?urnalistika

Z Wikipedie, otev?ene encyklopedie
Tiskovy brifink (N?mecko, 80. leta 20. stoleti)
Novina?i v redakci New York Times , 40. leta
Televizni moderatorka

?urnalistika (nebo ?urnalismus , ob? slova odvozena z p?vodn? francouzskeho slova ?urnal ? denik ) je tvorba a distribuce zprav o aktualnich udalostech, a to prost?ednictvim r?znych forem - tisku , televize , rozhlasu , internetu . Tyto formy jsou souhrnn? nazyvany masova media (v minulosti se v ?eskoslovensku u?ival pojem hromadne sd?lovaci prost?edky). ?urnalistika je take nazev novina?skeho povolani a produkt? teto ?innosti. Novina? nemusi pracovat v masovem mediu, m??e tvo?it nap?iklad pro tiskovou agenturu , ktera pak sve produkty masovym mediim prodava. Obvykle se za sou?ast ?urnalistiky pova?uje i poskytovani komenta??, nazor? a souvislosti v mediich, ktere zarove? poskytuji zpravodajstvi (men? ji? mimo n?, nap?iklad na blogu nebo v odbornem ?asopise, nicmen? hranice je neostra, existuji i ?urnalisticke produkty na komenta?e a analyzy se zam??ujici).

?urnalistika a media byly v?dy, vzhledem k jejich p?edpokladanemu vlivu na spole?nost, v silne interakci s politikou a vladni moci. V n?kterych zemich jsou media ovladana vladou nebo ovliv?ovana vladnimi zasahy, ?asto na zaklad? pravnich norem, ktere je k tomu p?imo zmoc?uji ( cenzura ). Jinde pravni ramec dava novina??m svobodu slova , ale v praxi si mocenske slo?ky nachazeji cesty, jak media ovliv?ovat. V nejliberaln?j?ich zemich jsou media pln? nezavisla na vlad?, a bu? funguji jako soukromy pr?mysl nebo jako ve?ejne instituce placene z pen?z ob?an? (tzv. media ve?ejne slu?by). V t?chto zemich se v?ak diskutuje o vlivu ekonomickych subjekt? na media soukroma ?i o roli medii ve?ejne slu?by - do jake miry maji byt politicky a kulturn?-hodnotov? neutralni, vyva?ena, nestranna ?i objektivni . Media jsou obvykle regulovana i pravnimi upravami typu pomluvy, ura?ky na cti, ?i?eni nenavisti ke skupin? ob?an? apod. V n?kterych pravnich systemech nicmen? funguje princip absolutni svobody slova - verbalni trestni ?in zde neni mo?ne spachat, kup?ikladu ve Spojenych statech americkych . Evropske pravo ma naopak tendenci p?ed medii chranit, p?edev?im skupiny ob?an? a men?iny. Media se sna?i sni?it pravni a politicky tlak na sebe tim, ?e si dobrovoln? ustavuji rozli?ne eticke kodexy (viz ?urnalisticka etika ).

?urnalistika se obvykle d?li podle druhu media (televizni, rozhlasova, foto?urnalistika apod.), podle hodnotove orientace (liberalni, konzervativni, levicova), podle miry zajmu o politiku a ?ir?i souvislosti ( seriozni , bulvarni ), podle p?edm?tu zajmu (sportovni, kulturni apod.), podle zp?sobu financovani (soukroma-komer?ni, ve?ejnopravni, statni), podle ?anr? (zpravodajstvi, publicistika, moderovani) ?i podle zp?sobu prace ( investigativni ?urnalistika apod.). Zakladnimi ?anry jsou zprava, reporta? , komenta? , rozhovor. K vedlej?im ?anr?m pat?i recenze , um?lecka kritika, portret, fejeton , esej , soudni?ka , ?rta apod., p?i?em? n?ktere z t?chto ?anr? z medii ji? vymizely, nebo jsou na ustupu. V n?kterych kulturnich okruzich ma novina?ina tradi?n? blizko k literatu?e, ?ada spisovatel? byla zarove? nebo p?vodn? novina?i (v ?esku Jan Neruda , Jaroslav Ha?ek , Karel Pola?ek , Karel ?apek , Eduard Bass atd.). Byva zvykem, ?e do medii tak ?i onak p?ispivaji i zastupci jinych profesi a obor?, filozofove, v?dci, podnikatele, um?lci, i oni mohou byt pova?ovani za publicisty, tedy druh novina??. Blizko k novina?ske profesi ma te? obor public relations , ?ada novina?? p?echazi do n?j nebo p?ichazi z n?j.

