Johannes Kepler

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otev?ene encyklopedie
Johannes Kepler
Portrét Johanna Keplera z roku 1620
Portret Johanna Keplera z roku 1620
Narozeni 27. prosince 1571
Weil der Stadt
Umrti 15. listopadu 1630 (ve v?ku 58 let)
?ezno
Alma mater Univerzita Tubingen
Evangelicky semina? v Maulbronnu a Blaubeurenu
Tubinger Stift
Pracovi?t? Linec (1612?1627)
Rudolf II.
Univerzita ?tyrsky Hradec
Obory optika , astronomie , matematika a mechanika
Ocen?ni International Space Hall of Fame (1996)
Man?el(ka) Barbara Muller (1597?1611)
Susanne Reuttinger (1613?1630)
Rodi?e Heinrich Kepler a Katharina Keplerova
P?ibuzni Margarethe Maickler (sourozenec)
Podpis Johannes Kepler – podpis
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .
Dal?i vyznamy jsou uvedeny na strance Kepler (rozcestnik) .
Kepler?v model slune?ni soustavy z  Mysterium Cosmographicum (1596)

Johannes Kepler ( 27. prosince 1571 Weil der Stadt ? 15. listopadu 1630 ?ezno ) byl n?mecky matematik , astrolog , astronom , optik a evangelicky teolog . P?edev?im ve star?i ?eske literatu?e se pou?iva i po?e?t?na forma jeho k?estniho jmena Jan, nebo? n?kolik let p?sobil v  Praze na dvo?e cisa?e Rudolfa II. [1] [2] V Praze take formuloval dva ze t?i Keplerovych zakon? .

?ivot [ editovat | editovat zdroj ]

Narodil se 27. prosince 1571 ve svobodnem cisa?skem m?st? Weil der Stadt, ktere je vzdaleno t?icet kilometr? od Stuttgartu . Jeho d?d Sebald Kepler (1519?1596) byl dokonce starostou tohoto m?sta. Rodina se ?asto ocitala ve finan?ni tisni, jeliko? Johann?v otec Heinrich se ?ivil nejistym povolanim obchodnika, ktere mu moc nevyna?elo, a tak ?asto rodinu opu?t?l, aby slou?il jako ?oldak v zahrani?i. Ani jeho matce Katharin? , bylinka?ce a dce?i hostinskeho, se neda?ilo a byla dokonce obvin?na z ?arod?jnictvi . Rodina se pozd?ji odst?hovala do Ellmendingenu , kde m?l jeho otec pronajmut hostinec ?Slunce“.

Kepler?v rodny d?m ve Weilu der Stadt

Johannes se narodil p?ed?asn? a jako velmi slabe dit? byl pak ?asto nemocen. Roku 1575 prod?lal nakazu ne?tovicemi , ktere mu natrvalo naru?ily zrak. Navzdory jeho ?patnemu stavu v n?m matka ji? jako u dit?te za?ala pozorovat stale v?t?i a neobvykle zajmy. Ukazala mu kometu z roku 1577 a zatm?ni Slunce z roku 1580.

Kepler nav?t?voval prvni t?idu latinske ?koly v Leonbergu a druhou t?idu stejneho razu v Ellmendingenu. V letech 1580 a 1581 musel Kepler sve vzd?lani p?eru?it. Roku 1582 nastoupil do t?eti t?idy latinske ?koly. Od 16. ?ijna 1584 nav?t?voval Kepler kla?terni ?kolu v Adelbergu . Od 26. listopadu 1586 studoval na vy??i protestantske ?kole v kla?te?e Maulbronn .

Pote, co ziskal stipendium, za?al v roce 1589 navzdory skromnym rodinnym pom?r?m studovat teologii v evangelickem kla?te?e v Tubingenu . Jeho u?itelem matematiky byl Michael Mastlin . Mastlin mu te? vysv?tlil Kopernik?v heliocentricky system , v n?m?, na rozdil od Ptolemaiova systemu, planety neobihaji kolem Zem?. Byl stejneho nazoru jako Mikula? Kopernik a diskutoval o n?m ve studentskych debatach.

Diagram geocentricke trajektorie Marsu b?hem n?kolika period se zdanlivym retrogradnim pohybem ( Astronomia nova, 1. kapitola, 1609)
Do modernich astrologickych u?ebnic vstoupil Johannes Kepler zejmena horoskopem Albrechta z Vald?tejna , ktery bez znalosti kone?neho zakaznika sestavil v roce 1608

Ve ?tyrskem Hradci [ editovat | editovat zdroj ]

Kepler?v d?m v Gossendorfu 1597?1599, zamek Muhlegg

Kepler cht?l p?vodn? byt protestantskym duchovnim. Roku 1594 v?ak ve svych 23 letech ?el na studia matematiky na protestantske vysoke ?kole ve ?tyrskem Hradci . V Hradci za?al Kepler zpracovavat kosmologickou teorii zalo?enou na kopernikovskem pohledu na sv?t. Na konci roku 1596 sve dilo vydal jako Mysterium Cosmographicum .

