Hnuti basma??
konflikt : prvni sv?tova valka a ruska ob?anska valka
Ho?ici Buchara v obkli?eni jednotek Rude armady 1. za?i 1920
Trvani	1916 ? 1934
Misto	Turkestanska gubernie (zapadni Turkestan)
P?i?iny	islamske povstani
Vysledek	vit?zstvi Rude armady
Strany
Ruske imperium > (1916?17) Ruska republika (1917) Ruska sov?tska federativni socialisticka republika Turkestanska ASSR Kyrgyzska ASSR Chorezmska lidova sov?tska republika Bucharska lidova sov?tska republika Sov?tsky svaz > (od 30. prosince 1922) Basma?i Chivsky chanat (1918?20) Bila armada (1918?1920) Ala?ska autonomie Bucharsky emirat (1920) S podporou: Afghansky emirat (do poloviny 1922) [1]
Velitele
Michail Frunze Grigorij Sokolnikov Vladimir Lazarevi? Vasilij ?orin August Kork Semjon Puga?ov Michail Levandovskij Konstantin Avksentevskij Filipp Golo??okin Magaza Masan? Fayzulla Chod?ajev Mirza Davud Huseynov Enver Pa?a Ibrahim bek Irga? bej Madamin bej D?unajd chan Sajd Alim chan Konstantin Monstrov
Sila
Turkestansky front 120,000?160,000 [2] p?i nejvy??im stavu asi 30 000, p?es 20 000 (koncem 1919) [3]
Ztraty
9338 zabitych ?i zem?elych na nemoci 29 617 zran?nych ?i nemocnych (leden 1921 ? ?erven 1922) [4] 516 zabitych 867 zran?nych ?i nemocnych (?ijen 1922 ? ?erven 1931) [5] Celkem: 40 000+ 9854+ mrtvych 30 484+ zran?nych ?i nemocnych nejsou znamy
Byly zabity desitky tisic civilist?. [6] [7] N?kolik set tisic Kazach? a Kyrgyz? bylo bu? zabito, nebo nasiln? vyst?hovano. [8] Nezname mno?stvi lidi zem?elo hladem.
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Hnuti basma?? neboli Basma?ske povstani ( rusky Басмачество [Basma?estvo] ), oficialni nazev Turkestanske osvobozenecke hnuti , ^[1] bylo vojensko-politicke a nabo?enske partyzanske hnuti muslimskych narod? St?edni Asie proti carske a sov?tske nadvlad?.

Ko?eny tohoto hnuti lze hledat ve vzpou?e proti odvod?m ve St?edni Asii v roce 1916 , je? vypukla, kdy? carska armada po?ala odvad?t muslimy pro boje v 1. sv?tove valce . ^[9] V m?sicich po ?ijnove revoluci se bol?evici v mnoha ?astech Ruska chopili moci, ?im? za?ala ruska ob?anska valka . Politicka hnuti turkestanskych muslim? se pokou?ela vytvo?it ve m?st? Kokandu ve Ferganske kotlin? nezavislou vladu. V unoru 1918 v?ak bol?evici zauto?ili na Kokand a zmasakrovali p?itom a? 25 000 lidi. ^{[6] [7]} Masakr vyvolal podporu basma?skeho hnuti. Basma?i ? nazev pochazi z turkickeho vyrazu pro najezdniky ? vedli jak partyzanskou , tak konven?ni valku, ktera zachvatila zna?nou ?ast Ferganske kotliny a v?t?inu Turkestanu .

