Vidin

Z Wikipedie, otev?ene encyklopedie
Vidin
Видин
Středověká pevnost Baba Vida ve Vidinu
St?edov?ka pevnost Baba Vida ve Vidinu
Vidin – znak
znak
Poloha
Sou?adnice
Nadmo?ska vy?ka 34 m n. m.
Stat Bulharsko Bulharsko Bulharsko
Oblast Vidinska
Ob?tina Vidin
Vidin
Vidin
Rozloha a obyvatelstvo
Po?et obyvatel 45 416 ( [1] )
Etnicke slo?eni Bulha?i
Nabo?enske slo?eni pravoslavi
Sprava
Telefonni p?edvolba 094
PS? 3700
Logo Wikimedia Commons multimedialni obsah na  Commons
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Vidin ( bulharsky Видин ) je p?istavni m?sto na ji?nim b?ehu ?eky Dunaj , ktere le?i na severozapad? Bulharska v Dolnodunajske ni?in? nedaleko hranic se Srbskem a Rumunskem . Je spravnim st?ediskem stejnojmenne oblasti a ob?tiny a ?ije p?ibli?n? p?ibli?n? 44 tisic [2] obyvatel.

Ve m?st? je take prvni p?istav na bulharske ?asti Dunaje. Jde o obchodni i zem?d?lske centrum; jeho okoli je diky idealnim podminkam znam? p?stovanim a produkci vina . Pobli? m?sta vede silni?n?-?elezni?ni most p?es Dunaj .

Historie [ editovat | editovat zdroj ]

Dobyti Bulharske ?i?e Osmany. Na map? je patrne Vidinske carstvi

Obec zalo?ili ve starov?ku patrn? Keltove a nazyvali ji Dunonia . Na stejnem mist? postavili pozd?ji ?imane pevnostni m?sto Bononia , ktere pat?ilo mezi vyznamna m?sta provincie Moesie Superior, pokryvajici uzemi dne?niho severozapadniho Bulharska a vychodniho Srbska. M?sto si diky sve strategicke poloze udr?elo vyznam. Bulha?i ho nazyvali Bdin , kde?to Anna Komnenovna ho zhruba ve stejne dob? zmi?ovala jako Vidyn? ( Βιδ?νη ). B?hem druhe bulharske ?i?e sv??il car Ivan Alexandr vladu Vidinskeho despotatu svemu synovi z prvniho man?elstvi s Theodorou Vala?skou Ivanovi Sracimirovi a korunoval ho kralem, ?im? z ?i?e vyd?lil Vidinske carstvi .

Pote, co byla bulharska ?i?e v roce 1396 dobyta osmanskymi Turky, stal se Vidin d?le?itym administrativnim a ekonomickym centrem Osmanske ?i?e le?icim v jeji naraznikove zon?. V roce 1444 ho dobyl Vladislav Varnen?ik , nicmen? ne natrvalo. B?hem osmansko-habsburskych valek byl v 17. a 18. stoleti opakovan? dobyt Habsburky . V tureckych bernich soupisech je uvad?n pod r?znymi nazvy, zprvu jako Bodin , pozd?ji Bedin . Podle soupis? z poloviny 18. stoleti se z Vidinu vyva?ely ve zna?nem mno?stvi k??e (ko?ka divoka, medv?d hn?dy, jezevec, vydra, li?ka, jelen obecny, vlk, divoky kralik a dokonce i rys). Dochovaly se i udaje o vyvezenych 452 sudech s rybim kaviarem. [3] [4] V roce 1738 bylo ve Vidinu obyvatelstvo p?eva?n? turecke. [5] B?hem rusko-turecke valky povstali na je?e 1773 mistni obyvatele proti turecke nadvlad? a pokusili se dobyt m?sto. To se jim nepoda?ilo a z turecke strany nasledovaly represe, tak?e mnoho Bulhar? uprchlo za Dunaj. V letech 1798 a? 1807 zde prakticky nezavisle vladl Osman Pazvanto?lu . V roce 1806 dal v kostele sv. Petky uv?znit n?kolik set laik? a kn??i z Vidinu a okoli v ?ele s biskupem Kallinikosem a p?ed olta?em je nechal povra?dit. [6] M?sto bylo centrem povstani v roce 1850. V roce 1866 byly zbudovany strategicke silnice na Sofii a na Lom , v d?sledku ?eho? za?al postupny upadek vidinskeho p?istavu.