Roku 1595 Johannes potkal t?iadvacetiletou Barbaru Mullerovou, ktera byla ji? dvakrat ovdov?la a m?la jednu dceru. Barbara m?la veliky majetek, a tak jeji otec v Keplerovi nevid?l nic ne? chudeho studenta. Nakonec otec ale ustoupil a k svatb? do?lo v dubnu 1597. Z tohoto man?elstvi vze?lo p?t d?ti. Jeden syn s dcerou (Heinrich a Sussana) se nedo?ili dosp?leho v?ku. Pak se jim narodili Susanna (* 1602), Friedrich (* 1604) a Ludwig (* 1607).

Roku 1590 za?al psat dopisy Galileu Galileovi , ten mu v?ak d?kladn? odpov?d?l jen jednou. Roku 1599 Keplera p?esv?d?il Tycho Brahe , aby s nim ?el studovat do Prahy.

Jako dvorni cisa?sky matematik v Praze [ editovat | editovat zdroj ]

Kepler?v d?m v Praze

Roku 1600 se ji? Kepler nachazel v Praze a d?lal asistenta Tychu Brahovi. Spole?na prace obou v?dc? v Praze a na zamku v Benatkach nad Jizerou nebyla ov?em lehka, by? se oba dva svym rozli?nym nadanim dopl?ovali. Brahe byl excelentnim pozorovatelem, jeho matematicke schopnosti byly av?ak ohrani?eny. Vynikajici matematik Kepler pak na druhou stranu skrze svou kratkozrakost nemohl v?bec pozorovat hv?zdy. Brahe se sna?il Keplera u?it tak, aby Kepler m?l nejlep?i vysledky.

Po Brahov? smrti roku 1601 byl Kepler jmenovan cisa?skym dvornim matematikem. Jako cisa?sky dvorni matematik byl Kepler zodpov?den za cisa?ske horoskopy a byl pov??en sestavit rudolfinske tabulky.

V ?ijnu 1604 Kepler pozoroval supernovu , ktera nesla pozd?ji jmeno Keplerova hv?zda . Kepler te? p?edlo?il v?decke udaje o tepove frekvenci a sva pozorovani up?esnil roku 1618.

V nekone?nych vyzkumech pracovali Kepler a Brahe s velmi p?esnymi pozorovacimi daty, ov?em po Brahov? skonu Kepler zjistil, ?e n?ktere jejich teorie pot?ebuji vylep?it. Pote za?al navrhovat novy astronomicky system. Na zaklad? Kopernikova systemu poprve ur?il skute?ne ob??ne drahy planet, ani? by od za?atku up?esnil, ?e musi jit o kombinaci rovnom?rn? prochazejicich kruhovych drah. Po dlouhe praci identifikoval drahu Marsu a nasledn? ur?il, jak se m?ni orbitalni rychlost planety podel ob??ne drahy. V?echny tyto sve vyzkumy shrnul roku 1609 do dila Astronomia nova . Tato kniha obsahuje i prvni a druhy Kepler?v zakon.

Roku 1611 popsal vznik sn?hove vlo?ky. Tento rok se mu v?ak stal osudnym. Jeho t?i d?ti se nakazily ne?tovicemi a jeho ?estnactilety syn Friedrich zem?el. Zanedlouho zem?ela i Keplerova ?ena a Kepler se v roce 1612 p?est?hoval i s d?tmi do Lince , kde p?sobil jako u?itel na gymnaziu.

Pozd?ji v roce 1626 ode?el do Ulmu .

V pozd?j?im v?ku se podle n?kterych ?ivotopisc? u? nemohl v?novat pozorovani, proto?e trp?l kratkozrakosti a hv?zdy patrn? v?bec nevid?l.

Dilo [ editovat | editovat zdroj ]

Ve svych pracich se zabyval astronomii , matematikou , mechanikou , krystalografii a  astrologii . V roce 1615 vy?la jeho prace Nova Stereometria Doliorum Vinariorum , ve ktere po?ital objemy t?les , ktere vznikly rotaci ku?elose?ek kolem osy le?ici v jejich rovin?. P?itom pou?il infinitezimalnich metod, a toto dilo znamenalo vyznamny krok ke vzniku modernich integra?nich metod. V praci Harmonices Mundi ( 1619 ) systematicky studoval mimo jine problematiku konvexnich a hv?zdicovitych mnohouhelnik? a publikoval sv?j t?eti zakon.

