Sope?na erupce je geologicka vulkanicka udalost, b?hem ktere dochazi k vyronu magmatu na povrch t?lesa. Je vyvolavana tlakem sope?nych plyn? uvol?ujicich se z magmatu b?hem vystupu. Erupce nastane, pokud celkovy tlak uvoln?nych sope?nych plyn? dosahne meze, kdy je jimi generovane tlakove nap?ti schopne prorazit nadlo?ni vrstvy . B?hem erupce je pak magma vyvrhovano pod tlakem na povrch, p?i?em? se do atmosfery uvolni sope?ne plyny. ^[1]

B?hem sope?ne erupce m??e byt vyvrhovano r?zne mno?stvi materialu v zavislosti na podminkach v magmatickem krbu a jeho velikosti. Viskozita magmatu a prost?edi, kde k erupci dochazi, nasledn? ovliv?uje typ sope?ne erupce a jeji pr?b?h. P?i silnych explozivnich erupci m??e byt do vy??ich vrstev atmosfery vyvr?eno velke mno?stvi sope?neho materialu, jen? je schopno ovlivnit globalni klimaticke podminky . ^[2]

Rozd?leni sope?nych erupci [ editovat | editovat zdroj ]

Podle charakteru [ editovat | editovat zdroj ]

• Vybu?na (explozivni) ? je bou?liva erupce, ktera do okoli prudce vyvrhuje sope?ny material. Jeji vybu?nost je zp?sobena velkym mno?stvi rozpu?t?nych plyn? a viskoznim (?patn? tekutym) magmatem , zejmena felsickeho ?i intermedialniho slo?eni ( ryolit , dacit , andezit ). Rozpu?t?ne plyny vlivem teto vlastnosti nemohou voln? uniknout a v tavenin? je tak mimo?adny tlak. Zna?ny rozdil v??i mnohem men?imu atmosferickemu tlaku , b?hem vystupu na povrch, ma za nasledek vybu?ne uvoln?ni t?chto plyn?. P?i uvoln?ni energie je do okoli vyvrhovan sope?ny material v podob? kus? lavy a pyroklastik . Za tyto erupce jsou zodpov?dne hlavn? vulkany na konvergentnim rozhrani ( subduk?ni zony ) tektonickych desek . V minulosti zp?sobily mohutne explozivni erupce ?adu tragickych katastrof.

• Vylevna (efuzivni) ? je klidna erupce, p?i ktere lava pouze voln? vyteka na povrch. Je-li roztavena hornina diky malemu obsahu oxidu k?emi?iteho (SiO ₂ ) malo viskozni a tudi? si udr?uje vybornou tekutost, mohou sope?ne plyny voln? unikat do atmosfery a proto tyto erupce postradaji jakoukoliv vybu?nost. P?i v?t?im nasyceni sope?nymi plyny se mohou objevovat lavove fontany . Vznikle lavove proudy mohou urazit vzdalenost n?kolik desitek kilometr? ne? se ochladi a ztuhnou. Lavove p?ikrovy mohou mit mocnost i 100 m ( platobazalty dokonce i n?kolik kilometr?). Vylevny vulkanismus je charakteristicky hlavn? pro podmo?ske a ?titove vulkany na horkych skvrnach ?i na divergentnim rozhrani tektonickych desek . V p?ipad? viskozn?j?i lavy s vysokym obsahem oxidu k?emi?iteho naopak dochazi k produkci men? mobilnich lavovych proud? (typ aa nebo blokova lava) nebo sope?nych dom? .

Podle mechanismu [ editovat | editovat zdroj ]

