Saturnovy prstence jsou prstence z ohromneho mno?stvi ulomk? ledu a prachu obepinajici planetu Saturn v rovin? jeho rovniku . V rovin? Saturnu se nachazi soustava prstenc?, ktera svou rozlohou pat?i mezi nejrozsahlej?i kruhovy system planety ve Slune?ni soustav?. Prstence maji dohromady pr?m?r 280 000 km, ale jsou tenke jen n?kolik desitek metr?. Slo?eny jsou z ?astic o velikosti n?kolika centimetr? a? po desitky metr? a jsou p?eva?n? z ledu (n?ktere mohou byt i ledem pokryty), dale take obsahuji stopy k?emikovych a uhlikovych mineral?. V?dci se v?ak nedoka?ou shodnout na jejich sta?i a p?vodu. N?ktere vlastnosti ukazuji na pom?rn? novou existenci, ^[1] kde?to teoreticke modely ukazuji, ?e byly vytvo?eny ji? v davne historii Slune?ni soustavy. ^{[ zdroj? ]}

Charakteristika [ editovat | editovat zdroj ]

Prstence maji pr?m?r p?es 280 000 km, jejich tlou??ka v?ak obvykle nep?esahuje n?kolik stovek metr?. ^[2]

Prstence jsou tak velke, ?e je mo?ne je vid?t i oby?ejnym amaterskym dalekohledem . Ji? v roce 1612 vid?l prstence Galileo Galilei ; p?edpokladal v?ak, ?e jde o dva Saturnovy m?sice. Prvni, kdo pochopil, co tyto prstence ve skute?nosti jsou, byl a? Holan?an Christiaan Huygens .

Ze Zem? se jevi rozd?lene na ?est prstenc?, fotografie sond Voyager 1 a dal?ich ov?em ukazaly, ?e jich jsou tisice. Vznik Saturnovych prstenc? neni p?ili? jasny. N?kte?i se domnivaji, ?e jde o zbytky po vzniku Saturnu, a jini zas tvrdi, ?e to jsou zbytky m?sic? , ktere obihaly p?ili? blizko a rozpadly se. ^[3]

Mimo soustavu ekvatorialnich prstenc? byl v r. 2009 objeven Spitzerovym vesmirnym dalekohledem dal?i prstenec odli?neho charakteru. Ma obrovske rozm?ry, ?adov? 100× v?t?i ne? klasicke prstence (vnit?ni okraj 6 milion? km od planety, vn?j?i a? 12 milion? km, tlou??ka kolem dvacetinasobku pr?m?ru planety). Jeho rovina je sklon?na o 27° oproti rovin? hlavnich prstenc?, jeho ?astice obihaji opa?nym sm?rem ne? u jinych prstenc?. Zahrnuje i drahu m?sice Phoebe . Je velmi ?idky. P?edpoklada se, ?e je slo?en pouze z jemnych prachovych ?astic, ktere jen malo odra?eji viditelne sv?tlo. To spolu s jeho extremn? nizkou hustotou zp?sobuje, ?e neni v klasickych dalekohledech pozorovatelny (byl objeven p?i pozorovani v infra?ervene oblasti spektra). ^{[4] [5]}

Historie [ editovat | editovat zdroj ]

P?esto?e odraz od prstenc? zvy?uje viditelnost Saturnu, nedoka?eme je ze Zem? pouhym zrakem pozorovat. V roce 1612 se stal Galileo Galilei prvni osobou, ktera pozorovala prav? Saturnovy prstence. Po p?ti letech jako prvni popsal tento jev Christiaan Huygens. I kdy? je serie slo?ena z malych prstenc?, jsou mezi sebou vypln?ny jen malo mezerami. Velke mezery se nachazi tam, kde hustota ?astic nejvic klesa.

