Gibon hulok (
Hoolock hoolock
)
Gibon b?lolici (
Nomascus leucogenys
)
Roz?i?eni rod? gibon?: ruda ?
Hoolock
, oran?ova ?
Hylobates
, ?luta ?
Nomascus
Gibon
je ozna?eni pro
opice
z
?eledi
gibonovitych
. Tato ?ele?, kterou ?adime do
nad?eled?
hominoidi
, mezi
vyvojov?
nejvy??i
primaty
, je slo?ena z
rod?
Hylobates
,
Hoolock
,
Nomascus
a
Symphalangus
. N?kdy byva rod
Symphalangus
vyjmut z gibon?, ?azen k
siamang?m
a jako giboni jsou uva?ovani pouze zastupci uvedenych t?i rod?.
Dlouho byl pova?ovan rod
Hylobates
za jediny v ?eledi gibonovitych, vyjime?n? se p?ipou?t?l jako druhy rod
siamang
(
Symphalangus
). Teprve po podrobnych studiich v poslednich 20?30 letech bylo okolo roku 2000 dohodnuto povy?it p?vodni
podrody
Hylobates
,
Bunopithecus
,
Nomascus
a
Symphalangus
na platne rody. P?vodni jmeno
Bunopithecus
pro
taxonomickou
nepou?itelnost bylo zm?n?no na dne?ni jmeno
Hoolock
.
Rozd?leni rodu podpo?ila srovnavaci
analyza
sekvenci DNA
a zji?t?ni podstatneho rozdilu v po?tech
chromozomu
somatickeho karyotypu
, ktery je:
- Hylobates
? 44,
- Hoolock
? 38,
- Nomascus
? 52,
- Symphalangus
? 50,
- (?lov?k ? 46).
[1]
Giboni ?iji v hust? zapojenych
tropickych
a
subtropickych
de?tnych pralesich
od
ji?ni
p?es
jihovychodni
a? po
vychodni Asii
. ?iji na uzemi
Banglade?e
,
?iny
,
Indonesie
,
Javy
,
Kambod?e
,
Laosu
,
Malajsie
,
Myanmaru
,
Thajska
a
Vietnam
.
V
oligocenu
a
miocenu
byli pravd?podobn? roz?i?eni i v
Africe
.
[2]
[3]
Jsou to ?tihle, lehke, hbite a pom?rn? male, tem?? vyhradn? stromove
opice
, kterym zcela chybi
ocas
a maji vyvinuty
sedaci mozoly
, ktere jsou ale redukovane. Maji malou kulatou hlavu, p?esto je charakterizuje vysoky rozvoj mozku. Jejich
p?edni kon?etiny
jsou velmi dlouhe, del?i ne?
zadni
. Male
palce
v opozici maji posunuty k
zap?sti
, mohou uchopit a p?ena?et v?ci rukama i nohama. Ostatni
prsty
na rukou jsou dlouhe a zahnute. To jim dovoluje pou?ivat prsty jako zav?sne haky, za ktere se v??i p?i pohybu v
korunach strom?
, kde travi p?eva?nou ?ast sveho ?ivota.
Maji hustou
srst
na v?t?in? t?la mimo
obli?ej
, prsty,
dlan?
, podpa?i a spodky nohou. Zbarveni je r?zne, v rozmezi od smetanove do hn?de, ?ede a ?erne v zavislosti na jednotlivych
druzich
,
pohlavi
i sta?i. Maji drobnou
tva?
s tmavyma
o?ima
a malym
ch?ipim
blizko u sebe sm??ujicim dol?. Nemaji
licni torby
. Jejich
zubni vzorec
je 2, 1, 2, 3.
?pi?aky
maji velke, ne v?ak
sexualn? dimorfni
.
Smysly
maji obdobne jako lide,
vidi barevn?
.
[3]
[4]
Charakteristickym pohybem gibon? je pohyb v zav?su pod v?tvi, kdy se dr?i jen prsty a t?lo mohutnym ?vihem p?ena?i na vzdalenosti a? 10 m. Zadnimi kon?etinami reguluji drahu skoku. Tento pohyb se nazyva
brachiace
a giboni se takto p?emis?uji tem?? v 80 %. Dosahuji p?itom rychlosti a? 35 km/hod. Je to nejelegantn?j?i zp?sob pohybu opic. Takhle se pohybuji jen ze stromu na strom, na zem neska?ou.
Po siln?j?ich v?tvich strom? nebo po zemi (vyjime?n?) se pohybuji polovzp?imen? jen po zadnich kon?etinach, p?ednimi kon?etinami udr?uji
rovnovahu
. Neumi
plavat
, do vody nevstupuji.
[3]
[4]
Jsou to
v?e?ravci
, jsou v?ak specialn? p?izp?sobeni
strav?
s velkym podilem zraleho ovoce (asi 75 %) rozptyleneho po lese, proto denn? procestuji za potravou velke vzdalenosti.
Listy
,
vyhonky
strom? a ob?as
hmyz
, men?i
?ivo?ichy
a
vejce
maji jen jako dopln?k stravy. Jejich potrava vykazuje siln?
sezonni
a mistni vykyvy. Piji tak, ?e si omo?i chlupate ruce ve vod? nebo v mokrem listi a pak z nich vodu vysavaji.
