Louis Aragon
Narozeni	3. ?ijna 1897 16. pa?i?sky obvod
Umrti	24. prosince 1982 (ve v?ku 85 let) 7. obvod
Misto poh?beni	Moulin de Villeneuve
Pseudonym	Arnaud Saint Romain
Povolani	leka?-spisovatel, novina? , politik , basnik , romanopisec, kritik um?ni, francouzsky odboja? a historik
Alma mater	Carnotovo lyceum
?anr	roman a poezie
Ocen?ni	Leninova mirova cena (1957) ?ad ?ijnove revoluce (1972) ?ad p?atelstvi mezi narody (1977) Vale?ny k?i? 1939?1945 Renaudotova cena … vice na Wikidatech
Politicka p?islu?nost	Komunisticka strana Francie (od 1927)
Man?el(ka)	Elsa Triolet
Rodi?e	Louis Andrieux a Marguerite Toucas-Massillon
multimedialni obsah na  Commons
citaty na  Wikicitatech
Seznam d?l v  Soubornem katalogu ?R
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Louis Aragon ( 3. ?ijna 1897 ? 24. prosince 1982 , vlastnim jmenem: Louis Andrieux ) byl francouzsky spisovatel. P?vodn? vystudoval medicinu, za studii se seznamil s Andre Bretonem , ktery m?l velky vliv na prvni etapu jeho tvorby, zejmena basnicke. V roce 1928 se roze?el se skupinou surrealist?, oprostil se od jejich poetiky a inspirace sny. Zahy nato vstoupil do Komunisticke strany Francie. V roce 1930 nav?tivil SSSR a stal se komunistou. Seznamil se s Vladimirem Majakovskym a jeho ?vagrovou Elsou Trioletovou , ktera se posleze stala jeho ?enou.

V pr?b?hu druhe sv?tove valky byl p?edstavitelem tzv. odbojove poezie. V povale?nych letech byl vyznamnou postavou francouzske Komunisticke strany (?etne cesty do SSSR a zemi socialistickeho bloku, roku 1962 mu byl na Karlov? univerzit? v Praze ud?len ?estny doktorat ). Po okupaci ?eskoslovenska v roce 1968 se ov?em od komunisticke ideologie pon?kud odklonil, t?eba?e nadale neopustil levicovou orientaci.

?ivot [ editovat | editovat zdroj ]

Syn Louise Andrieuxe (policejni prefekt a byvaly senator Folcalquieru ) a Marguerite Toucasove se stal v roce 1924 , potom co se zu?astnil hnuti dadaismu jednim ze zakladatel? surrealismu spole?n? s Andre Bretonem , Paulem Eluaredem a Philippem Soupaultem . Nasledovn? vstupuje s Bretonem a Eluardem do Francouzske komunisticke strany . Z n?kterych jeho text? zazniva souhlas se stalinovskym a bol?evistickym terorem organizovanym Sov?tskym svazem ^[1] , jak je tomu nap?iklad v Vive le Guepeou ^[2] ( Guepeou ) ze sbirky Persecute persecuteur z roku 1931 . Kritickym v??i Sov?tskemu svazu se stava Aragon a? po Stalinov? smrti a pozd?j?im odhaleni jeho zlo?in? Nikitou Chru??ovem .

Ve ?ty?icatych letech je autorova basnicka tvorba inspirovana Elsou Trioletovou , Aragonovou ?enou, spisovatelkou a mimo jine take ?vagrovou Vladimira Majakovskeho . Literarni dilo Louise Aragona v sob? nese autorovu skrytou ranu zp?sobenou odmitnutim Louise Andrieuxe uznat mladeho basnika za sveho praveho syna. Aragonova matka, Marguerite Toucasova, aby zachovala ?est rodiny a sveho milence, vydava maleho Louise za sveho adoptivniho syna a Andrieuxe za jeho kmotra. Autor odkryva tuto ?ivotni tryze? ve sve basnicke sbirce Domaine Prive .

