Simone Veilova
Simone Veilova (2008)
P?edsedkyn? Evropskeho parlamentu
Ve funkci: 17. ?ervence 1979  ?  19. ledna 1982
P?edch?dce	Emilio Colombo
Nastupce	Piet Dankert
Ministryn? zdravotnictvi Francie
Ve funkci: 29. b?ezna 1993  ?  18. kv?tna 1995
P?edseda vlady	Edouard Balladur
P?edch?dce	Bernard Kouchner
Nastupce	Elisabeth Hubert
Ve funkci: 27. kv?tna 1974  ?  4. ?ervence 1979
P?edseda vlady	Jacques Chirac Raymond Barre
P?edch?dce	Michel Poniatowski
Nastupce	Michel Poniatowski
Poslankyn? Evropskeho parlamentu
Ve funkci: 17. ?ervence 1979  ?  30. b?ezna 1993
Stranicka p?islu?nost
?lenstvi	Unie pro francouzskou demokracii
Rodne jmeno	Simone Annie Liline Jacob
Narozeni	13. ?ervence 1927 Nice Francie Francie
Umrti	30. ?ervna 2017 (ve v?ku 89 let) Pa?i? Francie Francie
Misto poh?beni	Pantheon (od 2018; 48°50′46″ s. ?. , 2°20′46″ v. d. )
Cho?	Antoine Veil
Rodi?e	Andre Jacob a Yvonne Steinmetz
D?ti	Jean Veil Pierre-Francois Veil Claude-Nicolas Veil
P?ibuzni	Denise Vernayova, Madeleine Jacob a Jean Jacob (sourozenci)
Alma mater	Pa?i?sky institut politickych v?d Pa?i?ska pravni fakulta
Profese	politi?ka , magistrat, advokatka a autorka
Ocen?ni	?estny doktor Princetonske univerzity (1975) Monismanienpriset (1977) ?estny doktor Bar-Ilanovy univerzity (1979) ?estny doktorat Hebrejske univerzity v Jeruzalem? (1980) Doctor honoris causa Univerzity v Edinburghu (1980) … vice na Wikidatech
Podpis
Commons	Simone Veil
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Simone Veilova , rozena Jacobova ( 13. ?ervence 1927 Nice ? 30. ?ervna 2017 ^[1] Pa?i? ), byla francouzska politi?ka a pravni?ka .

?ivot [ editovat | editovat zdroj ]

Narodila se v Nice v ?idovske rodin?. V roce 1944 byla cela rodina deportovana do koncentra?niho tabora Osv?tim a odtud do Bergen-Belsenu . V koncentra?nich taborech a v transportech ?id? zem?eli jeji matka, otec i bratr. ^[2]

Vystudovala pa?i?sky Institut d'etudes politiques a nejprve byla zam?stnana na u?ednich pozicich na ministerstvu spravedlnosti. ^[3]

V roce 1974 se stala prvni ?enou ve francouzske vlad? jako ministryn? zdravotnictvi v kabinetu premiera Jacquese Chiraca (1974?1979). Proslula p?edev?im zakonem z roku 1975 (tzv. ?Loi Veil“ ), ktery francouzskym ?enam umo?nil bez omezeni vyu?ivat institut interrupce .

Po svem zvoleni do Evropskeho parlamentu v roce 1979 byla hned zvolena jeho p?edsedkyni a stala se v?bec prvni ?enou v ?ele teto instituce. Funkci vykonavala do roku 1982, evropskou poslankyni byla do roku 1993. V ramci sveho p?sobeni v parlamentu stala nap?iklad v ?ele jeho liberaln? demokraticke frakce (1984?1989).

Nasledn? se vratila do vlady Edouarda Balladura , znovu do funkce ministryn? zdravotnictvi (1993?1995).

Od roku 1998 do roku 2007 byla ?lenkou Ustavni rady . Kritiku vyvolala tim, ?e se souhlasem ostatnich ?len? rady v roce 2005 p?eru?ila vykon sve funkce a v?novala se aktivn? kampani na podporu tzv. evropske ustavy . Potvrdila tak svou pov?st velke bojovnice za jednotnou Evropu, kterou se stala na zaklad? svych zku?enosti z druhe sv?tove valky. ^[4]

Kdy? v roce 2000 vznikla francouzska Nadace pamatky holocaustu, stala se jeji prezidentkou a z?stala ji a? do roku 2007, od te doby byla jeji ?estnou prezidentkou.

Kniha Mu?i si to take pamatuji ( francouzsky Les hommes aussi s'en souviennent ) obsahuje jeji texty a proslovy, v?etn? slavneho proslovu p?ed poslanci p?i p?edlo?eni zakona o interrupcich z roku 1975. Kniha vy?la v roce 2004. ^[5]

Soukromy ?ivot [ editovat | editovat zdroj ]

S man?elem Antoinem Veilem se vzali 26. ?ijna 1946 a m?li t?i syny: Jeana, Clauda-Nicolase a Pierra Francoise.

Vyznamenani a ocen?ni [ editovat | editovat zdroj ]

I diky svemu zakonu o interrupcich je vnimana jako vyznamna osobnost boje za prava ?en, co? ji take p?ineslo u?ast v prvni stovce ankety Nejv?t?i Francouz z roku 2005 .

Je prvni ?enou-nositelkou Ceny Karla Velikeho z roku 1981 ^[6] a ?estnych doktorat? na dvou desitkach univerzit po celem sv?t?.

V roce 2008 byla uvedena do Francouzske akademie . ^[7] Na me?i, ktery ka?dy ?len akademie dostava, jsou jako symboly vyryty jeji ?islo z koncentra?niho tabora Osv?tim, heslo francouzske revoluce Volnost, rovnost, bratrstvi a heslo Evropske unie Jednotna v rozmanitosti . ^[8]

Statni vyznamenani [ editovat | editovat zdroj ]

• velkok?i? ?adu za zasluhy ? Portugalsko, 31. ?ijna 1987 ^[9]
• velkok?i? ?adu prince Jind?icha ? Portugalsko, 26. b?ezna 1993 ^[9]
• velkok?i? ?adu ?estne legie ? 13. ?ervence 2012 ^[10]

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• Michel Sarazin: Une femme Simone Veil , Robert Laffont 1987.
• Maurice Szafran: Simone Veil: Destin, J'ai lu , Litterature Generale 1996.

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu Simone Veilova na Wikimedia Commons
• Seznam d?l v  Soubornem katalogu ?R , jejich? autorem nebo tematem je Simone Veilova
• Profil v listu Le Parisien Archivovano 4. 8. 2013 na Wayback Machine .

P?edsedove Evropskeho parlamentu
Spole?ne shroma?d?ni, Parlamentni shroma?d?ni	Paul-Henri Spaak ? Alcide De Gasperi ? Giuseppe Pella ? Hans Furler ? Robert Schuman ? Hans Furler
Parlament (jmenovany)	Gaetano Martino ? Jean Duvieusart ? Victor Leemans ? Alain Poher ? Mario Scelba ? Walter Behrendt ? Cornelis Berkhouwer ? Georges Spenale ? Emilio Colombo
Parlament (p?imo voleny)	Simone Veilova ? Piet Dankert ? Pierre Pflimlin ? Charles Henry Plumb ? Enrique Baron Crespo ? Egon Klepsch ? Klaus Hansch ? Jose Maria Gil-Robles ? Nicole Fontaine ? Pat Cox ? Josep Borell Fontelles ? Hans-Gert Pottering ? Jerzy Buzek ? Martin Schulz ? Antonio Tajani ? David Sassoli ? Roberta Metsolaova