O p?vodu druh?
Titulni strana vydani z roku 1859 [1]
Autor	Charles Darwin
P?vodni nazev	On the Origin of Species
Zem?	Spojene kralovstvi
Jazyk	angli?tina
Nam?t	p?irozeny vyb?r , evolu?ni biologie
?anr	odborna literatura a traktat
Vydavatel	John Murray
Datum vydani	24. listopadu 1859
?esky vydano	1914
Typ media	vazane
Po?et stran	502
P?edchozi a nasledujici dilo
O tendenci druh? formovat odr?dy a udr?ovani odr?d a druh? p?irozenym vyb?rem Hnojeni orchideji
multimedialni obsah na  Commons
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

O p?vodu druh? ?i O vzniku druh? (plny anglicky titul On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life , ?esky O vzniku druh? p?irodnim vyb?rem, neboli uchovanim prosp??nych plemen v boji o ?ivot ) je kniha, v ni? britsky p?irodov?dec Charles Darwin 24. listopadu 1859 poprve uve?ejnil svou evolu?ni teorii , zalo?enou na p?irodnim vyb?ru , tedy p?e?iti a mno?eni jedinc? lepe p?izp?sobenych podminkam, ve kterych ?iji. P?edlo?il mno?stvi d?kaz?, ?e rozmanitost ?ivota vznikla rozr?z?ovanim druh? ze spole?nych p?edk?. Darwinova kniha vyvolala rozsahlou diskusi, nejen p?irodov?dnou, ale i filosofickou a teologickou. P?esto?e teorie v ni vylo?ene byly pozd?ji mnohokrat modifikovany, dopl?ovany a up?es?ovany, jejich zakladni my?lenka se dodnes pova?uje za v?decke vychodisko pro pochopeni vyvoje druhoveho bohatstvi na na?i planet?.

Nove biologicke objevy byly vysv?tlovany rozli?nymi evolu?nimi teoriemi u? p?ed Darwinem. Ideje o p?em?n? druh? vedly ke spor?m s v??icimi zastavajicimi nazor, ?e druhy jsou nem?nnou sou?asti p?edem dane hierarchie a ?lov?k je jedine?ny, nikoliv p?ibuzny se zvi?aty. B?hem prvni poloviny 19. stoleti trvalo uzke sep?ti anglickeho p?irodov?dneho establishmentu s anglikanskou cirkvi , v?da byla toti? sou?asti p?irozene teologie . A tak p?esto?e politicke a teologicke d?sledky evolu?nich teorii byly intenzivn? diskutovany a podpora t?chto my?lenek mezi opozi?nimi biology i ve?ejnosti postupn? rostla, neziskala my?lenka o mo?nosti zm?ny druhu v jiny podporu hlavniho proudu v?dc?.

Kniha byla srozumitelna i laickym ?tena??m a p?itahla ?iroky zajem vzap?ti po zve?ejn?ni. Charles Darwin byl respektovany p?irodov?dec, proto byly jeho objevy brany va?n? a d?kazy jim p?edkladane vyvolaly nove kolo v?deckych, filosofickych a nabo?enskych diskusi. Debata nad knihou p?isp?la kampani Thomase H. Huxleyho a jeho koleg? z X Clubu za zesv?t?t?ni v?dy prost?ednictvim propagace naturalismu . B?hem dvou desetileti v?t?ina v?dc? p?ijala my?lenku evoluce s v?tvenim od spole?nych p?edk?, ale vyznam p?irozeneho vyb?ru p?ijimali jen pomalu. V pr?b?hu zatm?ni darwinismu , ktere probihalo od 80. let 19. stoleti a? do 30. let 20. stoleti , ziskaly r?zne dal?i mechanismy evoluce lep?i pov?st. Ve 30. a 40. letech 20. stoleti postupn? vznikla moderni evolu?ni synteza. V ni se poda?ilo spojit Darwin?v koncept evolu?ni adaptace prost?ednictvim p?irodniho vyb?ru s Mendelovu teorii d?di?nosti a popula?ni genetikou. Vznikla tak moderni evolu?ni teorie, je? se stala vychodiskem v?d o ?ivot?.

