Nina Vangeli (* 17. ?ijna 1946 , Praha ) je p?edni divadelni a tane?ni publicistka sou?asne ?eske kulturni sceny, divadelni a operni re?iserka, choreografka, p?ekladatelka. Zam??uje se zejmena na sou?asny tanec, alternativni tanec a divadlo a tzv. cross-over. Celo?ivotn? se zam??uje take na parateatralni, pomezni divadelni projevy, fenomen hry a divadelni experiment, obecn? na tanec ve v?ech jeho mnohostrannych kulturnich p?esazich. P?i sve praci ?erpa mimo jine z jungovskeho my?leni a modernich poznatk? divadelni antropologie.

Absolvovala obor divadelni v?da na Filosoficke fakult? Univerzity Karlovy v dob? rozkv?tu tzv. t?eti divadelni vlny, proudu nonkonformniho divadla kladouciho d?raz na pohybove vyjad?eni.

Re?ijni ?innost [ editovat | editovat zdroj ]

Dlouholeta vedouci undergroundove divadelni skupiny sedmdesatych a osmdesatych let Studio pohyboveho divadla Praha p?sobiciho v Branickem divadle pantomimy, ktera pracovala ve stylu fyzickeho divadla.

Prvnim jejim dilem byla experimentalni inscenace Na Leara (1974) s motivem ritualni krutosti d?tskych her, kde vykrystalizovalo jedno ze zakladnich temat v?ech jejich dal?ich inscenaci, st?et ritualu a banality. ?lo o kolektivni projekt student? divadelni v?dy a teenager?-neherc? ve spolupraci se skupinou Kruh. Inscenace obdr?ela hlavni cenu sout??e ?ramkova Pisku.

Nasledujicimi inscenacemi re?irovanymi spole?n? s V. Martincem v souboru K?esadlo byly nap?. Naivni mysterium Ze ?ivota hmyzu (1974), Tanec svateho Vita (1975) s pou?itim textu biblicke knihy Kazatel , Jako aneb putovani za tajemnymi svitky Tripitaka (1975) na nam?t stare ?inske legendy s pou?itim zenovych aforism? (1975). Tuto serii inscenaci ukon?il zakazu ?innosti tohoto souboru v roce 1976 ze strany ?eskych u?ad?, ktery zavr?il negativni pozornost, ktere se pro sv?j experimentalni charakter soubor z jejich strany po dobu sve existence t??il.

Na ?innost K?esadla ideov? p?imo navazala i v samostatne tvorb? se souborem Studio pohyboveho divadla od roku 1977. Je?t? ve spolupraci s V. Martincem re?irovala inscenace Prom?ny podle Ovidia (1977) a Knihy mrtvych stareho Egypta (1978), zde navic ve spolupraci s prof. dr. J. Kopeckym , jeho? dlouholeta prace na rekonstrukci zlomk? stareho egyptskeho dramatu se stala zakladem teto inscenace.

Samostatn? pak re?irovala inscenace Laska a magie v mamin?in? kuchyni (1981) ? zpracovani stejnojmenne hry o ritualnich vra?dach italske filmove re?iserky Liny Wertmullerove , Labyrint sv?ta a raj te? (1982) ? teatralizovane cvi?eni se zavazanyma o?ima s maximalnim improviza?nim narokem, Bou?e (1983) ? karnevalove volani po svobod? podle Shakespeara , Lu?avka kralovska (1984) ? se scena?em sestavenym z autentickych sn? u?inkujicich herc?, Mezopotamie ? martyrologie slova na text stejnojmenne basnicke sbirky Richarda Weinera (1936) a Requiem (1987). Posledni zmin?na inscenace ? funeralni vize ?eske spole?nosti na hudbu Antonina Dvo?aka ? byla jeji nejusp??n?j?i inscenaci. S touto inscenaci Studio pohyboveho divadla hostovalo ve Francii, Rakousku, Belgii ?i Slovensku. Dale nasledovala inscenaci No , parafraze t?i japonskych her v klasickem stylu ?no“ s pou?itim Tartiniho sonat. Posledni inscenaci tohoto souboru pak bylo Bardo Thedol (1991), inspirovaneho Tibetskou knihou mrtvych .

Alternativni p?istupy tohoto souboru lze ukazat na p?ikladu realizovaneho pobytu jeho ?len? v ustavu pro mentaln? zaostalou mlade?, vedenem jepti?kami ?adu vor?ilek v Poustevn? v severnich ?echach, kde se herci pokou?eli o navazani nonverbalniho kontaktu s d?tmi za pomoci divadelnich technik. Zku?enosti z tohoto experimentu byly ?aste?n? zachyceny v knize dr. B. Bla?ka Krasa a bolest , z jeho? podn?tu k nav?t?v? v Poustevn? do?lo.

