Pelikan

Z Wikipedie, otev?ene encyklopedie
Dal?i vyznamy jsou uvedeny na strance Pelikan (rozcestnik) .
Jak číst taxoboxPelikan
alternativní popis obrázku chybí
Pelikan ( Pelecanus )
V?decka klasifikace
?i?e ?ivo?ichove (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
T?ida ptaci (Aves)
Podt?ida letci (Neognathae)
?ad brodivi a pelikani (Pelecaniformes)
?ele? pelikanoviti (Pelecanidae)
Rafinesque , 1815
Rod pelikan ( Pelecanus )
Linnaeus , 1758
Druhy
Sesterska skupina
?lunozobcoviti (Balaenicipitidae)
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Pelikan ( Pelecanus ) je jedinym rodem velkych vodnich ptak? z  ?eled? pelikanoviti , napadnych svym velkym vakem na spodni ?elisti dlouheho zobaku .

Vyskyt [ editovat | editovat zdroj ]

Nejstar?i zname fosilie pelikanovitych ptak? pochazeji z obdobi pozdniho eocenu (asi p?ed 40 miliony let) a byly objeveny na uzemi Egypta (druh Eopelecanus aegyptiacus ). [1]

Pelikani ?iji ve v?ech sv?tadilech vyjma Antarktidy , hlavn? v  tropickych a subtropickych oblastech, lze je ale najit i v  mirnem pasu . Nejbli?e ?eske republice se vyskytuji v okoli St?edozemniho a ?erneho mo?e a dale v  Male Asii a severovychodni Africe . Jsou to primarn? mo??ti ptaci, ktere m??eme zahlednout ve vnitrozemskych jezerech , mok?inach i v  deltach velkych ?ek kde hnizdi. Po vyvedeni mla?at se v?t?inou vraceji na mo?ska pob?e?i , kde maji v dosahu sladkou vodu . Pouze pelikani hn?di jsou vyjimkou, hnizdi na pob?e?i.

Tem?? v?echny druhy ?iji na dosti rozsahlem uzemi v hojnych po?tech, ?adne bezprost?edni nebezpe?i vyhynuti pelikan?m nehrozi. Pouze pelikan kade?avy byl pova?ovan za zranitelny druh , ale od roku 2018 je ji? za?azen mezi tem?? ohro?ene , a?koli populace stale klesa. ?ije na uzemich jihovychodni Evropy , Male Asie, Blizkeho vychodu , St?edni a P?edni Asie i Kavkazu . V pr?b?hu 19. a 20. stoleti byl zaznamenan zna?ny pokles a n?ktere velike hnizdici kolonie (nap?. v  Mongolsku ) zcela zanikly. Od roku 2018 se p?edpoklada, ?e se rozmno?uje asi 11 400 a? 13 400 pohlavn? zralych jedinc?. [2] [3] [4]

Popis [ editovat | editovat zdroj ]

Jsou to nejt???i letajici ptaci, mohou dosahnout vahy a? 15 kg. Delka od ?pi?ky zobaku po konec ocasu byva podle druhu od 105 do 188 cm (nejv?t?i delky t?la dosahuje pelikan australsky ) a rozp?ti mohutnych k?idel a? 350 cm (nejv?t?im rozp?tim z?ejm? disponuje pelikan kade?avy ), mohou letat rychlosti i 50 km/h. Jejich nejnapadn?j?i ?ast zobak, ktery m??e byt dlouhy a? p?l metru, ma zvla?tni konstrukci. Spodni ?elist je vytvo?ena ze dvou ohebnych, na ?pi?ce spojenych lamel mezi nimi? je ?iroky a pru?ny hrdelni vak , ten m??e mit obsah a? 14 litr?, horni ?elist slou?i jen jako "viko". P?i plavani nebo za letu p?itahuji zobak ke krku , ktery je abnormaln? dlouhy a ohebny, je slo?en ze 17  obratl? . Proto?e dob?e prokrveny vak je bez pe?i , slou?i take k ochlazovan krve . Pelikan?m chybi kost radli?na (vomer) tvo?ici ?ast nosni p?epa?ky. Chyb?ji jim nozdry a dychaji usty , jazyk maji zakrn?ly. Pohlavni dimorfismus je patrny pouze v ramci t?lesnych parametr?, samci dosahuji v?t?ich rozm?r? (v?t?i maji t?eba i zobaky), ne?li samice.

