Komunismus (z latinskeho communis = ?spole?ny“) je politicka ideologie po?adujici spole?ne vlastnictvi a odmitajici t?idni rozdily mezi lidmi. Jeji zastanci se nazyvaji komuniste. N?kdy se slovem komunismus ozna?uje take hypoteticka komunisticka spole?nost nebo komunisticky re?im , tedy politicky re?im stat? ovladanych komunistickymi stranami .

Komunisticke ideje maji p?edch?dce ji? v  antice a ranem novov?ku . Jako vyznamna politicka sila se objevily v prvni polovin? 19. stoleti a v ramci politicke levice vznikla ?ada sm?r? komunismu li?icich se jak pojetim budouci rovnosta?ske spole?nosti, tak i navrhovanymi prost?edky k jejimu dosa?eni. Nejvlivn?j?imi teoretiky komunismu se po polovin? 19. stoleti stali Karl Marx a Friedrich Engels , kte?i take stali u zrodu prvnich komunistickych organizaci a vtiskli komunismu revolu?ni charakter: soukrome vlastnictvi mohou vyko?is?ovani zru?it jen nasilim. Vedle marxismu m?l a? do druhe sv?tove valky jisty vyznam take anarchokomunismus , jeho? hlavni teoretikem byl Petr Kropotkin .

Prvni revoluci ovlivn?nou komunistickymi my?lenkami bylo povstani pa?i?skych komunard? roku 1871, ktere se v?ak udr?elo jen kratce. Trvaleji ziskali komuniste moc poprve v Rusku roku 1917 ?ijnovou revoluci pod vedenim V. I. Lenina . Po druhe sv?tove valce se komunismus prosadil i v mnoha jinych zemich v?etn? ?eskoslovenska , kde komuniste vladli od unora 1948 do listopadu 1989 . Evropske komunisticke re?imy se zhroutily v revolucich roku 1989 nebo brzy pote. V sou?asnosti existujici re?imy v  ?in? a ve Vietnamu na rozdil od evropskeho komunismu umo?nily pom?rn? svobodne soukrome podnikani spojene s cilev?domou hospoda?skou politikou. Marxisticko-leninisticke re?imy sice ?asto p?inesly ur?ite socialni jistoty a vzd?lani ?irokym vrstvam obyvatelstva, nebyly v?ak dlouhodob? schopny ekonomicky a technologicky konkurovat zapadnim tr?n? orientovanym liberalnim demokraciim . Navic p?ipravily o ?ivot desitky milion? lidi b?hem katastrof jako byly sov?tsky hladomor na Ukrajin? (1932?1933), velka ?istka (1936?1938) nebo v ?in? hladomor zp?sobeny programem Velky skok vp?ed (1958?1962) i vra?d?ni a ni?eni kulturnich pamatek za kulturni revoluce (1966?1969). ?eska republika pova?uje komunisticky re?im v letech 1948?1989 za protipravni .

Po?atky [ editovat | editovat zdroj ]

Idea komunismu se rodila davno p?ed tim, ne? se ji chopily marxisticke levicove strany. ?ada pojm? a tezi marxismu se na r?znych mistech objevila ji? p?ed Marxem, t?eba?e a? Marx s Engelsem vypracovali jejich syntezu a pln? je za?lenili do kontextu dobove filosofie a ekonomie.

Rani myslitele [ editovat | editovat zdroj ]

Ideal rovnosta?ske a kolektivisticke spole?nosti se da vystopovat ji? do antiky . Platonova Ustava navrhuje kolektivni vychovu d?ti a spravu vlastnictvi. V?dce povstani otrok? Spartakus ?asto slou?il jako inspirace socialnim revoluciona??m. ^[1] Politicky byly vykladany i nabo?enske idealy k?es?anstvi , zejmena Je?i?ovo Horske kazani a sdileni majetku v prvok?es?anske obci, jak je popisuji Skutky apo?tol? . ^[2]

Evropsky st?edov?k a rany novov?k znal nabo?enska spole?enstvi, praktikujici ?i propagujici ? k?es?ansky komunismus “ sdileni majetku. Vedle b??nych cirkevnich ?ad? ?lo o nezavisle skupiny typu shaker? 18. stoleti ?i radikalni reformatory jako byl Thomas Muntzer . V ?eskem prost?edi je mo?no chapat jako projev komunismu odevzdavani majetku do spole?nych kadi p?i p?ichodu do husitskeho m?sta Tabor v obdobi husitskeho hnuti v 15. stoleti. Vznikaly knihy popisujici smy?lene rovnosta?ske spole?nosti jako Moreova Utopia (1516) ?i Campanell?v Slune?ni stat (1623).

V 18. stoleti se kritika socialni a mocenske nerovnosti roz?i?ila zejmena ve Francii. Jejimi nositeli byli osvicen?ti filozofove jako Jean-Jacques Rousseau nebo revolu?ni politici jako Jean Paul Marat a p?edev?im Gracchus Babeuf , podle n?ho? ma ka?dy ?lov?k od p?irody pravo na stejny podil v?ech statk?.

Zrod evropske levice [ editovat | editovat zdroj ]

Vlastni po?atky politicke levice v dne?nim slova smyslu se kladou do prvnich dekad 19. stoleti. Vedle zarodk? dne?nich socialistickych a komunistickych hnuti do t?chto kruh? pat?ili i rani odbora?i , k?es?an?ti utopiste, rane feministky nebo prvni anarchiste .

Termin komunismus z?ejm? poprve pou?il roku 1839 francouzsky utopista Etienne Cabet pro jim zalo?ene komunitni hnuti a roku 1840 tak britsky socialista John Goodwyn Barmby ozna?il Babeufovu nauku. Take slovo socialismus se za?alo pou?ivat kolem roku 1845 a oba terminy tehdy je?t? v podstat? byly chapany jako synonyma . Jejich pou?iti se ?idilo spi?e regionalni a nabo?enskou p?islu?nosti: v kontinentalni Evrop? se ?komunismus“ pova?oval za ateisti?t?j?i a radikaln?j?i ne? ?socialismus“, a naopak v Anglii ateiste davali p?ednost ozna?eni socialiste. ^[3]

Levicove hnuti se soust?e?ovalo do pr?myslov? nejvysp?lej?ich zemi Evropy. Ve Francii s jeji rousseauovskou a babeufovskou tradici p?sobili nap?iklad Henri de Saint-Simon , z jeho? okruhu pochazi termin ? vyko?is?ovani ?lov?ka ?lov?kem“, Charles Fourier , autor slova feminismus a zakladatel komun dobrovolnik?, Louis Auguste Blanqui , tv?rce pojmu ? diktatura proletariatu “, ktery stravil desitky let v ?ala?ich za revolu?ni ?innost, a otcove anarchismu Pierre-Joseph Proudhon , autor ok?idleneho r?eni ?vlastnictvi je krade?“, a rusky anarchista Michail Bakunin .

K ranym anglickym socialnim reformator?m pat?il Robert Owen , zakladatel dru?stevniho hnuti. V Anglii take p?sobili chartiste , nazvani podle Lidove charty ( People's Charter ) publikovane roku 1838 a po?adujici rovne volebni pravo pro neprivilegovane vrstvy. V polovin? 19. stoleti se levicove hnuti roz?i?ilo i do N?mecka a Italie.

Vznik socialismu a komunismu prav? ve vysp?lych statech souvisi s pr?myslovou revoluci , ktera vytvo?ila pr?myslovou d?lnickou t?idu , socialisty zvanou proletariat . D?lnici, kte?i nevlastnili nic ne? svoji praci, byli vystaveni kru?nym pracovnim podminkam; dobove ve?ejne min?ni ohledn? postaveni nejchud?ich burcovaly knihy typu Engelsova Postaveni d?lnicke t?idy v Anglii ^[4] nebo Dickensovych roman? jako Oliver Twist ?i Mala Dorritka . Levicovi aktiviste proto vykladali p?vodn? liberalni ideu rovnosti , pochazejici z Francouzske revoluce , ve smyslu nejen rovnosti p?ile?itosti, ale i rovnosti majetku.

