Klasicka hudba , n?kdy take va?na hudba ^[1] nebo artificialni hudba ^[2] , odkazuje na um?leckou, duchovni a sv?tskou hudbu, slo?enou nebo majici ko?eny v ramci zapadni kultury . Zahrnuje p?ibli?n? ?asovy usek, ktery za?ina v  11. stoleti a saha a? do 20. stoleti ^[3] nebo, v zavislosti na konvenci, do sou?asnosti . Toto obdobi lze zejmena charakterizovat vyvojem a p?evladajicim vyu?itim tonalni harmonie , kodifikovane mezi 17. a 19. stoletim. ^[4] Termin ?klasicka hudba“ m??e v restriktivn?j?im smyslu odkazovat jen na hudebni obdobi zvane klasicismus , ^[5] ale v b??nem jazyce je vyraz chapan v jeho nej?ir?im smyslu, tedy v opozici v??i tzv. lehke hudb? nebo popularni hudb? .

Hranice kategorie jsou nejasne a diskutabilni, proto?e ozna?eni klasicke je obecn? p?id?leno ex post . Hudba, ktera je dnes definovana jako ?klasicka“, nebyla ji nutn? v dob?, kdy byla slo?ena. Zejmena v zavislosti na kontextu m??e nebo nemusi pojem ?klasicka hudba“ zahrnovat sou?asnou klasickou hudbu . Ozna?eni ?klasicka hudba“ se v odkazu na evropskou um?leckou hudbu objevuje na za?atku 19. stoleti s cilem ?kanonizovat“ obdobi od Johanna Sebastiana Bacha po Ludwiga van Beethovena , zahrnujici Georga Friedricha Handela i Wolfganga Amadea Mozarta , jako zlaty v?k hudby. ^[6] Prvni zminky pou?iti se datuji, jak je uvedeno v Oxfordskem anglickem slovniku , kolem roku 1836. ^{[3] [7]} Pojem ?klasicka hudba“ p?eva?uje v romanske a anglofonni literatu?e, z n?mecke hudebni v?dy pochazi pojem ?va?na hudba“ (v protikladu k ?zabavne hudb?“, ernste Musik × Unterhaltungsmusik ) ^[1] , v ?eske hudebni teorii se pou?iva rovn?? pojem ?artificialni hudba“ zavedeny roku 1977 muzikologem Hansem Heinrichem Eggebrechtem ^[2] .

D?le?itym rysem evropske kultivovane hudby je opu?t?ni ustni tradice a zavedeni systemu notoveho zaznamu , ktery se postupn? rozvijel od 9. stoleti. ^[8] B?hem ?asu improvizace a ornamentizace ad libitum , b??n? u?ivana do 17. a 18. stoleti, postupn? ztratila prostor p?i interpretaci zapsaneho repertoaru, kde se skladatelova v?le p?enesena do notace, interpretuje v limitech samotne skladby, ktere ji? neumo??uji um?lc?m provad?t svevolne zm?ny v hudb?. ^{[8] [9] [10]}

Charakteristika [ editovat | editovat zdroj ]

Vzhledem k extremn? ?iroke ?kale forem, styl?, ?anr? a historickych obdobi obecn? vnimanych jako va?na hudba je obti?ne identifikovat spole?ne rysy, ktere mohou charakterizovat v?echna dila tohoto ?anru. Nejtypi?t?j?i popisy jsou nejasne a jsou r?zneho druhu, mo?na odkazuji na historickou perspektivu (na n?co ?slo?eneho davno“, co? je pon?kud sporne tvrzeni, pokud se vezme do uvahy stejny koncept soudobe klasicke hudby ). Existuji v?ak charakteristiky, ktere klasicka hudba sdili jen s n?kolika nebo ?adnymi z dal?ich hudebnich ?anr?. ^[12] Mezi ur?ujici charakteristiky pat?i p?ijeti systemu notoveho zaznamu , ktery umo?nil p?echod od ustni tradice k psane literatu?e, zasadn? zm?nil p?enos hudby a radikaln? zm?nil zp?sob studia a komunikace i zp?sob p?enosu repertoaru na dal?i generace. Dal?im kli?ovym bodem, ktery byl umo?n?n p?echodem od ustni tradice k psane hudebni kultu?e, byl rozvoj solidni a metodicke harmonie , ktera umo??uje vytva?et hudebni skladby zna?ne velikosti a slo?itosti, bezprecedentni a nesrovnatelne s jinymi hudebnimi kulturami, take diky zavedeni modula?ni techniky a jeji aplikaci na konstrukci hudebniho projevu, co? umo?nilo v?t?i rozmanitost.

Notace [ editovat | editovat zdroj ]

Zakladni charakteristikou zapadni klasicke hudby je, po?inaje 9. stoletim, opu?t?ni ustni tradice, ktera charakterizovala starov?kou hudbu a ktera i nadale charakterizuje lidovou hudbu a hudbu mnoha mimoevropskych kultur. Repertoar je psan v hudebni notaci , s vytvo?enim hudebniho partu nebo partitury pro ka?dy nastroj a pro ka?dy hlas ve sborove hudb? tak, ?e je mo?ne spole?n? sledovat party v?ech nastroj?. Notace obecn? ur?uje p?esny rytmus a intonaci, a pokud se u?astni dva nebo vice hudebnik? (zp?vak? i instrumentalist?), ur?uje, jak jsou jednotlive ?asti slad?ny. Notace hudby krom? uchovani d?l v pr?b?hu ?asu umo?nila vytvo?eni kompozic s vysokou urovni slo?itosti: technika kontrapunktu , jako jsou Bachovy fugy , dosahuje mimo?adneho zpracovani kombinaci mnoha melodickych linek, ktere, a?koliv jsou jasn? odli?ne, dokonale ladi jak rytmicky, tak harmonicky. To take umo?nilo vyvinout souvislou harmonickou logiku, kterou by pouhou improvizaci ne?lo dovest na takovou urove? slo?itosti. ^[13]

Instrumentace [ editovat | editovat zdroj ]

Nastroje nej?ast?ji b??n? pou?ivane v repertoaru va?ne hudby byly vynalezeny do poloviny 19. stoleti (?asto mnohem d?ive), a vysp?ly do sve moderni podoby mezi 16. a 19. stoletim. Nejb??n?j?i nastroje jsou p?itomny v orchestru nebo v kapele, spolu s ?adou dal?ich nastroj? ur?enych zejmena pro solove pou?iti (nap?iklad klavir , cembalo a varhany). Na uvad?ni klasicke hudby je u ?iroke ve?ejnosti nejvice znama hudebni formace symfonicky orchestr , ^[14] ktery se sklada z instrumentalnich hlas? smy?c? , dechovych nastroj? ( d?ev?ne a ?es?ove nastroje) a bicich nastroj? . Dal?i hudebni soubor, ktery ?asto hraje klasickou hudbu, je dechovy orchestr ; sklada se z nastroj?, ktere pat?i do rodin d?ev?nych nastroj?, dale z ?es?? a bicich. Obecn? ma ?ir?i ?kalu (zejmena mezi dechovymi nastroji) a v?t?i mno?stvi dechovych nastroj? ve srovnani s orchestrem, ale nema smy?cove nastroje.

Koncem 19. stoleti se skladatele za?ali zajimat o popularni nebo mimoevropske kultury a p?edstavili zvuky nastroj? dal?ich hudebnich kultur, jako je nap?iklad indonesky gamelan . V repertoaru 20. a 21. stoleti mohou byt p?itomny i elektrofonicke nastroje, jako jsou elektricka kytara a martenotovy vlny . Skladatele klasicke i popularni hudby experimentovali v poslednich desetiletich se zavedenim elektronickych nastroj?, jako je syntezator , a dal?ich digitalnich technik, jako je pou?iti vzork? nebo zvuk? generovanych po?ita?em .