• magmaticke ? jsou erupce bez u?asti vody, ktere pohani p?edev?im expanze plynne slo?ky v magmatu , v d?sledku klesajiciho okolniho litostatickeho tlaku. Nizko viskozni magmata s malym mno?stvim rozpu?t?nych plyn? produkuji relativn? klidne efuzivni erupce (nap?. havajske a islandske ). Vysoce viskozni magmata s vysokym obsahem rozpu?t?neho plynu naopak produkuji prudke explozivni erupce ( vulkanske , pelejske , pliniovske atd.). ^[3]
• hydrovulkanicke ? hydrovulkanicke erupce jsou erupce, kdy se magma dostava do p?imeho nebo nep?imeho kontaktu s vodou. D?li se na dva typy:
  • Freatomagmaticke ? vznikaji p?imym kontaktem magmatu s vodou. Velky teplotni rozdil mezi t?mito dv?ma latkami vede k p?em?ni vody v paru , jeji? expanze (para ma 1 700× v?t?i objem ne? voda) ^[4] rapidn? zvy?uje tlak a tim explozivitu a silu erupce. To ma za nasledek vy??i miru fragmentace magmatu . Tim vznikaji oblaka popela , jeho? zrna maji men?i frakci ne? u magmatickych erupci. Ke freatomagmatickym erupcim pat?i i n?kolik typ? erupci: surtseyske , podmo?ske a subglacialni . ^[5]
  • Freaticke ? jsou vybuchy horke pary. Oproti magmatickym a freatomagmatickym maji mnohem ni??i intenzitu. Nastavaji tehdy, kdy? teplo z nedaleko umist?neho magmatu zah?eje podzemni nebo povrchovou vodu . Vznikla expandujici para rapidn? zvy?i tlak, co? vede k explozivni erupci. Ta krom? pary m??e take vyvrhovat sope?ny popel a vyst?elovat sope?ne bomby . Ty ov?em tvo?i nejuvenilni material, ktery nema p?vod v magmatu, jen? erupci vyvolalo, nybr? se jedna o kusy nadlo?ni vrstvy ?i dna sope?neho krateru . Freaticke erupce se vyzna?uji svou nep?edvidatelnosti, co? bylo nap?iklad p?i?inou tragedie na novozelandskem ostrov? Whakaari roku 2019 , kde zem?elo 21 turist?. Dal?i ne?t?sti se odehralo 27. za?i 2014 v Japonsku . Ani? by stratovulkan Ontake poskytl p?ed?asne varovani v podob? ot?es?, do?lo k jeho nahle freaticke erupci. Bylo zabito 63 turist?, kte?i v tu dobu horu zdolavali. ^{[6] [7]}

Podle umist?ni [ editovat | editovat zdroj ]

• centralni ? jsou erupce, p?i nich? je magma p?ivad?no k povrchu hlavnim sopouchem.
• linearni ? magma pronika na povrch prost?ednictvim trhlin podel zlom? . Tento typ erupci se p?edpoklada jak u kontinentalni , tak u oceanske k?ry . Soust?edi se p?eva?n? na horke skvrny a divergentni rozhrani tektonickych desek .
• arenalni ? je sope?na ?innost , je? neni soust?ed?na del?i dobu na jednom mist?, ale postupn? m?ni polohu. Vulkanismus sopek, ktere jsou sou?asti takove ?innosti, je p?eva?n? kratkodoby. N?kdy jsou vulkany tohoto typu rozmist?ny v jedne linii, ale mohou se nachazet i v nepravidelnych skupinach, ktere maji spole?ny p?vod. ^{[8] [9]}

Typy erupci [ editovat | editovat zdroj ]

Havajska [ editovat | editovat zdroj ]

Havajsky typ erupce je nejklidn?j?i ^[10] a nejb??n?j?im typem sope?ne erupce. Jedna se o efuzivni (vylevny) vulkanismus malo viskoznich (dob?e tekoucich) lav , v?t?inou ?edi?ove slo?eni, s nizkym obsahem rozpu?t?nych plyn? a vysokou teplotou p?ekra?ujici 1000 °C. Byl pojmenovan podle sopek na ostrov? Havaj . Tyto erupce nejsou explozivni, nedochazi p?i nich k emitovani oblak sope?neho popela a jsou typicke pro ?titove vulkany . Sope?na aktivita nemusi byt soust?ed?na pouze na centralni sope?ny krater , roztavena hornina m??e naopak proudit z radialn? umist?nych trhlin na svazich. ^[11] Ob?as se mohou objevit i lavove fontany . A?koliv havajsky typ pat?i mezi nejmen? nebezpe?ne erupce, vznikle lavove proudy jsou schopne urazit velke vzdalenosti, ohrozit zastavene oblasti a n?kdy si i vy?adat ztraty na lidskych ?ivotech. ^{[12] [13]}