Tim, ?e se novina?ska ?innost odehrava v tak rozdilnych technologickych, institucionalnich a socio-ekonomickych kontextech, je ov?em novina?ske povolani velmi r?znorode (nap?iklad moderator televizni diskuse vykonava upln? jinou ?innost ne? fotograf bulvarniho media, nebo komentator sportovniho deniku). To vede k ni??i solidarit? a odborove organizovanosti novina??, by? profesni organizace existuji (v ?esku nap?. Syndikat novina??). Nicmen? pokusy omezit prava a ?innost novina?? ?lenstvim v n?jake takove organizaci jsou v demokracii obvykle pova?ovany za utok na svobodu slova, v nedemokratickych re?imech takove organizace naopak ?asto slou?i ke kontrole vlady nad medii. I kdy? existuje specializovane novina?ske vzd?lavani, univerzitni i jine, neni jim vstup do profese nijak limitovan, ba takove vzd?lani byva u novina?? spi?e vyjime?ne.

?urnalistika je velmi zavisla na technologiich a ka?da technologicka zm?na ji ovlivni a prom?ni. Ve 21. stoleti se p?edev?im diskutuje o mo?nosti zaniku ti?t?nych medii na ukor internetovych a o vlivu socialnich siti na media a na spole?nost v?bec.

?urnalistika a masova media jsou take p?edm?tem teoretickeho a akademickeho zajmu. Obor, ktery je studuje, se nazyva obvykle mediologie, p?ipadn? medialni studia ?i teorie masove komunikace. Media jsou ov?em rovn?? p?edm?tem intenzivniho zajmu kulturologie , sociologie , politologie ?i filozofie . Novina?ska profese je te? ?asto ztvar?ovana ve filmu a televizni zabav? (nap?. Superman , Redakce , Sex ve m?st? , Na titulni stran? , Zbo??uju trable , Prazdniny v ?im? , P?ipad Pelikan , Sladky ?ivot , Stalo se jedne noci , Nahota na prodej , V?ichni prezidentovi mu?i , Ob?an Kane ). S tim jsou spjaty r?zne stereotypy jako "novina?ske hyeny" na stran? jedne nebo "hlidaci psi demokracie" na stran? druhe.

D?jiny ?urnalistiky [ editovat | editovat zdroj ]

Podrobn?j?i informace naleznete v ?lanku D?jiny ?urnalistiky .

?urnalistika se za?ala rozvijet na po?atku novov?ku , v dob? novych zamo?skych objev? a rozvoji obchodu , kdy vyznam informace prudce stoupl a zprava se stala prodejnym zbo?im. Zprvu se jednalo o ru?n? psane dopisy, ktere placeni dopisovatele posilali svym p?edplatitel?m. Dal?i rozvoj ?urnalistiky byl zap?i?in?n vynalezem knihtisku .

B?hem renesance a reformace se nadale vyvijela my?lenka ?prava na informaci“, tato idea pak dosahla nejv?t?iho uplatn?ni v  19. a 20. stoleti . Mluvime o ?zlatem v?ku ?urnalistiky“.

Druhy ?urnalistiky [ editovat | editovat zdroj ]

Tehdy take do?lo k diferenciaci ?urnalistiky podle odv?tvi, kterym se zabyvala: ekonomie , politika , spole?nost , zabava , kultura , sport … S nastupem novych technologii ( fotografie , rozhlas , televize , elektronicka media) se vyviji stale nove profese, zvy?uje se rozsah p?ijemc? takto zpracovanych informaci a sni?uje se doba, ktera ub?hne mezi samotnou udalosti a informovani o ni.

