Giovanni Sartori
Narozeni	13. kv?tna 1924 Florencie , Italske kralovstvi Italske kralovstvi
Umrti	4. dubna 2017 (ve v?ku 92 let) Florencie , Italie Italie
P?i?ina umrti	rakovina hrtanu
Misto poh?beni	Florencie
Alma mater	Florentska univerzita
Povolani	novina? , politolog, spisovatel , sociolog, vysoko?kolsky u?itel a filozof
Zam?stnavatele	Kolumbijska univerzita Florentska univerzita
Ocen?ni	?estny doktor Univerzity Complutense v Madridu (2001) Karl Deutsch Award (2009) ?estny doktor Univerzity v Buenos Aires komander ?adu Ji?niho k?i?e Cena kn??ny asturske za socialni v?dy … vice na Wikidatech
Web	www .giovannisartori .it
multimedialni obsah na  Commons
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Giovanni Sartori ( 13. kv?tna 1924 Florencie ? 4. dubna 2017 , Florencie ^[1] ) byl italsky politolog a filosof , teoretik demokracie zabyvajici se p?edev?im komparativni politologii, autor teorie stranickeho systemu a byvaly profesor humanitnich v?d , sociologie a politologie na Florentske univerzit? a na Columbia University v New Yorku ( USA ).

?ivotopis [ editovat | editovat zdroj ]

Narodil se 13. kv?tna 1924 v italske Florencii . Ve 24 letech zde absolvoval studium politickych a spole?enskych v?d a roku 1946 nastoupil jako odborny asistent historie. Mezi roky 1950 a 1956 byl profesorem d?jin moderni filosofie na florentske universit?, v teto dob? se ve svem zkoumani zam??il na kritickou analyzu autor? jako nap?. Marxe , Hegela ?i Kanta . V letech 1954?1955 ziskal profesorskou kvalifikaci v historii moderni filosofie a teorie statu. V nasledujicich letech vyu?oval na florentske universit? politologii a sociologii a podilel se take na reformach zdej?i fakulty politologie, kde od roku 1969 do roku 1971 p?sobil jako d?kan .

Od roku 1976 zahajil spolupraci s ?adou zahrani?nich universit ? byl profesorem politologie na universit? ve Stanfordu (1976?1979) a profesorem humanitnich studii na newyorske Columbia University (1979?1994). Na za?atku 90. let (1992?1994) take znovu vyu?oval na sve domaci universit? ve Florencii. Dale hostoval nap?. na Yale ?i Harvardu .

Sartori je spoluzakladatelem italskeho Centra komparativni politologie (Centro Studi Politica Comparata) a politologickeho ?asopisu Italian Political Review (Rivista Italiana di Scienza Politica). Je dr?itelem ?ady ocen?ni, po?inaje Zlatou medaili za p?inos kultu?e a vzd?lani od prezidenta Italske republiky z roku 1971. Dale obdr?el nap?. cenu za celo?ivotni dilo od Evropskeho konsorcia pro politicky vyzkum z roku 2005 a od Americke politologicke asociace o rok pozd?ji, Cenu Kni?ete z Asturie v oblasti spole?enskych v?d z roku 2005 ?i Cenu svobody od Mezinarodni nadace pro svobodu v Buenos Aires z teho? roku. Ziskal take ?adu ?estnych doktorat? ? od universit v Janov? (1992), Washingtonu D. C. (1994), Guadalaja?e (1997), Buenos Aires (1998), Madridu a Bukure?ti (2001), Athenach a Urbinu (2005) a Mexico City (2007).

Je autorem velkeho mno?stvi odbornych d?l ? vice ne? t?iceti knih, ?ady kapitol v knihach jako?to ?len kolektivu autor? a p?es tisic ?lank? v odbornych ?asopisech. Jeho prace byly p?ekladany do cca t?iceti jazyk?.