• 
  Lavovy proud, Kilauea
• 
  Lavovy proud, Kilauea
• 
  Pr?nik lavy do oceanu, Kilauea
• 
  Lavova fontana Kilauei
• Lavova proud na Havaji

Islandska [ editovat | editovat zdroj ]

Islandsky typ je vylev malo viskozni lavy z trhliny. Napadn? se podoba tomu havajskemu , ale pochazeji z trhlin rovnob??n? orientovane okolo divergentniho rozhrani tektonickych desek . Delka pukliny, z ni? proudi roztavena hornina na povrch, m??e byt dlouha od n?kolika set metr? po n?kolik desitek kilometr?. Neni neobvykle, ?e se podel ni mohou zformovat tzv. spe?ene ku?ely . Lavove proudy nebo lavove p?ikrovy vypl?uji ni?e polo?ena mista a vytva?i tak lavova pole. K obnoveni sope?ne ?innosti nedochazi na tomte? mist?, ale nova trhlina se otev?e n?kolik set metr? a? kilometr? vedle. Islandske erupce v?t?inou kumulativn? nebuduji ?adny horsky masiv. Pokud ano, jedna se o ?titovy vulkan podstatn? men?ich rozm?r? ne? prot?j?ky vystav?ne pomoci havajskeho typu. Nejznam?j?i erupci byla patrn? ta, ktera nastala u sopky Laki v letech 1783 ? 1784 . Po dobu osmi m?sic? pry?tila lava z trhliny dlouhe 27 km. Na zemsky povrch se ji vylilo zhruba 14,7 km³. ^{[14] [15]}

• 
  3,5 kilometr? dlouha erup?ni trhlina p?i erupci Svartsengi na Islandu ( 2023 )
• 
  Erupce Fagradalsfjall ( 2021 )
• 
  Erupce Barðarbungy ( 2014 )
• 
  Pohled do trhliny Laki

Strombolska [ editovat | editovat zdroj ]

Strombolsky typ jsou slabe explozivni erupce a p?edstavuji jeden z nejlepe zdokumentovanych typ?. Jsou charakteristicke kratkodobymi, rytmicky se opakujicimi vybuchy expandujicich plyn? , chrlici do sveho nejbli??iho okoli sope?nou strusku . ^[10] Interval mezi samotnymi pulzy m??e byt v ?adu vte?in nebo minut. Ka?dy takovy vybuch, doprovazeny hlasitym zvukem, je zp?sobeny prasknutim kapsy sope?nych plyn?, ktera k povrchu stoupa sopouchem a zarove? s sebou vytla?uje magma . Sila expandujicich plyn? magma fragmentuje na men?i kusy, ktere jsou vytrysky chrleny maximaln? do vy?ky n?kolik set metr?. B?hem sveho letu ?aste?n? utuhnou a jako sope?na struska se hromadi v okoli sope?neho krateru . ^[11] Jednotlivy vybuch m??e na zemsky povrch dopravit 1?10 tun materialu. ^[15] Krom? strusky jsou schopne takte? produkovat mala oblaka sope?neho popela (nep?ekra?ujici vy?ku 1 km) a vyst?elovat sope?ne bomby . Pro strombolske erupce jsou b??na malo viskozni magmata ?edi?oveho a ?edi?oandezitoveho slo?eni. Typicky se vyskytuji u sypanych ku?el? a stratovulkan? na konvergentnim rozhrani tektonickych desek ( subduk?ni zony ). Eruptivni epizoda m??e bez p?estavky trvat hodiny nebo i dny. M??e ji rovn?? doprovazet lavova fontana . Konec epizody byva n?kdy zakon?ovan produkci lavovych proud? . Typ erupce byl pojmenovan podle znameho italskeho vulkanu Stromboli , ktery je nep?etr?it? ?inny ji? 2 400 let a proto ho starov?ci ?imane p?ezdivali ?majak St?edozemniho mo?e “. Strombolske erupce jsou turisticky vyhledavane, zejmena pro no?ni pozorovani. ^{[15] [16]}

• 
  Fuego
• 
  Stromboli
• 
  Stromboli
• 
  Stromboli
• 
  Etna
• 
  Paricutin ( 1943 )