B?hem druhe sv?tove valky ?ada Aragon odhodlan? spolu s Robertem Desnosem , Paulem Eluardem, Jeanem Prevostem , Jean-Pierrem Rosanyem a jinymi komunistickou stranu, aby odolala nacismu . Zde je op?t hluboce ran?n, tentokrat svym p?itelem Pierrem Drieuem La Rochellem , ktery se po ?vahani mezi komunismem a nacismem “rozhoduje pro nacismus. Mezi t?mito dv?ma p?ateli existuji tzv. prolnuta dila: Gilles a Aurelien .

Po smrti sve ?eny v roce 1970 dava Aragon ve?ejn? najevo sve homosexualni sklony, ^[3] , na ktere poukazal ji? ve t?icatych letech Drieu La Rochelle v Gilles . Roger Nimier ostatn? o basnikovi ?ikaval: ?Je to jediny mu?, ktery je schopen p?ijit na sjezd Ust?edniho vyboru Francouzske komunisticke strany v r??ovem obleku.“

Louis Aragon umira 24. prosince 1982, v p?itomnosti sveho p?itele Jeana Ristata . Je poh?ben v parku Moulin de Villeneuve v Saint-Arnoult-en-Yvelines , vedle sve zesnule ?eny Elsy Trioletove.

Aragon, novina? [ editovat | editovat zdroj ]

L'Humanite (Lidskost) [ editovat | editovat zdroj ]

V roce 1927 vstupuje Louis Aragon do Francouzske komunisticke strany. Oproti v?t?in? svych p?atel-surrealist?, kte?i v nasledujicich letech z komunisticke strany vystoupi (n?kte?i do ni pozd?ji op?t vstoupi, nap?. Paul Eluard), z?stava Aragon stran? v?rny a? do sve smrti. Ze v?ech jeho aktivistickych ?innosti je to prav? ?urnalistika, ktera ho doopravdy dostava do pop?edi udalosti prvni poloviny 20. stoleti. V roce 1933 za?ina psat ?lanky na rozmanita temata do ?asopisu L'Humanite .

?asopis Commune (Komuna) (1933?1939) [ editovat | editovat zdroj ]

V ?ervenci toho sameho roku (1933) se Aragon stava spolu s Paulem Nizanem tajemnik redakce ?asopisu Commune , vydavaneho Association des ecrivains et artistes revolutionnaires (Spolek revolu?nich spisovatel? a um?lc?). Cilem tohoto spolku bylo sjednotit co nejvice osobnosti ze sv?ta kultury a um?ni a zapojit je do boje proti fa?ismu a nacismu. Po?inaje lednem 1937 p?ipada Aragonovi misto v ?idici komisi Commune , po boku Andreho Gida , Romaina Rollanda ?i Paula Vaillanta-Couturiera . Od te doby se Commune vydava za "francouzsky literarni ?asopis, branici kulturu". V srpnu 1937 opou?ti redakci Gide, na podzim roku 1937 umira Vaillant-Couturier, Romain Rolland pomalu starne, a tak je na Louisovi Aragonovi, aby zastaval pozici vykonneho ?editele Commune . V prosinci 1938 p?ijima jako ?efredaktora mladeho novina?e Jacquese Decoura . Pod Aragonovym vedenim sehrala Commune hlavni roli p?i mobilizaci intelektual? na obranu ?pan?lske republiky.

?editel Ce soir (Dnes ve?er) v letech 1937?1939 [ editovat | editovat zdroj ]

V b?eznu 1937 povolava Strana Aragona, aby ?idil redakci ve?erniku Ce soir , ktery sama vydava. O vedeni redakce tohoto ve?erniku, ktery se sna?i konkurovat Paris-Soir , se stara spole?n? s Jeanem-Richardem Blochem . Aragon je tak v literarni oblasti velmi ?inny, jeliko? krom? vedeni redakce Ce soir , p?ispiva do ?asopisu Commune a p?itom je?t? pi?e sve romany. Roku 1939 je Ce soir zakazan a za?ina se vydavat a? po Osvobozeni. Aragon a Jean-Richard Bloch se op?t ujimaji vedeni redakce. Po Blochove smrti ?idi ve?ernik Aragon sam. ?asopis, do ktereho psal mimo jine i Emile Danoen , zanika v roce 1953 .

