Bulharsko pat?i k evropskym zemim s dlouhymi d?jinami a dlouhou historii vlastni statnosti. Celkem v d?jinach existovalo hned n?kolik bulharskych stat?, jejich rozkv?t ale ohro?ovaly valky, stejn? jako jej p?eru?ila n?kolikasetleta turecka nadvlada.

St?edov?ke Bulharsko [ editovat | editovat zdroj ]

Stare velke Bulharsko [ editovat | editovat zdroj ]

V 7. stoleti byl p?islu?niky protobulharskeho kmene Utrigur? zalo?en pod vedenim chana Kubrata prvni bulharsky stat zvany dnes Stare Velke Bulharsko . To se rozkladalo na sever od ?erneho mo?e mezi dolnim tokem Dn?stru a Volhy . Hlavnim m?stem statu byla Phanagorie . Po smrti chana Kubrata se Stare Velke Bulharsko rozpadlo ? ?ast protobulharskych kmen? byla pohlcena Chazary , ?ast ode?la na sever a zalo?ila Vol?ske Bulharsko a pozd?ji p?ijala islam a ?ast Protobulhar? se pod vedenim chana Asparucha uchylila na Balkan , kde spolu se Slovany vytvo?ili prvni bulharskou ?i?i .

Prvni bulharska ?i?e [ editovat | editovat zdroj ]

V prvni polovin? roku 681 polonomad?ti Protobulha?i p?ekro?ili Dunaj a zahajili osidlovani oblasti mezi nim a poho?im Balkan. Uzemi, kde se Protobuhla?i roz?i?ili, osidlovaly rovn?? slovanske kmeny, hlavni politickou silu pak p?edstavovala hlavn? Byzantska ?i?e . B?hem 8. a prvni poloviny 9. stoleti musela prav? Byzanc vest neustale valky s Bulhary . K stabilizaci vzajemnych vztah? do?lo a? roku 864 , kdy Byzantinci p?im?li bulharskeho kni?ete Borise I. Michala , aby p?ijal k?es?anstvi . Nova vira pomohla sjednotit Protobulhary i Slovany ^{[ zdroj? ]} a roz?i?it kulturu a pisemnosti psane ve staroslov?nskem jazyku , kteremu obyvatele tehdej?iho Bulharska velmi dob?e rozum?li. ^{[ zdroj? ]} Boris?v syn Simeon Veliky vedl n?kolik usp??nych valek proti Byzantske ?i?i i sousednim stat?m a roku 913 ziskal carsky titul. Po Simeonov? smrti roku 927 se ale ?i?e rozpada, nebo? sili tlak Byzance a centralni ?ast Simeonovy ?i?e tak ziskava roku 971 cisa? Jan I. Tzimiskes . Kultura a tradice z dob prvni bulharske ?i?e ale p?etrvavaji na uzemi dne?ni Severni Makedonie, nicmen? i tam?j?iho vladce Samuila a jeho rodinu Byzanc roku 1018 poko?ila. Tim se zavr?ila prvni etapa existence bulharskeho statu.

Druha bulharska ?i?e [ editovat | editovat zdroj ]