Vulkanska [ editovat | editovat zdroj ]

Vulkanske erupce jsou st?edn? prudke explozivni erupce, produkujici oblaka popela a zarove? do okoli vyst?eluji velke kusy hornin (tzv. lavove bomby ). Souviseji s p?itomnosti velice viskozniho magmatu , zejmena ?edi?o - andezitoveho , andezitoveho, dacitoveho a ryolitoveho slo?eni. ^[11] To obsahuje velke mno?stvi plyn? , ktere vlivem viskozity nemohou z magmatu voln? unikat. V jicnu sopky tak postupn? nar?sta tlak, a? nakonec dojde k jeho nahlemu uvoln?ni prost?ednictvim prudkych explozi, ktere mohou byt velmi hlasite.(Video [2] ) Sila takoveho vybuchu je p?imo um?rna mno?stvi nahromad?nych plyn?. Jednotlive vybuchy vulkanskych erupci se rytmicky opakuji, by? nepravideln?, p?i?em? delka intervalu se pohybuje od men? ne? jedne minuty a? po jeden den. Oblaka sope?neho popela obvykle dosahuji vy?ek 1 a? 2 km. Jenom vyjime?n? vyvr?eny material vystoupa do vy?ky p?es 10 km (takove udalosti mohou byt myln? zam??ovany za subpliniovske). Lavove bomby, jejich? draha je reprezentovana balistickou k?ivkou , mohou dopadat na zemsky povrch dokonce 5 km od sope?neho krateru . Explozivni charakter vulkanske aktivity je dale podporovan p?ed?asnym tuhnutim viskozniho magmatu p?imo v jicnu sopky, ?im? vznika do?asna zatka, ktera je posleze zni?ena dal?i explozi, jakmile tlak plyn? p?ekro?i jeji pevnost. Vybuchy mohou byt tak prudke, ?e vyvr?ene kusy hornin mohou p?ekonat rychlost zvuku, co? vede k vytvo?eni sonickeho t?esku .(Video [3] ) Vulkanske erupce byly pojmenovane podle italske sopky Vulcano . Lze se s nimi setkat po celem sv?t?, typicke jsou nap?iklad pro indoneskou Krakatoiu , japonskou Sakurad?imu nebo kostarickou Irazu . Vzhledem k produkci velkeho mno?stvi lavovych bomb s velkym dopadovym polom?rem je tento typ erupce pom?rn? nebezpe?ny. V n?kterych p?ipadech je schopny vytvo?it i male pyroklasticke proudy . ^{[15] [17]}

• 
  Erupce Sakurad?imy
• 
  Stejna erupce po 48 vte?inach
• 
  Erupce Sakurad?imy
• 
  Erupce Krakatoi
• 
  Silna vulkanska erupce ( VEI 4 ) Galunggung

Pelejska [ editovat | editovat zdroj ]

Jsou explozivni erupce, jejich? hlavnim rysem je produkce pyroklastickych proud? , kv?li ?emu? mohou byt pro sve okoli velmi destruktivni. Proudy nej?ast?ji vznikaji kolapsem lavoveho domu nebo lavove jehly . ^[18] Zhrouceni je zp?sobeno bu? jejich strukturalni nestabilitou nebo tlakem p?isunu noveho magmatu . Opakovani tvorby a kolapsu m??e p?etrvavat n?kolik let nebo i desetileti ( Santiaguito ). Erupce jsou uzce vazany na vysoce viskozni felsicke magma ryolitoveho , p?ipadn? andezitoveho slo?eni. Neprobihaji zcela samostatn?, ale ?asto doprovazeji erupce vulkanskeho nebo pliniovskeho typu. Poprve byly popsany p?i erupci karibskeho vulkanu Mont Pelee , ktery svymi pyroklastickymi proudy zahubil 28 tisic obyvatel. Pelejske erupce se rovn?? objevily u Hibok-Hibok ( 1948 ? 1951 ), Mayon ( 1984 ) ?i Soufriere ( 2021 ). ^{[14] [19] [20]}

• 
  Erupce Mayon
• 
  Erupce Mayon se z?etelnymi pyroklastickymi proudy

Pliniovska [ editovat | editovat zdroj ]