Darwin?v spis O p?vodu druh? vy?el ?esky poprve roku 1914 v p?ekladu Franti?ka Klapalka ; podruhe roku 1953 v p?ekladu Emila a Aleny Hada?ovych, poznamkovy aparat knihy je zati?en lysenkismem . Pot?eti vy?el ?esky p?eklad roku 2007 v nakladatelstvi Academia . ^[2]

Shrnuti Darwinovy teorie [ editovat | editovat zdroj ]

Darwinova teorie evoluce je zalo?ena na kli?ovych faktech a na zav?rech z nich vyvozenych. Ty p?irodov?dec Ernst Mayr shrnul nasledovn?: ^[3]

• Ka?dy druh je dostate?n? hojny tak, ?e kdy? v?ichni potomci p?e?iji a reprodukuji se, populace bude r?st. (fakt)
• Navzdory pravidelnym zm?nam z?stava populace zhruba stejn? velika. (fakt)
• Zdroje, nap?iklad potrava, jsou omezene a relativn? stabilni v pr?b?hu ?asu. (fakt)
• Boj o p?e?iti p?etrvava. (zav?r)
• Ka?dy jednotlivec v populaci se li?i od jineho. (fakt)
• Mnoho t?chto odchylek je d?di?nych. (fakt)
• Jedinci malo p?izp?sobeni ?ivotnimu prost?edi nemaji ?anci na p?e?iti a rozmno?ovani; jedinci vice p?izp?sobeni ?ivotnimu prost?edi maji v?t?i ?anci na p?e?iti, rozmno?ovani a p?edani d?di?nych rys? budoucim generacim, ktere vytva?i proces p?irozeneho vyb?ru. (zav?r)
• Timto pomalym procesem se populace adaptuji svemu prost?edi, tyto zm?ny se v pr?b?hu ?asu akumuluji a vytva?eji nove druhy. (zav?r)

Okolnosti [ editovat | editovat zdroj ]

Vyvoj p?ed Darwinovou teorii [ editovat | editovat zdroj ]

V pozd?j?ich vydanich knihy sledoval Darwin evolu?ni my?lenky a? do doby p?ed Aristotelem . ^[4] Text, ktery cituje, je Aristotel?v souhrn my?lenek star?iho ?eckeho filosofa Empedokla . Davni Cirkevni Otcove a st?edov?ci evrop?ti u?enci interpretovali p?ib?h o stvo?eni sv?ta spi?e alegoricky ne? historicky literarn?. ^[5] Organismy byly popsany svym mytologickym a heraldickym vyznamem, jako? i fyzickym vzez?enim. Lide v??ili, ?e p?iroda je nestabilni a vrto?iva a ze spojeni dvou druh? se rodi monstra. P?ijata byla take teorie spontanniho vzniku, tedy vzniku ?ive hmoty z ne?ive. ^[6]

Reformace inspirovala doslovny vyklad Bible , jeho? p?edstavy stvo?eni byly v rozporu s objevy perspektivni v?dy . Ta toti? usilovala o vysv?tleni souhlasna s mechanickou filosofii Reneho Descarta a empirismem Baconovy metody . Po v?av? Anglicke ob?anske valky cht?la Kralovska spole?nost ukazat, ?e v?da neohro?uje nabo?enskou ani politickou stabilitu. John Ray rozvinul vlivnou p?irozenou teologii racionalniho ?adu. Podle jeho systematiky jsou druhy nem?nne a pevne, jejich adaptace a slo?itost byla vytvo?ena Bohem a poddruhy vykazuji male rozdily zp?sobene mistnimi podminkami. V Bo?im dobro?innem sestaveni maso?ravci p?sobi rychlou smrt, utrpeni zp?sobene parazitismem byl v?ak zahadny problem. I biologicka klasifikace zavedena Carlem Linne v roce 1735 zobrazovala druhy jako souladne s Bo?im planem. Roku 1766 navrhl Georges Buffon mo?nost, ?e n?ktere podobne druhy, jako t?eba kon? a oslove nebo tyg?i , lvi a levharti , mohou pochazet ze spole?neho p?edch?dce. Ussherova chronologie z 50. let 17. stoleti odhadovala vznik na rok 4004 p?. n. l., ale od 80. let teho? stoleti geologove p?edpokladali sv?t mnohem star?i. Werneriani uva?ovali, ?e podlo?i jsou usazeniny vznikle ustupem oceanu, av?ak James Hutton p?edlo?il sebeudr?ujici nekone?ny cyklus, p?edpovidaje tak uniformitarianismus . ^[7]

