Politicky system Nizozemska je charakterizovan rozd?lenim politicke moci a jejim institucionalnim zakotvenim v zemi. Nizozemsko je konstitu?ni monarchie zalo?ena na parlamentni zastupitelske demokracii . Jedna se o decentralizovany unitarni stat na bazi konsocia?niho modelu (viz stranicky system ).

Charakteristika systemu [ editovat | editovat zdroj ]

V roce 1818 se Nizozemsko stalo konstitu?ni monarchii . Na ja?e 1848 do?lo k p?ijeti prvni ustavni listiny , ktera upravovala pravomoci panovnika a specifikaci politickeho systemu ve prosp?ch parlamentu. Jednim z jejich duchovnich otc? byl nizozemsky liberalni myslitel Johan Rudolph Thorbecke . Roku 1868 pak do?lo k p?ijeti zasady odpov?dnosti vlady v??i parlamentu, ?im? byla nastolena cesta k parlamentarismu. Ov?em a? od posledni t?etiny 19. stoleti dochazi k takovym zm?nam politickeho systemu, ktere jej modernizuji.

Tyto zm?ny lze shrnout do t?i fazi:

1. Konstituovani systemu (1878?1917)
2. Konsocia?ni obdobi (1917?1967)
3. P?echod k polarizovanemu modelu typu koalice-opozice (po roce 1967)

Zrod Spojeneho nizozemskeho kralovstvi [ editovat | editovat zdroj ]

Moderni d?jiny dne?niho Nizozemskeho kralovstvi jsou spojeny s dlouhym osmdesat let trvajicim zapasem nizozemskych provincii za nezavislost na vlad? ?pan?lskych Habsburk? . Kli?ovym bodem pro zrod unitarniho nezavisleho statu na teritoriu dne?niho Nizozemi se stalo z?izeni generalnich stav?, ke kteremu do?lo v roce 1576 v Bruselu . T?i roky pote nasledovalo zalo?eni utrechtske unie , ktera k sob? vazala tehdej?i provincie Holland , Zeeland , Utrecht , Over-Ijssel , Groningen a Friesland . Na za?atku 80. let 16. stoleti lze spat?ovat na tomto uzemi po?atek noveho evropskeho statniho utvaru, ktery do mysli sou?asnik? vstupuje pod jmenem Spojene nizozemske provincie . ?pan?lsko uznava tento subjekt definitivn? a? roku 1648 ve spojitosti s uzav?enim vestfalskeho miru , ktery ukon?il t?icetiletou valku .

Nizozemske provincie byly pojimany ji? v obdobi vrcholneho st?edov?ku jako obchodni centrum, stejn? tak se podilely na rozkv?tu mali?stvi . Zrodila se zde i prvni burza a nasledn? i prvni burzovni krach v roce 1637 . Nizozemi se v?ak proslavilo zejmena usp??nymi vale?nymi st?ety s Anglii o nadvladu nad sv?tovymi mo?i. Znamymi se stali admiralove de Ruzter, Tromp a dal?i. Diky teto usp??nosti se Nizozemi v pr?b?hu 17. stoleti stalo jednou ze sv?tovych velmoci. Amsterdam se tehdy stal centrem zem? a i dnes je hlavnim m?stem, p?esto?e v n?m nema sidlo ani vlada, ani parlament, ani hlava statu. Toto m?sto financovalo t?eti expedici po mo?i Willema Barentse do Ruska , ktera otev?ela dve?e holandskym kupc?m. Cilem bylo nalezt severni cestu do ?iny. Jiny mo?eplavec Jan van Linschoten se vratil ze sve vypravy roku 1592 . Po dobu p?ti let shroma??oval informace o portugalskych dr?avach v Africe a hledal nejkrat?i ji?ni cestu do Indie . V p?edve?er 16. stoleti Holan?ane usp??n? ovladli portugalskou cestu. Nasleduje zalo?eni Vychodoindicke spole?nosti v Amsterdamu roku 1602 , ktera de facto opanovala pob?e?i Afriky, Malajske souostrovi, ?ast Cejlonu . Holan?ane dale postoupili a? do Australie , Tasmanie , ?iny a Japonska . V roce 1621 vznika Zapadoindicka spole?nost , ktera se orientuje na obchod s Brazilii a kolonizaci Severni Ameriky . Tak je zalo?en na ostr?vku Manhattan Novy Amsterdam, dne?ni New York . Kolonialni charakter si Nizozemi podr?elo a? do 20. stoleti , kdy dr?elo kolonie v Indonesii .

Holandska expanze zasahla take Evropu, kdy? ve 20. a 30. letech 17. stoleti p?ipojilo sedm holandskych provincii Brabant a Limburg . Tato dv? uzemi pak na nich z?stala dal?ich stopadesat let naprosto zavisla.

S p?ichodem 19. stoleti vzrostl vliv Francie . V letech 1795 ? 1806 fungovala na holandskem uzemi Batavska republika , posleze se jednalo o kratkou etapu panovani Ludvika Bonaparta jako nizozemskeho krale (1806-1810). Na nasledujici ?ty?i roky (1810?1814) se Nizozemsko stalo integralni sou?asti Francouzskeho statniho celku , aby vysledkem vide?skeho kongresu (1814?1815) vznikl statni utvar Spojene kralovstvi Nizozemske , ktery obsahoval uzemi dne?niho Nizozemi, Belgie a Lucemburska . V roce 1830 se z n?ho vyd?luje Belgie, naopak Lucembursko z?stava s Nizozemim v personalni unii a? do roku 1890 .

