Tento ?lanek neni dostate?n? ozdrojovan , a m??e tedy obsahovat informace, ktere je t?eba ov??it .

Jste-li s popisovanym p?edm?tem seznameni, pomozte dolo?it uvedena tvrzeni dopln?nim referenci na v?rohodne zdroje .

D?jepis ( historicka v?da ) je humanitni a spole?enska v?da zkoumajici d?jiny (historii) ?lov?ka a jeho civilizace na zaklad? studia r?znych pramen? a s pou?itim rozli?nych metod. ^{[ zdroj? ]}

Historiografie , te? d?jepisectvi , je zaznamenavani udalosti, d?j? a stav? v minulosti (nap?. na urovni jednotlivc?, spole?enskych vrstev, narod?) ur?itym systematickym zp?sobem. ^{[ zdroj? ]}

Historiografie je p?edch?dcem historicke v?dy v tom smyslu, ?e p?ed vznikem (kriticky analyzujici) historicke v?dy existovala jen (?nev?decka“ a do zna?ne miry um?leckymi styly ovlivn?na) historiografie. Z jineho hlediska lze historiografii pova?ovat za jeden z vysledk? zkoumani historicke v?dy, proto?e zobrazuje stav, proudy a cile historickeho vyzkumu. ^{[ zdroj? ]}

Historicky vyzkum tak, jak jej chapeme dnes, objas?uje, systematizuje a zachovava poznatky vztahujici se k d?jinam sv?ta a narodnim a teritorialnim d?jinam. V?nuje se d?jinam vzniku a rozvoje lidske spole?nosti a ?ivotu jedince v ni, d?jinam lidske kultury. Historicky vyzkum se dale zam??uje na d?jiny lidskeho v?d?ni a jeho parcializace, v?nuje se spole?enskym, politickym a ekonomickym souvislostem v uvedenych d?jinnych procesech. ^{[ zdroj? ]}

D?jiny historiografie [ editovat | editovat zdroj ]

Sam d?jepis se v minulosti bohat? vyvijel, ma sve d?jiny. V antickem ?ecku se p?vodn? objevila jednoducha analistika a dila oslavujici vladce, tzv. apoteozy . Pozd?ji se objevuji pokusy o univerzalni vyli?eni d?jin od zrozeni sv?ta. Pr?kopnikem racionalni p?istupu k d?jinam byl Hekataios . Za prvniho politickeho historika je ozna?ovan Herodotos , ktery ve svem dile Historiai popisuje historii ?ecko-perskeho sv?ta, vznik rozporu mezi t?mito civilizacemi, r?st perske moci a d?jiny ?ecko-perskych valek . Dal?im vyznamnym ?eckym historikem byl Thukydides , ktery popsal d?jiny peloponeske valky . Na n?j navazali nap?. Theopompos a Xenofon . K vyznamnym zdroj?m o alexandrovske epo?e pat?i dilo Arriana . ?ecke pojeti historiografie a take ?e?tina m?ly vliv i v Ptolemaiovskem Egypt? . Prvnim egyptskym historikem se tak stal Manehto se svym dilem Aigyptiaka .

Starov?ke ?imske d?jepisectvi navazalo na ?ecke. Nejstar?i ?imska historiograficka dila jsou take psana ?ecky nebo rovnou ?eckymi autory. Z ?ek? vynika nap?. Polybios , popisujici d?jiny punskych valek , ?i Poseidonios . ?e?tinu jako jazyk vzd?lanc? ale volili dlouho i ?im?ti auto?i narozeni mimo ?ecko. Nap?. Diodoros Sicilsky ve sve Bibliotheke historike, Appianos nebo Cassius Dio . Plutarchos rozvinul historiograficky ?anr biografie , jeho hlavnim historickym dilem jsou ?ivotopisy slavnych ?ek? a ?iman? ( Bioi paralleloi , tj. Paralelni ?ivotopisy ), dvacet dva dvojic ?ivotopis? vyznamnych ?eckych a ?imskych osobnosti . ?e?tinu zvolil i ?idovsky historik Flavius Iosephus , kdy? sepisoval d?jiny prvni ?idovske valky . ?asem se v?ak objevili i latinsky pi?ici ?im?ti historici, pr?kopnikem byl Cato star?i ( Origines ) nebo Sallustius ( De coniuratione Catilinae, Bellum Iugurthinum ). K nejvyznamn?j?im pak pat?il Livius , autor monumentalnich d?jin ?ima Ab urbe condita . Suetonius latinsky napsal ?ivotopisy dvanacti cisa?? , z pozdnich ?imskych autor? je cen?n zejmena Ammianus Marcellinus ( Res gestae ).