Obsazeni [ editovat | editovat zdroj ]

Na zaklad? po?tu obsazeni obecn? rozli?ujeme hudbu soloveho nastroje (neboli bez doprovodu), komorni hudbou , ktera je provad?na nej?ast?ji nep?ili? po?etnym souborem, ve kterem si ka?dy nastroj zachovava individualni roli, a kone?n? symfonickou neboli orchestralni hudbu.

?anry komorni hudby se velmi li?i v zavislosti na velikosti a typu obsazeni; velmi b??n? se lze setkat s melodickym nastrojem spole?n? s polyfonickym nastrojem (nap?. fletna a klavir nebo housle a klavir), skupinami t?i, ?ty? nebo p?ti nastroj?, s nebo bez klaviru, ktere mohou byt tonov? velmi homogenni, bu? pat?i do stejne rodiny (nap?. trio nebo smy?cove kvarteto ), nebo ne. ^[15]

V n?kterych skladbach m??e byt solista nebo nastroj s jasn? vedouci roli. Solista m??e byt doprovazen jinymi nastroji (obvykle polyfonnimi jako je cembalo nebo klavir) nebo celym orchestrem. P?iklady tohoto typu jsou koncerty , ve kterych je solista v protikladu k orchestru nebo jinemu souboru (nap?. smy?ce a basso continuo v baroknich koncertech); existuji koncerty, kde hraje vice solist?, kte?i vedou hudebni dialog sami navzajem a s orchestrem (zname p?iklady jsou Bach?v Koncert pro dvoje housle nebo Brahms?v Koncert pro housle a violoncello). V baroku oblibena forma concerto grosso zaji??ovala kontrast mezi souborem (nazyvanym tutti nebo ripieno nebo concerto grosso ) a malou skupinou solist? (obvykle dvoje housle a violoncello nebo dvoje housle, viola a violoncello, zvane koncertino ). ^[16]

Orchestr [ editovat | editovat zdroj ]

A? do renesance neexistovaly ?adne nastroje male velikosti a ve st?edov?ke hudb? byly nastroje rozd?leny do dvou kategorii: nejzvu?n?j?i, nejvhodn?j?i pro venkovni pou?iti nebo v kostelech a men? zvu?ne nastroje, ur?ene pro vnit?ni pou?iti. Zpo?atku byly nastroje pov??eny pouze zdvojenim nebo doprovodem hlas? a prvni nastrojove soubory pova?ovane za proto-orchestry se zrodily v 16. stoleti, byly velmi heterogenniho slo?eni a pou?ivaly se v liturgicke slu?b? nebo p?i doprovodu tanc? a pro zabavu. Termin orchestr (pou?ivany ji? za starov?kych ?ek? k ozna?eni nejni??i urovn? jevi?t? v divadlech, ur?eneho pro sbor) se za?al znovu pou?ivat v renesanci k ozna?eni oblasti p?ed divadelnim podiem, kde byli hudebnici obvykle umist?ni, a termin se take za?al pou?ivat pro instrumentalni uskupeni v 70. letech 17. stoleti. ^[17]

Barokni orchestr byl ?asto slo?en pouze ze smy?c? a nastroj? ktere hraly basso continuo ( cembalo , chitarrone, archlute, theorba ),k nim? lze p?idat dechove nastroje, a to oboje bu? jako sou?ast zdvojeni ad libitum a jako realne ?asti, obvykle fletny , hoboje , lesni rohy , n?kdy s trubkami a tympany . ^[14] V modernim slova smyslu se orchestr zrodil ve 30. a 40. letech 18. stoleti, se smy?covymi nastroji stabiln? dopln?ny o dechove nastroje, obvykle dv?ma hoboji, dv?ma lesnimi rohy a jednim nebo dv?ma fagoty, v ceremonialni hudb? n?kdy i s trubkami a pozouny; mohly byt p?itomny take tympany a fletna, na kterou ?asto hraje hobojista. B?hem klasicismu se v poslednich dvou desetiletich 18. stoleti nastroje d?ive p?itomne ad libitum, jako byly fletny, klarinety, trumpety a perkuse, staly sou?asti staleho obsazeni orchestru. S romantismem se velikost orchestru postupn? zv?t?ovala a ve druhe ?tvrtin? 19. stoleti zmizely klavesove nastroje pou?ivane pro hrani basso continua. Po?et smy?covych nastroj?, tak i po?et a rozmanitost dechovych nastroj? a bicich se zvy?ovala, a? dosahla gigantismu wagnerovskych a mahlerovskych orchestr?. ^[17]

Vyvoj intonace [ editovat | editovat zdroj ]

S vyvojem nastroj? je spojen problem konstrukce stupnice , do ni? musi byt p?esn? vmodelovane tony. I kdy? ve skute?nosti n?ktere nastroje (nap?iklad strunne) maji mo?nost hrat voln?, a tak se p?izp?sobit libovolne stupnici (tonalni nebo netonalni, u jinych nastroj? lze intonaci zm?nit pouze lad?nim (nap?. cembalo, harfa, piano), jindy je dokonce spojeno s konstrukci nastroj? (nap?. mnoho dechovych nastroj?).

Dal?i problem vyvstal s vyvojem tonove harmonie a nasledn? s praxi modulace , neboli pr?chodem mezi r?znymi toninami ve stejne skladb?: p?irozene lad?ni , ustanovuje tony a p?ltony s prom?nnou amplitudou, ktere se teto praxi snadno neprop?j?i, po?aduje u n?kterych nastroj? (nap?iklad cembalo nebo loutna) upravu lad?ni za u?elem zm?ny vy?ky tonu. Hudebni u?enci proto studovali nove stupnice a nova lad?ni (tj. zm?ny ?i?ky p?tin a ?tvrtin s ohledem na jejich p?irozenou intonaci), ktere poskytly kompromisni ?e?eni mezi dokonalosti intonace interval? (ktera byla co nejbli?e jejich p?irozene intonaci) a co nejv?t?i mo?ne stejnorodosti interval? ve stupnici, aby byla mo?na modulace. ^[18]

B?hem 18. a 19. stoleti se postupn? etablovalo rovnom?rne temperovane lad?ni , av?ak p?i pou?enem provad?ni stare hudby se ?asto pou?ivaji r?zne historicke lad?ni. Nap?iklad v historicky informovane interpretaci stare a barokni hudby se ?asto pou?iva st?edotonove lad?ni nebo Werckmeisterovo lad?ni .

Formy [ editovat | editovat zdroj ]

V hudb? se formou rozumi organizovani hudebnich prvk? p?i skladani nebo ve slo?ene ?asti. Za ka?dym kompozi?nim aktem, od nejmen?iho po nejv?t?i, existuje ve skute?nosti tendence k organizaci, i kdy? to neznamena, ?e kompozi?ni aktivitu lze redukovat na mechanicke pou?iti p?edem stanovenych schemat. Studium hudebni formy je spi?e pedagogicke ne? analyticke nebo kriticke a v dilech ur?ite slo?itosti se obecn? uva?uje o r?znych aspektech formalni organizace. Nap?iklad muzikolog Felix Salzer ^[19] navrhl rozli?ovat mezi strukturou ve smyslu schenkerovske melodicke a harmonicke analyzy, formou ve smyslu organizace a ?len?ni teto struktury na oddily kompozice a ve vztazich, ktere mezi t?mito sekcemi vznikaji, a designem ve smyslu povrchni organizace rytmickeho a tematickeho materialu. ^[20]

Zatimco v?t?ina popularni styl? je zalo?ena hlavn? na jednoduchych formach, jako je tanec nebo pisni?ka, klasicka hudba vyvinula velke mno?stvi vysoce sofistikovanych ?anr? a forem vokalni a instrumentalni hudby. ^[21] Skladby mohou mit r?znou vnit?ni organizaci hudebniho materialu a klasi?ti skladatele se ?asto sna?i proniknout svou hudbou do slo?iteho vztahu mezi emocionalnim obsahem a intelektualnimi nastroji, s nimi? jsou ziskany. Mnoho z nejuznavan?j?ich d?l klasicke hudby vyu?iva hudebni rozvoj, proces, kterym je hudebni my?lenka nebo motiv znovu navr?en a zpracovan v r?znych kontextech. Kompozici klasicke hudby lze obvykle pova?ovat za projev, ve kterem jsou hudebni prvky autonomniho smyslu (hudebni napady, temata, fraze) zpracovany tak, aby tvo?ily ?ir?i hudebni cestu. P?iklady formy nebo struktury skladby nebo jeji ?asti jsou sonatova forma , pis?ova forma, rondo nebo fuga .