Pliniovske erupce jsou extremn? explozivni erupce. V podstat? se jedna o nejni?iv?j?i a energeticky nejmohutn?j?i typ erupce. Delka jejich trvani se pohybuje v ?adu hodin nebo n?kolika dn?. Jsou velmi bohate na plyny a na zna?n? viskozni intermedialni ?i felsicka magmata dacitoveho a? ryolitoveho slo?eni ( ?edi?ove je pom?rn? neobvykle). Prvnim charakteristickym znakem pliniovskych erupci je vysoky erup?ni sloupec , skladajici se z velmi horke sm?si plyn?, popela a pemzy . Jeho vy?ka mnohdy p?ekra?uje 30 km, vyjime?n? m??e penetrovat stratopauzu , proniknout a? do mezosfery a dosahnout vy?ky 55 km. V t?chto vy?kach se jeho stoupani zastavuje a nastava horizontalni ?i?eni v zavislosti na rychlosti a sm?ru v?tru, ?im? nabyva tvaru p?ipominajici de?tnik. Zemsky povrch pod timto v?trem hnanym sope?nym mrakem je zasypavan pyroklastiky (sope?nym popelem, struskou a kusy pemzy). Tento jev se ozna?uje jako sope?ny spad , p?i?em? tlou??ka naakumulovane vrstvy se zvy?uje se zmen?ujici se vzdalenosti ke zdroji erupce. Stabilitu sloupce udr?uje jeho vlastni silne konvek?ni proud?ni a rychlost stoupani ?ini 150?600 m/s. B?hem hlavni faze je vulkan schopny chrlit milion a? 100 milion? tun materialu za vte?inu. ^[15] Jakmile dojde k oslabeni konvek?niho proud?ni ve sloupci, nastava jeho ?aste?ny nebo uplny gravita?ni kolaps. ^[21] Material, ktery ho tvo?il ma toti? vy??i hustotu ne? okolni vzduch, tak?e se velkou rychlosti de facto ?rozleje“ po svazich dol? v podob? extremn? nebezpe?nych pyroklastickych proud? nebo pyroklastickych p?ival? , spole?n? ozna?ovane zkratkou PDC ( Pyroclastic density current ). ^{[22] [18]} Ty mohou zni?it p?ilehle okoli sopky a? do vzdalenosti 25 km. ^[23] Cyklus zformovani sloupce a jeho zhrouceni se m??e n?kolikrat opakovat. Druhym charakteristickym znakem tohoto typu erupci je velke mno?stvi vyvr?eneho materialu. Nizkoenergeticky druh, zvany subplinovsky, produkuje 0,1?1 km³ sope?neho materialu. Erup?ni sloupec obecn? nepronika do stratosfery. Zarove? je vlivem slabe konvekce nestabilni a podstupuje opakovane kolapsy a dochazi tak k tvorb? nizkoobjemovych PDC. Klasicka pliniovska erupce zpravidla vyvrhne 1?10 km³. Oproti tomu ultrapliniovska erupce je schopna vyvrhnout vice ne? 10 km³. Lze se rovn?? setkat se specialnim terminem freatopliniovska erupce, pro kterou je typicky velmi vysoky erup?ni sloupec. ^[24] Nap?iklad p?i erupci tichomo?ske sopky Hunga Tongy 15. ledna 2022 dosahl erup?ni sloupec vy?ky 58 km. ^{[25] [26]} T?eti charakteristicky znak pro pliniovske erupce je vznik kaldery . P?i vyvr?eni vice ne? n?kolik km³ vulkanickeho materialu dochazi velmi ?asto k propadu nadlo?nich vrstev do ?aste?n? vyprazdn?neho magmatickeho krbu , co? se na povrch projevi kolapsem a uplnym zanikem p?vodniho sope?neho t?lesa a tudi? vzniku n?kolik kilometr? ?iroke kaldery. Obecn? jsou pliniovske erupce oproti jinym typ?m erupci pom?rn? vzacne. Maji zna?ny potencial ovlivnit globalni klima . ^[15]