D?leni [ editovat | editovat zdroj ]

Prstence d?lime na ?ty?i hlavni a t?i slab?i skupiny prstenc?. Do doby kosmickych sond byly znamy t?i hlavni prstence A, B, C a dva slabe, ze Zem? jen malokdy viditelne D a E. Znama byla i Cassiniho mezera. P?esto?e je nazyvana mezerou, nejedna se o mezeru v pravem slova smyslu, jedna se o ozna?eni ?id?i oblasti s ?etnymi prstynky. Pote, v 80. letech minuleho stoleti sonda Pioneer 11 objevila prstenec F a sonda Voyager 1 zaznamenala prstence G. Snimky z Voyager? zachytily mnohem rozmanit?j?i strukturu. Prstence p?ipominaji velkou gramofonovou desku. Hlavni prstence jsou slo?eny z tisic? dal?ich.

Prstenec A

Prstenec A tvo?i ?astice o pr?m?ru asi 10 m. Vn?j?i pr?m?r je p?ibli?n? 280 000 km. Ve vzdalenosti 240 000 km m??eme spat?it Cassiniho d?leni . Nachazi se zde i Enckeho d?leni .

Prstenec B

Prstenec B, na rozdil od prstence A, obsahuje vedle tisic? tenkych prstynk? i skvrny, ktere maji protahly tvar ve sm?ru polom?ru. Ty se v?ak rychle prom??uji. ?astice uvnit? t?chto skvrn se pohybuji stejnou uhlovou rychlosti, tak?e jejich pohyb se nejspi?e ?idi magnetickym polem planety, ktere rotuje stejnou rychlosti. ?i?ka prstence ?ini zhruba 30 000 km. Dle pozorovani sond je prstenec B nejtmav?i s nejv?t?i tlou??kou a nejmen?i propustnosti slune?nich paprsk?.

Prstenec C

Prstenec C je ?id?i ne? oba p?edchozi prstence. Obsahuje huste prstynky, n?ktere ve tvaru elipsy. Rozm?r ?astic se pohybuje okolo 2 metr?. Je nazyvan te? krepovy nebo zavojovy. Nejvice propou?ti, ale i rozptyluje sv?tlo. P?ibli?n? ve t?i ?tvrtinach prstence C se nachazi Maxwellova mezera , pojmenovana po britskem fyzikovi Jamesi Clerku Maxwellovi .

Prstenec E

Prstenec E je nej?ir?i a nejvzdalen?j?i z prstenc? Saturnu. Prstenec E je tvo?en mikroskopickymi ?asticemi ledu a prachu, je? jsou rozprost?eny mezi ob??ne drahy m?sic? Mimas a Titanu. Matematicke modely ukazuji, ?e prstenec E je v ?ase nestaly, m?l by zaniknout mezi 10 000 a? 1 000 000 lety. ?astice, ktere prstenec tvo?i, tak musi byt neustale dopl?ovany z povrchu m?sice Enceladu .

Prstenec F

Prstenec F dle snimk? sondy Voyager je tvo?en vzajemn? se propletajicimi prstynky. V prstencich se nachazi mezery, ktere jsou zp?sobeny gravitaci vzdalenych m?sic?. P?ikladem m??e byt ?astice v  Cassiniho d?leni , ktera se pohybuje s polovi?ni dobou ob?hu ne? m?sic  Mimas . Jine mezery a poruchy jsou vysledkem ?i?eni hustotnich vln v prstencich.

Prstence Saturnu v kultu?e [ editovat | editovat zdroj ]

• Na prstencich planety Saturn stoji d?j v?deckofantasticke povidky Mar?ansky styl (anglicky The Martian Way ) spisovatele Isaaca Asimova . ^[6]
• Prstence Saturnu lze nalezt i ve sci-fi povidce Vychod Saturnu (anglicky Saturn Rising ) britskeho spisovatele Arthura C. Clarka .

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu Prstence Saturnu na Wikimedia Commons

Tento ?lanek je p?ili? stru?ny nebo postrada d?le?ite informace . Pomozte Wikipedii tim, ?e jej vhodn? roz?i?ite . Nevkladejte v?ak bez opravn?ni cizi texty.