Za zakladatele ?inske historiografie je pova?ovan S’-ma ?chien , autor 2. stoleti p?. n. l. Jeho zasadni dilo, Zapisky historika ( ?’-?i ), neboli Kniha vrchnich pisa?? , popisuje d?jiny ?iny od mytickych po?atk?. Dilo mimo?adne svym rozsahem i literarni urovni se stalo vzorem pro pozd?j?i ?inske d?jepisne knihy, po?inaje Kronikou Chan? z 1. stoleti, jejim? autorem je Pan Ku .

V pozdni antice se za?ala rozvijet i k?es?anska historiografie, k otc?m zakladatel?m pat?il Eusebios z Kaisareie ( Historia ecclesiastica ) a Svaty Jeronym ( D?jiny k?es?anskeho pisemnictvi ). Z raneho k?es?anskeho st?edov?ku zanechali nejcenn?j?i dila Isidor ze Sevilly , ktery sepsal d?jiny gotskych , vandalskych a suevskych kral?, Jordanes ( De origine actibusque Getarum ), ?eho? z Tours , diky jeho? dilu Historia Francorum m??eme rekonstruovat d?jiny vlivne Franske ?i?e , a Beda Ctihodny , bez jeho? Historia ecclesiastica gentis Anglorum by bylo studium ranych anglickych d?jin tak?ka nemo?ne. Take Byzanc rozvinula vlastni historiografickou tradici, p?edstavoval ji zejmena Prokopios z Kaisareie se svym dilem o byzantsko-perskych, byzantsko-vandalskych a byzantsko-ostrogotskych valkach za vlady cisa?e Justiniana I. N?ktere prace z vrcholneho st?edov?ku jsou paradoxn? men? cen?ny, nap?iklad dilo Geoffreyho z Monmouthu je pova?ovano za malo d?v?ryhodne, nicmen? m?lo velky vliv (roz?i?ilo nap?iklad popularitu artu?ovskych legend ). Zatimco ran? st?edov?ka dila slou?ila ?asto nabo?enske ideji, ve st?edov?ku se objevila i funkce politicka a dokonce ji? (pre)nacionalni, jak je to vid?t v p?ipad? Saxo Grammatica a jeho Gesta Danorum . Pozdni byzantske d?jepravectvi reprezentovala nap?iklad Anna Komnenovna , diky ktere se dochovala ?ada cennych informaci o prvni k?i?ove vyprav? . K zakladatel?m americke historiografie a sv?dk?m evropske kolonizace americkeho kontinentu pat?i Bartolome de las Casas ( O zemi indijskych pusto?eni a vylid?ovani zprava nejstru?n?j?i ).

K nejvyznamn?j?im historik?m islamskeho zlateho v?ku pat?il v 9. stoleti Muhammad at-Tabari ( D?jiny panovnik? a kral? ), v 10. stoleti Al-Masudi , ve 14. stoleti pak Ibn Chaldun (zejm. Kitab al-‘ibar ).

P?edstavu, jak ma vypadat osvicenska historiograficka prace, formuloval Voltaire , nap?iklad ve sve d?jepisne knize Le Siecle de Louis XIV. Podobny vliv m?l v Anglii David Hume se svou ?estidilnou knihou The History of England. Voltaire a Hume byli filozofove, Edward Gibbon ji? rozvijel jejich odkaz jako specializovany historik. Proslul svym dilem The History of the Decline and Fall of the Roman Empire. Romantismus 19. stoleti vnesl do historiografie i emoce a p?edstavu o d?jinach formovanych silnymi osobnostmi - zejm. Thomas Carlyle a jeho The French Revolution: A History. Dilo Julese Micheleta Histoire de France je ukazkou toho, jak historici d?jiny nejen popisuji, ale mohou p?imo formovat zp?sob, jak d?jiny lide vnimaji - byl to Michelet, kdo zavedl pojem renesance pro popis ur?ite epochy a stylu, a dodnes v?t?ina lidi p?i pohledu zp?t do d?jin Evropy tuto epochu "vidi", skrze Michelet?v konstrukt d?jiny vnima. 19. stoleti m?lo v?bec mimo?adny zajem o d?jiny um?ni , z nich? se pozd?ji stal samostatny obor ( Jacob Burckhardt , Hippolyte Taine ). Leopold von Ranke pak nastavoval n?ktera zakladni pravidla v?decke historiografie, ktera jsou z velke ?asti uznavana dodnes. Opa?ny p?istup, kdy n?kte?i auto?i, v?t?inou filozofove, cht?li historii pou?it jako d?kaz n?jake velke my?lenkove koncepce, v?ak v 19. stoleti rovn?? kvetl ( Georg Wilhelm Friedrich Hegel , Karl Marx ). 19. stoleti bylo take erou zrodu modernich narod? a tedy ?asem velkych syntetickych narodnich historii - nap?. D?jiny ruskeho statu Nikolaje Michajlovi?e Karamzina . Tato nacionalizovana d?jepisna vyprav?ni d?jiny nejen nov? uchopovala, ale ?asto p?imo formovala narodni v?domi a identitu. Ideologie byla ale p?itomna ve v?t?in? d?jepisnych knih te doby, dilo Thomase Macaulayho je nap?iklad uvad?no jako klasicky p?iklad d?jin z liberalniho pohledu. Z historik? 19. stoleti ma vysadni postaveni Theodor Mommsen tim, ?e si za sve prace vyslou?il Nobelovu cenu za literaturu , co? se jinak historik?m p?ili? nestava. Nejznam?j?im Mommsenovym dilem jsou ?imske d?jiny (Romische Geschichte) , ktere vy?ly ve t?ech dilech v letech 1854 ? 1856 .