Marxiste nazyvaji tuto ranou etapu levicovych teorii utopicky socialismus , zatimco svoje vlastni nazory ozna?uji jako v?decky socialismus ?i v?decky komunismus . ^[5]

Komuny dobrovolnik? [ editovat | editovat zdroj ]

Sdileni majetku a ?ivotni urovn? je b??ne v malych skupinach vzajemn? blizkych lidi, jako jsou rodiny nebo nabo?enske ?eholni komunity ? p?erozd?lovani zde probiha na zaklad? pot?eby a bez pou?iti pen?z. Po?inaje prvni polovinou 19. stoleti levicovi myslitele uskute?nili ?adu experiment? s um?lym ustavenim rovnosta?stvi v uzav?enych komunitach dobrovolnik?. Nejznam?j?im byla Nova Harmonie , ji? zalo?il Robert Owen roku 1825 v americkem stat? Indiana . Nova harmonie se rozpadla po ?ty?ech letech nasledkem spor? mezi svymi ?leny a podobny osud d?ive ?i pozd?ji ?ekal i v?t?inu ostatnich socialnich experiment? tohoto typu. ^[6] Do teto linie ov?em pat?i i pozd?j?i izraelske kibucy , zakladane od po?atku 20. stoleti ?idovskymi socialisty v Palestin?, nebo komunitni experimenty probihajici v zapadnim sv?t? zejmena v 60. letech 20. stoleti.

Zakladat utopicke Jednoty svobodomyslnych do Spojenych stat? odjel roku 1869 rovn?? moravsky buditel Franti?ek Matou? Klacel . Ten se take zaslou?il o uvedeni ideji socialismu a komunismu do ?eskeho prost?edi v Listech p?itele p?itelkyni o p?vodu socialismu a komunismu (1849), adresovanych Bo?en? N?mcove . ^[7]

Marxisticke hnuti [ editovat | editovat zdroj ]

Zdaleka nejvlivn?j?i teorii komunismu vytvo?ili Marx a Engels kolem poloviny 19. stoleti. Filozof Leszek Kołakowski nazyva eru od Marxovy smrti do komunistickeho p?evratu v Rusku ?zlatym v?kem marxismu“ v protikladu ke ?zhrouceni“, ktere nasledovalo s nastupem Stalina . ^[8]

Teorie [ editovat | editovat zdroj ]

Teorie komunismu, kterou vypracovali Karl Marx a Friedrich Engels ve 40. a? 90. letech 19. stoleti, se ji? za ?ivota svych autor? stala dominantni podobou levicoveho my?leni ^[9] a s vyjimkou USA ji v r?znych variantach z?stala a? do 60. let 20. stoleti. V?echny dal?i vlivne levicove a socialn? kriticke teorie a? do sou?asnosti bu? marxismus dale rozvijeji (nap?. klasicka socialni demokracie , leninismus a maoismus ), anebo naopak zcela opou?t?ji termin komunismus i usili o vybudovani bezt?idni rovnosta?ske spole?nosti (nap?. moderni feminismus , New Labour , ekologicke hnuti ). Proto je marxismus sou?asn? syntezou i vyvrcholenim komunistickeho hnuti a ?asto se slova marxismus a komunismus chapou jako synonymni.

D?jiny a vyrobni zp?sob [ editovat | editovat zdroj ]

Marxismus pova?uje dosa?eni komunismu za nutny vysledek d?jinneho procesu a p?sobeni ekonomickych sil. D?jiny se mu jevi jako posloupnost stadii, definovanych p?edev?im vyrobnim zp?sobem, tedy ekonomickou zakladnou spole?nosti. Od ?prvotniho komunismu“ prvobytn? pospolne spole?nosti prochazi lidstvo etapami otroka?stvi , feudalismu a kapitalismu . Po?inaje otroka?stvim ji? existuje vyko?is?ovani: vladnouci t?ida si p?ivlast?uje nadhodnotu vytvo?enou ovladanymi t?idami. V kapitalismu jako vrcholnem stadiu vyko?is?ovatelskych spole?nosti v?ak vznika d?lnicka t?ida , ktera bude jednou schopna dosahnout posledni fazi d?jin, op?t spravedlivou komunistickou spole?nost.

Strana a revoluce [ editovat | editovat zdroj ]

Prvnim p?edpokladem toho kroku je t?idni uv?dom?ni d?lnictva: Z pasivni ?t?idy o sob?“ se musi stat ?t?idou pro sebe“, ktera si je v?doma sveho historickeho poslani a pracuje pro jeho dovr?eni. K tomu u?elu je pot?eba vybudovat komunistickou stranu , ktera bude hrat roli p?edvoje d?lnictva a vest je ke spln?ni jeho d?jinneho poslani, kterym je revolu?ni svr?eni vladnoucich kapitalist? a ustaveni komunismu. Socialisticka revoluce je jedinou cestou, jak spole?ensky ?ad zm?nit, a v ramci revoluce je nezbytne pou?it revolu?ni nasili a nastolit diktaturu proletariatu , v ni? sam proletariat se stane vladnouci t?idou, rozbije struktury statu (definovaneho jako ?organizovane nasili“), zbavi bur?oazii jejiho kapitalu a zestatni vyrobni prost?edky. Marx m?l za to, ?e k revoluci dojde v pr?myslov? nejvysp?lej?ich statech sv?ta a ?e internacionalizovane d?lnictvo ji uskute?ni ve v?ech zarove? jako sv?tovou revoluci. ?Komunismus je empiricky mo?ny jen jako ?in vladnoucich narod? provedeny naraz a sou?asn?, co? p?edpoklada univerzalni vyvoj vyrobni sily a sv?tove styky.“ ^[10]

Komunisticka spole?nost [ editovat | editovat zdroj ]

Marx a Engels teorii budouci spole?nosti nev?nuji ve svych spisech mnoho mista, vice se zabyvaji sou?asnosti a bezprost?edni budoucnosti. V N?mecke ideologii pi?i dokonce: ?Komunismus neni pro nas stav, ktery by m?l byt nastolen, ani ideal, podle n?ho? se ma ?idit skute?nost. Komunismem nazyvame skute?ne hnuti, ktere p?ekona nyn?j?i stav. Podminky tohoto hnuti vyplyvaji z p?edpoklad?, ktere existuji v nyn?j?i dob?.“ ^[10]

Komunismus jako cilovy stav spole?nosti definuje jejich Komunisticky manifest takto: ?Namisto stare bur?oazni spole?nosti s jejimi t?idnimi protiklady nastoupi sdru?eni, ve kterem je svobodny vyvoj ka?deho jednotlivce podminkou svobodneho vyvoje v?ech.“ ^[11] Z hlediska ekonomickeho jde o spole?nost, kde ka?dy ?len p?ispiva podle svych mo?nosti a vyu?iva spole?ne zdroje podle svych pot?eb ^[12] (zname heslo ?ka?dy podle svych mo?nosti, ka?demu podle jeho pot?eb“). Po dosa?eni a dovr?eni komunismu postupn? odum?e stat a lidstvo dosahne svobody a rovnosti jako dialektickeho navratu vychozi bezt?idni spole?nosti na kvalitativn? vy??i urovni.