Jeho oblasti zajmu byly p?edev?im teorie demokracie , stranicke systemy a vyzkum ustavniho in?enyrstvi. Uvedl jednu z nejroz?i?en?j?ich typologii politickych stran . Je take zastancem aplikace (p?eneseni) znalosti ziskanych v politologii do realneho fungovani politickych instituci, aby se zlep?ila jejich u?innost.

Sartori zem?el ve v?ku 92 let ve Florencii na rakovinu hrdla dne 4. dubna 2017.

Typologie stranickych system? [ editovat | editovat zdroj ]

Take v ?lanku Stranicky system ? Sartoriho typologie (70. leta 20. stoleti)

Sartoriho typologie (70. leta 20. stoleti)

Sartoriho typologie i v sou?asne dob? pat?i mezi nejvyznamn?j?i a neju?ivan?j?i typologie stranickych system? v?bec. P?i jejim vytva?eni vychazel Sartori ze star?ich praci Maurice Duvergera , Jeana Blondela a take Anthony Downse. ^[2] Na rozdil od nich ale nepracuje s po?tem v?ech stran v ramci systemu, nybr? vyd?luje pouze strany pro system relevantni. Pro ty stanovuje dv? pravidla:

1. strana je relevantni tehdy, je-li alespo? po jistou dobu schopna ur?ovat alespo? jednu z mo?nych vladnich v?t?in. Takovouto vlastnost Sartori ozna?uje jako koali?ni potencial. Toto pravidlo je ale samo o sob? nedosta?ujici, nebo? nezohled?uje p?edev?im antisystemove strany , je? se ze sve podstaty typicky nestavaji koali?nimi partnery.

Proto Sartori p?ichazi i s druhym pravidlem:

1. strana je relevantni tehdy, kdy samotna jeji existence ovliv?uje taktiku stranicke sout??e, zvla?t? pak, kdy? tato jeji p?itomnost m?ni zp?sob sout??eni na vladu se soust?edicich stran z dost?ediveho na odst?edivy bez ohledu na to, sm??uji-li tyto tendence doprava, doleva, ?i ob?ma sm?ry. Tento aspekt ozna?uje jako vyd?ra?sky potencial . ^[3]

Druhym vychodiskem Sartoriho typologie je krom po?tu relevantnich stran take kriterium ideologie, p?edev?im pak s p?ihlednutim na ideologickou vzdalenost mezi jednotlivymi aktery a rovn?? tak ideologickou intenzitu. ^[4]

Spojenim t?chto dvou hledisek vytva?i typologii o sedmi t?idach:

1. system jedne strany
2. system hegemonni strany
3. system predominantni strany
4. system dvou stran
5. system omezeneho pluralismu
6. system extremniho pluralismu
7. atomizovany system

Prvni dva je?t? dale ?adi mezi tzv. nesout??ive systemy , tj. takove, v nich? je de facto (a ?asto i de iure) vylou?ena existence jinych politickych stran, a tim i politicka sout??, ?i jsou ostatni strany v podstat? druho?ade a nemohou se ani podilet na utva?eni politiky. Jejich opakem jsou pak sout??ive systemy (tedy zbylych 5). ^[5]

System jedne strany [ editovat | editovat zdroj ]

Tento system, ozna?ovany take jako unipartismus ?i system statostrany, spojuje Sartori p?edev?im s komunistickymi, fa?istickymi ?i nacistickymi staty. Vyzna?uje se p?edev?im tim, ?e v jeho ramci existuje a take m??e existovat prav? jedna strana. ^[6] Zarove? je pro n? take typicke, ?e jsou utla?ujici, prostupujici, netolerantni a extraktivni. Podle miry zastoupeni t?chto atribut? dale Sartori vyd?luje subtypy: jednostranicky totalitni (silna ideologi?nost, pronikani do ?ivota ob?an? ve v?ech sferach), jednostranicky autorita?sky (slab?i ne? totalitni, existuji oponenti, ale jsou vytla?eni na okraj spektra) a jednostranicky pragmaticky (uvoln?n?j?i, silna ideologie neni p?itomna). ^[7]