Les lettres francaises (Francouzske listy) (1953?1972) [ editovat | editovat zdroj ]

Jako ?editel literarniho tydeniku Les lettres francaises , vydavaneho Odbojem a vlastn?neho Komunistickou stranou, se Aragon po pozastaveni Ce soir stava vlastnikem finan?n? a politicky nezavislych novin. S podporou ?efredaktora Pierra Daixe se tyto noviny pou?t?ji po?atkem ?edesatych let do ?im dal vice otev?en?j?iho boje proti stalinismu a jeho nasledk?m v zemich vychodniho bloku . P?i teto p?ile?itosti se Aragon setkava s autory jako Alexander Sol?enicyn ?i Milan Kundera . Potom, co denik odsoudi vstup sov?tskych tank? do Prahy v roce 1968 , jsou vztahy se Sov?tskym svazem a se zem?mi vychodniho bloku naprosto p?eru?eny. Redakce ?asopisu Les lettres francaises se dostava do finan?nich poti?i. Neobdr?ejice od Komunisticke strany ?adnou finan?ni podporu, p?estava redakce v roce 1972 ?asopis vydavat. V roce 1972 ukon?uje svou novina?skou drahu i sam Louis Aragon.

Anga?ovany intelektual [ editovat | editovat zdroj ]

V surrealistickych po?atcich [ editovat | editovat zdroj ]

Po pro?iti d?sivych udalosti b?hem Prvni sv?tove valky , se Aragon, je?t? ne? se stane militantnim komunistou, p?idava k hnuti surrealismu. Jeho p?ilnuti k tomuto novemu sm?ru m??e byt vysv?tleno jako projev revolty v??i spole?nosti, ktera ho kv?li svym charakterovym vadam a svym nespravedlnostem nem??e p?ijmout.

Oddana v?rnost stalinismu [ editovat | editovat zdroj ]

Mezi svymi p?ateli z roku 1920, kte?i jsou ?leny Komunisticke strany i v roce 1927, je Aragon jediny kdo ve Francouzske komunisticke stran? z?stava nastalo: Andre Breton a Paul Elouard opou?ti stranu na za?atku t?icatych let (Paul Elouard do ni v?ak znovu vstupuje, prost?ednictvim Aragona, v letech Odboje). Vracejice se ze Sov?tskeho svazu v roce 1931 vydava militanti a provokativni base? Front rouge , ke ktere pozd?ji, v sedmdesatych letech, dodava toto: ?Ce poeme que je deteste“ (Nesna?im tuto base?).

Politicky obrat v roce 1934, politika spojenc?, lidova fronta a obrana francouzske kultury mu umo??uji zhostit se ukol? a povinnosti, diky kterym se za?ina rozvijet. Titul intelektuala, ktery mu je p?i?knut, neni v?ak upln? bez ?ram?. V roce 1935, b?hem Congres mondial des ecrivains pour la defense de la culture (Sv?tovy kongres spisovatel? za obranu kultury) neni mezi t?mi kte?i vznesou pochyby v??i socialistickemu sov?tskemu re?imu, p?esto?e je informovan o teroru panujicim v Sov?tskem svazu. Stavi se proti svemu staremu p?iteli Andre Bretonovi, ktery chce sjednotit kongresni komisi aby branila v?zn?neho Victora Serge . Co vic, v roce 1935, vychvaluje Aragon sov?tsky system koncentra?nich tabor? ? gulag?.

V jeho nezni?itelnem optimismu a naivit? se po 20. Sjezdu Komunisticke strany Sov?tskeho svazu za?inaji objevovat trhliny. Dosv?d?uje to i Aragonova dlouha base? Le Roman inacheve z roku 1956. Av?ak rok 1934 je optimistickou erou pro francouzske komunisty: Odmitaji sekta?stvi Komunisticke strany z dvacatych let a spojuji se se st?ednimi vrstvami francouzske spole?nosti, aby vytvo?ili silnou opozi?ni frontu proti evropskym fa?ist?m, kte?i pomalu za?inaji zapou?t?t ko?eny.

