Joy Paul Guilford
(
7. b?ezna
1897
, Marquette,
Spojene staty americke
?
26. listopadu
1987
,
Los Angeles
) byl americky psycholog.
Od roku 1928 do roku 1940 p?sobil jako profesor na
univerzit? v Nebrasce
a po te nastoupil na misto profesora na univerzit? v Ji?ni
Kalifornii
, kde pracoval a? do odchodu do
d?chodu
v roce 1967. Byl
27. nejcitovan?j?im psychologem ve 20. stoleti
.
[1]
V pr?b?hu sveho profesniho ?ivota se Guilford v?noval
teorii osobnosti
a teoriim koncipovanych na aspektech statisticko-strukturalnich. V?noval se
psychometrii
a
statistice
, vytvo?il n?kolik test? a dotaznik? osobnosti, mezi ne? pat?i nap?.
Guilford-Zimmerman?v p?ehled temperamentu
. P?i sve praci vychazel z teorie faktorove
analyzy
osobnosti, p?i?em? v?ak ?kritizoval tzv.
anglickou ?kolu
, ktera prosazovala hierarchicke uspo?adani faktor? a p?ece?ovala tzv. ?ikme rotace v ramci faktorove analyzy, ktere k hierarchickemu uspo?adani vedou. Sam u?ival tzv. rotace ortogonalni, ktere hierarchicke zavislosti vylu?uji“ (Ruisel, 2000, str. 29).
Faktorova analyza je ?
matematicko-statisticka metoda identifikace faktor? n?jakeho
fenomenu
?i systemu, v tomto p?ipad? osobnosti
“ (
Nakone?ny
, 1995, str. 158). Jinak ?e?eno, psychologove tuto metodu pou?ivajici se sna?ili strukturu osobnosti popsat pomoci m??itelnych a statisticky zpracovatelnych udaj?. Vychodiskem faktorovani je tedy mno?ina psychometrickych dat, reprezentujicich n?jakym zp?sobem osobnost. Z t?chto ziskanych udaj? se sestavi matice
korelaci
, ve ktere se ?
vykazuje ur?ity po?et trs? korelaci, tj. skupina korelujicich dat. To, co maji tyto trsy korelaci spole?neho, jsou pak hledane faktory ?i dimenze
“ (Nakone?ny, 1995, str. 167). Rozli?uji se dva zakladni druhy faktor?: ?
1. faktory prvniho a druheho ?adu (prvni vyplyvaji z trs?
interkorelaci
, ktere vykazuje zakladni matice korelaci v?ech sledovanych prom?nnych, druhe vyplyvaji z korelaci t?chto primarnich faktor?); 2. faktory na sob? nezavisle, ortogonalni, jimi? jsou obvykle faktory druheho ?adu, a faktory na sob? zavisle, ??ikme“, ktere spolu je?t? koreluji a jimi? jsou n?ktere faktory prvniho ?adu
“ (Nakone?ny, 1995, str. 160). Faktorova analyza se sna?i faktory jednak vysv?tlit a dosp?t k identifikaci na sob? nezavislych faktor? (to se provadi pomoci
korekce
vysledk? p?vodniho faktorovani, ktera se nazyva
rotace faktor?
) a dale se sna?i faktory n?jakym zp?sobem psychologicky identifikovat, tzn. dat matematickym vysledk?m ur?ity psychologicky obsah. V tomto bod? ov?em nastava jeden z nejv?t?ich problem? faktorove analyzy vzhledem k tomu, ?e se neopira o ?adny p?edem p?esn? ur?eny postup, co? neodvratn? vede k subjektivnimu zpracovani cele analyzy. P?esto?e je metoda faktorove analyzy v psychologii v sou?asne dob? spi?e na ustupu, pat?ila ve sve dob? mezi velmi vyznamne sm?ry. R. B. Cattel ji v psychologii p?ipisuje dokonce stejny vyznam, jaky m?l v
biologii
objev
mikroskopu
(Nakone?ny, 1995).