Erasmus Darwin , Charles?v d?de?ek, nastinil hypotezu prom?ny druh? v 90. letech 18. stoleti a Jean-Baptiste Lamarck publikoval roz?i?enou teorii v roce 1809 . Oba p?edpokladali, ?e z ne?ive hmoty vznikly jednoduche formy ?ivota, ktere postupn? vytva?eli v?t?i celky. Ty se podle nich p?izp?sobuji prost?edi d?d?nim zm?n, zp?sobenych u?itim a neu?itim. Tento proces byl pozd?ji nazvan lamarckismus . Lamarck se domnival, ?e zde byla vrozena, progresivni tendence vedouci organismus k v?t?i komplexit?, a to v paralelnich, ale odd?lenych ?adach generaci bez zaniku. ^[8] Geoffroy tvrdil, ?e embryonalni vyvoj rekapituluje prom?ny organism? v uplynule e?e , kdy prost?edi na embrya p?sobilo. Krom? toho byl nazoru, ?e zvi?eci struktury byly ur?eny stalym planem, jak ukazuji homologie . Georges Cuvier siln? odporoval podobnym my?lenkam, domnivaje se, ?e nep?ibuzne, nehybne druhy prokazuji podobnosti odra?ejici rozvr?eni pro funk?ni pot?eby. ^[9] Jeho paleontologicka prace z 90. let 18. stoleti potvrdila skute?nost vyhynuti, kterou Cuvier vysv?tlil mistnimi katastrofami, nasledovanymi znovuobsazenim posti?ene zony jinymi druhy. ^[10]

P?irodni teologie Brita Williama Paleyho vydana roku 1802 vid?la p?izp?sobovani jako d?kaz prosp??neho rozvr?eni Stvo?itelem, konajicim skrze p?irodni zakony. ^[11] V?ichni p?irodov?dci na anglickych univerzitach byli duchovni anglikanske cirkve a v?da se stala hledanim t?chto zakon?. ^[12] Geologove p?izp?sobili katastrofismus, aby ukazovali opakujici se celosv?tove vyhlazovani a vytva?eni novych stalych druh?, je? se p?izp?sobuji zm?nam prost?edi. Zpo?atku identifikovali jako nejnedavn?j?i katastrofu potopu sv?ta . ^[13] N?kte?i anatomove, nap?iklad Robert Grant , byli ovlivn?ni Lamarckem a Geoffroyem, ale v?t?ina p?irodov?dc? pova?ovala jejich my?lenky o prom?n? za hrozbu pro Bo?i stanoveni spole?enskeho ?adu. ^[14]

Po?atek Darwinovy teorie [ editovat | editovat zdroj ]

V roce 1825 p?i?el Darwin na Edinburskou univerzitu studovat medicinu. ^[15] V druhem ro?niku zanedbaval studium mediciny a namisto toho se v?noval p?irodopisu. Stravil ?ty?i m?sice asistovanim p?i Grantov? vyzkumu mo?skych bezobratlych ze Severniho mo?e . ^[16] Grant odhalil Darwinovo nad?eni pro prom?nu druh?, ale on sam to odmitl. ^[17] Studia na Cambridgske univerzit? zapo?al Darwin roku 1827 . Zde se u?il p?irodni teologii od botanika Johna Stevense Henslowa a ?etl Williama Paleyho , Johna Herschela a Alexandra von Humboldta . Zapaleny do v?dy studoval i katastrofistickou geologii s Adamem Sedgwickem . ^{[18] [19]}

