| Theodor W. Adorno
|
|---|
 |
| Narozeni
| 11. za?i
1903
Frankfurt nad Mohanem
|
|---|
| Umrti
| 6. srpna
1969
(ve v?ku 65 let)
Visp
|
|---|
| Misto poh?beni
| Hauptfriedhof Frankfurt
|
|---|
| Povolani
| filozof
,
hudebni skladatel
, muzikolog, sociolog,
vysoko?kolsky u?itel
, literarni kritik,
hudebni kritik
, aforista, klavirista a
spisovatel
|
|---|
| Alma mater
| Mertonova kolej
Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt
|
|---|
| ?anr
| klasicka hudba
|
|---|
| Temata
| filozofie
,
sociologie
,
muzikologie
a
estetika
|
|---|
| Vyznamna dila
| Gesammelte Schriften
Negative Dialektik
Asthetische Theorie
Dialektik der Aufklarung
Philosophie und Musik
… vice na
Wikidatech
|
|---|
| Ocen?ni
| Goethova plaketa m?sta Frankfurtu nad Mohanem (1963)
|
|---|
| Man?el(ka)
| Gretel Adorno
|
|---|
| Vlivy
| Walter Benjamin
Max Horkheimer
Georg Wilhelm Friedrich Hegel
Karl Marx
Friedrich Nietzsche
|
|---|
 multimedialni obsah
na
Commons
|
| galerie
na
Commons
|
 citaty
na
Wikicitatech
|
 Seznam d?l
v
Soubornem katalogu ?R
|
| N?ktera data mohou pochazet z
datove polo?ky
.
|
Max Horkheimer (vlevo), Theodor Adorno (vpravo) a
Jurgen Habermas
(vpravo vzadu), v
Heidelbergu
,
1965
Theodor Ludwig Wiesengrund-Adorno
(
11. za?i
1903
?
6. srpna
1969
) byl
n?mecky
filosof
,
muzikolog
,
sociolog
,
estetik
a spolu s
M. Horkheimerem
nejvyznamn?j?i p?edstavitel kriticke teorie
frankfurtske ?koly
.
Theodor Ludwig Wiesengrund-Adorno se narodil 11. za?i 1903 ve
Frankfurtu nad Mohanem
matce Marii roz. Calvelli-Adorno della Piana, p?vkyni katolickeho vyznani a otci Oscaru Wiesengrundovi, ?idovskemu obchodnikovi s vinem, ktery konvertoval k protestantismu. Theodor pozd?ji zkratil otcovske p?ijmeni Wiesengrund na inicialu W. a nahradil je p?ijmenim matky ? Adorno. Od sve matky a jeji sestry zd?dil celo?ivotni zajem o hudbu.
1921 maturoval na Gymnaziu cisa?e Vilema ve Frankfurtu. Nasledovalo studium filozofie, sociologie, psychologie a hudebni v?dy na Frankfurtske univerzit?. Prvni filozoficke ?koleni obdr?el Adorno od
Siegfrieda Kracauera
. B?hem studii se Adorno v?noval hudebni kritice v duchu radikalni moderny a zasadil se o dilo
Arnolda Schonberga
. Ve stejnem obdobi navazal znamost s
Maxem Horkheimerem
, v roce 1923 se pak seznamil s filozofem
Walterem Benjaminem
a Margaretou Karplus, se kterou se pozd?ji o?enil.
V 21 letech ukon?il Adorno studium praci o
Edmundu Husserlovi
u Hanse Cornelia. V roce 1925 ode?el studovat hudebni kompozici do Vidn? u
Albana Berga
a klavir u Eduarda Steuermanna. Seznamil se s Arnoldem Schonbergem,
Antonem Webernem
a
Gyorgem Lukacsem
. Po navratu do Frankfurtu posilil vazby s Institutem pro socialni vyzkum, ktery vedl Max Horkheimer. 1931 se Adorno habilitoval praci
Konstrukce estetickeho u Kierkegaarda
a stal se soukromym docentem filozofie ve Frankfurtu. V roce 1933 byl zbaven u?adu a ode?el do anglickeho Oxfordu. 1937 se o?enil s Margaretou Karplus, in?enyrkou chemie. O rok pozd?ji spole?n? emigrovali do USA. Adorno se stal ?lenem
Institutu pro socialni vyzkum
v New Yorku a podilel se na
Princeton Radio Research Project
. V roce 1941 p?esidlil Adorno do Los Angeles a psal spole?n? s Maxem Horkheimerem
Dialektiku osvicenstvi
(vy?lo 1944), ktera byla podstatnym p?ipravnym krokem k vytvo?eni Adornova ?
opus magnum
“.
[1]
:s.82
Dale v tomto obdobi napsal
Filozofii nove hudby
,
Minima Moralia
a spolupracoval s n?meckym spisovatelem
Thomasem Mannem
(zejmena na jeho romanu
Doktor Faustus
).
Po
valce
se v roce 1949 vratil do Frankfurtu jako mimo?adny profesor filozofie na Frankfurtske univerzit?. Po obnoveni Institutu pro socialni vyzkum ve Frankfurtu v roce 1950 se Adorno ujal funkce zastupce ?editele.
V roce 1951 vydal
Minima Moralia
a od roku 1958 ?idil spole?n? s Horkheimerem Institut pro socialni vyzkum, v teto dob? vy?ly mimo jine
Poznamky k literatu?e
,
Poznamky k literatu?e II
(1961) a
Poznamky k literatu?e III
(1965). 6. srpna 1969 zem?el b?hem dovolene ve ?vycarsku v kantonu Vallis na nasledky infarktu.