N?ktere jine druhy ?urnalistiky:

  • ob?anska ?urnalistika (angl. citizen journalism ) je fenomen ?urnalistiky, ve kterem dochazi k tomu, ?e (vice ?i men? subjektivni) zpravy vznikaji z projev? ob?an?, ?asto nahodnych lidi z ulice, pop?. o?itych sv?dk?, vyjad?ujicich se p?es media k udalosti, kterou vid?li.
  • tzv. embedovana ?urnalistika se vyskytuje u zpravodajstvi vale?nych konflikt? a je roz?i?ena p?edev?im ve Spojenych statech americkych ? Pentagon povoli, aby ur?itou vojenskou jednotku doprovazel maly ?tab, leckdy v?etn? vycviku a za?ivajici spolu s vojaky i realne bojove situace. Tyto zpravy mohou vypadat ?ak?n?j?i“, ale existuje velke riziko, ?e zpravodajci spolu se stmelenim s kolektivem vojak? ztrati odstup a novina?skou objektivitu .

Zpravodajstvi a publicistika [ editovat | editovat zdroj ]

Bez ohledu na kanal ?i typ, ?urnalistika ma dv? hlavni slo?ky: zpravodajstvi a publicistiku .

Zpravodajstvi [ editovat | editovat zdroj ]

Jeho ukolem je zpravit ve?ejnost o n?jake udalosti, ktera se stala (nestala) nebo stane (nestane). Stoji na informacich a faktech. Ve zpravodajstvi se nesmi vyskytnout hodnoceni nebo nazor na danou udalost, zprava ma byt objektivni .

Publicistika [ editovat | editovat zdroj ]

Miroslav Sigl na legitimaci Syndikatu novina?? ?R (konec 90. let).

?innost spojena se stanoviskem, nazorem , postojem, subjektivnim p?istupem. M??e zahrnovat dojmy, soudy, hodnoceni. Jejim cilem m??e byt pou?eni, informovani recipienta , ale take pobaveni, p?esv?d?eni nebo ziskani na svou stranu.

N?ktere publicisticke ?anry :

Vyzkum ?urnalistiky [ editovat | editovat zdroj ]

Novina? a medialni organizace [ editovat | editovat zdroj ]

Novina?i a masovi komunikato?i obecn? se stavaji p?edm?tem vyzkumu medialnich studii a jinych socialnich v?d. Tento vyzkum se soust?edi na n?kolik oblasti. Jedna kup?ikladu zkouma roli novina?e uvnit? medialni organizace, a to jak si v ni zjednava prostor, jak ladi sve vlastni cile ("profesni") s cili organizace. Lars Engwall v teto souvislosti nap?iklad zjistil, ?e uvnit? medialnich organizaci existuje n?kolik paraleln? existujicich a jasn? odd?lenych "pracovnich kultur". V ramci t?chto kultur panuji jine cile a sebepojeti. Novina?i sbirajici zpravy maji podle Engwalla "zpravodajskou pracovni kulturu", definuji sami sebe jako ty, kte?i p?edev?im informuji ve?ejnost. Edito?i a komentato?i maji "politickou pracovni kulturu", ti vnimaji sami sebe (a media) spi?e jako aktery politickeho d?ni, v??i, ?e maji ukol toto d?ni ovliv?ovat ?i regulovat. Management a ?efredakto?i ?iji podle Engwalla proti tomu spi?e v "ekonomicke kultu?e", preferuji cile vyd?lku a vnimaji se spi?e jako rovni mana?er?m obchodnich firem a sdileji s nimi jejich hodnoty a ?ivotni styl. Technici (fotografove, kameramani apod.) pak zase ?iji v technicke pracovni kultu?e. I oni se identifikuji spi?e se svymi prot?j?ky v jinych organizacich ne? s medii jako takovymi (nap?. fotografove citi v?t?i sp?izn?ni s um?leckymi fotografy ne? s pi?icimi novina?i). [1] Podle Engwalla je pozoruhodne, ?e p?edstavitele ka?de z t?chto ?ty? kultur v zasad? plni jine cile (proto medialni organizaci nazyva "hybridni"), p?esto vytva?eji celek, a to bez v?t?ich konflikt?. R?znorodosti cil? uvnit? medialni organizace si pov?imli i jini badatele. System, jak jsou tyto r?zne cile sla?ovany a konflikty zahlazovany, nazval Jeremy Tunstall "nerutinni byrokracii". [2] Lee Sigelman z Texaske univerzity dosp?l k nazoru, ?e relativn? male procento konflikt? mezi novina?i a vedenim medialnich organizaci vyplyva z jejich "p?edvyb?ru" a "samovyb?ru" - novina?i ji? p?ed vstupem do medialni organizace pom?rn? citliv? vyhodnocuji jeji hodnotovou ?i politickou tendenci a pova?uji za v?c profesni dovednosti se na ni naladit. [3] Warren Breed v 50. letech naopak dosp?l p?i studiu novina?ske praxe k nazoru, ?e slad?ni cil? novina?? s cili ?efredaktor? a managementu se rodi postupn?, "p?evychovou" novina?? rutinami v redakci (tlak na napodobovani koleg?, porady, p?id?lovani presti?n?j?ich ukol?, pokud se jedinec osv?d?i apod.). I Breed si nicmen? pov?iml, ?e schopnost zachazet se zpravami podle linie media, v n?m? novina? pracuje, se ?asem stava pro novina?e hodnotou, dovednosti, na ni? se stava py?ny. [4] Zajimavy je te? soub??ny pocit v?t?iny novina??, ?e ve sve praci maji zna?nou miru autonomie a ne?eli tlaku na to, jak maji zpravy zpracovat, nebo jakym temat?m se v?novat. Co? neni nelogicke z toho hlediska, ?e ve?ejnosti a laickymi kritiky o?ekavany p?imy vliv vlastnik? na podobu zprav byl v?t?inou vyzkum? shledan jako pom?rn? maly, je zde ale patrny rozpor s vy?e uvedenymi zji?t?nimi o tom, ?e si novina?i jsou zarove? v?domi jisteho nalad?ni se na tendenci sveho media.

