Samopal

Samopal je ru?ni samo?inna zbra? st?ilejici zpravidla davkou a pou?ivajici pistolove naboje. Prvni samopaly se objevuji ji? na konci prvni sv?tove valky , ale jejich nejv?t?i rozmach p?i?el a? v obdobi druhe sv?tove valky .

Jeho zna?nou nevyhodou je prav? pou?iti pistoloveho naboje, proto?e ma maly u?inny dost?el (100?150 m). Take nizky u?inek pistolove munice se v boji m??e vyrazn? projevit. Jeho vyhodou je naopak vysoka kadence a male rozm?ry.

Samopal v ?eske terminologii [ editovat | editovat zdroj ]

V ?eske republice je tento pojem stale je?t? take pou?ivan pro uto?ne pu?ky jako nap?. Samopal vzor 58 . Tato terminologicka anomalie ma pravd?podobn? p?vod v 50. letech 20. stoleti, kdy ?eskoslovenska vojenska odborna terminologie rozli?ovala samopaly

lehke ? ur?ene ke st?elb? pistolovou munici, a
t??ke ? komorovane pro naboj st?edni balisticke vykonnosti, tedy do pu?ek. Tyto t??ke samopaly jsou dnes b??n? nazyvany terminem uto?na pu?ka , ten v?ak v tehdej?i politicke atmosfe?e nevyhovoval pro sv?j ?imperialisticky“ p?vod. ^[
zdroj?
]

Tradi?ni rusky nazev ?Автомат“ (automat) ma zase p?i p?ekladu do ?e?tiny p?ili? ?iroky rozsah vyznamu. Z?stalo tedy u ?samopalu“, p?esto?e d?leni t?chto zbrani na lehke a t??ke se brzy p?estalo rozli?ovat.

Historie [ editovat | editovat zdroj ]

N?mecky samopal Heckler & Koch MP5 (1960)

V pr?b?hu prvni sv?tove valky byly vzneseny po?adavky na zvy?eni palebne sily p?choty. P?i nep?ehlednych bojich v zakopech a p?i vypadech malych uto?nych skupin se objevila pot?eba lehke zbran? s velkou hustotou palby, obsluhovane jednim mu?em. Ukazalo se, ?e dosa?eni tohoto cile bude mo?ne pouze za pou?iti nov? zavedenych rychlopalnych automatickych zbrani . Zakladnim druhem automaticke palne zbran? byly doposud pouze kulomety , ktere dosahly zna?neho roz?i?eni, diky ?emu? odpadla nutnost st?elby z pu?ek na velke vzdalenosti. Tim se ukazalo, ?e dost?el standardnich opakovacich pu?ek a vykonnost jejich naboj? jsou zbyte?n? vysoke. Lehke kulomety vy?adovaly ale dva mu?e obsluhy a nedalo se s nim efektivn? st?ilet z ruky a za chodu. Opakovaci pu?ky m?ly zase velke rozm?ry a nizkou zasobu st?eliva. Rovn?? se zjistilo, ?e hlavnim nedostatkem opakova?ek je relativn? mala rychlost palby, zejmena p?i st?elb? na kratke vzdalenosti, nap?iklad p?i odra?eni utoku.

Prvnim pokusem o zavedeni nove a u?inn?j?i hlavni zbran? p?choty byla snaha o sestrojeni samo?inne pu?ky st?ilejici davkou. Tyto snahy v?ak nikde neskon?ily usp?chem. Vznikle nove vzory samo?innych pu?ek zaostavaly za opakova?kami v hmotnosti, kompaktnosti a zejmena ve spolehlivosti, a proto se mnoho neosv?d?ily.

Dal?i cestou bylo vytvo?it novou zbra? vyu?ivajici ji? existujicich pistolovych naboj? . Takova zbra? vznikla za prvni sv?tove valky a dostala nazev samopal . Samopaly v porovnani s opakovacimi pu?kami m?ly pom?rn? vy??i rychlost palby, ale zna?n? za nimi zaostavaly v dost?elu, pr?bojnosti a p?esnosti st?elby. Z toho d?vodu nemohly zcela nahradit pu?ku a slou?ily spi?e ke zvy?eni palebne sily p?choty p?i boji zblizka. Samopaly m?la byt proto vyzbrojena pouze ?ast p?choty, zbytek pou?ival opakovaci pu?ky .

Roku 1915 byl zkonstruovan Italem Abielem Revellim prvni prototyp samopalu nazvany Villar-Perosa M 1915 . Ur?en m?l byt p?vodn? pro pot?eby letectva. Byly to dva kulomety spojene do paru a st?ilejici pistolove naboje. Dva schrankove zasobniky na 25 naboj? ra?e 9 mm byly nasazovany shora. Tento prvni samopal m?l ?adu nedostatk?, p?esto jej italska armada zavedla do vyzbroje a v Rakousko-Uhersku byl koncem valky kopirovan jako Sturmpistole M 18 . Pou?ival se zvla?t? p?i zakopovych bojich a v horach bu? podep?eny dvojno?kou, nebo neseny ve specialnim postroji na prsou. Nejpodstatn?j?i problemy p?edstavovala p?ili? velka rychlost st?elby (2000 ran/min), co? m?lo za nasledek rychle p?eh?ivani, dale ?patna p?esnost, minimalni stabilita a nadm?rna hmotnost (8,14 kg). ^[1]

V roce 1918 se v N?mecku objevuje samopal Bergmann MP 18/I . Konstruk?n? byl velmi zda?ily, av?ak nebyl prov??en v bojovych podminkach. Konstrukce tohoto samopalu a slo?eni mechanism? byly pou?ivany bez podstatnych zm?n pro vzory v r?znych zemich o mnoho let pozd?ji.

