Anthony Eden

Z Wikipedie, otev?ene encyklopedie
Anthony Eden
Premier Spojeneho kralovstvi
Ve funkci:
7. duben 1955  ?  10. leden 1957
Panovnik Al?b?ta II.
P?edch?dce Winston Churchill
Nastupce Harold Macmillan
Stranicka p?islu?nost
?lenstvi Konzervativni strana

Rodne jmeno Robert Anthony Eden
Narozeni 12. ?ervna 1897
West Auckland , Durham
Umrti 14. ledna 1977 (ve v?ku 79 let)
Salisbury
P?i?ina umrti rakovina jater
Misto poh?beni Wiltshire
Cho? Beatrice Beckett (1923?1950)
Clarissa Eden (1952?1977)
Rodi?e William Eden a Sybil Frances Grey
D?ti Simon Eden
Robert Eden
Nicholas Eden
Alma mater Christ Church
Oxfordska univerzita
Etonska kolej
Sandroyd School
Profese politik , diplomat a aristokrat
Nabo?enstvi anglikanstvi
Ocen?ni Vojensky k?i? (1917)
Watelerova mirova cena (1955)
Medaile Vit?zstvi
Podvazkovy ?ad
British War Medal
Commons Anthony Eden
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Anthony Eden ( 12. ?ervna 1897 , West Auckland , Durham ? 14. ledna 1977 , Salisbury ) byl britsky statnik, ?len Konzervativni strany a premier . Zastaval take po t?i funk?ni obdobi funkci ministra zahrani?i .

Ziskal si jmeno jako oponent appeasementu , mu? miru a schopny diplomat , co? ale p?ehlu?ila jeho aktivita v Suezske krizi roku 1956 , kterou jeho kritici ve stran? ozna?ili jako historicky neusp?ch britske zahrani?ni politiky signalizujici konec nadvlady Britanie na St?ednim vychod? .

Mladi [ editovat | editovat zdroj ]

Narodil se ve West Aucklandu do rodiny konzervativnich velkostatka?? . Jeho otcem byl baron William Eden a matkou Sybil Frances Greyova. Studoval na Eton College .

V dob? prvni sv?tove valky slou?il u pozemniho vojska a dosahl hodnosti kapitana . Obdr?el vale?ny k?i? a ve 21 letech se stal nejmlad?im na?elnikem ?tabu brigady v britske armad?. Po valce studoval na Christ Church v Oxfordu .

Politicka kariera [ editovat | editovat zdroj ]

V prosinci 1923 byl zvolen poslancem Dolni sn?movny za konzervativce.

Roku 1926 se stal tajemnikem ministra zahrani?i Austena Chamberlaina a roku 1931 ziskal funkci podsekreta?e ministra zahrani?i. Roku 1934 se stal ministrem pro zale?itosti Spole?nosti narod? ve vlad? Stanley Baldwina . Jako u?astnik prvni sv?tove valky zastaval zpo?atku protivale?ne nazory , ale byl mezi prvnimi, kte?i pochopili, ?e mir , s ohledem na nacisticke N?mecko a fa?istickou Italii , nem??e byt zaji?t?n politikou appeasementu. [1] Po rezignaci ministra zahrani?i Hoara roku 1935 nastoupil na jeho misto.

Ohledn? ?pan?lske ob?anske valky zastaval politiku podpory Francovych nacionalist? a prosadil (spole?n? s britskou admiralitou) blokadu republikanskych p?istav?, ?im? byly znemo?n?ny dodavky zbrani ?pan?lskym republikan?m z USA a SSSR a podporoval Neville Chamberlaina v jeho snaze udr?et mir prost?ednictvim ustupk? v??i nacistickemu N?mecku. [ zdroj? ] Jeho rezignace je p?ipisovana nesouhlasu s politikou appeasementu, nicmen? spory mezi nim a premierem se tykaly toho, jak daleko dojit v jednani s Italii, a politiku appeasementu v??i nacistickemu N?mecku nekritizoval.