Role novina?e [ editovat | editovat zdroj ]

K vyzkumu novina?? v interakci s medialnimi organizacemi, v nich? p?sobi, uzce p?ileha i vyzkum sebepojeti a sebehodnoceni novina??. Klasickou studii p?ipravil John Wallace Claire Johnstone se svym tymem na univerzit? v Illinois roku 1976. Zjistil, ?e existuji t?i zakladni sebepojeti novina?e - 1) neutralni ?i?itel informaci a zprost?edkovatel spole?enske diskuse, 2) investigativec ("hlidaci pes") a interpret udalosti hledajici skryvanou pravdu, 3) protivnik moci. Prvni pojeti podle Johnstonovych zji?t?ni p?evlada, druhe je ale take vysoce hodnoceno, t?eti je pak okrajov?j?i. [5] Zajimave podle Johnstona je, ?e v?t?inou se tato sebepojeti u novina?? p?ekryvaji, a?koli se zarove? do zna?ne miry vylu?uji. Upozornil take, jak tak?ka vymizelo pojeti novina?e jako prosazovatele ur?iteho stranickeho nazoru, ktere patrn? v minulosti sehravalo mnohem v?t?i roli. Johnston?v vyzkum se zam??il jen na novina?e americke a konal se v 70. letech. Zda vysledky plati i u zapadoevropskych novina?? se pokusilo zjistit n?kolik badatel?. ?vedove Bjorn Fjaestad a P. G. Holmlov zjistili, ?e u ?vedskych novina?? vstupuji do pojeti sebe sama navic ukoly "vzd?lavani ve?ejnosti" nebo "prosazovani lokalni solidarity". [6] Rozdil u evropskych novina?? zjistil i Wolfgang Donsbach, av?ak indikoval i zna?ne rozdily uvnit? Evropy, zejmena mezi britskymi a n?meckymi novina?i. Britove se mnohem vice vnimali jako neutralni zprost?edkovatele ne? N?mci. N?me?ti novina?i maji podle Donsbacha mnohem misiona??t?j?i pojeti sve profese. [7] Ameri?ane David Weaver a Cleveland Wilhoit se v 90. letech pokusili zjistit, zda se sebepojeti novina?? m?ni v ?ase. Zjistili, ?e zakladni zji?t?ni Johnstonova vyzkumu se nem?ni, jen pozice novina?e jako "protivnika mocnych" se stala je?t? men?inov?j?i ne? v 70. letech. [8] I oni si ov?em pov?imli pozoruhodneho p?ekryvani t?chto t?i zakladnich pojeti. Jen 2 procenta novina?? se podle nich identifikuji pouze s jednou z t?chto roli. Nap?ti mezi "neutralnim zprost?edkovanim" a "hledanim pravdy" je tudi? zakladnim nap?tim novina?ske profese, ktere v?ak podle v?t?iny vyzkum? sami novina?i p?ili? nepoci?uji a nevnimaji v obou rolich zasadni rozpor, a?koli podle vyzkumnik? takovy rozpor je zjevny. Kriti?ti teoretici voln? napojeni na marxismus , jako t?eba Stuart Hall , nicmen? trvaji na tom, ?e a? u? novina?i namichavaji sv?j koktejl role zprost?edkovatele ?i patra?e (nebo dokonce partyzana) jakkoli, tak jak tak p?edev?im slou?i k "podpo?e zavedeneho spole?enskeho ?adu". [9]

