Benvenuto Cellini
[
?eliny
] (
3. listopadu
1500
Florencie
?
13. unora
1571
tamte?) byl italsky
zlatnik
, socha? a spisovatel, ktery se stal znamy svymi
manyristickymi
kovovymi sochami na p?echodu renesance a baroka, ?perky a mincemi i knihou
Vlastni ?ivotopis
. Mezi jeho nejznam?j?i dochovana dila pat?i zlatnicka prace
slanka
a
bronzova socha
Persea s hlavou Meduzy
.
Benvenuto se narodil jako druhy syn u? star?im rodi??m, kte?i na sve prvni dit? ?ekali po svatb? 18 let. Otec byl hudebnik a stav?l hudebni nastroje, i Benvenuto m?l byt hudebnikem. P?esto?e m?l talent a nau?il se hrat na
fletnu
a
lesni roh
, prosadil si vlastni cestu a od 13 let se u?il zlatnikem. Ji? v mladem v?ku se projevovala jeho prchliva, nespoutana povaha, ktera ho p?ivedla do mnohych hadek a poty?ek. Poti?e kv?li vzn?tlive povaze jej provazely po cely ?ivot a neustale se st?hoval z jednoho m?sta do druheho. V roce 1516 se zapletl do rva?ky a musel opustit Florencii, p?es
Sienu
,
Bolognu
a
Pisu
se dostal do
?ima
.
[1]
Od roku 1519 ?il v ?im?, kde se v?noval zlatnicke praci. Jeho st?ibrne svicny a medaile upoutaly pozornost pape?e
Klementa VII.
, ktery ho p?ijal jako fletnistu do sveho orchestru. Od roku 1521 na nalehani sveho otce znovu pobyval ve Florencii, ale na konci 1523 se zapletl do poty?ky, zranil dykou sve protivniky a musel uprchnout do ?ima.
[1]
V roce 1524 si otev?el vlastni dilnu, ve ktere vyrab?l ?perky, zlate a st?ibrne p?edm?ty, pe?eti. Ziskal si vojenskou slavu za state?nost, kterou prokazal p?i obran? ?ima v roce 1527, kdy? zabil vojev?dce
Karla III. Bourbonskeho
.
[1]
Cellini se v?ak mohl vratit do Florencie, kde vytvo?il n?kolik zlatych medaili, z nich? nejznam?j?i jsou
Herkules a nemejsky lev
a
Atlas podpirajici sferu
. V roce 1529 ode?el op?t do ?ima, kde pracoval pro pape?skou mincovnu. Kv?li svym proh?e?k?m postupn? ztracel pape?ovu p?ize?. Pote, co zabil vraha sveho bratra a v hadce zranil pape?skeho u?ednika, uprchl v roce 1534 do
Neapole
. Na p?imluvu n?kolika kardinal? byl omilostn?n a vratil se do ?ima pracovat pro noveho pape?e
Pavla III.
.
[1]
Dopustil se tam dal?ich zlo?in? a v roce 1537 byl uv?zn?n v
And?lskem hrad?
na zaklad? obvin?ni z krade?e ?asti majetku Klementa VII. B?hem sveho v?zn?ni se Cellini neusp??n? pokusil o ut?k, v roce 1539 stal ter?em pokusu o vra?du po?itim diamantoveho prachu. Byl propu?t?n na p?imluvu ferrarskeho kardinala
Ippolita d’Este
, pro ktereho vytvo?il pe?e? a dva ?tukove portrety.
[1]
Za?al pracovat na navrhu sve slanky, ktera je jeho jedinou zachovanou zlatnickou praci. Nakonec ji vyrobil pro francouzskeho krale
Franti?ka I.
, ktery ho v za?i 1540 pozval ke dvoru do Francie.
[1]
Roku 1562 byla zachran?na p?ed roztavenim, v roce 1570 byla v?novana do um?lecke sbirky vevody
Ferdinanda Tyrolskeho
a pozd?ji se dostala do Vidn?.
[2]
Ve Francii Cellini um?lecky vyzral, ze zlatnika se prom?nil v socha?e. Vliv
fontainebleauske ?koly
s prvky
manyrismu
se projevil v navrzich soch pro vyzdobu zameckeho parku i na figurach slanky (alegorie Zem? a Mo?e). Cellini u dvora vedl nevazany milostny ?ivot a v roce 1544 se jedne z jeho milenek narodila dcera, kterou pojmenoval Costanza.
Perseus s hlavou Medusy (1545?54, Florencie)
Kv?li intrikam na dvo?e se po p?ti letech vratil do Florencie, kde pracoval jako zlatnik a ziskal si velky obdiv svou state?nosti p?i obran? m?sta. Vevoda
Cosimo I.
ho povy?il na dvorniho socha?e a daroval mu elegantni d?m na Via del Rosario, kde Cellini postavil slevarnu. V roce 1545 za?al pracovat na velke so?e
Persea
pro
Nam?sti signorie
ve Florencii. Bronzova socha byla odlita v roce 1549, ale dal?ich p?t let Cellini pracoval na jeji uprav?. Slavnostn? byla instalovana na nam?sti v dubnu 1554.