Ztoto??oval se s odsouzenim Giordana Bruna , a jeho u?eni o vesmiru plnem slunci pova?oval za kaci?stvi , co? souviselo s Keplerovym po?adavkem, aby poznani v?decke bylo v souladu s pravdami teologickymi. [3]

Keplerovy zakony [ editovat | editovat zdroj ]

Souvisejici informace naleznete take v ?lanku Keplerovy zakony .

T?i zakladni zakony pohybu nebeskych t?les:

  1. Planety obihaji kolem Slunce po eliptickych drahach, v jejich? jednom spole?nem ohnisku je Slunce.
  2. Obsahy ploch opsanych pr?vodi?em planety (spojnice planety a Slunce) za stejny ?as jsou stejn? velke. Neboli: Use?ka spojujici Slunce s planetou opi?e za stejny ?as take stejn? velkou plochu.
  3. Pom?r druhych mocnin ob??nych dob dvou planet je stejny jako pom?r t?etich mocnin jejich velkych poloos (st?ednich vzdalenosti t?chto planet od Slunce).

Astrologie [ editovat | editovat zdroj ]

Za sv?j ?ivot sestavil na 800  horoskop? , v?etn? sveho. Na zaklad? jeho vyroku, ?e ? astronomie je moudrou matkou a astrologie zaletnou dcerkou, ktera aby svou matku udr?ela p?i ?ivot? se prodava ka?demu zajemci, ktery chce a m??e zaplatit “, se dodnes traduje, ?e se astrologii zabyval pouze za u?elem finan?niho zisku. Kepler v?ak astrologii take pozd?ji obhajoval, kdy? mimo jine napsal: ? …naprosto neklamne zji?t?ni ? tak jiste, jak jen lze doufat ? ?e organismy jsou podn?covany sublunarnimi konjunkcemi a aspekty planet, m? p?im?lo a p?inutilo p?ekonat sve zaporne stanovisko… “ Odmital sice pov?ry a bezduche p?ijimani soudobych astrologickych vyklad?, ale zd?raz?oval zavislost astrologie na empirii, a vytvo?il tak v jistem smyslu moderni, dnes p?eva?ujici pojeti astrologie . [8] Uva?oval dokonce o vlivu budov a hor, zasti?ujicich planety a hv?zdy v okam?iku narozeni.

Svymi kosmologickymi zakony se sna?il dolo?it stare pythagorejske u?eni o harmonii sfer a astrologii p?isp?l i mo?nosti lepe a p?esn?ji propo?itavat horoskopy. Do sestavovani horoskop? nap?iklad jako prvni zavedl dekagonalni ?adu aspekt? (decil, kvintil, tredecil, bikvintil).

Na zaklad? svych astronomickych a astrologickych vypo?t? odhadl datum narozeni Je?i?e na rok 7 p?. n. l. , kdy prob?hla nep?ili? ?asta vicenasobna konjunkce (podobna nastala a? v roce 1942 ).

Charakteristika [ editovat | editovat zdroj ]

Kepler sam sebe charakterizoval v drobnem spisu Rozvaha o pobytu v ?echach : [9]

? K pozorovani mam chaby zrak, na mechanicke v?ci ne?ikovne ruce, k domacim a politickym zale?itostem mam povahu zvla?tni, cholerickou, k neustalemu vysedavani (zejmena na hostinach p?es vhodny a slu?ny ?as) jsem slabeho t?la, a to i tehdy, jsem-li zdrav “
?  Rozvaha pobytu v ?echach [9]

P?ijeti Keplerovych objev? [ editovat | editovat zdroj ]

Isaac Newton

Keplerovy zakony planetarniho pohybu nebyly ve vzd?laneckych kruzich p?ijaty okam?it?. ?ada vyznamnych v?dc?, mezi ne? pat?il Galileo Galilei a Rene Descartes , Keplerovy objevy toti? zcela ignorovala. Mnoha astronom?m, v?etn? Keplerova u?itele Michaela Mastlina, se navic nelibila skute?nost, ?e Kepler astronomii umis?oval mezi fyzikalni v?dy. N?kte?i zaujali kompromisni stanoviska ? zatimco Ismael Bullialdus p?ijal elipticke ob??ne drahy, av?ak Keplerovy zakony nahradil svou teorii jednotneho pohybu, Seth Ward pohyby po elipticke ob??ne draze zase po?ital pomoci rovnici. [10] [11] [12]

Nejeden astronom se Keplerovy teorii pokou?el testovat na zaklad? astronomickych pozorovani. Vyjime?na p?ile?itost se pro to poskytla p?i tranzitech Venu?e a Merkuru p?es slune?ni disk. Tranzit Merkuru z roku 1631 pozoroval Pierre Gassendi , jen? jim potvrdil n?ktere Keplerovy odhady. [13] Gassendi se o m?sic pozd?ji pokusil pozorovat i tranzit Venu?e, v tomto p?ipad? ov?em neusp?l. [14] Jeremiah Horrocks podle sledovani tranzitu Venu?e z roku 1639 zase poupravil n?ktere Keplerovy zav?ry. V?echny tyto tranzity p?edpov?d?l sam Kepler. [15] [16] [17]

