Friedrich Schiller
Friedrich Schiller (1794)
Rodne jmeno	Johann Christoph Friedrich Schiller
Narozeni	10. listopadu 1759 Marbach am Neckar
Umrti	9. kv?tna 1805 (ve v?ku 45 let) Vymar
P?i?ina umrti	tuberkuloza
Misto poh?beni	Jacobsfriedhof Weimar kni?eci hrobka ve Vymaru
Alma mater	Karlsschule Stuttgart Univerzita Jena
Povolani	basnik , filozof , historik , knihovnik, leka?-spisovatel, dramatik , romanopisec, vysoko?kolsky u?itel , p?ekladatel , novina? , spisovatel , leka? , vojensky leka? a estetik
Rodi?e	Johann Kaspar Schiller a Elisabeth Dorothea Schiller
Man?el(ka)	Charlotte von Lengefeld
D?ti	Emilie von Gleichen-Rußwurm Ernst von Schiller Karl von Schiller Caroline Junot
P?ibuzni	Christophine Reinwald (sourozenec) Johann Friedrich Schiller (bratranec) Ludwig von Gleichen-Rußwurm (vnuk)
Vyznamna dila	Loupe?nici Don Carlos Vald?tejn Marie Stuartovna Vilem Tell … vice na Wikidatech
Ovlivn?ny	Carl Leonhard Reinhold Johann Wolfgang von Goethe Pedro Calderon de la Barca Immanuel Kant
Podpis
multimedialni obsah na  Commons
p?vodni texty na  Wikizdrojich
citaty na  Wikicitatech
Seznam d?l v databazi Narodni knihovny
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Johann Christoph Friedrich von Schiller ( 10. listopadu 1759 , Marbach am Neckar ? 9. kv?tna 1805 , Vymar ) byl n?mecky spisovatel , basnik , dramatik , estetik a historik . Byl vedoucim p?edstavitelem n?mecke klasiky a stal se ?estnym ob?anem Prvni Francouzske republiky . Jeho dramaticke dilo patetickym zp?sobem haji svobodu a prava ?lov?ka a lidske bratrstvi. Jeho nazory se utva?ely pod vlivem Rousseaua , Lessinga a hnuti Sturm und Drang . V estetice vychazi z Immanuela Kanta . Um?ni pova?oval za prost?edek formovani harmonicke osobnosti, ktera svobodn? tvo?i dobro. Podle n?j pouze um?ni pomaha ?lov?ku ziskat skute?nou svobodu. ^[1]

?ivot [ editovat | editovat zdroj ]

Friedrich Schiller se narodil 10. listopadu 1759 v  Marbachu ve Wurttembersku . Jeho otec se jmenoval Johann Kaspar Schiller a byl leka?em a  d?stojnikem ve slu?b? vevody Karla Ev?ena Wurttemberskeho, ktery pat?il k nejhor?im tyran?m sve doby. Roku 1772 slo?il Friedrich Schiller zemske zkou?ky a otev?el si tak cestu ke studiu. A?koliv cht?l studovat teologii , musel na rozkaz vevody nastoupit do vojenske akademie Karlsschule , aby se stal leka?em (fel?arem). Tam pro?il cele mladi ? ?il zde od svych t?inacti do jednadvaceti let. Za celou tu dobu nem?l jedinou dovolenou, sve sourozence nevid?l ani jednou a sve rodi?e jen kratce p?i jejich nav?t?vach na akademii, u kterych ale byli p?itomni i dozorci. Vojensky po?adek akademie zastupoval rodinu. ^[2]

