Osoba je jednotliva rozumova bytost, ?asto s d?razem na jeji jedine?nost a identitu: obvykle je to ?lov?k s vlastnim jmenem , schopny se rozhodovat, jednat i odpovidat za sve jednani. ^[1] Osoba je odborny pojem psychologie , filosofie , teologie , prava , sociologie a kulturni antropologie . Na pojmu osoby se zakladaji i spole?enske pojmy jako svoboda , demokracie , lidska prava apod.

P?vod pojmu [ editovat | editovat zdroj ]

Zatimco slovanske jazyky pojem vyjad?uji zpodstatn?lym ?o-sob?“, ^[2] ve v?t?in? evropskych jazyk? se vyjad?uje odvozeninami z latinskeho persona (patrn? z etru?tiny), co? p?vodn? znamenalo masku, resp. z ?eckeho προσ?πον prosopon , obli?ej nebo maska, kterou herec v antickem divadle nosil na obli?eji. ^[3] Pozd?ji dostava vyznam osoby jako (jedine?ne) divadelni role a v k?es?anske teologii se u?iva v diskusich o osobach (lat. personae , ?ec. hypostaseis ) v Bo?i Trojici . ^[4]

Psychologie [ editovat | editovat zdroj ]

Osobou se v psychologii rozumi jednajici a poci?ujici ?lov?k obecn? i ve svych vztazich k druhym lidem. ^[5] Psychologie v?ak zkouma r?zne osoby v jejich zvla?tnosti, popisuje jejich intelektualni a emocionalni rysy a ?adi je do r?znych kategorii. Proto pou?iva ?ast?ji pojem osobnost, kterou chape jako integrovanou jednotlivou bytost, je? se sama realizuje v interakcich se svym prost?edim. ^[6]

Filosofie [ editovat | editovat zdroj ]

Prvni pokus o definici lidske osoby u?inil Boethius , ktery popisuje osobu jako ?jednotlivou bytost rozumem obda?ene p?irozenosti" ( naturae rationalis individua substantia ). ^[7] Podle teto definice je lidska osoba bytost rozumove povahy, tedy nadana zakladnimi vlastnostmi rozumnosti a duchovnosti, a zarove? jednotliva a konkretni bytost (" podstata "), ktera existuje v sob? jako subjekt a nikoli jako vykon n?jakeho subjektu.

Toma? Akvinsky p?ejima Boethiovu definici, av?ak zarove? ji roz?i?uje o kategorii vztahu . Osoba je tedy jsoucno , ktere existuje in se , samo o sob?, a per se , prost?ednictvim sebe. Tento zp?sob byti je nejvy??i mo?ny zp?sob existence. Osob? tedy pat?i nejvy??i ?d?stojnost“, ktera vychazi ze skute?nosti, ?e existuje sama o sob?.

Toto pojeti osoby zpochybnila moderni filosofie po?inaje Rene Descartem , ktery rozli?il ?lov?ka na dv? nezavisle podstaty: myslici ( res cogitans ) a rozlehlou ( res extensa ), z nich? je osobou pouze myslici slo?ka, res cogitans . John Locke chape osobu jako "trvalou toto?nost bytosti se sebou samou" ^[8] a s v?domim , bez n?j? osoba p?estava byt osobou. Zd?raz?uje tedy ?asovou souvislost osoby v pr?b?hu ?ivota v?etn? jeji odpov?dnosti. David Hume redukuje osobni identitu na souhrn udalosti, ktere nasleduji jedna druhou. Pro Kanta je osoba "ten subjekt, jemu? lze p?i?itat jeho jednani", ^[1] kde?to pro Hegela je to "takovy sobjekt, pro n?j? jeho subjektivita jest, nebo? v osob? jsem cele pro sebe; je to jedine?nost svobody v ?istem byti pro sebe". ^[9]

Sou?asna filosofie se pojmu osoby spi?e vyhyba nebo jej nahrazuje jinymi, a? se jedna o nihilismus Friedricha Nietzscheho (ja), existencialismus Martina Heideggera ( pobyt nebo existence ), pozitivisticky strukturalismus ( Michel Foucault , Deleuze) nebo analytickou filozofii , osoba je v?ak zakladnim pojmem personalismu . ^{[ zdroj?? ]}

Teologie [ editovat | editovat zdroj ]

Pojem osoby jako jedine?neho ?lov?ka je ?idovsko-k?es?anskemu my?leni vlastni, o ?em? sv?d?i u? skute?nost, ?e Septuaginta , ?ecky p?eklad Stareho zakona obsahuje slovo προσ?πον ( prosopon , tva?, osoba) vice ne? 850× (v?t?inou odpovida hebrejskemu ???? panim , ktere ozna?uje tva?). Zmi?ovane slovo ???? pak m??e ozna?ovat i celeho ?lov?ka, av?ak zvla?tnim zp?sobem se objevuje ve spojeni ???????? p ^e ne-jhvh , ktere ozna?uje Bo?i, Hospodin?v pohled ?i tva?. Stejny vyznam si uchovava slovo προσ?πον i v Novem zakon? , takte? ve spojeni προσ?πον θεο? prosopon theu , Bo?i tva?. ^[10]