Nejpopularn?j?i Keplerovym dilem se stalo Epitome astronomiae Copernicanae , ktere ?etli astronomove z cele Evropy. Po Keplerov? smrti se tento spis stal hlavnim prost?edkem k ?i?eni jeho my?lenek. Mezi lety 1630 a 1650 byl dokonce nejroz?i?en?j?i u?ebnici astronomie a mezi stoupence Keplerova u?eni o eliptickych drahach p?ivedl zna?ne mno?stvi lidi. [18] Malokdo v?ak p?ijal jeho my?lenky o fyzikalnim zaklad? planetarnich pohyb?. Poprve na tuto nauku koncem 17. stoleti navazali Giovanni Alfonso Borelli a Roberta Hooke , kte?i do Keplerovy teorie zahrnuly i p?ita?live sily a kartezianske pojeti setrva?nosti . [19] Toto pojeti vyvrcholilo v dile Isaaca Newtona Philosophiae Naturalis Principia Mathematica (1687), v n?m? Newton od Keplerovych zakon? odvodil sve pohybove zakony i zakon v?eobecne gravitace . [20] Jako jeden z mala na celem Keplerov? u?eni stav?l rovn?? n?mecky filozof a matematik Gottfried Wilhelm Leibniz , nap?iklad v otazkach epistemologicke a p?irodni filozofie i v konceptu sv?tove harmonie. [21]

Historicke a kulturni d?dictvi [ editovat | editovat zdroj ]

D?jiny v?dy a historiografie [ editovat | editovat zdroj ]

William Whewell

Kepler p?edstavuje zcela kli?ovou osobnost v?decke revoluce 17. stoleti. Jeho zakony pohybu se staly ust?ednim nam?tem d?l Histoire des mathematiques od Jeana-Etienne Montucla z roku 1758 a Histoire de l'astronomie moderne od Jeana-Baptiste Delambre z roku 1821 pojednavajicich o d?jinach v?dy. Tyto a dal?i historiograficke knihy psane z perspektivy osvicenstvi na Keplerovy metafyzicke a nabo?enske my?lenky pohli?ely vyrazn? skepticky. Zvrat p?inesl a? rozmach romantismu . Anglicky romanticky myslitel William Whewell ve svem vlivnem spisu History of the Inductive Sciences z roku 1837 o Keplerovi mluvil jako o vzoru v?deckeho genia a ve svem dal?im dile The Philosophy of the Inductive Sciences z roku 1840 Keplera ozna?il za zt?lesn?ni nejpokro?ilej?ich forem v?decke metody. N?mecky romanticky filozof Ernst Friedrich Apelt , ktery vytvo?il prvni komplexni a detailni analyzu Keplerova ?ivota a dila, ho prohlasil za kli? k v?decke revoluci. V Keplerov? esteticke citlivosti, matematickych i fyzikalnich my?lenkach a teologii vid?l jednotny v?decko-filozoficky system. [22]

Dal?im meznikem v interpretovani Keplerovych objev? a jejich vlivu se stala prace Alexandra Koyreho . Ve 30. a 40. letech 20. stoleti Koyre a ?ada jinych filozof? v?dy toti? jako nejd?le?it?j?i sou?ast d?jin v?dy popsali v?deckou revoluci probihajici b?hem 16. a 17. stoleti. Za jeji ust?edni postavu pova?ovali prav? Keplera. Koyre ve svych dilech p?edstavil Keplerovu doktrinu jako vyznamnou sou?ast intelektualni transformace st?edov?keho sv?ta na moderni. V 60. letech 20. stoleti se v historiografii zajem o Keplerovu osobnost vyrazn? zvy?il. V tu dobu se pozornost historik? poprve obratila jak na Keplerovy astrologicke a meteorologicke vyzkumy a jeho interakci s ?ir?imi kulturnimi i filozofickymi proudy sve doby, tak na literarni, retoricke a geometricke metody i reflexe nabo?enskych nazor? v jeho dilech, ale rovn?? na jeho roli historika v?dy. [23] [24]

Na Keplerovy my?lenky se odvolava ?ada modernich filozof? v?dy v?etn? Charlese Sanderse Peircea , Norwooda Russella Hansona , Stephena Toulmina a zejmena Karla Poppera . [25] Rakousky fyzik Wolfgang Pauli Kepler?v spor s Robertem Fluddem vyu?il k prozkoumani d?sledk? analyticke psychologie na v?decke badani. [26]

Nejvyznamn?j?im Keplerovym ?ivotopiscem se stal Max Caspar , [27] jen? v roce 1948 publikoval jeho obsahlou biografii. [28] Z novodob?j?ich historik? se Keplerovym dilem zabyvali p?edev?im James Connor , Owen Gingerich , Bruce Stephenson , James Robert Voelkel a jini. [29] [30] [31] [32] V ?esku zejmena Zden?k Horsky a Alena ?olcova . [33] [34]

Edice [ editovat | editovat zdroj ]

Busta Walthera von Dycka v Mnichov?