Vlivnou historiografickou ?kolou 20. stoleti se stala tzv. ?kola Annales , pro ni? se stala typicka spoluprace s dal?imi humanitnimi ( antropologie , sociologie , psychologie , etymologie ), ale i p?irodov?dnymi a exaktnimi obory ( geografie , statistika , demografie , klimatologie ). Za zakladatele a zarove? hlavni p?edstavitele prvni generace ( 1929 ? 1945 ) jsou pova?ovani Marc Bloch a Lucien Febvre . Nejslavn?j?im reprezentantem ?koly se stal ov?em Fernand Braudel , prosluly svym socio-ekonomickym pohledem na d?jiny a zajmem o tzv. pomale procesy ( longue duree ). Michel Foucault se od konce 60. let 20. stoleti sna?il o " postmoderni obrat" v d?jepisectvi prosazenim konceptu d?jin ideji ( D?jiny ?ilenstvi v dob? osvicenstvi , Zrozeni kliniky , D?jiny sexuality ). Sou?asti postmoderniho obratu bylo ustaveni tzv. mikrohistorie . Jednim z prvnich badatel?, ktery prosazoval mikrohistoricky p?istup, byl italsky historik Carlo Ginzburg , jeho? proslavila kniha Syr a ?ervi . Popularni jsou stale ale i makrohistoricke analyzy, pokou?ejici se s n?jakym kli?em uchopit cele d?jiny lidstva, jako nap?iklad Juval Noach Harari ve svem dile Sapiens: od zvi?ete k bo?skemu jedinci .

Samostatnou v?tev p?edstavuji d?jiny archeologie , ktera se za?ala rozvijet v 19. stoleti. K nejslavn?j?im archeolog?m pat?i Jean-Francois Champollion , Howard Carter , Arthur Evans , Flinders Petrie nebo Heinrich Schliemann , kte?i objevili a zachranili to, ?emu dnes rozumime pod pojmy "starov?ke" nebo "historicke pamatky", co tak ale je?t? t?eba v 17. stoleti nebylo v?bec vnimano. Archeologie dnes ?asto stoji na pomezi historie a osamostatn?lych obor?, jako je egyptologie , asyriologie ad.

?eska historiografie [ editovat | editovat zdroj ]

V ?eskych zemich se historiografie za?ala rozvijet zahy po vzniku ?eskeho kni?ectvi v 9. stoleti . Prvni men?i zaznamy historickych udalosti se pokou?ely od 12. stoleti ucelen? shrnout kroniky ( Kosmova kronika ?eska , Zbraslavska kronika , tzv. Dalimilova kronika , husitske kroniky). Dal?i kroniky byly napsany take v obdobi humanismu , auto?i v?ak za?inali psat take o d?jinach nabo?enskych hnuti, k nim? pat?ili (o Jednot? bratrske Jan Blahoslav ), nebo o d?jinach sveho stavu (?lechtickych rod? ?i m?st). Po pora?ce ?eskych stav? na Bile ho?e museli protestanti ?eske zem? opustit; jejich tvorba pak je?t? n?jakou dobu doznivala v exilu . Domaci katolicka historiografie se sna?ila navazat na tradici ?eske katolicke historiografie, av?ak s nevelkym usp?chem. ^[1]