Typ erupce nese jmeno po Pliniu mlad?im . Ten byl sv?dkem slavne erupce Vesuvu roku 79 , je? zni?ila ?imska m?sta Pompeje a Herculaneum . Ve svem dopise pro Tacita p?ipodobnil erup?ni sloupec ke st?edomo?ske borovici . ^[27] Navic chronologickym popisem jednotlivych fazi erupce polo?il nejenom prvni zaklady vulkanologie , ale take pomohl sou?asnym vulkanolog?m pochopit pr?b?h erupce a ov??it jejich stratigraficky pr?zkum sope?nych ulo?enin kolem Vesuvu. ^[28]

• 
  Subpliniovska erupce Calbuca ( 2015 )
  (Video [1] )
• 
  Calbuco
• 
  Erup?ni sloupec Pinatuba
• 
  Pyroklasticky proud s dosahem 8 a? 10 km, vznikly kolapsem sloupce filipinskeho Pinatuba ( 1991 )
• 
  Z?icene st?echy na americke letecke zakladn?, 21 kilometr? od vrcholu Pinatuba, ktere p?eti?ila silna vrstva sope?neho popelu.
• 
  Erup?ni sloupec Mount St. Helens ( 1980 )
• 
  Mount St. Helens

Surtseyska [ editovat | editovat zdroj ]

Erupce surtseyskeho typu jsou druhem freatomagmaticke erupce , kdy v?t?i mno?stvi vody ma volny p?istup do sope?neho jicnu. Bou?liva interakce se ?havym magmatem ma za nasledek zvy?eni explozivity a jeho vysokou fragmentaci . ^[11] Dochazi tak k prudke explozi v podob? ?ern? zbarveneho vytrysku, tvo?eneho popelem , kusy lavy , vody, pary a plyny , schopneho dosahnout vy?ky i 800 m, p?i?em? lavove bomby mohou byt vyst?eleny je?t? vy? a do v?t?i vzdalenosti. ^[29] Ihned na to za?ne vypuzeny material op?t padat zp?t dol?. U zakladny vytrysku se na v?echny strany vyvali rozpinajici se pyroklasticky p?ival typu base surge , turbulentni sm?s p?eh?atych plyn? a popela. ^[21] Poprve byly surtseyske erupce zdokumentovany v roce 1963 , kdy sope?na ?innost vytvo?ila novy ostrov pobli? jihozapadniho pob?e?i Islandu , posleze pojmenovany jako Surtsey . ^[30]

• 
  Erupce Taal s patrnym pyroklastickym p?ivalem
• Erupce Hunga Tongy
• 
  Erupce na ostrov? Surtsey
• 
  Erupce Fukutoku-Okanoba
• 
  Erupce Fukutoku-Okanoba

Subglacialni [ editovat | editovat zdroj ]

Subglacialni erupce probihaji u sopek, je? jsou z v?t?iny nebo cele pokryte ledovcem ?i ledovym p?ikrovem . B?hem erupce dochazi vlivem tepla k roztaveni nadlo?niho ledu. Pokud dojde ke kontaktu vody s magmatem , nastava bou?liva reakce a erupce se stava freatomagmatickou . Zvy?ena explozivita podporuje fragmetaci magmatu , ?im? dochazi k tvorb? hustych mra?en sope?neho popela . Mno?stvi roztate vody m??e byt natolik velke, ?e jeji masa m??e prorazit skrz ledovec a nasledn? zp?sobit masivni povodn?, na Islandu zvane jako jokulhlaupy . ^{[31] [32]} Jejich pr?tok m??e byt dosahovat tisic? n?kdy i sta tisic? m³/s, ?im? se mohou dokonce vyrovnat pr?toku ?eky Amazonky . ^[33] Mezi znamou subglacialni erupci pat?i erupce islandske Eyjafjallajokull v dubnu 2010 . Kv?li mra?nu popela se nad velkou ?asti Evropy musela na n?kolik dni p?eru?it letecka doprava. ^[34]

• 
  Erupce Eyjafjallajokull

Podmo?ska [ editovat | editovat zdroj ]

