V?eobecne volby ve Spojenem kralovstvi 1918

Z Wikipedie, otev?ene encyklopedie
V?eobecne volby ve Spojenem kralovstvi 1918
Stat Spojene kralovstvi Spojené království Spojene kralovstvi
Druh voleb v?eobecne
Volebni termin 14. prosinec 1918
P?edchozi volby 1910 (prosinec)
Nasledujici volby 1922
Volebni u?ast 57,2 %
Vysledky
Celkem 707 poslanc? v Dolni sn?movn?
pro v?t?inu t?eba 354
Andrew Bonar Law David Lloyd George Éamon de Valera
Andrew Bonar Law David Lloyd George Eamon de Valera
volebni lidr volebni lidr volebni lidr
Konzervativni strana koali?ni liberalove Sinn Fein
p?edchozi volby
271 mandat? (46,6%)

4 003 848 hlas?
p?edchozi volby
nova strana

1 396 590 hlas?
p?edchozi volby
nova strana

476 458 hlas?
38,4 % 13,4 % 4,6 %
379  mandat? 127  mandat? 73  mandat?
108 127 73
William Adamson H. H. Asquith George Barnes
William Adamson H. H. Asquith George Barnes
volebni lidr volebni lidr volebni lidr
Labouristicka strana Liberalni strana Narodni demokrate
p?edchozi volby
42 mandat? (6,4%)

2 171 230 hlas?
p?edchozi volby
272 mandat? (44,2%)

1 355 398 hlas?
p?edchozi volby
nova strana

156 834 hlas?
20,8 % 13,0 % 1,3 %
57  mandat? 36  mandat? 9  mandat?
15 236 9
Výsledky voleb podle volebních obvodů
Vysledky voleb podle volebnich obvod?
Složení Dolní sněmovny po volbách
Slo?eni Dolni sn?movny po volbach
Premier
P?ed volbami David Lloyd George ,
koali?ni liberalove
Po volbach David Lloyd George ,
koali?ni liberalove

V?eobecne volby ve Spojenem kralovstvi 1918 se konaly 14. prosince 1918 . Byly to prvni volby po prvni sv?tove valce a zarove? prvni volby v Britanii, kterych se mohla u?astnit cela dosp?la populace. [1] Ve volbach take poprve kandidovaly ?eny; zvolena byla Constance Markievicz za Sinn Fein , ta ov?em spolu s ostatnimi poslanci teto strany nezasedla v parlamentu .

Do voleb ?la stavajici vale?na koalice zahrnujici konzervativce , liberaly Lloyda George a men?i uskupeni. Kandidati koalice si mezi sebou rozdali ?kupony“, z nich? v?t?inu obdr?eli konzervativci. V konzervativnich kruzich vzbuzoval premier David Lloyd George ned?v?ru jako?to radikalni liberal, v roce 1910 inicioval serii da?ovych reforem limitujicich aristokracii, byl nicmen? respektovan jako vit?z valky, proto ho Konzervativni strana dal podporovala v k?esle ministerskeho p?edsedy. [2] Vlastni Liberalni strana , nepodporujici vladu s konzervativci, kandidovala samostatn? pod vedenim byvaleho premiera H. H. Asquitha .

Volby koalice jednozna?n? vyhrala s 53 procenty hlas? a 520 mandaty, ?im? dostala vlada zelenou na dal?i volebni obdobi. Z koalice ziskali 379 k?esel konzervativci, ?im? ziskali jasnou p?evahu nad koali?nimi liberaly se 127, Lloyd George si ale funkci premiera podr?el. A? dopadla asquithovska liberalni strana na hlasy o n?co lepe ne? jeji koali?ni prot?j?ek, u mandat? zaznamenala drtivy propad- o 236 na 36. Labouristicka strana si vyrazn? polep?ila o 15% hlas?, obsadila ale pouze 57 k?esel.

V druhem funk?nim obdobi nebyl Lloyd George men? aktivni. Vystav?l byty pro vale?ne veterany a zreformoval poji?t?ni proti ztrat? zam?stnani, rozpory uvnit? koalice se ale postupn? prohlubovaly. Neshody vyvrcholily kolem skandal? ohledn? korupce p?i ud?lovani ?lechticky titul? a ?adu Britskeho imperia v roce 1922 , kdy konzervativci vystoupili z koalice a konaly se v?eobecne volby , po kterych nastoupila konzervativni vlada. [3]

Irsko [ editovat | editovat zdroj ]

Souvisejici informace naleznete take v ?lanku Britsko-irska valka .