Po?atkem 20. let slavilo toto decentralizovane hnuti kolisave usp?chy, av?ak rozsahla ta?eni Rude armady zp?sobila basma??m do roku 1923 ?adu pora?ek. Po rozsahlych operacich Rude armady a ustupcich, je? zavedla sov?tska vlada v polovin? 20. let a ktere se tykaly hospoda?skeho a nabo?enskeho ?ivota, se vojenske ?t?sti a ve?ejna podpora za?aly od basma?skeho hnuti odvracet. ^[2] Odpor v??i ruske vlad? a sov?tskemu vedeni se op?t vice rozho?el v reakci na kolektiviza?ni kampan? po?atkem 30. let . ^[7]

Pozadi [ editovat | editovat zdroj ]

P?ed 1. sv?tovou valkou byla ruska Turkestanska gubernie ?izena z Ta?kentu . Ferganska kotlina, je? le?i na vychod od n?j, byla etnicky r?znoroda, hust? osidlena oblast, o kterou se d?lili usedli rolnici nazyvani te? sartove a ko?ovnici , co? byli p?eva?n? Kyrgyzove . Za ruske nadvlady se zni stala vyznamna bavlna?ska oblast. ^[10] Diky ekonomickemu rozvoji, ktery s tim souvisel, zde za?ala vznikat pr?myslova malovyroba. Zam?stnanci dilen z ?ad mistnich obyvatel v?ak na tom byli h?? ne? jejich ruske prot?j?ky a podobn? nerovne bylo i rozd?lovani zisk? plynoucich z bavlny. ?ivotni urove? se celkov? nezlep?ila a mnozi rolnici se zadlu?ili. V po?atcich basma?skeho povstani ve Ferganske kotlin? mnohdy tvo?ily jeho zakladnu organizovane zlo?inecke bandy. ^[10]

Stanoveni pevnych cen bavlny b?hem 1. sv?tove valky celkovou situaci je?t? zhor?ilo. Zahy za?ala vznikat po?etna t?ida zproletarizovanych venkovskych bezzemk?. Muslimske duchovenstvo brojilo proti hazardnim hram a alkoholismu , je? se velice rozmohly a staly se b??nym zjevem. Zna?n? se rozr?stala i zlo?innost . ^[10]

V?t?i nasilnosti propukly v Turkestanske gubernii v roce 1916 , kdy? carska vlada ukon?ila platnost vyjimky zpro??ujici muslimy povinnosti vojenske slu?by . To vyvolalo st?edoasijske povstani se st?ediskem v dne?nim Kazachstanu a Uzbekistanu , ktere bylo potla?eno pomoci stanneho prava . Nap?ti mezi obyvatelstvem St?edni Asie, zejmena kaza?skymi a ruskymi usedliky, vedlo na obou stranach k rozsahlym masakr?m. Zem?ely tisice lidi a dal?i statisice jich uprchly, v?t?inou do sousedni ?inske republiky . ^[11] St?edoasijske povstani z roku 1916 byla prvni masova protiruska vzpoura ve St?edni Asii a p?ipravilo scenu pro domorody odpor po padu cara Mikula?e II. v nasledujicim roce. ^[9]

Potla?eni vzpoury bylo zam?rnym vyhlazovacim ta?enim proti kaza?skemu a kyrgyzskemu etniku ze strany ruskych vojak? a usedlik?. Byly p?i tom povra?d?ny nebo vypuzeny statisice Kazach? a Kyrgyz?. Tato etnicka ?istka m?la sve ko?eny v politice etnicke stejnorodosti provad?ne carskou vladou. ^[8]

Kokandska autonomie a po?atek nep?atelstvi [ editovat | editovat zdroj ]

Po unorove revoluci v Rusku v roce 1917 se za?aly muslimske politicke sily organizovat. Modernisticke k?idlo muslimske rady vytvo?ilo Islamskou radu (?ura-i Islam), ktera usilovala o federativni demokraticky stat, v n?m? by m?li muslimove autonomii. ^[10] Konzervativn?j?i nabo?en?ti u?enci zformovali Radu duchovenstva (?ura-i Ulema), ji? zale?elo vic na uchovani islamskych instituci a nabo?enskeho prava ?aria. Spole?n? pak tito muslim?ti nacionaliste vytvo?ili koalici , ktera se v?ak po ?ijnove revoluci rozpadla, kdy? moderniste podpo?ili bol?eviky, kte?i se zmocnili vlady. Ta?kentsky sov?t ovladany ruskymi ?elezni?a?i a proleta?i z ?ad ruskych osadnik? odmitl u?ast muslim? ve vlad?. Islamska rada, je? se citila podvedena timto zjevnym p?iklonem k p?edchozimu ruskemu kolonialnimu systemu, se op?tovn? spojila s Radou duchovenstva a spole?n? vytvo?ily Kokandskou autonomni vladu. To byl zaklad nezavisleho ^[10] statu v Turkestanu, ktery se ?idil podle islamskeho zakona ?aria . ^[7]

