Fagot
je dechovy d?ev?ny hudebni nastroj se strojkem z dvojiteho t?tinoveho platku. Vznikl v
Italii
v
17. stoleti
, jeho nazev pochazi z italskeho
fagotto
? svazek, otep. Zpravidla je vyroben z javoroveho d?eva.
Pr??ez nastrojem
?asti fagotu
Fagotove strojky
Fagot se sklada z ?esti ?asti:
(a)
Hlavice
(zvana te?
komin
)
(b)
Basova roura
(
basova h?l
)
(c)
K?idlo
(d)
Bota
(
koleno
,
dvojita roura
)
(e)
Eso
, zakon?ene
strojkem
Hlavice je nasazena na basove rou?e, ktera je spolu s k?idlem upevn?na na bot?; jednotlive ?asti viz obrazek vpravo dole. Na ?astech (a) ? (d) se nachazi klapky, ktere stejn? jako u ostatnich dechovych nastroj? m?ni delku vzduchoveho sloupce a tim i vy?ku tonu. Fagoty se vyrab?ji nej?ast?ji z
javoroveho
d?eva, francouzsky typ z
palisandru
, vyvrt je konicky, stejn? jako u
hoboje
nebo
saxofonu
. Na bot? je p?ipevn?na podp?ra prave ruky, ktera umo??uje hrani v?emi p?ti prsty. Do k?idla je zasazeno eso, ktere se vyrabi z r?znych druh? kov?: niklova mosaz,
mosaz
,
st?ibro
apod. Fagotiste maji n?kolik r?zn? dlouhych es (takto je mo?ne fagot hrub? naladit), mirnym povytahovanim esa se fagot dola?uje.
Nastroj je dlouhy 1,35 m, celkova delka vzduchoveho sloupce je ale 2,59 m ? vychazi ze strojku a pokra?uje p?es eso, k?idlo, botu, basovou rouru do hlavice.
U fagotu se neujal Boehm?v system a dnes se tak?ka vyhradn? pou?iva jen
Heckel?v hmatovy system
.
Samotny zvuk fagotu se tvo?i ve strojku p?ipevn?nem na esu. Proudem vzduchu z ust se strojek periodicky rozkmita a kmity se p?enesou na cely nastroj. Stejn? jako u dal?ich d?ev?nych nastroj? se strojek vyrabi z
trst? rakosovite
(
Arundo donax
), p?ibuzne
rakosu
. Vyb?r strojku je velice d?le?ity, ma obrovsky vliv na kvalitu tonu. Strojek vydr?i v pr?m?ru jeden a? ?est tydn? hry, pote se musi vym?nit. Strojky si proto ?asto vyrab?ji hra?i sami.
Fagot ma neoby?ejne vyrazove a zvukomalebne vlastnosti. V nejni??ich polohach je jeho ton bru?ivy, hlubokymi tony skladatele ?asto vyjad?uji tragiku ?i ponurost.
Staccatem
v nizkych polohach ale lze take vyjad?it komi?nost. V jedno?arkovane oktav? ma fagot nejbohat?i ton, pomoci n?j se ?asto vyjad?uje lyricka nebo milostna nalada. Nejvy??i tony maji utly zvuk.
Fagot je lad?n v C. Nejni??i ton je kontra B, ale od konce 19. stoleti skladatele ob?as pou?ivaji i kontra A, ktere se da zahrat pomoci specialni zv?t?ene hlavice. Jeji pou?ivani ale negativn? ovliv?uje zvukove vlastnosti nastroje, proto je pou?ivana jen v nutnych p?ipadech. Profesionalove bez problem? zvladaji hrat tony do e², jako hratelne se je?t? uvadi a², vy??i tony se daji zahrat jen s velkymi obti?emi.
Notovy zapis pro fagot je nej?ast?ji v
basovem kli?i
, ale v del?ich pasa?ich se pou?iva i
tenorovy
nebo
houslovy kli?
.
Ve st?edov?ku se pou?ivaly hluboke dvouplatkove nastroje, byly je?t? vyrab?ny z jednoho kusu d?eva jako
basovy bomhart
nebo
raket
. P?imym p?edch?dcem moderniho fagotu je
dulcian
.
