Roman IV. Diogenes

Romanos IV. Diogenes
	Byzantsky cisa?
	Diptych, na n?m? jsou Roman IV. Diogenes a Eudokie Makrembolitissa korunovani Kristem
Doba vlady	1068 ? 1071
Narozeni	kolem 1030 ; Kappadokie
Umrti	1072 ; Kınalıada Mahallesi
P?edch?dce	Konstantin X. Dukas
Nastupce	Michael VII. Dukas
Man?elka	Eudokie Makrembolitissa
Otec	Konstantin Diogenes
	N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Romanos IV. Diogenes (kolem 1030 ? 1072 ) byl byzantsky cisa? v letech 1068 a? 1071 . Pochazel z ?ad maloasijske pozemkove aristokracie a cisa?skou hodnost nabyl svatbou s ovdov?lou cisa?ovnou Eudokii Makrembolitissou . B?hem sveho panovani cht?l zastavit pokles byzantske vojenske moci a odrazit najezdy seld?uckych Turk? sm??ujici na uzemi byzantske ?i?e. V roce 1071 v?ak Seld?ukove porazili byzantskou armadu v bitv? u Mantzikertu , v ni? Roman padl do rukou vit?z?. Zatimco prodleval v zajeti, udal se v Konstantinopoli palacovy p?evrat a nedlouho po svem propu?t?ni byl Roman p?emo?en nep?atelskym rodem Duk? . Nasledn? byl oslepen a vykazan do kla?tera, kde podlehl utrp?nym zran?nim.

?ivot [ editovat | editovat zdroj ]

Ziskani vlady [ editovat | editovat zdroj ]

Roman Diogenes se narodil jako syn Konstantina Diogena, p?i?em? pat?il k prominentnimu a mocnemu kappadockemu rodu, provazanemu p?ibuzenskymi svazky s v?t?inou velkych aristokratickych rodin v Male Asii . Proslul odvahou a ?t?drosti, ov?em byl rovn?? znam pro svoji impulzivnost a aroganci. Sve vale?nicke nadani vyte?n? uplatnil p?i slu?b? v armadd?, kdy? jako spravce v Serdice (dne?ni Sofie ) dosahl n?kolika men?ich vit?zstvi nad Pe?en?hy . V roce 1067 byl obvin?n z pokusu o uzurpaci tr?nu na misto syn? Konstantina X. Duky . P?vodn? vyneseny trest smrti mu ale byl nejprve zm?n?n na vyhnanstvi a pozd?ji dokonce obdr?el milost. Regentka cisa?ovna Eudokie Makrembolitissa si ho nechala p?edvest, na?e? si ho vybrala za sveho mu?e a ochrance svych syn?. K tomuto rozhodnuti ji p?ivedlo v?domi pot?eby silneho man?ela vhodneho jako cisa?e, nebo? intriky dvorske ?lechty ji mohly p?ipravit o regentstvi. Svoji roli sehrala take skute?nost, ?e v popularnim Romanovi nalezla osobni zalibeni. Jeji zam?r u?init Romana cisa?em se setkal jen se zanedbatelnym odporem, jeliko? seld?u?ti Turci p?ekonali v te?e dob? v?t?inu Kappadokie a dokonce obsadili d?le?ite m?sto Kaisareia ( Kayseri ). ?i?e si tudi? ?adala zdatneho a energickeho vojaka, jemu? by bylo mo?ne sv??it veleni v nastavajicim konfliktu.

P?eka?ka napln?ni Eudokiina planu spo?ivala v cisa?ovnin? zavazku zesnulemu man?elovi Konstantinovi X., kteremu p?isahala, ?e se nikdy znovu neprovda. Povolala tedy patriarchu Jana Xifilina , jeho? p?esv?d?ila, aby ji odevzdal list obsahujici jeji pisemn? stvrzeny slib, a aby prohlasil, ?e je pro dobro statu naklon?n jejimu druhemu man?elstvi. Pote, co souhlasil i konstantinopolsky senat , se Roman 1. ledna 1068 s Eudokii o?enil a vzap?ti byl korunovan za cisa?e.

