Pajka je kov, nebo v?t?inou eutekticka slitina kov? , tajici p?i relativn? nizke teplot?, ur?ena k pevnemu spojovani netavenych material? z jinych kov?, kdy? tyto t?sn? osma?i a sama roztavena k nim p?ilne a zatuhne na nich. Spojovani pomoci pajky se nazyva pajeni , p?ipadn? letovani , provadi se pomoci za?izeni zvaneho paje?ka , resp. letova?ka , letlampa .

Druhy pajek [ editovat | editovat zdroj ]

Nejb??n?j?imi druhy m?kkych pajek, typicky v elektronice , jsou cinova a olov?na pajka, resp. slitiny cinu a olova , nej?ast?ji v pom?ru 2:1.

V jemne mechanice se k pajeni u?iva te? st?ibro .

?eleznou litinu lze letovat mosazi (tvrda pajka).

Pajky podle teploty [ editovat | editovat zdroj ]

Pajky se podle pracovnich teplot, podle teploty tuhnuti, rozli?uji na m?kke a tvrde pajky : Rozhrani je zhruba kolem 450 °C.

• tvrde ? tavitelne p?i teplotach nad 450 °C, obvykle slitiny m?di , zinku, st?ibra a cinu ( mosazi), nebo slitiny hliniku . U?ivaji se v oblastech, kde dochazi k v?t?imu mechanickemu namahani nebo na mistech namahanych vysokymi nebo kryogennimi teplotami. Take ke spojeni dilu ze ?ede litiny a oceli. Pajeni se provadi autogenem, nastavi se ost?ej?i, ?sy?ivy“ plamen, s v?t?im mno?stvim kysliku. Ve strojirenstvi a v oprava?stvi se ob? ocelove ?asti roz?havi do ?ervena, pajka (mosazny drat) se nah?eje a pono?i se do boraxu (bily pra?ek). Pak se da nad roz?haveny spoj a nah?eje se plamenem. Tekuta mosaz skapne na ?havou ocel, rozlije se po sou?astech a svym zatuhnutim v?e pevn? spoji.
• m?kke ? tavitelne p?i teplotach pod 450 °C, nizkotavitelne kovy ? obvykle cin nebo slitiny cinu a olova p?ipadn? s p?im?semi kadmia nebo bizmutu . Vyu?ivaji se pro mista, ktera nejsou mechanicky ani teplotn? nijak zvla?? namahana. Pro m?kke pajeni se pou?iva v?t?inou elektricka paje?ka. Ta miva m?d?ny hrot (t?eba i chran?ny tenkou vrstvou ?eleza ^{[ zdroj?? ]} ), ktery se pocinuje, aby na n?m dr?ela pajka. Na hrot se pak natavi (nabere) kapka tavidla ( kalafuny ), kapka pajky (cinu), ktera pak spoji oba pajene (letovane) dily.

Vliv teploty v praxi [ editovat | editovat zdroj ]

Pro kvalitni pajeni je nezbytne bezprost?edn? p?ed nanesenim pajky spajene plochy o?istit a o?et?it nanesenim tzv. tavidla , ktere z nich odstrani oxidy a p?ipravi je na p?ibli?eni roztaveneho kovu na a? atomove vzdalenosti. Pro letovani v elektrotechnice se pou?ivaji i trubi?kove pajky (pr?m?r cca 1 mm, navinute) s tavidlem ji? p?ipravenym uvnit?.

Naopak p?i nedostate?nem proh?ati pajky i spojovanych sou?astek, jejich material?, p?i p?ili? rychlem zchladnuti pajky na nich, k vzajemnemu p?ilnuti nedojde: Mezera m??e byt natolik velika, ?e letovany spoj sice mechanicky dr?i pohromad?, nap?iklad slepeny tavidlem, ale b?hem kratkeho taveni za p?ili? nizke teploty ani nedo?lo ke vzajemnemu smo?eni kov?, ba dokonce ani k jejich dotyku, a tedy ani k elektrickemu kontaktu: Nevznikl spravny spoj, jen tzv. ?studeny spoj“ . Vznikly spoj ma natolik ?patne mechanicko-elektricke vlastnosti, ?e a? ovliv?uje funkci za?izeni, zhor?uje jeho funkci nebo ji a? upln? brani (p?ili? velkym p?echodovym odporem , i o n?kolik ?ad? v?t?im).

