Sofiste
je ozna?eni pro
staro?ecke
u?itele a
filosofy
, kte?i p?sobili v 5. a 4. stoleti p?. n. l. Jmeno pochazi z
?eckeho
sofos
("moudry") a
sofistai
(?u?itele moudrosti“) a charakterizuje tak jejich ?innost ? sofiste obchazeli m?sta a profesionaln? vyu?ovali nejr?zn?j?im naukam, jako nap?iklad po?ta?stvi, astronomii, geometrii, hudb? a zejmena
retorice
. Zabyvali se psanim ?e?i p?ed soudem (kde p?ipadn? take sami vystupovali) a ?e?nictvim ve shroma?d?nich a na ve?ejnosti (Platon,
Faidros
261b4).
Na?e v?domosti o sofistech ?erpame hlavn? z
Platonovych
dialog?, kde
Sokrates
vystupuje jako jejich odp?rce. Dnes je sofista hanlive ozna?eni ?lov?ka, ktery provozuje
sofistiku
, tj. zam?rn? pou?iva
klamave a logicky nekorektni usudky a argumenty
k vyvozovani chybnych zav?r?, kterymi zdanliv? dokazuje n?co nespravneho, nepravdiveho.
Sofiste netvo?ili jednotnou ?kolu a navzajem si byli spi?e konkurenty. Jejich vyskyt v r?znych obcich antickeho ?ecka v ur?ite dob? nazna?uje, ?e jejich zp?sob my?leni a vyu?ovani odpovidal tehdej?i spole?enske situaci v ?ecku. Od tehdej?ich filosof? se odli?ovali tim, ?e se moudrosti a vy?e?nosti zabyvali pro vyd?lek.
Platon?v
Gorgias
charakterizuje sve um?ni jako "schopnost p?emlouvat na soud?, v rad? i ve sn?mu"
[1]
a i z jinych naznak? je patrne, ?e sofiste nabizeli ?e?nicke slu?by u soud? a slibovali take svym ?ak?m, ?e budou mit p?ed soudem usp?ch. Zejmena v
demokratickych
obcich to z?ejm? mnozi uvitali.
N?kte?i vyznamni sofiste a jejich vyroky
[
editovat
|
editovat zdroj
]
Sofisty lze chronologicky rozd?lit na star?i, mlad?i a tak zvanou druhou sofistiku.
Protagoras z Abder
(asi 481-411 p?. n. l.), ?ak
Demokrit?v
.
Podle vlastnich slov do ust mu vlo?enych Platonovym dialogem Protagoras (319a, p?eklad F.N.) u?il toho, kdo se stane jeho ?akem "rozva?nost i v soukromych v?cech, aby co nejlepe spravoval sve hospoda?stvi, i ve v?cech obecnich, aby byl co nejschopn?j?i ?inem i slovem ?iditi v?ci obce."
- ?lov?k je mirou v?ech v?ci; jsoucich, ?e jsou, a nejsoucich, ?e nejsou.
(zl. B 1 ze Sexta)
- O bozich nelze v?d?ti ani ?e jsou, ani ?e nejsou, ani jakou maji podobu.
(zl. B 4 z Diogena, Eusebia aj.)
Gorgias z Leontin
(asi 483-375 p?. n. l.), ?ak
Koraxe ze Syrakus
, retor.
- Nic neni, a je-li n?co, je to nepoznatelne, a je-li n?co poznatelne, je to nesd?litelne a nevysv?tlitelne.
Thrasymachos z Chalkedonu
(asi 459 p?. n. l. ? 400 p?. n. l.), ktery vystupuje jako postava v Platonov? Ustav?.
- Ja tvrdim, ?e spravedlive neni nic jineho ne? to, co je prosp??ne pro siln?j?iho.
(Platon,
Ustava
338.)
Hippias z Elidy
Podle Platonova dialogu (Protagoras) vyu?oval po?ta?stvi, astronomii, geometrii a hudb?, v?em ?i n?ktere z t?chto nauk.
