Emilio Castelar
Narozeni	7. za?i 1832 Cadiz
Umrti	25. kv?tna 1899 (ve v?ku 66 let) San Pedro del Pinatar
Misto poh?beni	H?bitov v San Isidro ( 40°24′7″ s. ?. , 3°43′34″ z. d. )
Alma mater	Ust?edni univerzita v Madridu
Povolani	spisovatel , politik , historik a vysoko?kolsky u?itel
Zam?stnavatel	Ust?edni univerzita v Madridu
Politicka strana	Democratic Party
P?ibuzni	Concha Castelar [1] (sourozenec)
Funkce	?len poslanecke rady (1869?1874) prezident ?pan?lske republiky (1873?1874) profesor
Podpis
multimedialni obsah na  Commons
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Emilio Castelar y Ripoll ( 7. za?i 1832 Cadiz ? 25. kv?tna 1899 San Pedro del Pinatar ) byl ?pan?lsky liberalni politik, ?tvrty prezident prvni ?pan?lske republiky . Prezidentem byl zvolen v roce 1873, funkci opustil v nasledujicim roce. Byl znam jako vymluvny ?e?nik a byl rovn?? spisovatelem a historikem . ^[2]

?ivot [ editovat | editovat zdroj ]

V sedmi letech ztratil otce, ktery byl politickym aktivistou a za vlady Ferdinanda VII. stravil n?kolik let v exilu v Anglii . Emilio za?al v roce 1848 studovat prava v Madridu, ale brzy p?e?el na Filosofickou a literarni fakultu, kde v roce 1853 ziskal doktorat. B?hem revoluce roku 1854 vstoupil do politiky. Stal se take radikalnim ?urnalistou. Byl zapojen do povstani v ?ervnu 1866, ktere organizoval mar?al Juan Prim , a ktere po velkem krveproliti rozdrtili mar?alove O'Donnell a Serrano . Vojensky soud ho v nep?itomnosti odsoudil k smrti. Emilio se skryval a nakonec se mu poda?ilo uprchnout do Francie . ^[3] Tam ?il dva roky, ne? mu usp??na revoluce v roce 1868 umo?nila vratit se do vlasti. Ihned take usedl v generalnich kortesech , jako poslanec za Zaragozu . Ziskal te? profesuru historie na univerzit? Complutense v Madridu.

V parlamentu vedl neusp??ny boj za federalizaci zem?. S neuprosnou vervou uto?il na krale a zejmena na Amadea I. , p?i?em? vyznamn? p?isp?l k jeho padu. Amadeova abdikace vedla k vyhla?eni republiky. B?hem kratce trvajici republiky (od 11. unora 1873 do 3. ledna 1874) pro?il Castelar sv?j politicky vrchol, by? se roze?el s ?adou republikanskych spolubojovnik?. Ji? p?ed revoluci v roce 1868 za?al nesouhlasit s doktrinami n?kterych radikalnich republikan? a zejmena s nasilnymi prost?edky, ktere pou?ivali. Jeho idealem byla parlamentni republika americkeho typu dopln?na n?kterymi rysy ?vycarskeho systemu, zejmena co se ty?e nezavislosti region?. Usiloval take o respekt k nabo?enskemu cit?ni velke ?asti obyvatel. To ale ?ada republikan? odmitala.

Castelar po vzniku republiky p?ijal funkci ministra zahrani?nich v?ci. Brzy ho ale znechutil v?eobecny zmatek, ktery vyvrcholil tim, ?e prezident Figueras opustil sv?j post a uprchl ze zem?. Jeho nastupci Pi y Margall a Salmeron se museli obratit na pravicove generaly, jako byli Pavia, Sanchez, Bregna a Moriones, aby potla?ili kantonalni povstani v Cordob? , Seville , Cadizu a Malaze . Prezident Salmeron nakonec brzy take rezignoval, kdy? mu bylo dle jeho oficialniho zd?vodn?ni zat??ko podepisovat rozsudky smrti nad kantonalnimi povstalci. Pote geralni kortesy zvolily prezidentem Castelara, by? jeho podporovatele byli v parlamentu v men?in?. Daly mu te? velkou volnost v jednani, aby situaci v zemi ukldnil. Castelar se rozhodl tak u?init pozastavenim ?innosti parlamentu, a to a? do 2. ledna 1874.

