한국   대만   중국   일본 
Cunajo?i Tokugawa ? Wikipedie P?esko?it na obsah

Cunajo?i Tokugawa

Z Wikipedie, otev?ene encyklopedie
Cunajo?i Tokugawa
?川 綱吉
Šógun v klasickém dvorním kostýmu
?ogun v klasickem dvornim kostymu
5. ?ogun Tokugawskeho ?ogunatu
Ve funkci:
1680 ? 1709
Panovnik Reigen
Higa?ijama
P?edch?dce Iecuna Tokugawa
Nastupce Ienobu Tokugawa
Narozeni 23. unora 1646
Tokugawský šógunát Edo , Tokugawsky ?ogunat
Umrti 19. unora 1709 (ve v?ku 62 let)
P?i?ina umrti spalni?ky
Misto poh?beni mauzoleum D?okenin
Zem? Japonsko
Cho? Nobuko Takacukasa
D?ukoin
Zui?unin
Sei?inin
Rodi?e Iemicu Tokugawa a Kei?oin
D?ti Curuhime
Tokumacu Tokugawa
P?ibuzni Iecuna Tokugawa , Cuna?ige Tokugawa, Reisenin a Kamemacu Tokugawa (sourozenci)
Ienobu Tokugawa (adoptovane dit?)
Jaehime (adoptovane dit?)
Ki?ihime Tokugawa (adoptovane dit?)
Macuhime Tokugawa (adoptovane dit?)
D?oganin (adoptovane dit?)
Profese samuraj
Podpis Cunajoši Tokugawa 徳川 綱吉, podpis
Commons Tokugawa Tsunayoshi
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Cunajo?i Tokugawa ( japonsky ?川 綱吉 , Tokugawa Cunajo?i , 23. unora 1646 ? 19. unora 1709 ) byl paty ?ogun dynastie Tokugawa v obdobi Edo .

Byl znamy tim, ?e zavedl zakony na ochranu zvi?at, zejmena ps?. Diky tomu si vyslou?il p?ezdivku ?psi ?ogun“ (Inu-Kubo 犬公方: Inu = pes, Kubo = formalni titul ?oguna). [1]

Mladi [ editovat | editovat zdroj ]

Narodil se v Edu . Byl synem ?oguna Iemicu Tokugawy a jedne z jeho konkubin. Ta se p?vodn? jmenovala Otama , pozd?ji byla znama jako Kei?oin 桂昌院 (1627?1705). Byla adoptivni dcerou rodiny Hon?o z Kjota , jeji rodi?e byli obchodnici v Kjotu. Cunajo?imu byla velmi blizka a i po svem jmenovani ?ogunem ?asto spolehal na jeji rady.

Oproti svem star?imu bratrovi ( Iecuna Tokugawa ) nebyl Cunajo?i vychovavan jako politik, nybr? jako u?enec. [2] Kdy? take jejich otec zem?el, u?adu ?tvrteho ?oguna se podle planu ujal Iecuna. Jen?e ten roku 1680 p?ed?asn? zem?el a do u?adu byl jmenovan Cunajo?i.

?ogun [ editovat | editovat zdroj ]

Prvni t?i ?ogunove z klanu Tokugawa byli silni a schopni vladci, ale obdobn? jako v ?in? dal?i generaci ji? postradaly rozhodnost a politickou obratnost. Cunajo?i si vyslou?il pov?st extravagantniho a du?evn? ne zcela vyrovnaneho vladce. [1] Zpo?atku vladl usp??n?, i diky podpo?e schopneho radce Masato?iho Hotty (m?l titul Tairo ). Kdy? byl ale Masato?i roku 1684 zavra?d?n, sv??il Cunajo?i v?t?inu u?ednich zale?itosti komornikovi Jo?ijasuovi Janagizawovi (1658?1714), jen? se z bezvyznamneho provin?niho vazala vypracoval na mocneho kni?ete s lenem o ro?nim vynosu p?es 150 000 koku . Cunajo?i byl pod velkym tlakem nejen pro postupnou devalvaci m?ny, jeji? pomoci se sna?il vy?e?it stale ti?iv?j?i finan?ni situaci, ale i za sva n?ktera vyst?edni rozhodnuti, nap?. Edikt o soucitu s ?ivymi bytostmi ( ?orui awaremi no rei ), nabo?ensky motivovany zakaz ubli?ovani ?ivym zvi?at?m, zejmena ps?m. [1]

Cunajo?iho p?edch?dce a bratr Iecuna se pokou?el o stabilizaci ve?ejnych financi omezovanim dovozu luxusniho zbo?i a omezovanim vyvozu st?ibra . V t?chto snahach pokra?oval i Cunajo?i, ale s malym usp?chem. Prosazoval nicmen? i opat?eni k upevn?ni moralky , nap?iklad roku 1682 byla zakazana prostituce. Cunajo?i byl siln? nabo?ensky zalo?eny a byl velkym p?iznivcem neokonfucianskeho u?eni ?inskeho filosofa ?u Si . To do?lo tak daleko, ?e od roku 1682 p?ed?ital daimjo?m vyklad Velkeho u?eni , co? pote ka?doro?n? opakoval. Za?al pak p?edna?et ?ast?ji a v roce 1690 p?edna?el o neokonfucianismu ?intoistickym a buddhistickym daimjo?m , a dokonce i vyslanc?m ze cisa?e Higa?ijamy v Kjotu . Zajimal se take o ?inskou kulturu, konkretn? o Velkou nauku (sepsano filosofem ?u Sim ) a Klasiku synovske zbo?nosti ( Xiao Jing ).