Po?atky mezinarodni organizace [ editovat | editovat zdroj ]

V roce 1834 zalo?ili v Pa?i?i n?me?ti socialisti?ti d?lnici Theodore Schuster, Wilhelm Weitling a jini Svaz pohrdanych . Z n?j se roku 1836 od?t?pil Svaz spravedlivych , zprvu pod vlivem Babeufa a k?es?anskeho komunismu . Heslem bylo ?V?ichni lide jsou brat?i“ a cilem ?ustaveni kralovstvi bo?iho na zemi, zalo?eneho na idealech lasky k bli?nimu, rovnosti a spravedlnosti“. ^[13] Po nezda?enem blanquistickem povstani v kv?tnu 1839, jeho? se u?astnili, byli ?lenove nuceni opustit Francii, ?im? se stali mezinarodni spole?nosti. Jejich nazory se radikalizovaly, mimo jine pod vlivem Weitlingovy knihy Zaruky harmonie a svobody z roku 1842, ktera kritizovala soukrome vlastnictvi a bur?oazni spole?nost. Roku 1847 m?l Svaz spravedlivych asi 1000 ?len?.

V ?ervnu 1847 se k Svazu spravedlivych p?ipojil Marx se skupinou svych p?ivr?enc?. ^[14] Na slu?ovaci konferenci marxiste Svaz p?esv?d?ili, aby zm?nil sve heslo na ?Pracujici v?ech zemi, spojte se“, zm?nil organiza?ni strukturu z tajne spole?nosti na politicke hnuti a p?ejmenoval se na Svaz komunist? . Slu?ovaci konference se tak stala prvnim sjezdem prvni marxisticke politicke organizace v d?jinach. Na druhem sjezdu v Londyn? v listopadu a prosinci 1847 byli Marx s Engelsem pov??eni vypracovanim manifestu obnovene organizace. ^[15] Sveho ukolu se zhostili sepsanim Manifestu komunisticke strany , znam?j?iho pod titulem Komunisticky manifest . Svaz komunist? se brzy pote za?al rozpadat a ukon?il svou ?innost roku 1852.

V roce 1864 byla v Londyn? ustavena Mezinarodni asociace pracujicich ( International Workingmen's Association ) , znam?j?i dnes pod jmenem Prvni internacionala . Zam?rem organizator?, francouzskych a britskych odbora?? , p?vodn? bylo vytvo?it mezinarodni odborovou ust?ednu, umo??ujici nap?. zabranit dova?eni stavkokaz? z jedne zem? do druhe. Karlu Marxovi, ktery byl mezi zakladajicimi ?leny, se v?ak brzy poda?ilo podstatn? ovlivnit agendu i orientaci organizace a stat se jejim v?d?im p?edstavitelem. Prvni internacionala zahrnula mno?stvi tehdej?ich politickych filozofii, od francouzskych mutualist? p?es owenisty po italske p?ivr?ence Giuseppe Mazziniho . Ideove spory proto v ni byly p?itomny od samotneho po?atku. Osudovym se nakonec stal dodnes nesmi?eny spor mezi marxisty a kolektivisty , jak se tehdy nazyvali p?ivr?enci Michaila Bakunina ? pozd?j?i anarchiste. Kolektiviste up?ednost?ovali p?imy boj proti kapitalismu , marxiste cht?li pro dosa?eni komunisticke spole?nosti vyu?it politicke struktury statu. Roku 1872 se na kongresu v Haagu organizace roz?t?pila a marxisticka v?tev zanikla brzy pote, v roce 1876.

Komunisticky smy?lejici anarchiste, zvani anarchokomuniste , z?stali men?inovou politickou silou na levici, ktera hlasala zru?eni statu i soukromeho vlastnictvi a dobrovolnou praci ?len? komun. Samostatnou teorii odli?nou od jinych anarchistickych sm?r? vypracovali koncem 19. stoleti ital?ti ?lenove prvni internacionaly jako Carlo Cafiero a Errico Malatesta a p?edev?im rusky anarchista Petr Kropotkin . Anarchokomuniste atamana Machny v dob? ruske ob?anske valky po?atkem 20. let 20. stoleti ovladali ?ast Ukrajiny , kde vytvo?ili politicky utvar Machnov??yna . Koncem 30. let pak byli levi anarchiste vyznamnou sou?asti republikanskych sil b?hem ?pan?lske ob?anske valky , kdy v ramci revoluce spravovali rozsahla uzemi Katalanska , Aragonu , Andalusie a ?asti Valencie .

Pa?i?ska komuna [ editovat | editovat zdroj ]

V dob? p?es dva m?sice trvajiciho povstani Pa?i?e na ja?e 1871 b?hem prusko-francouzske valky byla zvolena m?stska rada sestavajici z radikaln? levicovych, marxistickych poslanc?. V oble?enem m?st? se sna?ila p?ijimat socialni, politicka a hospoda?ska opat?eni v duchu rovnosta?stvi a zaji?t?ni chudych obyvatel Pa?i?e. Bylo zavedeno bezplatne vyu?ovani, komuna se sna?ila zabezpe?it bydleni pro v?echny pomoci konfiskaci, zavedla spoluu?ast d?lnik? na vedeni podnik? a vyhlasila plne zrovnopravn?ni ?en. P?edstavuje tak prvni pokus o vybudovani statu na zakladech radikalniho socialismu a marxismu a zarove? prvni prakticke nastoleni mnoha politickych agend, ktere se staly kli?ovymi ve 20. stoleti.

Druha internacionala [ editovat | editovat zdroj ]

Roku 1889, po sedmi letech p?iprav, byla s Engelsovou podporou (Marx zem?el v roce 1883) ustavena D?lnicka internacionala , ktera ve?la do d?jin jako Druha nebo Socialn? demokraticka internacionala . ^[16] Byly z ni ji? vylou?eny tenkrat je?t? vlivne anarchosyndikalisticke strany a odbory , tak?e marxiste u? m?li jasnou p?evahu. Reprezentovala tehdy ji? po?etnou a vlivnou zakladnu marxistickych stran a odbor? ve v?ech vyznamnych industrializovanych zemich Evropy. Jeji vliv je patrny i z toho, ?e se ji poda?ilo na v?t?in? kontinentu prosadit 1. kv?ten jako Svatek prace (1889) a 8. b?ezen jako Mezinarodni den ?en (1910). Socialist?m se tehdy v ?ad? zapadoevropskych zemi poda?ilo navic vytvo?it pro sve p?iznivce si? instituci, ktera jim ? podobn? jako tradi?ni cirkve pro sve v??ici ? davala hmotnou i duchovni podporu, provazela je po celou ?ivotni drahu a umo??ovala zakotvit v prost?edi stejn? smy?lejicich. ^[17]

Mnozi vlivni marxiste teto epochy razili teorie men? revolu?ni ne? generace Prvni internacionaly, zejmena pokud pochazeli ze zemi, v nich? byly marxisticke strany legalni. Erfurtsky program n?mecke socialni demokracie z roku 1891, jeho? hlavnimi autory byli Karl Kautsky a Eduard Bernstein , po?adoval legalni u?ast na politickem ?ivot? a kladl d?raz na vylep?eni ?ivota d?lnik? spi?e ne? na p?ipravu revoluce. Pra?sky rodak Kautsky, editor ?tvrteho dilu Marxova Kapitalu a nejvlivn?j?i marxista doby, to zd?vod?oval tim, ?e brzke zhrouceni kapitalismu je nevyhnutelne tak jako tak. Jeho soudruh Bernstein, autor v?ty ?hnuti je v?im, kone?ny cil ni?im,“ ^[18] dosp?l a? k uplnemu zavr?eni revolu?ni cesty. Up?ednost?oval rozvoj odboroveho hnuti a reformy prosazovane demokratickou cestou, ?im? se stal zakladatelem evolu?niho socialismu ?ili reformismu .