Castelar se v pozici ?do?asneho diktatora“ soust?edil na reorganizaci armady, jejim? ukolem byl jednak boj s karlisty , jednak s kantonalisty. Bou?it se za?ala i Kuba (uder na ni malem vyvolal roztr?ku se Spojenymi staty ). Castelar povolal vice ne? 100 000 branc? za men? ne? ?est tydn?. Vybral generaly bez ohledu na jejich politicke preference a poslal je bojovat do Navarry , Katalanska a Cartageny . Pote se pokusil napravit po?ramocene vztahy s cirkvi. Obnovil vztahy s Vatikanem a p?im?l pape?e Pia IX. , aby schvalil jeho vyb?r hodnosta?? k obsazeni uprazdn?nych stolc?, v?etn? toho arcibiskupskeho ve Valencii . Zastavil ve?kere pronasledovani cirkve a nabo?enskych ?ad? a vynutil si uctu k cirkevnimu majetku. ^[4] Pokusil se obnovit po?adek i ve statni pokladn?. To v?e mu zajistilo respekt st?ednich vrstev a monarchist?. Znep?atelil se naopak ?adu republikan?. Hrozil st?et mezi prezidentem a parlamentem ovladanym republikanskou v?t?inou, ktery se po do?asne suspendaci m?l znovu sejit. General Pavia dal p?ed obnovenym zasedanim parlamentu jasn? najevo, ?e pokud dojde ke konfliktu mezi Castelarem a kortesy, nejen madridska posadka a jeji na?elnik, ale v?echny armady v poli a jejich generalove budou stat po boku prezidenta. Castelar p?ili? dob?e v?d?l, ?e p?ijeti takove pomoci by brzy znamenalo, ?e se Pavia sam chopi moci a jeho pomoc odmitl. Kortesy se se?ly 2. ledna 1874. Neustupna republikanska v?t?ina odmitla prezidenta vyslechnout a v hlasovani o ned?v??e ho odvolala. Pak pokra?ovaly cely den a noc tahanice a hadky. Za svitani 3. ledna 1874 general Pavia vtrhl se svymi vojaky do budovy parlamentu, poslance rozehnal a pov??ila mar?ala Serrana, aby vytvo?il provizorni vladu.

V naslednych dvanacti m?sicich Serranovy vlady se dr?el Castelar stranou d?ni. Kdy? republika padla a generalove obnovili monarchii s Alfonsem XII. v ?ele, Castelar ode?el na patnact m?sic? do exilu. Pote se vratil a byl znovu zvolen poslancem za Barcelonu. Zasedal ve v?ech nasledujicich parlamentech a? do sve smrti. B?hem tohoto obdobi se je?t? vice odcizil v?t?in? republikan?. Ho?ka zku?enost mu ukazala, ?e jejich revolu?ni metody nemohou vest k ni?emu. V roce 1875 zalo?il v Madridu denik El Globo (existoval a? roku 1932). Vice se v zav?ru ?ivota v?noval i literarni a historiograficke ?innosti, sve velkolepe d?jiny Evropy 19. stoleti ale zanechal nedokon?ene. V literatu?e se v?noval ?anru historickeho romanu . Jeho poh?eb v Madridu roku 1899 byl impozantni demonstraci sympatii a respektu v?ech stran a skupin obyvatel.

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto ?lanku byl pou?it p?eklad textu z ?lanku Emilio Castelar na anglicke Wikipedii.

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu Emilio Castelar na Wikimedia Commons