Odboj [ editovat | editovat zdroj ]

V srpnu 1939, v den podepsani n?mecko-sov?tskeho paktu vychvaluje Aragon v komunistickem deniku ^[4] , jeho? je ?efredaktorem, Stalinovo rozhodnuti. Vyzyva Anglii a Francii, aby podepsali spojenectvi se Sov?tskym svazem. Po vydani tohoto ?lanku je novina?ska ?innost komunisticke strany zakazana a samotna strana postavena mimo zakon. N?kolik komunistickych v?dc? je zat?eno. Aragon se ukryva po n?kolik dn? na ?ilske ambasad?, kde je schovan svym p?itelem Pablem Nerudou ^[5] . Po za?ijovem utoku n?meckych nacist? na Polsko, v obdobi nazvane take Podivna valka je povolan na frontu jako leka?sky asistent.

Na vychodni front? (otev?ene v kv?tnu 1940), kde francouzska armada utr?i pora?ku, dokazuje Aragon svou state?nost, za co? je ocen?n ?ervenym k?i?em a ziskava take ocen?ni Medaille militaire (Vojenska medaile). Z tohoto vale?neho obdobi pochazi velka ?ast basni ve sbirce Les yeux d’Elsa vydane v roce 1942. Pote se Aragon dostava do Svobodne zony, kde pokra?uje ve psani basni ktere tvo?i druhou ?ast teto sbirky. Anga?uje se- a? u? jako autor nebo jako ilegalni organizator- v Odboji intelektual?. Jeho basnicke dilo je pou?ito k podpo?e vlastenectvi, zejmena sbirka Contribution au cycle de Gabriel Peri , kde oslavuje svou rodnou zem, Gabriela Periho a Honore s´Estienne d'Orvese . S Elsou Trioletovou p?ispivaji k zalo?eni Comite national des ecrivains (Narodni vybor spisovatel?) v ji?ni zon?.

V roce 1955 sklada Strophes pour se souvenir , base? na oslavu zahrani?niho odboje. Mezi francouzskymi partyzany a st?elci ( MOI ) vychvaluje zejmena skupinu Manouchian jeji? odsouzeni bylo publikovano v Affiche rouge (?ervenem plakatu).

Komunisticky intelektual [ editovat | editovat zdroj ]

Po Osvobozeni, diky vlivu ktery ziskal v Odboji, ziskava Louis Aragon status komunistickeho intelektuala, obrance politicke linie. A tak se v Comite national des ecrivains ujima o?isty v literarnich kruzich, ve svych pot?ebach a ve svych vyst?ednostech. Je vyzvan k tomu, aby obhajil odsouzeni Titova re?imu v Jugoslavii sov?ty, a vychvalil v?dce te doby, p?edev?im Maurice Thoreze .

V roce 1950 je Louis Aragon na Thorezovu ?adost zvolen do ust?edniho vyboru Francouzske komunisticke strany. Diky teto funkci se u?astni r?znych ideologickych debat, kterymi je jeho strana po Stalinov? smrti a zejmena pak po 20. Sjezdu Vyboru Komunisticke strany Sov?tskeho svazu v roce 1956 zahrnuta. Diky sve vyznamne pozici uvnit? strany se t??ko vyhyba utok?m. A tak, kdy? v roce 1953 les Lettres francaises (Francouzske listy) publikuji Picassovu kresbu vytvo?enou u p?ile?itosti Stalinovy smrti, je nucen ve?ejn? se omluvit p?ed kritiky, kte?i tento portret posuzuji. V nasledujicich letech, potom co ho Elsa Trioletova informuje o Stalinov? stihani, se jeho postoj m?ni. P?esto v?ak rad?ji ml?i ne? aby ?ekl n?co ?patneho na adresu Strany. Jeho denik se vyhyba otazkam o stalinismu. ^[6] V roce 1956 nezaujme ?adny postoj v??i ?Chru??ovovu raportu“, ml?i o tom, co se stalo v Polsku, stejn? jako o stihani povstalc? v Budape?ti. Svym ml?enim souhlasi s oficialnim tvrzenim sve strany, podle ktereho se pry vzbou?ila jen ma?arska aristokracie a bur?oazie, ktera pak byla nasledovn? potla?ena d?lniky podporovanymi Rudou armadou. Tyto udalosti vyvolaji mimo jine take rozpad Comite national des ecrivains , kterou opou?ti Vercors . Ve svem dile Roman inacheve , ktere m??eme pova?ovat za autorovu ver?ovanou autobiografii, zaznamenava Aragon teho? roku osobni krizi zp?sobenou odhalenimi stalinovskeho re?imu a politickymi deziluzemi.