Historie unitarismu v Nizozemi [ editovat | editovat zdroj ]

Konfederativni Republika spojenych nizozemskych provincii se v roce 1795 transformovala do unitarniho statu . Provinciim z?stala specifika ve form? vlastni statni spravy , tradice atd. K centralizaci dochazi a? od roku 1798 , p?edev?im pak za vlady Ludvika Bonaparta. Je zaveden institut kralovskych u?ednik? , kte?i byli do provincii dosazeni z centra. Jejich ukolem bylo dohli?et na d?ni v nich a napl?ovat v?li panovnika. Tento zam?r kontroly v?ak nebyl usp??ny, lokalni elity si udr?ely je?t? dlouhou dobu silne postaveni a byly v opozici i nove oran?sko-nasavske dynastii . Nejv?t?iho vlivu docilili kralov?ti u?ednici v armad? a lo?stvu.

V roce 1815 nastupuje na tr?n Vilem Oran?sko-nasavsky jako Vilem I. Oran?sky (vladl ji? kratkou dobu v roce 1813 ) a stava se kralem severnich a ji?nich nizozemskych provincii. S jeho uchopenim moci je z?ejma snaha o centralizaci statu a vytvo?eni unitarniho z?izeni. V roce 1815 je take p?ijata ustava, revidovana roku 1848 , ktera ve svych fundamentalnich ?lancich existuje dodnes. Jedna se o jednu z nejstar?ich ustav na evropskem kontinentu.

Rozhodujici pro vznik politicke kultury a nastaveni pravidel politickeho systemu lze vid?t obdobi mezi lety 1878-1917. Na p?elomu 19. a 20. stoleti jsou nastoleny dva zakladni socialni problemy ? pracovni podminky d?lnik? a prace d?ti, vyvstavaji otazky roz?i?eni volebniho prava a vladni finan?ni podpory soukromym subjekt?m (konkretn? cirkvemi ?izenym) ?kolam. K vy?e?eni t?chto zava?nych spor? do?lo v roce 1917 velkym kompromisem, kdy byl soukromym ?kolam p?iznan narok na finan?ni dotace od statu a take do?lo k roz?i?eni volebniho prava, konkretn? pro v?echny mu?e. S touto reformou byl uveden v ?ivot i pom?rny volebni system (1917).

Politicka kultura v teto dob? vyzrava a klade d?raz na dosa?eni konsenzu , vznikaji kli?ove politicke strany , ktere pak z?staly zakonzervovany a? do 60. tet 20. stoleti. Do systemu je zakomponovan i vliv elit na politiku, v n?m? hraji rozhodujici ulohu p?edstavitele dvou tradi?nich nabo?enskych komunit - katolicke a protestantske, rovn?? tak ?lenove tzv. sekularizovaneho bloku. Ti v?ichni se podileli na vzniku politickeho systemu, ktery byl posleze nazvan jako konsocia?ni .

V obdobi 1917-1967 do?lo k rozkv?tu tohoto modelu konsocia?ni demokracie bez zasadnich zm?n. Ty se objevily a? v 60. letech. K jasnemu signalu, ?e se v nizozemske spole?nosti d?ji zm?ny, byly volby v roce 1967 . Do nich vstoupily i nove politicke strany, ktere p?ekvapily svymi volebnimi zisky, zejmena svou podporou mladymi voli?i. Ti dali jasn? najevo, ?e se ji? nep?iklan?ji k tradi?nim stranam, k tradi?ni vazb? na blizkou komunitu (tedy k socialnim vazbam danych rodinnou tradici). Mladi vytvo?ili do budoucna skupinu p?ebihajicich ?nestabilnich“ voli??. Nasledkem toho do?lo k rozru?eni stability tradi?nich stran a k jejich naslednemu spojovani, co? bylo d?ive nemyslitelne. Kli?ovem bodem k tomuto stranickemu p?eskupeni byl rozpad sekularni a t?idn? orientovane Strany prace (PvdA), na vnitrostranickou scenu vstoupila tzv. nova levice s profilaci na demokraticky socialismus a radikalni mobilizaci mas. Vysledkem kongresu Strany prace v roce 1969 bylo rozhodnuti, ?e se ji? nezu?astni vladni koalice, pokud bude jejim ?lenem Katolicka lidova strana (KVP). D?sledkem ve volbach 1971 a 1972 , byl pak vznik koalice Strany prace s nov? zalo?enymi subjekty Radikalove a Demokrate 66 . Na to odpov?d?ly konfesijn? zalo?ene strany, kdy? se na konci 70. let spojily v novou stranu K?es?anskou demokratickou vyzvu (CDA). Ta davala d?raz na nabo?enskou komunitu obecn?, nikoli jako p?edtim na jeden typ vyznani. T?mito zm?nami do?lo k p?ibli?eni politickeho systemu k modelu vztahu koalice-opozice.

Ustavni vyvoj nizozemskeho parlamentarismu [ editovat | editovat zdroj ]

Zakonodarnou moci v dne?ni dob? disponuje dvoukomorovy parlament ? Generalni stavy ( Staten Generaal ), ktery sidli v Haagu . Sou?asny stav se odra?i od roku 1795 a p?edev?im od historicky kratke, ale d?le?ite epochy francouzske vlady, ktera m?la zasadni vliv na nizozemsky politicky system v dob? Batavske republiky . Tehdy byl pod p?imym dohledem francouzske armady vytvo?en v nizozemskych provinciich jednotny statni celek s prvnim zakonodarnym organem volenym lidem. K novemu principu zastupitelstvi do?lo p?ijetim Ustavy z roku 1798 . Do te doby byli zastupci do sboru voleni na zaklad? p?islu?nosti k provinciim, uzemnim celk?m a spravnim oblastem. Nyni do?lo k novemu modelu s principem zastupitelstvi naroda jako jednoho ned?litelneho celku. Nasledovaly dal?i ustavni reformy z let 1801, 1805 a 1806 , ktere transformovaly republiku zp?t na kralovstvi.