Cunajo?i byl take velkym p?iznivcem um?ni a divadla No .

Setkani s Engelbertem Kampferem [ editovat | editovat zdroj ]

Ukazka z Kampferovy knihy znazor?ujici audienci u ?oguna v Edu.

Engelbert Kampfer se s Cunajo?im setkal p?i sve cest? do Eda , ktere jako vedouci leka? nizozemske obchodni stanice v Ded?im? podnikl, aby vyjad?il diky Nizozemske vychodoindicke spole?nosti za povoleni obchodovat v Japonsku. P?i prvni ?asti setkani, oficialnim vyjad?eni ucty, ?ogun p?itomen nebyl. Nasledn? byli Evropane odvedeni do jine mistnosti, kde se pak audience ji? uskute?nila. Nicmen? Cunajo?i a n?kolik dvornich dam sed?li od cizinc? odd?leni rakosovymi zast?nami. Kampfer Cunajo?iho popisuje jako vyst?edniho vladce, ktery ho p?ekvapil nejr?zn?j?imi po?adavky, nap?iklad si vy?adal ukazky pisni a tanc? (od holandske diplomaticke vypravy). Kampfer jejich improvizovane p?edstaveni pova?oval za podbizeni se a cele setkani na Evropany p?sobilo absurdn?. Kampfer ono vystoupeni ale zminil ve svem dile Dne?ni Japonsko , kde ho ozna?il za ?slane?kovy tanec“ ( Pickelheringsreigen ). [3] Nam?t potom p?evzali dal?i spisovatele, zminil ho Goethe . [3]

Cunajo?i se o novinky ze zapadniho sv?ta tehdy velmi zajimal a pro vyslaneckou vypravu dokonce uspo?adal p?edstaveni No .

B?hem sveho dvouleteho pobytu v Japonsku Kampfer vid?l tvrdost a p?isnost Cunajo?iho vlady. V Kampferov? knize o Japonsku v?ak Cunajo?i nevychazi negativn?, naopak spi?e jako garant harmonicke a bezpe?ne spole?nosti:

? Vladnouci panovnik Cunajo?i ... je velky a vynikajici pan, d?dic otcovske ctnosti, zarove? p?isny dodr?ovatel zakon? a velmi milosrdny ke svym poddanym. Od utleho v?ku je vzd?lan v Konfuciov? u?eni a ?ezlo dr?i tak, jak se slu?i. Pod jeho vladou ?iji v?ichni ob?ane v dokonale harmonii, cti sve bohy, dodr?uji zakony, nasleduji sve nad?izene a prokazuji zdvo?ilost a lasku sob? rovnym. [4] “
? Engelbert Kampfer

Smrt [ editovat | editovat zdroj ]

Z Cunajo?iho smrti byla podez?ivana jeho cho? pote, co se pokusil prohlasit neman?elske dit? za sveho d?dice. Toto podez?eni vychazelo ze Sanno Gaiki ( 三王外記, Tajna historie t?i vladc? ), co? byla anonymni esej obsahujici skandalni pomluvy o patem, ?estem a sedmem ?ogunovi klanu Tokugawa . [5] To nicmen? vyvraci soudobe zaznamy, ktere dokazuji, ?e Cunajo?i m?l na sklonku ?ivota spalni?ky a zem?el 19. unora 1709 v p?itomnosti sveho doprovodu. [6] Zem?el pouhe ?ty?i dny p?ed svymi 63. narozeninami. Posmrtn? obdr?el buddhisticke jmeno D?oken'in (常憲院) a byl poh?ben v chramu Kan'ei-ji.

Vyznamne udalost za Cunajo?iho vlady [ editovat | editovat zdroj ]

  • 1684 ? Zaveden kalenda? ery D?okjo (J?ky?, 貞享), [7] u p?edchoziho ?inskeho kalenda?e z roku 862 vznikl posun o dva dny. [8]
  • 1684 ? Prvni Cunajo?iho na?izeni o ochran? ?ivych tvor?.
  • 1690 ? Zalo?ena konfucianska ?kola Ju?ima seido v Edu. [9]
  • 1690 ? Do Japonska p?ijel Engelbert Kampfer jako leka? nizozemske faktorie.
  • 1694 ? Zem?el Macuo Ba?o , zakladatel basnicke formy nazvane haiku .
  • 1695 ? Devalvace japonske m?ny (minci). [10]
  • 1697 ? Otev?eni ry?ove burzy v Osace. [11]
  • 1701 ? kni?e z Ako, Naganori Asono, zranil ceremonia?e Kiru a byl donucen spachat seppuku . Sveho pana roku 1702 pomstilo 47 ronin? Kirovym zabitim. [12] To vyvolalo v tehdej?im japonsku velke pnuti kv?li st?etu dodr?ovani vazalske v?rnosti a dodr?ovanim zakon?.
  • 1703 ? Dramatik ?ikamacu Monzaemon napsal hru Spole?na smrt milenc? u Sonezaki (Sonezaki ?ind?u)
  • 1708 ? Do Japonska tajn? p?ijel misiona? Giovanni Battista Sidotti . Byl zat?en a vyslychan Haruseki Araiem .