Rakousko-uhersky austromarxismus , reprezentovany jmeny jako Victor Adler , Otto Bauer , Karl Renner a Max Adler , zpochyb?oval marxisticky internacionalismus a po?adoval odd?lene socialisticke strany pro jednotlive narodnosti na uzemi jedine zem?. Ve shod? s timto nazorem byla 7. dubna 1878 v Praze zalo?ena ?eskoslovanska socialn? demokraticka strana , od roku 1893 ji? nezavisla na mate?ske rakouske socialn? demokraticke stran? a sdru?ujici ?esky mluvici marxisty.

V internacionale byli i radikalove jako Rusove Vladimir Ilji? Lenin a Lev Davidovi? Trockij nebo N?mci Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgova , kte?i udr?ovali revolu?ni tradici komunismu a sve umirn?n?j?i soudruhy odsuzovali jako ? renegaty “. ^[19] Leninova frakce, zvana pozd?ji bol?evici , v roce 1903 si vytvo?ila samostatne vedeni a ?aste?n? odd?lila od zbytku Ruske socialn? demokraticke d?lnicke strany , zvaneho od te doby men?evici , a vytvo?ila samostatnou frakci nazvanou Ruska socialn? demokraticka d?lnicka strana (bol?evik?), je? byla pozd?ji p?ejmenovana na Ruskou komunistickou stranu (bol?evik?) . V?t?ina zapadoevropske levice v?ak sm??ovala k umirn?ne socialni demokracii. Internacionala se rozpadla po vypuknuti 1. sv?tove valky a formaln? zanikla roku 1916. V?t?ina evropskych socialist? toti? necht?la dodr?ovat zasady internacionalismu ani p?ipravovat sv?tovou revoluci, ale podporovala vale?ne cile vlad svych zemi.

Statni komunismus [ editovat | editovat zdroj ]

Zapadni socialn? demokraticke strany je?t? dlouho do 20. stoleti teoreticky usilovaly o vytvo?eni rovnosta?ske spole?nosti. V praxi v?ak byly ji? koncem 19. stoleti za?len?ny do demokratickych struktur a sm??ovaly spi?e k budovani socialniho statu . Jiny byl vyvoj ve vychodni Evrop?: 7. listopadu 1917 se bol?evik?m ve valkou a unorovou revoluci rozvracenem carskem Rusku poda?ilo uskute?nit pu?, jimi samymi pozd?ji nazyvany Velka ?ijnova socialisticka revoluce . Tim vznikl prvni komunisty zcela ovladany stat, po konsolidaci moci p?ejmenovany na Sov?tsky svaz . Od te doby slovo komunismus ozna?uje p?edev?im tento typ politickeho re?imu a ideologii, kterou hlasa. Marxisticke hnuti se ji? ve 20. letech minuleho stoleti roz?t?pilo na ?komunisty“ sympatizujici se Sov?ty ?i jejich ideovymi d?dici a ? socialni demokracii “, ktera se slov?m komunismus a revoluce vic a vice vyhybala.

Lenin [ editovat | editovat zdroj ]

Vladimir Ilji? Lenin byl (spolu s Trockym , ktery ?idil bojove operace) hlavnim organizatorem bol?evickeho p?evratu , po n?m se stal v?dcem noveho statu a polo?il teoreticke i prakticke zaklady komunisticke vlady pro budouci desetileti.

Lenin byl p?esv?d?en, ?e kapitalismus jeho doby dosahl sveho nejvy??iho stadia, ktere ozna?il jako imperialismus . Marxem p?edpov?zena sv?tova revoluce , ktera by ustavila komunisticky re?im na cele zem?kouli, je tedy nemo?na, dokud je imperialismus v plne sile. Navzdory Marxov? p?edpov?di v?ak lze revoluci uskute?nit v zaostavajici, zem?d?lsko-pr?myslove zemi jako Rusko (v roce 1913 bylo Rusko podle HDP na 5. mist?, t?sn? za N?meckem) prav? proto, ?e zde je kapitalismus je?t? slaby. ^[20] Lenin doufal, ?e se k jeho povstani p?ipoji d?lnicka t?ida i z jinych zemi. To se sice ?aste?n? splnilo, ale vzpoury v N?mecku i Ma?arska republika rad byly rychle potla?eny.

Komunisticke re?imy samy sebe od po?atku chapaly nikoliv jako dovr?eny komunismus (ve kterem podle Marxovych a Engelsovych p?edpov?di m?l mimo jine zaniknout stat ), ale jen jako prvni fazi komunismu, pozd?ji ?asto zvanou (realny) socialismus . Teoreticke zaklady tohoto pojeti polo?il Lenin t?sn? p?ed bol?evickou revoluci knihou Stat a revoluce (1917). V ni uvedl, ?e p?ed ustavenim skute?neho plneho komunismu bude po bli?e neur?enou ?del?i dobu“ existovat ni??i stadium komunisticke spole?nosti, mimo jine za p?itomnosti statu. ^[21]

Formovani komunisticke politiky [ editovat | editovat zdroj ]

Po komunistickem p?evratu vypukla n?kolikaleta ruska ob?anska valka . Drakonicky vale?ny komunismus , tedy p?id?love hospoda?stvi s obrovskymi nucenymi odvody, nevedl ke zlep?eni situace, ale naopak k hladomoru, proto?e pro vysoke odvody se nevyplatilo vyrab?t potraviny. Proto Lenin roku 1921 nastolil Novou ekonomickou politiku , umo??ujici omezene podnikani v ramci socialistickeho systemu. Odvody statu byly prudce sni?eny na asi 10 % vynosu. Diky tomu vyrazn? stoupla produkce a v roce 1927 byla dosa?ena p?edvale?na urove? vyroby. ^[22]

Ji? b?hem Leninovy vlady vznikla ?ada politik, ktere pak byly typicke pro v?echny komunisticke staty. ?ast t?chto politik usilovala o modernizaci a socialni vydobytky. Sem pat?i d?raz na industrializaci (elektrifika?ni plan GOELRO se stal vzorem v?ech pozd?j?ich hospoda?skych plan?); statem hrazene vzd?lani a zdravotni pe?e; zrovnopravn?ni v?ech ob?an? v?etn? ?en. Jine byly d?sledkem marxistickeho fundamentalismu: likvidace politicke sout??e a postupne pod?izeni cele spole?nosti komunisticke stran? a jeji ideologicke kontrole; vyvlast?ovani a zestat?ovani; a p?edev?im statni terorismus tajne policie ?eka . Politika Rudeho teroru , zahajena v roce 1918, byla na?izena a schvalena samotnym Leninem ^[23] a m?la ji? b?hem jeho ?ivota za nasledek statisice ob?ti. ^[24]

V d?sledku usp?ch? bol?evik? se za?aly podobn? zam??ene strany formovat i jinde po sv?t?, obvykle odchodem leninistickych frakci ze socialn? demokratickych stran. V ?eskoslovensku tak 14. a? 16. kv?tna 1921 vznikla samostatna Komunisticka strana ?eskoslovenska , ^[25] a? do bol?evizace na V. sjezdu 1929 jedna z nejv?t?ich komunistickych stran mimo sov?tske Rusko. Koordinaci mezinarodniho hnuti zaji??ovala Kominterna ( Komunisticka ?i T?eti internacionala ), zalo?ena v Moskv? v b?eznu 1919. Jejim cilem bylo bojovat ?v?emi dostupnymi prost?edky v?etn? branne sily za svr?eni mezinarodni bur?oazie a za vytvo?eni mezinarodni sov?tske republiky jako p?echodneho stadia p?ed uplnym zru?enim statu.“ ^[26] Komunismus v mezivale?nem obdobi sice v ?adnem vysp?lem stat? nezvit?zil, t??il se zde v?ak podpo?e pom?rn? ?iroke ?lenske zakladny stran Kominterny i ?ady p?ednich intelektual? a um?lc?.