Pomoci metod faktorove analyzy rozli?il Guilford t?i zakladni druhy schopnosti ?lov?ka a nazval je dimenze:
- Dimenze
vnimani
(senzoricka, percep?ni) ? primarni schopnosti v oblasti vnimani, tykajici se r?znych smyslovych
modalit
(faktory vizualniho rozli?ovani
barev
, faktory zvukove senzibility,
kinesteticky
faktor, faktor pozornosti, faktor smyslu pro rovnovahu ...)
- Dimenze
psychomotoriky
? schopnosti, ktere souviseji s anatomickymi p?edpoklady a fyziologickymi vlastnostmi
motoriky
, ktere maji vztah k ?innosti nervove soustavy a sval? (faktory
sily
, faktory zrychleni, faktory motoricke rychlosti, faktory staticke p?esnosti, faktory koordinace pohyb?, faktory
flexibility
...)
- Dimenze
inteligence
(intelektu) ? jde o faktory inteligence jako komplexni schopnosti zpracovavat informace prost?ednictvim my?lenkovych operaci (faktory
pam?ti
, faktory
poznavani
,
konvergentni
my?leni, divergentni my?leni, faktor hodnoceni ...)
Guilford
faktorovou analyzu
pou?il i k vymezeni dal?ich oblasti osobnosti, jako je nap?. oblast
tvo?ivosti
,
motivace
, postoj?, zajm?,
emocionality
a
temperamentu
(zde rozli?il 10 zakladnich dimenzi ? pozitivni versus negativni, citlivy versus necitlivy, aktivni versus pasivni, kontrolovany versus nekontrolovany a objektivni versus
egocentricky
? a up?esnil, jak se tyto dimenze projevuji v oblasti v?eobecne,
emo?niho reagovani
a
socialniho chovani
).
V Guilfordov? teorii inteligence se vyskytuje n?kolik novych, dosud nepou?ivanych pojm?. Pat?i sem nap?. pojem trojite klasifikace schopnosti, co? je charakteristika schopnosti dle operaci, obsah? a produkt?. Dale je pro tuto teorii charakteristicke striktni rozli?ovani pojm? inteligence, jako schopnosti zpracovavat informace (obsahy) prost?ednictvim my?lenkovych operaci, a intelektu, jeho? konstrukty vznikaji jako vysledky (produkty) p?sobeni t?chto operaci.
Zcela osobitymi Guilfordovymi pojmy, ktere pou?iva, jsou dva druhy my?leni, a to divergentni a konvergentni.
Divergentni my?leni
je dnes v?eobecn? chapano jako pojem, ktery ozna?uje my?leni tvo?ive a tv?r?i, p?i?em? je polo?en d?raz na
novost
, mno?stvi a vyznam jednotlivych nov? vzniklych alternativ ?e?eni. Naproti tomu my?leni konvergentni je druhem my?leni, ktere zu?uje prostor mo?nosti ?e?eni. Je to spi?e vyvijeni
logickych
zav?r? z dane informace, nap?. na zaklad? principu
dedukce
, uplatn?ni pou?ky apod.
J. P. Guilford rozli?il ve struktu?e inteligence dv? hlavni stranky:
- pam??,
- dispozice k my?leni (
kognitivni faktory
).
Tyto dv? schopnosti tvo?i funk?ni jednotku.
My?leni
toti? pracuje jak s
informacemi
, ktere jsou dany, tak s informacemi ulo?enymi v pam?ti a i s informacemi, ktere jsou z danych a v pam?ti ulo?enych informaci odvozovany.
Obsahy pam?ti m??eme rozd?lit na faktory obrazov? nazorne pam?ti neboli schopnost reprodukovat a znovupoznavat obsahy (nap?. reprodukovat v ur?item ?asovem odstupu ?adu
geometrickych
figur ?i sly?enou melodii), na rozsah zapamatovavaneho (nap?.
?ady ?isel
) a na
abstraktni pam??
pro vyznamy a ideje (schopnost reprodukovat ur?ity obsah, nap?. text podle vyznamu), pro zapamatovani si ur?itych asociaci (nap?. vyznam cizich slov) ?i pro zapamatovani si ?asovych posloupnosti ur?itych udalosti. Uvedene schopnosti se zji??uji r?znymi testy pam?ti.