Ustavou z roku 1814 se zakladal Jednokomorovy parlament ?itajici padesat zastupc? volenych nep?imo ? provin?nimi sbory. Ka?dy rok do?lo k rezignaci jedne t?etiny ?len?,´na jejich? mista byli dovoleni novi zastupci. Existovalo omezeni parlamentu, kdy platilo, ?e kral neni jen formalni hlavou moci vykonne, ale ma pravomoc rozhodovat o v?em, dokonce i definovat kompetence parlamentu. Minist?i vlady byli dle ustavy v osobnim vztahu k panovnikovi a nem?li ?adnou odpov?dnost v??i parlamentu. Tento model s p?evahou vykonne moci panovnika setrvaval a? do 40. let 19. stoleti. Zakonodarny sbor disponoval velmi omezenymi mo?nosti. K zasadn?j?im prom?nam vztahu panovnik-parlament do?lo a? po od?t?peni ji?nich provincii a vzniku Belgie, tedy po roce 1830. Kli?ove neshody byly finan?niho charakteru. Roku 1840 odmitla dolni komora p?ijmout navrh na zvy?eni rozpo?tu pom?rem hlas? 50:1. Jedinym hlasujicim pro byl ministr financi. On i ministr kolonii, kte?i byli zodpov?dni za neusp?ch rezignovali. Nejvice se v?ak jednalo o pora?ku panovnika Vilema I.

Vznik Belgie, ktera byla Nizozemim oficialn? uznana a? v dubnu 1839, znamenal mo?nost revize nizozemske ustavy. Parlament se sna?il razantn? prosazovat zm?nu ve smyslu odpov?dnosti ministr? tomuto sboru, nikoli panovnikovi. Kral byl proti. Cestou natlaku na panovnika bylo op?tovne neschvaleni rozpo?tu zakonodarci. Nasledoval kompromis s uzakon?nim ?aste?ne odpov?dnosti ministr? parlamentu. Vilem I. v?ak nasledn? v roce 1840 abdikoval, proto?e nebyl schopen tyto zm?ny p?ijmout.

K ustavni zm?n? m?lo dojit roku 1848 , kdy poslanci ?adali vyvodit finan?ni a politicke sankce ministr? ve spojitosti s jejich odpov?dnosti v??i parlamentu. Dale pak bylo cilem prosazeni p?imeho volebniho systemu do dolni komory. Zm?ny se v?ak neuskute?nily. K t?m do?lo a? v revolu?nim roku 1848?1849. Kral Vilem II. Nizozemsky (1840?1849) s ministry pod francouzskym vlivem p?edlo?ili dvacet sedm navrh? zakon? na revizi ustavy, ale parlament je pova?oval v dob? revolu?nich zm?n pouze za kosmeticke zm?ny. Po dal?im vyjednavani krale s p?edsedou dolni komory do?lo k rezignaci v?ech ministr? a kralem sestavene komise, ktera m?la za ukol p?ipravit ustavni zm?ny a navrhnout novou vladu. Prvni cil s p?ipravou revize ustavy usp?la, v druhem byla odsouzena k neusp?chu, proto?e panovnik pov??il vlastniho ?lov?ka, aby kabinet vytvo?il.

Revize ustavy z roku 1848 p?inesla zm?nu ve slo?eni parlamentu a take znamenala plnou odpov?dnost ministr? za v?echny kroky v??i parlamentu. Dolni komora se nap?i?t? volila p?imym systemem, funk?ni obdobi bylo ?ty?lete s dvouro?ni vym?nou poloviny jejich ?len?. Volebni pravo bylo dano censem podle vy?e dani daneho ?lov?ka. Horni komoru volily nep?imo provin?ni sbory na devitilete obdobi. Po t?ech letech se m?nila jedna t?etina jejich ?len?. Kandidovat do horni komory mohli jen ob?ane s nejvy??imi odvody p?ime dan?. Asi na 3 000 ob?an? tak p?ipadal jeden poslanec. Do?lo take ke zm?n? mechanizmu hlasovani do provin?nich sbor?, kdy stavovske zastoupeni bylo nahrazeno p?imou volbou.

Revize take obsahovala mo?nost rozpu?t?ni obou komor parlamentu (najednou i samostatn?). Dolni komo?e bylo p?iznano pravo na interpelace ministr? a podavani navrh? na zm?ny u projednavanych zakon?.

Revize ustavy v roce 1887 p?inesla nar?st ?len? parlamentu. V dolni komo?e nadale zasedalo 100 a v horni 50 zastupc?. Byl take zru?en colebni finan?ni census. V?eobecne volebni pravo bylo p?ijato v roce 1917 pro mu?e, pro ?eny pak 1919, s ustavni platnosti od roku 1922. V roce 1917 byl take zaveden propor?ni volebni system do dolni komory, o p?t let pozd?ji stejn? tak i do komory horni, v ni? byla delka mandatu zkracena na ?est let s obm?nou poloviny zastupc? po t?ech letech. Pravomoci parlamentu byly zvy?eny nap?. v zahrani?ni politice. Panovnik nem??e nadale vyhlasit valku bez jeho souhlasu.

Revize z roku 1938 p?inesla neslu?itelnost funkci ? poslaneckeho mandatu a ?lena vlady (od roku 1948 je roz?i?ena na neslu?itelnost u statnich podsekreta??).

Upravy z roku 1956 znamenaly nar?st ?len? dolni komory na 150 a horni na 75.

Zm?na ustavy ze 17. unora 1983 znamenala potvrzeni jasne vedouci ulohy zakonodarne moci v politickem systemu statu. Dale bylo potvrzeno ?ty?lete funk?ni obdobi obou komor a propor?ni volebni system.

Moc vykonna [ editovat | editovat zdroj ]

Vykonnou (exekutivni) moc tvo?i

• Panovnik
• P?edseda vlady
• Kabinet

Hlava statu [ editovat | editovat zdroj ]

Sou?asnou hlavou statu je kral Vilem Alexandr Nizozemsky , ktery nastoupil na tr?n v roce 2013 po abdikaci sve matky kralovny Beatrix . ^[1] . Oficialnim sidlem je od roku 1984 haagsky palac Noordeinde .