Po n?kolika neusp??nych povstanich proti Byzantske ?i?i, ktere se odehraly b?hem 11. stoleti , ziskavaji vladu nad kraji mezi Dunajem a poho?im Stara planina po usp??nych vybojich v roce 1185 brat?i Petr (pozd?ji znamy jako Petr IV. Bulharsky ) a Asen . Motivaci pro povstani byla nejen slabnouci moc Byzantske ?i?e, ale take rozsahla a dlouhotrvajici nespokojenost s dan?mi, kte?i museli mistni platit. ^{[ zdroj? ]} Tim jsou polo?eny zaklady druheho bulharskeho statu, jeho? metropoli se stalo m?sto Tarnovo (dnes Veliko Tarnovo ). V dobach vlady Petrova i Asenova bratra Kalojana v letech 1197 a? 1207 a jejich dal?iho potomka Ivana Asena II. v letech 1218 ? 1241 dosahuje tato ?i?e nejv?t?iho uzemniho rozsahu. A to i p?esto, ?e je nucena bojovat nejen s Byzantskou ?i?i , ale take s Latinskym cisa?stvim . Po roce 1242 byl bulharsky stat oslaben jednak snahou oblastnich spravc? osamostatnit se, jednak nasledkem utok? Mongol? , kte?i provedli usp??ny vpad do Evropy. Po?atkem 14. stoleti se sice bulharska ?i?e osvobodila od teto nadvlady, nicmen? vstupuje do dal?iho konfliktu ? tentokrat se sousednim Srbskem , kteremu vladne dynastie Nemanji?? . Valka se ale za?ala vyvijet ve prosp?ch Srb? , hlavn? po bitv? u Velbud?i v roce 1330 . Stabilni vnitropoliticka situace nastava v Bulharsku a? za vlady Ivana Alexandra , ktery provdal svoji sestru Jelenu za srbskeho krale ?t?pana Du?ana a nasledn? byl tak se Srbskem uzav?en mir. Nicmen? v teto dob? se objevil zcela novy a nebezpe?ny nep?itel ? Osmanska ?i?e . Ta za?ala po roce 1366 ohro?ovat v?echny balkanske staty v?etn? Bulharska . Po smrti Ivana Alexandra se Bulharsko rozd?lilo mezi jeho potomky. Vznikaji tak dva men?i staty, Trnovske a Vidinske carstvi. Trnovske carstvi bylo dobyto Osmanskym imperiem roku 1395 , posledni ?asti Vidinskeho carstvi pak v roce 1422 . Turci tak ziskavaji vladu nad oblasti na dal?ich zhruba ?ty?i sta let, ?im? kon?i etapa st?edov?keho bulharskeho statu.

Moderni stat [ editovat | editovat zdroj ]

Formovani novodobeho bulharskeho statu [ editovat | editovat zdroj ]

D?jiny moderniho Bulharska za?inaji bojem za znovuobnoveni statu a znovuuv?dom?ni naroda. Tato prvni hnuti, ktera pozd?ji sm??uji k narodnimu obrozeni , se objevuji od konce 18. stoleti . Nicmen? diky strategickemu vyznamu cele zem?, ktera se nachazi velmi blizko metropoli cele osmanske ?i?e, Istanbulu , vedla k tomu, ?e Turci Bulharsko pro sebe velmi uzkostliv? branili.

V 19. stoleti ale p?esto do?lo k rozvoji nabo?enstvi, kultury i obnov? jazyka. V roce 1870 bulharska cirkev ziskala autonomii na Ca?ihradskem patriarchatu ^[1] , ve kterem v?ak dominovali hlavn? ?ekove a ktery Bulha?i rozhodn? nemohli pova?ovat za svoji narodni cirkev .

V dubnu 1876, v ?asech velke vychodni krize , propuklo tzv. dubnove povstani , centrem nespokojenc? se stalo m?sto Plovdiv . Stradani bulharskeho lidu p?itahlo pozornost evropskych zemi, ktere se o oblast osmanske Vychodni Rumelie za?aly vice zajimat.

Po rusko-turecke valce v letech 1877 a? 1878 do?lo k vzniku Sanstefanskeho Bulharska , ktere se rozklada od dne?ni Albanie a? k Soluni a Dobrud?i .

Po Berlinskem kongresu , ktery se rovn?? odehral v roce 1878 , bylo Bulharsko ale uznano jen jako autonomni kni?ectvi. To v?ak nezabiralo cele dne?ni Bulharsko; oblasti ji?n? od poho?i Stara planina a? k hranici s dne?nim ?eckem se stala sou?asti autonomni provincie Vychodni Rumelie . Ta m?la byt odpov?di na nespokojenost hlavn? mistnich Turk?, kte?i se obavali vzniku a roz?i?ovani bulharskeho statu.

V jeho ?ele m?l stanout kni?e zvoleny bulharskou elitou a schvaleny evropskymi mocnostmi. V ramci politickeho kompromisu mezi silnym vlivem Ruska a obavami zbytku Evropy z rusofilniho Balkanu padla nakonec volba na Ludvika Battenberskeho, ktery p?ijal jmeno Alexandr I. Bulharsky . ^[1] Jednalo se o synovce man?elky tehdej?iho ruskeho cara Alexandra II.

Plovdivskym p?evratem z roku 1885 a i p?es protesty sousedniho Srbska do?lo ke spojeni t?chto dvou oblasti. Je?t? ve stejnem roce pak vypukla valka mezi Srbskem a Bulharskem. T?eba?e vojska srbskeho krale Milana I. Obrenovi?e byla dob?e vycvi?ena a v mnohem mohla p?ed?it armadu Bulharska, Bulha?i nakonec ziskali do boje i posily z Vychodni Rumelie, tak?e Srbove byli pora?eni. V mirove smlouv?, ktera m?la tento konflikt ukon?it, byl potvrzen p?edvale?ny pr?b?h hranic.