Dispozice k my?leni se d?li na kognitivni schopnosti, jako je nalezani a objevovani informaci, produktivni schopnosti, sem pat?i schopnost pou?it zname informace k ziskani informaci novych, a tzv. faktory hodnoceni, ktere slou?i k poznavani spravnosti, p?ijatelnosti a pou?itelnosti danych informaci. Faktor produktivniho my?leni lze rozd?lit dale na my?leni konvergentni (u?ivajici znameho zp?sobu ?e?eni problemu) a my?leni divergentni (hledajici novy zp?sob ?e?eni problemu). Konvergentni my?leni lze ozna?it jako my?leni zu?ujici prostor mo?nosti, jako hledani spravne odpov?di v ur?item ukolu, kdy cil jednozna?n? vymezuje kone?ny vysledek, co? vede k tomu, ?e problemy maji jen jedno spravne ?e?eni. Pat?i sem logicke, matematicke a technicke problemy a na tomto zp?sobu my?leni jsou zalo?eny
testy inteligence
. Divergentni my?leni je opakem p?ede?leho, tzn. ?e jde o my?leni tvo?ive a tv?r?i, s malo ohrani?enym cilem. Je ur?eno 18 faktory tvo?ivosti (nap?. flexibilita ?i originalita). V?dy zde existuje mno?ina vice spravnych ?e?eni, ktere maji mno?stvi r?znych variant. Dispozice k tomuto typu my?leni se m??e nazvat take tvo?ivosti ?i
kreativitou
.
Na zaklad? faktorov? analyticke identifikace my?leni Guilford rozli?il 120 faktor? inteligence, z nich? 82 je podle n?j celkem dob?e operacionaln? vymezeno. Guilford je p?esv?d?en, ?e v?echny mentalni vykony je mo?no popsat t?emi na sob? nezavislymi dimenzemi: mentalnimi operacemi, produkty (vysledky) a obsahy (tzv. trojita klasifikace schopnosti). Jejich vzajemne vztahy tvo?i model intelektu, ktery sam Guilford nazval morfologickym a ktery ma tvo?it psychologickou analogii
Mend?lejevovy periodicke soustavy prvk?
. ?
Je to koncepce vysoce atomizovana, ktera je do velke miry matematickym artefaktem vytvo?enym na zaklad? rotace prvk?
“ (
Ruisel
, 2000, str. 30). Model je dan kombinaci p?ti kategorii operaci, ?esti kategorii produkt? a ?ty? kategorii obsah?, co? tvo?i prav? t?ch 120 faktor?. Mohou byt vyjad?eny pomoci trojrozm?rneho modelu kostky, ktera se sklada ze 120 samostatnych krychli?ek, z nich? ka?da odpovida jedne elementarni schopnosti s trojitou charakteristikou dle p?islu?nosti ke skupin? operaci, dle informa?niho obsahu a dle vytva?eni kategorie vysledk?.
Dimenzi operaci Guilford rozd?lil nasledovn?:
- Poznavani
? p?ijem ?i znovupoznani informaci, jde pouze o tzv. recep?ni poznavani, ktere nam umo??uje ziskat nove poznatky, ale neud?la z nas objevitele
- Pam??
? uchovani informaci a jejich vybavnost
- Konvergentni my?leni
? vyvijeni logickych zav?r? za uplatn?ni jedineho mo?neho postupu
- Divergentni my?leni
? generovani vice mo?nych alternativ z dane informace
- Hodnoceni
? ur?eni vyznamu dane informace
Vy?e uvedene operce mohou probihat pouze s ur?itym materialem, ktery ma n?jaky obsah. Ten Guilford rozd?lil takto:
- figuralni ? pozd?ji rozd?leny na
sluchove
a vizualni
- symbolicke ? znaky (pismena,
slabiky
, graficke znaky ...)
- semanticke (slova, pojmy, soudy ...)