System hegemonicke strany [ editovat | editovat zdroj ]

Na rozdil od p?edchoziho typu je v systemu hegemonicke strany umo?n?na existence jinych politickych stran. Ty jsou ov?em vladnouci stran? pod?izene a v??i ni druho?ade, neni jim dovoleno se za rovnych pravidel u?astnit politicke sout??e s hegemonickou stranou. Podobn? jako v p?edchozim systemu tedy ani zde nedochazi ke st?idani moci ? strany v opozici nemaji ?adnou mo?nost stat se stranami vladnoucimi. ^[8]

System predominantni strany [ editovat | editovat zdroj ]

Tento typ se vyzna?uje p?itomnosti strany, je? dr?i nadpolovi?ni v?t?inu mandat?, a proto nepot?ebuje vstupovat do koalic. A? by se na prvni pohled mohlo zdat, ?e system predominantni strany je shodny se systemem hegemonni strany, opak je pravdou. Kli?ovym rozdilem mezi ob?ma je existence politicke sout??e. Predominantni strana ziskava svou pozici legaln? bez nekale sout??e ?i manipulace voleb. M??e tak ztratit podporu voli??, v d?sledku ?eho? pak m??e dojit ke zm?n? celeho systemu. ^[9]

System dvou stran [ editovat | editovat zdroj ]

V ramci tohoto systemu existuji dv? hlavni strany, je? jsou schopny vladnout samostatn? a nepot?ebuji utva?et vladni koalice se t?etimi stranami. Zarove? take probiha vice ?i men? pravidelne st?idani u moci. Strany typicky p?edstavuji pravou a levou ?ast politickeho spektra. ^[10]

System omezeneho pluralismu [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto systemu existuji t?i a? p?t relevantnich politickych stran, z nich? ani jedna nedr?i dostate?ny po?et mandat?, a proto vstupuji do koalic, ktere se alternuji. V tomto ohledu tedy p?ipomina vy?e zmi?ovany bipartismus, misto obm?ny jednotlivych stran ale dochazi k vym?n? celych koalic. Tento system take neobsahuje relevantni antisystemove strany, opozice je unilateralni (tedy ve?kera opozice je pouze bu? napravo, ?i nalevo). ^[11]

System extremniho pluralismu [ editovat | editovat zdroj ]

P?i popisu tohoto systemu, ktery Sartori ozna?uje te? jako polarizovany pluralismus, nejvice vystoupi na povrch hledisko ideologicke vzdalenosti mezi jednotlivymi stranami. T?ch je v tomto systemu p?t a? osm, jejich po?et ov?em neni tak d?le?ity jako jejich charakter. Tyto systemy ve v?t?in? p?ipad? vedou k selhani, ?i neschopnosti p?ekonavat krize. Sartori uvadi osm znak? tohoto systemu. Ve stru?nosti jsou to:

1. p?itomnost relevantnich antisystemovych stran (a jejich delegitimiza?ni vliv),
2. bilateralni opozice (vlada ?eli kritice z obou stran spektra, zarove? se tyto dva sm?ry opozice vzajemn? vylu?uji),
3. st?edova politicka strana ?i jejich uskupeni (ta musi ?elit zmi?ovane opozici zprava i zleva; tim, ?e fyzicky obsazuje st?ed spektra, vede k tomu, ?e odrazuje ostatni strany od dost?edivosti vice sm?rem k odst?edivym tendencim),
4. vysoka polarizace (ideologicka vzdalenost mezi stranami je velmi vysoka),
5. p?evladani odst?edivych tendenci nad tendencemi dost?edivymi (z vy?e uvedenych d?vod?; system ?asto sm??uje a? k extremisticke politice),
6. ideologicke rozstrukturovani polarizovaneho pluralismu (strany mezi sebou sout??i pomoci ideologickych argument?),
7. existence nezodpov?dnych opozic (n?ktere strany jsou z vladnuti trvale vylou?eny, proto se neboji v ramci agitace slibovat nesplnitelne, na rozdil od stran, je? se na vlad? podileji ?i podilet mohou, je? sve sliby voli??m pozd?ji plnit musi),
8. specificka politicka sout?? (typicky nekala a vyzna?ujici se neuskute?nitelnymi sliby; neexistuje minimum poctive sout??e) ^[12]