Ta?kentsky sov?t zpo?atku Kokandskou autonomni vladu uznal, ale omezil jeji pravomoc na muslimskou ?ast stareho Ta?kentu a navic trval na tom, mit v zale?itostech regionalniho charakteru posledni slovo. Po bou?livych nepokojich v Ta?kentu do?lo k rozkolu a p?es levicove smy?leni ?ady ?len? se vlada p?iklonila k Bilemu hnuti . ^[2] Politicky a vojensky slaba muslimska vlada za?ala hledat ochranu. Proto byla omilostn?na skupina byvalych ozbrojenych zlod?j? vedena Erga?em bejem a naverbovana, aby branili Kokand. ^[10] Tato jednotka v?ak nebyla s to odolat utoku sil ta?kentskeho sov?tu. V unoru 1918 vydrancovali vojaci Rude armady a armen?ti da?naci Kokand zp?sobem, ktery byl popsan jako pogrom . ^[10] Zahynulo p?i n?m a? 25 000 osob. ^{[6] [7]} Tento masakr spole?n? s popravou mnoha ferganskych rolnik?, ktere bol?evici obvinili z toho, ?e skryvaji zasoby jidla a bavlny, rozlitily muslimske obyvatelstvo. Erga? bej pozdvihl zbran? proti silam sov?tu a prohlasil se za ?vrchniho velitele islamske armady“. To byl po?atek Basma?skeho povstani. ^[10]

Rudoarm?jci mezitim sesadili bucharskeho emira Sajda Mohammada Alima chana a dosadili misto n?j skupinu levi?ackych mladobucharc? vedenou Fajzullou Chod?ajevem. Obyvatele Buchary v?ak ruske jednotky po ?ase drancovani vyhnali a emir ziskal sv?j tr?n zp?t. ^[10] V Chivskem chanatu svrhl basma?sky v?dce D?unajd chan ruskou loutku a potla?il moderniza?ni snahy levi?ackych mladochivanc?. ^[2]

Prvni faze revolty ve Ferganske kotlin? [ editovat | editovat zdroj ]

Duchovenstvo z Ferganske kotliny uznalo Erga? bejovy naroky na veleni armad? v??icich, a tak stal zahy v ?ele zna?n? velkeho bojoveho uskupeni. Rozsahla znarod?ovaci ta?eni vedena z Ta?kentu zp?sobila zhrouceni ekonomiky a ve Ferganske kotlin? zavladl vzhledem k neexistujicimu dovozu obili hladomor . To v?e vedlo lidi, aby se p?idavali k basma??m. Ta?kentsky sov?t nedokazal povstani potla?it, tak?e koncem roku 1918 ovladly decentralizovane skupiny bojovnik? v celkovem po?tu asi 20 000 mu?? Ferganu a oblast kolem Ta?kentu. S Erga? bejem soupe?ili dal?i velitele, jako Madamin bej, ktereho podporovaly umirn?n?j?i muslimske frakce , ale Erga? bej si na shroma?d?ni v b?eznu 1919 podr?el formalni vedeni hnuti. ^[7]

