Zjeveni Janovo
Autor	John of Patmos
P?vodni nazev	?ποκ?λυψι? ?ω?ννου
Zem?	?imska ?i?e
Jazyk	koine
?anr	apocalypticka literatura
multimedialni obsah na  Commons
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Zjeveni svateho Jana te? zvane Apokalypsa je posledni knihou Noveho zakona . Pomoci obraz? a symbol? li?i kniha dramatickou budoucnost, ve ktere zvit?zi Beranek (Je?i? Kristus) a jeho stoupenci. Nam?t byl oblibeny zvla?t? v krizovych obdobich, nap?iklad u r?znych chiliastickych hnuti. Take byl vd??nym nam?tem k?es?anskeho vytvarneho um?ni .

Podle ozna?eni odvozeneho z prvniho ?eckeho slova knihy αποκ?λυψι? ( apokalypsis , ?zjeveni, odhaleni“) se termin apokalypsa pou?iva pro cely literarni ?anr, do ktereho se Janovo zjeveni po?ita jako jedina kniha Noveho zakona. Text pravd?podobn? vznikl na konci 1. stoleti za vlady cisa?e Domitiana v  Male Asii . Podle tradice je kniha sou?asti Janovych spis? a pisatelem ma byt apo?tol Jan, syn Zebed?v , p?ipadn? je autorstvi p?ipisovano Janu presbyterovi .

Nazev, autor a vznik [ editovat | editovat zdroj ]

Zjeveni Janovo je, stejn? jako ostatni knihy Noveho zakona, v originale napsano ?ecky. Je to asi nejobti?n?j?i a nejkontroverzn?j?i kniha Noveho zakona. U? od sveho sepsani byla rozli?n? chapana a vykladana. Hrala velmi vyznamnou ulohu v dobach zvrat? a p?elom?, zejmena v pozdnim st?edov?ku. V zemich Koruny ?eske nap?iklad p?edpokladany brzky zanik sv?ta ovlivnil spiritualitu Karla IV. a v husitskem hnuti. ^[1] Kniha za?ina slovy Αποκ?λυψι? ?ησου Χριστου , tedy ?Zjeveni Je?i?e Krista (ktere mu dal B?h, aby ukazal svym slu?ebnik?m…)“. Jan je jen vidoucim, prorokem , ktery toto zjeveni (?Je?i?ovo“ nebo ?o Je?i?i“) napsal; jen v tomto smyslu lze hovo?it o ?Zjeveni Janov?“.

Podle pisatele je "autorem" zjeveni B?h. Pisatel sam sebe v knize ?ty?ikrat nazyva Janem . Podle stare cirkevni tradice byl ztoto??ovan (od dob Justina Martyra +165) s apo?tolem Janem , synem Zebedeovym, autorem 4. evangelia a t?i janovskych list?. Ov?em hned od po?atku byl tento nazor zpochyb?ovan. Ji? ve t?etim stoleti Dionysos z Alexandrie upira sepsani knihy Zjeveni apo?tolu Janovi. P?edev?im proto, ?e styl, jazyk a teologie se vyrazn? li?i od Janova evangelia a list?.

Siln? semitizujici ?e?tina knihy Zjeveni ukazuje, ?e autor psal ?ecky, ale myslel hebrejsky. Je tedy velmi pravd?podobne, ?e pisatelem byl n?jaky ?idovsky k?es?an . Podle sedmi list? maloasijskym cirkvim musel zarove? toto prost?edi dob?e znat a byt v n?m zna?nou autoritou. I kdy? obsah list? pochazi od sameho Krista, je to jeden z prvnich projev? nad?azene autority v k?es?anske cirkvi, je? m??e mistnim biskup?m vytykat jejich chyby. Pisatel nem??e byt toto?ny ani s Janem Presbyterem , o n?m? se zmi?uje biskup Papias († kolem 140). Podle Papia p?ichazel toti? tento "star?i" Jan do Male Asie nanejvy? p?ile?itostn? a sotva proto m?l dost ?asu k sepsani apokalyptickeho spisu ur?eneho sedmi cirkvim.