[3]
[4]
Jsou po
v?e??anech
nejhlasit?j?i primati, maji v?t?inou
hrdelni
rezonan?ni vaky
. Svym hlasem, ktery je sly?et i do vzdalenosti 1,5 km v hustem lese, si v?ichni giboni v rannich hodinach ozna?uji
teritoria
, ?ika se, ?e ?zpivaji“. Zp?v
samice
je slo?it?j?i ne?
samce
, mnohdy zpivaji v
duetu
, ktere trva podle druhu 10 a? 20 minut. Jednotlive druhy gibon? lze rozeznat podle druhu pisn? a doby projevu, pisn? se staly d?le?itym nastrojem v ur?ovani jejich
systematickeho za?azeni
. K zahan?ni sok? pou?ivaji krom?
hlasovych
projev? i r?zne grimasy a vyhr??ne postoje. Zcela jinymi zvuky se dorozumivaji v rodin?.
Stejn? jako u mnoha opic probiha u nich i dotekova komunikace, spo?ivajici nap?. ve vzajemnem ?ist?ni srsti.
[3]
[4]
Giboni jsou jedni mala z primat?, kte?i ?iji
monogamn?
, m??eme u nich hovo?it o
rodin?
, mimorodinne ?zalety“ jsou velice vzacne. Rodina se sklada ze samce, samice a mla?at, kterych nebyva vice ne? ?est. Partnersky par ?ije spolu po mnoho let, odrostlej?i mla?ata z rodiny odchazeji s cilem nalezt si partnera a obsadit n?jake uzemi.
Rodina ?ije na
teritoriu
velikem 20 a? 40 ha, p?i?em? teritoria se mohou p?ekryvat. Vzajemne p?tky rodin jsou ?etne, ale v?t?inou nekrvave. U?astni se jich pouze samci a bu? na sebe jen hledi a mimicky si vyhro?uji, nebo se ritualn? odhan?ji p?es ?hranice“ sem a tam. Giboni jsou siln? zavisli na svem uzemi a nest?huji se pry?, ani kdy? je ?jejich“ les devastovan. To d?la gibony siln? zranitelne.
Vstavaji s
rozedn?nim
, dopoledne se krmi, p?es poledni horko odpo?ivaji v chladku a pote se op?t krmi a? do ve?era. Mezitim hlasit? volaji a odpovidaji i na cizi volani. S nastupem
soumraku
usedaji spole?n? na strom?, nejmlad?i mlad? v naru?i otce, v?t?i u samice a star?i ji? i na jinem strom?. Na rozdil od jinych opic dosp?li nebuduji
hnizdo
, ale spi sedice vzp?imen? na sedacich mozolech ve vidlici v?tve.
Samice je
b?ezi
okolo 200 dn? a mla?ata, ktera se ihned po narozeni dr?i matce na b?i?e,
koji
tem?? dva roky. Mlad? se rodi hole krom? male chocholky na temeni hlavy. Prvni narostla srst je v?t?inou sv?tla, po prvem roku se p?ebarvuji do dosp?leho ?atu. Pozd?ji je samci u?i sbirat potravu a ochra?ovat uzemi. Mla?ata maji v chovani hodn? vrozeneho, ale take se mnohe b?hem dospivani
nau?i
od dosp?lych. Pohlavn? dospivaji asi v 6 a? v 8 letech (samci o n?co d?ive). Mla?ata se sna?i zpivat jako jejich rodi?e, p?i?em? do doby dosp?losti mladi same?ci zpivaji jako samice.
[1]
[3]
[4]
Podle
?erveneho seznamu IUCN
:
- za
kriticky ohro?ene
druhy jsou pova?ovani: gibon b?lolici, gibon ?erny, gibon hainansky a gibon vychodovietnamsky,
- za
ohro?ene druhy
jsou pova?ovani: gibon b?lobrady, gibon ?ervenolici, gibon hulok, gibon kapovy, gibon lar, gibon maly, gibon Muller?v, gibon st?ibrny a gibon tmavoruky,
- za
zranitelny
druh je pova?ovan gibon hn?doh?bety.
[5]
Giboni se do?ivaji v p?irod? odhadem 25 a? 35, v zajeti a? 45 let. N?ktere druhy se daji v zajeti snadno ocho?it, nap?. gibon lar, a jsou take ve volne p?irod? pom?rn? po?etni. Jini, nap?. gibon hainansky, pat?i k nejohro?en?j?im primat?m, ?ije pouze na malem uzemi a vlivem
odles?ovani
a
pytlactvi
jeho stavy zna?n? poklesly. Organ? gibon? je take pou?ivano p?i vyrob? lek? tradi?ni asijske
mediciny
.
[2]
- rod
gibon
(
Hoolock
) Haimoff et al., 1984
- rod
gibon
(
Hylobates
) Illiger, 1811
- rod
gibon
(
Nomascus
) Miller, 1933
- Nomascus annamensis
Van Ngoc Thinh, Alan R. Mootnick, Vu Ngoc Thanh, Tilo Nadler, Christian Roos, 2010
- gibon b?lolici
(
Nomascus leucogenys
) Ogilby, 1840
- gibon ?erny
(
Nomascus concolor
) Harlan, 1826
- gibon ?lutolici
(
Nomascus gabriellae
) Thomas, 1909
- gibon hainansky
(
Nomascus hainanus
) Thomas, 1892
- gibon ?ernochocholaty
(
Nomascus nasutus
) Kunckel d’Herculais, 1884
- Nomascus siki
Delacour, 1951
- DOBRORUKA, Lud?k.
Zvi?ata celeho sv?ta
. Svazek 5. [s.l.]: Statni zem?d?lske nakladatelstvi, 1979.