V srpnu 1886 vypukl vojensky p?evrat, ktery Alexandra donutil uprchnout ze zem?. A?koli se Stambolovovi poda?ilo povstalce zpacifikovat a vratit Alexandra na tr?n, jeho pozice p?estala byt dlouhodob? udr?itelna a v za?i teho? roku byl p?inucen abdikovat . S hlubokym roz?arovanim podepsal abdika?ni smlouvu se slovy ?Bo?e, pomahej Bulharsku.“ Regentem se stal Stambolov.

Vyvoj do konce prvni sv?tove valky [ editovat | editovat zdroj ]

V samotnem Bulharsku mezitim i nadale pokra?ovala ji? od okam?iku faktickeho vzniku kni?ectvi politicka nestabilita, jejim? zdrojem byl neustaly spor, jestli ma byt zem? orientovana na Rusko , Rakousko-Uhersko , ?i dokonce Turecko. Jednotlive politicke bloky ost?e soupe?ily; volby provazely obstrukce a nasilnosti; vlada utla?ovala mnohdy tvrd? opozici a jeji praktiky nesly mnohdy i znaky diktatury. Mezi vyznamne politiky tohoto obdobi pat?i nap?iklad Stefan Stambolov , tehdej?i p?edseda vlady.

Po revoluci mladoturk? v roce 1908 vyhlasilo Bulharsko nezavislost a stalo se mezinarodn? uznanou konstitu?ni monarchii . Do ?ela tohoto t?etiho bulharskeho statu, jeho? metropoli se stala Sofie (nebo? se po?italo, ?e po p?ipojeni oblasti zapadn? od dne?niho Bulharska se bude m?sto nachazet prakticky uprost?ed statu) se postavil Ferdinand I. Bulharsky , ktery v navaznosti na p?edchozi dva staty p?ijal titul cara. Podobn? jako dal?i staty na Balkan?, i Bulharsko sledovalo ustup Osmanske ?i?e se zajmem roz?i?it sve uzemi. Spolu s ?eckem , Srbskem a ?ernou Horou bojovalo Bulharsko v roce 1912 v prvni balkanske valce proti Turk?m.

S uzemnimi zm?nami nicmen? nebylo spokojeno, nebo? ziskali hlavn? jeho sousedi. P?istup k Egejskemu mo?i sice ziskalo, nicmen? ?elezni?ni spojeni vedlo p?es turecke uzemi. Proto vypukla o rok pozd?ji druha balkanska valka , v ni? se vytvo?ila protibulharska koalice, do ktere se zapojilo Srbsko , ?erna Hora , Rumunsko (nebo? stale nebyla vyjasn?na situace kolem Dobrud?i ), a dokonce i Turecko . Vysledkem byla drtiva pora?ka Bulhar? a ztrata v?t?iny uzemnich zisk? z p?edchozi valky v?etn? p?istupu k Egejskemu mo?i. V prvni sv?tove valce se i nadale vyost?il spor mezi proruskou a prorakouskou politickou orientaci; Bulharsko se p?idalo na stranu Ust?ednich mocnosti (vzhledem k tomu, ?e ekonomicke vztahy s Rakousko-Uherskem a N?meckem byly pom?rn? silne), podilelo se na utoku na Srbsko a okupaci jihovychodni ?asti jeho uzemi, po usp?chu boj? Dohody na Solu?ske front? a oslabeni jeho spojenc? ale muselo kapitulovat. Podle nasledujicich povale?nych dohod zem? definitivn? ztratila p?istup k Egejskemu mo?i a musela postoupit i mnoha dal?i uzemi svym soused?m.