Sociologie novina?ske profese [ editovat | editovat zdroj ]

Ji? od po?atku sociologie take vzbuzuji novina?i zajem jako socialni skupina. V?t?ina badatel? se shoduje, ?e profese nevykazuje p?evahu n?jake t?idy ?i vrstvy, tvo?i ji napadn? pestra ?kala reprezentant? v?ech slo?ek a vrstev spole?nosti. Slavnym se stal vyrok Maxe Webera , ?e novina?i jsou "parijskou kastou" moderni spole?nosti, ktery poukazoval prav? k teto sociologicke neklasifikovatelnosti novina??. Weber p?irovnal novina?e v tomto ohledu k um?lc?m. S tim pozd?ji souhlasil i Michael Schudson, kdy? novina?stvi ozna?il za "neizolovanou profesi". ?adne t?idni, kulturni, pohlavni ?i rasove bariery v p?istupu do ni neidentifikoval. [10] N?ktere studie zjistily t?eba men?i zastoupeni ?en, ne? by odpovidalo pom?ru ?en ve spole?nosti, av?ak jasnou barieru, ktera by ?enam v p?istupu branila, se nalezt nepoda?ilo, navic toto zastoupeni v ?ase prokazateln? roste. Diskuse se pak vede zejmena o tom, zda tato relativni socialni otev?enost zaji??uje take skute?nou pluralitu a reprezentaci v?ech spole?enskych zajm? a pohled? v mediich. Tato pluralita je samoz?ejm? limitovana tim, ?e novina?i, nemaji-li byt zcela okrajovym a undergroundovym jevem, musi vstupovat do velkych organizaci. Tuto podminku ale mirn? oslabil internet, ktery umo?nil mnohym novina??m ziskat si rychle velky vliv i bez takove velke organizace - nap?iklad Arianna Huffingtonova a jeji Huffington Post . Studuje se i t?idni zakotveni novina?? pote, co profesi ji? n?jaky ?as vykonavaji. Zde studie dospivaji pov?t?inou ke stejnemu zav?ru - ?e novina?i spadaji do st?edni t?idy, by? jsou obvykle h??e honorovani ne? jine typicke profese st?edni t?idy jako pravnici nebo leka?i (s vyjimkou uzke vrstvi?ky medialnich hv?zd, nap?iklad televiznich moderator?).

Politicky sklon novina?? [ editovat | editovat zdroj ]