Ta?eni proti Turk?m [ editovat | editovat zdroj ]

Roman vystupoval jako star?i cisa? a patron svych nevlastnich syn? a spoluvladc? Michaela VII. , Andronika Duky a Konstantia Duky. Jeho povy?eni vyvolalo nevra?ivost u ?len? vlivneho klanu Duk? , zvla?t? caesara Ioanna Duky , stojiciho v ?ele palacove opozice proti Romanovi, a u p?islu?nik? varja?ske gardy , kte?i dali svoji nespokojenost otev?en? najevo p?i samotne svatb?. Roman se proto odhodlal upevnit svoji autoritu uspo?adanim vojenske kampan?, ji? cht?l upoutat pozornost k valce s Turky . K tomuto kroku ho navic vedlo v?domi nalehavosti a va?nosti seld?uckych utok?. Do roku 1067 podnikli Turci vpady do Mezopotamie , Syrie , Kilikie a Kappadokie, zavr?ene vyplen?nim Kaisareie a tam?j?iho kostela svateho Basileia . Te?e zimy se utabo?ili na hranicich ?i?e, kde vy?kavali p?ichodu nove vale?ne sezony. Roman byl sebejist? p?esv?d?en o byzantske p?evaze, proto?e Turky nepova?oval za nic vic ne? hordu ko?isticich lupi??, je? snadno p?em??e v prvnim st?etnuti. P?i tom nevzal v potaz nevalny stav byzantskeho vojska potykajiciho se s nasledky desetileti zanedbavani za jeho p?edch?dc? a p?edev?im za Konstantina X. Romanovy oddily sestavaly p?eva?n? z normanskych , franskych , tureckych, armenskych a slovanskych ?oldne??, postradajicich disciplinu, organizaci a koordinaci, a z nedostate?n? vybavenych a pro?idlych themovych oddil?. Cisa?i se nedostavalo ?asu nutneho ke zdokonaleni vyzbroje, vystroje a taktiky kdysi obavane byzantske armady.

Romanovy prvni vojenske operace se vyzna?ovaly jistou mirou usp??nosti a utvrdily ho v d?v??e v p?iznivy vysledek valky. V dob?, kdy Antiochie byla vystavena utoku Arab? z Aleppa , podporovanych Turky, zahajil ta?eni za u?elem op?tovneho dobyti byzantske Syrie. Vypravil se proto k jihovychodni hranici ?i?e s umyslem vypo?adat se se vzniklou hrozbou. Nicmen? p?i postupu do thematu Lykandos obdr?el zpravu o najezdu Seld?uk? do Pontu a vydrancovani m?sta Neokaisareia ( Niksar ). Neprodlen? vy?lenil men?i jizdni jednotku, v jejim? ?ele se vypravil p?es Sebasteiu ( Sivas ) a thema Tefrike proti nov? vyvstalemu nebezpe?i. Turky donutil, aby zanechali plen?ni a propustili sve zajatce, t?eba?e velka ?ast nep?atelskeho jezdectva unikla. Jakmile se vratil na jih, spojil se Roman s hlavni ?asti armady a pokra?oval k pr?smyk?m v poho?i Taurus a dale k m?stu Germanikeia ( Kahramanmara? ), odkud hodlal tahnout na Aleppo. Cisa? dobyl Hierapolis, ji? opevnil a opat?il posadkou kv?li ochran? jihovychodnich provincii ?i?e p?ed novymi najezdy. Pak se vydal na sever p?es Alexandrettu ( ?skenderun ) a Kilickou branu do Podandu, kde zamy?lel p?ezimovat. Tam se doslechl o nove seld?ucke vyprav? do Male Asie, p?i ni? bylo zle poni?eno m?sto Amorion . Uto?nici se ale dokazali rychle stahnout do svych bezpe?nych vychozich pozic, ani? by Roman stihl proti nim jakkoli zakro?it.

V lednu 1069 p?icestoval cisa? do Konstantinopole . Plany nadchazejici vale?ne sezony naru?ilo hned zkraje povstani Crispina, jednoho z Romanovych normanskych ?oldne??, jen? velel franskym vojak?m ve slu?bach ?i?e. Patrn? z d?vodu opo?d?neho vyplaceni ?oldu za?ali tito mu?i plenit uzemi sv??ene jim k obran? a napadli cisa?ske vyb?r?i dani. A?koli Crispin byl zajat a poslan do vyhnanstvi v Abydu , vzbou?eni Frankove vytrvali je?t? n?jakou dobu v pusto?eni thematu Armeniakon. Turci mezitim op?tovn? napadli okoli m?sta Kaisareia a p?im?li tak Romana, aby plytval drahocennym ?asem a energii p?i jejich vypuzeni z Kappadokie. Rozmrzely neuspokojivym za?atkem ta?eni, na?idil popravit v?echny zajatce, v?etn? zadr?eneho velitele Turk? nabizejiciho za sve propu?t?ni zna?ne vykupne.