M?kke pajky cinoolov?ne [ editovat | editovat zdroj ]

M?kka pajka nachazi nejv?t?i uplatn?ni v elektrotechnice a elektronice, kde zaji??uje pevne vodive spojeni sou?astek. Je ale take u?ivana pro spojovani m?d?nych potrubi, pozinkovanych plech?, letovani konzerv, hudebnich nastroj? a pro mnoho dal?ich aplikaci.

Zakaz olova [ editovat | editovat zdroj ]

Od ?ervna 2006 direktiva RoHS (Restriction of the use Hazardeous Substances) povoluje max. 0,1 % olova v pajeci slitin?: pro strojni i ru?ni pajeni m?kkymi pajkami je v elektronice cca od roku 2002, dle doporu?eni sm?rnice Evropskeho parlamentu a Rady ?.2002/95/ES (pozd?ji RoHS), prosazovana pajka s nizkym obsahem olova (kolem 0,2?0,5%), a to z ekologickych d?vod? . Vyjimky plati pro pajeni v medicin?, letectvi/kosmonautice, vojenstvi, v trakci a ?aste?n? v automobilovem pr?myslu.

Bezolovnate pajky v?ak maji hor?i vlastnosti:

• men?i pevnost,
• men?i unavova odolnost / rychlej?i starnuti zavisle na okolni teplot?,
• hor?i vzlinavost,
• ?idce tzv. cinovy mor (za nizkych teplot),
• samovolny vznik a r?st zkratovacich vlaken (tzv. whisker?),
• obecn? je u v?ech odolov?nych pajek pot?eba vy??ich pajecich teplot,
• vznikaji nep?iznive interakce s n?kterymi kovy (intermetalicke slitiny na rozhrani pajenych material?, nar?stajici v zavislosti na okolni teplot? a ?ase), oproti pajkam s olovem.

V?t?inu nep?iznivych jev? lze odstranit pou?itim vhodnych technologickych postup? ^{[ zdroj?? ]} a slitinu samotnou se da?i vylep?ovat r?znymi p?isadami (nap?. st?ibro (0,3?3 %), nikl, iridium, m??, germanium, bismut), ale souhrnnych vlastnosti olovnatych pajek se zatim nedosahlo.

Pro pajky nizkoolovnate nebo bezolovnate se v?ilo anglicke ozna?eni PbF slitiny (Plumbum Free), nebo ?id?eji LF (lead free).

Specialni pajky s velmi nizkou teplotou tani [ editovat | editovat zdroj ]

Tvrde pajky [ editovat | editovat zdroj ]

Nej?ast?ji se k pajeni pou?iva mosaz, nebo jeji slitiny. Takovyto spoj ma velikou pevnost, n?kdy i vy??i, ne? svar. Pajeni se provadi letlampou, nebo CO ho?akem. Mosaz dokonale zate?e do povrchu materialu a pokud je material na povrchu dob?e o?i?t?ny, tak spoj odolava i korozi. Pajeni mosazi se pou?iva tam, kde je t?eba velka pevnost spoje a odolnost v??i praskani spoje. P?ikladem je uchyceni soustru?nickeho no?e, vyrobeneho ze slinuteho karbidu, ktery je k?ehky a rozm?rov? maly a musi byt uchycen k v?t?imu kusu m?k?i oceli. Zde je pou?ito k spoji mosazi, jeliko? ma velkou pevnost v tahu a nepraska v bod? styku s materialem.

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• ?SN. 1018-1927
• Franti?ek B?loun, Marta Chytilova, R??ena Kola?ova a Milan Petera: Tabulky pro zakladni ?kolu . PROMETHEUS.

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu pajka na Wikimedia Commons
• Encyklopedicke heslo Pajka v Ottov? slovniku nau?nem ve Wikizdrojich