Vzhledem k o?ehave vojenske pozici Ta?kentskeho sov?tu nechali bol?evici ruske osadniky, aby si zorganizovali vlastni obranu vytvo?enim takzvane Ferganske rolnicke armady. Tak basma?ske utoky ?asto vyvolavaly brutalni odvetne akce spojenych sil Rude a rolnicke armady. ^[10] Tvrda politika vale?neho komunismu v?ak zp?sobila, ?e rolnici na ta?kentsky sov?t nevra?ili. V kv?tnu 1919 zformoval Madamin bej koalici s osadniky, jeji? sou?asti byla dohoda o neuto?eni a koali?ni armada. Novi spojenci planovali zalo?it rusko-muslimsky stat s dohodami o spole?ne u?asti na vlad? a o kulturnich pravech pro ob? skupiny. ^{[7] [10]} Spory ohledn? islamske orientace basma?? vedly nicmen? k rozpadu koalice a jak Madamin bej, tak osadnici utrp?li pora?ky od rude brigady muslimskych Povol?skych Tatar?. ^[2] Kruta zima 1919?1920 obyvatelstvo Ferganske kotliny zna?n? vy?erpala a Madamin bej p?eb?hl v b?eznu na sov?tskou stranu. ^[10] Mezitim za?al diky liberaln?j?i Nove ekonomicke politice (NEP) hladomor v oblasti ustupovat a pozemkova reforma spolu s amnestii uklidnily obyvatelstvo kotliny. Nasledn? ztratili basma?i kontrolu nad nejzalidn?n?j?imi oblastmi a stahli se na bezpe?n?j?i uzemi.

Klid a po?adek v kotlin? v?ak netrvaly dlouho. B?hem leta 1920 se sov?ty citily ji? natolik bezpe?n?, ?e za?aly op?tovn? rekvirovat potraviny a odvad?t muslimske brance. Znovu se tedy rozho?elo povstani a vyrojily se nove basma?ske skupiny bojujici pod praporem islamu . ^[2] Obnoveny konflikt m?l za nasledek roz?i?eni basma?skeho hnuti po celem Turkestanu.

Basma?i v Chiv? a v Bucha?e [ editovat | editovat zdroj ]

V lednu 1920 obsadila Ruda armada Chivu a nastolila provizorni vladu mladochivanc?. D?unajd chan se svymi nasledovniky uprchl do pustiny a tak se zrodilo basma?ske hnuti v Chorezmske oblasti . ^[12] P?ed koncem roku sesadili rudi vladu mladochivanc? a muslim?ti nacionaliste uprchli k D?unajd chanovi, ?im? zna?n? posilili ?ady jeho bojovnik?. ^[2]

V srpnu teho? roku byl bucharsky emir s kone?nou platnosti sesazen, kdy? jednotky Rude armady dobyly Bucharu . Ze sveho afghanskeho exilu ?idil pak emir basma?ske hnuti podporovane rozho??enym obyvatelstvem a duchovnimi. Basma??m, kte?i bojovali v emirov? zajmu, velel kmenovy v?dce Ibrahim bek. ^[7] Basma?ske sily vedly sv?j boj v Chiv? a Bucha?e po del?i ?as tak usp??n?, ?e se povstani za?alo ?i?it i do Kazachstanu a na uzemi obyvana Tad?iky a Turkmeny . ^[2]

Enver Pa?a a vrchol basma?skeho hnuti [ editovat | editovat zdroj ]

V listopadu 1921 dorazil do Buchary general ?smail Enver , byvaly osmansky ministr valky a spolu se svymi spoluvladci, pa?ou Talatem a D?amalem , hlavni str?jce armenske genocidy , aby pomohl vale?nemu usili sov?t?. Misto toho v?ak uprchl a stal se jednim z nejvyznamn?j?ich basma?skych v?dc?. Centralizoval a znovuo?ivil cele hnuti. ^[7] Enver Pa?a hodlal vytvo?it v?eturkickou konfederaci, je? by zahrnovala celou St?edni Asii a k tomu i Anatolii a ?inska uzemi. ^[7] Jeho volani po d?ihadu vyvolalo zna?nou podporu, je? mu umo?nila p?em?nit basma?ske partyzanske bojove oddily v armadu ?itajici 16 000 mu??. Po?atkem roku 1922 kontrolovali ji? basma?i vyznamnou ?ast Bucharske lidove sov?tske republiky v?etn? Samarkandu a Du?anbe . Dungansky muslim Magazy Masan?i mezitim daval dohromady dungansky jizdni pluk pro boj proti basma??m na stran? sov?t?. ^[13]