- Nebo? ti jini tyraji mlade lidi; kte?i utekli od odbornych nauk, ty proti jejich v?li vodi zase nazp?t a vrhaji je do odbornych nauk, u?ice je po?ta?stvi a astronomii a geometrii a hudb? ? p?i tom pohledl na Hippiu ?...
(Platon, Protagoras 318e)
Mezi dal?i sofisty pat?i nap?.
Prodikos z Keu
,
Lykofron
,
Kallikles
,
Antifon
?i
Kratylos
.
Druha sofistika
je o?iveni sofisticke argumentace v ?im? ve 2. stoleti:
Dion z Prusy
,
Herodes Atticus
a dal?i.
Hlavnim zdrojem na?ich v?domosti o sofistech jsou
Sokratovy
polemiky s nimi, jak jsou zapsany v Platonovych dialozich
Gorgias
,
Protagoras
,
Hippias V?t?i
,
Hippias Men?i
a
Sofistes
.
V Platonov? dialogu Protagoras (313c,d) upozor?uje Sokrates Hippokrata (osoba odli?na od
Hippokrata z Kosu
), na u?ivani ?e?nictvi ? ulisneho lahod?ni, jak o?klivy druh ?e?nictvi ozna?uje v dialogu Gorgias -, p?i ziskavani svych ?ak? sofisty:
- Sokr. Neni-li pak, Hippokrate, sofista jakysi obchodnik nebo kupec se zbo?im, kterym se ?ivi du?e? Mn? aspo? se zda, ?e to je n?kdo takovy.
- Druh. A ?im se ?ivi du?e, Sokrate?
- Sokr. Zajiste naukami, d?l jsem ja. A jen a? nas, p?iteli, sofista neoklame vychvalovanim toho, co prodava, jako to d?laji prodava?i t?lesnych potravin, obchodnik a kupec.
V dialogu Sofistes Platon vypo?itava na vice mistech, kdo je to vlastn? sofista, jeliko? stejny nazev sofista ozna?oval r?zne dovednosti (Sofistes 232a); nap?iklad jeden ze zav?r?:
- Theaitetos: ?ici o n?m, ?e je moudry, je asi nemo?ne, kdy? jsme ho prohlasili za neznaleho; ale proto?e je napodobitelem moudreho, dostane patrn? jakesi pojmenovani podle n?ho a je mi u? skoro jasne, ?e o tom mu?i je t?eba ?ici, ?e to je doopravdy ten docela skute?ny sofista.
- Host z Eleje: Je tu tedy napodobovaci ?innost, projevujici se v um?ni zapletati do rozpor?, ktere nale?i k zaludne ?asti um?ni pracujiciho se zdanim, rodu p?eludoveho, kejkli?stvi v ?e?ech, ne bo?ska, nybr? lidska ?ast tvo?eni, odd?lena od um?ni obrazotvorneho. Kdo ?ekne, ?e skute?ny sofista pochazi z takoveho p?vodu a krve, vyslovi, jak se podoba, ?istou pravdu.
- (p?eklad Franti?ka Novotneho 268 b,c,d)
Je ov?em t?eba ?ict, ?e nap?iklad k Prodikovi z Keu nebyva Platon p?ili? kriticky, av?ak i Gorgiu v dialogu Gorgias li?i jako mirneho ?lov?ka, schopneho naslouchat; snad proto, ?e n?kterym sofist?m p?isuzoval ur?itou miru v?d?ni.
Athenska ?aloba vytyka Sokratovi, "?e zkouma v?ci pod zemi i nebeske, ?e slab?i d?vody ?ini siln?j?imi a ?e tomu u?i i jine"
[2]
, podobn? jako u?eni sofist?.
Aristofanova
satiricka komedie
Oblaka
li?i Sokratovu ?kolu jako misto, kde se mladi mu?i u?i p?ehadat podivnymi argumenty sve rodi?e, a zarove? li?i, jak u?itel i ?aci zoufale shan?ji n?co k sn?dku.
W. K. C. Guthrie, ktery napsal "Historii ?ecke filosofie", proto ?adi i Sokrata mezi sofisty a ost?e polemicky ton p?isuzuje Platonovi.