[1]
[2]
Mezi dal?i Celliniho dila z tohoto obdobi pat?i busta Cosima I., restaurovani starov?keho
Ganymeda
a socha mramoroveho
Narcise
(1548-49), provedeni bronzovych so?ek
Jupitera, Danae s Perseem jako dit?tem, Minervy, Merkura,
umist?nych na podstavci
Persea
(1552). V roce 1548 se na ?as uchylil do
Benatek
pote, co byl obvin?n z provozovani neobvyklych sexualnich praktik (
sodomie
).
Po dokon?eni Persea za?al psat sv?j ?ivotopis (
Vita
, 1558?1567), kdy? od vevody Cosima nedostal zaplaceno a nem?l dal?i objednavky. Pam?ti diktoval svemu pomocnikovi, proto?e sam nebyl zvykly dr?et v ruce pero. Neukon?eny rukopis byl vydan tiskem roku 1728 v Neapoli.
[1]
V roce 1803 pak vy?el v Goethov? p?ekladu v n?m?in? a p?isp?l k tomu, ?e Celliniho jmeno, ktere ji? bylo tem?? zapomenuto, se stalo znamym i mimo odborniky na um?ni. Napsal take
sonety
a v letech 1565?1568 pojednani o socha?stvi a zlatnictvi.
[2]
Po kratkem pokusu o kn??skou karieru se v roce 1562 o?enil se slu?kou Pierou de' Parigi, se kterou m?l podle svych slov p?t d?ti, z nich? ho p?e?il pouze syn a dv? dcery.
Roku 1564 byl
Akademii
pov??en, aby se zu?astnil Michelangelova poh?bu jako jeden z jejich zastupc?, co? sv?d?i o uct?, ktere se ve Florencii t??il.
[1]
Benvenuto Cellini zem?el ve Florencii 13. unora 1571. Kratce p?ed svou smrti daroval v?echny sve sochy
Franti?kovi I. Medicejskemu
. Byl poh?ben v kapli sv. Luka?e kla?tera Svate Annunziaty.
V?t?i ?ast Celliniho d?l monumentalnich rozm?r? se ztratila nebo byla zni?ena. Dochovaly seː
- Figuralni slanka
(italsky
saliera
) s ?eckymi mytologickymi figurkami
Demeter
a
Poseidona
jako
alegorie
Zem? a Mo?e, zhotovena pro francouzskeho krale Franti?ka I. roku 1543 ze zlata na voskovem a olov?nem jad?e. Je vystavena v
Um?leckohistorickem muzeu
ve Vidni. Roku 2003 byla slanka z vitriny uloupena a pozd?ji nalezena nedaleko
Zwettlu
.
[3]
- Medaile a mince, mj. portretni (pape? Pavel III., Klement VII., kral Franti?ek I., )
- Navrhy na pe?eti s popiskami a vysv?tlenim
Velky podil na Celliniho slav? m?l a ma
Vlastni ?ivotopis (Vita)
, ktery psal od roku 1556. Jsou to velmi podrobne a otev?ene pam?ti, kde nijak neskryva sve zlo?iny, nicmen? pi?e velmi sebejist? o svych usp??ich a dobrodru?stvich. Napsal take n?kolik pojednani o technikach zlatnictvi a socha?stvi.
Cellini byl po staleti tem?? zapomenut a byl znovu objeven a? v prvni polovin? 19. stoleti, po vydani jeho autobiografie v Goethov? p?ekladu. Jeho pam?ti inspirovaly romany
A. Dumase st.
, operu
H. Berlioze
, r?zne muzikaly i
S. Daliho
. N?kolikrat jej p?ipomina nap?iklad
Victor Hugo
,
Herman Melville
,
Mark Twain
nebo
Agatha Christie
. Celliniho li?eni jeho doby se vyznamn? odra?i i v romanu
Karla Schulze
?
Kamen a bolest
“.
- ↑
a
b
c
d
e
f
g
h
i
LOKVENC, Martin.
P?emo?itele ?asu sv. 3
. P?iprava vydani Milan Codr. Praha: Nakladatelstvi MON, 1987. Kapitola Benvenuto Cellini, s. 141?144.
- ↑
a
b
c
TOMAN, Rolf.
Um?ni italske renesance
. Praha: Slovart, 2000.
ISBN
80-7209-252-9
. S. 230?236.
- ↑
Celliniho slanka za miliony eur se na?la.
Novinky.cz
[online]. Borgis, 2006-01-22 [cit. 2024-01-13].
Dostupne online
.
- Benvenuto Cellini,
Vlastni ?ivotopis
. Praha: Odeon 1976
- Ott?v slovnik nau?ny
, heslo Cellini. Sv. 5, str. 271
- ??ASTNA, Ilona. Um?lec a bu?i? renesan?ni Italie.
?iva historie
. ?ervenec-srpen 2009, s. 63?65.