Pora?ka hnuti [ editovat | editovat zdroj ]

V obavach o uplnou ztratu Turkestanu pou?ily sov?tske u?ady k rozdrceni povstani op?t dvoji strategii: politickou smi?livost a kulturni ustupky spolu s ohromnou vojenskou silou. Ke kulturnim ustupk?m pat?ilo znovuzavedeni islamskeho prava ?aria a obnoveni medres , ?kol koranu , a uzemi vakf . ^[7] Moskva se sna?ila vyu?it pro boj vice mistnich obyvatel vytva?enim dobrovolnickych oddil? zem?brany slo?enych z muslimskych rolnik?. Podle odhad? tvo?ili muslimove 15?25 % bojovnik? sov?tskych jednotek v teto oblasti. ^[2] Sov?ti se spolehali p?edev?im na tisice rudoarm?jc? ? veteran? z ruske ob?anske valky , kte?i nyni m?li i leteckou podporu. Strategie ustupk? a nalet? se ukazala jako usp??na. Kdy? v kv?tnu 1922 Enver Pa?a odmitl nabidku miru a vydal ultimatum , v n?m? vy?adoval, aby se ve?kere jednotky Rude armady stahly do 15 dni z Turkestanu, byla Moskva na konfrontaci dob?e p?ipravena. V ?ervnu 1922 porazily jednotky, jim? velel plukovnik Nikolaj Kakurin, basma?ske sily v bitv? u Kafrunu, na?e? za?ala Ruda armada vytla?ovat povstalce sm?rem na vychod. Poda?ilo se ji p?itom ziskat zp?t rozsahla uzemi. Enver Pa?a padl p?i poslednim zoufalem vypadu jizdy 4. srpna 1922 pobli? Bal?uanu v dne?nim Tad?ikistanu . Jeho nastupce Selim Pa?a pokra?oval v boji, ale nakonec byl v roce 1923 nucen uprchnout do Afghanistanu .

V obdobi ?ervenec?srpen 1923 vytla?ily sov?tske jednotky v ramci mohutne ofenzivy basma?e z tad?ickeho Garmu. ^[14] Ve Ferganske kotlin? z?stali basma??ti povstalci a? do roku 1924 . T?mto bojovnik?m velel v?dce Kur?irmat, ktery v roce 1920 obnovil povstani. Podle udaj? britske vyzv?dne slu?by se po?et bojovnik?, jim? Kur?irmat velel, pohyboval mezi 5000 a? 6000 mu?i. ^[15] Po letech boj? nicmen? podpora basma?skeho hnuti mezi lidem skomirala. Rolnici se cht?li vratit k praci, zejmena v teto dob?, kdy se diky sov?tske politice stal ?ivot v Turkestanu op?t snesitelny. Po?et Kur?irmatovych mu?? se scvrkl na pouhych asi 2000, z nich? mnozi se uchylili k banditstvi. ^[15] Sam Kur?irmat zahy uprchl do Afghanistanu. ^[2] Turkestan byl v te dob? vy?erpan valkou. Z tad?ickych uzemi uprchlo na 200 000 lidi a zanechalo 2/3 orne p?dy opu?t?ne. Ve Fergan? bylo mo?ne pozorovat men?i ?kody. ^[2]

P?eshrani?ni operace v severnim Afghanistanu v roce 1929 [ editovat | editovat zdroj ]