Vyskytly se rovn?? pokusy spojit do jednoho vzoru vyhody pu?ky i samopalu. Tato my?lenka spo?ivala v tom, ?e ka?dy vojak vyzbrojeny pu?kou bude mit u sebe zvla?tni za?izeni, s jeho? pomoci by bylo mo?no v p?ipad? pot?eby zm?nit pu?ku st?ilejici pu?kovymi naboji na zbra? st?ilejici pistolove naboje. Pro sve podstatne nedostatky se ov?em tato idea neroz?i?ila.

V mezivale?nem obdobi dochazelo spi?e k utlumu v konstrukcich novych samopal? a teprve v pr?b?hu lokalnich konflikt? ve 30. letech se ukazaly jejich vyhody pro moderni pohyblivy zp?sob vedeni boje. Nejvice se z t?chto zku?enosti pou?ila n?mecka armada, ktera zavedla samopaly ve velkem po?tu do vyzbroje ji? v roce 1939 . Ke zna?nemu roz?i?eni samopal? dochazi v pr?b?hu druhe sv?tove valky . Zbran? zavedene p?ed valkou byly v?t?inou zna?n? vyrobn? slo?ite a nakladne, a tak v pr?b?hu valky vznikaly nove, jednodu??i vzory produkovane v masovem m??itku. Hlavn? v Rude armad? byly vytva?eny zvla?tni jednotky samopalnik? vyzbrojene pouze touto zbrani. Samopaly se stavaji velmi oblibenym a ?iroce pou?ivanym typem zbran? pro svou kompaktnost a pohotovost p?i boji v zakopech, budovach, lesnich porostech a pro zna?n? vysokou rychlost palby. Rovn?? m?ly snadnou a jednoduchou obsluhu, diky sve nep?ili? slo?ite konstrukci byla levna i jejich vyroba.

V povale?nem obdobi jsou samopaly jako armadni zbra? nahrazovany novymi uto?nymi pu?kami , ktere v sob? spojily vyhody samopal? i pu?ek. Jejich vyvoj pokra?uje i v sou?asnosti, nyni p?edev?im jako policejni zbran?.

Konstrukce [ editovat | editovat zdroj ]

Po?atkem 30. let do?lo ke zna?nemu rozvoji samopal?. Jednotlive vzory byly vn?j?im vzhledem sice naprosto odli?ne, ale mechanicky vychazely prakticky ze stejneho principu. V dob? vzniku samopal? toti? existovaly realne p?edpoklady k dosa?eni optimalniho schematu. Pat?ilo k nim pou?iti naboj? s nevelkou energii zp?tneho razu, ktere umo??ovaly maximalni jednoduchost konstrukce zbra?ovych mechanizm? a take zku?enosti s navrhy jinych typ? samo?innych zbrani. Typicka konstrukce samopalu ma nasledujici hlavni rysy:

Hlave? je del?i ne? pistolova a krat?i ne? pu?kova, je spojena s pouzdrem zav?ru, v n?m? je umist?n masivni zav?r a jeho pru?ina. Vn?j?i povrch hlavn? byva hladky, m??e byt i ?ebrovity (lep?i chlazeni). N?kdy byva hlave? ulo?ena uvnit? ochranneho pla?t? s ventila?nimi kruhovymi nebo podelnymi otvory.
B?hem druhe sv?tove valky se take zlev?uje vyroba samopal? zhotovenych z plechovych vylisk?.
Spou??ova ustroji mohou mit p?epina?e umo??ujici st?ilet jednotlivymi ranami nebo davkami (n?ktere modely maji re?im st?elby 2?4rannou davkou ?i regulator rychlosti st?elby).
Zasobovani naboji je zprost?edkovano zak?ivenymi, schrankovymi nebo diskovymi zasobniky , umist?nymi zdola (v?t?ina samopal?), v men?i mi?e z boku (nap?. samopal Sten ) nebo vyjime?n? shora (samopal Owen).
Hledi jsou r?zna, pou?ivaji se pevna nebo stavitelna pu?koveho typu, ale nej?ast?ji jsou p?eklap?ci (dva r?zn? vysoke, na r?znou vzdalenost ur?ene platky s otvory nebo za?ezy).
Pou?ivaji se r?zne kompenzatory zp?tneho razu a us?ove brzdy zmen?ujici pohyb zbran? p?i st?elb? a tim zvy?ujici jeji p?esnost.
Pa?by r?znych tvar? a rozm?r? byvaji n?kdy nahrazeny sklopnymi ?i vysuvnymi ramennimi op?rkami.
Princip ?innosti mechanizmu je tem?? u v?ech samopal? shodny. Vyu?iva se zp?tneho razu neuzam?eneho zav?ru , pouze ojedin?le vzory maji uzam?eny zav?r.
U naproste v?t?iny samopal? probiha st?elba nasledujicim zp?sobem. Zbra? p?ipravena k palb? nema naboj v nabojove komo?e, ale v zasobniku, hlave? je prazdna a zav?r otev?eny. Masivni sou?astka tvo?ici zarove? zav?r i udernik po stisknuti spou?t? hnana vp?ed pru?inou vsune naboj ze zasobniku do nabojove komory, uzav?e hlave? a uderem do zapalky naboje vyvola vyst?el.
P?esnost p?i st?elb? jednotlivymi ranami negativn? zna?n? ovliv?uje prudky pohyb masivniho zav?ru dop?edu, ktery zp?sobuje odchyleni zam??ene zbran? po vypu?t?ni zav?ru ze zadni polohy, tedy je?t? p?ed vyst?elem.