Slo?itost [ editovat | editovat zdroj ]

Kompozice klasickeho repertoaru rozvijeji ?asto pozoruhodnou um?leckou slo?itost, ktera vyplyva z touhy p?edat artikulovany emo?ni projev a je konkretizovana vyzkumem a aplikaci netrivialnich kompozi?nich technik a postup?, jako je pozornost na konstrukci frazovani a harmonie , pou?iti modulace (zm?na tonality), tematicky vyvoj a kontrapunkt . Konstrukce tedy vedla k vyvoji r?znych hudebnich forem a struktur, zmin?nych v p?edchozi ?asti. Slo?it?j?i skladby jako jsou sonata , symfonie , koncert , opera nebo oratorium , se obvykle hierarchicky ?leni na men?ich jednotky, aby se zvy?ila slo?itost ozdob, hudebnich frazi, period (melodickych celk?), sekci a hudebnich v?t (obecn? v instrumentalni hudb?) nebo jednani (v ope?e a hudebnim divadle, ?asto, ale ne v?dy, postupn? rozd?lenych na sceny, p?ipadn? rozlo?itelnych na uzav?ene kusy, nap?iklad recitativy , ariosa nebo arie ), a? ke sledovani skladby jako celku.

Rostouci slo?itost hudby vyvolala pot?ebu logicky studovat jeji slo?ky a vztahy mezi nimi, co? vedlo k zrozeni discipliny zname jako hudebni analyza. Cilem analyzy kompozice je dosahnout v?t?iho porozum?ni hudb? formalnim studiem jejich struktur, je u?ite?na nejen v kompozi?nim vyu?ovani (modely vyuky, na nich? se musi zalo?it, aby vytvo?ily vlastni hudebni my?lenky) a interpreta?ni (pomahajici interpretovi) pochopit vnit?ni fungovani skladby a tim ji vyjad?it co nejlepe), ale take poslouchat, umo?nit mnohem jasn?ji sledovat hudebni diskurs a ocenit jeho jemnosti. Hudebni analyza se zrodila jako systematicka a d?sledna disciplina koncem 19. stoleti, ale hlavni analyticke pojmy jsou z doby p?ede?le, vyskytuji se ji? v 17. stoleti a postupn? se rozvijeli ve stoleti nasledujicim. ^[22]

K uspokojeni pot?eb technicke a hudebni expresivity vy?adovanych slo?itosti skladeb musi um?lci klasicke hudby dosahnout vysokeho standardu technickeho mistrovstvi. Vy?aduje zna?nou urove? znalosti hudebniho zapisu, dobre ?teni z listu, schopnost a zku?enosti s hranim v hudebnich souborech , d?kladne znalosti princip? tonality a harmonie , znalost herni praxe a seznameni se stylem a hudebnim jazykem spojenym s konkretni skladatelem, obdobi nebo hudebnim stylem. To v?e se odra?i v tom, ?e klasi?ti hudebnici pot?ebuji hodn? studia, jsou formovani b?hem dlouhych kurz? a hudebnich lekci a i na vysoke ?kole, obvykle v mnohem v?t?i mi?e ne? hudebnici, praktikujici ?popularni“ ?anry. B?hem historie to vedlo ke zrodu a rozvoji specializovanych ?kol, v?etn? konzervato?i , v?novanych studiu klasicke hudby. ^[23]

D?jiny a vyvoj klasicke hudby [ editovat | editovat zdroj ]

Periody, etapy a hnuti zapadni klasicke hudby
Rane obdobi
St?edov?k asi 500?1420
Ars antiqua asi 1170?1310
Ars nova asi 1310?1377
Ars subtilior asi 1360?1420
Renesance asi 1400?1600
Obdobi pratica comune (melodicko-harmonicka perioda)
Baroko asi 1600?1750
Galantni styl asi 1720?1780
Pocitovy styl asi 1740?1790
Klasicismus asi 1750?1820
Mannheimska ?kola asi 1740?1780
Sturm und Drang asi 1770?1780
Romantismus asi 1800?1909
Od konce 19. stoleti do 20. a 21. stoleti
Modernismus asi 1890?1980
Impresionismus asi 1890?1930
Postromantismus asi 1890?1930
Modernisticky nacionalismus asi 1890?1990
Expresionismus asi 1900?1930
Druha vide?ska ?kola asi 1900?1970
Neoklasicismus asi 1920?1950
Serialismus asi 1920?1980
Postmoderna asi od 1930
Neoromantismus asi od 1930
Sou?asna hudba asi od 1950
Experimentalismus asi od 1950
Minimalismus asi od 1960
Postminimalismus asi od 1980

Hlavni ?asove d?leni klasicke hudby do roku 1900 jsou obdobi stare hudby , ktera zahrnuje st?edov?ke (500?1400) a renesan?ni (1400?1600) eru, a obdobi pratica comune (melodicko-harmonicka perioda), ktera zahrnuje baroko (1600?1750), klasicismus (1750?1820) a romantismus (1810?1910). Sou?asna obdobi zahrnuji 20. stoleti (1901?2000), kam pat?i v?t?ina rane modernisticke hudebni ery (1890?1930), cela vrcholna moderni hudba (polovina 20. stoleti) a prvni ?ast sou?asne (1945 nebo 1975? sou?asnost) nebo postmoderni hudebni era (1930 ? sou?asnost). Dvacate prvni stoleti je doposud pokra?ovanim stejne ery a te?e sou?asne/postmoderni hudebni ery, ktere ob? za?aly ve 20. stoleti.

Data jsou zobecn?na, proto?e obdobi a ery se p?ekryvaji a kategorie jsou pon?kud svevolne, a to do te miry, ?e n?ktere autority m?ni terminologii a odkazuji na obdobi pratica comune (melodicko-harmonickou periodu) zahrnujici dohromady barokni, klasicistni a romanticke ?obdobi“. Nap?iklad v pou?iti kontrapunktu a fugy , ktere je pova?ovano za charakteristicky rys pro obdobi barokniho obdobi, pokra?oval Haydn , ktery je klasifikovan jako typicky pro klasicistni eru. Beethoven, ktery je ?asto popisovan jako zakladatel romanticke ery, a Brahms , ktery je klasifikovan jako romanticky, take pou?ivali kontrapunkt a fugu, ale romantismus a n?kdy tou?ebnost jsou vlastnosti jejich hudby, ktere definuji jejich eru.

P?edpona neo- se pou?iva k popisu kompozic 19., 20. nebo 21. stoleti psane ve stylu d?iv?j?i ery, jako je klasicismus nebo romantismus. Stravinskeho Pulcinella je nap?iklad neoklasiciskou skladbou, proto?e je stylisticky podobna dil?m z baroka.

Ko?eny [ editovat | editovat zdroj ]

Burgh (2006) navrhl, ?e ko?eny zapadni klasicke hudby le?i ve staroegyptske um?lecke hudb? prost?ednictvim cheironomie a staroegyptskeho orchestru, ktery saha do roku 2695 p?. n. l. ^[24] Vyvoj jednotlivych ton? a stupnic provedli stary ?eci jako Aristoxenus a Pythagoras . ^[25] Pythagoras vytvo?il system lad?ni a pomohl kodifikovat notovy zapis . Starov?ke ?ecke nastroje jako aulos (platkovy nastroj) a lyra (strunny nastroj podobny male harf? ) nakonec vedly k n?kolika modernim nastroj?m klasickeho orchestru. ^[26] P?edch?dcem raneho obdobi byla era starov?ke hudby do padu ?imske ?i?e (476 n. l.).