Atomizovany system [ editovat | editovat zdroj ]

Teto kategorii v?nuje Sartori nejmen?i pozornost, je to svym zp?sobem zbytkova t?ida. Po?et stran ji? p?estava hrat roli, jejich pozice je natolik vyva?ena, ?e na sebe nemaji tem?? ?adny vyznamn?j?i vliv a nemusi tak na ostatni brat ohled p?i dosahovani svych politickych cil?. ^{[13] [14]}

Volebni systemy [ editovat | editovat zdroj ]

Aby bylo mo?ne jasn? definovat v?t?inove a pom?rne volebni systemy jako dva systemy navzajem se vylu?ujici, navrhuje Sartori odd?lit kriterium ?i metodu od jejich vysledku, teda toho, jak se v parlamentu odra?i rozd?leni hlas? voli??. Volebni system je tedy v?t?inovy tehdy, kdy? probiha volba v obvykle jednomandatovych obvodech, kde vit?z bere v?e ? jde o tzv. system ?prvniho v cili“. Pom?rny system je naopak ka?dy system, ve kterem volby probihaji ve dvou- ?i vicemandatovych obvodech a p?ina?i dva nebo vice vit?z? zvolenych na zaklad? ?nejvy??iho po?tu hlas?“. Tyto vit?zne pom?ry je mo?ne ustanovit dv?ma zp?soby, a to bu? ur?it volebni kvocienty, nebo p?i?adit volebni vit?zstvi kandidat?m, kte?i se umistili v ?ele, podle jejich po?adi (nap?iklad prvnim dv?ma v dvoumandatovych obvodech). V prvnim p?ipad?, ktery se vyskytuje ?ast?ji, jsou kandidati voleni na zaklad? stejnych podil? (kvocient?), ve druhem na zaklad? nejvy??ich po?t? hlas?. ^[15]

Sartori dale dodava, ?e ne v?echny systemy je ale mo?ne takto dichotomicky klasifikovat, je t?eba vzit v uvahu i ?systemysmi?ene“. Poznamenava take, ?e tento pojem byva ?asto nespravn? pou?ivany. Kdy? se jedna nap?iklad o dvoukomorovy parlament, kde se jedna sn?movna voli podle jednoho systemu a druha sn?movna podle jineho, nejde proto hned o system smi?eny. Skute?n? smi?ene jsou jen ty volebni systemy, ve kterych se vyu?iva kombinace pom?rnych a v?t?inovych kriterii k volb? te same komory. ^[16]

V?t?inove systemy [ editovat | editovat zdroj ]

Cilem v?t?inovych (majoritnich) system? neni parlament odra?ejici rozd?leni hlas?, ale hledaji jasneho vit?ze. Spolu s parlamentem cht?ji take zvolit vladu (by? jen jako p?edpokladany d?sledek). Hlavni rozdil tkvi v tom, zda kandidat pot?ebuje na vit?zstvi relativni nebo absolutni v?t?inu. V obou p?ipadech jsou obvody jednomandatove, ale zatimco vit?zem v ramci relativni v?t?iny m??e byt reprezentant nejv?t?i men?iny, vit?z v ramci absolutni v?t?iny reprezentuje skute?nou (nadpolovi?ni) v?t?inu. ^[17]

V?t?inove systemy anglickeho typu jsou jednokolove a sta?i v nich ziskat relativni v?t?inu hlas?. Pokud je k vit?zstvi t?eba absolutni v?t?ina, je nutne se uchylit k vyu?iti alternativni volby, jako je tomu nap?iklad ve volbach do dolni sn?movny parlamentu v Australii, nebo k systemu dvoukoloveho hlasovani. Alternativni volba je ?preferen?ni“ volebni system v ramci jednomandatovych obvod?, ve kterych ka?dy voli? o?isluje v?echny kandidatky podle svych preferenci.