Kli?ovou roli v exekutiv? hral panovnik v obdobi 1815 ? 1849 . Zt?les?oval nejvy??i institut vykonne moci a zarove? byl symbolem jednoty statu. Tento model vychazel z tradic Napoleonske Francie , ktera preferovala v ?ele moci vykonne silnou autoritu. Tento francouzsky vliv lze dodnes v nizozemskem systemu spat?ovat, konkretn? v up?ednostn?ni principu suverenity lidu p?ed suverenitou parlamentu. Silnou pozici za?al panovnik ztracet po roce 1848 , respektive 1849 .

Od konce 19. stoleti slabl vliv panovnika zejmena diky lidr?m politickych stran . Nejvice se o to zasazovali socialiste. Jejich odpor v??i hlav? statu vyvrcholil ve 30. letech 20. stoleti , kdy dokonce odmitali naslouchat novoro?nim projev?m panovnika v parlamentu. Druhy tabor liberal? nebyl nikdy otev?en? a upln? proti vykonne moci krale, ov?em s postupujici demokratizaci neblokovali vyrazne omezeni moci panovnika. Ambivalentni pom?r k monarchickemu z?izeni byl v?dy patrny u katolik?. P?i?inou bylo i ustanoveni, ?e panovnik je z ustavy v?dy protestant , co? plati do sou?asnosti.

V sou?asnosti je panovnik hlavou statu a symbolem jednoty statu. Ze sveho u?adu se jedna o nedotknutelnou osobu, ktera nema ?adnou odpov?dnost k zakon?m a na?izenim, ktera signuje. Tato tiha odpov?dnosti le?i na ?lenech vlady. P?esto je z hlediska typologie faktem, ?e nizozemsky parlamentarismus v ramci konstitu?ni demokracie klade ?ohledy na tradi?ni postaveni panovnika siln?ji“ ^[2] , ne? v jinych monarchiich jako jsou nap?. ?vedsko nebo Spojene kralovstvi . Jednim z p?iklad? siln?j?iho postaveni je nap?iklad d?le?ita funkce p?i konstituovani nove vlady, kdy panovnik vede porady s lidry parlamentnich stran, prezidiem komor a sam jmenuje osobu pov??enou politickym vyjednavanim o slo?eni nove vlady.

P?edseda vlady [ editovat | editovat zdroj ]

Dynamickou, rozhodujici slo?ku moci vykonne p?edstavuje p?edseda vlady a vlada samotna. Volba noveho premiera je zavisla na dohod? panovnika s p?edsedy obou komor parlamentu. T?chto rozhovor? se u?astni take ?efove politickych parlamentnich blok?. P?edsedou vlady se tak stane osoba, na ktere je nejv?t?i politicky konsenzus nejsiln?j?ich politickych sil.

Vztah premiera ke ?len?m vlady prochazel dlouhym vyvojem. Do 30. let 20. stoleti nebyl p?edseda vlady spolu se svym u?adem ani oficialn? uznavan. Postaveni ?efa kabinetu zaviselo na aktualni politicke situaci a vytvo?ene koalici stran. Dnes je stav odli?ny, premier hraje kli?ovou roli p?i tvorb? vlady, a take o distribuci vladnich k?esel jednotlivym politickym subjekt?m. P?esto byva dodr?ovano neformalni pravidlo, ?e kandidaty na ministry mohou nominovat strany budouci vladni koalice dle dohody.

Jednani o vzniku noveho kabinetu je v Nizozemsku standardn? dlouhodobou a slo?itou zale?itosti. Panovnik nejd?ive ur?i tzv. prost?ednika (informatora) , co? je osoba majici za ukol zmapovat situaci o mo?nych kombinacich koalic politickych stran, ktere by m?ly v?t?inovou podporu v dolni sn?movn?. Prost?ednik vede jednani mezi usp??nymi subjekty, tedy stranami, ktere byly zvoleny do parlamentu. Po teto fazi mapovani zvoli panovnik dal?i osobu, tzv. formateur , kterou pov??i vlastnim vytvo?enim nove vlady. Tem?? v?dy se pak ?formateur“ stane i p?edsedou vlady. Vyjednavani o slo?eni kabinetu byla v 19. stoleti zpravidla dlouhodoba, obvykle ?ty?i a p?l tydne, ale i ?est a? osm tydn?. Jen jednou v obdobi 1888 ? 1913 , konkretn? v roce 1894 vznikla vlada za jedinou noc. Prvni polovina 20. stoleti p?inesla ?asove zkraceni povolebnich rozhovor?. Jen v roce 1925 se vyjednavalo dva m?sice a po dal?i vladni krizi, ktera se rozho?ela na podzim teho? roku, se nova vlada utva?ela dlouhych 113 dni.

Panovnik jmenuje na zaklad? kralovskych dekret? nove ?leny vlady do funkce na prvnim oficialnim setkani ministr?. Dekrety jsou kontrasignovany i p?edsedou vlady, co? de facto navozuje situaci, ?e vlada jmenuje sama sebe. Nasledn? p?edstupuje vlada se svym programovym prohla?enim p?ed dolni komoru.

Vlada [ editovat | editovat zdroj ]

Vlada je kolektivni organ vykonne moci, vytvo?eny na zaklad? vysledk? parlamentnich voleb. Vedle rezortnich ministr? jsou zde dva minist?i pov??eni gesci Antil a ostrova Aruba . Do roku 1983 nizozemska ustava neznala pojem ?vlada“ ve smyslu instituce, ale hovo?ila jen o jednotlivych ministrech ^[3] . To byl d?vod pro? do te doby neexistovala ani skute?na funkce p?edsedy vlady. Tu zastaval v?dy jeden ministr po obdobi t?i m?sic?. Takova osoba byla do funkce bu? volena ?i existovala rotace.