V odborne literatu?e se tedy pro pisatele u?iva ozna?eni Jan Teolog ?i Jan z Patmu.

Jan napsal svou knihu na ostrov? Patmos , co? je maly ?ecky ostrov v Egejskem mo?i, blizko maloasijskeho (dnes tureckeho) pob?e?i, asi 50 km jihozapadn? od ostrova Samos a asi 70 km od Miletu. Zde byl Jan ve vyhnanstvi, jak sam pi?e, ?pro Bo?i slovo a pro sv?dectvi“.

Podle cirkevniho u?itele sv. Ireneje kniha vznikla za cisa?e Domitiana , pravd?podobn? v letech 94?95. To nep?imo potvrzuje i situace, ktera podle knihy zavladla v n?kterych maloasijskych cirkvich, kde po?ate?ni nad?eni pro Krista ji? vychladlo. V teto dob? take kvetl cisa?sky kult, ktery je v knize odsuzovan. Jineho nazoru, co se ty?e data sepsani knihy, je nap?. Claude Tresmontant , ktery vznik Zjeveni Janova klade u? do roku 60. ^[2] Jeho nazor vychazi z interpretace , podle ni? je ve Zjeveni zmi?ovany Babylon krycim nazvem zesv?t?t?leho Jeruzalema , jeho? zni?eni bylo autorem Zjeveni prorokovano. V tom p?ipad? by sepsani Zjeveni mohlo spadat do obdobi vlady cisa?e Nerona , jeho? zb?sile ?ad?ni n?kte?i vyklada?i spojuji s ?elmou, jeji? jmeno ma mit ?iselnou hodnotu 666 . ^[3]

Obsah [ editovat | editovat zdroj ]

Kniha je adresovana ?sedmi cirkvim“ v Male Asii, kterym Jan vy?izuje Bo?i zjeveni, ktere obdr?el, kdy? se ocitl na ostrov? Patmos kv?li sv?dectvi Je?i?e Krista . Zda tam byl ve v?zeni, ?i vyhnanstvi pro viru, anebo na misijni cest?, neni z?ejme.

Jan p?edstavuje celou knihu jako jedno velke zjeveni, ktereho se mu dostalo ?v den Pan?“ (Zj 1,10; interpretovano obvykle jako ned?le, ale podle n?kterych sobota) na ostrov? Patmos. Po slavnostnim uvodu (Zj 1,1-20) dostava Jan p?ikaz napsat sedm list?, v nich? posuzuje sedm sbor? v Male Asii : v Efezu , Smyrn? , Pergamu , Thyatirach , Sardech , Filadelfii a Laodikeji (Zj 2,1-3,22). Do jake miry se jedna o skute?ne dopisy, neni jasne.

Pote nasleduje dlouha ?ada velmi p?sobivych obraz? a obraznych udalosti, je? maji ?tena??m odhalit (?ecky apokalyptein ) budoucnost, je? je ?eka. Vyklada?i se r?zni v tom, jak tyto obrazy chapat. Jiste je, ?e cela kniha Zjeveni je hluboce inspirovana Starym zakonem . I kdy? v cele knize snad neni jediny p?imy citat ze Stareho zakona, cela kniha je sbirka parafrazi a p?epracovani starozakonnich motiv? a obraz?.

Znamymi obrazy ze Zjeveni jsou nap?. ?ty?i apokalypti?ti jezdci (kap. 6), 144 000 spravedlivych vykoupenych (kap. 7 a 14), dva sv?dkove, kte?i jsou zabiti a pak vstanou z mrtvych (kap. 11), ?ena od?na sluncem a ohro?ena drakem , ktery chce pohltit dit?, je? ma porodit (kap. 12), drave ?elmy vladnouci sv?tu a ?islo, kterym jsou ozna?eni jejich uctiva?i (kap. 13, ??islo Antikrista “ je 666 ), rozhodujici bitva u Armageddonu (Zj 16,16), odsouzeni nev?stky opile krvi mu?ednik? a pad Velkeho Babylonu (kap. 17?18), berankova svatba (kap. 19), tisicileta ?i?e Kristova (kap. 20), nebesky Jeruzalem (kap. 21?22).

