Svoboda je mo?nost, p?ipadn? take schopnost volit, rozhodovat a jednat ?podle sve v?le,“ a? je jakakoli a nest za to p?im??enou odpov?dnost. Podle W. Weischedela znamena ?volny prostor mo?nosti volby, v jeho? ramci m??e ?lov?k rozhodovat sam o sob? za sebe sama.“ ^[1] Tato podstatna mo?nost ?lov?ka, p?ipadn? i jinych ?ivych bytosti ^[2] v tradi?nim pojeti je ov?em omezena

• fyzicky, nap?iklad gravitaci;
• zven?i, nap?iklad autoritou rodi??, spole?nosti, statem, bohem.
• zevnit?, nap?iklad sni?enou p?i?etnosti, intoxikaci, navykem a podobn?.

Proto se n?kdy rozli?uje mezi svobodou vnit?ni a vn?j?i, i kdy? ve skute?nosti jde spi? o povahu p?eka?ek a zabran, ktere svobodu omezuji.

Vym?ry svobody [ editovat | editovat zdroj ]

Svoboda je velmi ?iroky pojem a proto?e ma pro ?lov?ka zasadni vyznam, jeji obsah se take r?zn? m?ni. V?t?ina vym?r? ji odvozuje negativn? z nep?itomnosti omezeni, p?ipadn? natlaku, donuceni jinou osobou. Podle Websterova slovniku je to ?absence p?eka?ek, omezeni, zajeti nebo utlaku“. ^[3] To ma dobry smysl, pokud ?svobodu“ chapeme pouze jako svobodu spole?enskou a politickou; b??n? mluvime o svobodne spole?nosti, svobod? pohybu, slova nebo shroma??ovani a rozumime tim prav? absenci natlaku ?i p?eka?ek, p?edev?im ze strany statu .

Ani v tomto smyslu to v?ak nem??e znamenat ?svobodu“ jezdit vlevo, krast nebo vra?dit ? jinymi slovy ohro?ovat druhe. Francouzsky filosof Roger Garaudy ironicky mluvi o ?svobod? svobodne li?ky ve svobodnem kurniku“. Immanuel Kant proto soudi, ?e svoboda ve spole?nosti je mo?na jen v ramci prava jako?to ?souhrnu podminek, za nich? lze libov?li jednoho slou?it s libov?li druheho podle obecneho zakona svobody“ ^[4] a rozli?uje mezi ?libov?li“ ( Willkur ) a svobodou.

Individualni rozhodovani a jednani je tedy omezeno nejen vn?j?imi podminkami (nap?. zam?enymi dve?mi nebo nedostatkem pen?z), ale take ohledem na svobodu druhych . Z povahy lidske osoby a jeji svobody ov?em plyne, ?e u vlastnich, nevynucenych rozhodnuti a jednani nese take odpov?dnost za d?sledky. Ne?adouci ?libov?le“ je proto omezovana p?edev?im hrozbou trest? , ale svobodu ?lov?ka omezuje i vlastni neochota odpovidat za jeho d?sledky. Friedrich Nietzsche proto rozli?il mezi ?svobodou od n??eho“ ? nap?iklad n?jakeho omezeni ? a ?svobodou k n??emu“, tj. odvahou pro n?co se rozhodnout a n?co u?init v souladu s vlastnimi hodnotami a na jejich obranu. Prvni z nich znamena jen p?ile?itost pro svobodne jednani, kde?to teprve vlastnimi rozhodnutimi a ?iny ji ?lov?k uskute??uje. ^[5]

Svoboda se n?kdy vymezuje jako mo?nost volby . Skute?ne mo?nosti volby jsou ov?em omezene tim, jake mame p?ed sebou alternativy. Henry Ford pry ?ikal, ?e si u n?ho m??e ?lov?k vybrat auto jakekoli barvy, pokud to bude ?erna. Kde jsem odkazan na vyb?r z p?edem danych mo?nosti, jsou moje mo?nosti z povahy v?ci omezene a ani v tom nejv?t?im obchod? nenajdu v?dycky to, co bych cht?l. Podobn? je tomu i p?i sebe demokrati?t?j?ich volbach.

Svoboda od donuceni (dobrovolnost) [ editovat | editovat zdroj ]

Svobodu jednotlivce ve spole?enskych vztazich lze chapat jako absenci donuceni ostatnimi lidmi. ?lov?k se rozhoduje dobrovoln? (v souladu se svou v?li) tehdy, neni-li jinym ?lov?kem k rozhodnuti donucen za pou?iti fyzickeho nasili ?i jeho hrozby (agrese) nebo manipulace.