Schiller?v vyvoj byl pom?ry na vojenske ?kole velmi ovlivn?n, vzpiral se vojenskemu drilu a jeho ?kolni vysledky byly ?im dal hor?i. Teprve pote, co se soust?edil na medicinu (1776/7), nabyl Schiller sebev?domi a za?al na sob? usilovn? pracovat. Nad?en? poslouchal p?edna?ky profesora Jacoba Friedricha von Abela , ktery vyu?oval filozofii . Abel pobizel sve ?aky, aby sami mysleli, a pokou?el se z nich vychovat osvicenske a ?dobre“ lidi. Popisoval jim ideu genia, ktery posloucha jen sve city a ve?kera pravidla se mu protivi. ?estnactilety Schiller, ktery u? leta psal basn? a citil, ?e byti basnikem je jeho ?ivotni povolani, pochopil, ?e to Abelova slova jen potvrzuji. Zapaleny basnik na ?kole take zalo?il tajny spolek poezie. Po uvedeni jeho prvniho dramatu Loupe?nici roku 1782, diky kteremu se stal slavnym, jej stihl zakaz publikovani a pro nepovolenou nav?t?vu reprizy p?edstaveni hry byl na ?trnact dni uv?zn?n. V za?i 1782 utekl z vojenske akademie a po del?im putovani se uchylil na statek sveho spolu?aka u Mannheimu , kde sedm m?sic? psal. V ?ervenci 1783 dostal ?patn? placene misto dramatika u divadla v Mannheimu. S velkym usp?chem tam bylo uvedeno jeho drama Uklady a laska , av?ak jeho smlouva s divadlem nebyla prodlou?ena. ^[3]

V letech 1784?1785 m?l Schiller finan?ni nouzi a take onemocn?l. V te dob? napsal drama Don Carlos a oslavnou base? Oda na radost . S velkymi nad?jemi v listopadu roku 1787 nav?tivil Rudolstadt v  Durynsku , kde poznal svou budouci man?elku Charlottou von Lengenfeld. O rok pozd?ji se zde setkal s Johannem Wolfgangem von Goethe a s jeho p?isp?nim ziskal misto mimo?adneho profesora historie na univerzit? v Jen? (v sou?asnosti Friedrich-Schiller-Universitat Jena ). ^[3] Koncem roku 1789 umo?nilo Schillerovi postaveni univerzitniho profesora (s platem 200 tolar? ro?n?) zasnuby se ?lechti?nou Charlottou von Lengenfeld. Schiller a Charlotte uzav?eli s?atek 22. unora 1790. ^[4] V teto dob? onemocn?l tuberkulozou .

V roce 1792 byl Schiller jmenovan ?estnym ob?anem Francouzske republiky. ^[3] V tem?e roce dokon?il historicky spis D?jiny t?icetilete valky a dal?i studie o divadelnim um?ni, estetice a filozofii.

Roku 1794 se Goethe a Schiller znovu setkali v  Jen? . Hovo?ili spolu po Schillerov? p?edna?ce a poznali svoji my?lenkovou sp?izn?nost, co? vedlo k jejich p?atelstvi, ktere trvalo a? do p?ed?asne Schillerovy smrti v roce 1805. Spole?n? s Johannem Gottfriedem Herderem a Christophem Martinem Wielandem tvo?ili Goethe a Schiller ?tve?ici p?edstavitel? tzv. vymarske klasiky . Spolu s Goethem se Schiller take podilel na vydavani literarniho m?si?niku Die Horen a pozd?ji take na Almanachu Muz ( Musen-Almanach ). ^[1] Vysledkem jejich spoluprace a p?atelskeho sout??eni byla roku 1797 ?ada Schillerovych i Goethovych balad prvn? vydanych v Almanachu Muz pro rok 1798 ( Musen-Almanach fur das Jahr 1798 ). ^[5] Rok 1797 byva proto v d?jinach n?mecke literatury ozna?ovan jako Balladenjahr ( Rok balad ). ^[6]

V b?eznu 1797 ziskal Schiller v Jen? zahradni d?m, ve kterem travil letni m?sice se svou man?elkou a dv?ma malymi syny Karlem (nar. 1792) a Ernstem (nar.1796). V ?ijnu 1799 se narodila dcera Karolina Henrietta Luisa.

V prosinci roku 1799 Schiller p?esidlil do Vymaru, kde vznikla dramata Vald?tejn , Marie Stuartovna a Panna Orleanska . Roku 1802 byl povy?en do ?lechtickeho stavu. Na za?atku roku 1804 dokon?il hru Vilem Tell , v ?ervenci se mu narodilo ?tvrte dit?, dcera Emilie Friederike Henriette. Schiller pokra?oval v praci, p?esto?e jeho zdravotni stav se zhor?oval. Noviny dokonce roz?i?ily fale?nou zpravu o jeho smrti.

