dayan, 1915-1981
[online]. Ministerstvo zahrani?nich v?ci Statu Izrael [cit. 2010-09-04].
Dostupne online
. (anglicky)
- ↑
a
b
Moshe Dayan (1915-1981)
[online].
?idovska agentura
[cit. 2010-09-04].
Dostupne v archivu
po?izenem z
originalu
. (anglicky)
- ↑
a
b
c
d
Who's Who in Jewish History.
S. 93
- ↑
a
b
c
d
ROSENZWEIG, Luc.
Ariel ?aron
. Praha: Garamond, 2008. 350 s.
ISBN
978-80-7407-023-5
. S. 61?62. Dale jen: ROSENZWEIG, Luc.
Ariel ?aron
.
- ↑
HERZOG, Chaim
.
Arabsko-izraelske valky
. Praha: Lidove noviny, 2008. 617 s.
ISBN
978-80-7106-954-6
. S. 20. Dale jen:
Arabsko-izraelske valky
.
- ↑
a
b
c
d
Who's Who in Jewish History.
S. 94
- ↑
GILBERT, Martin.
Izrael: D?jiny.
S. 122
- ↑
BAMBERGER, David.
Young Person's History of Israel
. Springfield: Berhman House, 1985. 150 s.
Dostupne online
.
ISBN
0-87441-393-1
. S. 78. (anglicky)
- ↑
a
b
DAJAN, Mo?e.
Story of My Life
. Cambridge (Massachusetts): Da Capo Press, 1992. 640 s.
ISBN
978-0306804977
. S. 72. (anglicky)
- ↑
GILBERT, Martin.
Izrael: D?jiny.
S. 222
- ↑
Arabsko-izraelske valky.
S. 101-102
- ↑
ROSENZWEIG, Luc.
Ariel ?aron.
S. 63
- ↑
ROSENZWEIG, Luc.
Ariel ?aron.
S. 67-68
- ↑
a
b
c
ROSENZWEIG, Luc.
Ariel ?aron.
S. 79-80
- ↑
a
b
c
GILBERT, Martin.
Izrael: D?jiny.
S. 294
- ↑
Lau-Levie,
Moshe Dayan - A Biography
, pg 38.
- ↑
a
b
GILBERT, Martin.
Izrael: D?jiny.
S. 314-315
- ↑
SACHAR, Howard, M.
D?jiny Statu Izrael.
s. 393
- ↑
a
b
GILBERT, Martin.
Izrael:D?jiny
. s. 315-318
- ↑
a
b
TERNER, Erich.
D?jiny Statu Izrael.
S. 135-136
- ↑
Arabsko-izraelske valky.
S. 171
- ↑
TERNER, Erich.
D?jiny Statu Izrael.
S. 137
- ↑
?EJKA, Marek.
Izrael a Palestina - Minulost, sou?asnost a sm??ovani blizkovychodniho konfliktu
. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. 321 s.
ISBN
978-80-87029-16-9
. S. 101.
- ↑
GILBERT, Martin.
Izrael:D?jiny
. s. 329
- ↑
Arabsko-izraelske valky.
S. 175
- ↑
GILBERT, Martin.
Izrael:D?jiny
. s. 323
- ↑
GILBERT, Martin.
Izrael:D?jiny
. s. 320
- ↑
Arabsko-izraelske valky.
S. 152
- ↑
The Israeli Press
[online]. Jewish Virtual Library [cit. 2011-06-06].
Dostupne v archivu
po?izenem dne 2002-09-11. (anglicky)
- ↑
NAOR, Mordecai.
The 20th Century in Eretz Israel
. Kolin n.Rynem: Konemann, 1998.
Dostupne online
.
ISBN
3-89508-595-2
. S.
458
. (anglicky)
Publikace Mo?e Dajana:
- Diary of the Sinai Campaign
, 1965.
- Living with the Bible
, 1978.
- Story of My Life
. New York: Morrow, 1976. 640 s.
ISBN
0688030769
. (anglicky)
- Breakthrough: A Personal Account of the Egypt-Israel Peace Negotiations
, 1981.
O Mo?e Dajanovi:
- Lau-Lavi, Napthali
, (1968),
Moshe Dayan - A Biography
. English Book Store, New Delhi (First Indian Reprint 1979).
Mo?e Dajan
|
?lenove devateho Knesetu
zvoleneho
roku 1977
| | Likud
| | | Ma'arach
| | | Da?
|
Amit
(
ode?el do ?inuj
,
pak do Ma'arach
)
Asad
(
ode?el do Tnu'a demokratit
,
pak do Achva
,
pak do Telem
)
Ata?i
(
ode?el do ?inuj
)
Elgrabli
(
ode?el do Tnu'a demokratit
, pak mezi neza?azene,
pak do Mifleget ha-ichud
)
Golomb
(
ode?el do ?inuj
,
pak do Ma'arach
)
Halevy
(
ode?el do Tnu'a demokratit
, pak mezi neza?azene)
Jadin
(
ode?el do Tnu'a demokratit
, pak mezi neza?azene)
Jaguri
(
ode?el do Ja'ad
)
Nof
(
ode?el do Tnu'a demokratit
,
pak do Achva
,
pak do Likudu
)
Rubinstein
(
ode?el do ?inuj
)
Tamir
(
ode?el do Tnu'a demokratit
, pak mezi neza?azene)
Toledano
(
ode?el do ?inuj
)
Vir?ubski
(
ode?el do ?inuj
)
Wertheimer
(
ode?el do ?inuj
) (
pak Levy
)
Zorea
(
pak Elijahu
,
ode?el do Tnu'a demokratit
,
pak do Achva
)
| | Mafdal
| | | Chada?
| | | Agudat Jisra'el
| | | Machane smol le-Jisra'el
| | | ?lomcijon
| | | Pituach ve-?alom
| | | Rac
| | | Liberalim acma'im
| | | Po'alej Agudat Jisra'el
| | | Sjednoc. arab. kandidatka
| | | *
abecedni ?azeni, nikoliv podle pozice na kandidatni listin?
|
|