Kandidati s nejmen?im po?tem preferenci jsou vy?azeni a preference se nasledn? p?erozd?luji, dokud se neobjevi vit?z s absolutni v?t?inou. System dvoukoloveho hlasovani je takovy system, ve kterem jsou k rozhodujicimu m??eni sil p?ipu?t?ni jen prvni dva soupe?i z prvniho kola. ^[18]

System pom?rneho zastoupeni [ editovat | editovat zdroj ]

I p?esto, ?e se pom?rne systemy sna?i o pom?rny p?evod hlas? na k?esla, stale se ?iroce rozchazi v mi?e proporcionality ?i disproporcionality. Miru proporcionality pom?rneho zastoupeni ur?uji jak vzorce p?evodu hlas? na k?esla, tak i velikost volebniho obvodu. ^[19]

P?i pravidlech p?id?lovani k?esel rozli?ujeme n?kolik vzorc?. Nej?ist?im systemem je jeden p?enosny hlas ve vicemandatovych obvodech, kde voli?i o?isluji kandidaty podle svych preferenci. P?ebytek hlas? nad volebni kvocient se p?evede podle druhych preferenci a kandidati, kte?i z?stali dole, jsou postupn? vy?azovani a jejich preference se p?erozd?luji do chvile, dokud nebudou obsazena v?echna k?esla. Mezi nejznam?j?i men? ?iste pom?rne system pat?i systemy, ktere vyu?ivaji metody ?nejv?t?iho ostatku“, D’Hontovy metody (metody ?nejvy??iho pr?m?ru“) a Saint-Lagueho vzorce. ^[19]

Rozdily mezi t?mito systemy jsou matematicke. Co v?ak ur?uje skute?nou miru proporcionality, resp. disproporcionality, je velikost volebniho obvodu, p?i?em? ?velikost“ v tomto p?ipad? p?edstavuje po?et mandat?, ktery dany obvod voli. ?im je tedy volebni obvod v?t?i, tim je mira proporcionality vy??i a naopak. ^[20]

Pom?rne volebni systemu jsou v?eobecn? vicemandatovymi systemy s kandidatnimi listinami. Tyto stranicke kandidatky mohou byt ?uzav?ene“ (pevne), kde se kandidati voli v po?adi ur?enem stranou, nebo ?otev?ene“ (volne), ve kterych neni p?edem ur?ene po?adi, a voli?i za?krtnutim jmen na kandidatce ur?uji sve preference. Vedle volby kandidatek existuji je?t? dv? jine formule, a to ?volna kandidatni listina“ a ?omezeny hlas“. V prvnim p?ipad? ma voli? tolik hlas?, kolik ma byt zvolenych kandidat? a m??e nap?iklad kumulovat dva hlasy a dat je jednomu kandidatovi ?i p?id?lit hlasy kandidat?m r?znych stran. Omezeny hlas dava voli??m vice ne? jeden hlas, ale dohromady je t?chto hlas? men?, ne? ma byt kandidat?, kte?i maji byt zvoleni ? Sartori uvadi p?iklad, kdy v trojmandatovem obvod? dostane ka?dy voli? dva hlasy. ^[21]

Pluralismus, multikulturalismus a p?ist?hovalci [ editovat | editovat zdroj ]