V pohybove oblasti spolupracovala nap?. se slovenskym re?iserem Romanem Polakem na inscenaci Dotyky a spojenia a na inscenaci Dvoji nestalost . Jako choreografka se podilela spole?n? s Petrem Zuskou a Simone Sandronim na inscenaci Petra Tyce Znasoben? sam (1998). ^[1]

Dal?i re?ii byly Cesty k prosperit? aneb Vra?da nepot?ebuje reklamu v ?eskobud?jovickem Divadle M s vlastnim textem na tema objednane matkovra?dy nezletilymi podle udalosti, ktera ot?asla ?eskou spole?nosti 90. let.

Operni re?ie [ editovat | editovat zdroj ]

V 90. letech vytvo?ila take n?kolik opernich re?ii. V Ope?e Mozart spolupracovala na mnohokrat reprizovanem p?edstaveni Best of Mozart , serii mozartovskych klip? v postmodernim duchu.

Pro Operu Mozart zre?irovala take ?politickou“ operu Ministr , dilo soudobeho britskeho skladatele, filosofa a politologa Rogera Scrutona.

V roce 1997 pak zre?irovala operu Lucia di Lammermoor Gaetana Donizzetiho v plze?skem Velkem divadle .

Zde take v roce 1999 zre?irovala take Mefistofela od Arriga Boito.

V roce 2003 zre?irovala operu Emila Viklickeho Mach?v denik aneb Hynku, jak si to p?edstavuje? na scen? Divadla Kolowrat Narodniho divadla.

Publicisticka ?innost [ editovat | editovat zdroj ]

Publika?ni ?innosti se sm?la v?novat a? po zm?n? re?imu v roce 1989.

Od zalo?eni spolupracuje s ?asopisem Sv?t a divadlo , kde se zabyva tane?nim a pohybovym divadlem. K obdobny temat?m p?ispiva do ?ady divadelnich a kulturnich periodik ( Prostor , Divadelni noviny , Tane?ni listy , Medzi?asopis , Literarni noviny , Kavarna , A2 , Vokno a j.) i do denniho tisku ( Lidove noviny , Hospoda?ske noviny ).

Mezi lety 2000 ? 2004 p?sobila jako vedouci redaktorka revue pro sou?asny tanec Tane?ni zona .

V roce 2003 p?evzala cenu festivalu P?i?ti vlna/Next wave za publicisticky po?in roku.

P?isp?la do feministicke publikace Nove ?teni sv?ta (One Woman Press, 1999).

Je spoluautorkou (spole?n? s dr. L. Peti?kovou) ?itanky sv?tove choreografie 20. stoleti , zejmena uvodni sta? Dvacate stoleti ? stoleti renesance t?la a tance (Duncan Centre, 2005).

Do publicistickeho projektu Poetika literarniho dila 20. stoleti Akademie v?d (Torst 2001, 2005) p?isp?la do prvniho a t?etiho dilu kapitolami v?novanymi dramatu.

P?ekladatelska ?innost [ editovat | editovat zdroj ]

P?eklada z okruhu sveho publika?niho zajmu.

Z francouz?tiny:

• Kniha francouzskeho estetika, biologa a sociologa Rogera Cailloise , Hry a lide (Nakladatelstvi studia Ypsilon 1998).
• Podilela se na p?ekladu Slovniku divadelni antropologie E. Barby a N. Savarese (Divadelni ustav v Praze, 2001).
• P?elo?ila textovou p?edlohu Jeana-Clauda Carriera pro p?edstaveni Petra Brooka Mahabharata (Dilia, 1992).

Z ru?tiny:

• A. Veltman, Lunatik , Odeon 1976
• A. Pogorelskij, Ve?ery s panem dvojnikem , Odeon 1997
• L. F. ?ogin, Jazyk mali?skeho dila ? Konvencionalni povaha st?edov?keho um?ni , Odeon 1986
• Seznam d?l v  Soubornem katalogu ?R , jejich? autorem nebo tematem je Nina Vangeli

Je ?inna v ?ad? ve?ejnych i nevladnich kulturnich institucich. Byla ?lenkou Divadelni rady Ministerstva kultury ?R, figurovala v ?ad? porot r?znych festival? a sout??i (nap?. Cena Jarmily Je?abkove, Cena Alfreda Radoka). Byla ?lenkou grantove komise magistratu hl. m. Prahy pro oblast kultury a um?ni. P?sobi jako ?lenka rady ?eskeho centra International Theatre Institut. ^[2]

Vede pravidelnou rubriku Tane?ni panorama v ramci kulturniho po?adu Mozaika na ?eskem rozhlasu Vltava . ^[3]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]