Nohy se ?ty?mi prsty spojene plovaci blanou jsou pom?rn? kratke ale silne, jsou posazene vzadu pod t?lem. Vyborn? se hodi pro veslovani p?i plavani, ch?ze pelikan? po pevne zemi je v?ak pomala a kolebava. Zdr?uji se v dosahu sladke vody, aby se po pobytu ve slane vod? mohli zbavit soli z pe?i. Nemaji na rozdil od v?t?iny vodnich ptak? vodu odpuzujici pe?i, po koupeli si ho ko?nim mazem z  mazove ?lazy u ko?ene ocasu d?kladn? zobakem promasti. Jsou to ryze denni ptaci, kte?i mimo hnizdici sezonu travi p?eva?nou ?ast dne ?echranim pe?i nebo prost? odpo?inkem. [3] [5] [6] [7]

Stravovani [ editovat | editovat zdroj ]

V dob? hnizd?ni letaji pro potravu 100 a? 150 km, ?ivi se p?eva?n? rybami , kterych denn? spot?ebuji 1 a? 2 kg. Nelovi z hloubek, spi?e jen ?ivo?ichy plovouci t?sn? pod hladinou. Zp?soby lov? maji rozdilne, n?kte?i lovi ryby omra?enim rychlym padem ze vzduchu do vody, jini lovi ve dvojici nebo trojici a nejdokonalej?i jsou lovy skupinove. Tehdy utvo?i p?lkruh a ryby zahan?ji na m?l?inu udery svych k?idel. V evropskych vnitrozemskych biotopech je jejich hlavni rybou kapr , okoun a plotice , v  brakickych vodach uho? , parmice , hlava? a jehlice . Mimo ryb a kory?? jedi i male ptaky a savce , hady , je?t?rky i mloky .

Poradi si s rybou dlouhou a? 30 cm, polykaji je ?ive. V?t?i ryby vyhazuji do vzduchu, aby dopadly do vaku ve spravnem sm?ru, hlavou dol?. P?esto?e jejich vak, jicen i ?aludek jsou ?iroce rozta?itelne, n?ktere druhy ryb maji v blizkosti ?aber ostny, jine zase ostnate h?betni ploutve a to m??e zp?sobit protr?eni vaku nebo vzp?i?eni a udu?eni pelikana. [3] [5] [8]

Rozmno?ovani [ editovat | editovat zdroj ]

P?eva?na v?t?ina pelikan? ?ije v  monogamnich svazcich jen pro jednu sezonu, p?ed ka?dou dal?i se utva?eji pary nove, partnera si vybira samice. Hnizdi a? v tisici?lennych v koloniich, v zajeti se nemno?i, nejsou-li spole?n? nejmen? 4 pary. Na za?atku hnizd?ni jsou pla?i a citlivi na ru?eni, mnohdy vybrane misto pro zahnizd?ni po vyru?eni opusti.

Samice stav?ji hnizda o pr?m?ru 0,5 a? 1,5 m z klesti, rakosu, travin a blata, samec p?ina?i pot?ebne "suroviny" ve vaku. Hnizdo je bu? na zemi nebo na strom?, v?dy alespo? metr nad hladinou vody. Oplodn?na samice snese s n?kolikadennimi odstupy 2 a? 4 modrobila vejce . B?hem inkuba?ni doby , 4 a? 7 tydn? v zavislosti na druhu, se v sezeni na vejcich oba rodi?e st?idaji. Po vylihnuti je mlad? hole a rodi?e ho krmi natravenou potravou vyvrhovanou z volete, dokud se zcela neope?i, co? trva 10 a? 12 tydn?. To u? jsou mla?ata v?t?i ne? rodi?e.

Po vylihnuti za?ina boj mezi sourozenci o potravu a misto v hnizd?, samice zasedne na vejce ihned po sneseni prveho, tak?e mla?ata se rodi postupn? a tudi? jsou nestejn? velika. Mnoho mla?at v ranem v?ku hyne i nasledkem chladneho po?asi, dospiva pr?m?rn? v hnizd? jen jedine. Mla?ata za?inaji plavat a shlukovat se ve v?ku 3 tydn? do tem?? 100?lennych "?kolek", rodi?e bezpe?n? poznaji a krmi jen sve. Pohlavni dosp?losti dosahuji za t?i a? ?ty?i roky, do?ivaji se 30 let. [3] [5] [6]

Taxonomie [ editovat | editovat zdroj ]

Nejstar?i zname fosilie pelikanovitych ptak? pochazeji z obdobi pozdniho eocenu (asi p?ed 40 miliony let) a byly objeveny na uzemi Egypta (druh Eopelecanus aegyptiacus ). [1] Dal?i fosilni poz?statky pochazeji ze spodniho miocenu , z doby p?ed 23 a? 5 miliony let. Jsou geneticky nejbli??i p?ibuzni s take jednorodovymi ?eled?mi ?lunozobcovitych a kladivou?ovitych . [3] [5]

Rod pelikan se rozd?luje do 8 druh?, pelikan hn?dy je?t? vytva?i poddruhy : [9] [10]

  • pelikan africky ( Pelecanus rufescens ) J. F. Gmelin, 1789
  • pelikan australsky ( Pelecanus conspicillatus ) Temminck, 1824
  • pelikan bily ( Pelecanus onocrotaluss ) Linnaeus, 1758
  • pelikan kade?avy ( Pelecanus crispus ) Bruch, 1832
  • pelikan severoamericky ( Pelecanus erythrorhynchos ) J. F. Gmelin, 1789
  • pelikan skvrnozoby ( Pelecanus philippensis ) J. F. Gmelin, 1789
  • pelikan chilsky ( Pelecanus thagus ) Molina, 1782
  • pelikan hn?dy ( Pelecanus occidentalis ) Linnaeus, 1766
    • Pelecanus occidentalis L., 1766 subsp. occidentalis
    • Pelecanus occidentalis L., 1766 subsp. californicus Ridgway, 1884
    • Pelecanus occidentalis L., 1766 subsp. carolinensis J. F. Gmelin, 1789
    • Pelecanus occidentalis L., 1766 subsp. murphyi Wetmore, 1945
    • Pelecanus occidentalis L., 1766 subsp. urinator Wetmore, 1945