Stalin [ editovat | editovat zdroj ]

Lenin ode?el z politiky ze zdravotnich d?vod? ji? roku 1922 a zem?el v lednu 1924. V n?kolikaletem boji o moc mezi komunistickymi v?dci, ktery vzap?ti za?al, zvit?zil Josif Stalin . Svou moc Stalin vystup?oval i rozsahlym terorem v??i potencialnim oponent?m ve stran? (? ?istky “), ^[27] tak?e se brzy stal diktatorem s absolutni moci, kterym z?stal a? do sve smrti v b?eznu 1953. Ke konci jeho ?ivota kult osobnosti , jak uctivani Stalina pozd?ji pojmenoval jeho nastupce Nikita Sergejevi? Chru??ov , nabyl faraonskych rozm?r?.

Po marnem ?ekani na sv?tovou revoluci Stalin p?i?el s pragmatickym programem ?vybudovani socialismu v jedne zemi“. Nejvyznamn?j?i z vnitrostranickych protivnik?, ktere na cest? k moci smetl, Lev Davidovi? Trockij , zastaval levicov?j?i pozici ?permanentni revoluce“. Z tohoto sporu vze?la tzv. leva opozice , ktera pozd?ji vedla ke zrodu trockistickeho hnuti a jeho ?tvrte internacionaly . Trockiste kritizuji komunisticke re?imy jako zradce revoluce a d?lnicke t?idy, ji? utla?uji svou stranickou byrokracii . ^[28]

A?koli oficialni sov?tske statistiky tvrdily, ?e Stalinovy programy industrializace a kolektivizace zvy?ily ?ivotni a kulturni urove?, soudoby vyzkum ukazuje, ?e takovy vzr?st byl velmi nepatrny a ?e naopak ?as od ?asu dochazelo k hospoda?skemu poklesu. ^[29] Kolektivizace provad?na od roku 1929 v souladu s heslem ?o zost?ovani t?idniho boje v obdobi budovani socialismu“ a doprovazena tvrdymi represaliemi zp?sobila hospoda?sky rozvrat a dlouhodobou krizi zem?d?lstvi a vedla de facto ke znevoln?ni ?irokych vrstev zem?d?lskeho obyvatelstva. ^[30] Politicky teror spojeny s kolektivizaci vedl k masovemu vra?d?ni, deportacim p?edpokladanych odp?rc? re?imu do gulagu i k hladomoru na Ukrajin? a v jihozapadnim Rusku v letech 1932?33, kteremu padlo za ob?? n?kolik milion? lidi, v?etn? n?kolika ?len? rodiny Michaila Gorba?ova, a ktery je ozna?ovan za jednu z nejv?t?ich genocid v d?jinach lidstva. ^[31] Kolektivizace a industrializace proto spi?e ne? ke zvy?eni ?ivotni urovn? poslou?ily komunistickemu re?imu k upevn?ni totalitni formy vlady a k utu?eni kontroly obyvatelstva. ^[32]

?istky v Rude armad? v letech 1936?39 navic zlikvidovaly podstatnou ?ast d?stojnickeho sboru, co? sni?ilo bojeschopnost armady v nadchazejici druhe sv?tove valce. ^[33] B?hem obdobi Stalinovy vlady byl prakticky odstran?n analfabetismus a podstatn? zlep?eno zdravotnictvi. ^{[ zdroj? ]}

Druha sv?tova valka a vznik bipolarniho sv?ta [ editovat | editovat zdroj ]

Po upevn?ni moci a uzav?eni smlouvy o neuto?eni s nacistickym N?meckem , v jejim? tajnem dodatku si partne?i rozd?lili sfery vlivu, se Stalin odva?il mezinarodni agrese a po n?mecke invazi do Polska obsadil koncem za?i 1939 jeho vychodni uzemi, pote napadl i Finsko a obsadil baltske staty . Podle n?kterych historik? si cht?l vyhledov? vojensky podrobit celou Evropu, ^[34] av?ak Adolf Hitler ho p?ede?el a sam zauto?il na Sov?tsky svaz v ?ervnu 1941. Je pom?rn? malo pravd?podobne, ?e motivem Stalinova jednani byla snaha o zabezpe?eni sov?tske zapadni hranice a ziskani naraznikoveho uzemi pro o?ekavany nacisticky utok, jak to interpretovala oficialni sov?tska propaganda. Stalin vnimal narodn? socialisticky re?im v N?mecku jako sveho p?irozeneho do?asneho spojence a zpravy o p?ipravovanem utoku na Sov?tsky svaz odmital jako snahu Britanie o vyprovokovani konfliktu mezi SSSR a N?meckem (p?esto v te dob? v Sov?tskem svazu probihalo rozsahle p?ezbrojovani a reorganizace armady). Je?t? po p?epadeni Sov?tskeho svazu Stalin n?kolik dni odmital vzit tuto skute?nost na v?domi (p?edtim vydal p?isny zakaz op?tovat n?meckou palbu nebo uto?it na n?mecka letadla). ^{[35] [36]} Je t?eba p?ipomenout p?edvale?ne sov?tske pokusy o zformovani evropske kolektivni obrany proti mocnostem Osy , ktere v?ak byly Anglii a Francii pravem odmitnuty jako sou?ast skryvaneho sov?tskeho imperialismu ? ukazalo se, ?e pobaltske staty, ktere byly p?inuceny p?ijmout sov?tskou ?pomoc“, byly bez vyjimky anektovany a svou nezavislost ziskaly zp?t a? po rozpadu sov?tskeho imperia na za?atku 90. let 20. stoleti.

Sov?tsky svaz se na po?atku valky dostal na pokraj pora?ky a jen diky obrovskym ob?tem obyvatelstva dokazal v konfliktu, propagandisticky pojmenovanem Velka vlastenecka valka , vzdorovat. Ve valce zahynulo p?es 20 milion? sov?tskych ob?an? a Sov?tsky svaz tak utrp?l nejv?t?i ztraty ze v?ech u?astnik? 2. sv?tove valky. Stalin se ocitl na stran? Spojenc? a vym?nou za jejich pomoc mimo jine roku 1943 rozpustil Kominternu . SSSR se tak vymanil z mezinarodni izolace. Kone?na pora?ka Osy v roce 1945 mu jako kli?ove vit?zne mocnosti umo?nila vyznamn? roz?i?it sve uzemi, zvy?it vliv na sv?tovou politiku a postupn? ziskat ?adu satelitnich stat?.

?eskoslovensko, kde ve volbach roku 1946 ziskala nejvic hlas? Komunisticka strana, se po valce postupn? dostavalo do sov?tske sfery vlivu, nekrvavy p?evrat zvany komunisty Vit?zny unor zde prob?hl mezi 17. a 25. unorem 1948 . Gottwaldova Komunisticka strana ?eskoslovenska p?evzala stalinistickou politiku nucene kolektivizace zem?d?lc?, zestatn?ni ostatniho podnikani a teroru proti odp?rc?m re?imu, t?eba?e slab?iho ne? v p?edvale?nem Sov?tskem svazu. Zinscenovane politicke procesy kon?ici drakonickymi tresty, nap?iklad popravy narodn? socialisticke poslankyn? Milady Horakove nebo byvaleho generalniho tajemnika KS? Rudolfa Slanskeho , p?esto zastra?ily obyvatelstvo a p?itahly pozornost sv?tove ve?ejnosti. I nadale sice existovala ohniska nesouhlasu, nap?. v prost?edi katolicke cirkve ^[37] ?i pozd?ji politickeho disentu a ze zahrani?i po rozhlasovych vlnach pronikaly my?lenky politicke emigrace; s vyjimkou obdobi srpen 1968 ? srpen 1969 se v?ak komunist?m a? do listopadu 1989 poda?ilo udr?et p?inejmen?im vn?j?kovou loajalitu v?t?iny ?eske a slovenske spole?nosti.