Zhruba 70?80 % ve?kere vulkanicke ?innosti na Zemi probiha na dn? ocean? a mo?i. V?t?ina podmo?skych erupci je soust?ed?na na st?edooceanskych h?betech podel divergentnich rozhrani . Zde se dv? tektonicke desky od sebe oddaluji, co? podporuje vystup magmatu , ktery p?eva?n? efuzivni (vylevnou) ?innosti formuje novou oceanskou k?ru . Malo viskozni lava , p?eva?n? ?edi?oveho slo?eni, zde vytva?i tzv. pol?ta?ovou lavu . Majoritni ?ast oceanske k?ry je slo?ena prav? t?mito ?pol?ta?i“. Podmo?ske vulkany mohou rovn?? zp?sobovat erupce explozivniho charakteru. Takove sopky se hojn? nalezaji na konvergentnim rozhrani ( subdukce ) tektonickych desek. Explozivita erupci je v?ak zna?n? tlumena hydrostatickym tlakem vodniho sloupce, kdy s ka?dymi 100 m hloubky naroste o 1 MPa. ?im vy??i je tlak, tim vice je omezovana expanze sope?nych plyn?, neboli vybu?nost. A?koliv v?t?ina vulkanicke ?innosti na planet? probiha pod hladinou mo?i a ocean?, tak je kv?li velmi ?patne p?istupnosti malo prozkoumana. Navic mnohe podmo?ske vulkany z?stavaji z velke ?asti dosud neobjeveny. ^[15]

• 
  Erupce sopky West Mata
• 
  Erupce sopky West Mata
• 
  Erupce pobli? Fid?i
• 
  M?lka podmo?ska erupce

Sila sope?nych erupci [ editovat | editovat zdroj ]

K m??eni intenzity sope?ne erupce je mo?ne pou?it n?kolik r?znych klasifika?nich metod. Vhodnym parametrem je mno?stvi vyvr?eneho sope?neho materialu . Dale p?ichazi do uvahy i doba trvani erupce, vy?ka erup?niho oblaku/ sloupce ?i vztah mezi velikosti emitovanych ulomk? a jejich dosa?enou vzdalenosti od zdroje. Ur?it mno?stvi vyvr?ene hmoty na zaklad? depozit? neni jednoduche. Vrstvy mohou mit na male plo?e prom?nou tlou??ku, slo?ity vzor distribuce (dany tehdej?i meteorologickou situaci) a mohou se usazovat v r?znych prost?edi (na sou?i nebo na dn? vodnich ploch). Postupem ?asu degraduji p?sobenim eroze . Obzvla?? citliva jsou nap?iklad ?patn? konsolidovana lo?iska tefry , co? ma posleze negativni vliv na stanoveni objemu erupce. Dal?i p?eka?kou je i hustota r?znych sope?nych materialu a odli?ny obsah por?. Hustota u lavy ?ini 1800 a? 2700 kg/m³. U ?erstv? napadane tefry zhruba 400 a? 600 kg/m³, zatimco po zkonsolidovani 1 600 a? 2000 kg/m³. Z t?chto d?vod? byl zaveden DRE (Dense-rock equivalent) , kdy se hustota v?ech material? p?evadi na jednotnou hustotu mate?skeho magmatu bez vzduchovych bublinek. ^[15] Erupce Pinatuba v roce 1991 vyvrhla 8,4 a? 10,4 km³ lavy, popela a pyroklastickeho materialu , ale po p?epo?itani vy?lo DRE na 3,7 a? 5,3 km³. ^[35]

VEI [ editovat | editovat zdroj ]