[3]
Z vy?e zmin?neho a mo?na ne nestranneho Platonova vyli?eni mohl i nemusel vzniknout pozd?j?i hanlivy vyznam slova sofista a sofistika, toti? na prvni pohled p?esv?d?ivy zp?sob argumentace, zalo?eny v?ak ?asto na dvojzna?nostech a jinych tricich ? viz
Eristika
-, ktere poslucha? v prvni chvili neprohledne. Jako p?iklad sofistiky v tomto smyslu se tradi?n? uvadi nasledujici argumentace (druhem argumentace je zde
sylogismus
): "My? je slabika. - My? hry?e. - Tak?e slabika hry?e." (Nesmysl vznika tim, ?e "my?" poprve znamena slovo "my?", podruhe hlodavce.)
Historicke hodnoceni sofist? tedy musi byt opatrne. Byli to patrn? prvni profesionalni u?itele, kte?i sve slu?by nabizeli ka?demu, kdo je ochoten zaplatit. N?kte?i moderni badatele jim proto p?isuzuji zasluhu o jistou "demokratizaci" vzd?lanosti, je? byla d?ive privilegiem
aristokracie
.
Z dochovanych vyrok? (viz vy?e) se zda, ?e sofiste skute?n? byli myslitele skepti?ti, ?e dovedli ne?ekan? zpochyb?ovat zdanlive samoz?ejmosti ? nap?iklad mo?nosti lidskeho poznani ? a mo?na i zavedene zvyky, oby?eje a nabo?enstvi sve obce. Kallikleovu obhajobu sily a moci proti pravu a spravedlnosti, co? jsou podle n?ho jen nep?irozene nastroje, jak si otroci a slabi podrobuji ty nejlep?i a nejsiln?j?i, pozd?ji rozvinul
Nietzsche
. Mo?na nazna?uje, ?e sofiste byli ochotni relativizovat moralku a jako ?e?nici obhajovat u soudu i v?ci t??ko obhajitelne. Jen tak si lze toti? vysv?tlit, ?e byli patrn? pronasledovani a vyhan?ni z m?st,
[4]
proto?e se ob?ane citili jejich u?enim ohro?eni. N?co podobneho ov?em platilo i o Sokratovi.
M??eme snad p?edpokladat, ?e mezi sofisty byli jak va?ni myslitele, tak take lide bez skrupuli, ochotni hajit kohokoli a cokoli. V?t?inou asi p?sobili jako profesionalni u?itele, advokati a popularizato?i. Sofiste v?ak v ka?dem p?ipad? m?li velky podil na vyvoji
retoriky
a pat?i mezi zakladatele kritiky poznani. Pozd?j?i filosoficka tradice, siln? ovlivn?na dilem Platonovym, je mo?na hodnotila jednostrann?, tim v?t?i efekt pak zp?sobilo, kdy? nap?iklad Nietzsche za?al jejich stanoviska hajit.
Sofiste relativizovali vladnouci nazory a hodnoty sve doby a lze jim p?iznat zasluhu o velky obrat filosofie, k n?mu? do?lo v jejich dob? a patrn? i s jejich p?i?in?nim:
- p?eneseni pozornosti od p?irody k ?lov?ku;
- p?edm?tem se stalo my?leni samo, kriticke zkoumani podminek a hranic my?leni;
- kriticke zkoumani moralky a jeji za?len?ni do filosofie jako etiky;
- rozvoj
stylistiky
a retoriky.
- ↑
Platon,
Gorgias
454b.
- ↑
Obrana Sokratova
19b.
- ↑
W. K. C. Guthrie,
History of Greek Philosophy
. Cambridge 1969, III. 399.
- ↑
Platon,
Gorgias
456e.
- Kirk ? Raven ? Schofield,
P?edsokratov?ti filosofove
. Praha: Oikumene 2004
- Graeser,
?ecka filosofie klasickeho obdobi
. Praha: Oikumene 2000
- Vojt?ch Zamarovsky,
?ecky zazrak.
Praha: Mlada fronta 1972
- H. J. Storig,
Male d?jiny filosofie
. 5. vyd. Praha: Zvon 1996.