?ada vyzkum? se v?nuje hodnotovemu a nazorovemu zakotveni novina?? - a eventualnimu zkresleni, je? kv?li tomu m??e vznikat ve spole?enske diskusi. Ve Spojenych statech se nap?iklad prosadilo tak?ka v?eobecn? p?ijimane tvrzeni, ?e novina?i maji ve v?t?in? liberalni hodnoty a americka media jsou timto zp?sobem vychylena doleva (v americkem smyslu levice, kde je levicovost spjata p?edev?im s liberalismem vyhra?ujicim se v??i konzervatismu ). ?ada vyzkum? to koneckonc? potvrdila, nap?iklad Robert Lichter a Stanley Rothman v roce 1986 zjistili, ?e ameri?ti novina?i maji v pr?m?ru men?i sklon k nabo?enskosti ne? pr?m?rny Ameri?an (co? v USA hodn? souvisi prav? s liberaln?-konzervativni ?kalou). Lichter a Rothman dokonce tvrdi, ?e novina?i maji zalibu v podpo?e socialnich deviaci a extremismu, zejmena levicoveho. [11] Herbert Gans ale ve svem vyzkumu v 70. letech k takto jednozna?nemu zav?ru nedo?el, podle n?j pr?m?rny americky novina? vyznava sm?s liberalnich a konzervativnich hodnot, ktere Gans nazval "hodnotami mate?skymi". Z konzervativni ?kaly v nich jsou podpora rodiny, ideal pevne ruky ?i etnocentrismus . Z liberalni naopak individualismus , umirn?nost a vira v "odpov?dny kapitalismus ". Na druhou stranu i Gans zjistil, ?e v?t?inova je mezi novina?i podpora Demokraticke strany . [12] To se ale nemusi nutn? projevovat v tendenci medii, naopak studie Daniela Wackmana a jeho tymu v 70. letech jasn? ukazala, ?e uvodniky americkych novin ve 20. stoleti v?t?inov? podporovaly republikanske prezidentske kandidaty. [13] Je?t? jiny, extremn? levicovy pohled, t?eba Noama Chomskeho , vidi americke novina?e jako jednozna?n? konzervativni silu "slou?ici zajm?m statu, vladnouci t?idy a velkych korporaci". [14] Z t?chto extremn? rozdilnych zav?r? je patrno, ?e pohled na novina?e a jejich hodnotovou orientaci je u badatel? ?asto ovlivn?n jejich vlastnimi hodnotami a obavami. Je take na prvni pohled z?ejme, ?e jsou do zna?ne miry nep?enositelne do Evropy, ne?kuli je?t? vzdalen?j?ich kultur.

Vztah k publiku [ editovat | editovat zdroj ]

K zajimavym oblastem vyzkumu novina?? pat?i jejich vztah k publiku, tedy ke ?tena??m, divak?m ?i poslucha??m. P?esto?e panuje a je medii i ?i?ena obecna p?edstava, ?e tvo?i obsah hlavn? pro publikum, mnoho vyzkum? nalezlo zna?n? ambivalentni vztah novina?? k p?ijemc?m svych sd?leni. Tom Burns v teto souvislosti hovo?il o novina?skem " autismu ", nebo? mnoho medialnich profesional? m??i kvalitu sve prace spi?e ohlasem koleg? ne? publika. [15] Take Pamela Shoemakerova a Stephen Reese zjistili, ?e "novina?i pi?i primarn? pro sebe, pro sve vedouci redaktory a pro jine novina?e". [16] Burns pak dokonce dosp?l k zav?ru, ?e novina?i sve publikum vylo?en? nenavidi, jakkoli to skryvaji. Co? on, jako sociolog, dal do souvislosti s postojem podobnych profesi, ktere jsou zavisle na klientech a jejich spokojenosti. [15] David Altheide zjistil, ?e tato nenavist plyne z toho, ?e novina?i publikum pova?uji za "omezene, nekompetentni a nevd??ne". [17] Mnoho vyzkum? ale zarove? ukazalo, ?e pracovni spokojenost novina?? je ?asto odvisla od "mo?nosti pomahat lidem". [8] Vztah ke koleg?m z konkuren?nich medii neni podle v?t?iny vyzkum? p?ili? konfliktni, James Ettema a Charles Whitney nap?iklad zjistili, ?e novina?i maji konkurenci v?t?inou radi, motivuje je a ponouka k inovacim. [18] Navic dobry vztah s kolegy z jinych medii je pro novina?e pojistkou pro p?ipad, kdyby si museli hledat novou praci.

Novina?ske rutiny a jejich hodnoty [ editovat | editovat zdroj ]