V k?es?anske teologii se pojem osoby vztahuje jednak na ?lov?ka, stvo?eneho k bo?imu obrazu a podob? Gn 1, 26 ( Kral , ?EP ), ktery neni jen souhrnem v?ech materialnich ?i jinych prvk? a ?asti, nybr? celkem, ktery sam sebe p?esahuje a z?stava tak z principu tajemstvim. Analogicky se pak pojem p?ena?i na t?i skute?nosti, ktere jsou v Bohu a ktere se li?i svym p?vodem a poslanim, toti? osoby Nejsv?t?j?i Trojice - Otec , Syn a Duch Svaty . ^[11] Pojem osoby v obojim smyslu, v n?m? jej teologie u?iva, byl p?edm?tem sporu v prvnich k?es?anskych staletich. Tyto diskuse m?ly p?isp?t k vyjasn?ni, kdo je B?h, kdo je Je?i? Kristus a jaky je jejich vztah ke ?lov?ku.

Vyvoj pojmu v d?jinach [ editovat | editovat zdroj ]

Postupnym vyvojem prvnich staleti se pojmu osoba pou?iva ve vyznamu cele lidske skute?nosti. V ?eckem sv?t? se pro vyjad?eni osoby za?ina u?ivat pojmu ?ποστ?σι? hypostasis , podstata, ktere se do latiny p?eklada jako substantia (tedy to, co stoji pod n??im). Tento pojem mohl zachytit lepe objektivni skute?nost, kterou popisuje, nejen pouhy jev .

Prvnim, kdo u?iva slova persona pro ozna?eni Boha, je Tertullianus ; ^[12] pozd?ji pojmu osoba u?ivaji i prvni ekumenicke koncily 4. a 5. stoleti .

Prvni konstantinopolsky koncil ( 381 ) vyznava, ?e Bo?i Trojice Otec, Syn a Duch Svaty existuje ve ?t?ech dokonalych hypostazich, tedy ve t?ech dokonalych osobach“. Chalkedonsky koncil ( 451 ) se usna?i, ?e Je?i? Kristus , dokonaly ve svem bo?stvi i lidstvi, je jedinou osobou ?ili jednou hypostazi ve dvou p?irozenostech , tedy bo?ske a lidske, ktere mu nale?eji ?nesmi?en?, nem?nn?, nerozd?len? a neodd?liteln?“. ^[13]

Od tohoto pojeti Boha jako osobniho postupn? k?es?anska teologie p?echazi ve filosofii a pokou?i se popsat, co je ?lov?k, jak o tom sv?d?i vy?e citovane vym?ry osoby Boethiovy a Toma?e Akvinskeho.

Zakladni charakteristiky osoby [ editovat | editovat zdroj ]

Podstatnymi vlastnostmi osoby, ktere pochazeji z k?es?anskeho pojeti ?lov?ka jako "stvo?eneho k Bo?imu obrazu", jsou rozum, sv?domi, svoboda a odpov?dnost, p?ipadn? i schopnost sebep?esahovani (autotranscendence).

?lov?k jako osoba existuje sam o sob? jako jedine?ne a neopakovatelne jsoucno, existuje jako Ja , schopne sebereflexe , sebepochopeni, sebeovladani, sebenapln?ni. Lidskou osobu nedefinuji pouze inteligence , v?domi a svoboda , ale je to osoba, ktera jako svebytna existence stoji za inteligentnimi, v?domymi a svobodnymi ukony. Takove ukony mohou u ?lov?ka n?kdy chyb?t, okolnosti mu je mohou up?it ( privace ), av?ak ani tak nep?estava byt osobou. Toto pojeti osoby v k?es?anstvi mj. vysv?tluje postoj k?es?an? k ochran? ?ivota ?lov?ka jako takoveho, od po?atku a? do konce (v?etn? ?e?eni konkretnich situaci, ktere se tykaji nap?. interrupci a eutanazie ).

Na zaklad? sve schopnosti p?ekra?ovat sam sebe je ?lov?k otev?eny ke sv?tu, ke v?em jsoucn?m i k nekone?nemu. V??i nekone?nu je otev?en p?edev?im svou inteligenci a v?li , ktere nejsou nijak ohrani?eny. To m??e dokladat tihnuti ?lov?ka k hledani pravdy a dobra . V??i druhym je otev?en u? tim, ?e je schopen reflektovat sam sebe jako Ja pouze v konfrontaci s druhym Ty. ^[14]