Prav? t?mito obrazy se v evropske historii znovu a znovu inspirovala chiliasticka a eschatologicka hnuti, je? v nich ?asto vid?la p?imy navod k jednani. Vyzdoba hradu Karl?tejna je inspirovana knihou Zjeveni, stejn? jako Taborske hnuti a dal?i. Dodnes se objevuji pokusy vykladat velke d?jinne udalosti ve sv?tle teto knihy.

Typy interpretaci [ editovat | editovat zdroj ]

R?zne vyklady teto knihy lze uspo?adat do n?kolika skupin.

Minuly (preteristicky) vyklad [ editovat | editovat zdroj ]

?ika, ?e Zjeveni ma vztah pouze k udalostem te doby, kdy byla napsana. Kdy? pisatel mluvi o budoucnosti a soudech, vyjad?uje prost? sve mravni rozho??eni nad zlo?ady p?itomne doby. Tento vyklad ma sve p?ednosti v tom, ?e dava Zjeveni do souvislosti s my?lenim a udalostmi vlastni doby. Jeho slabosti v?ak je, ?e odmita kteroukoliv ?ast knihy vylo?it jako proroctvi o budoucnosti.

V?eobecny vyklad [ editovat | editovat zdroj ]

Vidi v knize symbolicky obraz staleho boje mezi dobrem a zlem, mezi k?es?anstvim a pohanstvim. Zjeveni nema byt ztoto??ovano s ?adnou historickou udalosti ani v minulosti, ani v budoucnosti.

Historicky vyklad [ editovat | editovat zdroj ]

Tento vyklad chape proroctvi knihy Zjeveni jako popis udalosti, z hlediska Janova budoucich, od Kristovy smrti (nebo od nastupu k?es?anstvi v ?imske ?i?i ) a? do konce sv?ta. Popisuji tedy b?h d?jin sv?ta a cirkve a sna?i objevit to misto v pr?b?hu Zjeveni, kde se dne?ni doba prav? nachazi. Ztoto??uje p?itom r?zne obrazy ze Zjeveni s konkretnimi udalostmi v d?jinach.

Za otce historickeho vykladu se v?t?inou poklada cisterciacky mnich a opat Jachym z Fiore v Kalabrii (1135?1202); i kdy? sam Jachym nebyl pravym historicistou a naopak historicke vyklady Zjeveni se vyskytovaly i p?ed nim, znamena jeho teologie ?t?etiho v?ku“ Ducha svateho zlom v interpretaci Zjeveni.

Futuristicky vyklad [ editovat | editovat zdroj ]

Podle ?futurist?“ (z lat. futurus , budouci) popisuje Kniha Zjeveni vylu?n? nebo ve velke mi?e udalosti, ktere nastanou na konci ?as?. V?t?inou jsou to vyklada?i s pesimistickym nahledem na sv?t, kte?i p?edvidaji bli?ici se konec sv?ta plny utrpeni a nasili, kdy B?h ztresta h?i?ne lidstvo za v?echny jeho h?ichy, ale zachrani p?itom malou hrstku v?rnych.

Na futuristickem a doslovnem pojeti Zjeveni stavi mimo jine milenarismus a chiliasmus , ktere p?ed koncem sv?ta o?ekavaji nastup bla?ene tisicilete Kristovy ?i?e. S tim jsou spojeny take ?etne snahy o vypo?itani konce sv?ta, ktere se objevuji v pr?b?hu celych evropskych d?jin. Pokusy uspi?it zkazu sv?ta, aby mohla nastat tisicileta ?i?e, vedly ob?as p?edev?im v lidovych vrstvach k revolu?nim nasilnym vlnam.