V roce 1938 byl p?ijat zakon, ktery ?len?m vlady zakazoval zastavat sou?asn? poslanecky mandat. Proto pokud se poslanec stane ministrem, musi na n?j rezignovat a podstoupit ho dal?imu kandidatovi. V takovem p?ipad? hovo?ime o tzv. klouzavem mandatu . Existuje v?ak vyjimka, pokud je ministr po parlamentnich volbach zvolen za poslance, tak je mo?ne vykonavat ob? funkce sou?asn? po dobu t?i m?sic? (p?edpoklada se, ?e do te doby vznikne nova vlada vze?la z voleb). Rozdilem od britskeho modelu parlamentarismu je take fakt, ?e novy ?len vlady se nemusi u?astnit voleb a nekandidovat na poslance, ale m??e byt vybran z nepolitickeho prost?edi. Tato mo?nost je pom?rn? roz?i?ena, nap?. od roku 1848 do 60. let 20. stoleti nebyla polovina ministr? kabinetu p?edtim v?bec zvolena za poslance ^[4] . Dal?im specifikem byl fakt, ?e do 70. let minuleho stoleti neexistoval t?sny vztah mezi ministry a poslaneckym klubem strany, ktera je do vlady vyslala. Tento vztah se ov?em radikaln? prom?nil v poslednich t?iceti letech.

V obdobi 1880 ? 1958 (s vyjimkou valky 1939 - 1946 ) se v zemi vym?nilo celkem osmnact kabinet?, z toho t?inact dokon?ilo cele funk?ni obdobi a jen ?ty?ikrat byla jeho ?innost ukon?ena p?ed?asn?. Po druhe sv?tove valce se tento diskurz oslabil. V letech 1965 - 1983 byl nastolen trend ?ast?j?i vym?ny vlady, celkem jich fungovalo jedenact, p?i?em? do?lo k ni??i dob? fungovani a ?ast?j?im pad?m vlady, zejmena pro vnitrokoali?ni krize. ^[5] Navzdory t?mto fakt?m plati, ?e vlady v Nizozemi vladnou na ?ir?im politickem konsenzu parlamentnich stran, ne? v jinych statech. ^[6]

Z hlediska fungovani kabinetu zde formaln? existuje model autonomie jednotlivych ministr?, tedy nizozemska vlada se nikdy ne?idila modelem kolektivni odpov?dnosti . To je vysv?tlovano jako d?sledek p?etrvavajiciho vlivu panovnika na ?innost vlady a jeho formalni spoluodpov?dnost za fungovani jednotlivych sfer statu. Ve skute?nosti je zde v?ak aplikovan model standardni pro parlamentni systemy, tedy odpov?dnost p?edsedy vlady a jeho kabinetu v??i parlamentu, respektive dolni komo?e. Hlavni st?et o pravomoci v??i vlad? se odehral mezi panovnikem a parlamentem v letech 1866 - 1868 a zakonodarci z n?ho vy?li vit?zn?. Rok 1868 je tim, kdy zvit?zil v zemi parlamentarismus . Cesta k n?mu zapo?ala ustavni reformou v roce 1840 , ktera zavedla spolupodpis ministra a tim i jeho odpov?dnost pod zakony. Reforma ustavy o osm let pozd?ji potvrdila odpov?dnost vlady, respektive ministr? p?ed parlamentem. V realnem politickem ?ivot? Nizozemi se p?edpoklada, ?e pokud parlament nesouhlasi s navrhovanou politickou koncepci vlady, pak tato poda demisi . Pokud se jedna o program konkretniho ?lena vlady, pak by m?l rezignovat prav? jen odpov?dny rezortni ministr. Av?ak teoreticky je mo?ne, aby se kabinet ne?idil v?li v?t?iny parlamentu (dolni komory) a po?adal o vyjad?eni na svou existenci voli?e. V p?ipad?, ?e by voli?i vyslovili nesouhlas s vladou, pak ta by musela podat demisi. V praxi se v?ak uplat?uje model uvedeny vy?e, kdy vlada rezignuje pote, co parlament vyslovi nesouhlas s jeji koncepci.

Navrhy vladnich usneseni jsou p?ijimany prostou v?t?inou hlasujicich ministr?. Pokud ji nelze dosahnout, pak je dany bod odlo?en na dal?i jednani. V situaci neodkladnosti p?edseda vlady disponuje pravem rozhodnout (tzv. casting vote) .

Poradni organy [ editovat | editovat zdroj ]

Statni rada [ editovat | editovat zdroj ]

Hlavnim poradnim organem je v sou?asnosti Statni rada (Raad van Stare) , ktera je jmenovana panovnikem, ktery vede jeji jednani. Byla z?izena ji? Karlem V. roku 1531 s tehdej?im sidlem v Bruselu . V roce 1588 se rada stala permanentnim administrativnim organem, ktery odpovidal za navrhy. V sou?asne podob? rada funguje od roku 1815 . V roce 1861 ziskala mo?nost ?e?it i administrativni problemy. Posledni zm?ny pravomoci prob?hly v letech 1962 , kdy se pod jeji gesci dostal i vztah Nizozemi a Antil, a pote take roku 1976 , kdy se za?ala zabyvat pravnimi otazkami.

Mezi u?astniky rady pat?i i naslednik tr?nu po?inaje osmnactym rokem ?ivota. T?leso je tvo?eno 28 stalymi ?leny a 14 ?do?asnymi ?leny“, kte?i mohou byt vyu?iti k praci na konkretnich bodech. ?lenstvi v rad? je do?ivotni bez mo?nosti odvolani. V praxi funguje uzus, ?e ?lenove odchazi po sedmdesatem roku ?ivota. ?lenem se stava osoba jmenovanim panovnika na navrh ministra vnitra po konzultaci s ministrem spravedlnosti.