K p?ile?itosti 300. let od Keplerova narozeni inicioval Christian Frisch mezi lety 1858 a 1871 vydani edice o osmi svazcich Kepleri Opera omnia . Jednalo se souhrn okomentovanych Keplerovych spis? v latinskem originale. [21] [35]

Na po?atku 20. stoleti se n?meckemu matematikovi Waltheru von Dyckovi poda?ilo sesbirat n?ktere Keplerovy dosud nezve?ejn?ne rukopisy, ktere Frisch nem?l k dispozici. Diky svym mezinarodnim diplomatickym kontakt?m pro fotografickou reprodukci toti? ziskal n?ktere Keplerovy rukopisy uchovavane v Leningradu . [21]

Po roce 1923 se Dyck seznamil s ji? zmin?nym Maxem Casparem, ktery na sebe pozornost upoutal p?ekladem Keplerova Mysteria Cosmographicum do n?m?iny. Dycka i Caspara zna?n? ovlivnil n?mecky matematik Alexander von Brill , jen? se take zabyval Keplerovym dilem. Kdy? Dyck roku 1934 zem?el, Caspar po n?m p?evzal kontrolu nad vydavanim Keplerovych d?l a nasledujiciho roku pod za?titou Bavorske akademie v?d zalo?il instituci Kepler-Kommission , [21] ktera si za cil vzala s komenta?em vydat v latinskem originale v?echna Keplerovy dila. [36] Za asistence Martha Lista a Franze Hammera Caspar v redak?ni praci pokra?oval i b?hem druhe sv?tove valky . [36] Komisi pozd?ji p?edsedali Volker Bialas (v letech 1976?2003), Ulrich Grigull (v letech 1984?1999) a Roland Bulirsch (1998?2017). [21] Za sve p?sobeni komise vydala celkem 22 svazk? Keplerovych sebranych spis? [37] a v roce 2017 byla po dosahnuti sveho cile rozpu?t?na. [36]

Pocty a odkazy v kultu?e [ editovat | editovat zdroj ]

Busta Jana Keplera v ?ezn?

Kepler se stal motivem rakouske st?ibrne pam?tni minci v hodnot? 10 euro ra?ene roku 2002. Na rubu mince je zobrazen Kepler sedici u pracovniho stolu, na n?m? se nachazi jeho polyhedralni model slune?ni soustavy a listina se zobrazenim mnohost?n. Lic ukazuje zase zamek Eggenberg , jeho? stavbu Kepler pravd?podobn? ovlivnil. [38]

?esky socha? Vladimir ?koda po Keplerov? knize Mysterium Cosmographicum , ktera je pro n?j velkou inspiraci, zase pojmenoval ( Mysterium Cosmographicum Johannes Kepler ) svou vystavu. [39]

N?mecky hudebni skladatel Paul Hindemith Keplerovi v?noval operu Die Harmonie der Welt ( Harmonie sv?ta ). [40] Dal?i operu o Keplerovi ( Kepler ) slo?il americky hudebni skladatel Philip Glass . [41]

Episkopalni cirkev Spojenych stat? americkych Keplera i Mikula?e Kopernika poctila tim, ?e ob?ma na 23. kv?tna vyhradila misto v liturgickem kalenda?i svatych. [42]

Po Keplerovi je pojmenovano rovn?? n?kolik vzd?lavacich instituci ? Gymnazium Jana Keplera v Praze, [43] Univerzita Johanna Keplera v Linci ( Johannes Kepler Universitat Linz ), [44] Keplerova univerzita astrologie ( Kepler College ) v Seattlu [45] a Keplerovo gymnazium v Tubingenu . [46]

Souso?i Tychona Brahe (vlevo) a Johanna Keplera (vpravo) p?ed Gymnaziem Jana Keplera v Praze

V Praze bylo 25. srpna 2009 v dom? U Francouzske koruny v  Karlov? ulici  4 na Starem M?st? pra?skem otev?eno male Keplerovo muzeum , ktere p?ipominalo Kepler?v pobyt v Praze a dilo, ktere v te dob? vytvo?il. Jednalo se o d?m, v n?m? Kepler b?hem sveho pobytu v Praze ?il. [47] Roku 2017 byla ?innost muzea na Starem M?st? ukon?ena. Provoz tehdy p?evzalo Narodni technicke muzeum v Praze na Letne , kam byla expozice p?enesena. [48] V Praze ma Kepler take souso?i s Tychonem Brahem na Poho?eleci . [49] Jeho jmeno pat?i te? mezi dvaasedmdesat jmen ?eske historie napsanych pod okny Narodniho muzea v Praze . [50]

