Rozprava o metod?
, vrcholne dilo
Reneho Descarta
, byla vydana roku
1637
v
Leidenu
. Roku
1656
byla v
Amsterdamu
p?elo?ena z
francouz?tiny
do
latiny
. Plny titul knihy zni
Rozprava o metod?, jak spravn? vest sv?j rozum a hledat pravdu ve v?dach
(
francouzsky
Discours de la methode pour bien conduire sa raison, et chercher la verite dans les sciences
). Jeji prvni vydani bylo anonymni, proto?e Descartes m?l obavy ze zapornych reakci na sve revolu?ni nazory, ktere v knize popsal; v dob? proces? s
Galileem Galileim
a dal?ich byly takove obavy namist?.
P?vodn? byla kniha vydan spole?n? s dal?imi spisy pod titulem
Plan v?eobecne v?dy schopne povznest na?i povahu na nejvy??i stupe? dokonalosti
, potom
Dioptrika, Meteory a Geometrie
, Descartes se zde vyznava ze svych poznatk? a sve pout? za nimi. Ve spisech nasledujicich po samotne Rozprav? pak ?tena??m ukazuje, jak metodu vyu?it v
praxi
. Spisek o
geometrii
je prvnim vykladem o
kartezske soustav? sou?adnic
.
Rozprava vyvolala pom?rn? rozmanite reakce, vym?ny nazor? a diskuze se o ni vedly po cele Evrop?. Jejim d?sledkem bylo nap?. zakazani Descartovych p?edna?ek v
Holandsku
?i vyvolani soudniho procesu proti n?mu.
Descartes roz?lenil
Rozpravu
na 6 kapitol:
- Uvahy tykajici se v?d
- Zakladni pravidla metody
- N?kolik pravidel moralky, vyvozenych z metody
- D?kazy o jsoucnosti Boha a lidske du?e neboli zaklady metafysiky
- ?ad otazek p?irodnich
- V?ci ?adouci pro pokrok v p?irodnim badani
Nejzasadn?j?i pasa?i knihy je druha kapitola, v ni? autor formuluje zasady metody. Descartes cht?l najit metodu zaji??ujici co nejjist?j?i
poznani
; sam tvrdi, ?e pokud bychom se v?ichni jeho navr?enymi pravidly ?idili, sv?t by poznal skute?nou pravdu.
- Vyhnout se ukvapenosti, nep?ijimat nikdy ?adnou v?c za pravdivou, dokud ji nemame ov??enou; zjednodu?en?: ?dvakrat m??, jednou ?e?“ (
metodologicka skepse
,
evidence
)
- Rozd?lovat otazky ? zjednodu?ovat, a? dojdeme ke snadnemu ?e?eni a pochopeni (
analyza
)
- Postupovat od jednodu??iho ke slo?it?j?imu; postupn? a? k t?m nejslo?it?j?im otazkam (
synteza
)
- Tvo?it p?ehledy a shrnuti, abychom v?d?li, ?e jsme nic neopomenuli
| ?
|
Prvni bylo, nep?ijimat nikdy ?adnou v?c za pravdivou, ji? bych s evidenci jako pravdivou nebyl poznal: tj. vyhnout se pe?liv? ukvapenosti a zaujatosti; a nezahrnovat nic vic do svych soud? ne? to, co by se objevilo tak jasn? a z?eteln? memu duchu, abych nem?l ?adnou mo?nost pochybovat o tom.
Druhe, rozd?lit ka?dou z otazek, je? bych prozkoumaval, na tolik ?asti, jak je jen mo?no a ?adoucno, aby byly lepe roz?e?eny.
T?eti, vyvozovat v nale?item po?adi sve my?lenky, po?inaje p?edm?ty nejjednodu??imi a nejsnaze poznatelnymi, stoupaje povlovn? jakoby se stupn? na stupe? a? k znalosti nejslo?it?j?ich, a p?edpokladaje dokonce ?ad i mezi t?mi, je? p?irozen? po sob? nenasleduji.
A posledni, ?init v?ude tak uplne vy?ty a tak obecne p?ehledy, abych byl bezpe?en, ?e jsem nic neopominul.
|
“
|
| ? Rozprava o metod?, II.
|
V dal?ich ?astech knih ?tena? najde formulace n?kolika zakladnich filosofickych princip?, ktere m?ly v d?jinach my?leni zasadni vliv. Ve ?tvrte knize autor zji??uje, ?e pochybuje-li o v?em, stale si je jist alespo? svym pochybovanim, a tedy mysli a existuje: odtud slavna formulace
Cogito ergo sum
.
Dale pak, proto?e ve sve mysli nachazi ideu ?ehosi dokonalej?iho, ne? je ona sama, dospiva k existenci dokonalej?i bytosti, p?vodkyni teto ideje, toti? k
Bohu
. Jedna se o variantu
ontologickeho d?kazu Bo?i existence
.