?Tisic dev?t set padesat ?est jako dyka na mych vi?kach“.

Av?ak postupem ?asu, po odhaleni zlo?in? politickych re?im? v Sov?tskem svazu a Vychodni Evrop?, dospiva Aragon k odsouzeni autorita?skych praktik sov?tskeho komunismu. Ve svem deniku dava prostor disident?m, odsuzuje proces proti intelektual?m, zejmena proces v roce 1966 se spisovateli Siniavskym a Danielem. V kv?tnu 1968 projevuje vrouci sympatie studentskemu hnuti. Pote sleduje v srpnu toho roku vpad sov?tskych vojsk do ?eskoslovenska, ktery ukon?il pra?ske jaro . V teto dob? pi?e Aragon p?edmluvu k romanu Milana Kundery La Plesanterie ( ?ert ). Hn?v, ktery se ho p?i tom zmocni, ho p?im?je k napsani nasledujiciho textu:

?A tak jsme uprost?ed noci, z radioveho p?ijima?e, usly?eli odsouzeni na?ich v??nych iluzi...“

P?esto, umirajici v roce 1982, z?stava stale ?lenem Ust?edniho vyboru Francouzske komunisticke strany.

V roce 1956 se stava Louis Aragon laureatem Leninovy ceny za mir .

Romanopisec a basnik [ editovat | editovat zdroj ]

Louis Aragon se vyzna?uje svou rozsahlou basnickou tvorbou, ve ktere se proza prolina s tradi?nimi basnickymi formami, kterym tak autor dava novou podobu. Jeho po?ate?ni poezie je ovlivn?na surrealismem a je tak charakteristicka volnym stylem a hrou s jazykem. Pozd?ji v?ak Aragon, inspirovany Guillaumem Apollinairem , p?istupuje ke klasi?t?j?im formam basn? (rymy, basnicke metrum), aby lepe vyjad?il situaci Francie (a odboje) v dob? Druhe sv?tove valky. Po valce ztraci jeho basn? politicky ton a naopak zesiluje jejich lyri?nost. Ani? by kdy pop?el tento navrat ke klasicke poezii, vklada do ni postupn? vic a vic volnych forem, ?im? se op?t p?ibli?uje k surrealismu svych basnickych po?atk?. Aragon sam tvrdi, ?e nikdy doopravdy ve sve tvorb? od surrealismu neupustil.

V Aragonovych romanech se odra?i rysy literarni tvorby jeho stoleti, surrealistickeho romanu, realistickeho romanu a pote take noveho romanu. Nikdy nezap?el svou touhu po psani roman?, i p?es ned?v?ru svych p?atel-surrealist? (pro ktere bylo napsani romanove fraze jako Markyza vy?la v p?t hodin pop?enim jejich literarniho idealu, jeliko? ?lo o povrchni vyjad?ovani). Krom? surrealist?, to byli i komuniste, kte?i cht?li po Aragonovi namisto psani roman? aby i nadale p?l ody na Stranu (Aragon p?isahal, ?e pozastavi vydani romanu Les Communistes (Komuniste) , kdy? mu velky po?et komunistickych aktivist? dalo najevo, ?e jsou velmi spokojeni s tim, ?e d?la, co je od n?j o?ekavano). V neposledni ?ad? se proti jeho romanove tvorb? postavili i kritikove (p?edev?im pravicovi), kte?i ho m?li hlavn? za komunistu ne?li za spisovatele ? skute?nost ktera ho rmoutila.