Bulharsko za druhe sv?tove valky a po ni [ editovat | editovat zdroj ]

Mirove podminky, ktere muselo pora?ene Bulharsko p?ijmout, znepokojily mnohe. Bulharsko definitivn? ztratilo mnoha uzemi, na kterych m?lo zcela kli?ovy zajem. Mezi ta pat?ila hlavn? Makedonie , ktera se stala sou?asti Srbska . Stale po?etn?j?i oddily organizace VMRO napadaly policejni stanice, domovy srbskych dosidlenc? i statni spravu jugoslavskeho kralovstvi, co? vedlo k ?patnym vztah?m s B?lehradem . Zem? byla oslabena; jeji rozloha se sice zmen?ila, av?ak obyvatelstva p?ibylo, vzhledem k tomu, ?e z obsazenych oblasti (nap?iklad z Dobrud?i) se Bulha?i stahli. Nemalou ?ast obyvatelstva tak nyni tvo?ili vale?ni b??enci.

V b?eznu 1941 se Bulharsko p?ipojilo k ose Berlin - ?im - Tokio , nebo? vytu?ilo p?ile?itost ziskat kone?n? oblasti dne?ni Severni Makedonie a hlavn? severniho ?ecka , ktere ztratilo po prvni sv?tove valce . Nicmen? s p?ichodem Rude armady byla tehdej?i vlada svr?ena a postupn? nastolovan komunisticky re?im s vladou jedne strany ? Komunisticke strany Bulharska. K moci se dostala takzvana Vlastenecka fronta (obdoba Narodni fronty ), kde komuniste ziskavali stale vice moci. Kralovstvi bylo svr?eno a ustanovena byla lidova republika. Ta kopirovala stalinisticke praktiky Sov?tskeho svazu , jeho? byla velmi v?rnym spojencem. Politici stare ery byli odsouzeni v r?znych vykonstruovanych procesech.

V roce 1954 se do ?ela statu postavil Todor ?ivkov , jeho? vlada ur?ovala fungovani statu po cele obdobi komunisticke nadvlady. ?ivkov?v re?im trval 33 let, jednalo se o jednoho z nejdele slou?icich komunistickych p?edak? v celem Vychodnim bloku. Zaostala zem?d?lska zem? ziskala n?jakou pomoc z rozvinut?j?ich socialistickych zemi, mezi ktere se ?adilo nap?iklad Vychodni N?mecko , nebo ?eskoslovensko . Nastal rychly pr?myslovy r?st, ktery m?la akcelerovat je?t? snaha o hospoda?skou reformu v letech 1964 ? 1968 . Ta sice p?inesla prvni usp?chy, byla v?ak zamitnuta z obav, ?e by se do zem? roz?i?il "revizionismus", tedy udalosti pra?skeho jara , proti kterym BKS velmi razn? protestovala. B?hem komunisticke vlady se krom? velkolepeho budovani p?atelstvi se Sov?tskym svazem a snahy ziskat co nejvice zapadnich turist? na ?ernomo?ske pob?e?i take zhor?ily vztahy mezi etnickymi skupinami v Bulharsku. Jednalo se hlavn? o Turky a Pomaky , kte?i za?ali byt ter?em perzekuci; jejich ?koly byly uzavirany a byly nuceni p?ijmout bulharska jmena. Cela problematika vedla k protest?m v zahrani?i, hlavn? v Turecku. V roce 1989 dosahla zale?itost ji? tak neunosne miry, ?e bylo dovoleno Turk?m a Pomak?m z Bulharska odejit ? do Turecka. To samoz?ejm? vedlo k eskalaci dal?ich problem? a zp?sobilo problemy v Turecku, kam p?ichazely tisice lidi.

