Konkretni problemy:
wikifikace, -kli?e a vyhybava slova; doplnit zdroje
Jacques Copeau
(
4. unora
1879
Pa?i?
?
20. ?ijna
1949
) byl
francouzsky
divadelni
re?iser
, producent,
herec
a
dramatik
.
Jacques Copeau se narodil v dob?e situovane st?edostavovske rodin? a chodil do nejlep?ich ?kol. Sva studia, b?hem nich? se dostal do okruhu p?ivr?enc? Lugne-Poea a jeho Divadla Dilo, zakon?il na
Sorbonn?
. Po studiich odjel do
Danska
, kde v hlavnim m?st?
Kodani
vyu?oval
francouz?tinu
. Z?stal zde do roku
1904
, pak se vratil dom?, aby po umirajicim otci p?evzal vedeni tovarny. Po dvou letech v?ak na tento ?ivot rezignoval s odhodlanim pln? se v?novat
divadlu
a
literatu?e
.
V roce
1909
zalo?il spolu s
Andre Gidem
a dal?imi
?asopis
La Nouvelle Revue Francaise, ktery p?edstavoval vyznamnou platformu moderni kultury ve
Francii
. Na strankach revue zve?ej?oval sve kritiky nami?ene proti naturalistickemu i komer?n? zabavnemu divadlu.
V roce
1913
vy?la jeho
esej
Un essai de renovation dramatique
. Poprve se zde objevuje pojem ?renovation“ neboli obnoveni, obrozeni ?i o?i?t?ni. Je to pojem, ktery bude tvo?it osu jeho nadchazejiciho divadelniho programu.
Za sv?j hlavni ukol Copeau pova?oval navraceni divadla k jeho ko?en?m, prap?vodni esencialni podstat?, co? znamena jeho reteatralizaci. Je tedy t?eba bojovat proti naturalismu s jeho snahou u?init um?ni a divadlo pouhou napodobou ?ivota. Sou?asn? je ale nutne posunout se ve vyvoji dal od statickeho a p?eva?n? literarn? zam??eneho divadla symbolistniho sm?ru.
V roce 1913 Copeau zalo?il Spole?nost
Stareho holubniku
(Vieux Colombier) a programoval ?innost noveho divadla. Sestavil herecky soubor, jeho? ?leny byli mimo jine i Dullin a Jouvet, kte?i se pozd?ji stali reprezentanty Kartelu. Divadelni budovu soubor na?el na levem b?ehu Seiny v sousedstvi Sorbonny ? p?vodn? se tu hraly melodramy a zabavne kusy. Maly sal pojednany ve stylu Ludvika XV. si Copeau upravil tak, aby vyhovoval jeho zam?r?m. Z interieru odstranil girlandy, barokni zlate and?li?ky, pozlacena zrcadla apod. Zmodernizoval osv?tleni. Jevi?t? krom? sady opon a azbestovych zav?s?, pohybujicich se na ocelovych lanech, nem?lo ?adnou jevi?tni techniku. Scenicke prost?edi vytva?el Copeau s pomoci jen nejnezbytn?j?ich kus? nabytku a dekorace, vyu?ival praktikably, sch?dky ?i m?stky. P?ed portalem m?lo jevi?t? je?t? p?edscenu, ktera umo??ovala bezprost?edni kontakt herc? s divaky.
V za?i roku 1913 Copeau sepsal manifest k otev?eni Theatre du Vieux Colombier. Zazn?la v n?m Copeauova hlavni my?lenka, toti? cil obrodit divadlo jeho zdivadeln?nim. Zd?raznil stylovou jednotu inscenace, jeji? celek ma byt dan ?spolup?sobenim pohyb?, gest a jednani, souzvukem vyrazu tva?e, ?e?i a ml?eni, totalitou scenicke p?edstavy.“ D?razn? odmitl mali?skou dekoraci i nadu?ivani jevi?tni ma?inerie (?k novemu dilu nam ponechte jen nahou scenu“). Na druhe stran?, a to bylo pro Copeaua a jeho ?aky a nasledovniky rovn?? p?izna?ne, varoval p?ed samou?elnym experimentovanim, p?ehnanou stylizaci a formalni rafinovanosti. Jakkoli re?iser je svrchovanym tv?rcem inscenace, jeho ukolem je divadelnimi prost?edky vyjad?it zakladni my?lenku inscenovaneho textu.