Adorno zalo?il spolu s
Horkheimerem
tzv.
Kritickou teorii
Frankfurtske ?koly
, cilem byl interdisciplinarni vyzkum modernich spole?enskych jev?, ktere p?ipou?t?ji p?iklon k totalitnim tendencim v demokratickych uspo?adanich. Kritika modernity je popsana v
Dialektice osvicenstvi
. Moderni doba se vyzna?uje p?eva?enim racionalniho my?leni, ktere m?lo lidstvo osvobodit od strachu a u?init ?lov?ka panem p?irody. Moderni masove vyrobni procesy a kapitalismus zam??ene na pokrok a ekonomicky r?st ale lidi znovu zotro?ily. Nove prost?edky zotro?eni se zdaji byti sice men? p?ime, maji zato v?t?i globalni dopad a jsou navic neustale ?ivene modernim vyzkumem a technologiemi.
My?leni, ktere se v modernim sv?t? p?etransformovalo na d?le?ity sebezachovny prvek a ktere se p?vodn? vyvinulo ze zakladnich t?lesnych pot?eb a tu?eb, neni zam??eno na ovladnuti p?irody, jak odhaluje konceptualni sebereflexe, nybr? na p?izp?sobeni se. Adorno tedy vytva?i koncept my?leni identity, ktere se projevuje rozumem, u?ivanim jazyka a spole?enskymi vlivy, ktere spojuji myslici subjekty s objektivnim v?d?nim. V d?sledku my?leni identity dochazi k odcizeni. V protikladu k my?leni identity se zda byt moderni um?ni, ktere se sna?i byt autonomni, ale proto?e autonomie je uvnit? totality pouhou iluzi, zabyva se Adorno v
Esteticke teorii
p?edev?im dv?ma otazkami, m??e-li moderni um?ni p?e?it v kapitalistickem sv?t? a m??e-li p?isp?t k jeho transformaci.
Esteticka teorie
je Adornovo posledni dilo. Z Adornovy poz?stalosti ji v roce 1970 vydala Adornova ?ena Gretel Adorno a Rolf Tiedemann. Toto dilo z?stalo torzem a m?lo by byt chapano jako fragment, ne jako autorova kone?na zamy?lena verze. Dilo bylo zanechano jako souvisly text. Kone?na podoba knihy neni vysledkem jeji fragmentarnosti, nybr? podrobeni jeji formy obsahu. Autor se brani stup?ovite argumentaci, v ktere jedno vyplyva z druheho, a spi?e se sna?i obsah zachytit prost?ednictvim monta?e ?ady komplexnich prvk?, ktere maji stejnou vahu a jsou proto koncentricky se?azene. Jejich konstelace (uspo?adani) pak spoluutva?i ur?itou ideu, ktera odhaluje pravdivy obsah (Wahrheitsgehalt). Um?ni zprost?edkovava poznani. P?istup k pravd? um?leckeho dila ziskame pouze odpoutanim se od b??nych teorii o podstat? pravdy (adekva?ni teorie, koherence nebo pragmaticky p?istup). Um?lecka pravda je podle knihy dialekticka, postupn? odhalujici a nepom?rna. Ka?de dilo ma podle Adorna vlastni obsah (Gehalt) utvo?eny vnit?ni dialektikou mezi obsahem (Inhalt) a formou (Form). Pravdivost ?i nepravdivost um?leckeho dila je mo?no kriticky posoudit pochopenim vnit?niho uspo?adani dila a sociokulturnich souvislosti totality, jeji? sou?asti um?lecke dilo je.
- Dialektika a sociologie : vybor z praci p?edstavitel? tzv. frankfurtske ?koly
, Praha:
Svoboda
, 1967
- Esteticka teorie
, Praha:
Panglos
, 1997,
ISBN
80-902205-4-1
- "Vyprav?? v sou?asnem romanu",
Souvislosti
, ro?. 19, ?. 3 (2008), s. 13?17
- Dialektika osvicenstvi : Filosoficke fragmenty
, Praha:
Oikoymenh
, 2009, (prace napsana spolu s Horkheimerem),
ISBN
978-80-7298-267-7
- Schema masove kultury
, Praha: Oikoymenh, 2009,
ISBN
978-80-7298-406-0
- Minima Moralia : Reflexe z poru?eneho ?ivota
, Praha:
Academia
2009,
ISBN
978-80-200-1759-8
- ?argon autenticity : K n?mecke ideologii
, Praha: Academia, 2015,
ISBN
978-80-200-2511-1
- Uvod do sociologie hudby : Dvanact teoretickych p?edna?ek
, Praha:
Filosofia
, 2015,
ISBN
978-80-7007-429-9
- "Parataxis (K Holderlinov? pozdni lyrice)",
Souvislosti
, ro?. 27, ?. 2 (2016), s. 142?148
- v ?e?tin?
- v cizich jazycich
- (anglicky)
Adorno v
Routledge Encyclopedia of Philosophy
.
- (n?mecky)
Schweppenhauser, Gerhard:
Theodor W. Adorno, zur Einfuhrung
. Junius, Dresden 2005.
- ↑
NARSKI, Igor
. Adornova negativni filosofie. In: BESSONOV, B. N.;
NARSKIJ, I. S.
; JAKOVLEV, M. V.
Socialni filozofie frankfurtske ?koly (Kriticke studie)
.
Praha
:
Svoboda
, 1977. Kapitola 3, s. 79?117.