M?sto se stalo sou?asti Bulharskeho kni?ectvi po rusko-turecke valce v roce 1878 a nasledn? se za?alo vyznamn? m?nit. Mezi obyvatelstvem ziskali naprostou v?t?inu Bulha?i . V roce 1885 se b?hem srbsko-bulharske valky m?sto usp??n? odolalo utok?m srbske armady. Na po?atku 20. stoleti bylo m?sto znamo svou pokra?ujici podporou Demokraticke strany. [7] B?hem kolektivizace v letech 1950?52 bylo komunistickym re?imem z m?sta nasiln? vysidleno 57 rodin (173 osob). [8] Na druhe stran? byla zahajena koncentrace pr?myslu, p?edev?im potravina?skeho a dale textilniho. Pozd?ji byla zalo?eny i strojirenske podniky orientovane svoji produkci (95 %) na vyvoz do Sov?tskeho svazu . V 70. a 80. letech XX stoleti m?sto rychle rostlo diky novemu chemickemu zavodu Vidachim , tovarn? na pneumatiky Vida a dal?ich. Po roce 1990 a p?echodu na tr?ni ekonomiku v Bulharsku pr?myslove podniky ve m?st? rychle upadly a zkolabovaly pod vlivem faktor?, jako je politicky a ekonomicky vliv, korupce ve statni a mistni sprav?, privatizace podnik? s jasnou neschopnosti p?e?it v novych podminkach.

Obyvatelstvo [ editovat | editovat zdroj ]

Ve m?st? ?ije 45 416 obyvatel a je zde trvale hla?eno 55 556 obyvatel. [1] Podle s?itani 1. unora 2011 bylo narodnostni slo?eni nasledujici: [9] [p 1]

BulhařiRomovéTurciostatní: 479 (1.1 %)
  •   Bulha?i : 40 550 (91.3 %)
  •   Romove : 3 335 (7.5 %)
  •   Turci : 60 (0.1 %)
  •   ostatni: 479 (1.1 %)

Galerie [ editovat | editovat zdroj ]

Partnerska m?sta [ editovat | editovat zdroj ]

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Poznamky [ editovat | editovat zdroj ]

  1. Jsou uvedeni pouze ti, kdo narodnost deklarovali.

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

  1. a b Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2022 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2022-12-15 [cit. 2022-12-27]. Dostupne online . (bulharsky)  
  2. Dostupne online .
  3. PETROV, Pet?r H. Търговски връзки между Видинския край и Дубровник през XVIII век . [s.l.]: [s.n.], 1981. (bulharsky)  
  4. БОЕВ, Златозар. Дивечът във Видинско през XVIII век. Лов и риболов . 1994, ?is. 11?12, s. 43. Dostupne online . (bulharsky)  
  5. MICHEL, Leo. La Bulgarie et son peuple sous la domination ottomane; tels que les ont vus les voyageurs anglo-saxons (1586-1878), decouverte d'une nationalite . [s.l.]: Наука и изкуство, 1949. 319 s. (francouzsky)  
  6. Град Видин - СВЕТИ МЕСТА. svetimesta.com [online]. [cit. 2022-12-27]. Dostupne online . (bulharsky)  
  7. MILJUKOV, Pavel . Живата истина (Студии за България) . [s.l.]: Изток-Запад, 2015. 292 s. ISBN   9786191521623 . S. 162. (bulharsky)  
  8. GRUEV, Michail. Преорани слогове: колективизация и социална промяна в Българския северозапад, 40-те - 50-те години на XX век . [s.l.]: Cиела, 2009. 362 s. ISBN   978-954-28-0450-5 . S. 206. (bulharsky)  
  9. НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2022-12-27]. Dostupne v archivu po?izenem dne 2016-03-03. (bulharsky)  

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]