Stara hudba [ editovat | editovat zdroj ]

St?edov?ka hudba [ editovat | editovat zdroj ]

St?edov?ka era zahrnuje hudbu od padu ?ima do asi 1400. Monofonni zp?v, take zvany cantus planus nebo gregoriansky choral , byl dominantni forma p?ibli?n? a? do roku 1100. ^[27] Prvni formy moderni evropske hudebni notace vyvinuli katoli?ti mni?i, aby standardizovali liturgii v celosv?tove cirkvi. ^{[11] [28] [29]} Polyfonicka (vicehlasa) hudba se vyvinula z monofonickeho zp?vu v pozdnim st?edov?ku a? do renesance , v?etn? slo?it?j?ich zvuk? motet .

?ada evropskych klasickych hudebnich nastroj? ma ko?eny ve vychodnich nastrojich, ktere byly p?evzaty ze st?edov?keho islamskeho sv?ta. Nap?iklad arabsky rebab je p?edch?dcem v?ech evropskych smy?covych nastroj? , v?etn? liry, rebec a housli . ^[30]

Mnoho nastroj? pou?ivanych k provad?ni st?edov?ke hudby stale existuje, ale v r?znych formach. Mezi st?edov?ke nastroje pat?ila fletna , zobcova fletna a drnkaci strunne nastroje jako byla loutna . Rovn?? existovaly rane verze varhan a housli (nebo vielle). St?edov?ke nastroje se v Evrop? nej?ast?ji pou?ivaly samostatn?, ?asto samostatn? doprovazeny dr?enym zvukem ( prodlevou) , nebo ob?as po ?astech. Od p?inejmen?im za?atku 13. stoleti p?es 15. stoleti se nastroje d?lily na haut (hlasity, pronikavy, venkovni nastroje) a bas (ti??i, vice intimni nastroje). ^[31] B?hem raneho st?edov?ku byla vokalni hudba tvo?ena pro liturgie , p?eva?n? gregoriansky choral , monofonickou hudbu, pou?ivajici jedinou, doprovodnou vokalni melodickou linii. Polyfonicke vokalni ?anry, ktere pou?ivaly vicenasobne nezavisle vokalni melodie, se za?aly vyvijet b?hem vrcholneho st?edov?ku a za?aly p?evladat koncem 13. a za?atkem 14. stoleti.

Mezi vyznamne st?edov?ke skladatele pat?i Hildegarda z Bingenu , Guillaume de Machaut , Magister Leonin , Perotinus Magnus , Philippe de Vitry , Francesco Landini a Johannes Ciconia .

Renesance [ editovat | editovat zdroj ]

Obdobi renesan?ni hudby trvalo p?ibli?n? od roku 1400 do roku 1600. Je charakterizovano v?t?im vyu?itim instrumentace , vicenasobnym propletenim melodickych linii a pou?itim prvnich basovych nastroj?. Roz?i?ili se spole?enske tance, tak?e se za?aly rozvijet hudebni formy vhodne jako tane?ni doprovod. V teto dob? ziskal konkretni obrysy zapis hudby do notove osnovy a dal?i prvky hudebni notace . ^[32] Tento vynalez umo?nil odd?leni kompozice hudebni skladby od jejiho p?ednesu; bez psane hudby byl p?enos ustni a p?i ka?dem p?ednesu se m?nil. Diky hudebni partitu?e bylo mo?ne uvest hudebni dilo bez p?itomnosti skladatele. ^[27] Vynalez pohyblive sazby knihtisku v 15. stoleti m?l dalekosahle d?sledky na uchovavani a p?enos hudby. ^[33]

B?hem renesance vzniklo mnoho hudebnich nastroj?; jine pro?ly zm?nou nebo vylep?enim t?ch, ktere existovaly ji? d?ive. N?ktere p?e?ily dodnes; jine zmizely, tak aby byly znovu vytvo?eny, aby se mohla provozovat hudba na dobovych nastrojich. Stejn? jako v dne?ni dob? nastroje m??eme rozd?lit na ?es?ove, strunne, bici a d?ev?ne nastroje. Na ?es?ove nastroje v renesanci tradi?n? hrali profesionalove, kte?i byli ?leny cech? , mezi tyto nastroje pat?ila posuvna trubka , d?ev?na kornoutka , bezklapkova trumpeta a barokni pozoun. Strunne nastroje zahrnovaly violu da gamba , rebec , harfu, lyru podobnou harf?, nin?ru , loutnu , kytaru , citeru, bandoru, a orfarion. Mezi strunne klavesove nastroje pat?ilo cembalo a klavichord . Bici nastroje zahrnuji triangl , brumle , tamburinu , zvony, rachotici nadoby a r?zne druhy bubn?. D?ev?ne nastroje byly dvojity platkovy ?almaj (rany ?len rodiny hoboj? ), platkova trubka, dudy , p?i?na fletna, zobcova fletna , dulcian a krumhorn . Existovaly jednoduche pi??alove varhany , ale byly do zna?ne miry omezeny na kostely, a?koli existovaly i p?enosne typy. ^[34] Tisk umo?nil standardizaci popis? a specifikaci nastroj?, jako? i navody na pou?ivani. ^[35]

Vokalni hudba v renesanci je znama vzkvetanim stale komplikovan?j?iho polyfonickeho stylu. Hlavnimi liturgickymi formami, ktere vydr?ely po cele renesan?ni obdobi, byly m?e a moteta; k dal?imu vyvoji do?lo ke konci obdobi, zejmena kdy? skladatele duchovni hudby za?ali p?ijimat sv?tske formy (jako madrigal ) pro sve vlastni kompozice. Ke konci obdobi se objevily rane dramaticke p?edch?dci opery, jako byly monody, madrigalove komedie a intermedio. Kolem roku 1597 slo?il italsky skladatel Jacopo Peri Dafne , prvni skladbu, ktera se dnes nazyva operou . Byl autorem take Euridice, prvni opery, ktera se dochovala.

Mezi vyznamne renesan?ni skladatele pat?il Josquin Desprez , Giovanni Pierluigi da Palestrina , John Dunstaple , Johannes Ockeghem , Orlando di Lasso , Guillaume Dufay , Gilles Binchois , Thomas Tallis , William Byrd , Giovanni Gabrieli , Carlo Gesualdo , John Dowland , Jacob Obrecht , Adrian Willaert , Jacques Arcadelt a Cipriano de Rore .

Obdobi pratica comune (melodicko-harmonicka perioda) [ editovat | editovat zdroj ]

Obdobi pratica comune (melodicko-harmonicka perioda) je obvykle definovano jako era mezi vznikem a zanikem b??ne praxe u?ivani tonality . Termin obvykle pokryva zhruba dv? a p?l stoleti, zahrnujici barokni, klasicistni a romanticke obdobi.