Po druhe sv?tove valce se vztahy mezi Sov?tskym svazem a zapadnimi mocnostmi za?aly rychle zhor?ovat. Nasledujici ?ty?icetilete obdobi mezinarodniho nap?ti (? studena valka “) a bipolarniho sv?ta, tedy sv?ta rozd?leneho ??eleznou oponou“ mezi sfery vlivu supervelmoci SSSR a USA, p?ivedlo lidstvo n?kolikrat na pokraj jaderne sv?tove valky. ^[38] Sov?tska propaganda li?ila Spojene staty jako hlavniho nep?itele ^[39] a v prvni polovin? 50. let pro?la i vnit?ni politika USA obdobim vystup?ovaneho antikomunismu , takzvaneho mccarthismu . ^[40]

Sov?tska supervelmoc [ editovat | editovat zdroj ]

Za vlady Stalinova nastupce Nikity Chru??ova se Sov?tsky svaz dostal na vrchol sve moci. Mohutnymi investicemi do zbrojeni v n?kterych oblastech technologie p?edehnal i Spojene staty; vysp?lost sov?tske raketove techniky demonstruje vypu?t?ni prvni um?le dru?ice (1957) i vyslani prvniho ?lov?ka do vesmiru (1961).

Chru??ov v tajnem projevu na XX. sjezdu KSSS v roce 1956 odsoudil excesy sveho p?edch?dce a zmirnil utlak; i v mezinarodnich vztazich nastalo do?asne uvoln?ni nap?ti. Komunisticky blok v?ak krvav? potla?il vzpoury nespokojenych obyvatel jako vychodon?mecke povstani roku 1953 , povstani d?lnik? v Poznani (1956) a p?edev?im ma?arske povstani (1956); po vystavb? berlinske zdi r. 1961 obnoveni nap?ti se Zapadem definitivn? stvrdila karibska krize na podzim 1962 .

Vcelku se v?ak naskok Zapadu v technologii a ?ivotni urovni nejen nepoda?ilo dohnat, ale je?t? se prohluboval. Po Chru??ovov? svr?eni se stagnace a zaostavani stalo patrnym ve v?ech oblastech ?ivota. Malo kvalitni a ekologicky ne?etrna vyroba nedokazala pro SSSR zajistit ani dostatek potravin, tak?e bylo nutno importovat obili. ^[41] B??nym jevem se staly ut?ky obyvatel p?es p?isn? st?e?ene hranice na Zapad nejen z politickych d?vod?, ale i za lep?im ?ivotem. Sov?tsky blok si diky masivnimu zbrojeni udr?oval velmocenskou pozici, dlouhodob? v?ak byla jeho situace bez hlubokych zm?n neudr?itelna. ^[42]

Na konci 60. let do?lo k ?insko-sov?tskemu konfliktu , ktery se p?enesl i do jihovychodni Asie, kde Sov?tsky svaz podporoval Vietnam a ?ina maoisticke Rude Khmery v Kambod?i, co? vyustilo ve vietnamskou invazi do Kambod?e a ?insko-vietnamskou valku v roce 1979. ^[43] Rude Khmery v boji proti prosov?tskemu Vietnamu podporovaly i Spojene staty. ^[44]

Mezinarodni hnuti [ editovat | editovat zdroj ]

Po druhe sv?tove valce se dal?i komunisticke re?imy ustavily ve st?edni a vychodni Evrop? a vychodni Asii. Ve t?eti ?tvrtin? 20. stoleti p?evzaly moc marxisticky orientovane politicke strany v n?kterych statech T?etiho sv?ta v Africe a Americe. Komunisticke re?imy tak byly vyzkou?eny v ?iroke ?kale p?irodnich a spole?enskych podminek od agrarnich rozvojovych zemi jako Kuba nebo Kambod?a a? po vysp?le industrializovane zem? jako N?mecka demokraticka republika a ?eskoslovensko .

Jugoslav?ti komuniste, je? vedl Josip Broz Tito , se brzy po valce vymanili ze sov?tskeho vlivu a roku 1948 byli vylou?eni z Kominformy , povale?ne nastupkyn? Kominterny. K dal?i velke roztr?ce do?lo v roce 1959, kdy nap?ti mezi SSSR a ?LR ?Velkeho kormidelnika“ Mao Ce-tunga vedlo k otev?enemu rozkolu obou komunistickych velmoci, jen? roku 1969 vyvrcholil pohrani?nimi boji a v 70. letech ?insko-americkym sbli?ovanim.

Nar?st po?tu a rozmanitosti komunistickych zemi p?inesl i nove p?istupy, metody a politiky. Mezi n? pat?i nap?iklad ?rolnicky komunismus“ Mao Ce-tunga, ktery v tradi?ni marxisticke doktrin? nahradil d?lnictvo rolnictvem jako kli?ovou hybnou silou; guerillove revolu?ni metody Che Guevary ; ?africky socialismus“ Julia Nyerera nebo genocidni re?im Pol Pota , ktery se rozhodl vyvra?dit v?echny sve ?bur?oazni nep?atele“, ?im? b?hem pouhych ?ty? let (1975?1979) sni?il po?et obyvatel Kambod?i zhruba o t?etinu. Masove umirani zap?i?inily i ?inske kampan? Velky skok vp?ed (1958?60) a Kulturni revoluce (1966?69), jimi? Mao zamy?lel urychlit pokrok ke komunismu a upevnit svou moc. Na druhou stranu Titova opatrna politika dokazala udr?et narodnostni i ekonomicka nap?ti v Jugoslavii na uzd? a zajistit zemi respektovane mezinarodni postaveni.

P?es ?irokou ?kalu mo?nosti a dil?i usp?chy v?ak komunisticke re?imy nikde nedostihly vysp?ly Zapad a nevymanily se z obecne tendence ke stagnaci. To bylo zvla?t? patrne na vyvoji v rozd?lenem N?mecku nebo rozd?lene Koreji, kde komunisty ovladana ?ast fungovala hospoda?sky h??e ne? zbytek zem?.

Reformismus a radikalismus [ editovat | editovat zdroj ]

Zejmena od 60. let ?asti evropskych komunistickych stran podnikaly pokusy o reformu sve ideologie. Prvnim vyznamnym pokusem byla jugoslavska Skupina Praxis , p?sobici od roku 1963 do zakazu v roce 1975. Kritizovala titoismus a stalinismus ve snaze obnovit autenticky marxismus. Velkou pozornost ziskala i v levicovych kruzich na Zapad?, jejich Letnich ?kol na Kor?ule se u?astnili marxiste a filosofove z celeho sv?ta. ^[45]

Nejznam?j?i reformou bylo pra?ske jaro 1968 , ?eskoslovenske reformni a demokratiza?ni hnuti spojene s postavou Alexandra Dub?eka a snahou o ?socialismus s lidskou tva?i“. Teoreticke uvahy v n?m byly doprovazeny pokusem o p?estavbu stalinistickeho re?imu a tento proces m?l ?irokou lidovou podporu. Rychla demokratizace vyvolala v sov?tskem vedeni strach, ?e se ?eskoslovensko vymani z jeho vlivu. Vojenska intervence p?ti ?bratrskych zemi“ pod vedenim Sov?tskeho svazu, za?tit?na tzv. Bre?n?vovou doktrinou omezene suverenity, proto reformy ukon?ila a uvrhla zemi do re?imu tzv. normalizace . V tomto re?imu, po obdobi, ve kterem byly odstran?ne nasledky bombardovani ?SR v zav?ru 2. sv. valky a obnovy zlikvidovaneho pr?myslu i zem?d?lstvi, byl vice otev?en trh pro vym?nu zbo?i a jeho export i na zapadni trhy a naopak. Take do?lo k posileni sob?sta?nosti v ?ivo?i?ne a rostlinne vyrob?. Ale toto obsazeni ?eskoslovenska vojsky n?kterych zemi Var?avske smlouvy, zarove? ot?asla virou mnoha Evropan? v komunismus ?i v jeho reformovatelnost.