Chov v zoo [ editovat | editovat zdroj ]

V Evrop? je chovano osm druh? pelikan?, z toho pelikan bily , pelikan kade?avy a pelikan africky jsou chovani v n?kolika desitkach zoo. Pelikan hn?dy , pelikan severoamericky , pelikan skvrnozoby , pelikan australsky a pelikan chilsky jsou raritn? chovanymi druhy. V ?esku je k vid?ni ?est druh? (neni mezi nimi pelikan chilsky a pelikan hn?dy); nejvice jsou zastoupeni v Zoo Plze? (5 druh?), dale Zoo Dv?r Kralove , Zoo Praha a Zoo Zlin (3 druhy). [11] V Zoo Praha se v roce 2019 poda?ilo odchovat v?echny t?i chovane druhy v pr?b?hu jedne sezony a zarove? se vylihlo jubilejni 200. mlad? (10. 5. 2019). [12]

Symbolika [ editovat | editovat zdroj ]

Pelikan si podle tradice (vznikle na zaklad? mylneho pozorovani) rozdira do krve vlastni hru?, aby mohl nakrmit sve mlade . Pro tuto svou domn?lou ob?tavost se stal symbolem Je?i?e Krista (pelikan s krvavou hrudi byva nam?tem nabo?enskych obraz?). Je zmi?ovan take v chvalozp?vu p?ipisovanem Toma?i Akvinskemu zvanem Adoro te devote ( ?esky Klanim se ti vroucn? ), jen? se stal pevnou sou?asti ?imskeho misalu a oblibenou kancionalovou pisni. Pelikan je i symbolem leka?stvi ; tenty? vyjev je nap?. ve znaku 1. leka?ske fakulty UK . [13]

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

  1. ↑ a b Joseph J. El Adli, Jeffrey A. Wilson Mantilla, Mohammed Sameh M. Antar & Philip D. Gingerich (2021). The earliest recorded fossil pelican, recovered from the late Eocene of Wadi Al-Hitan, Egypt . Journal of Vertebrate Paleontology Article : e1903910 . doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2021.1903910
  2. ↑ BirdLife International 2018. Dalmatin Pelican (Pelecanus crispus). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2018 [cit. 2019-11-05]. Dostupne online .  
  3. ↑ a b c d e CHMELA?OVA, Anna. Analyza polymorfnich cross-species mikrosatelit? u pelikana kade?aveho [online]. Univerzita Palackeho, P?F, Katedra bun??ne biologie a genetiky, Olomouc, rev. 06.05.2010 [cit. 2011-03-07]. Dostupne online .  
  4. ↑ IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2010 [cit. 2011-03-07]. Dostupne v archivu po?izenem dne 2011-08-18. (anglicky)  
  5. ↑ a b c d CHRISTIE, Joy Robert. Pelecanus [online]. Novelgiude.com [cit. 2011-03-07]. Dostupne v archivu po?izenem dne 2011-06-18. (anglicky)  
  6. ↑ a b Other Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Pelecanidae [online]. NET Industries [cit. 2011-03-07]. Dostupne online . (anglicky)  
  7. ↑ BERGMAN, Jerry. Pelicans: The Birds With the Giant Scooper [online]. CSAA Creation Science Association of Alberta, Ca, rev. 06.05.2010 [cit. 2011-03-07]. Dostupne online . (anglicky)  
  8. ↑ N?MEC, Jaromir. Pelikan ? letajici obr Afriky [online]. Afrika online.cz [cit. 2011-03-07]. Dostupne v archivu po?izenem dne 2008-05-02.  
  9. ↑ CLEMENTS, J. F; SCHULENBERG, T. S; LLIFF, M. J. The Clements Checklist, verze 6.5 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2010 [cit. 2011-03-07]. Dostupne online . (anglicky)  
  10. ↑ VITALI, Francesco. BioLib.cz: Pelecanidae [online]. Ond?ej Zicha, rev. 02.03.2011 [cit. 2011-03-07]. Dostupne online .  
  11. ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-02-12]. Dostupne online .  
  12. ↑ VAIDL, Antonin. Dvousty pelikan. Trojsky konik . 2019, ?is. 2, s. 5.  
  13. ↑ http://www.lf1.cuni.cz/Article.asp?nArticleID=357&nLanguageID=1

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

  • BIEDERMANN, Hans. KNAURS Lexikon der Symbole . Erftstadt: Area Verlag GmbH, 2004. ISBN   3-89996-252-4 . S. 328. (n?mecky)  

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Citovano z ? https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pelikan&oldid=23752969 “