Zlom San Andreas
v
Kalifornii
p?i leteckem pohledu
Tektonika
je ?ast
geologie
zabyvajici se poruchami
zemske k?ry
. Tektonicke d?je jsou d?je, p?i kterych se povrch
Zem?
deformuje. D?li se do dvou skupin.
K?ehka deformace se projevuje praskanim horninoveho masivu p?i zat??i, v men?i mi?e se projevuje puklinami. Probiha za men?i teploty a tlaku ne? plasticke deformace.
Druhy k?ehke deformace:
P?i k?ehke deformaci vznikaji tzv.
zlomy
. Projevuje se puklinami a zlomy, jedna se obvykle o rozsahle oblasti dlouhe n?kolik kilometr?. Hlubinne zlomy maji velky vyznam pro
zem?t?eseni
a pohyby
horniny
, z ?eho? vznika ji? jmenovany pokles.
Hras?
je pokles ze dvou stran bloku hornin.
Plasticke deformace (
vrasn?ni
) na rozdil od k?ehke deformace se masiv p?i zat??i ohyba a tvo?i tzv.
synklinaly
(koryta) a
antiklinaly
(sedla) tento d?j take probiha za vy??iho tlaku a teploty. Sedla a koryta tvo?i dohromady
vrasu
, charakteristicky znak plastickych deformaci. Zvla?tnim p?ipadem slo?eni mnoha vras je
p?ikrov
, prav? tohoto druhu jsou n?ktera
poho?i
jako nap?iklad
Alpy
a
Vysoke Tatry
.
Mo?ske dno
le?i v hloubkach od 0 do vice ne? 11 000 metr? pod hladinou. Na mnohych mistech ma plochy rozlehly povrch, jinde zase vyrazny
relief
vytvo?eny p?sobenim tektonicke a vulkanicke aktivity, tak?e se tam nachazeji mohutna horska pasma, vrchy, hluboke p?ikopy ?i plo?iny. Za zminku take stoji, ?e mo?ske dno je pom?rn? mlade ? ani jedna z jeho ?asti neni star?i ne? 200 milion? let, proto?e ho neustale p?etva?eji tektonicke procesy v zemske k??e. Tektoniku ocean? tvo?i: st?edooceanske h?bety, hydrotermalni sopouchy, ostrovy, p?ikopy atd.
St?edooceanske h?bety jsou nejv?t?i utvary mo?skeho dna. Ve skute?nosti jde o nejv?t?i samostatny znak na povrchu
Zem?
. Jsou vytvo?eny ze spojeneho ?et?zce poho?i, ktere se na dn? oceanu kulati a roztahuji a? do delky okolo 65 000 kilometr?. Tyto h?bety vy?nivaji a? n?kolik tisic metr? nad okolnim mo?skym dnem. Na n?kterych mistech se nad hladinu zvedaji
sopky
, ktere z nich vyr?staji ? nap?iklad
Island
v severnim Atlantiku. Rozli?uji se dva typy
st?edooceanskych h?bet?
: pomalu a rychle se rozpinajici. Prvni typ, jako je nap?iklad St?edoatlanticky h?bet, tvo?i novou k?ru rychlosti jenom 2?5 cm za rok. Rychle se rozpinajici h?bety, ke kterym pat?i nap?iklad
Vychodni tichomo?sky prah
, se rozpinaji o 10?20 cm za rok.
Hydrotermalni sopouchy jsou utvary, ktere se nachazi p?imo na st?edooceanskych h?betech nebo n?kde pobli? nich, v pr?m?rne hloubce asi 2 100 metr?. P?ipominaji
termalni prameny
, neustale z nich unika velke mno?stvi
vody
bohate na
mineraly
, ktera dosahuje teploty a? 400 °C. N?ktere sopouchy maji vysoke kominy. Vznikly z rozpu?t?nych
mineral?
, ktere se vylou?ily z horke vody po jejim ochlazeni vlivem chladne okolni hlubokomo?ske vody. Sopouchy, ze kterych unikaji ?erne ?mraky“ sra?ejici se p?i opou?t?ni komina, se nazyvaji ?
?erni ku?aci
“.
Mineraly
rozpu?t?ne ve vod? a
bakterie
vytva?ejici povlaky v jejich okoli umo??uji existenci mnoha r?znym
organism?m
? v?etn? obrovskych rournatc? a lasturnik?.
Na n?kolika mistech oceanske k?ry, z nich? n?ktere jsou p?i st?edooceanskych h?betech, ale mnohe jsou bli?e ke st?edu tektonickych panvi, z hloubky zemske k?ry vyteka magma. Tato mista se nazyvaji
horke skvrny
a jsou p?i?inou vzniku r?znych mo?skych utvar?. Tam, kde se oceanska k?ra ? odtla?ovana od mista zlomu ? p?esouva nad
horkou skvrnu
, pronika p?es ni
magma
, hromadi se v podob? lavy a vytva?i
sopku
. Ta se postupn? zv?t?uje a nakonec dosahne mo?ske hladiny. Pokud se k?ra pohybuje rovn? a
horka skvrna
z?stava na jednom mist?, v d?sledku opakovanych erupci m??e vzniknout cela ?ada sope?nych utvar? nazyvanych
?et?zce horkych skvrn
. V zavislosti na delce trvani horke skvrny a rychlosti pohybu panve se vytva?eji r?zne typy ?et?zc? horkych skvrn. Pat?i k nim ?et?zce sope?nych ostrov?, jako nap?iklad Havajske ostrovy ?i Azory, ?et?zce podmo?skych vrch?, ku?elovite zbytky vyhasnutych sopek le?icich pod mo?skou hladinou. ?et?zce
Havajskych ostrov?
spolu s linii podmo?skych vrch? sm??ujicich na severozapad p?edstavuje jeden ?et?zec horkych skvrn, rozkladajici se v delce 6 000 km k?i?em p?es
Pacifik
.
Nejhlub?i ?asti oceanu jsou v obloukovitych prohloubeninach mo?skeho dna nazyvanych hlubokomo?ske p?ikopy. Tyto p?ikopy tvo?i sbihajici se okraje panvi, kde se jedna oceanska panev podsouva pod druhou. Nad horni panvi k?ry p?itom vznika oblouk sope?nych ostrov?, ktery je rovnob??ny s p?ikopem. Jako p?iklad je mo?no uvest kombinaci p?ikopu a oblouku ostrov? v podob?
Javskeho p?ikopu
a oblouku indoneskych ostrov? na okraji
Indickeho oceanu
. V?t?ina podmo?skych p?ikop? na sv?t? dosahuje hloubky vice ne? 6 000 m. Nejhlub?i je
Mariansky p?ikop
s nejhlub?im bodem
Challenger
(o hloubce 11 034 metr?). I p?es to, ?e je tam uplna tma, vysoky tlak a teplota se tam pohybuje kolem bodu mrazu v t?chto p?ikopech ?ije obdivuhodn? mnoho
organism?
.