Barokni doba [ editovat | editovat zdroj ]

Barokni hudba je charakterizovana pou?itim komplexu tonalniho kontrapunktu a pou?itim basso continua , souvisle basove linky. Hudba se stala slo?it?j?i ve srovnani s jednoduchymi pisn?mi ze v?ech p?edchozich obdobi. ^[14] V canzon? se formovaly po?atky sonatove formy , stejn? jako formaln?j?i p?edstava o variacich . Plneho tvaru nabyva tonalita dur a moll jako prost?edek pro zvladnuti disonance a chromatismu v hudb?. ^[36]

B?hem barokni ery do?lo ke zvy?eni popularity hudby hrane na klavesove nastroje jako bylo cembalo a varhany ; housle a rodina strunnych nastroj? ziskala podobu, ktera z?stala dodnes zachovana. Od d?iv?j?ich hudebnich a dramatickych forem se za?ala odli?ovat opera jako inscenovane hudebni drama a b??n?j?imi se staly vokalni formy jako byly kantaty a oratoria . ^[37] Zp?vaci poprve p?idavali k hudb? extra tony. ^[14]

Do ?ir?i praxe se za?ala uvad?t teorie kolem rovnom?rneho temperovaneho lad?ni , zejmena proto, ?e umo?nila ?ir?i ?kalu chromatickych mo?nosti v obti?n? naladitelnych klavesovych nastrojich. A?koli Johann Sebastian Bach nepou?ival stejne lad?ni, jake b??n? ma moderni klavir, zm?ny lad?ni od systemu st?edotonoveho lad?ni , v te dob? b??neho, k r?znym lad?nim, ktere zp?sobily modulaci mezi v?emi toninami hudebn? p?ijatelne, umo?nily vznik jeho cyklu skladeb Dob?e temperovany klavir . ^[38]

Barokni nastroje zahrnovaly n?ktere nastroje z d?iv?j?ich obdobi (nap?. nin?ra a zobcova fletna) a ?adu novych nastroj? (nap?. hoboj, fagot, violoncello, kontrabas a fortepiano ). N?ktere nastroje z p?ede?lych obdobi se p?estaly pou?ivat, jako byl ?almaj, citara, rankett a barokni pozoun. Mezi kli?ove barokni strunne nastroje pat?ily housle, viola da gamba , viola , viola d'amore , violoncello , kontrabas, loutna , theorba (ktera ?asto hrala part basso continua ), mandolina , barokni kytara , harfa a nin?ra. Mezi dechove nastroje pat?ila barokni fletna , barokni hoboj , zobcova fletna a fagot . Do ?es?ovych nastroj? nale?i cink , naturhorn (p?irodni roh), barokni trubka, serpent a pozoun . Klavesove nastroje zahrnovaly klavichord , tangentni klavir, cembalo , varhany a pozd?ji v obdobi i fortepiano (?asna verze klaviru). Bici nastroje zahrnovaly tympany , vi?ive bubny , tamburiny a kastan?ty .

Jeden hlavni rozdil mezi barokni hudbou a klasicistni hudbou, ktera nasledovala, spo?iva v tom, ?e typy nastroj? pou?ivane v baroknich souborech byly mnohem men? standardizovane. Barokni soubor mohl zahrnovat jeden z n?kolika r?znych typ? klavesovych nastroj? (nap?. trubkove varhany nebo cembalo), ^[39] dal?i strunne akordove nastroje (nap?. loutnu), smy?cove strunne nastroje, d?ev?ne a ?es?ove nastroje a nespecifikovany po?et basovych nastroj? hrajicich basso continuo (nap?. violoncello, kontrabas, viola, fagot, serpent atd.).

Vokalni vyvoj barokni ery zahrnoval vyvoj typ? oper , jako byla opera seria a opera comique , a souvisejicich forem, jakou tvo?ila oratoria a kantaty . ^{[40] [41]}

Mezi vyznamne skladatele teto ery pat?i Johann Sebastian Bach , Antonio Vivaldi , George Frideric Handel , Henry Purcell , Claudio Monteverdi , Barbara Strozzi , Domenico Scarlatti , Georg Philipp Philipp Telemann , Arcangelo Corelli , Alessandro Scarlatti , Jean-Philippe Rameau , Jean-Baptiste Lully a Heinrich Schutz .

Nejvyznamn?j?imi skladateli v ?eskych zemich v obdobi baroka byli Adam Vaclav Michna z Otradovic , Pavel Josef Vejvanovsky , Jan Dismas Zelenka , Franti?ek Antonin Mi?a , ?i Bohuslav Mat?j ?ernohorsky .

Klasicismus [ editovat | editovat zdroj ]

Hudebni klasicismus bylo obdobim zapadni um?lecke hudby od 50. let 18. stoleti do po?atku 20. let 19. stoleti ? era Wolfganga Amadea Mozarta , Josepha Haydna a Ludwiga van Beethovena . Bylo zavedeno mnoho norem kompozice, p?ednesu a stylu. Byla to take doba, kdy se dominantnim klavesovym nastrojem stal klavir. Zakladni nastroje pot?ebne v orchestru se je?t? vice standardizovaly (a?koli rostl jejich po?et s ?ir?im spektrem nastroj? vyvinutych v nasledujicich stoletich). V komorni hudb? se objevily soubory s 8 a? 10 u?inkujicimi na uvad?ni serenad . Do?lo k dal?imu rozvoji opery s regionalnimi variacemi v Italii, Francii a n?mecky mluvicich zemich. Vzrostla popularita opery buffa , formy komicke opery. Jako zcela nova hudebni forma vznikla symfonie , koncert se rozvinul vyvinut jako prost?edek pro ukazky dovednosti virtuozniho hrani. V orchestrech ji? nebylo t?eba cembala (ktere bylo sou?asti tradi?niho continua v baroknim stylu) a orchestr ?asto vedl prvni houslista (nyni nazyvany koncertni mistr). ^[42]

Klasicistni hudebnici nadale pou?ivali mnoho nastroj? z obdobi baroka, jako bylo violoncello, kontrabas, zobcova fletna, pozoun, tympany, fortepiano (p?edch?dce moderniho piana ) a varhany. Zatimco n?ktere barokni nastroje se p?estaly pou?ivat (nap?. theorba a rankett), mnoho baroknich nastroj? bylo zm?n?no do podoby, ve ktere se dodnes pou?ivaji, jako nap?iklad barokni housle (ktere se staly houslemi ), barokni hoboj (ktery se stal hobojem ) a barokni trubka, ze ktere se stala regularni klapkova trubka. B?hem klasicismu byly strunne nastroje pou?ivane v orchestru a komorni hudb? , jako jsou smy?cove kvartety , standardizovany na ?ty?i nastroje, ktere dodnes tvo?i smy?covou sekci orchestru : housle, violu, violoncello a kontrabas. Byly vy?azeny strunne nastroje z barokni ery, jako nap?. pra?cove, zahnute violy . Mezi dechove nastroje pat?il basetovy klarinet , basetovy roh , klarinet d'amour, klasicky klarinet , chalumeau , fletna, hoboj a fagot. Klavesove nastroje tvo?ily klavichord a fortepiano. Zatimco cembalo bylo stale pou?ivano v doprovodnem basovem doprovodu v 50. a 60. letech 18. stoleti, na konci stoleti bylo vy?azeno. ?es?ove nastroje zahrnovaly buccin , ofiklejdu (nahrada za basovy serpent , ktery byl p?edch?dcem tuby ) a p?irodni roh.

D?ev?ne nastroje se v klasicismu staly propracovan?j?imi. Zatimco nastroje s dvojitym platkem, jako je hoboj a fagot , se v baroku ?aste?n? standardizovaly, klarinetova rodina jednoplatkovych nastroj? se ?iroce nepou?ivala, dokud Mozart neroz?i?il jejich roli v orchestralnim, komornim a koncertnim prost?edi.

Mezi hlavni skladatele tohoto obdobi pat?i Wolfgang Amadeus Mozart , Ludwig van Beethoven , Joseph Haydn , Christoph Willibald Gluck , Johann Christian Bach , Luigi Boccherini , Carl Philipp Emanuel Bach , Muzio Clementi , Antonio Salieri a Johann Nepomuk Hummel , Carl Maria von Weber a Michail Ivanovi? Glinka .

Nejvyznamn?j?imi skladateli v ?eskych zemich, kte?i se z velke ?asti prosadili a proslavili ve sv?t?, byly Jan Vaclav Stamic , Ji?i Antonin Benda , Franti?ek Xaver Brixi , Josef Myslive?ek , Jan K?titel Va?hal , Leopold Ko?eluh , Jakub Jan Ryba a Antonin Rejcha .