S novina?skou ?innosti uzce souvisi ?ast vyzkumu medii jako takovych, p?edev?im pak koncept gatekeepingu . Tento pojem, ktery p?vodn? u?ival Kurt Lewin p?i studiu rozhodovacich nakupnich proces? v rodinach, zavedl do studia medii v roce 1950 David Manning White. [19] Cht?l zjistit, podle ?eho se editor novin rozhoduje, kdy? z velkeho mno?stvi zprav a fotografii, ktere do novin dodava zpravodajska agentura, vybira, co nakonec do novin p?jde. White se soust?edil na subjektivni roli gatekeepera ("dve?nika", "stra?ce brany"), nicmen? ji? on si pov?iml, jak se velmi podoba p?edstava, "co pat?i do novin a co ne" u r?znych novina?? nap?i? r?znymi medii. Pozd?j?i vyzkumy se soust?edily na pojmenovani ur?itych obecnych vzorc? medialniho gatekeepingu, p?i?em? zdaleka nejvlivn?j?i se stala studie norskych autor? Johana Galtunga a Mari Holmboe Rugeove The Structure of Foreign News z roku 1965. [20] Galtung a Rugeova se pokusili definovat skupinu tzv. zpravodajskych hodnot , obecnych vzorc?, ktere ma medialni gatekeeper v hlav?, kdy? se rozhoduje, co do novin p?jde a co ne. K rozhodujicim princip?m pat?i nap?iklad personalizace a konfliktnost - novina?i preferuji udalosti, ktere mohou p?edstavit idealn? jako st?et osobnosti. Stejn? tak novina?i preferuji udalosti jednozna?ne. Preferuji take udalosti nahle, rychle a ne?ekane, oproti dlouhodobym proces?m. Na druhou stranu, kdy? se udalost do medii ji? jednou dostane, ma velkou ?anci se tam dostat znovu, ma-li dal?i vyvoj (princip kontinuity). Dal?im d?le?itym faktorem je blizkost udalosti publiku (Galtung a Rugeova studovali zpravodajstvi zahrani?ni). Nor?ti badatele si nepov?imli ?adne vyrazne politicke ideologie, ktera by za zpravodajskymi hodnotami stala, krom obecn?j?ich ideologii evropske civilizace: individualismus , materialismus ?i nacionalismus ( etnocentrismus ). Na tyto studie navazovaly dal?i, k nejcitovan?j?im pat?i koncept medialni logiky , s nim? roku 1979 p?i?li David Altheide a Robert Snow. Ti se pokusili p?eklenout jiste zati?eni konceptu Galtunga a Rugeove tim, ?e byl odvozen z produkce zpravodajstvi zahrani?niho. Jejich medialni logika se sna?i nalezt je?t? obecn?j?i faktory, ktere nuti novina?e realitu podavat prav? tak, jak ji podavaji - znazornitelnost nebo jednoduchost (nap?iklad "dostihovy princip", ktery tolik ovlada zpravodajstvi o politice - "kdo vede, kdo ho stiha" apod.). [21]

