Seleukia
(staro?ecky
Σελε?κεια
tj.
Seleukeia
, take
Seleukia nad Tigridem
) bylo vyznamne starov?ke m?sto v
Mezopotamii
, na uzemi dne?niho
Iraku
, v oblasti
Bagdadu
.
M?sto na plo?e 5,5 km² zalo?il kolem roku 305 p?ed na?im letopo?tem makedonsky vojak a prvni imperator Seleukovske ?i?e
Seleukos I. Nikator
. M?sto okupovalo a vypalilo je ?imske vojsko cisa?e Trajana od roku 116 n. l. po
dobyti Mezopotamie roku 117 je vypalilo. Nasledujici rok je cisa? Hadrian postoupil Parth?m a pote bylo p?estav?no v parthskem stylu. Roku 165 n. l. je zni?il
Lucius Verus
, resp. jeho general Avidius Cassius, stejn? jako protilehly
Ktesifon
.
O vice ne? ?edesat let pozd?ji postavil persky cisa? Arda?ir I. zalo?il za ?ekou nove m?sto Veh-Arda?ir, o kterem se dlouho v??ilo, ?e se nachazi v Seleukii, ale italsky archeologicky vyzkum ukazal nove stavby, odd?lene od Seleucie i Ktesifonu.
K?es?anske cirkve p?sobily v Mezopotamii od 1. stoleti a ve 3. nebo 4. stoleti se Seleukia stala jejich d?le?itym centrem.
Po Toleran?nim ediktu sasanskeho perskeho krale Jazdegerda I., ktery do?asn? ukon?il 70lete pronasledovani k?es?an?, se zbyvajici k?es?ane zavazali cirkev reorganizovat a posilit.
Rada Seleukia-Ktesifon se se?la p?i synodu v roce 410 za p?edsednictvi zdej?iho biskupa Mar Izaka. Nejd?le?it?j?im rozhodnutim bylo prohla?eni biskupa ze Seleukie-Ktesifonu za primase vychodni cirkve a ud?leni titulu katolik. Synod take potvrdil zav?ry
Nikajskeho koncilu
a schvalil Nikajske vyznani viry.
Ke konci vlady Jazdegerda I. byli k?es?ane v roce 420 znovu pronasledovani. Biskup Dadye? v roce 421 trp?l b?hem pronasledovani a byl uv?zn?n, po propu?t?ni, rezignoval a opustil Seleukii, sasanovska monarchie p?ijala perske k?es?any, ?e nejsou ovlivn?ni ?imskym nep?itelem.
Jeho stavby a dal?i um?lecke pamatky, odhalene archeologickymi vyzkumy, se ?adi k ?eckemu, partskemu a sasanovskemu um?ni.
M?sto bylo znovu objeveno a prozkoumano archeologickymi vyzkumy z let 1927?1932, 1936?1937, 1964?1968, 1985?1989, ktere vedli archeologove Leroy Waterman, Clark Hopkins, Antonio Invernizzi a Giorgio Gullini.
- Kolektiv autor? pod vedenim Ludvika Svobody,
Encyklopedie antiky.
Academia Praha 1973, s. 312