Dal?i vyznamnou publikaci Sartoriho je kniha s nazvem Pluralismus, multikulturalismus a p?ist?hovalci. Z obecneho hlediska se v knize zaobira teorii dobre spole?nosti. Za dobrou spole?nost m??eme podle n?ho ozna?it jen pluralitni spole?nost. Bli??imu vymezeni a analyzam pluralitni spole?nosti se v?nuje v prvni ?asti knihy. V druhe ?asti operuje s pojmem multikulturalismus. Podstatnym bodem je, ?e multikulturalismus neni pokra?ovanim pluralismu, ale naopak, oba terminy jsou protikladne. V knize se nachazi i dopln?k, ktery se zaobira otazkou imigrace a p?emy?li nad tim, jak je mo?ne v?lenit do spole?nosti p?ist?hovalce, ktery ma jiny kulturni, etnicky zaklad.

Pluralismus [ editovat | editovat zdroj ]

Podle Sartoriho je znakem pluralitni spole?nosti jeji otev?enost. Zamy?li se nad mirou jeji otev?enosti. Otev?enou spole?nost m??eme ozna?it i jako spole?nost svobodnou. Autor uvadi, ?e na zji?t?ni miry otev?enosti spole?nosti je nutne, abychom poznali ?geneticky kod“ teto spole?nosti, a tim je pluralismus. ^[22] My?lenka pluralismu se objevuje v 17. stoleti jako d?sledek nabo?enskych valek. Tato my?lenka byla zahrnuta v teorii tolerance. I kdy? jsou tyto pojmy obsahov? odli?ne, ur?ita vnit?ni vazba mezi nimi existuje. Toto propojeni pozorujeme v tom, ?e tolerance je p?edpokladem pro vznik pluralismu. ^[23] Sartori definuje odli?nosti mezi nimi nasledovn?: ?Rozdil spo?iva v tom, ?e zatimco tolerance respektuje hodnoty jinych, pluralismus prosazuje vlastni hodnotu.“ ^[24]

Vyznamny p?inos pro pluralismus m?lo puritanstvi, ktere dokazalo p?ekonat hranici mezi bo?skou a panovnickou oblasti a v kone?nem d?sledku vedlo k depolitizaci spole?nosti. Nasledn? se zajem lidi soust?edi vice na sdru?eni, ktera nebyla vazana na stat.

Jednim ze zam?r? pluralismu je zabezpe?it mir mezi kulturami. Do 17. stoleti panoval nazor, ?e odli?ne nazory zp?sobuji nepokoje, a proto by se m?la ve stat? prosazovat jednomyslnost. Do?lo v?ak k obratu, ktery vyustil ke vzniku liberaln?-demokraticke spole?nosti. Tento druh uspo?adani je zalo?eny na r?znorodosti nazor?. ^[25] Vzhledem k prosazovani rozmanitosti by se politicka obec m?la skladat z ?asti. Na zaklad? toho d?leni by bylo mo?ne, aby vznikly strany. P?ed samotnou existenci strany existuje frakce. Pojem ?strana“ vznika v 18. stoleti diky Bolinbrokeovi. Av?ak d?le?itost p?ipisuje stranam a? Bruke ve svem dile My?lenky o p?i?inach sou?asne nespokojenosti. Sou?asn? odli?uje strany od frakci. Frakce pova?uje za ?patne, proto?e d?leni probiha mimo oblast pluralismu. Jedin? d?leni v pluralismu je to spravne a sou?asti tohoto d?leni jsou strany, tak?e strany jsou vytvorem pluralismu. ^[26]

Samotny pojem pluralismus vznika ve 20. stoleti. Od 60. let 20. stoleti se stava pluralismus velmi popularnim a jeho nep?itomnost je nemyslitelna . Nachazi se v?ude ze sve definice, vzhledem k tomu, ?e ka?dou spole?nost m??eme ozna?it ur?itym zp?sobem jako pluralitni.