Zem?el 9. kv?tna 1805 ve v?ku 45 let na akutni zapal plic. ^[1] O t?i dny pozd?ji byl Friedrich Schiller poh?ben na h?bitov? kostela sv. Jakuba ve Vymaru do hromadneho hrobu va?enych osobnosti. V prosinci 1827 byly ostatky vyzvednuty a p?eneseny do kni?eci krypty na novem vymarskem h?bitov?. Po jeho boku byl pozd?ji na vlastni ?adost poh?ben i J.W. Goethe.

O pravosti Schillerovych kosternich poz?statk? se vedl dlouholety spor, kdy? v roce 1911 byla v hromadnem hrob? nalezena druha lebka p?ipisovana Schillerovi. V roce 2008 byla provedena analyza DNA a porovnana se vzorky od Schillerovych p?ibuznych odebranymi z rodinneho hrobu ve Stuttgartu a dal?iho hrobu rodiny v Bonnu. Dosp?lo se k zav?ru, ?e ani jednu ze dvou lebek nelze p?ipsat Schillerovi. ^[7]

Dilo [ editovat | editovat zdroj ]

Schiller je znam p?edev?im jako dramatik . V jeho prvnich tragediich se projevuje vliv preromantickeho n?meckeho hnuti Sturm und Drang (Bou?e a vzdor) s d?razem na emoce . V dramatech vymarske klasiky pak Schiller spojuje osvicenske i romanticke prvky usilim o skloubeni osvicenske rozumovosti s romantickou citovosti. V centru jeho dramat stoji silny jedinec, na ktereho p?sobi r?zne spole?enske a d?jinne sily a ktery je vystaven svod?m moci i vlastni pychy. Pro sve hry Schiller v?t?inou voli historicke latky se vztahem k vyznamnym d?jinnym p?elom?m.

Schiller sice nepova?oval za hlavni oblast sve literarni ?innosti poezii , p?esto je jeho basnicka tvorba rozsahla. Obsahuje intimni, p?irodni a reflexivni lyriku , humorne a satiricke basn? , epigramy , spole?ensko-kritickou poezii a p?edev?im balady , z nich? nejvyznamn?j?i vznikly roku 1797 v ramci spoluprace a p?atelskeho sout??eni s Goethem .

Nedilnou sou?asti Schillerova dila jsou i jeho povidky , nedokon?eny roman , eseje , historiograficke a filosoficke spisy a take p?eklady. ^[1]

Vyb?rova bibliografie [ editovat | editovat zdroj ]

Divadelni hry [ editovat | editovat zdroj ]

Obdobi Sturm und Drang [ editovat | editovat zdroj ]

• Loupe?nici (1781, Die Rauber ). K sepsani dramatu Loupe?nici podnitila Schillera povidka basnika Christiana Schubarta . Prvni sceny vznikly patrn? u? roku 1777. Schiller pracoval na textu bez ustani, dokonce i po nocich, b?hem nich? riskoval, ?e jej p?i takove zakazane ?innosti objevi. Jednoho kv?tnoveho dne roku 1778 se Schiller s n?kolika kamarady odd?lil od skupiny a ve volne chvili jim ?ast textu p?ednesl. Ze strany jeho sou?asnik? se p?ipravovane drama okam?it? setkalo s nad?enim. Hra vy?la tiskem anonymn? roku 1781. Uvedeni textu na jevi?ti se ujalo divadlo v Mannheimu, jeho? ?editel v?ak trval na okle?t?ni kontroverzniho textu a zmirn?ni n?kterych pasa?i. V lehce pozm?n?ne, jen z?asti Schillerem odsouhlasene podob? si hra 13. ledna 1782 odbyla v Mannheimu sv?tovou premieru a okam?it? na sebe strhla pozornost. ^[8]
• Fiesco a jeho janovske spiknuti (1783, Die Verschworung des Fiesco zu Genua ). Hra nam?tove vychazi z historickeho spiknuti Giovanniho Luigiho Fieschicho proti Andreovi Doriovi v Janov? v roce 1547 . Hrab? Fiesco se pak postupn? z bojovnika za republikanskou svobodu Janova zm?ni v uchvatitele moci. ^[9]
• Uklady a laska (1784. Kabale und Liebe ). V teto tragedii ztroskota laska m???anske divky a ?lechtice na intrikach tyranskeho a nemoralistickeho kni?eciho dvora. ^[10]
• Don Carlos (1783?1787). Divadelni hra Don Carlos zpracovava latku z doby nizozemskeho boje za nezavislost a vyjad?uje touhu po p?atelstvi a miru. ^[11]