Romantismus [ editovat | editovat zdroj ]

Hudebni romantismus od zhruba prvni dekady 19. stoleti do po?atku 20. stoleti byl charakterizovan zvy?enou pozornosti k roz?i?ene melodicke linii, jako? i vyrazovym a emotivnim prvk?m, ktere spojuji romantismus s jinymi um?leckymi formami. Hudebni formy se za?aly odli?ovat od forem obdobi klasicismu (i kdy? ty byly kodifikovany), p?i?em? skladatele psali i volne formy, jako jsou nokturna , fantazie a preludia , kde byly ignorovany nebo minimalizovany p?ijate my?lenky o expozici a vyvoji temat. ^[43] Hudba se stala vice chromatickou, disonantni a tonov? barevn?j?i, s nap?tim (s ohledem na p?ijate normy star?ich forem) p?i nar?stu po?tu p?edznameni . ^[44] Um?lecka pise? (neboli Lied ) dozrala v teto e?e, stejn? jako epicke rozsahy Grand opera . Ty byly p?ed?eny a? opernim cyklem Richarda Wagnera Prsten Nibelung?v . ^[45]

V 19. stoleti se hudebni instituce dostaly z kontroly bohatych patron?, proto?e skladatele a hudebnici mohli rozvijet sve kariery nezavisle na ?lecht? . Rostouci zajem o hudbu ze strany st?edni t?idy po cele zapadni Evrop? vedl k vytvo?eni organizaci pro vyuku, provad?ni a uchovani hudby. Klavirni nastroj, ktery dosahl svou moderni konstrukci v teto e?e (?aste?n? kv?li pr?myslovemu pokroku v metalurgii ), se stal velmi popularni u st?edni t?idy, jeji? poptavka podnitila iniciativu mnoha vyrobc? klavir?. Po?etne symfonicke orchestry datuji sve zalo?eni do teto ery. ^[44] N?kte?i hudebnici a skladatele byli hv?zdami t?ch dn?; nap?iklad Franz Liszt a Niccolo Paganini naplnili ob? role. ^[46]

Evropske kulturni ideje a instituce za?aly doprovazet kolonialni expanzi do dal?ich ?asti sv?ta. Do?lo take ke vzestupu nacionalismu v hudb?, ktera odra?ela v n?kterych p?ipadech take politicke cit?ni te doby. Skladatele jako Edvard Grieg , Nikolaj Rimsky-Korsakov a Antonin Dvo?ak ve svych skladbach vytva?eli ohlas tradi?ni lidove hudby svych domovin. ^[47] V romanticke dob? p?evzal moderni klavir se siln?j?im, trvalej?im tonem a ?ir?i ?kalou p?evzal roli zvukov? jemn?j?iho p?edch?dce, fortepiana. V orchestru z?staly zachovany stavajici klasicke nastroje a sekce (smy?cove sekce, d?ev?ne nastroje, ?es?ove a bici nastroje), ale tyto sekce byly obvykle roz?i?eny, aby vytvo?ily pln?j?i a v?t?i zvuk. Nap?iklad zatimco barokni orchestr mohl mit jen dva kontrabasisty, romanticky orchestr mohl mit a? deset. "Jak se hudba stavala vyrazn?ji, standardni paleta orchestru nebyla pro mnoho romantickych skladatel? dostate?n? bohata." ^[48]

Rodiny nastroj? pou?ivanych zejmena v orchestrech rostly; proces, ktery vyvrcholil na po?atku 20. stoleti, s velmi velkymi orchestry pou?ivanymi pozdn? romantickymi a modernistickymi skladateli. Za?alo se objevovat ?ir?i spektrum bicich nastroj?. ?est? p?evzaly v?t?i role, proto?e zavedeni oto?nych klapek jim umo?nilo zahrat ?ir?i rozsah not. Velikost orchestru (typicky kolem 40 v klasickem obdobi) narostla na vice ne? 100. ^[44] Nap?iklad Mahlerova Symfonie ?. 8 z roku 1906 byla uvedena s vice ne? 150 instrumentalisty a vice ne? 400?lennym sborem. Byly p?idany nove dechove nastroje, jako je kontrafagot , basklarinet a pikoly a te? i nove bici nastroje, v?etn? xylofonu , vi?iveho bubnu , celesty (zvonu podobny klavesovy nastroj), zvonu , a triangl? , ^[48] velke orchestralni harfy, a dokonce i dechove stroj? na zvukove efekty . Od konce 19. stoleti se v n?kterych partiturach objevuji saxofony , obvykle vystupuji spi?e jako solovy nastroj ne? jako nedilna sou?ast orchestru.

Wagnerova tuba , modifikovany ?len rodiny roh?, se objevuje v cyklu Richarda Wagnera Prsten Nibelung?v . Take hraje vyznamnou roli v Symfonii ?. 7 E dur Antona Brucknera a je take pou?ivana v n?kolika pozdn? romantickych a modernistickych pracich Richarda Strausse, Bely Bartoka a jinych. ^[49] Kornet se objevoval pravideln? v partiturach 19. stoleti, vedle partu trubky, ktere byly pova?ovany za men? hbite, alespo? do konce stoleti.

Mezi p?edni skladatele teto ery pat?i Gioacchino Rossini , Petr Ilji? ?ajkovskij , Jacques Offenbach , Frederic Chopin , Hector Berlioz , Franz Schubert , Robert Schumann , Felix Mendelssohn-Bartholdy , Franz Liszt , Giuseppe Verdi , Bed?ich Smetana , Richard Wagner , Johannes Brahms , Antonin Dvo?ak , Zden?k Fibich , Edvard Grieg a Johann Strauss mlad?i . Gustav Mahler a Richard Strauss jsou b??n? pova?ovani za tzv. p?echodove skladatele, jejich? hudba kombinuje pozdn? romanticke a rane modernisticke prvky.

20. a 21. stoleti [ editovat | editovat zdroj ]

Modernisticka era [ editovat | editovat zdroj ]

Modernisticka klasicka hudba zahrnuje ?irokou ?kalu postromantickych styl? a zahrnuje pozdn? romanticke, impresionisticke, expresionisticke a neoklasicisticke styly kompozice. Modernismus znamenal eru, kdy mnoho skladatel? odmitlo ur?ite hodnoty obdobi b??ne praxe, jako je tradi?ni tonalita, melodie, instrumentace a struktura. N?kte?i hudebni historikove pova?uji hudebni modernismus za obdobi sahajici od asi 1890 do 1930 ( ^[50] ; ^[51] ). Jini se domnivaji, ?e modernismus skon?il jednou nebo druhou ze dvou sv?tovych valek. ^[52] Je?t? jine instituce tvrdi, ?e modernismus neni spojen s ?adnou historickou erou, ale spi?e ? postoj skladatele; ?ivy konstrukt, ktery se m??e vyvijet v ?ase“( ^[53] ). P?es jeho pokles v posledni t?etin? 20. stoleti z?stalo na konci stoleti aktivni jadro skladatel?, kte?i pokra?ovali v rozvijeni my?lenek a forem modernismu, jako je Pierre Boulez , Pauline Oliveros , Toru Takemitsu , George Benjamin, Jacob Druckman, Brian Ferneyhough, George Perle, Wolfgang Rihm, Richard Wernick, Richard Wilson a Ralph Shapey. ^[54]

B?hem teto doby dominovaly dv? hudebni hnuti: impresionismus , ktery zapo?al kolem roku 1890 a expresionismus , ktery za?al kolem roku 1908. Bylo to obdobi r?znych reakci p?i provokovani a reinterpretaci star?ich etap hudby, inovaci, ktere vedly k novym zp?sob?m organizace a p?ibli?ovani harmonicke, melodicke, zvukove a rytmicke aspekty hudby a zm?ny estetickych sv?tonazor? v t?snem vztahu k v?t?imu identifikovatelnemu obdobi modernismu v um?ni ?asu. Rozhodujici slovo, ktere je s nim nejvice spojeno, je ?inovace“. ^[55] Jeho hlavnim rysem je ?lingvisticka pluralita“, co? znamena, ?e ?adny hudebni ?anr nikdy neziskal dominantni postaveni. ^[56]

V prvnich letech modernistickeho obdobi pokra?oval r?st velikosti orchestru, ktery dosahl vrcholu v prvnich dvou desetiletich 20. stoleti. Saxofony, ktere se objevily jen vzacn? b?hem 19. stoleti, se b??n? pou?ivaly jako dopl?kove nastroje, ale nikdy se nestaly trvalymi ?leny orchestru. P?esto?e se v n?kterych dilech objevuji pouze jako solove nastroje, nap?iklad orchestrace Mauricea Ravla v Musorgskeho Obrazcich z vystavy a Symfonicke tance Sergeje Rachmaninoffa , byl saxofon zahrnut v dal?ich dilech, jako je balet Romeo a Julie Sergeja Prokofjeva a mnoho dal?ich d?l jako ?len orchestralniho souboru. V n?kterych skladbach, jako je Ravelovo Bolero hraji dva i vice saxofon? r?znych velikosti k vytvo?eni cele sekce, jako ostatnich sekci orchestru. Euphonium figuruje v n?kolika skladbach z pozdniho romantismu a z 20. stoleti , obvykle hraje ?asti ozna?ene jako ?tenorova tuba“, nap?. skladby The Planets Gustava Holsta a Ein Heldenleben Richarda Strausse .