?esky dramatik Old?ich Dan?k o Keplerov? ?ivot? sepsal rozhlasovou hru Rudolfinska noc , je? byla nahrana roku 2003. Samotneho Keplera v ni ztvarnil herec a daber Jaroslav Kepka . [51] N?mecky re?iser Christian Twente o Keplerovi v roce 2019 nato?il koproduk?ni dokudrama Johannes Kepler - Der Himmelssturmer pojednavajici o jeho pobytu v Praze, [52] ktere ?eska televize vysilala pod nazvem Johannes Kepler ? Dobyvatel nebes . [53] O Keplerovi ale byla nato?ena take ?ada jinych film?. [54] [55] [56] [57]

Jmeno Kepler nese take GPU mikroarchitektura od firmy NVIDIA poprve p?edstavene roku 2012. [58] Na Novem Zelandu se nachazeji zase Kepler Mountains (Keplerovy hory) a takzvany Kepler Track (Keplerova tra?). [59] Zde se kona take horsky b?h Kepler Challenge . [60] Po Keplerovi je dale pojmenovan krater na M?sici, krater na Marsu, asteroid a kosmicka sonda Kepler , je? ma hledat Zemi podobne exoplanety . Jako Kepler Dorsum se jmenuje h?eben na Phobosu (Kepler p?edpov?d?l existenci m?sic? Marsu ji? v roce 1610). Kepler je take kodove ozna?eni verze 4.3 vyvojoveho prost?edi Eclipse .

Popularni sci-fi a historicka beletrie [ editovat | editovat zdroj ]

Pahýl Tato ?ast ?lanku je p?ili? stru?na nebo postrada d?le?ite informace . Pomozte Wikipedii tim, ?e ji vhodn? roz?i?ite .

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto ?lanku byl pou?it p?eklad textu z ?lanku Johannes Kepler na anglicke Wikipedii.