Obdobi vymarske klasiky [ editovat | editovat zdroj ]

• Vald?tejn (1798-1799, Wallenstein ), dramaticka trilogie zobrazujici udalosti v Plzni a Chebu v zim? na p?elomu let 1633/1634, ktere vedly k zavra?d?ni Albrechta z Vald?tejna , nejvy??iho velitele cisa?skych vojsk b?hem t?icetilete valky. Postava Vald?tejna je zobrazena s vnit?ni rozpornosti. Prahne po stale v?t?i moci, ale zarove? neni pragmatickym a bezohlednym tyranem jako jeho d?v?rnici nebo odp?rci. Vaha zradit cisa?e Ferdinanda II. , sou?asn? se ale nedoka?e zbavit mocenskych ambici. Tento postoj se mu stane osudnym. V okam?iku, kdy bylo na mist? rychle rozhodnuti, se svym nejednanim vydal napospas vn?j?im silam, ktere ji? nedokazal ovladnout. Trilogie se sklada z t?chto her:
  • Vald?tejn?v tabor ( Wallensteins Lager ), premiera 12. ?ijna 1798 ve Vymaru.
  • Piccolominiove ( Die Piccolomini ), premiera 30. ledna 1799 ve Vymaru.
  • Vald?tejnova smrt ( Wallensteins Tod ), premiera 20. dubna 1799 ve Vymaru. ^[12]
• Marie Stuartovna (1800, Maria Stuart ). Zapas skotske kralovny Marie Stuartovny s  anglickou kralovnou Al?b?tou I. je vlastn? zapasem katolicke a protestantske cirkve. Dramati?nost, ktera byla ve Vald?tejnovi situovana v jedne osob? (ja proti sob?), se zde rozd?lila do dvou osob: Marie a Al?b?ty. Smrt Stuartovny byla dlouho chapana jako ob??, Al?b?ta byla naproti tomu chapana negativn?. V Schillerov? h?e dojde poprve k vyrovnani t?chto dvou aspekt?.
• Panna Orleanska (1801, Die Jungfrau von Orleans ). Postava Jany z Arku byla v te dob? velmi znama, ale jinak ne? dnes (v Shakespearov? h?e Jind?ich VI. byla zobrazena jako d?vka a ?arod?jnice, ktera zvit?zila pomoci satana). Ve Francii se vyskytuje nejprve v eposech, byvala zobrazena v je?t? hor?im sv?tle, ne? ji zobrazil Shakespeare. Schillerova hra je prvni rehabilitaci Jany, obecenstvo ale tuto hru pozd?ji nem?lo rado. Z Jany z Arku se stala popularni lidova hra. Ze v?ech her, ktere napsal Schiller, byla Jana nejlep?i postavou, Schiller ji m?l nejrad?i.
• Messinska nev?sta (1803, Die Braut von Messina ). Schiller se pokusil zrekonstruovat antickou tragedii i s chorem. P?vodni nazev zn?l Brat?i nep?atele .
• Vilem Tell (1803-1804, Wilhelm Tell ). Nam?t na tuto hru Schiller ziskal od Goethea ? Goethe byl toti? ve ?vycarsku, vyslechl zde tuto pov?st a vyprav?l ji Schillerovi, ktery ji zpracoval.
• Dimitrij (1804-1805, Demetrius ), nedokon?ena tragedie (praci na h?e p?eru?ila Schillerova smrt) zalo?ena na osudech fale?neho ruskeho cara L?idimitrije I. ?e?ici konflikt mezi legitimitou a realitou moci.

