Z Wikipedie, otev?ene encyklopedie
Johannes Georg Bednorz
(*
16. kv?tna
1950
v
Neuenkirchen
) je
fyzik
pracujici v laborato?ich
IBM
. Podilel se na objevu
vysokoteplotni supravodivosti
, za co? roku
1987
spolu s
Karlem Alexanderem Mullerem
ziskal
Nobelovu cenu za fyziku
.
Jeho rodina pochazi ze
Slezska
, ktere musela po
2. sv?tove valce
opustit a usadila se v
N?mecku
. V roce
1968
za?al studovat
mineralogii
na
Univerzit? v Munsteru
. Pote, co chvili pracoval v laborato?ich IBM v
Curychu
, za?al studovat na
ETH Curych
. V roce
1982
se vratil do laborato?i IBM a p?idal se k vyzkumu
supravodivosti
vedenem
Karlem Alexanderem Mullerem
.
[1]
V roce
1983
se tito dva soust?edili na elektricke vlastnosti
keramickych
material? a v roce
1986
se jim poda?ilo navodit
supravodive
vlastnosti u materialu LaBaCuO ji? p?i teplot? 35
K
. Tento objev vyrazn? podnitil dal?i vyzkum v oblasti
vysokoteplotni supravodivosti
. V roce
1987
ziskal Bendorz s Mullerem Nobelovu cenu za fyziku ?za pr?lomovy objev supravodivosti v keramickych materialech“.
[2]
V tomto ?lanku byl pou?it
p?eklad
textu z ?lanku
Johannes Georg Bednorz
na anglicke Wikipedii.