Mezi p?edni skladatele po?atku 20. stoleti pat?i Igor Stravinsky , Claude Debussy , Leo? Jana?ek , Bohuslav Martin? , Sergej Rachmaninov , Sergej Prokofiev , Arnold Schoenberg , Heitor Villa-Lobos , Anton Webern , Alban Berg , Paul Hindemith , Aram Cha?aturjan , George Gershwin , Bela Bartok a Dmitrij ?ostakovi? spolu s vy?e uvedenymi Mahlerem a Straussem jako p?echodove osoby z 19. stoleti.

Postmoderni / moderni doba [ editovat | editovat zdroj ]

Postmoderni hudba je obdobi hudby, ktere za?alo kolem roku 1930. ^{[57] [58]} Sdili charakteristiky s postmodernistickym um?nim ? to je um?ni, ktere p?ichazi po a reaguje proti modernismu .

N?ktere auto?i vice ?i men? ztoto??uji postmoderni hudbu se ?sou?asnou hudbou“ slo?enou po roce 1930, od konce 20. stoleti do za?atku 21. stoleti. ^{[59] [60]} Mezi r?znoroda hnuti postmoderni/sou?asne ery pat?i neoromantismus, neost?edov?k, minimalismus a post minimalismus.

Sou?asna klasicka hudba na za?atku 21. stoleti byla ?asto pova?ovana za sou?ast v?ech hudebnich forem po roce 1945. ^[61] Pozd?j?i generace tento termin nyni spravn? odkazuje na sou?asnou hudbu napsanou skladateli, kte?i jsou je?t? na?ivu; hudba, ktera se dostala do pop?edi v polovin? sedmdesatych let. Zahrnuje r?zne variace modernisticke , postmoderni, neoromanticke a eklekticisticke hudby . ^[62]

Impresionismus [ editovat | editovat zdroj ]

Impresionisti?ti skladatele se podobn? jako impresionisti?ti mali?i pokou?eli svym dilem zachytit prchave pocity. Do zna?ne miry lze k impresionist?m ?adit take skladatele italskych veristickych oper jako jsou Pietro Mascagni , Ruggero Leoncavallo , Umberto Giordano a take Giacomo Puccini .

Vyznamni skladatele [ editovat | editovat zdroj ]

• Ruggero Leoncavallo (1857?1919) ? verismus
• Giacomo Puccini (1858?1924) ? verismus
• Claude Debussy (1862?1918)
• Pietro Mascagni (1863?1945) ? verismus
• Umberto Giordano (1867?1948) ? verismus
• Maurice Ravel (1875?1937)
• Anton Webern (1883?1945)

Neoklasicismus [ editovat | editovat zdroj ]

Vyznamni skladatele [ editovat | editovat zdroj ]

• Edward Elgar (1857?1934)
• Bela Bartok (1881?1945)
• Igor Stravinskij (1882?1971)
• Bohuslav Martin? (1890?1959)
• Sergej Prokofjev (1891?1953)
• Erich Wolfgang Korngold (1897?1957)
• Francis Poulenc (1899?1963)
• Benjamin Britten (1913?1976)

Moderna [ editovat | editovat zdroj ]

Vyznamni skladatele [ editovat | editovat zdroj ]

• Arthur Honegger (1892?1955)
• Paul Hindemith (1895? 1963)
• Dmitrij ?ostakovi? (1906?1975)

Serialismus [ editovat | editovat zdroj ]

Serialismus je kompozi?ni technika, zalo?ena na uspo?adani (zvanem ?ada nebo serie) vy?ek, delek, stup?? dynamiky, barev, zp?sob? hry, rytmicke struktury apod. Uspo?adani podle serijnich pravidel ma vest ke konsistenci a vnit?nimu ?adu kompozice.

Vyznamni skladatele [ editovat | editovat zdroj ]

• Arnold Schonberg (1874?1951)

Avantgarda [ editovat | editovat zdroj ]

Hudebni avantgarda je podobn? jako ostatni avantgardy charakteristicka revoltou proti tradi?nim postup?m a hledanim odva?nych novych forem. Americky skladatel John Cage nap?iklad napsal skladbu 4'33" , ktera za dobu ?ty? a p?l minuty nabidne poslucha?i t?i ?asti, v nich? nezazni jedina nota, jediny zvuk.

Hudba Ma?ara Gyorgy Ligetiho je velmi znama diky filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmirna odysea , ve kterem byla pou?ita.

Vyznamni skladatele [ editovat | editovat zdroj ]

• John Cage (1912?1992)
• Gyorgy Ligeti (1923?2006)
• Pierre Boulez (1925? 2016)

Minimalismus [ editovat | editovat zdroj ]

Pojem ? minimalismus “ zavedl na konci ?edesatych let Michael Nyman, tehdy hudebni kritik, pozd?ji jeden ze znamych minimalistickych skladatel?. Ozna?uje hudbu vyzna?ujici se napadnym opakovanim jednoduchych zakladnich motiv?.

A?koliv byla minimalisticka hudba p?vodn? jednou z nejtvrd?ich odno?i avantgardy a tudi? take zasv?cena jen nejzatvrzelej?im fanou?k?m modernich styl? klasicke hudby, postupn? se zejmena diky praci skladatel? jako je Philip Glass a hudebnich t?les jako Kronos Quartet dostala do pop?edi zajmu ?ir?i ve?ejnosti. Minimalisticke kompozice dnes otev?en? citovany a u?ivany v popularnim um?ni (nap?. film Truman Show nebo serial Battlestar Galactica ).

Vyznamni skladatele [ editovat | editovat zdroj ]

Rani minimaliste

Erik Satie (1866?1925)

Klasi?ti ameri?ti minimaliste

• Philip Glass (* 1937)
• La Monte Young (* 1935)
• Terry Riley (* 1935)
• Steve Reich (* 1936)
• John Adams (* 1947)

Spiritualni minimalismus

• Arvo Part (* 1935)
• Henryk Gorecki (1933?2010)

Filmova hudba

• Michael Nyman (* 1944)

Dal?i sou?asni skladatele

• Wim Mertens (* 1953)

?asova osa [ editovat | editovat zdroj ]

Vyvoj a vztahy v klasicke hudb? lze studovat pomoci analyzy siti. ^[63]

Hudebni nastroje klasicke hudby [ editovat | editovat zdroj ]

Smy?cove nastroje [ editovat | editovat zdroj ]

• Housle
• Viola
• Violoncello
• Kontrabas

Klavesove nastroje [ editovat | editovat zdroj ]

• Varhany
• Klavir
• Cembalo
• Klavichord

Strunne nastroje [ editovat | editovat zdroj ]

• Klasicka kytara
• Loutna
• Mandolina

Vztah k dal?im hudebnim tradicim [ editovat | editovat zdroj ]

Popularni muzika [ editovat | editovat zdroj ]

Klasicka hudba ?asto obsahuje prvky nebo material z hudby, ktera byla popularni za ?ivota skladatele. P?iklady zahrnuji p?ile?itostnou hudbu jako je Brahmsovo pou?iti studentskych pijackych pisni v jeho Akademicke slavnostni p?edeh?e , ?anry ilustrovane Krejcarovou operou Kurta Weilla a vliv jazzu na skladatele na za?atku a v polovin? 20. stoleti, v?etn? Maurice Ravela , jeho? p?ikladem je v?ta s nazvem ?Blues“ v jeho sonat? pro housle a klavir. N?kte?i postmoderni, minimalisti?ti a postminimalisti?ti klasi?ti skladatele uznavaji dluh popularni hudb?.