Existence Stareho holubniku se ?leni do n?kolika etap. Prvni, nejkrat?i etapa je vymezena prvnim rokem jeho existence, tedy lety 1913?1914. Bylo to obdobi po?ate?niho ujas?ovani programu. Zahajovacim p?edstavenim byla tragedie al?b?tinskeho dramatika Thomase Heywooda
?ena zabita dobrotou
, ktera byla v ramci jednoho ve?era uvedena spolu s Molierovou fra?kou
Laska leka?em
. Jinou molierovskou inscenaci, provedenou v prvnim roce fungovani Stareho holubniku, byl
Lakomec
se skv?lym Charlesem Dullinem v roli Harpagona. Dullin perlil svym vynikajicim bufoneznim herectvim i schopnosti karikatury. Ob? molierovske inscenace vyzna?ovalo komedialni tempo, lehkost a hravost.
Po?atkem roku 1914 bylo divadlo uzav?eno. B?hem valky Copeau koncipoval program herecke ?koly a vst?ebal ?adu d?le?itych podn?t?. Seznamil se osobn? s Craigem, s nim? nalezl spole?nou ?e? v jejich obdivnem vztahu k tradici italske lidove komedie. Nesouhlasil v?ak s Craigovym vztahem k herci a k dramatu. Setkal se rovn?? s Jaques-Dalcrozem a s Appiou. V listopadu 1915 otev?el hereckou ?kolu. Sve ?aky u?il osvojit si vyrazove vlastnosti pohybu a hlasu, prohluboval u nich schopnost improvizace, pohotovosti na jevi?ti, smysl pro ?as, formu, kompozici a partnerskou komunikaci na jevi?ti. Herec m?l ovladat r?zna um?ni ? krom? dokonaleho zvladnuti mluvy m?l um?t i zpivat, ?onglovat ?i na jevi?ti provad?t fyzicky naro?ne vystupy. P?i cvi?eni budouci herci pou?ivali neutralni masku. Copeau zd?raz?oval, ?e herec musi byt schopen figurovat ka?dou emoci a my?lenku jen pouhym postojem, gestem ?i pohybem i beze slova. K tomu zam??oval cvi?eni pohybove improvizace. Improvizovalo se na cokoli ? na slova Pa?i?, bou?e nebo strom. Improvizovalo se take na r?zne motivy z her. Herec p?itom m?l vyu?ivat r?znych hereckych technik, zejmena stav?l na postupech
komedie dell’arte
? nikoli v?ak proto, aby tyto postupy rekonstruoval, nybr? aby poukazal na jejich v??nou platnost a univerzalnost. Do vyuky zavedl rovn?? cvi?eni ve stylu japonskeho divadla no. V tomto se projevovala Copeauova snaha o?istit a modernizovat divadlo jeho navracenim k bytostnym zdroj?m divadelnosti, k jeho podstat?. Zarove? sve ?aky vedl ke kolektivnimu pojimani divadla a herecke tvorby. U?il je akceptovat zasady ??ivota v um?ni“, ktere jsou blizke regulim kla?terniho ?ivota. Divadlo se jim m?lo stat misi p?edavanou do ?ivota. Divadelni praci ma herec chapat nejen jako profesi, ale p?imo jako sv?j ?ivotni program.
V roce 1917 dostal Copeau nabidku, aby sv?j soubor obnovil a odebral se s nim do Ameriky. Zde v New Yorku se spole?nost usadila v Garrick Theatre a dva roky hrala pod hlavi?kou Francouzske divadlo. Po navratu do Pa?i?e znovu Copeau otev?el divadlo Stary holubnik a spolu s nim i svou hereckou ?kolu. Divadlo roz?i?ilo svoji p?sobnost a stalo se kulturnim st?ediskem (po?adaly se tu p?edna?ky, koncerty, literarni ve?ery, vystavy). Vytvo?il se dokonce Klub p?atel Stareho holubniku.
Copeau provedl dal?i reformu sceny. Vysledkem byla obna?ena scena neboli ?dispositif“. V pozadi jevi?t? byl balkon s bo?nimi schodi?ti a centralnim otvorem. V pop?edi vedly na proscenium schody uprost?ed i po stranach. Upravy m?ly slou?it spojeni jevi?t? s hledi?t?m. Copeauovi se poda?ilo p?evest do praxe heslo ?Zru?te rampu“. Obnovene divadlo bylo otev?eno v unoru 1920 Shakespearovou
Zimni pohadkou
. Na obecenstvo zap?sobilo minimalisticke vytvarne ?e?eni, ktere dokazal Copeau uplatnit ve h?e, v ni? se vyskytuji r?zna prost?edi.
T??i?t?m repertoaru byly nyni komedie a fra?ky. P?evladal Moliere. S usp?chem se setkala
Scapinova ?ibalstvi
s mistrnymi pantomimickymi a improvizovanymi vystupy. Rovn??