N?ktere zapadoevropske komunisticke strany odsoudily invazi do ?eskoslovenska v roce 1968, v?etn? ?pan?lske komunisticke strany , ktera byla b?hem Francova re?imu v ilegalit?. ^[46] V zapadni Evrop?, zejmena Italii, Francii a ?pan?lsku, se koncem 60. let za?al prosazovat tzv. eurokomunismus , ktery zavrhl totalitni praxi SSSR a posunul komunisticke strany bli?e k socialni demokracii. P?estaly se ?idit leninskymi principy nasilne revoluce a diktatury proletariatu, odmitly narok sov?tske komunisticke strany na vedeni celeho mezinarodniho hnuti a odsoudily zasahy Sov?tskeho svazu v Ma?arsku 1956 a ?eskoslovensku 1968. Velkou roli hraly i teze o tzv. historickem kompromisu ^[47] z roku 1973 od Enrico Berlinguera , ?efa Komunisticke strany Italie , ktera v roce 1976 v parlamentnich volbach v Italii ziskala 34.4% hlas?.

Na druhou stranou se v 60. a 70. letech ?ast mladych p?iznivc? levice na Zapad? radikalizovala. Do mody se dostal maoismus a jine radikalni levicove ideologie, jejich? p?iznivci nevahali sahnout k nasili a dokonce k terorismu; jim proslula zejmena zapadon?mecka Frakce Rude armady a italske Rude brigady .

Pad komunismu ve vychodni Evrop? [ editovat | editovat zdroj ]

Na konci 80. let do?lo v Evrop? k padu komunismu, ^[48] ktery zp?sobil jeho zasadni oslabeni i ve zbytku sv?ta. V osmdesatych letech byly poti?e sov?tskeho bloku ji? zcela zjevne. Ukazaly je udalosti jako neusp??na okupace Afghanistanu (1979?1989), vzestup nezavisleho polskeho odboroveho hnuti Solidarita , ktery vedl k vyhla?eni vyjime?neho stavu r. 1981, nebo neschopnost hospoda?sky a technologicky ?elit modernim zbrojnim program?m USA . Roku 1985 vedeni Sov?tskeho svazu p?evzal Michail Sergejevi? Gorba?ov , ktery se problem?m pokusil ?elit v duchu reformismu. Jeho p?estavba ( perestrojka ) p?inesla necenzurovanou ve?ejnou diskusi ( glasnos? ) a ?aste?nou liberalizaci stagnujici sov?tske ekonomiky. Gorba?ov ve?ejn? odmitl Bre?n?vovu doktrinu a dal najevo, ?e Sov?tsky svaz nebude do d?ni ve statech vychodniho bloku nijak zasahovat. ^[49]

Brzy se v?ak ukazalo, ?e ob?ane cht?ji nov? nabyte svobody slova vyu?it k tomu, aby ?ekli hlasite ne komunistickemu re?imu. V Polsku znovu povolena opozice v dubnu 1989 vyjednala svobodne volby, je? drtiv? vyhrala. Dal?i re?imy se hroutily dominovym efektem a koncem roku 1989 ji? byly ve v?t?in? stat? st?edni a vychodni Evropy minulosti. Sov?tsky svaz se rozpadl po neusp??nem pu?i konzervativnich komunist? roku 1991 a tim skon?ila epocha evropskych komunistickych stat?.

V ?eskoslovensku pad re?imu spustila demonstrace student? v Praze 17. listopadu 1989, jeji? u?astniky brutaln? zbila policie. Mohutne protire?imni demonstrace donutily vedeni KS? b?hem n?kolika dni k zasadnim ustupk?m rychle se formujicim opozi?nim hnutim Ob?anske forum a Verejnos? proti nasiliu . To umo?nilo brzke obnoveni demokracie.

Jiny p?istup k reform? zvolilo ?inske vedeni v ?ele s Teng Siao-pchingem . Pod hesly ? socialismu s ?inskymi rysy “ a ?socialisticke tr?ni ekonomiky“ umo?nilo svobodu podnikani, co? vedlo k rychlemu ekonomickemu r?stu. Naopak liberalni svobody a lidska prava re?im nepodporuje, jak ukazalo krvave potla?eni studentskych demonstraci v ?ervnu 1989. Tento p?istup mu umo?nil udr?et moc, t?eba?e je otazka, zda tr?n? orientovany autoritativni system je?t? lze nazyvat komunismus.

Vedle ?iny si komuniste po roce 1989 udr?eli neomezenou vladu i v n?kolika dal?ich zemich ( Kuba , Laos , Severni Korea a Vietnam ), v jinych zemich v?etn? ?eske republiky dale existuji vlivne komunisticke strany. V ?ad? region? ( Filipiny , Kolumbie a jinde) p?sobi marxisticke povstalecke jednotky, ktere ovladaji nebo infiltruji rozsahla uzemi.

Postkomunismus [ editovat | editovat zdroj ]

V postkomunistickych zemich probiha proces pravniho, moralniho a historickeho vyrovnani s byvalymi re?imy; zahrnuje rehabilitace ob?ti komunistickych re?im? a mnohde restituce vyvlastn?neho majetku. Celkovy po?et mrtvych a po?kozenych se obti?n? odhaduje: nap?iklad po?et ob?ti Stalinova re?imu v Sov?tskem svazu se v n?kterych pramenech uvadi a? 60 miliony mrtvych, ale po otev?eni sov?tskych archiv? v 90. letech se nej?ast?ji uvadi 10 a? 20 milion? ob?ti v?etn? hladomoru , vyvolaneho nezasetim a velkym, dlouhotrvajicim suchem, ve 30. letech. V p?ipad? Maovy ?iny se ?isla dokonce pohybuji v rozsahu 19,5 a? 75 milion?, ^[50] p?edev?im se jedna o ob?ti hladomoru po Velkem skoku vp?ed v letech 1958 a? 1962. Hladomor vyvolany politikou Mao Ce-tunga pat?i v ?in? mezi tabuizovana temata a ?inska media o teto udalosti neinformuji. ^[51]

P?ime popravy a vra?dy komunistickymi ozbrojenci tvo?i men?inu ve srovnani s ob??mi nelidskych podminek v pracovnich taborech, hladomor? vyvolanych komunistickou politikou a valek zap?i?in?nych komunisty. Historik Stephane Courtois , editor ?erne knihy komunismu , dosp?l v jeji p?edmluv? k celkovemu po?tu 97 milion? mrtvych, to je v?ak sou?et zna?n? nep?esnych dil?ich odhad? po?t? ob?ti v jednotlivych zemich.

?esky Zakon o protipravnosti komunistickeho re?imu a o odporu proti n?mu komunisticky re?im odsoudil, lustra?ni zakony pak zabranily byvalym exponent?m re?imu p?sobit ve ve?ejnych funkcich. V ?ad? postkomunistickych zemi vznikly zvla?tni instituce, ktere se zabyvaji pravni a historickou reflexi komunismu; v ?eske republice to jsou p?edev?im U?ad dokumentace a vy?et?ovani zlo?in? komunismu a Ustav pro studium totalitnich re?im? .

Po roce 1989 n?ktere komunisticke strany opustily p?vodni ideologii, ?asto sm?rem k socialni demokracii. Do voleb v roce 2022 parlamentni Komunisticka strana ?ech a Moravy si v?ak zachovala komunismus v nazvu a marxistickou orientaci. ^[52]

Symbolika [ editovat | editovat zdroj ]

Symbolem marxistickych politickych hnuti se od Pa?i?ske komuny stala ruda vlajka , pou?ivana ji? d?ive jakobiny v dobach Francouzske revoluce a francouzskymi radikaly b?hem povstani roku 1848. Ruda p?ticipa hv?zda se pou?ivala ji? v dob? Marxov? a no?ena na pokryvce hlavy se stala symbolem p?islu?nik? Rude armady . Srp a kladivo jako symboly d?lnictva a rolnictva p?ijalo na svou vlajku sov?tske Rusko.