P?ed p?ichodem navrh? zakon? do parlamentu, mohou byt projednany Statni radou, stejn? jako je v jeji kompetenci hodnotit mezinarodni smlouvy . Jeji dal?i funkce spo?iva v nejvy??i odvolaci instanci, kterou je mezi spory statu a ob?an? nebo zajmovymi skupinami a firmami. Jedna take o vhodnosti ?len? vlady a ve vyjime?nych p?ipadech m??e zastavat na p?echodnou dobu funkci hlavy statu.

Socialn? ekonomicky vybor [ editovat | editovat zdroj ]

Socialn? ekonomicky vybor (SER) je dal?im d?le?itym poradnim organem, slo?eny ze zastupc? hospoda?skych skupin. Odbory a zam?stnavatelske organizace sem nominuji po patnacti osobach, dale jsou zde u?astni zastupci Koruny nominovanych kabinetem, ov?em plati, ?e jsou oficialn? na vlad? nezavisli. Nemaji pravo za ni jednat, co? je d?vodem pro? tento organ nelze pova?ovat za standardni tripartitu . Pro platnost vze?lych dohod je nutne uskute?nit nasledna jednani s vladou. P?esto je ?innost SER velmi vysoko hodnocena jako vyznamna, proto?e se mimo jine na ni vlada pravideln? obraci. Organ ma jasnou pozitivni roli v dosahovani konsenzu v zemi.

Statni revizni u?ad [ editovat | editovat zdroj ]

Statni revizni u?ad (Algemene Rekenkamer) ma ve sve kompetenci dohli?et na financovani a rozpo?et statnich a polostatnich organ?. Kontroluje efektivitu vynalo?enych zdroj? a jejich opravn?nost.

PBO ? ve?ejnopravni organizace [ editovat | editovat zdroj ]

PBO ? ve?ejnopravni organizace jsou dal?im d?le?itym poradnim organem, ktere maji za p?edm?t ?innosti ekonomicke aktivity. Na po?atku noveho tisicileti ji? fungovalo p?es 40 takovych vybor? PBO a 20 subkomisi PBO. Paraleln? s nimi p?sobi v zemi dal?ich 250 poradnich sbor?, ktere provadi vyhodnoceni a formulaci stanoviska k navrh?m novel existujicich zakon?.

Zakonodarna moc [ editovat | editovat zdroj ]

Parlament [ editovat | editovat zdroj ]

Nizozemsky parlament je dvoukomorovy, hovo?i se o tzv. bikameralismu . Horni komora (Eerste Kamer) je slo?ena ze 75 senator?, dolni komora (Tweede Kamer) pak ze 150 ?len?. Volebni obdobi trva ?ty?i roky, ka?da z komor m??e byt p?ed vypr?enim sveho mandatu p?ed?asn? rozpu?t?na. Volba do obou komor je propor?ni (pom?rny system). Rozdil je ve form?, zatimco do dolni sn?movny volba probiha p?imo (voli?i), horni je volena provin?nimi sbory dle ?l. 50?72 Ustavy. Plati zde i princip neslu?itelnosti mandatu. Vykon definovanych post? ( minist?i , statni sekreta?i, soudci , soudni u?ednici) nemohou zastavat funkci poslance. Dale neni p?ipustny soub?h ?lenstvi v dolni a horni komo?e. Existuje tzv. klouzavy mandat , pokud se poslanec stane nap?. ministrem, pak jeho mandat p?ejde (sklouzne) na nahradnika. Ustavni rozhodnuti parlamentu nelze podle ?l. 120 Ustavy napadnout a zkoumat v p?ezkumnem ?izeni u soudu. ?l. 91 Ustavy sv??uje do pravomoci parlamentu vyhla?eni a ukon?eni vale?neho stavu .

Pro p?ijeti zakona je pot?eba proste nadpolovi?ni v?t?iny p?itomnych poslanc? v obou komorach. Vyjimku tvo?i zakony, ktere se tykaji kralovske rodiny (?l. 29 a 30) a plat? poslanc? (?l. 63), kdy je vy?adovana 2/3 v?t?ina obou komor.

Hlavnim ukolem parlamentu je p?ijimani zakon? , kontrola a dohled vlady (interpelace), z?izovani vy?et?ovacich komisi. Samotnou kapitolou je pak p?ijimani ustavnich zakon? . Ty vy?aduji dvoji projednani parlamentem. To znamena, ?e p?ed jejich schvalenim musi prob?hnout nove volby celeho parlamentu, a tak se schvalenim souhlasi dv? r?zna zakonodarna t?lesa. K jejich p?ijeti je nutny souhlas 2/3 v?ech poslanc? v ka?de komo?e. Nov? zvoleny parlament pak schvaluje p?edlo?eny ustavni zakon, tak jak mu byl p?edlo?en a nema pravo ?init pozm??ovaci navrhy a dodatky.

Tradi?n? pravem rozpu?t?t parlament disponoval panovnik, v sou?asnosti ma toto pravo vlada (formaln? je v?ak vyhla?eno stale panovnikem). Do roku 2003 byla dolni komora rozpu?t?na sedmkrat, horni pak jednou. Zakonodarny sbor lze rozpustit take p?i vleklem sporu mezi ob?ma komorami, ?i rozep?im mezi nim a vladou. Pokud je komora rozpu?t?na (nebo ob? komory), je dle zakona nutne uvest termin voleb a prvni zasedani nov? zvoleneho sboru.