Index vulkanicke aktivity VEI ( V olcanic E xplosivity I ndex) , vyvinut roku 1982 , je ?iroce u?ivanou ?kalou pro klasifikaci sope?nych erupci na zaklad? jejich velikosti a intenzity. ?iselna stupnice (od VEI 0 do VEI 8) je logaritmicka , co? znamena, ?e s ka?dym stupn?m mno?stvi vyvr?ene mno?stvi hmoty vzr?sta 10×. S nejni??im a nejslab?im indexem VEI 0 jsou spojeny neexplozivni erupce s nizkoobjemovymi lavovymi proudy. Indexem VEI 5 je ohodnocena nap?iklad slavna erupce Vesuvu v roce 79 , kdy pyroklasticke p?ivaly a proudy zni?ily ve?kere osidleni v okruhu 15 km. ^[36] Naopak vybuch Krakatoi roku 1883 m?l ji? VEI 6. Pon?kud netypicka byla erupce islandske Laki v letech 1783 ? 1784 . A?koliv se jednalo takte? stupe? VEI 6, tak ne?lo o explozivni, nybr? o masivni vylevnou erupci . Za poslednich tisic let nastaly pouze dv? erupce s indexem VEI 7. Sope?ny vybuch Tambory v roce 1815 vyvrhnul 150 km³ pyroklastik a byl tak nejsiln?j?i erupci v modernich d?jinach . Kv?li jejim silnym u?ink?m na globalni klima ( sope?na zima ) se nasledujici rok 1816 ozna?uje jako tzv. rok bez leta . ^[37] Za druhou udalosti byla v roce 1257 zodpov?dna sopka Samalas (dnes Rinjani ) v Indonesii , ktera z roku 1258 takte? u?inila rok bez leta . ^[38] Civilizace zatim neza?ila ?adnou erupci o sile VEI 8, za ni? jsou zodpov?dne supervulkany . Posledni se odehrala p?ed 25 600 lety na Novem Zelandu , ^[39] p?i?em? se pr?m?rn? opakuji ka?dych 50 tisic let. Mezi dal?i takto silne erupce pat?i vybuch Yellowstonske kaldery p?ed 630 tisici roky nebo vybuch Toby p?ed 74 tisici roky. ^{[40] [41]} Nutno dodat, ?e s p?ibyvajici silou klesa ?etnost t?chto udalosti. Bylo prostudovano tem?? 8 tisic sope?nych erupci, k nim? do?lo v holocenu (poslednich 11 700 let), p?i?em? 90 % z nich m?lo index VEI 3 a men?. ^[42]

Index vulkanicke aktivity (VEI) ^{[43] [44]}

VEI	Mno?stvi vyvr?eneho materialu	Typ erupce	Vy?ka sope?neho mraku/ sloupce	Pr?m?rna frekvence	P?iklady n?kterych erupci
0	do 10 000 m³	havajska erupce	do 0,1 km	nep?etr?it?	Kilauea ( 1977 ), Piton de la Fournaise ( 2017 )
1	0,01?1 mil. m³	havajska a strombolska erupce	0,1?1 km	ka?dy den	Stromboli (od dob ?imske ?i?e ), Nyiragongo ( 2002 )
2	1?10 mil. m³	strombolska , vulkanska erupce	1?5 km	ka?de 2 tydny	Cumbre Vieja ( 1949 ), Sinabung ( 2010 ), Whakaari ( 2019 )
3	10?100 mil. m³	vulkanska , pelejska a subpliniovska erupce	3?15 km	ka?de 3 m?sice	Nevado del Ruiz ( 1985 ), Soufriere Hills ( 1995 ), Semeru ( 2021 )
4	0,1?1 km³	pelejska , subpliniovska a pliniovska erupce	nad 10 km	ka?dych 18 m?sic?	Mont Pelee ( 1902 ), Eyjafjallajokull ( 2010 ), Taal ( 2020 )
5	1?10 km³	pelejska a pliniovska erupce	nad 10 km	ka?dych 12 let	Vesuv ( 79 ), Mount St. Helens ( 1980 ), Hunga Tonga ( 2022 )
6	10?100 km³	pliniovska a ultrapliniovska erupce	nad 20 km	ka?dych 50?100 let	Ilopango (~ 431 ), Krakatoa ( 1883 ), Pinatubo ( 1991 )
7	100?1000 km³	ultrapliniovska erupce	nad 20 km	ka?dych 500?1000 let	Campi Flegrei (~39 280 p?. n. l.), Thera (~1600 p?. n. l.), Tambora ( 1815 )
8	vice ne? 1 000 km³	ultrapliniovska erupce	nad 20 km	ka?dych 50 000 let	Yellowstone (~630 000 p?. n. l.), Toba (~74 000 p?. n. l.)

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• Haraldur Sigurðsson . The Encyclopedia of Volcanoes . [s.l.]: Academic Press, 2015. 1456 s. ISBN   978-0-12-385938-9 . (angli?tina)  

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu sope?na erupce na Wikimedia Commons
• Slovnikove heslo erupce ve Wikislovniku
• Historie sope?nych erupci od 18. stoleti dodnes