Misantrop
(1922) v hlavni roli se samotnym Copeauem strhl obecenstvo. Po?atkem roku 1924 se v?ak v souboru vyost?ila vnit?ni krize, ktera tu u? p?edtim doutnala. Toto nap?ti si Copeau do zna?ne miry zp?sobil sam svym nekompromisnim postojem k dotacim ze strany statu a k nabidce p?est?hovat soubor do v?t?i a lepe vybavene budovy. Copeau namital, ?e kdyby vyu?il usp?ch? divadla a navrhy p?ijal, znamenalo by to konec jeho idealu nezavisleho, svobodn? tvo?iciho divadla. Copeauovi za?ali odchazet nejv?rn?j?i spolupracovnici, mezi nimi i Jouvet.
V kv?tnu 1924 se Copeau rozhodl divadlo uzav?it a odejit z Pa?i?e. Dvacet herc? z divadla a ?koly ode?lo spolu s nim do Burgundska a zalo?ili zde soubor D?ti Copeaua nebo kratce Copiovci. Usadili se v jednom vesnickem statku a hrali pro lidi z okoli. Copeau pro soubor psal hry a scena?e podle komedie dell’arte. V roce 1929 se soubor rozpadl.
Po navratu do Pa?i?e re?iroval Copeau v r?znych divadlech, p?edna?el, psal teoreticke ?lanky a scena?e po vzoru italske lidove komedie. V kv?tnu 1933 dostal nabidku na uvedeni st?edov?ke toskanske hry
Mysterium o sv. Uliv?
na nadvo?i kla?tera ve Florencii. Tato inscenace stala na po?atku ?ady p?edstaveni, ktere Copeau ve 30.?40. letech vytvo?il v pleneru, na venkovnich prostranstvich.
Re?iserem, ktery zvla?t? proslul svymi plenerovymi inscenacemi, byl
Max Reinhardt
. Copeau se s nim setkal osobn? ve Florencii. Ve stejne dob?, kdy tam inscenoval
Mysterium o sv. Uliv?
, Reinhardt uvedl v zahrad? Boboli svou nejslavn?j?i inscenaci
Sen noci svatojanske
.
V inscenaci
Mysteria o sv. Uliv?
byli divaci umist?ni pod arkady lodgii ze t?i stran a uprost?ed dvora Copeau spolu se svym scenografem Barsacqem postavil podium s p?edscenou a p?echody na bo?ni a men?i podia. Na hlavnim podiu se odehravaly hlavni vystupy, na men?ich podiich vystupy vedlej?i. K dal?i konkretizaci mista a d?je sta?ily u? jen naznaky ? rekvizita, kostym, slovo.
Do Florencie se Copeau je?t? dvakrat vratil. V kv?tnu 1935 uvedl na florentinskem nam?sti historickou kroniku sou?asneho autora Rino Alessiho
Savonarola
. Bylo to na stejnem mist?, kde byl hlavni hrdina v roce 1498 upalen. Barsacq tentokrat postavil velky amfiteatr pro 4000 lidi, s v??emi pro reflektory. Uprost?ed nam?sti stalo t?i a p?l metru vysoke podium. Do t?etice uvedl v ?ervnu v roce 1938 v zahrad? Boboli Shakespearovu komedii
Jak se vam libi
.
Vrcholem linie pleneroveho divadla v Copeauov? tvorb? v?ak bylo uvedeni st?edov?keho
Miraklu o chlebu do zlata vype?enem
u p?ile?itosti 500. vyro?i zalo?eni chudobince v Beaune. Kli?ovym scenickym prvkem byla obrovska studna na nadvo?i chudobince, kterou op?t obklopovala podia n?kolika urovni. Studna p?edstavovala peklo, z n?ho? vyskakovali ?erti. Po obou stranach studny byl zpivajici a recitujici chor.
Copeau shodou nahod zem?el prav? v Beaune v ?ijnu 1949. Je?t? p?ed smrti planoval dal?i velkou exterierovou produkci. Osobitost a jista vyjime?nost Jacquese Copeaua ve srovnani s mnohymi dal?imi p?edstaviteli moderniho evropskeho divadla spo?iva mimo jine v tom, ?e jeho divadelni program a tvorba na?ly ?adu pokra?ovatel?, p?i?em? Copeau si v?t?inu z nich sam vychoval. Sve p?ime nasledovniky m?l p?edev?im v ?lenech tzv. Kartelu, byli to jmenovit? Louis Jouvet, Charles Dullin, Gaston Baty a Georges Pitoeff.