Politicky system zem? se od roku 1967 vyznamn? posunul od konsocia?niho modelu . To dokladaji statisticka fakta. Nap?iklad p?i srovnani po?tu projednavanych zakon? se jejich po?et v letech 1956 ? 1957 a 1971 ? 1972 nijak nezvy?il (ze 185 na 213), tak po?et p?edlo?enych navrh? zakon? a dopl?k? vzrostl velmi markantn? (z 20 na 176). Po?et interpelaci ve zkoumanem obdobi 56/57 a 71/72 vzrostl ze ?esti na devatenact, ov?em mno?stvi sm??ujici na ministry stouplo p?ibli?n? desetinasobn? (z 211 na 2092). S tim se zvy?il i po?et asistent? poslanc?. Nar?st poslanecke aktivity je prezentovan ve smyslu zm?ny politickeho klimatu zem?. Kdy do?lo k odklonu od vyznamne segmentace nizozemske spole?nosti ( verzuiling ). To znamena od napojeni konkretni politicke strany na n?jakou komunitu a tim p?edem definovany postoj ?len? strany na projednavana temata. Zvy?eni parlamentni aktivity po roce 1967 lze interpretovat rozru?enim t?chto vazeb politicka strana ? skupiny spole?nosti, tedy ustupem od konsocialismu a vzdanim se klientelismu . V politologii se hovo?i o tzv. post-verzuiling period (obdobi po segmentaci spole?nosti).

Dolni komora ma ve svem ?ele prezidium , ktere je tvo?eno p?edaky v n?m zastoupenych politickych stran. Nejd?ive bylo tvo?eno jen p?edsedou a dv?ma mistop?edsedy, v roce 1984 do?lo k roz?i?eni na ?est zastupc?.

Arend Lijphart hovo?i o podstatnem prvku tzv. Vyboru star?ich (Senioren convent) , jeho? existence spadala do d?iv?j?ich dob (fungoval je?t? v 60. letech 20. stoleti ). Neformalni vybor tvo?ily lid?i p?ti politickych stran. Jeho sch?zky byly nahodile dle pot?eby, p?edev?im m?l smysl v ?e?eni a p?edchazeni krizovych situaci. P?edstavoval ?edou eminenci politickeho systemu, ktera m?la rozhodujici vliv na celou tvorbu politiky.

V parlamentu existuji kluby, ktere maji od jednoho do padesati ?len?. Jejich funkce je autonomni od sekretariat? svych politickych stran. V 90. letech existovalo v pr?m?ru 9 klub? v dolni komo?e. Rozpady parlamentnich klub? nabyly vyznamu a? od 60. let 20. stoleti, kdy se n?kdy poda?ilo odtrhnute frakci ziskat podporu voli?? a tak konstituovat novy politicky subjekt na scen?. Takovym p?ikladem je nap?. strana Radikalove (PPR), ktera vznikla v roce 1968 z aktivity jen t?i poslanc? Katolicke lidove strany , a ktera se prosadila na celonarodni urovni. Podobny osud m?la i strana Demokrati?ti socialiste 70 (DS 70), ktera vznikla odtr?enim poslanc? od mate?ske Strany prace . Jeji ?lenove byli v letech 1971 ? 1972 dokonce ve vlad?, ale v roce 1981 zaznamenala rozpad.

Soudni moc [ editovat | editovat zdroj ]

Nejvy??i soud ma 20 ?len?, kte?i jsou jmenovani do?ivotn? (v realne praxi do 70. roku ?ivota). Jedna se o nejvy??i odvolaci instanci pro v?echny ni??i soudy. V gesci nema pravomoc rozhodovat o ustavnosti zakon?.

Ombudsman [ editovat | editovat zdroj ]

1. ledna 1982 byl zaveden institut ombudsmana . P?edchazela tomu dlouha p?ibli?n? dvacetileta diskuze. Jeho volba probiha v parlamentu, ktery mu ur?uje take vy?i rozpo?tu. Ombudsman je mu odpov?dny a p?edklada komoram vysledky sve ?innosti. Sidli v Haagu . Z ustavy vyplyva mo?nost ob?ana podat sti?nost ve v?ci ochrany lidskych prav i panovnikovi, ov?em tato cesta je de facto neu?inna. Panovnik ji sam ne?e?i a podstupuje ji p?islu?nemu ministrovi, na jeho? oblast si ob?an st??uje. Ombudsman je v tomto smyslu nezavisly na vlad?, ma pravo ?et?it sti?nosti a obracet se na ministra o vysv?tleni. Nasledn? m??e doporu?it legislativni zm?nu vlad? pokud shleda, ?e sti?nost odhalila obecny nedostatek v zakon?.

Mistni sprava [ editovat | editovat zdroj ]

Nizozemsko je slo?eno z dvanacti provincii a t?i zvla?tnich spravnich obvod? ? karibskych ostrov? Bonaire , Saba a Svaty Eustach (tzv. Karibske Nizozemsko ). Nizozemske kralovstvi tvo?i i 3 dal?i autonomni zem? ? Aruba , Curacao a Svaty Martin .

Existuje zde specificky model statni spravy, ktery ma decentralizovany charakter s volenymi organy na v?ech urovnich. Siln? je zde zakotven princip subsidiarity , zejmena mno?stvi pravomoci pro nejni??i spravni jednotky ? obce . To je na evropskem kontinentu vyjime?ne, ov?em vychazi to z historickych okolnosti. Obecni svepomoc byla d?ive d?le?ita pro obdr?eni nove p?dy (vysou?eni bylo finan?n? nakladne) a neustaly zapas s povodn?mi.

Obec [ editovat | editovat zdroj ]

Obec p?edstavuje samostatny politicko-spravni subjekt vznikly v teto form? roku 1795 pod francouzskou nadvladou. V teto epo?e v?ak disponovaly jen malymi pravomocemi, tak jak bylo v ramci francouzskeho centralismu b??ne. Paraleln? s tim, ale byly regulovany i mo?nosti nejvyznamn?j?i urovn? mistni spravy ? provincii . Nar?st pravomoci u obci lze zaznamenat ve druhe polovin? 19. stoleti . Roku 1897 vznika obecni fond , ktery poskytuje obcim finan?ni obnosy prost?ednictvim tzv. globalni dotace , kdy dochazelo k redistribuci zdroj? pro podporu ve ?kolstvi, zasobovani vodou, plynem a elekt?inou. V roce 1929 byl system upraven, kdy nejd?le?it?j?i pro p?erozd?lovani financi se stal po?et obyvatel obce.