Jakmile zajistil klid v teto provincii, vydal se p?es Melitenu ( Malatya ) k Eufratu . Roman doufal, ?e se mu poda?i zmocnit se pevnosti Achlat p?i jeze?e Van , s ni? by mohl lepe st?e?it armenske hranice. Jadro armady sv??il pod veleni Filareta Vrachamia, jemu? na?idil branit Mezopotamii, zatimco se zbytkem svych sil vyrazil do Armenie . Filareta ale zdolali Turci postupujici na Ikonium ( Konya ), kv?li ?emu? Roman upustil od sveho p?vodniho zam?ru. Spravci Antiochie p?ikazal zahradit pr?smyky u Mopsuestie a sam zamy?lel p?emoci Turky u Herakleie Kybistry ( Ere?li ). Turci sev?eni v kilickych horach p?esto dokazali vyvaznout a vzdalit se do Aleppa, p?esto?e ko?ist museli nechat na mist?. Roman se pote znovu vratil do Konstantinopole bez p?esv?d?iveho usp?chu.

Pom?ry v Konstantinopoli [ editovat | editovat zdroj ]

Rok 1070 stravil Roman v hlavnim m?st?, nebo? vnitropoliticka situace se jevila natolik napjata, ?e jeho del?i absence mohla vyustit v p?evrat. Musel se rovn?? vypo?adat s neodkladnymi administrativnimi zale?itostmi a s bezprost?edn? hrozicim padem Bari . Ji? od roku 1068 oblehali toto m?sto Normane , navzdory tomu se Roman teprve po dvou letech odhodlal proti nim zasahnout. Shroma?dil podp?rne lo?stvo, nalo?ene p?im??enym mno?stvim zasob a mu??, s jejich? pomoci mohla byt pevnost udr?ena. Byzantskou flotilu v?ak porazily normanske lod? pod velenim Rogera, mlad?iho bratra Roberta Guiscarda , v d?sledku ?eho? byla posledni vyspa byzantske moci v ji?ni Italii donucena 16. dubna 1071 ke kapitulaci.

Mezitim Roman uskute?nil serii nepopularnich reforem. V zajmu ziskani dodate?nych zdroj? k placeni vojak? p?istoupil ke zhor?eni mince sni?enim obsahu zlata. Omezil nadbyte?ne ve?ejne vydaje vynakladane na neu?ite?ne dvorske ceremonie a zkra?lovani hlavniho m?sta. Redukoval platby poskytovane dvorske aristokracii a zvy?il da?ove zati?eni obchodnik?. Zajem cisa?e o armadu jej u?inil neoblibenym u provincialnich velitel? a ve vojenske hierarchii, jeliko? se rozhodl zamezit tomu, aby mohli zneu?ivat sveho postaveni ke korupci a osobnimu obohaceni. Vynucovanim kazn? vyvolal nespokojenost ?oldne??. Proste poddane popudil opomijenim zavod? v hippodromu a tim, ?e nezmirnil ti?ivou situaci rolnik? na venkov?. Z teto v?eobecne za?ti t??ily aristokraticke kruhy nalezajici se v opozici v??i cisa?i.

Ani tehdy Roman nepou?t?l ze z?etele sv?j hlavni cil: eliminaci tureckeho nebezpe?i. Proto?e se nemohl vypravit do pole osobn?, vyslal s armadou Manuela Komnena, synovce d?iv?j?iho cisa?e Izaka I. a star?iho bratra Alexia Komnena . Manuel Komnenos se srazil s Turky v bitv?, v ni? jim podlehl a stal se zajatcem tureckeho velitele. Manuel ho ale dokazal p?esv?d?it, aby se vydal do Konstantinopole, kde posleze uzav?el spojenectvi s Romanem. Tato skute?nost pohnula samotneho seld?uckeho sultana Alp-Arslana k utoku na ?i?i, na?e? Turci oblehli a dobyli d?le?itou byzantskou pevnost Mantzikert ( Malazgirt ).

Zajeti v bitv? u Mantzikertu [ editovat | editovat zdroj ]

Brzy na ja?e 1071 vytahl Roman v ?ele po?etneho vojska, s nim? zamy?lel opanovat Mantzikert. Zahy se jasn? ukazalo, ?e jeho vojaci maji va?ne problemy s dodr?ovanim discipliny, projevujici se soustavnym drancovanim okoli mist, jimi? prochazeli. Kdy? se Roman pokusil zavest ukazn?n?j?i pom?ry, vzbou?il se cely oddil germanskych ?oldne??. Cisa? je pak jen s velkymi obti?emi p?inutil k poslu?nosti. P?esv?d?en o tom, ?e Alp-Arslan se nenachazi nikde v blizkosti, rozd?lil Roman svoje sbory. Zhruba polovinu vojak? odeslal pod velenim Josepha Tarchaneiota dobyt Achlat, nalezajici se v dr?eni Turk?. Roman pokra?oval s hlavnim vojem k Mantzikertu, jeho? turecka posadka se vzdala zanedlouho po p?ichodu Byzantinc?. Av?ak Tarchaneiotes narazil na neo?ekavan? silne turecke vojsko a se svymi mu?i se sp??n? stahl do Mezopotamie. Kratce nato se Romanovy p?edsunute oddily st?etly s bli?icimi se Turky, jimi? byly zahnany zp?t k Mantzikertu. Z byzantske armady beztak oslabene Tarchaneiotovou nep?itomnosti navic dezertovali turki?ti Uzove, kte?i p?e?li na stranu nep?itele.