Teologie rovn?? rozli?uje mezi osobou ? jako?to stvo?enou ontologickou danosti ? a osobnosti. ^[15] Mezi osobou a osobnosti je pevna souvzta?nost, nebo? osobnost by se nemohla realizovat, dokonce by nebyla ani myslitelna bez osoby (zaji??ujici integritu a toto?nost v ?ase ), z ni? se vyno?uje, ale zarove? je zde distinkce, nebo? na ontologicke rovin? neni osoba a osobnost tote?. Osoba je ? podle teologickeho p?istupu ? ontologicky chapano stvo?ene jsoucno existujici nezavisle na vn?j?ich akcidentech, ov?em p?i v?domi konstitutivniho vztahu se Stvo?itelem (tento neni akcidentalni). Ono v?dome pro?ivani ?ja“ vzhledem k druhym a sv?tu, je potom spi?e osobnosti a plati, ?e neni osobnosti bez v?domi a vztahovani se k ostatnim a okoli jako celku, ale osoby ano. Existence osoby na v?domem zapojeni do p?ediva vztah? nezavisi. ^[15]

Indicka filosofie [ editovat | editovat zdroj ]

Indicke filosofie pojem osoby v?t?inou odmitaji. Podle Advaita vedanty neni pojem osoby p?ihodny. Odmitani jednotlivce, tedy osoby jako konkretni, jedine?ne bytosti je st??ejnim bodem u?eni p?ednich u?itel? vedanty (aka kone?neho poznani) tohoto i minuleho stoleti. V rozhovorech se vyjad?uji o nep?itomnosti jednotlivce, o tom, ?e nejsme povahou osobou (s povahovymi vlastnostmi), ale ?istym v?domim, ?e nejsme jeden od druheho odd?leni a n?jak specifi?ti, ale ?e jsme v zakladu v?domim, ktere obsahuje libovolne p?edstavy o sob?. Viru ve skute?nost osoby s povolanim, vztahy, zavazky, problemy a jejich ?e?enim ozna?uji za mylnou, snovou nebo iluzorni a upozor?uji na skute?nou povahu toho ?im jsme a co neni zaujato starostmi, jimi? se zabyvaji lide pova?ujici se za osoby.

Pravo [ editovat | editovat zdroj ]

V pravu je osobou ten, kdo je jeho subjektem a ne objektem ? ten, kdo je zp?sobily mit prava a povinnosti. ? Pravni osobnost je zp?sobilost mit v mezich pravniho ?adu prava a povinnosti.“ ^[16]

Pravo rozli?uje osoby na:

• osoby fyzicke (p?irozene)
• osoby pravnicke (existuji toliko jako pravni fikce ). ^[17]

Nelidske osoby [ editovat | editovat zdroj ]

Existuje n?kolik p?ipad?, kdy soud rozhodoval o uznani statusu osoby zvi?at?m s vyvinutou inteligenci, tzv. nelidskym osobam:

• V ?ervenci 2013 rozhodlo indicke ministerstvo ?ivotniho prost?edi a les? povy?it status inteligentnich kytovc? na ?nelidske osoby“ a zakazalo aquacentra, vodni show a podobna za?izeni, kde by m?li byt kytovci chovani v zajeti a ryze pro zabavu. ^{[18] [19]}
• V prosinci 2014 soud v New York City rozhodl negativn? o p?id?leni statusu osoby orangutanovi Tommymu, ktery byl vycvi?en k jednoduchym ukol?m a dokonce si zahral v n?kolika filmech, pota?mo pak orangutan?m obecn?. Argumentace soudu se opirala zhruba o to, ?e tito primati nejsou zodpov?dni za sve ?iny. O p?id?leni statusu se sna?ila organizace The Nonhuman Project ve stat? New York. ^[20]
• V b?eznu 2015 do?el soud v argentinskem Buenos Aires k rozhodnuti ud?leni statusu nelidske osoby (s pravem na svobodu) samici sumaterskeho orangutana , ktera svych poslednich 20 stravila v zoo, a sou?asn? rozhodl p?esunout ji do brazilskeho narodniho parku. ^[21]

Cilem jednotlivc? a organizaci, sna?icich se o p?id?leni tohoto statusu inteligentnim zvi?at?m, je nasledne zohledn?ni prav, ktere se (podle r?znych pravnich vyklad?) vztahuji na osoby, nap?. v?etn? prava Habeas corpus .

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• Coreth, E. Co je ?lov?k? Praha 1996
• Knapp, V., Teorie prava . Praha: C. H. Beck 1995.
• Ott?v slovnik nau?ny , heslo Osoba. Sv. 18, str. 919
• Sanna, I. Chiamati per nome . Cinisello Balsamo: San Paolo, 1994. ISBN   88-215-2757-3 .
• Schmidbauer, W., Psychologie . Praha: Na?e vojsko 1994
• Sokol, J. Filosoficka antropologie. ?lov?k jako osoba . Praha 2003

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

• Ob?anstvi
• Svoboda
• Zakladni lidska prava

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu osoba na Wikimedia Commons
• Tema Osoba ve Wikicitatech
• Slovnikove heslo osoba ve Wikislovniku