Vidin
(
bulharsky
Видин
) je
p?istavni
m?sto na ji?nim b?ehu ?eky
Dunaj
, ktere le?i na severozapad?
Bulharska
v
Dolnodunajske ni?in?
nedaleko hranic se
Srbskem
a
Rumunskem
. Je spravnim st?ediskem stejnojmenne
oblasti
a
ob?tiny
a ?ije p?ibli?n?
p?ibli?n? 44 tisic
[2]
obyvatel.
Ve m?st? je take prvni p?istav na bulharske ?asti Dunaje. Jde o obchodni i zem?d?lske centrum; jeho okoli je diky idealnim podminkam znam? p?stovanim a produkci
vina
. Pobli? m?sta vede
silni?n?-?elezni?ni most p?es Dunaj
.
Obec zalo?ili ve starov?ku patrn?
Keltove
a nazyvali ji
Dunonia
. Na stejnem mist? postavili pozd?ji
?imane
pevnostni m?sto
Bononia
, ktere pat?ilo mezi vyznamna m?sta provincie
Moesie
Superior, pokryvajici uzemi dne?niho severozapadniho Bulharska a vychodniho Srbska. M?sto si diky sve strategicke poloze udr?elo vyznam.
Bulha?i
ho nazyvali
Bdin
, kde?to
Anna Komnenovna
ho zhruba ve stejne dob? zmi?ovala jako
Vidyn?
(
Βιδ?νη
). B?hem
druhe bulharske ?i?e
sv??il car
Ivan Alexandr
vladu Vidinskeho despotatu svemu synovi z prvniho man?elstvi s Theodorou Vala?skou
Ivanovi Sracimirovi
a korunoval ho kralem, ?im? z ?i?e vyd?lil
Vidinske carstvi
.
Pote, co byla bulharska ?i?e v roce 1396 dobyta osmanskymi Turky, stal se Vidin d?le?itym administrativnim a ekonomickym centrem
Osmanske ?i?e
le?icim v jeji naraznikove zon?. V roce 1444 ho dobyl
Vladislav Varnen?ik
, nicmen? ne natrvalo. B?hem
osmansko-habsburskych valek
byl v 17. a 18. stoleti opakovan? dobyt
Habsburky
. V tureckych bernich soupisech je uvad?n pod r?znymi nazvy, zprvu jako
Bodin
, pozd?ji
Bedin
. Podle soupis? z poloviny 18. stoleti se z Vidinu vyva?ely ve zna?nem mno?stvi k??e (ko?ka divoka, medv?d hn?dy, jezevec, vydra, li?ka, jelen obecny, vlk, divoky kralik a dokonce i rys). Dochovaly se i udaje o vyvezenych 452 sudech s rybim kaviarem.
[3]
[4]
V roce 1738 bylo ve Vidinu obyvatelstvo p?eva?n? turecke.
[5]
B?hem
rusko-turecke valky
povstali na je?e 1773 mistni obyvatele proti turecke nadvlad? a pokusili se dobyt m?sto. To se jim nepoda?ilo a z turecke strany nasledovaly represe, tak?e mnoho Bulhar? uprchlo za Dunaj. V letech 1798 a? 1807 zde prakticky nezavisle vladl
Osman Pazvanto?lu
. V roce 1806 dal v kostele sv. Petky uv?znit n?kolik set laik? a kn??i z Vidinu a okoli v ?ele s biskupem Kallinikosem a p?ed olta?em je nechal povra?dit.
[6]
M?sto bylo centrem
povstani
v roce 1850. V roce 1866 byly zbudovany strategicke silnice na
Sofii
a na
Lom
, v d?sledku ?eho? za?al postupny upadek vidinskeho p?istavu.
M?sto se stalo sou?asti
Bulharskeho kni?ectvi
po
rusko-turecke valce
v roce 1878 a nasledn? se za?alo vyznamn? m?nit. Mezi obyvatelstvem ziskali naprostou v?t?inu
Bulha?i
. V roce 1885 se b?hem
srbsko-bulharske valky
m?sto usp??n? odolalo utok?m srbske armady. Na po?atku 20. stoleti bylo m?sto znamo svou pokra?ujici podporou Demokraticke strany.
[7]
B?hem kolektivizace v letech 1950?52 bylo komunistickym re?imem z m?sta nasiln? vysidleno 57 rodin (173 osob).
[8]
Na druhe stran? byla zahajena koncentrace pr?myslu, p?edev?im potravina?skeho a dale textilniho. Pozd?ji byla zalo?eny i strojirenske podniky orientovane svoji produkci (95 %) na vyvoz do
Sov?tskeho svazu
.
V 70. a 80. letech XX stoleti m?sto rychle rostlo diky novemu chemickemu zavodu
Vidachim
, tovarn? na pneumatiky
Vida
a dal?ich. Po roce 1990 a p?echodu na tr?ni ekonomiku v Bulharsku pr?myslove podniky ve m?st? rychle upadly a zkolabovaly pod vlivem faktor?, jako je politicky a ekonomicky vliv, korupce ve statni a mistni sprav?, privatizace podnik? s jasnou neschopnosti p?e?it v novych podminkach.
Ve m?st? ?ije 45 416 obyvatel a je zde trvale hla?eno 55 556 obyvatel.
[1]
Podle s?itani
1. unora
2011
bylo narodnostni slo?eni nasledujici:
[9]
[p 1]
- Calafat
,
Rumunsko
- Debar
,
Severni Makedonie
- Deggendorf
,
N?mecko
- Demre
,
Turecko
- General Mariano Alvarez
,
Filipiny
- Hodmez?vasarhely
,
Ma?arsko
- Lecco
,
Italie
- Rovno
,
?ecko
- Ulm
,
N?mecko
- West Carrollton
,
Ohio
,
USA
- Zaje?ar
,
Srbsko
- ↑
Jsou uvedeni pouze ti, kdo narodnost deklarovali.
- ↑
a
b
Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2022 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно.
[online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2022-12-15 [cit. 2022-12-27].
Dostupne online
. (bulharsky)
- ↑
Dostupne online
.
- ↑
PETROV, Pet?r H.
Търговски връзки между Видинския край и Дубровник през XVIII век
. [s.l.]: [s.n.], 1981. (bulharsky)
- ↑
БОЕВ, Златозар. Дивечът във Видинско през XVIII век.
Лов и риболов
. 1994, ?is. 11?12, s. 43.
Dostupne online
. (bulharsky)
- ↑
MICHEL, Leo.
La Bulgarie et son peuple sous la domination ottomane; tels que les ont vus les voyageurs anglo-saxons (1586-1878), decouverte d'une nationalite
. [s.l.]: Наука и изкуство, 1949. 319 s. (francouzsky)
- ↑
Град Видин - СВЕТИ МЕСТА.
svetimesta.com
[online]. [cit. 2022-12-27].
Dostupne online
. (bulharsky)
- ↑
MILJUKOV, Pavel
.
Живата истина (Студии за България)
. [s.l.]: Изток-Запад, 2015. 292 s.
ISBN
9786191521623
. S. 162. (bulharsky)
- ↑
GRUEV, Michail.
Преорани слогове: колективизация и социална промяна в Българския северозапад, 40-те - 50-те години на XX век
. [s.l.]: Cиела, 2009. 362 s.
ISBN
978-954-28-0450-5
. S. 206. (bulharsky)
- ↑
НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА
[online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2022-12-27].
Dostupne v archivu
po?izenem dne 2016-03-03. (bulharsky)