V lednu 1929 , pote co se b?hem afghanske ob?anske valky dostal k moci, povolil tehdej?i afghansky kral Habibull?h Kalak?ni basma?skym povstalc?m, aby vedli sv?j boj ze severniho Afghanistanu, kde se usazovali v m?stech jako Chanabad, Talikan a Fajzabad. ^[14] V polovin? b?ezna 1929 provedli tito bojovnici dva najezdy na sov?tske uzemi. Prvni do oblasti kolem ?eky Amudarja jihozapadn? od Kulobu , druhy vedl Kerim Berdoi a zu?astnilo se ho 100 bojovnik?. Oba najezdy byly odra?eny. Stejn? se vedlo i najezd?m 17. b?ezna a 7. dubna. ^[14] 12. dubna v?ak basma?ti povstalci usp??n? p?ekro?ili ?eku Pand? a obsadili m?sto Togmaj. Nasledovaly Dzafr a Kevron. 13. dubna pak padl Kalaj-Chumb, pote Ga?ion a 15. dubna take Van?, ktery sov?ti p?i?tiho dne ziskali zp?t. ^[14] 20. dubna obsadili basma?i Kalaj-Liabob a nasledujiciho dne, po zu?ive bitv?, Nim?i, 35 km vychodn? od Garmu. ^[14] Mezi 20. a 22. dubnem p?ekro?ily sov?tske hranice dal?i basma?ske oddily. Jedna skupina postoupila a? k Tavilda?e, na?e? byla tam?j?imi stra?nimi oddily zatla?ena 30. dubna zp?t. Dne 22. dubna obsadili basma?i Garm, ktery sov?ti je?t? teho? dne nebo dne nasledujiciho dobyli zp?t. 24. dubna za?ala mohutna sov?tska protiofenziva. Teho? dne bylo rudoarm?jci dobyto m?sto Kalaj-Liabob. K 3. kv?tnu ustoupily posledni basma?ske sily zp?t do Afghanistanu. ^[14] V obdobi kv?ten??erven 1929 vtrhly sov?tske jednotky do Afghanistanu a podstatn? p?itom sni?ily schopnost basma?skych bojovnik? op?tovn? zauto?it. ^[14]

Charakter hnuti [ editovat | editovat zdroj ]

Profesor Michael Rywkin charakterizoval basma?ske hnuti jako narodn? osvobozenecky boj, ^[2] jeho? cilem bylo ukon?it cizi nadvladu nad st?edoasijskou oblasti tehdy znamou jako Turkestan a sou?asn? nad chivskym a bucharskym protektoratem. Vyraz basmacı se v turkickych jazycich udajn? vztahuje k bandit?m ?i za?kodnik?m , jako byly bandy zlod?j?, ktere ve zdej?ich kon?inach p?epadavaly karavany. Toto ozna?eni byvalo ?asto pro sv?j hanlivy vyznam pou?ivano v sov?tskych pramenech. ^[16]

Sov?ti popisovali hnuti jako lupi?e podnicene islamskym fundamentalismem , kte?i vedou kontrarevolu?ni valku za podpory britskych agent?. ^[10] Ve skute?nosti tvo?ili basma?i velmi rozmanitou skupinu, ji? se dostavalo nevelke zahrani?ni pomoci. Zapadni mocnosti nepohli?ely na basma?e p?ili? p?izniv?. Diky panturkistickym a panislamistickym nazor?m p?ipisovanym n?kterym z jejich v?dc? v nich vid?ly potencialni nep?atele. N?ktere basma?ske skupiny v?ak dostavaly podporu od britske a turecke tajne slu?by. Sov?ti proto vytva?eli specialni maskovane vojenske jednotky, jejich? ukolem bylo t?mto dodavkam branit.

P?esto?e ?ada povstaleckych bojovnik? byla motivovana volanim po d?ihadu, dostavalo se basma??m podpory z rozli?nych nazorovych tabor? a od r?znych skupin obyvatelstva. V ur?ite dob? tak p?itahli pozornost umirn?nych sunnitskych d?adidist?, panturkickych ideolog? ?i levicovych turkestanskych nacionalist?. ^[7] Zem?d?lci a ko?ovnici, kte?i dlouho ?elili ruske kolonialni nadvlad?, p?ijimali s nevra?ivosti sov?tskou protiislamskou politiku a rekvirovani potravin a hospoda?skeho zvi?ectva . Skute?nost, ?e hlavnimi nositeli bol?evickych ideji v Turkestanu byli p?edev?im ru?ti koloniste v Ta?kentu, ^[10] zp?sobovala, ?e carska a sov?tska vlada p?ipadaly zdej?im obyvatel?m toto?ne. V ?adach basma?? bylo mnoho t?ch, kte?i z?stali diky ?patnym ekonomickym podminkam bez prace a t?ch, kdo poci?ovali, ?e je ohro?en jejich zp?sob ?ivota. ^[17] Prvni basma?ti bojovnici byli, jak napovida jejich nazev, bandite, a jak se hnuti posleze za?alo rozpadat, k lupi?stvi se op?t vraceli. ^[2] A?koli bylo hnuti v ur?itych momentech relativn? jednotne, celkov? trp?lo zna?nou rozdrobenosti. Soupe?eni mezi r?znymi v?dci s sebou p?ina?elo ?adu problem?, je?t? va?n?j?i rozpory vznikaly z etnickych spor? mezi Kyrgyzy a Uzbeky nebo Turkmeny.