Balady [ editovat | editovat zdroj ]

• Matka vra?ednice (1782, Die Kindsmorderin ), balada o krasne mlade ?en?, ktera zabije sve neman?elske dit?, inspirovana skute?nou udalosti.
• Zahaleny obraz v Sais (1795, Das verschleierte Bild zu Sais ), balada, prvn? vydana v Schillerov? literarnim m?si?niku Die Horen , je zalo?ena na staro?eckych, egyptskych a biblickych motivech odkazujicich se na um?lecky motiv nazyvany Isidin zavoj .
• Potap?? (1797, Der Taucher ), balada, prvn? vydana v Almanachu Muz pro rok 1798 ( Musen-Almanach fur das Jahr 1798 ), popisuje odvahu chlapce, ktery se vrhne do mo?skeho viru, aby p?inesl zp?t zlaty pohar, ktery do n?j vhodil jeho kral,.
• Rukavi?ka (1797, Der Handschuh ), balada, prvn? vydana v Musen-Almanach fur das Jahr 1798 , je zalo?ena na skute?nem st?edov?kem p?ib?hu.
• Polykrat?v prsten (1797, Der Ring des Polykrates ), balada, prvn? vydana v Musen-Almanach fur das Jahr 1798 ., je zalo?ena na osudech staro?eckeho tyrana Polykrata ze Samu popsanych v Herodotovych D?jinach .
• Ibykovi je?abi (1797, Die Kraniche des Ibykus ), balada, prvn? vydana v Musen-Almanach fur das Jahr 1798 , je zalo?ena na vra?d? staro?eckeho basnika Ibyka v 6. stoleti p?ed na?im letopo?tem.
• Ryti? Toggenburg (1797, Ritter Toggenburg ),balada, prvn? vydano v Musen-Almanach fur das Jahr 1798 , vypravi o nenapln?ne lasce ?vycarskeho ryti?e Toggenburga, ktery se zu?astni k?i?ove vypravy a po navratu zjisti, ?e jeho milovana divka vstoupila do kla?tera . Usadi se proto na dohled od jeji cely jako poustevnik, spokojeny, ?e vidi jepti?ku alespo? z dalky. Balada kon?i jeho smrti.
• Cesta do huti (1797, Der Gang nach dem Eisenhammer ), balada prvn? vydana v Musen-Almanach fur das Jahr 1798 ?e?ici otazku v?rnosti, viny a trestu.
• Rukojmi (1798, Die Burgschaft ), balada, prvn? vydana v Almanachu Muz pro rok 1799 ( Musen-Almanach fur das Jahr 1799 ), se odehrava ve staro?eckych Syrakusach a oslavuje p?atelstvi a v?rnost.
• Boj s drakem (1798, Der Kampf mit dem Drachen ), balada prvn? vydana v Musen-Almanach fur das Jahr 1799 s motivem vit?zstvi mravni pokory nad touhou po slav?..
• Hero a Leandros (1801, Hero und Leander ), balada zalo?ena na tragicke lasce mladika Leandra a kn??ky bohyn? Afrodity Hero.
• Kassandra (1802), balada popisuje na?ek Kassandry , dcery trojskeho krale Priama , nad tim, ?e nedoka?e zabranit zni?eni sveho rodneho m?sta, proto?e jejim v??tbam nikdo nev??i. ^[13]
• Hrab? Habsburg (1803, Graf von Habsburg ), balada li?ici silu viry Rudolfa Habsburskeho .
• Slavnost vit?zna (1804, Das Siegesfest )m balada li?ici mravni prazdnotu oslav vojenskych vit?zstvi.
• Alpsky lovec (1804, Der Alpenjager ), posledni Schillerova balada odsuzujici nasili. ^[14]

Lyrika [ editovat | editovat zdroj ]