Sartori ve svem dile p?edklada t?i pojeti pluralismu. Prvnim z nich je pluralismus jako hodnotova p?edstava . Autor vymezuje ur?ite pojmy, ktere svoji povahou ?adi mezi ?patne, jako nap?iklad uniformita, jednomyslnost, konzervatismus. Mezi ?dobre v?ci“ pat?i rozmanitost, prom?nlivost, tedy p?edev?im v?e, co je v pohybu. Tyto hodnoty jsou sou?asti pluralitni kultury, jeji? ulohou je jejich roz?i?ovani. ^[27]

Druhym bodem je pluralismus socialni . Neni mo?ne ho chapat ve smyslu diferenciace spole?nosti. Je to zvla?tni typ socialni struktury. Poukazuje i na nespravnost ?asto za?iteho faktu, ktery ?ika, ?e ka?da spole?nost je nutn? pluralisticka nebo v ni je mo?ne najit ur?ite charakteristiky pluralismu.

V p?ipad?, ?e je spole?nost roz?t?pena, tak to neznamena, ?e musi byt pluralitni. Spole?nost m??eme ozna?it za pluralitni, respektive uvest, ?e ma rysy pluralismu, pokud v ni existuji sdru?eni, ktera jsou dobrovolna, nezavisla a otev?ena.

T?eti formou je politicky pluralismus . Toto vymezeni znamena diverzifikaci moci. Ve spole?nosti se nachazeji pluralisticke skupiny, ktere jsou nezavisle. ^[28]

V zav?ru teto kapitoly autor rozebira pojem ?pluralitni komunita“. Takova komunita ma vice charakteristik, kterymi jsou zaujeti tolerantniho postoje, dobrovolna sdru?eni, mo?nost ?lenstvi ve vice uskupenich sou?asn?. Zd?raz?uje, ?e se spole?nost m??e otev?it jen do te miry, kam to umo??uje pluralitni komunita, ve ktere se odli?ne skupiny vzajemn? respektuji. Pluralismus zahrnuje ?ivot ve spole?nosti plne odli?nosti, pokud je to respektovane ob?ma stranami.

Multikulturalismus [ editovat | editovat zdroj ]

V druhe ?asti knihy, kde se Sartori v?nuje multikulturalismu, nejprve uvadi, ?e pokud budeme multikulturalismus chapat jako fakticky stav, neni nutn? v protikladu k pluralismu, ale je jeho sou?asti, ktera ozna?uje existenci rozmanitych kultur ? je tak jednou z jeho historickych konfiguraci. Sou?asti pluralismu v?ak nem??e byt v p?ipad?, ?e ho ozna?ime za prioritni hodnotu. ^[29]

Antipluralitni verze multikulturalismu, jeho? po?atky sahaji a? k marxismu, je oproti pluralismu velice netolerantni, co? m??eme pozorovat nap?iklad na tom, ?e misto integrace preferuje separaci. Sartori pi?e, ?e multikulturalismus je vystihovan heslem ?pluribusdisiunctio“, tedy ?od mnohosti k rozdrobenosti“. Uvadi, ?e pro u?ely sve analyzy vychazi z toho, co multikulturalismus pova?uje za kulturu. ^[30]

D?le?itym bodem eseje je ur?eni, co kultura v multikulturalismu vlastn? znamena. Sartori p?edklada, ?e je d?le?ite, ?e p?edpona ?multi“ nezna?i jen vy??i po?et kultur, ale p?edev?im jejich r?znost a rozdilnost. Multikulturalismus ?produkuje“ odli?nosti tim, ?e zviditel?uje a posiluje rozdily. Kulturu v multikulturalismu chapeme jako ?kulturni tradici“, tedy identitu jazykovou, nabo?enskou, etnickou ?i sexualni. ?Kulturou“ v multikulturalismu m??e byt v podstat? ka?dy, kdo se za kulturu sam prohlasi. ^[31]