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

  1. ↑ ENGWALL, Lars. Newspapers as Organizations . [s.l.]: Saxon House 296 s. Dostupne online . ISBN   978-0-566-00262-5 . (anglicky) Google-Books-ID: YV1pAAAAIAAJ.  
  2. ↑ TUNSTALL, Jeremy. Journalists at work . [s.l.]: [s.n.] book s. Dostupne online . (anglicky) Google-Books-ID: 1qpWjwEACAAJ.  
  3. ↑ SIGELMAN, Lee. Reporting the News: An Organizational Analysis. American Journal of Sociology . 1973, ro?. 79, ?is. 1, s. 132?151. Dostupne online [cit. 2021-09-30]. ISSN 0002-9602 .  
  4. ↑ BREED, Warren. Social Control in the Newsroom: A Functional Analysis. Social Forces . 1955, ro?. 33, ?is. 4, s. 326?335. Dostupne online [cit. 2021-09-30]. ISSN 0037-7732 . DOI 10.2307/2573002 .  
  5. ↑ JOHNSTONE, John Wallace Claire; SLAWSKI, Edward J.; BOWMAN, William W. The News People: A Sociological Portrait of American Journalists and Their Work . [s.l.]: University of Illinois Press 280 s. Dostupne online . ISBN   978-0-252-00310-3 . (anglicky) Google-Books-ID: 95FZAAAAMAAJ.  
  6. ↑ FJAESTAD, Bjorn; HOLMLOV, P. G. The Journalists'View. Journal of Communication . Ro?. 26, ?is. 4, s. 108?114. Dostupne online [cit. 2021-09-30]. ISSN 0021-9916 .  
  7. ↑ DONSBACH, Wolfgang. Journalists' Role Perception . [s.l.]: American Cancer Society Dostupne online . ISBN   978-1-4051-8640-7 . DOI 10.1002/9781405186407.wbiecj010 . (anglicky) DOI: 10.1002/9781405186407.wbiecj010.  
  8. ↑ a b WEAVER, David Hugh; WILHOIT, G. Cleveland; BERGEN, Lori A. The American Journalist: A Portrait of U.S. News People and Their Work . [s.l.]: Indiana University Press 294 s. Dostupne online . ISBN   978-0-253-20668-8 . (anglicky)  
  9. ↑ HALL, Stuart. Culture, the Media, and the “Ideological Effect” [1977]. Essential Essays, Volume 1: Foundations of Cultural Studies . 2018-01-04. Dostupne online [cit. 2021-09-30]. DOI 10.1215/9781478002413-015 . (anglicky)  
  10. ↑ SCHUDSON, Michael. Discovering The News . [s.l.]: Basic Books 248 s. Dostupne online . ISBN   978-0-465-01669-3 . (anglicky) Google-Books-ID: thLuAAAAMAAJ.  
  11. ↑ LICHTER, S. Robert; ROTHMAN, Stanley; LICHTER, Linda S. The Media Elite . [s.l.]: Woodbine House 378 s. Dostupne online . ISBN   978-0-917561-11-5 . (anglicky)  
  12. ↑ GANS, Herbert J. Deciding What's News: A Study of CBS Evening News, NBC Nightly News, Newsweek, and Time . [s.l.]: Northwestern University Press 424 s. Dostupne online . ISBN   978-0-8101-2237-6 . (anglicky) Google-Books-ID: bWpFtVJlAD0C.  
  13. ↑ WACKMAN, Daniel B.; GILLMOR, Donald M.; GAZIANO, Cecilie. Chain Newspaper Autonomy as Reflected in Presidential Campaign Endorsements. Journalism Quarterly . 1975-09-01, ro?. 52, ?is. 3, s. 411?420. Dostupne online [cit. 2021-09-30]. ISSN 0022-5533 . DOI 10.1177/107769907505200302 . (anglicky)  
  14. ↑ HERMAN, Edward S.; CHOMSKY, Noam. Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media . [s.l.]: Pantheon Books 442 s. Dostupne online . ISBN   978-0-394-54926-2 . (anglicky) Google-Books-ID: 1KFpAAAAIAAJ.  
  15. ↑ a b BURNS, Tom. Public Service and Private World. The Sociological Review . 1965-05-01, ro?. 13, ?is. 1_suppl, s. 53?73. Dostupne online [cit. 2021-09-30]. ISSN 0038-0261 . DOI 10.1111/j.1467-954X.1965.tb03109.x . (anglicky)  
  16. ↑ SHOEMAKER, Pamela J.; REESE, Stephen D. Mediating the Message: Theories of Influences on Mass Media Content . [s.l.]: Longman 340 s. Dostupne online . ISBN   978-0-8013-1251-9 . (anglicky) Google-Books-ID: E_HtAAAAMAAJ.  
  17. ↑ ALTHEIDE, David L. Creating Reality: How TV News Distorts Events . [s.l.]: Sage 221 s. Dostupne online . (anglicky) Google-Books-ID: mO6_xAEACAAJ.  
  18. ↑ ETTEMA, James S.; WHITNEY, D. Charles. Individuals in Mass Media Organizations: Creativity and Constraint . [s.l.]: SAGE Publications 272 s. Dostupne online . ISBN   978-0-8039-1766-8 . (anglicky) Google-Books-ID: c9toAAAAIAAJ.  
  19. ↑ WHITE, David Manning. The “Gate Keeper”: A Case Study in the Selection of News. Journalism Quarterly . 1950-09-01, ro?. 27, ?is. 4, s. 383?390. Dostupne online [cit. 2021-10-01]. ISSN 0022-5533 . DOI 10.1177/107769905002700403 . (anglicky)  
  20. ↑ GALTUNG, Johan; RUGE, Mari Holmboe. The Structure of Foreign News. Journal of Peace Research . 1965, ro?. 2, ?is. 1, s. 64?91. Dostupne online [cit. 2021-10-01]. ISSN 0022-3433 .  
  21. ↑ ALTHEIDE, David L.; SNOW, Robert P. Media Logic . [s.l.]: SAGE Publications 268 s. Dostupne online . ISBN   978-0-8039-1296-0 . (anglicky) Google-Books-ID: z7zZAAAAMAAJ.  

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

Volek, Jaromir, Urbanikova, Marina. ?e?ti novina?i v komparativni perspektiv?. Praha: Academia, 2017, ISBN   978-80-200-2699-6

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Citovano z ? https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=?urnalistika&oldid=23725172 “