Po skon?eni druhe sv?tove valky dochazelo k vy??i frekvenci slu?ovani obci do v?t?ich administrativnich jednotek. Navrh na slou?eni vychazi od provincie, jedinym organem, ktery pak o slou?eni rozhoduje je vlada. Teoreticky lze slou?it obce i bez jejich v?domi a proti v?li mistnich ob?an?, v podstat? jen v mimo?adnem p?ipad?.

Druhym charakteristickym znakem vyvoje spravy, ktery se v Nizozemsku rozviji od sklonku 18. stoleti je centralizace . Za jejim prosazenim stoji zejmena vysoka mira urbanizace a geograficka situace zem?, p?esto si obce zachovaly d?le?ite pravomoci. K centralizaci p?isp?la i vertikalni struktura spole?nosti, ktera nahrazuje uzemni spojitost statu, a ktera nastolila model malych pravomoci poskytovanych provinciemi a p?enosu u?elovych dotaci z ust?edi na periferii, tedy na obec. Funkce obecniho starosty je velmi vyznamna (Burgemeester) . Starosta je jmenovan kralovnou na ?estilete obdobi na navrh guvernera provincie. V realne politice existuje pravidlo, ?e pokud se p?ed koncem funk?niho obdobi neobjevi navrh na jineho starostu, pak je sou?asnemu automaticky prodlou?en mandat na dal?ich ?est let. V obci vladne v?dy koalice, kdy je b??ne, ?e zastupci jedne politicke strany nemaji nadpolovi?ni p?evahu.

Zakladnim ?lankem nizozemske uzemni spravy byly a jsou i v sou?asnosti obce. Ty maji p?i po?tu obyvatel do 3000 obyvatel 7 radnich, nad 200 000 pak 45 radnich. Jejich mo?nosti a pov??ene pravomoci jsou velke. Maji pravo byt vlastnikem komunalnich podnik?, divadel , z?izovat nemocnice , policejni sbory, ?koly v?ech stup?? (nap?. univerzita v Amsterdamu je takovym typem), stat pak doplni u?ebni osnovy platne v cele zemi. Obec take stavi domy. Finance jsou jim poskytnuty z rozpo?tu, do n?ho? stat dava asi jednu polovinu, druhou pak obec ziskava z tzv. obecni dan? , tj. ze zisk? komunalnich podnik? a obecnich nemovitosti.

Provincie [ editovat | editovat zdroj ]

V ka?de nizozemske provincii existuje voleny organ ? provin?ni stav (De Provinciale Staten). Ty jsou voleny ob?any, kte?i maji pravo volit do dolni komory parlamentu. Z ?len? stavu je pak zvolen vlastni ?esti?lenny vykonny organ (vlada provincie), v jejim? ?ele stoji guverner ? kralovnin komisa? , jmenovany na navrh vlady zem? panovnikem s ?estiletym funk?nim obdobim. Guverner p?edseda jak provin?ni vlad?, tak i provin?nimu stavu. Jednani stavu je ve?ejne. Jako existuje obecni fond na financovani obci, tak na urovni provincie funguje tzv. provin?ni fond . Provin?ni stav je volen na ?ty?lete obdobi.

Nizozemske politicke strany [ editovat | editovat zdroj ]

Nazev v nizozem?tin?	Zkratka	Vznik	Nazev v ?e?tin?	Po?et			?len? (2007)
				TK *2017	EK *2015	EP *2014
Christen Democratisch Appel	CDA	1980	K?es?anskodemokraticka vyzva	19	12	5	69.200
Partij van de Arbeid	PvdA	1946	Strana prace	9	8	3	59.327
Socialistische Partij	SP	1971	Socialisticka strana	14	9	2	50.238
Volkspartij voor Vrijheid en Democratie	VVD	1948	Lidova strana pro svobodu a demokracii	33	13	3	36.832
Partij voor de Vrijheid	PVV	2006	Strana pro svobodu	20	9	4	0
GroenLinks	GL	1990	Zelena levice	14	4	2	21.901
ChristenUnie	CU	2001	K?es?anska unie	5	3	2	27.683
Democraten 66	D66	1966	Demokrate 66	19	10	4	10.370
Staatkundig Gereformeerde Partij	SGP	1918	Statn? reforma?ni strana	3	2	0	26.906
Partij voor de Dieren	PvdD	2002	Strana pro zvi?ata	5	2	1	6.972
Onafhankelijke Senaatsfractie	OSF	1995	Nezavisla senatni frakce	0	1	0	0
50PLUS	50+	2009	50PLUS	4	2	0	0
BoerBurgerBeweging	BBB	2019	Hnuti zem?d?lc? a ob?an?	n/a	n/a	n/a	n/a

^* TK = Tweede Kamer ( Poslanecka sn?movna ) (+3 mandaty Denk ? v nizozem?tin?: mysli, v ture?tin?: rovnost; +2 mandaty Forum voor Demokratie , FvD) ^* EK = Eerste Kamer ( Senat ) ^* EP = Europees parlament (Evropsky parlament)

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• ?ichova, B. et al: Komparace politickych system? I. V?E, Fakulta mezinarodnich vztah?, 2. vydani, 1999. ISBN   80-7079-994-3
• ?ichova, B.: P?ehled modernich politologickych teorii , Portal, Praha 2000.

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

• Stranicky system Nizozemska
• Nizozemsko
• Ekonomika Nizozemska
• Nizozemske kralovstvi
• Jan Peter Balkenende

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu Politicky system Nizozemska na Wikimedia Commons