Svoboda ?lov?ka je v tomto vyznamu vychozim stavem, ktery trva, dokud neni naru?en agresi n?koho dal?iho. Podstatou neni mo?nost volby , ale absence nasilneho odep?eni mo?nosti volby . Svoboda proto neni ztoto?nitelna s moci - i upln? bezmocneho ?lov?ka lze ozna?it za zcela svobodneho, a naopak i ten nejmocn?j?i m??e byt nesvobodny.

Takto je svoboda interpretovana politickymi filosofii liberalismu a libertarianismu . Libertariani pova?uji za agresi jakykoli utok (iniciaci nasili) proti legitimnimu vlastnictvi jineho ?lov?ka, p?i?em? ka?dy v?dy vlastni sam sebe (sve t?lo) a je tedy odpov?dny za ve?kere sve jednani ( Princip neagrese ).

Pro libertariany je tedy svoboda v politickem smyslu definovana jako mo?nost d?lat si za sve prost?edky a na svem majetku cokoliv, co (nad miru p?im??enou okolnostem), nezasahuje do analogickeho vykonu svobody jineho. Svoboda tedy velmi uzce souvisi s vlastnickym pravem .

Hodnota svobody (mit rad nezavislost)  [ editovat | editovat zdroj ]

Tato hodnota spo?iva v touze po nezavislosti. Pro zastance teto hodnoty je d?le?ite mit volnost a v?domi, ?e se doka?i postarat sami o sebe, p?ipadn? o sve nejbli??i. Tato touha po nezavislosti se samoz?ejm? projevuje krom? jejich pro?ivani take v jejich chovani a jednani. Jako dospivajici mohou usilovat o to, ziskat nezavislost na rodi?ich d?ive ne? jejich vrstevnici, mohou chtit hodn? cestovat, nemuseji chtit uzavirat vztahy, ktere by mohli pova?ovat za omezujici jejich svobodu, ?i nemuseji chtit setrvavat v jiste a stabilni praci, ve ktere by m?li v?e jasn? stanoveno. Ve zdravem pojeti m??e tato hodnota p?edstavovat pot?ebu volnosti, ktera se v?ak projevuje chapanim okoli a akceptovanim zodpov?dnosti a povinnosti, ktere jsou v?dy ruku v ruce spojene se svobodou. Na druhe stran? v nezdravem pojeti je v?dy p?itomna velmi silna pot?eba svobody a nezavislosti, jevici se v?ak misty jako anarchisticka tendence. Lide v nezdravem pojeti teto hodnoty mohou na jedne stran? svobodu vy?adovat, na druhe se v?ak z?ikat odpov?dnosti, p?ipadn? ji p?esouvat na n?koho nebo n?co jineho. A v extremn? nezdravem p?ipad? stoupenci teto hodnoty mohou uplat?ovat principy anarchie, tedy ?v?e je dovoleno“ a ?a? si ka?dy poradi sam, jak umi“. V?t?inou v?ak tyto tendence trvaji do doby, ne? se negativni aspekt tohoto nastaveni dotkne jich samotnych. ^[6]

Hra jako model svobody [ editovat | editovat zdroj ]

Sve p?edstavy o idealni svobod? si mnohe kultury vt?lily do r?znych her , zejmena soupe?ivych. Soupe?iva hra je idealizovany model ?ivota s konflikty, vyd?leny z okolni skute?nosti (v prostoru h?i?t?m nebo ?achovnici, v ?ase pi??alkou rozhod?iho nebo gongem), kde ?lov?k nemusi mit strach z d?sledk? (i kdy? prohraje, nic se mu nestane), proto?e hra ma spravedliva pravidla , p?ipadn? i rozhod?iho. ^[7] V soupe?ive h?e se st?etavaji dv? svobody, ktere ob? cht?ji vyhrat, hra?i si navzajem ?p?ihravaji“ co nejobti?n?j?i p?ile?itosti a navzajem se tak nuti k co nejlep?im vykon?m.

Na modelu hry je vid?t n?kolik d?le?itych moment? svobody.

• Protihra? neomezuje moji svobodu, ale naopak mi k ni dava p?ile?itost.
• Svoboda mezi lidmi nutn? vy?aduje pravidla , na n?? se lze spolehnout.
• Pravidla musi byt spravedliva, aby si v?ichni dob?e zahrali.
• Dobra pravidla svobodu hra?? nijak neomezuji, ale teprve umo??uji.