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto ?lanku byly pou?ity p?eklady text? z ?lank? Tokugawa Tsunayoshi na n?mecke Wikipedii a Tokugawa Tsunayoshi na anglicke Wikipedii.

  1. ↑ a b c REISCHAUER, Edwin; CRAIG, Albert. D?jiny Japonska (p?vodnim nazvem: Japan). P?eklad David Labus, Jan Sykora. Praha: Lidove Noviny, 2000. 452 s. ISBN 978-80-7106-513-5 . S. 114
  2. ↑ Bodart-Bailey, B., ed. (1999). Kaempfer's Japan: Tokugawa Japan Observed , cituje Buya shokudan, in Kokushi sosho, upraveno Kokushi Kenkyu Kai (Tokyo 1917), ser. 2, 86?87
  3. ↑ a b MICHEL-ZAITSU, Wolfgang. Prostratio und Pickelheringsreigen ? Engelbert Kaempfers Erlebnisse im Schloss zu Edo und deren Hintergrund. academia.edu [online]. 2000 [cit. 2024-01-10]. Dostupne online .  
  4. ↑ Citovano dle n?meckeho p?ekladu Christiana Wilhelma Dohmse z dila: Engelbert Kaempfers Geschichte und Beschreibung von Japan. Meyer, Lemgo 1779.
  5. ↑ Bailey, Beatrice Bodart. “The Laws of Compassion.” Monumenta Nipponica , vol. 40, no. 2, 1985, pp. 163?89. JSTOR , https://doi.org/10.2307/2384718. Accessed 12 Jan. 2024.
  6. ↑ Bodart-Bailey, Beatrice (1999). Kaempfer's Japan: Tokugawa Culture Observed . strana 165, Honolulu: University of Hawaii Press. ISBN   9780824819644 ; ISBN   9780824820664 ; OCLC 246417677
  7. ↑ JEWEL, Mark. Japanese era and modern reign names. www.jlit.net [online]. Jlit [cit. 20240112]. Dostupne online .  
  8. ↑ REISCHAUER, Edwin; CRAIG, Albert. D?jiny Japonska (p?vodnim nazvem: Japan). P?eklad David Labus, Jan Sykora. Praha: Lidove Noviny, 2000. 452 s. ISBN 978-80-7106-513-5 . S. 375
  9. ↑ Yushima-seid?: Oldest university in Japan?. Exploring Old Tokyo [online]. 20171229 [cit. 20240112]. Dostupne online .  
  10. ↑ Japanese Currency. Academic Accelerator [online]. [cit. 20240112]. Dostupne online .  
  11. ↑ Dojima Rice Exchange ? World’s First Futures Exchange.. englishhimki.livejournal.com [online]. 20210807 [cit. 20240112]. Dostupne online .  
  12. ↑ Britannica, The Editors of Encyclopaedia. "47 r?nin". Encyclopedia Britannica, 29 Sep. 2023, https://www.britannica.com/event/47-ronin. Accessed 12 January 2024.

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

  • Beatrice M. Bodart-Bailey: The dog sh?gun: the personality and policies of Tokugawa Tsunayoshi. Univ. of Hawai'i Press, Honolulu 2006, ISBN   0-8248-3030-X .
  • Peter Kapitza: Engelbert Kaempfer und die europaische Aufklarung. Dem Andenken des Lemgoer Reisenden aus Anlaß seines 350. Geburtstags am 16. September 2001. Iudicum, Munchen 2001, ISBN   3-89129-991-5 .
  • Josef Kreiner (Hrsg.): Kleine Geschichte Japans. Philipp Reclam Jun., Stuttgart 2010, ISBN   978-3-15-010783-6 .
  • Wolfgang Michel: Prostratio und Pickelheringsreigen. Engelbert Kaempfers Erlebnisse im Schloss zu Edo und deren Hintergrund. Japanische Gesellschaft fur Germanistik (Hrsg.): Asiatische Germanistentagung in Fukuoka 1999 ? Dokumentation. Sansh?sha, Tokio 2000, S. 124?134. Dostupne online na webu archivu univerzity Kju?u (QIR) (PDF; 374 kB)
  • S. Noma (Hrsg.): Tokugawa Tsunayoshi. In: Japan. An Illustrated Encyclopedia. Kodansha, 1993. ISBN   4-06-205938-X , S. 1581.
Citovano z ? https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Cunajo?i_Tokugawa&oldid=24015831 “