  1. ↑ ?VEJDA, Antonin. Kepler a Praha . [s.l.]: Narodni technicke muzeum 108 s. Dostupne online . ISBN   978-80-7037-130-5 .  
  2. ↑ HORSKY, Zden?k . Kepler v Praze . Praha: Mlada fronta, 1980. 243 s. [dale jen Horsky (1980)].  
  3. ↑ BARKER, Peter; GOLDSTEIN, Bernard R. Theological Foundations of Kepler's Astronomy. Osiris . 2001, ro?. 16, s. 88?113. Dostupne online [cit. 2021-09-11]. ISSN 0369-7827 .  
  4. ↑ Ott?v slovnik nau?ny: illustrovana encyklopaedie obecnych v?domosti . 14. dil. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. [Viz str. 169.]
  5. ↑ CETL, Ji?i aj. Pr?vodce d?jinami evropskeho my?leni . 1. vyd. Praha: Panorama, 1985. 634 s. [Viz str. 279.]
  6. ↑ Index librorum prohibitorum sanctissimi Domini Nostri Pii Septimi Pontificis Maximi jussu editus : Tertia editio, auctior atque emandatior. Neapoli : Ex typographia Xaverii Giordano, 1834. - XLVI, 372 s. [Viz str. 181.]
  7. ↑ GRIGULEVI?, Iosif Romual'dovi?. D?jiny inkvizice . 2., p?eprac. vyd. P?elo?ila Vlasta Boudy?ova. Praha: Svoboda, 1982. 388 s. [Viz str. 321.]
  8. ↑ D?jiny astrologie od starov?ku po osviceni
  9. ↑ a b Horsky (1980), s. 128.
  10. ↑ APPLEBAUM, Wilbur. Keplerian Astronomy after Kepler: Researches and Problems. History of Science . 1996, ?is. 34, s. 451?504. Dostupne online . (anglicky)  
  11. ↑ KOYRE, Alexandre . The Astronomical Revolution: Copernicus-Kepler-Borelli . Paris: Hermann, 1973. 530 s. ISBN   9780416769807 . S. 362?364. (anglicky)  
  12. ↑ NORTH, John David. The Fontana History of Astronomy and Cosmology . [s.l.]: Fontana Press, 1994. 697 s. Dostupne online . ISBN   9780226594415 . S.  355 ?360. (anglicky) [dale jen North].  
  13. ↑ HELDEN, Albert van. The Importance of the Transit of Mercury of 1631. Journal for the History of Astronomy . 1976, ro?. 7, ?is. 1?10. DOI 10.1177/002182867600700101 . (anglicky)  
  14. ↑ 1631 Transit of Venus. Astronomical Phenomena [online]. HM Nautical Almanac Office, 10. 6. 2004. Dostupne v archivu po?izenem z  originalu . (anglicky)  
  15. ↑ North, s. 348?349.
  16. ↑ APPLEBAUM, Wilbur; HATCH, Robert. Boulliau, Mercator, and Horrock's Venus in sole visa: Three Unpublished Letters. Journal for the History of Astronomy . 1983, ro?. 14, s. 166?179. Dostupne online . (anglicky)  
  17. ↑ CHAPMAN, Allan. Jeremiah Horrocks, the transit of Venus, and the 'New Astronomy' in early 17th-century England,. Quarterly Journal of the Royal Astronomical Society . 1990, ro?. 31, s. 333?357. Dostupne online . (anglicky)  
  18. ↑ GINGERICH, Owen. Kepler, Johannes. In: GILLISPIE, Charles Coulston. Dictionary of Scientific Biography . New York: Charles Scribner's Sons, 1973. [dale jen Gingerich]. Svazek 7. S. 302?304. (anglicky)
  19. ↑ NOLAN, Lawrence. Inertia. In: The Cambridge Descartes Lexicon . Cambridge: Cambridge University Press, 2015. ISBN   9781316380932 . (anglicky)
  20. ↑ KUHN, Thomas S. The Copernican Revolution: Planetary Astronomy in the Development of Western Thought . Cambridge, MA: Harvard University Press, 1957. 297 s. Dostupne online . ISBN   9780674171039 . S.  238 , 246?252. (anglicky)  
  21. ↑ a b c d e Geschichte: Herausgabe der Werke von Johannes Kepler. kepler.badw.de [online]. Dostupne online . (n?mecky)  
  22. ↑ JARDINE, Nick. Koyre's Kepler/Kepler's Koyre. History of Science . 2000, ?is. 38, s. 363?367. [dale jen Jardine]. (anglicky)  
  23. ↑ SHAPIN, Steven. The Scientific Revolution . Chicago: University of Chicago Press, 1996. Dostupne online . ISBN   0-226-75020-5 . S.  1 ?2. (anglicky)  
  24. ↑ Jardine, s. 367?372.
  25. ↑ PARUSNIKOVA, Zuzana; COHEN, Robert S. Rethinking Popper . Berlin: Springer Science & Business Media,, 2009. 431 s. ISBN   9781402093388 . S. 48. (anglicky)  
  26. ↑ PAULI, Wolfgang . The Influence of Archetypal Ideas on the Scientific Theories of Kepler. In: ENZ, W. P.; VON MEYENN, Karl. Writings on Physics and Philosophy . Berlin, Heidelberg: Springer-Verlag, 1994. ISBN   978-3-642-08163-7 . DOI 10.1007/978-3-662-02994-7_23 . S. 219?279. (anglicky)
  27. ↑ Horsky (1980), s. 105.
  28. ↑ CASPAR, Max. Kepler . New York: Dover Publications, 1993. 464 s. Dostupne online . ISBN   978-0486676050 . S. 29?30, 34?36. (anglicky) [dale jen Caspar].  
  29. ↑ CONNOR, James A. Keplerova ?arod?jnice: Astronom?v objev kosmickeho ?adu uprost?ed nabo?enske valky, politickych intrik a soudniho procesu s jeho matkou, obvin?nou z kaci?stvi . Praha: Pragma, 2004. 416 s. ISBN   8072051768 .  
  30. ↑ GINGERICH, Owen. Kepler, Johannes. In: GILLISPIE, Charles Coulston. Dictionary of Scientific Biography . New York: Charles Scribner's Sons, 1973. Svazek 7. (anglicky)
  31. ↑ STEPHENSON, Bruce. Kepler’s Physical Astronomy . Berlin: Springer Science & Business Media, 2012. 218 s. ISBN   9781461387374 . (anglicky)  
  32. ↑ VOELKEL, James R. Johannes Kepler and the New Astronomy . Oxford: Oxford University Press, 2001. 144 s. Dostupne online . ISBN   978-0195150216 . (anglicky)  
  33. ↑ Horsky (1980).
  34. ↑ ?OLCOVA, Alena . Johannes Kepler, zakladatel nebeske mechaniky . Praha: Prometheus Praha, 2004. ISBN   80-7196-274-0 .  
  35. ↑ KEPLER, Johannes. Joannis Kepleri astronomi opera omnia . P?iprava vydani Christian Frisch. Frankfurt: Heyder & Zimmer, 1858?1871. Dostupne online . (latinsky)  
  36. ↑ a b c Das Projekt: Herausgabe der Werke von Johannes Kepler. kepler.badw.de [online]. Dostupne online . (n?mecky)  
  37. ↑ Die Edition: Herausgabe der Werke von Johannes Kepler. kepler.badw.de [online]. Dostupne online . (n?mecky)  
  38. ↑ 10 euro coin - Eggenberg Palace. Collector Coins [online]. Dostupne online . (anglicky)  
  39. ↑ Muzeum Kampa p?edstavi dila socha?e Vladimira ?kody. TYDEN.cz [online]. 2018-03-19. Dostupne online .  
  40. ↑ Die Harmonie der Welt: Paul Hindemith [online]. Dostupne online . (anglicky)  
  41. ↑ Kepler | Linz 2009 European Capital of Culture [online]. Dostupne online . (anglicky)  
  42. ↑ Nicholas Copernicus & Johannes Kepler | Calendar of the Church Year according to the Episcopal Church [online]. Dostupne online . (anglicky)  
  43. ↑ Gymnazium Jana Keplera [online]. Dostupne online .  
  44. ↑ Students JKU :: History [online]. 2009-03-12. Dostupne v archivu po?izenem z  originalu . (anglicky)  
  45. ↑ Home | Kepler Astrological Education [online]. Dostupne online . (anglicky)  
  46. ↑ Geschichte | Kepler Gymnasium [online]. Dostupne online . (n?mecky)  
  47. ↑ SUCHAN, Pavel. Keplerovo muzeum v Praze se otevira ve?ejnosti [online]. ?eska astronomicka spole?nost, 2009-08-17 [cit. 2009-08-25]. Dostupne online .  
  48. ↑ Keplerovo Muzeum v Praze [online]. Dostupne online .  
  49. ↑ Souso?i Tychona Brahe a Johanna Keplera, Praha 6-Hrad?any. www.hrady.cz [online]. Dostupne online .  
  50. ↑ Dvaasedmdesat jmen ?eske historie ? Johannes Kepler. ?eska televize [online]. Dostupne online .  
  51. ↑ Old?ich Dan?k: Rudolfinska noc. vltava.rozhlas.cz [online]. 2017-06-29 [cit. 2017-06-29]. Dostupne online .  
  52. ↑ ?SFD: Johannes Kepler ? Dobyvatel nebes [online]. Dostupne online .  
  53. ↑ Johannes Kepler ? Dobyvatel nebes. ?eska televize [online]. Dostupne online .  
  54. ↑ ?SFD: Kepler's Dream [online]. Dostupne online .  
  55. ↑ ?SFD: Kepler, Galilei a hv?zdy [online]. Dostupne online .  
  56. ↑ ?SFD: Johannes Kepler [online]. Dostupne online .  
  57. ↑ ?SFD: Johannes Kepler [online]. Dostupne online .  
  58. ↑ MUJTABA, Hassan. NVIDIA Expected to launch Eight New 28nm Kepler GPU's in April 2012 [online]. 2012-02-18. Dostupne online . (anglicky)  
  59. ↑ Kepler Track | Department of Consvertaion [online]. Dostupne online . (anglicky)  
  60. ↑ Kepler Challenge | keplerchallenge.co.nz [online]. Dostupne online . (anglicky)  