V kritice autor? (p?edev?im Taylora), kte?i se multikulturalismu ve svych dilech v?novali, Sartori vyjad?uje, ?e multikulturalismus m??e v jistych p?ipadech vest k depresi, nikoli v?ak k utlaku a ?e je d?le?ite, aby jedna kultura druhou nejen uznavala, ale m?la k ni takzvany ?rovny respekt“ ? tedy aby si ka?da kultura byla v?doma toho, ?e je rovna v?em ostatnim kulturam a zarove? v?echny ostatni kultury jsou rovny ji samotne. ^[32] Podle Sartoriho popira multikulturalismus t?i zakladni principy liberalni ustavnosti ? neutralitu statu, odd?leni u?adu od osoby a univerzitu, respektive v?eobecnou inkluzivitu zakon?. ^[33]

Princip ob?anstvi by m?l zavad?t ?rovne ob?any“, p?i?em? rovne ob?anstvi zde zna?i rovnost v pravech i povinnostech a p?edpoklada neutralitu statu v??i kulturnim a etnickym identitam; dnes v?ak podle Sartoriho vime, ?e to funguje pouze u narodniho statu a pouze po dobu, po kterou plati rovne zakony. Multikulturalismus oproti tomu propaguje ?diferencovane ob?anstvi“, proto?e vnima etnicko-kulturni rozdily ob?an?, a proto p?idava ?dodate?na prava“, ktera v podstat? segmentuji spole?nost. P?esto?e jsou prezentovana jako prost?edek k integraci men?in do spole?nosti, ve skute?nosti ji vedou ke spole?nosti klanove, ?im? tahnou spole?nost zp?t k libov?li mocnych, tedy despoticke vlad? a ?etnickemu nevolnictvi“. ^[34]

P?ist?hovalci [ editovat | editovat zdroj ]

V zav?ru multikulturalisticke ?asti se v?nuje imigraci a integraci. Poklada otazky, koho mame integrovat, s kym ho mame integrovat a jak ho mame integrovat. Podtrhava, ?e zastavit imigraci do Evropy ji? neni mo?ne, tedy tyto otazky jsou bezpochyby na mist?, zd?raz?uje take, ?e p?istup k integrovani imigrant? je velice individualni zale?itosti ? zasadni je zde jeho rozd?leni odli?nosti na p?ekonatelne (jazykova, zvykova ? tradi?ni) a zasadni (nabo?enska, etnicka). Uvadi, ?e a? je to v protikladu k multikulturalismu, je integrace pro spole?nost nezbytna. ^[35]

Vyb?r z dila [ editovat | editovat zdroj ]

• Democrazia e definizioni . Bologna: Il Mulino, 1957.
• Parties and Party Systems . Cambridge: Cambridge University Press, 1976. ISBN   0-521-29106-2 .
• The Theory of Democracy Revisited . Chatham, N.J: Chatham House, 1987. ISBN   0-934540-49-7 .
• Comparative Constitutional Engineering . Basingstoke: Macmillan, 1994. ISBN   0-333-62967-1 .
• "Concept Misformation in Comparative Politics". The American Political Science Review : Vol. LXIV, no. 4

?esky

• Srovnavaci ustavni in?enyrstvi. Praha: Sociologicke nakladatelstvi, 2001.
• Pluralismus, multikulturalismus a p?ist?hovalci: esej o multietnicke spole?nosti . Praha: Doko?an, 2005.
• Strany a stranicke systemy: schema pro analyzu . Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005.

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto ?lanku byl pou?it p?eklad textu z ?lanku Giovanni Sartori na anglicke Wikipedii.

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu Giovanni Sartori na Wikimedia Commons
• Seznam d?l v  Soubornem katalogu ?R , jejich? autorem nebo tematem je Giovanni Sartori
• G. Sartori, CEVRO, 6-7/2006 ?lanek Miroslava Novaka