Novy vzestup d?jepisectvi v ?eskych zemich zaznamenalo a? s p?ichodem osvicenstvi , ktere kladlo d?raz na kritiku pramen? a jejich edici . Edi?ni ?innost ov?em vedla k bourani starych myt? ( Dobner zpochybnil v?rohodnost Hajkovy kroniky) a novemu pohledu na n?ktere udalosti ?eskych d?jin ( Pelcl pozitivn? ohodnotil Husovu ?innost, Dobrovsky p?ehodnotil pohled na Jana Nepomuckeho ). Po roce 1820 ov?em za?al romantismus osvicenske principy vytla?ovat a historiografie m?la za?it slou?it nacionalnim zajm?m. Nejv?t?i dilo sepsal Palacky , ktery ?eske d?jiny charakterizoval jako neustale potykani ?eskeho a n?meckeho ?ivlu. ^[2]

Skute?na v?decka historicka v?da se za?ala rodit a? v 2. polovin? 19. stoleti s p?ichodem pozitivismu , ktery kladl velky d?raz na systematickou d?slednou praci s prameny a odmital intuici. Pozitivisticke d?jepisectvi sice je?t? n?jakou dobu dale slou?ilo narodnim ?i politickym zajm?m ( Tomek , Gindely ), Jaroslav Goll ov?em nakonec prosadil odpolitizovani historiografie a vtiskl ji raz skute?ne v?decke prace zalo?ene na propracovane metodologii. ^[3]

Goll take vychoval na odd?lene ?eske pra?ske univerzit? skupinu ?ak?, ktere se za?alo ?ikat ? Gollova ?kola “. Nejednalo se o homogenni skupinu, spole?ne ji v?ak byla gollovska pozitivisticka metoda. Mezi hlavni p?edstavitele pat?il Peka? , ?usta , Novotny , Krofta a Nejedly . Krom? teto skupiny p?sobila je?t? star?i generace pracujici tradi?nimi metodami poplatnymi nacionalnim, politickym ?i nabo?enskym po?adavk?m. Take se od historicke v?dy za?aly odd?lovat pomocne v?dy historicke ( Emler , Friedrich ) a archeologie ( Pi? , Niederle ). A v neposledni ?ad? se vyvijela take historiografie ?eskych N?mc?, by? pod silnym vlivem nacionalismu ( Bachmann , Bretholz ). ^[4]

V mezivale?nem obdobi dale pokra?ovala ?innost pozitivisticke historiografie, av?ak jeji zmechanizovani a odosobn?ni vedlo ke skepsi, kritice pozitivisticke metodologie ( Werstadt , Slavik ). Ur?ite vychodisko p?edstavovalo obohaceni politickych d?jin o hospoda?sko-socialni d?jiny ( Mendl ), v ?em? pokra?ovala take mlad?i generace ve 30. letech. Z ?ady historik? vybo?oval Kalista , jen? p?edstavil svou vlastni koncepci historikovy prace, je? podle n?j m?la byt tv?r?i ?innosti. ^[5]

P?eryv v ?eske historiografii znamenala nacisticka okupace a nastoleni komunistickeho re?imu . O d?jinach se muselo oficialn? psat v souladu s marxistickou ideologii . Politicky nevyhovujici auto?i museli sva dila vydavat pod jmenem sveho kolegy, ktery mohl publikovat, nebo jejich prace nevychazely v?bec. Svobodnou v?deckou ?innost umo?nila a? sametova revoluce roku 1989 .

Teorie a metodologie historicke v?dy [ editovat | editovat zdroj ]

Historicke prameny [ editovat | editovat zdroj ]

Historickym pramenem se rozumi primarni zdroj informaci v historickem badani. Jako pramen lze ozna?it v?e, co bylo zachovano pro poznani a ov??ovani historickych skute?nosti, vzniklo z lidske ?innosti, ?innosti lidske spole?nosti. Informace jsou kriticky ?erpany z mnoha typ? pramen? (zdroj?) s r?znym stupn?m relevance.

Metody zkoumani [ editovat | editovat zdroj ]

Mezi metody zkoumani v historiografii nale?i:

• heuristika (shroma?d?ni relevantnich zdroj?)
• bibliografie
• kritika pramen?
  • p?ima
  • nep?ima
  • genealogicka
  • filologicka
  • geograficka
  • retrogresivni
  • progresivni
  • statisticka
  • srovnavaci
• interpretace (analyza, vykladove rozvinuti)
  • chronologicka
  • teritorialni
• synteza (zav?re?ne shrnuti)
  • oralni

Historickemu badani jsou napomocny take pomocne v?dy historicke i v?dni discipliny formaln? od historicke v?dy odd?lene (parcializovane), jako je lingvistika , geografie , sociologie , statistika , demografie ?i kartografie .