Todor ?ivkov byl svr?en ve vnitrostranickem pu?i 10. listopadu 1989 a k moci se dostal Petar Mladenov . Nasledoval ? podobn? jako v dal?ich ostatnich zemich vychodniho bloku ? proces demokratizace a dekonstrukce komunisticke moci. Komuniste uznali zava?nost situace a z?ekli se ideji marxismu-leninismu , p?ihlasili se k idejim socialni demokracie . V ?ervnu 1990 se konaly prvni svobodne volby. Nova levicova vlada p?ijala mnoho reforem, v?etn? pozastaveni zakon?, je? m?ly diskriminovat tureckou men?inu na jihu zem?. V devadesatych letech dvacateho stoleti za?ilo Bulharsko mnoho zvrat?, nar?st korupce, zvy?eni cen energie, ohromne socialni rozdily, co? vyvolalo vlnu protest?. V roce 1996 se do Bulharska navratil byvaly car Simeon II. , ktery ?il po sesazeni v roce 1946 a komunistickem p?evratu 1948 v exilu ve ?pan?lsku. Simeonovi se povedlo vyhrat volby do parlamentu, kde ziskal polovinu k?esel, v d?sledku ?eho? se stal premierem. M?l v planu kandidovat na prezidenta, ale kv?li mnoha nesrovnalostem mu to bylo zamitnuto. V pr?b?hu mandatu mu siln? klesla popularita i v d?sledku problem? s prokazanim p?vodu majetku. P?esto zem? provedla mnohe ekonomicke reformy, diky ?emu? se mohla stat ?lenem NATO v roce 2004 a ?lenem EU o t?i roky pozd?ji. Zem? te? navazala spolupraci s Visegradskou ?ty?kou . Ve volbach roce 2005 byl Simeon drtiv? pora?en, nicmen? se mu poda?ilo sestavit koalici se socialisty. Politiku opustil po dal?ich volbach roku 2009, po nich? sestavil pom?rn? jednotny kabinet Bojko Borisov . V kv?tnovych volbach roku 2013 ziskala mandat byvala opozice. Proto?e byla obvi?ovana z korupce, vypukla vlna protest?, p?edev?im ve Varn?, kde se upalili 3 lide, z ?eho? 2 zem?eli. Protesty trvaly 40 dn?, a? vlada padla a byly uspo?adany p?ed?asne volby. Aby zabranila ilegalni imigraci p?edev?im z arabskych zemi, schvalila bulharska vlada v roce 2013 stavbu plotu na hranici s Tureckem. Tim se migra?ni vlna odklonila p?es ?ecko a Makedonii a vlada se roku 2015 rozhodla plot prodlou?it. Uva?uje se i o stavb? plotu na hranici s ?eckem kv?li strachu z odklon?ni vlny imigrant? do Bulharska, okolo oplocene Makedonie.

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto ?lanku byl pou?it p?eklad textu z ?lanku Istorija Bugarske na srbske Wikipedii.

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• CRAMPTON, R.J. A concise history of Bulgaria . Cambridge: Cambridge University Press, 1997. Dostupne online . ISBN   0-521-56719-X .  
• DETREZ, Raymond. Historical dictionary of Bulgaria . Lanham: Scarecrow, 2006. ISBN   0-8108-3177-5 .  
• LALKOV, Milcho. A history of Bulgaria : an outline . Sofia: St. Kliment Ohridski University Press, 1998. ISBN   954-07-1141-X .  
• MARTINEK, Ji?i. Bulharsko . Praha: Libri, 2009. ISBN   978-80-7277-422-7 .  
• RIIS, Carsten. Religion, politics, and historiography in Bulgaria . Boulder: East European Monographs, 2002. ISBN   0-88033-506-8 .  
• RYCHLIK, Jan a kol. D?jiny Bulharska . Praha: Nakladatelstvi Lidove noviny, 2000. ISBN   80-7106-404-1 .  

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

• D?jiny Evropy
• Seznam bulharskych panovnik?

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu d?jiny Bulharska na Wikimedia Commons
• Vyznamna data bulharske historie
• ?lanek o historii na webu Barevne Bulharsko
• Historicky ?lanek na webu Bulharsko.evropou
• D?jiny Bulharska na strankach slovane.ic.cz

D?jiny Evropy
Zem?	Albanie Andorra Armenie Azerbajd?an Belgie B?lorusko Bosna a Hercegovina Bulharsko ?erna Hora ?esko Dansko Estonsko Finsko Francie Gruzie Chorvatsko Irsko Island Italie Kazachstan Kypr Lichten?tejnsko Litva Loty?sko Lucembursko Ma?arsko Malta Moldavsko Monako N?mecko Nizozemsko Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Rusko ?ecko San Marino Severni Makedonie Slovensko Slovinsko Spojene kralovstvi ( Anglie , Severni Irsko , Skotsko , Wales ) Srbsko ?pan?lsko ?vedsko ?vycarsko Turecko Ukrajina Vatikan
Teritoria, kolonie a zamo?ska uzemi	Akrotiri a Dekelia (GB) Athos (GR) Alandy (FI) Faerske ostrovy (DK) Gibraltar (GB) Guernsey (GB) Jan Mayen (NO) Jersey (GB) Man (GB) ?picberky (NO)
Uzemi s ?aste?nym mezinarodnim uznanim	Abchazie Ji?ni Osetie Kosovo Podn?st?i Severni Kypr
Zanikle statni struktury	Arcach