?etne p?iklady ukazuji vliv opa?nym sm?rem, v?etn? popularnich pisni zalo?enych na klasicke hudb?, nap?. pou?iti Pachelbelova Kanonu D dur od 70. let 20. stoleti (jedna z nejvykradan?j?ich melodii v rockove hudb? ), a fenomenu hudebniho crossoveru , kdy klasi?ti hudebnici dosahli usp?chu na popularni hudebni scen?. ^[64] V heavy metalu ?ada solovych kytarist? (hrajicich na elektrickou kytaru ) v?etn? Ritchie Blackmoreho a Randy Rhoadse , ^[65] tvo?ili sve styly hrani podle vzoru barokni nebo klasicke instrumentalni hudby.

Lidova hudba [ editovat | editovat zdroj ]

Skladatele klasicke hudby ?asto vyu?ivali lidovou hudbu (hudbu vytvo?enou hudebniky, kte?i obvykle nejsou klasicky vy?koleni, ?asto z ?ist? ustni tradice). N?kte?i skladatele, jako Antonin Dvo?ak a Bed?ich Smetana ^[66] , pou?ili lidova temata k tomu, aby sve praci dodali narodnostni chu?, zatimco jini, jako je Bela Bartok , pou?ivali specificke motivy, ktera byla cele vytr?eny z p?vodni lidove hudby. ^[67]

Komercializace [ editovat | editovat zdroj ]

Ur?ite ?asti z klasicke hudby se ?asto pou?ivaji komer?n? (bu? v reklam?, nebo ve zvukovych stopach filmu). V televiznich reklamach se z n?kolika pasa?i stalo kli?e , zvla?t? uvod Also sprach Zarathustra Richarda Straussa (proslaveny filmem 2001: Vesmirna odysea a v ?eske republice televiznim po?adem ?eska soda ) a uvodni ?ast ? O Fortuna “ z Carminy Burany Carla Orffa ; dal?i p?iklady jsou ? Dies irae “ z Verdiho Rekviem , ? Ve sluji Krale hor “ z Peer Gynta Edvarda Griega , uvodni takty Beethovenovy symfonie ?. 5 , ?Jizda Valkyr“ z Wagnerovy Valkyry , Let ?melaka Rimskeho-Korsakova , a vy?atky z Rodea Aarona Coplanda . N?kolik praci z tzv. Zlateho v?ku animace p?izp?sobilo d?ni ke klasicke hudb?. Pozoruhodne p?iklady jsou Fantazie Walta Disneye , Tom a Jerryho O my?i Johannovi a Warner Bros. Rabbit of Seville a Jak to chodi v ope?e .

Podobn? se filmy a televize ?asto vraceji ke standardnim kli?ovitym vy?atk?m z klasicke hudby, ktere maji zprost?edkovat vyt?ibenost nebo bohatstvi: mezi nej?ast?ji sly?ene skladby v teto kategorii pat?i Bachova Suita pro solove violoncello ?. 1 , Mozartova Mala no?ni hudba , Vivaldiho ?tvero ro?nich dob , Musorgskeho Noc na Lyse ho?e (dle orchestrace Rimskeho-Korsakova) a Rossiniho p?edehra z Vilema Tella . Medialni historik Shawn Vancouror argumentuje, ?e komercializace klasicke hudby na za?atku 20. stoleti mohla po?kodit hudebni pr?mysl nedostate?nym zastoupenim. ^[68]

Mezinarodni sout??e [ editovat | editovat zdroj ]

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto ?lanku byly pou?ity p?eklady text? z ?lank? Musica classica na italske Wikipedii a Classical Music na anglicke Wikipedii.

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• [s.l.]: [s.n.]  
• [s.l.]: [s.n.]  
• [s.l.]: [s.n.]  
• [s.l.]: [s.n.]  
• [s.l.]: [s.n.]  
• GROUT, Donald Jay , 1973. A History of Western Music . [s.l.]: W. W. Norton. Dostupne online . ISBN   978-0-393-09416-9 .   Je zde pou?ita ?ablona {{ Cite book }} ozna?ena jako k ?pouze do?asnemu pou?iti“. (limited book preview)
• GROUT, Donald J.; PALISCA, Claude V. , 1988. A History of Western Music . [s.l.]: W. W. Norton. Dostupne online . ISBN   978-0-393-95627-6 .   Je zde pou?ita ?ablona {{ Cite book }} ozna?ena jako k ?pouze do?asnemu pou?iti“. (limited book preview)
• JOHNSON, Julian, 2002. Who Needs Classical Music?: Cultural Choice and Musical Value . [s.l.]: Oxford University Press.   Je zde pou?ita ?ablona {{ Cite book }} ozna?ena jako k ?pouze do?asnemu pou?iti“.
• [s.l.]: [s.n.]  
• [s.l.]: [s.n.]  
• [s.l.]: [s.n.]  
• [s.l.]: [s.n.]  
• [s.l.]: [s.n.]  
• [s.l.]: [s.n.]  
• [s.l.]: [s.n.]  
• [s.l.]: [s.n.]  
• [s.l.]: [s.n.]  
• SWAFFORD, Jan , 1992. The Vintage Guide to Classical Music . New York: Vintage Books. ISBN   978-0-679-72805-4 .   Je zde pou?ita ?ablona {{ Cite book }} ozna?ena jako k ?pouze do?asnemu pou?iti“.
• Handbook to Life in Ancient Mesopotamia . [s.l.]: Oxford University Press, 2005. Dostupne online . ISBN   978-0-19-518364-1 .  
• BURGH, Theodore W. Listening to Artifacts: Music Culture in Ancient Israel/Palestine . [s.l.]: T.& T.Clark Ltd, 2006. ISBN   0-567-02552-7 .  
• Storia della musica occidentale . [s.l.]: Armando Editore, 2008.  
• GROUT, Donald Jay. A History of Western Music . [s.l.]: W. W. Norton, 1973. Dostupne online . ISBN   0-393-09416-2 .  
• GROUT, Donald J. A History of Western Music . [s.l.]: Norton, 1988. Dostupne online . ISBN   978-0-393-95627-6 .  
• Johnson, Julian (2002), Who Needs Classical Music?: Cultural Choice and Musical Value . Oxford University Press, 140 stran.
• Adele T. Katz (1946; reprinted 2007), Challenge to Musical Tradition ? A New Concept of Tonality . Alfred A. Knopf/reprinted by Katz Press, 444 stran, ISBN   1-4067-5761-6 .
• Michael Kennedy (2006), The Oxford Dictionary of Music , 985 stran, ISBN   0-19-861459-4
• LEBRECHT, Norman. When the Music Stops: Managers, Maestros and the Corporate Murder of Classical Music . [s.l.]: Simon & Schuster, 1996. Dostupne online . ISBN   978-0-671-01025-6 .  
• The Harvard Dictionary of Music . [s.l.]: Harvard University Press, 2003. Dostupne online . ISBN   978-0-674-01163-2 .  
• ?ablona:New Grove
• SWAFFORD, Jan. The Vintage Guide to Classical Music . New York: Vintage Books, 1992. Dostupne online . ISBN   0-679-72805-8 .  

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu klasicka hudba na Wikimedia Commons
• Slovnikove heslo klasicka hudba ve Wikislovniku