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

  • Zden?k Horsky : Kepler v Praze , Praha, Mlada fronta, 1980
  • Josef Jana?ek : Vald?tejn a jeho doba 2. vydani: Praha, Epocha, 2003 , ISBN   80-86328-17-1
  • KEPLER, Johannes. Dioptrika . Olomouc: Vladimir Chlup, 2011. Dostupne online . ISBN   9788090395831 .  
  • SMOLIK, Josef . Mathematikove v ?echach od zalo?eni university Pra?ske a? do po?atku tohoto stoleti . Praha: vl.n., 1864. Dostupne online . - kapitola Jan Kepler , s. 108?112.  
  • ?olcova, Alena: Johannes Kepler, zakladatel nebeske mechaniky, Prometheus Praha, 2004. ISBN   80-7196-274-0
  • Ott?v slovnik nau?ny: illustrovana encyklopaedie obecnych v?domosti . 14. dil. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. [O Keplerovi viz str. 165?171.] Dostupne online
  • McGREAL, Ian Philip, ed. Velke postavy zapadniho my?leni: slovnik myslitel?. P?eklad Martin Pokorny. Vyd. 1. Praha: Prostor, 1997. 707 s. Obzor; sv. 10. ISBN   80-85190-61-3 . [Sta? ?Johannes Kepler" je na str. 224?229.]
  • CETL, Ji?i aj. Pr?vodce d?jinami evropskeho my?leni. 1. vyd. Praha: Panorama, 1985. 634 s. [Kapitola ?Johannes Kepler ? nova astronomie" je na str. 274?280; autorem je Petr Horak .]
  • ROD, Wolfgang. Novov?ka filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu. P?eklad Jind?ich Karasek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2001. 383 s. D?jiny filosofie; sv. 8. ISBN   80-7298-039-4 . [Kapitola ?Johanes Kepler" je na str. 59?61.]
  • (n?mecky) Max Caspar : Kepler , Stuttgart, 1948

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Johannes Kepler
Objevy
Dila
P?ibuzni
Souvisejici
Citovano z ? https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Johannes_Kepler&oldid=23461850 “