Pote, co se stal v roce 1940 premierem Winston Churchill , byl jmenovan do funkce ministra valky a na konci roku se stal znovu ministrem zahrani?i. I kdy? byl Churchillovym spojencem, jeho vliv byl omezeny, proto?e s Rooseveltem a Stalinem jednal premier sam. Roku 1942 se stal i p?edsedou dolni komory britskeho parlamentu.

Po volbach roku 1951 sestavovali vladu znovu brit?ti konzervativci a znovu se stal ministrem zahrani?i. Dokazal vy?e?it mnoho krizovych povale?nych situaci v zahrani?ni politice v obdobi, kdy dochazelo k poklesu vyznamu Britskeho imperia , vypukla studena valka a Velka Britanie p?estavala byt sv?tovou velmoci . Mezi jeho usp?chy pat?ily zav?ry p?ijate na ?enevske konferenci a dohoda s Egyptem na sta?eni britskeho vojska.

Nasledkem antikomunisticke politiky a po?atku studene valky se spole?n? Winstonem Churchillem rozhodl zm?nit p?istup v??i n?kterym n?meckym vale?nym zlo?inc?m , kte?i byli britskymi v?zni . Byl zmirn?n rozsudek trestu smrti nad polnimi mar?aly Albertem Kesselringem a Erichem von Mansteinem . Odpovidalo to po?adavku n?meckeho kancle?e Konrada Adenauera i kampani v zapadon?meckem tisku. Oba byli pozd?ji ze zdravotnich d?vod? propu?t?ni z v?zeni do nemocnice a pote i na neur?enou dobu na rekonvalescenci . Tento postup m?l mimo jine napomoci vybudovat silnou n?meckou armadu, ktera m?la vzniknout na p?edni linii obrany NATO v dob? studene valky.

Premier [ editovat | editovat zdroj ]

V dubnu 1955 ode?el Winston Churchill na odpo?inek a on se stal jeho nastupcem ve funkci britskeho premiera . Pote, co nastoupil do u?adu , vyhlasil volby, ve kterych konzervativci zvit?zili. V domaci politice nem?l velke zku?enosti a tak se zam??il na zahrani?ni zale?itosti.

V ?ervenci 1956 egyptsky prezident Gamal Nasir neo?ekavan? zestatnil Suezsky pr?plav pote, co Spojene staty odmitly financovat stavbu Asuanske p?ehrady . Eden se spolu s Francii dohodl na tom, ?e ma byt Nasir odstran?n. Pr?plav byl vybudovan v 19. stoleti Spole?nosti suezskeho pr?plavu, ale pozd?ji se stal majetkem britskych a francouzskych akciona?? .

V ?ijnu vpadla britska, francouzska a izraelska vojska do Egypta a obsadila oblast pr?plavu. Nicmen? americky prezident Dwight Eisenhower byl silnym zastancem dekolonizace a okam?it? proti invazi d?razn? protestoval. Eden byl nakonec donucen ustoupit americkemu tlaku a vojsko stahnout. Tato Suezska krize je pova?ovana za ukon?eni postaveni Velke Britanie jako sv?tove velmoci. Jeho pov?st statnika tim velmi utrp?la a zhor?il se i jeho zdravotni stav . Jeho kancle? pokladny Harold Macmillan dosahl toho, aby kratce nato v lednu 1957 odstoupil z funkce premiera.

Pozdni obdobi [ editovat | editovat zdroj ]

Kratce po svem odstoupeni se stahl i z politickeho ?ivota. V 70. letech publikoval sve pam?ti, ve kterych obhajoval sv?j postup v Suezske krizi a z neusp?chu teto akce obvinil americkeho ministra zahrani?i Johna Fostera Dullese .

Zem?el na rakovinu jater 14. ledna 1977 a byl poh?ben v Alvedistonu .

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

  1. PACNER, Karel . Osudove okam?iky ?eskoslovenska . Praha: Nakladatelstvi BRANA, 2012. 720 s. ISBN   978-80-7243-597-5 . S. 139?146.  

V tomto ?lanku byl pou?it p?eklad textu z ?lanku Anthony Eden na anglicke Wikipedii.

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]