• Ve?er (1776, Der Abend ), Schillerova prvotina napsana pod vlivem Christiana Furchtegotta Gellerta .
• Elegie na smrt jednoho mladika (1781, Elegie auf den Tod eines Junglings ), base? napsana k p?ed?asne smrti Schillerova spolu?aka, do zasahla cenzura pro jeji bu?i?stvi a dech vzpoury.
• Fantazie pro Lauru (1782, Phantasie an Laura ), prvni ?ast cyklu deviti milostnych od v?novanych Schillerov? bytne.
• Min? (1782, An Minna), base? ve stylu od pro Lauru.
• Melancholie (1782, Melancholie ), jedna z od pro Lauru.
• Triumf lasky (1782, Der Triumph der Liebe ), hymnus napsany pod vlivem Gottfrieda Augusta Burgera .
• Moje kv?ty (1782. Meine Blumen ), base? souvisejici s odami pro Lauru.
• Oda na radost (1785, Ode an die Freude ), base? oslavujici p?atelstvi mezi lidmi zhudebn?na mimo jine Ludwigem van Beethovenem a prohla?ena za Evropskou hymnu .
• Um?lci (1789, Die Kunstler ), nejrozsahlej?i Schillerova base? popisujici vyvoj od ?lov?ka animalniho k ?lov?ku duchovnimu p?es ?lov?ka estetickeho.
• Dit? v kolebce (1796, Das Kind in der Wiege ).
• Nad?je (1797, Hoffnung ).
• Slova viry (1797, Die Worte des Glaubens ).
• Pise? o zvonu (1799, Das Lied von der Glocke ), oslava d?lne prace a drobneho m???anstva ovlivn?na Schillerovou nav?t?vou zvona?ske dilny v Rudolstadtu.
• Bohove ?ecka (1800, Die Gotter Griechenlands ), kritika luteranskeho dogmatismu.
• Goethovi (1800, An Goethe ), Goethe je zde osloven jako dramatik, ktery zlomil okovy francouzske teorie um?ni, hlavn? principu jednoty mista a ?asu.
• Poutnik (1803, Der Pilgrim ), jedna z poslednich Schillerovych basni vyjad?ujici krizi jeho zav?re?neho tv?r?iho obdobi projevujici se ztratou basnikova idealismu. ^[15]

Proza [ editovat | editovat zdroj ]

• Velkorysy ?in (1782, Eine großmutige Handlung ), anonymn? vydana povidka ,
• Provinil se, ?e pozbyl cti (1786, Der Verbrecher aus verlorener Ehre ), povidka zalo?ena na skute?nem p?ipadu zkoumajici rozvoj delikventske psychologie.
• Hra osudu (1789, Spiel des Schicksals ), anonymn? vydana povidka.
• Spiritista (1787-1789, Der Geisterseher ), nedokon?eny roman s napinavym p?ib?hem prince, ktery podlehne svod?m a intrikam katolickeho spiknuta, ktere usiluje o jeho du?i i tr?n,
• Moj?i?ovo poslani (1790, Die Sendung Moses ), esej tykajici se vzniku judaismu . ^[1]

Dal?i dila [ editovat | editovat zdroj ]

• D?jiny odd?leni spojeneho Nizozemi od ?pan?lske vlady (1788, Geschichte des Abfalls der vereinigten Niederlande von der Spanischen Regierung ), historicky spis.
• D?jiny t?icetilete valky (1792, Geschichte des Dreißigjahrigen Krieges ), historicky spis.
• O p?vabu a d?stojnosti (1793, Uber Anmut und Wurde ).
• Listy o krase (1794, An Korner uber die Schonheit ).
• Listy o esteticke vychov? (1795, Uber die asthetische Erziehung des Menschen) .
• Studie o naivnim a sentimentalnim basnictvi (1795, Uber naive und sentimentalische Dichtung ). Schiller v dile rozli?il dvoji rovinu basnictvi a dramatu: naivni a sentimentalni. ^[1]

P?eklady [ editovat | editovat zdroj ]

• 1790 ? Euripides : Ifigeneia v Aulid? ( Iphigenie in Aulis ). ^[16]
• 1800 ? William Shakespeare : Macbeth . ^[17]
• 1801 ? Carlo Gozzi : Turandot .
• 1803 ? Louis-Benoit Picard : Parazit ( Der Parasit ). ^[1]
• 1803 ? Louis-Benoit Picard: Synovec jako stry?ek (Der Neffe als Onkel). ^[18]
• 1805 ? Jean Racine : Faidra ( Phadra ).

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu Friedrich Schiller na Wikimedia Commons
• Autor Friedrich Schiller ve Wikizdrojich
• Osoba Friedrich Schiller ve Wikicitatech
• Seznam d?l v  Soubornem katalogu ?R , jejich? autorem nebo tematem je Friedrich Schiller
• Digitalizovana dila Friedricha Schillera v Narodni digitalni knihovn?.
• Medailon Friedricha Schillera (?esky)

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

BOJDA, Martin. Schillerova estetika humanity . Praha: Academia, 2023. ISBN 978-80-200-3402-1