- behavioralni (konativni) ? chovani ?lov?ka v socialnich situacich
Operce s obsahy vedou k produkt?m, ktere Guilford rozd?lil na
- jednotky ? jednotlive informace
- t?idy ? soubory vy?len?ne podle ur?iteho principu
- relace
? vztahy mezi vy?len?nymi jednotkami
- systemy ? struktury slo?ene z jednotek tak, ?e vytva?eji pevn? organizovany celek
- transformace ? zm?ny dosavadnich informaci
- implikace
? vyvozovani z jinych informaci
Guilford pozd?ji figuralni kategorii obsah? nahradil kategorii sluchovou a vizualni, tak?e po?et faktor? stoupl a? na 150. Timto vysokym po?tem se vyrazn? li?il od teorii v?ech svych p?edch?dc? a dostal teorii inteligence na pon?kud jinou urove?. Mezi dal?i jeho p?inosy pat?i iniciace prvnich komplexnich vyzkum? socialni inteligence jako jednoho ze ?ty? rovnocennych druh? inteligence. Jsou to:
konkretn?-figuralni inteligence
manipulujici se
zrakovymi
a sluchovymi vstupy, symbolicka inteligence vyu?ivajici kodove znaky, abstraktni inteligence operujici s pojmy a ji? zmin?na inteligence konativni neboli socialni, ktera je definovana jako schopnost moudreho jednani v mezilidskych vztazich. D?le?ite bylo i Guilfordovo zji?t?ni nezavislosti v?ech faktor? prvniho ?adu ve faktorove analyze, i kdy? tento nazor byl pozd?ji podroben kritice.
Guilford?v model inteligence, tak jako faktorova analyza, byl ?asto kritizovan. D?vodem byly zejmena vytky, ?e p?edm?t jeho psychometrickeho vychodiska byl p?ili? jednostranny, nebo? jej tvo?ili p?edev?im d?stojnici
americkeho letectva
. ?
Pawlik
(1968) uvadi, ?e proti ?
funkcionalni organizaci inteligence“ p?edstavuji Guilfordovy faktory inteligence ??ist? logicky model“
“ (Nakone?ny, 1995, str. 107).
Linhart
(1987) ?ika, ?e ?intelekt se v Guilfordov? pojeti rozpada na ?adu polo?ek, jejich? opravn?nost je leckdy zavisla na pouhe badatelov? dedukci. Guilfordovi a jeho spolupracovnik?m se dosud nepoda?ilo tyto faktory empiricky ov??it. I kdy? Guilford?v model p?edstavuje ur?ity pokrok v psychologii inteligence, skyta pouze jeji staticky popis, nep?istupuje k pojmu inteligence vyvojov? a neanalyzuje podminky jejiho rozvoje". Dal?i kritiky namitaji, ?e nezavislost faktor? inteligence je pouze zdanliva a Guilford?v model ?e je zati?en stejnymi nedostatky, jako faktorova analyza v?bec.
- Analyza inteligence
- Podstata lidske inteligence
- Osobnost
- Faktorova analyza lidskych zajm?
- Funkce a modely chovani
- Statisticke metody v
psychologii
a
pedagogice
- ↑
Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139?152
- Boro?, J.: Zaklady psychologie, Bratislava,
Slovenske pedagogicke nakladate?stvo
1982
- Hall, C. S. ? Lindzey, G. ? Loehlin, J. C. ? Manosevitz, M.: Psychologia osobnosti, Bratislava, Slovenske pedagogicke nakladate?stvo 1997
- Linhart, J.: Zaklady obecne psychologie, Praha, SPN 1987
- Nakone?ny, M.: Lexikon psychologie, Praha, Vodna? 1995
- Nakone?ny, M.: Psychologie osobnosti, Praha, Academie 1995
- Plante, T. G.: Sou?asna klinicka psychologie, Praha,
Grada Publishing
2001
- Ruisel, I.: Inteligencia a osobnos?, Bratislava,
Veda
1999
- Ruisel, I.: Zaklady psychologie inteligence, Praha,
Portal 2000