Nina Berberova
Vladislav Choda?evi? a Nina Berberova v italskem Sorrentu v roce 1925
Umrti	26. za?i 1993 (ve v?ku 92 let) Filadelfie
P?i?ina umrti	smrt padem
Povolani	spisovatelka , basni?ka , kriti?ka , publicistka a prozai?ka
Temata	poezie
multimedialni obsah na  Commons
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Nina Berberova , rusky Нина Николаевна Берберова ( 8. srpna 1901 Petrohrad ? 26. za?i 1993 Filadelfie ) byla ruska prozai?ka a basni?ka, ktera sve dilo vytva?ela v emigraci, nejprve ve Francii, pozd?ji v USA. ?ivot a osud ruske emigrace bylo hlavni tema jejich proz.

?ivot [ editovat | editovat zdroj ]

Otec byl Armen , matka Ruska . Berberova byla od ?asneho mladi rozhodnuta stat se literatkou. V roce 1915 poznala Alexandra Bloka a Annu Achmatovovou , roku 1921 se u?astnila jednani basnickeho sdru?eni Zn?jici lastura, ktere zalo?il Nikolaj Gumiljov . ^[1] Teho? roku, je?t? v Rusku, publikovala prvni ver?e, ji? za rok v?ak emigrovala, spolu se spisovatelem Vladislavem Chodasevi?em , ktery se stal pozd?ji jejim man?elem. Po ur?itou dobu ?ili i v ?eskoslovensku , ^[2] take u Maxima Gorkeho v N?mecku a Italii , nakonec se ale usadili roku 1925 v Pa?i?i . Zde Berberova p?ispivala do exulantskych periodik ( Poslednije novosti , Novy dom , Ruskaja mysl ) a za?ala vydavat romany ( Posledni a prvni , Velitelka , Bez zapadu ). V roce 1932 se s man?elem roze?la, proto?e navazala znamost s mali?em Nikolajem Makejevem. ^[3] Usp??na byla jeji biografie ?ajkovskij , ji? vydala roku 1936. Z beletrie vzbudila nejv?t?i zajem povale?na novela Zmirn?ni ud?lu (1949).

V roce 1950 ode?la do Spojenych stat? americkych . Zde dale p?ispivala do ruskojazy?nych exulantskych periodik (nap?. Mosty ), pracovala pro rozhlasovou stanici Hlas Ameriky a pozd?ji u?ila na Yaleske univerzit? (1958?63) a v Princetonu (1963?71), kde se stala profesorkou literatury. Z literarnich praci nejv?t?iho usp?chu dosahla jeji autobiografie, je? vy?la nejprve v angli?tin? roku 1969 a jmenovala se Psano kurzivou ( The Italics Are Mine ). V emigrantskych kruzich, je? vyli?ila dosti bez p?ikras, kniha vyvolala mnoho spor?, ale zajistila autorce usp?ch u americkych ?tena?? i u t?ch ruskych, kdy? za Gorba?ovovy perestrojky mohla vyjit na konci 80. let v Sov?tskem svazu . ^[4] Se zajmen byl p?ijaty i jeji ?ivotopis Ocelova ?ena z roku 1981, jeho? nam?tem jsou ?ivotni osudy ?pionky Moury Budberg (1893?1974). V roce 1989 nav?tivila rodny Petrohrad. ^[5] Po cely ?ivot take p?ekladala, do ru?tiny p?elo?ila dila Romaina Rollanda , Konstantinose Kavafise ?i Thomase Stearnse Eliota . Do francouz?tiny p?evedla n?ktere Dostojevskeho texty.

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu Nina Berberova na Wikimedia Commons
• Nina Berberova v Databazi knih
• Doslov Milu?e Zadra?ilove ke knize Psano kurzivou
• Vzpominka Berberove na pobyt Maxima Gorkeho v Marianskych Laznich roku 1924
• ?lanek v Respektu - kontakt Berberove a Cvetajevove
• ?ivotopis Berberove z roku 2018 od Roy Johnsona (anglicky)