Pise? Internacionala (text Eugene Pottier , 1871, hudba Pierre De Geyter, 1888) se stala neoficialni hymnou levice brzy po svem vzniku a zpo?atku slou?ila i jako hymna Sov?tskeho svazu . P?i zp?vu se n?kdy zveda ruka sev?ena v p?st. Komuniste se navzajem oslovuji ? soudruhu “ nebo ?soudru?ko“, v komunistickych re?imech se toto osloveni pou?iva i mezi ob?any bez ohledu na stranickou p?islu?nost.

Reflexe [ editovat | editovat zdroj ]

Komunismus je tematem mnoha historickych a kronika?skych d?l, od sympatizujicich reporta?i Johna Reeda a? po ?ernou knihu komunismu , je? vystavuje u?et za miliony zma?enych ?ivot?. Historii ?eskeho komunismu se zabyvali nap?iklad Karel Kaplan , Vilem Pre?an , Jacques Rupnik a Ji?i Suk , p?stuje se i jeho oralni historie (nap?. Miroslav Van?k , Pavel Urba?ek ) a sociologie (nap?. Ji?i Kabele , Lubomir Ml?och , Ivo Mo?ny ).

Politologicka a filozoficka reflexe komunismu byla vedena jak ze strany jeho sympatizant?, nap?. humanismus zd?raz?ujiciho ? strukturniho marxisty“ Louise Althussera ?i kritika stranicke byrokracie Milovana D?ilase , tak i odp?rc?. Mezi n? pat?ili nap?. Hannah Arendtova , je? na stalinsky a hitlerovsky system aplikovala pojem totalitarismus , nebo Karl Popper , kritik udajnych historickych zakonitosti, je? marxiste v d?jinach objevuji, a obhajce otev?ene spole?nosti. Vlivne d?jiny marxismu napsal Leszek Kołakowski .

Hospoda?ske principy komunismu podrobili kritice liberalni ekonomove jako Ludwig von Mises , Friedrich Hayek a Milton Friedman . Podle jejich nazoru musi statem ?izena socialisticka ekonomika zakonit? selhat u? proto, ?e ji chybi tr?ni ohodnoceni vstup? a vystup?. ?Paradoxem ,planovani’ je, ?e nelze planovat, proto?e neexistuje ekonomicka kalkulace. To, co se nazyva planovanym hospoda?stvim, v?bec hospoda?stvim neni. Je to jenom system tapani ve tm?.“ ^[53] Obhajci mimo jine poukazuji na rozvojovy vyznam komunistickych socialnich program?. Noam Chomsky nap?iklad na zaklad? analyz indickeho ekonoma Amartyi Sena zd?raznil, ?e Indie a ?ina byly p?ed padesati lety na ?napadn? podobnem stupni vyvoje“, zatimco nyni ?ina Indii zcela p?edstihla co se ty?e umrtnosti, delky ?ivota a vzd?lani. Zasluhu na tom ma relativn? rovnosta?sky p?istup ke zdravotnictvi a ve?ejna distribuce potravin, co? Indii chybi. ^[54]

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

Vybrana dila teoretik? komunismu [ editovat | editovat zdroj ]

• BABEUF, Gracchus . Projevy, ?lanky a listy . P?eklad Stanislav Lyer. Praha: SNPL, 1954. (?ive odkazy).  
• GORBA?OV, Michail Sergejevi? . P?estavba a nove my?leni pro na?i zemi a cely sv?t . P?eklad Miroslav Bro?. Praha: Svoboda, 1987.  
• LENIN, Vladimir I?ji? . Stat a revoluce : marxisticke u?eni o statu a ukoly proletariatu v revoluci . P?eklad Milena Kova?ova. Praha: Otakar II., 2000. ISBN   80-86355-80-2 .  
• MARX, Karel ; ENGELS, Bed?ich . Komunisticky manifest . P?eklad Ivan Olbracht . Praha: SPN, 1970.  
• MARX, Karel . Kapital : kritika politicke ekonomie . Praha: Svoboda, 1978-1980. 4 svazky.  
• TROCKIJ, Lev . Co je permanentni revoluce? . Praha: Otto Girgal , 1930.  

Vybrana literatura ke komunismu [ editovat | editovat zdroj ]

• ARENDTOVA, Hannah . P?vod totalitarismu I-III . P?eklad Jana Fra?kova ... et al; et al.. Praha: OIKOYMENH, 1996. ISBN   80-86005-13-5 .  
• COURTOIS, Stephane , et al. ?erna kniha komunismu : Zlo?iny, teror, represe. Svazek I a II . P?eklad Zuzana Dlabalova. Praha-Litomy?l: Paseka , 1999. 2 svazky. ISBN   80-7185-196-5 .  
• DJILAS, Milovan . Nova t?ida : Kritika soudobeho komunismu . P?eklad Robert Vlach. Curych: DEMOS, 1977. ISBN   3-85633-002-X .  
• FURET, Francois . Minulos? jednej iluzie : esej o idei komunizmu v 20. storo?i . P?eklad Jarmila Le Tohic, Jana ?melkova, Peter Solivajs. Bratislava: Agora, 2000. ISBN   80-967210-4-6 . (slovensky)  
• KENEZ, Peter. A History of the Soviet Union from the Beginning to the End . 2. vyd. Cambridge etc.: Cambridge University Press, 2006. ISBN   0-521-86437-2 . (anglicky)  
• KOLAKOWSKI, Leszek . Main Currents of Marxism . P?eklad P.S. Falla. New York, London: W.W. Norton, 2005. Dostupne online . ISBN   0-393-06054-3 . (anglicky)  
• MURAVCHIK, Joshua . Nebe na Zemi : vzestup a pad socialismu . P?eklad Michael ?antovsky . Praha: BB art, 2003. ISBN   80-7341-016-8 .  
• PIPES, Richard . Communism : a history . New York: Modern Library, 2001. (Modern library edition). Dostupne online . ISBN   0-679-64050-9 . (anglicky)  
• SERVICE, Robert. A History of Twentieth-Century Russia . Cambridge, MA: Harvard University Press, 1997. ISBN   978-0-674-40348-2 . (anglicky)  
• SERVICE, Robert. Soudruzi : Sv?tove d?jiny komunismu . Praha: Argo / Academia, 2009. ISBN   978-80-257-0105-8 .  
• VYKOUKAL, Ji?i; LITERA, Bohuslav; TEJCHMAN, Miroslav. Vychod : Vznik, vyvoj a rozpad sov?tskeho bloku 1944?1989 . Praha: Libri, 2000. (Historicka ?ada). ISBN   80-85983-82-6 .  
• O'SULLIVAN, John. Prezident, pape? a premierka . P?eklad Petru?ka ?ustrova . Praha: Ideal, 2007. ISBN   978-80-86995-02-1 .  

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu komunismus na Wikimedia Commons
• Tema Komunismus ve Wikicitatech
• Slovnikove heslo komunismus ve Wikislovniku
• Tema Komunista ve Wikicitatech

Levice [ editovat | editovat zdroj ]

• Marxisticky internetovy archiv (anglicky)
• MLWerke.de ? Hlasy proleta?ske revoluce (n?mecky)
• Marxist.net (anglicky)
• Anarchy Archives (anglicky)
• Immanuel Wallerstein : Marx, marxismus-leninismus a socialisticke zku?enosti v modernim sv?tovem systemu , 1992

Nekomunisticke weby [ editovat | editovat zdroj ]

• Museum of Communism (anglicky)
• Totalita.cz
• Vit?zny unor ? v?novano ob?tem komunismu