A tak jeden z nejvyznamn?j?ich basnik? 20. stoleti draze zaplatil za svoji politickou anga?ovanost, ktera v?ak neni schopna zakryt jeho vliv a p?edni postaveni v sou?asne francouzske literatu?e. N?ktere z jeho text? byly zpopularizovany n?kolika zp?vaky a skladateli, kte?i nep?imo souhlasili s jeho politickymi postoji jako Leo Ferre , Georges Brassens , Marc Ogeret , Jean Ferrat , a jini.

Dilo [ editovat | editovat zdroj ]

Po?atky jeho tvorby jsou ovlivn?ny surrealismem , pozd?j?i tvorba je ovlivn?na socialistickym realismem.

• Plameny radosti (Feu de joie, 1920) ? prvni basnicka sbirka, soubor ver??, ktere publikoval p?ed I. sv?tovou valkou a v pr?b?hu valky.
• Anicet neboli Panorama (Anicet ou le Panorama, 1921) ? prvni roman, ovlivn?n poetikou surrealismu.
• Irena (1928) ? Maldororovy zp?vy pornografie ? skandalni surrealisticky text, ktery vy?el anonymn? poprve v roce 1928 a k jeho? autorstvi se Aragon p?iznal a? nedlouho p?ed smrti. Dopln?no Pauvertovou p?edmluvou a Mandriarguesovou poznamkou k vydani z roku 1968. S p?vodnimi ilustracemi Andre Massona.

Ve vale?nem a povale?nem obdobi vydal n?kolik basnickych sbirek, p?eva?n? milostneho razu: Elsiny o?i (Les Yeux d'Elsa, 1942), Voskove panoptikum (Le Musee Grevin, 1943), Elsa (1959, ?. 1961), Posedly Elsou (Le Fou d'Elsa, 1963), Neni pro m? Pa?i? bez Elsy (Il ne m'est Paris qu'Elsa, 1964)

V druhe etap? tvorby, kdy se roze?el se surrealismem, vytvo?il romanovy cyklus Skute?ny sv?t (Le Monde reel), ktery souhlasi s koncepci tzv. socialistickeho realismu. Tento cyklus tvo?i romany:

• Basilejske zvony (Les Cloches de Bale, 1934, ?. 1935, 1960)
• Krasne ?tvrti (Les Beaux quartiers, 1936, ?. 1961)
• Cestujici z imperialu (Les Voyageurs de l'imperiale, 1942, p?epr. 1947, ?. 1962)
• Aurelian (Aurelien, 1944, ?. 1958, 1980, 1998) ? ?tvrty roman cyklu je pova?ovan za um?lecky nejzda?ilej?i a take je nejznam?j?im autorovym dilem. Z?asti autobiograficky roman je p?ib?hem lasky odehravajici se v Pa?i?i v mezivale?ne dob?.
• Komuniste (Les Communistes, 1949-51, p?epr. 1967, ?. 1953-1954) ? posledni ?ast cyklu zobrazujici francouzskou spole?nost v nesnadnych letech po?atku II. sv?tove valky.
• Velikono?ni tyden (La Semaine sainte, 1958, ?. 1965) ? vrcholne romanove dilo, ve kterem se sna?i podat sv?j koncept historie.
• Blanche aneb Zapomn?ni (Blanche ou l'Oubli, 1967, ?. 1990) ? pozdni roman, v n?m? se odklani od socialistickeho realismu a naopak vyu?iva n?ktere vyprav??ske postupy tzv. noveho romanu .

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto ?lanku byl pou?it p?eklad textu z ?lanku Louis Aragon na francouzske Wikipedii.

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

• Francouzska literatura
• Surrealismus
• Seznam francouzskych spisovatel?

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu Louis Aragon na Wikimedia Commons
• Osoba Louis Aragon ve Wikicitatech
• Seznam d?l v  Soubornem katalogu ?R , jejich? autorem nebo tematem je Louis Aragon