Alp-Arslan nejspi? neprahl po konfrontaci s Byzantinci a navrhl Romanovi uzav?eni p?im??i. Cisa? ov?em usiloval o rozhodne vojenske vit?zstvi, jim? by vy?e?il turecky problem, a nabidku odmitl. Po vykonani nezbytnych p?iprav se 26. srpna 1071 ob? vojska se?adila do bitevniho ?iku. V pr?b?hu boje se ?adne ze stran neda?ilo dosahnout jednozna?ne p?evahy nad svym protivnikem. Pote, co Roman p?ikazal svym mu??m, aby se stahli, zahajili Turci nahly utok, jim? naru?ili prave k?idlo Byzantinc?. Nastaleho zmatku vyu?il Andronikos Dukas, syn caesara Ioanna Duky, ke zrad?. Misto aby se zadnim vojem kryl cisa??v ustup, opustil bitevni pole s tvrzenim, ?e Roman byl zabit, ?im? zavdal podn?t k v?eobecnemu ut?ku. Roman se pokusil zvratit vyvoj bitvy, kdy? s t?lesnou stra?i vzdorovit? hajil svoji pozici a prokazal tak mimo?adnou udatnost a odvahu. Zajat byl teprve potom, co pod nim padl jeho k?? a sam utrp?l zran?ni na prave pa?i, je? mu branilo pozvednout me?.

Podle li?eni byzantskych historik?, v?etn? Ioanna Skylitze , se Alp-Arslan zpo?atku zdrahal uv??it, ?e prachem pokryty a rozedrany vale?nik, jen? byl p?ed n?ho p?edveden, je vskutku cisa?. Usazen na svem tr?nu sultan symbolicky polo?il sve chodidlo na Romanovo hrdlo. Po tomto poko?ujicim ritualu Alp-Arslan pozvedl cisa?e ze zem? a na?idil zachazet s nim zp?sobem odpovidajicim jeho postaveni. K Romanovi se po celou dobu jeho pobytu v tureckem tabo?e choval s pozoruhodnou laskavosti a po osmi dnech ho propustil vym?nou za slib zaplaceni vykupneho, svatby Romanovy dcery s jednim ze sultanovych syn? a vydani n?kolika pohrani?nich pevnosti a m?st.

Zrada a smrt [ editovat | editovat zdroj ]

Opozi?ni frakce intrikujici proti Romanovi seznala, ?e situace nazrala k p?evratu. Caesar Ioannes Dukas se ihned po bitv? vratil ze sveho bithynskeho vyhnanstvi a ve shod? s vlivnym dvo?anem Michaelem Psellem , chovajicim k cisa?i nenavist, p?im?l Eudokii k odchodu do kla?tera. Spole?n? p?esv?d?ili Michaela VII. Duku , aby prohlasil Romana za sesazeneho a odmitl se ?idit ujednanim mezi Alp-Arslanem a svr?enym panovnikem. Roman shroma?dil rozptylene vojaky a rychle postupoval ke Konstantinopoli, nicmen? pobli? m?sta Dokeia se mu s ozbrojenou moci postavil Konstantin Dukas, jemu? podlehl. Nasledn? vyhledal zachranu v ut?ku do pevnosti Tyropoion, odkud se odebral dale do Adany v Kilikii. Stihan Andronikem Dukou, zanechal po dal?i pora?ce odporu a vydal se pod podminkou osobni bezpe?nosti do rukou nep?atel. Je?t? p?ed tim shroma?dil tolik pen?z, kolik jen mohl, a jako projev sve dobre v?le je odeslal sultanovi.

Andronikos se Romanovi zavazal, ?e mu nebude nijak ubli?eno, pokud se vzda purpuru a odejde do kla?tera. Av?ak Ioannes Dukas tuto dohodu poru?il a poslal mu?e, kte?i Romana koncem ?ervna 1072 zbavili zraku. Ponechan bez pomoci, trp?l Roman tryznivou bolesti ze svych zanicenych ran. Po n?kolika dnech zem?el, na?e? bylo jeho man?elce Eudokii povoleno vystrojit mu velkolepy poh?eb. Jeho ostatky byly ulo?eny na ostrov? Proti v Propontid? , kam byl vypov?zen.

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

PSELLOS, Michael. Byzantske letopisy . Praha : Odeon, 1982
TREADGOLD, Warren . A History of the Byzantine State and Society . Stanford : Stanford University Press, c1997. ISBN 0-8047-2630-2
ZAST?ROVA, Bohumila a kol. D?jiny Byzance . Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8