Po p?edchozich volbach stala liberalni Asquithova vlada na podpo?e umirn?ne Irske parlamentni strany , ktera si kladla za cil irskou autonomii (?Home Rule“) a se 74 poslanci byla v Irsku dominantni. Kv?li odporu Ulsteru ale otazka autonomie za?ala vaznout a parlamenta?i pod vedenim Johna Redmonda se ocitli pod palbou kritiky z nacionalistickych kruh?. Otev?enemu povstani zabranilo vypuknuti sv?tove valky , nap?ti v zemi ale sililo. [4]

vysledky v Irsku

Po velikono?nim povstani v roce 1916 se nalada obyvatel definitivn? p?iklonila k radikal?m ze Sinn Fein . Ti naprosto p?ebrali voli?e parlamentni strany a obsadili v?echny k?esla v ji?nim Irsku (celkem 73). Nov? zvoleni poslanci odmitli nastoupit do Westminsteru , ustavili se jako Dail Eireann - Irsky sn?m a zavazali se podporovat nezavislou Irskou republiku . Do ?ela Dailu se postavil Eamon de Valera a Michael Collins vedl ozbrojeny odpor proti Brit?m. Irska valka za nezavislost za?ala roku 1919 a trvala do ?ervence 1921 , kdy byla vyjednana mirova smlouva, kde Irsko bylo ustaveno jako britske dominium a de facto nezavisly stat. [5]

Vysledky [ editovat | editovat zdroj ]

vysledky v Londyn?
379 127 73 57 36 35
Konzervativci koal. Lib SF Lab Lib O
Strana Lidr Mandaty Hlasy
Po?et v % +/- Po?et v %
Koali?ni vlada
Konzervativni strana Andrew Bonar Law 379 53,6% 108 4 003 848 38,4%
koali?ni liberalove David Lloyd George 127 18,0% 127 1 318 844 12,6%
koali?ni narodni demokrate George Barnes 9 1,3% 9 156 834 1,5%
koali?ni labouriste - 4 0,5% 4 40 641 0,4%
koali?ni nezavisly - 1 0,1% 1 9 274 0,1%
Koali?ni vlada celkem David Lloyd George 520 73,6% 249 5 529 441 53,0%
Strany mimo koalici
Labouristicka strana William Adamson 57 8,1% 15 2 171 230 20,8%
Liberalni strana Herbert Henry Asquith 36 5,1% 236 1 355 398 13,0%
Sinn Fein Eamon de Valera 73 10,3% 73 476 458 4,6%
Irska parlamentni strana John Dillon 7 1,0% 67 226 498 2,2%
nezavisli labouriste - 2 0,3% 2 116 322 1,1%
nezavisli - 2 0,1% 2 105 261 1,0%
Narodni strana Henri Page Croft 2 0,3% 2 94 389 0,9%
nezavisli za NFDSS James Hogge 0 0,0% ? 0 58 164 0,6%
Co-operative Party William Henry Watkins 1 0,1% 1 57 785 0,6%
nezavisli konzervativci - 1 0,1% ? 0 44 637 0,4%
Labouristi?ti unioniste Edward Carson 3 0,4% 3 30 304 0,3%
nezavisli liberalove - 1 0,1% 1 24 985 0,2%
ostatni 2 0,3% 143 828 1,4%
Hlasy
Konzervativci
38,4 %
Labouriste
20,8 %
Liberalove
13,0 %
koal. liberalove
12,6 %
Sinn Fein
4,6 %
nezavisli
2,5 %
ostatni
5,9 %
Mandaty
Konzervativci
53,6 %
koal. liberalove
18,0 %
Sinn Fein
10,3 %
Labouriste
8,1 %
Liberalove
5,1 %
Narodni dem.
1,3 %
ostatni
3,7 %

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

  1. JOHNSON, Paul: D?jiny anglickeho naroda . Weidenfield and Nicolson, 1985. (str. 374)
  2. WASSON, Ellis: D?jiny moderni Britanie od roku 1714 po dne?ek . Blackwell Publishing Ltd., 2010. (str. 291)
  3. Wasson, str. 292.
  4. MOODY, Theodore W.; MARTIN, Francis X. a kol.: D?jiny Irska . Mercier Press Ltd., Cork, 1994. (str. 237)
  5. D?jiny Irska , str. 239.

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]