N?co velmi podobneho zna ka?dy ?idi? z vlastni zku?enosti: tam, kde neplati pravidla, jen ?ilenec by se odva?il vyjet na dalnici. I v kolektivnich hrach odpovida za poru?eni pravidel jednotlivy hra? (?luta karta), d?sledky p?estupku v?ak postihuji cele mu?stvo (vylou?eni, trestny kop). Neni tedy nahoda, ?e zejmena kolektivni hry odjak?iva pat?ily k vychov?, nap?iklad v anglosaskych zemich, a zku?enost, kterou v nich mlady ?lov?k ud?lal, se pak promita i do b??neho provozu spole?nosti. Bez zku?enosti s hrou by se sotva n?kdo odva?il zavest model svobodne spole?nosti, ktera nepot?ebuje despotu a ?idi se pouze pravidly. ^[8]

D?jiny pojmu [ editovat | editovat zdroj ]

?ecky pojem svobody p?vodn? znamenal jen spole?enske postaveni ?lov?ka, ktery svoji ob?ivou na nikom nezavisi, a odli?oval ho od zavisleho otroka . ?Kdo dava bezpe?i p?ednost p?ed svobodou, je po pravu otrok“ ( Aristoteles ). Stoikove zd?raznili ?vnit?ni“ svobodu ?lov?ka, ktery doka?e rozumem krotit sve choutky a ovladat va?n?. Na to navazal Pavel z Tarsu : svobodu ohro?uje ?otroctvi h?ichu“, tj. vnit?ni neschopnost jednat spravn?. K?es?anstvi postupn? prosadilo, ?e jistou miru svobody pot?ebuje ka?dy ?lov?k, aby mohl odpovidat za sv?j ?ivot p?ed Bohem. O tom, jak dalece je ?lov?k sam vnit?n? svobodny a ma tedy svobodnou v?li , pochyboval v 16. stoleti Martin Luther a vyvolal tak d?le?itou polemiku.

Od pozdniho st?edov?ku vystupuji do pop?edi politicke svobody m?stskeho ?lov?ka a jejich ochrana p?ed despotismem, co? pozd?ji vedlo k deklaracim ?lidskych prav a svobod“ v americke a francouzske revoluci . Ob?anske a politicke svobody se zde chapou jako individualni a nezru?itelna ?i p?irozena prava ka?deho ob?ana. Na tomto zaklad? vznikla roku 1948 V?eobecna deklarace lidskych prav OSN.

Hlub?i promy?leni lidske existence od poloviny 19. stoleti ( Soren Kierkegaard ) vedlo k poznani, ?e ?lov?k se prost? musi rozhodovat, a? chce ?i nechce, a je tedy ?odsouzen ke svobod?“ ( Jean-Paul Sartre ). Fakticky rozvoj politickych svobod v zapadnich spole?nostech od 19. stoleti vedl n?meckeho sociologa G. Simmela k poznani, ?e ke ?t?sti tyto svobody samy nesta?i:

?Na?e doba je vcelku jist? svobodn?j?i ne? kterakoli d?iv?j?i, a p?ece ma z teto svobody tak malou radost.“ ^[9]

Karel Marx kritizoval formalni ob?anske svobody, proto?e nemaji cenu pro ?lov?ka, trpiciho nouzi a vyko?is?ovanim. Naopak zku?enost diktatur 20. stoleti znovu o?ivila zajem o politickou svobodu jako nutnou podminku dobre vlady i bezpe?nosti:

?Musime planovat nejen pro bezpe?i, ale take pro svobodu - p?inejmen?im proto, ?e jen svoboda m??e zajistit bezpe?i.“ ^[10]

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• R. Aron, Esej o svobodach . Bratislava 1992
• Z. Bauman, Svoboda . Praha 2003
• H. Bergson, ?as a svoboda . Praha 1994
• I. Berlin, ?ty?i eseje o svobod? . Praha 1999
• B. Brouk , O svobod? a demokracii . Londyn 1960 (in: B. Brouk: Zde trapno existovat , ed. V. A. Debnar, Brno 2008, str. 98-109)
• B. Brouk , Problem svobody v lidske kultu?e . In: Sv?dectvi , 1960, r. III, ?. 12, str. 300?323
• F. A. Hayek, Pravo, zakonodarstvi a svoboda . Praha 1994
• Ladislav Hejdanek , Svoboda a my?lenka lidskych prav, in: Havel je uhlik: filosof a politicka odpov?dnost ., Praha: Knihovna Vaclava Havla, 2009, s. 27?35, elektronicky zde .
• H. Jonas, Evoluce a svoboda. In: Lide m?sta 2/2005, str. 83?96
• K. R. Popper, Otev?ena spole?nost a jeji nep?atele I./II. Praha 1994
• J. Sokol, Jak vypada svoboda? In: J. Sokol ? Z. Pinc: Antropologie a etika . Praha 2003
• Murray Rothbard , Etika svobody . Praha 2009, ISBN   978-80-8638-955-4

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

• Liberalismus
• Libertarianismus

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu svoboda na Wikimedia Commons
• Slovnikove heslo svoboda ve Wikislovniku
• Tema Svoboda ve Wikicitatech
• (anglicky) Knihovna klasickych text? o svobod? a liberalismu Archivovano 8. 6. 2007 na Wayback Machine .