Nasledky [ editovat | editovat zdroj ]

Mistni v?dci za?ali spolupracovat se sov?tskou moci a velke mno?stvi St?edoasijc? vstoupilo do ?ad sov?tske komunisticke strany, ktera uplat?ovala leninskou a stalinskou narodnostni politiku. Mnozi z nich zaujali vysoka mista ve vladach Uzbecke, Tad?icke, Turkmenske a Kyrgyzske a Kaza?ske sov?tske socialisticke republiky (SSR) a autonomni sov?tske socialisticke republiky (ASSR). V pr?b?hu sov?tizace St?edni Asie se islam stal ter?em protinabo?enskych kampani. Vlada uzav?ela v?t?inu me?it, pronasledovala islamske duchovni a zam??ovala se proti symbol?m islamske identity, jako je zahalovani. ^[18] Uzbekove, kte?i se nevzdali islamu, byli ozna?ovani za nacionalisty a ?asto byvali v?zn?ni a popravovani. Stalinisticka kolektivizace a industrializace probihala stejn? jako kdekoli jinde v Sov?tskem svazu.

P?sobeni basma?? po sov?tskem vit?zstvi [ editovat | editovat zdroj ]

Pote, co bylo basma?ske hnuti jako politicka a vojenska sila zlikvidovano, pokra?ovali bojovnici, kte?i se skryvali v hornatych oblastech, v partyzanske valce. Basma?ske povstani zaniklo ve v?t?in? oblasti St?edni Asie do roku 1926 , nicmen? ?arvatky a p?ile?itostne poty?ky podel hranic s Afghanistanem pokra?ovaly a? do po?atku 30. let . D?unajd chan ohro?oval roku 1926 Chivu, ale byl zatla?en a v roce 1928 s kone?nou platnosti zahnan do exilu. ^[2] Dva p?edni basma?ti v?dci, Fajsal Maksum a Ibrahim bek pokra?ovali v boji ze severniho Afghanistanu a v roce 1929 provedli ?adu najezd? na uzemi Tad?icke SSR . Ibrahim Bek nakratko obrodil hnuti, kdy? se zdvihl odpor zp?sobeny nasilnou kolektivizaci, a poda?ilo se mu zabrzdit v Turkmenistanu tyto snahy a? do roku 1931 . Brzy v?ak byl polapen a popraven. Hnuti pote z velke ?asti odezn?lo. ^{[14] [19]} K posledni velke basma?ske akci do?lo v ?ijnu 1933 , kdy byly v pou?ti Karakum rozdrceny D?unajd chanovy sily. Basma?ske hnuti tak do roku 1934 zcela skon?ilo. ^[20]

V kultu?e [ editovat | editovat zdroj ]

Basma?ske povstani bylo nam?tem n?kolika tzv. ?rudych western?“, jako byly filmy V?rny D?ulbars (1935), Bile slunce pou?t? (1970), Sedma kulka (1972), ?ervene maky Issyk-Kulu (1972), Stalo se v Kokandu (1977), Nep?emo?itelny (1983) ?i TV serial Statni hranice (1980).

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto ?lanku byly pou?ity p?eklady text? z ?lank? Basmachi movement na anglicke Wikipedii a Басмачество na ruske Wikipedii.