Historiograficke discipliny [ editovat | editovat zdroj ]

• historicka antropologie
• mikrohistorie
• New History
• d?jiny osidleni
• monasteriologie
• kastelologie
• d?jiny mentalit
• d?jiny ka?dodennosti
• socialni d?jiny
• kulturni d?jiny
• hospoda?ske d?jiny
• historie v?dy
• politicke d?jiny
• d?jiny prava
• filosofie d?jin
• psychohistorie
• historicka geografie
• historicka ekologie
• historicka demografie
• serialni d?jiny ( histoire serielle )

Spole?enske funkce historiografie [ editovat | editovat zdroj ]

Historiografie plni ?adu socialnich funkci. Mezi ty zakladni, definovane Jurgenem Kockou ^[6] , pat?i:

• historicka vysv?tleni sou?asnych problem? prost?ednictvim vysv?tleni jejich p?i?in a vyvoje (nap?. antisemitismus )
• zprost?edkovani modelovych kategorii a chapani ob?anskeho v?domi pro poznani a orientaci v p?itomnosti
• legitimitimizace a stabilizace spole?enske a politicke struktury, od?vodn?ni politickych rozhodnuti
• kritika tradic a ideologii, kritika historickych myt? a legend
• vytva?eni v?domi mo?nosti (variant) prost?ednictvim p?iklad? z minulosti, poukazani na alternativy
• orientace jednotlivc? i skupin v minulosti prost?ednictvim poukazovani na upozad?ne nebo neaktualni jevy
• vychova ke konkretnimu kritickemu uva?ovani o absolutnich tvrzenich, zprost?edkovani relativity z historicko-politicke perspektivy
• "bezd?vodne" vypln?ni volneho ?asu, zabava

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• BUCHANAN, Mark . V?eobecny princip: v?da o historii: pro? je sv?t jednodu??i, ne? si myslime . Praha: Baronet, 2004. 220 s. ISBN   80-7214-644-0 .  
• HORSKY, Jan. D?jepisectvi mezi v?dou a vyprav?nim. Uvahy o povaze, postupech a mezich historicke v?dy . Praha: Argo, 2009. 339 s. ISBN   978-80-257-0124-9 .  
• IGGERS, Georg. D?jepisectvi ve 20. stoleti. Od v?decke objektivity k postmoderni vyzv? . Praha: Nakladatelstvi Lidove noviny, 2002. 177 s. ISBN   80-7106-504-8 .  
• KUTNAR, Franti?ek ; MAREK, Jaroslav . P?ehledne d?jiny ?eskeho a slovenskeho d?jepisectvi: Od po?atku narodni kultury a? do sklonku t?icatych let 20. stoleti . 2. vyd. Praha: Nakladatelstvi Lidove noviny, 1997. ISBN   80-7106-252-9 .  
• MAREK, Jaroslav. O historismu a d?jepisectvi . Praha: Academia, 1992. 254 s. ISBN   80-200-0284-7 .  
• NODL, Martin. D?jepisectvi mezi v?dou a politikou: uvahy o historiografii 19. a 20. stoleti. . Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2007. 263 s. ISBN   978-80-7325-112-3 .  
• PE?EK, Ji?i. Setkavani s Klio: studie z d?jin d?jepisectvi . Praha: Academia, 2014. 884 s. ISBN   978-80-200-2397-1 .  
• ?EPA, Milan. Poetika ?eskeho d?jepisectvi . Brno: Host, 2006. 260 s. ISBN   80-7294-189-5 .  
• SOMMER, Vit?zslav. Anga?ovane d?jepisectvi: stranicka historiografie mezi stalinismem a reformnim komunismem (1950-1970) . Praha: NLN, Nakladatelstvi Lidove noviny, 2011. 508 s. ISBN   978-80-7308-378-6 .  

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

• Geologicka ?asova osa
• Humanitni v?dy
• Filosofie d?jin
• Historie
• Pomocne v?dy historicke
• D?jiny um?ni

O d?jinach historiografie

• ?kola Annales
• Mlad?i historicka ?kola narodniho hospoda?stvi
• N?mecka historicka ?kola
• Nove hospoda?ske d?jiny

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• D?jepis nejen podle BIS ? debata o ?kolnim d?jepisu 9. 3. 2019 ; zleva: historik Kamil ?inatl (Ustav ?eskych d?jin FF UK a USTR ); historik doc. Zden?k Bene? , Ph.D.; Vladimir Ku?era (novina?) (moderuje); historik, pedagog a didaktik Jaroslav Najbert (Gymnazium P?irodni ?kola a USTR ); zve?ejn?no 11. b?ezen 2019
• historie.cs@ceskatelevize.cz
• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu historiografie na Wikimedia Commons