Fagot vznikl v 17. stoleti, kdy za?ali nastroja?i stav?t p?vodni dvouplatkove nastroje z vice kus? d?eva, novy nastroj se italsky ozna?oval jako
fagotto
(svazek). Takto se mohla zvy?it preciznost opracovani (ji? se nemusel vrtat jen jeden velky kus d?eva, ale vice men?ich), co? m?lo za nasledek vyrazne zkvalitn?ni tonu. Fagot se take stal mimo?adn? skladnym, na rozdil od dal?ich basovych nastroj? jako nap?.
kontrabas
nebo
kontrafagot
, ktery nelze rozlo?it do vice ?asti.
P?vodn? m?l fagot jen n?kolik klapek a vice direk, postupn? k n?mu byly p?idavany dal?i klapky umo??ujici p?edev?im hrani vy??ich ton?. N?mecky nastroja?
Johann Adam Heckel
vynalezl ve 30. letech 19. stoleti novy klapkovy system pro fagot, ktery se na v?t?in? nastroj? pou?iva dodnes. Jen ve
Francii
se ob?as pou?iva odli?ny
Buffet?v system
, s kterym se sice snaze dosahne vy??ich ton?, ale zvuk fagotu je pon?kud men? syty.
- Kontrafagot
(poprve zkonstruovany v r.
1620
v Berlin?), se stejnou notaci, zni ale o oktavu ni?e.
- Kvintovy fagot
(neboli tenorovy), te? zvany
fagottino
, lad?ny in G ? tedy o kvintu vy?e; ma men?i rozte? direk a klapek a pou?iva se zejmena pro vyuku d?ti.
- Dale byl zkonstruovan
kvartovy fagot
, lad?ny o kvartu ni?e, a
subkontrafagot
, lad?ny o kvartu ni?e ne? kontrafagot. Oba tyto fagoty se dnes ji? nepou?ivaji.
Edgar Degas:
L’Orchestre de l’Opera
V
baroku
je?t? moderni fagot neexistoval, skladatele komponovali solove skladby pro jemu p?ibuzne basove dvouplatkove nastroje. 40 fagotovych koncert? od
Antonia Vivaldiho
je psanych p?vodn? pro
dulcian
. Prvni d?le?ite dilo pro moderni fagot je
Telemannova
Sonata f moll
, dal?i d?le?ite barokni skladby pro tento nastroj zkomponovali
Johann Friedrich Fasch
,
Joseph Bodin de Boismortier
a
Benedetto Marcello
.
Nejznam?j?i klasicistni a ran? romanticke fagotove koncerty slo?ili
Wolfgang Amadeus Mozart
,
Carl Maria von Weber
a
Johann Nepomuk Hummel
, dal?i d?le?ita fagotova dila zkomponovali
Jan K?titel Va?hal
,
Karel Stamic
nebo
Franz Danzi
.
Po Heckelov? reform? fagotu v 30. letech 19. stoleti se fagot ?im dal vice prosazoval jako solovy nastroj. Nejd?le?it?j?i dila pro moderni fagot slo?ili
Camille Saint-Saens
,
Paul Hindemith
,
Alexandre Tansman
nebo
Richard Strauss
.
Fagot ma d?le?itou ulohu v mnoha dechovych komornich dilech, kde je nej?ast?ji nejhlub?im nastrojem. Objevuje se te? ve smi?enych souborech (dechove a smy?cove nastroje), nap?iklad v dilech
Franze Schuberta
nebo
Ludwiga van Beethovena
. Existuje take mnoho trii a duet s fagotem jako jednim z nastroj?.
V
renesanci
a
baroku
hral fagot tak?ka vyhradn?
generalbas
, spolu s
violoncellem
,
kontrabasem
a
cembalem
. Od klasicismu ji? m?l fagot daleko vice melodickych funkci spolu a skladatele za?ali vyu?ivat jeho zvukomalebnych vlastnosti k vykresleni r?znych nalad.
V klasickem komornim orchestru jsou p?itomny dva fagoty, v symfonickem je?t? jeden kontrafagot.