Idealisticky vyklad [ editovat | editovat zdroj ]

?Idealiste“ chapou slova Zjeveni jako popis a vyjad?eni toho, ?e Kristus vladne d?jinam. Zjeveni podle nich popisuje ?mechanismus d?jin“, jak funguje sv?t, jak se v??i n?mu stavi Kristus/B?h a jak se ke sv?tu a k jeho d?jinam ma postavit k?es?an.

Hlubinn? psychologicky [ editovat | editovat zdroj ]

Individuace jako archetypalni ukol ?lov?ka v jeho inkarnaci je vylo?ena v dile Edward F. Edinger ?Archetype of the Apocalypse“. Stanislav Grof ji vnima jako manifestaci archetypalnich vzorc?. ^[4]

Dal?i vyklady [ editovat | editovat zdroj ]

Krom? t?chto nejobvyklej?ich vyklad? (a r?znych jejich kombinaci) se vyskytuji samoz?ejm? i vyklady neza?aditelne do vy?e uvedenych kategorii. Mimo jine sem pat?i i jedny z nejstar?ich vyklad?, nap?. Origen?v postoj ke Zjeveni. Origenes pou?ival text Zjeveni jako pramen pro christologii a dal?i aspekty sveho u?eni, a a?koli se ?adny Origen?v komenta? ke Zjeveni nedochoval, zda se, ?e je nechapal jako popis d?jin ?i d?jinnych udalosti.

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto ?lanku byl pou?it p?eklad textu z ?lanku Book of Revelation na anglicke Wikipedii.

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• CARSON, D. A; MOO, Douglas J. Uvod do Noveho zakona . Praha: Navrat dom?, 2008. 700 s. ISBN   978-80-7255-165-1 .  
• DOUGLAS, J. D, a kol. Novy biblicky slovnik . 2. vyd. Praha: Navrat dom?, 2009. 1243 s. ISBN   978-80-7255-193-4 .  
• EDINGER, Edward F; ELDER, George. Archetype of the Apocalypse : a Jungian study of the book of Revelation . Chicago: Open Court, 1999. 222 s. Dostupne online . ISBN   0-81269395-7 . (anglicky)  
• GIESEN, Heinz. Kniha Zjeveni apo?tola Jana . Kostelni Vyd?i: Karmelitanske nakladatelstvi, 1999. 175 s. ISBN   80-7192-330-3 .  
• HORSTER, Gerhard. Uvod do Noveho zakona . Praha: Oliva, 1994. 220 s. ISBN   80-85942-04-6 .  
• JAKOUBEK ze St?ibra , Vyklad na Zjevenie Sv. Jana. Dil 1. Praha: ?eska akademie v?d a um?ni, 1932. cii, 696 s. cnb000792805. Dostupne online Archivovano 8. 4. 2020 na Wayback Machine .
• MERELL, Jan . Uvod do Noveho zakona : skripta pro posl. katolicke teologicke fak. Univ. Karlovy . 5. vyd. Praha: Karolinum, 1991. 164 s. ISBN   80-7066-423-1 .  
• POKORNY, Petr . Literarni a teologicky uvod do Noveho zakona . Praha: Vy?ehrad, 1993. 333 s. ISBN   80-7021-052-4 .  
• R. Scheuch, Pr?vodce apokalypsou . Praha: UCN 1989. 212 s.
• L. Tichy, Uvod do Noveho zakona . Svitavy 2003

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

• Bible
• Janovy spisy
• Novy zakon
• Satanova synagoga

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu Zjeveni Janovo na Wikimedia Commons
• Ekumenicky p?eklad, ke sta?eni jako .txt nebo .doc
• Vyhledavani v Bibli ?esky i v dal?ich jazycich
• Vyhledava? a konkordance k ?eskemu studijnimu p?ekladu
• (anglicky)
• Anglicky a ?ecky text, hledani, odkazy a konkordance
• Heslo Book of Revelation v Catholic Encyclopedia
• Portal Book of Revelation v Early Christian Writings
• ?ecky
• ?ecky text na hs-augsburg.de