V prosinci 1831 se spojil s expedici Beagle jako geolog a p?irodov?dec. P?e?etl knihu Principy geologie Charlese Lyella a od prvni zastavky na b?ehu ostrova St. Jago pova?oval Lyell?v uniformitarianismus za kli? ke geologicke historii krajiny. Darwin odhalil fosilie p?ipominajici obrovske pasovce a zaznamenal zem?pisne rozd?leni modernich druh? v nad?ji, ?e najde centrum jejich vzniku. ^[21] Po sve nav?t?v? Oh?ove zem? a poznani mistnich obyvatel u? nikdy nevid?l nep?eklenutelny rozdil mezi lidmi a zvi?aty. ^[22] Kdy? se lo? Beagle roku 1836 bli?ila k Anglii, poznamenal si Darwin, ?e druhy mo?na nejsou stale. ^[23]

Richard Owen odhalil, ?e fosilie vyhynulych druh? objevenych Darwinem v Ji?ni Americe byly spjate s ?ijicimi druhy na stejnem kontinentu . V b?eznu 1837 oznamil ornitolog John Gould , ?e nandu Darwin?v byl separovany druh p?ibuzny d?ive popsanym nandu (a?koliv jejich uzemi se p?ekryvala), ?e drozdi mnohohlasi na Galapagach zastupuji t?i samostatne druhy, ka?dy specificky pro konkretni ostrov, a ?e mnozi odli?ni ptaci z t?chto ostrov? byli klasifikovani jako p?nkavy . ^[24] Darwin za?al v serii poznamek spekulovat o mo?nosti, ?e ?jeden druh se m?ni v druhy,“ aby vysv?tlil tyto objevy, a n?kdy v ?ervenci na?rtl genealogicke v?tveni jednoducheho stromu ?ivota . Ten nezahrnoval Lamarckovu nezavislou vyvojovou v?tev pokra?ujici ve vy??i formy. ^[25] V zoologicke zahrad? poprve uvid?l opice a byl hluboce ovlivn?n tim, jak se orangutan podoba ?lov?ku. ^[26]

Na konci za?i 1838 za?al Darwin ?ist knihu britskeho ekonoma Thomase Malthuse Esej o principu populace s jejim statistickym d?kazem, ?e se lidska populace rozmno?uje kv?li majetku a usiluje o p?e?iti. ^[27] Nachazel v tom souvislost s bojem o existenci mezi divokou zv??i a de Candolleovym ?soupe?enim druh?“ mezi rostlinami. Okam?it? si p?edstavil obrovskou silu pohan?jici dob?e p?izp?sobene variace do ?mezer v ekonomice p?irody“ tak, ?e p?e?iv?i mohou p?edat svou podobu a schopnosti dale, zatimco nep?iznive variace jsou zni?eny. ^[28]

Nyni m?l Darwin zakladni strukturu sve teorie p?irodniho vyb?ru, ?podle ktere mohl pracovat,“ ^[29] ale byl pln? zaujat svou karierou geologa a odkladal psani svych na?rt? teorie, dokud v kv?tnu 1842 nedokon?il knihu Struktura a rozd?leni koralovych utes? . ^{[30] [31]}

Dal?i vyvoj [ editovat | editovat zdroj ]

Darwin pokra?oval ve vyzkumu a rozsahle p?epracoval svou teorii, zatimco se zam??oval na hlavni praci, publikaci v?deckych vysledk? vypravy Beagle. ^[30] V lednu 1842 zku?ebn? napsal sve my?lenky Lyellovi, ^[32] potom v ?ervnu nane?isto napsal p?t a t?iceti strankovy na?rt sve teorie. ^[33] Na po?atku roku 1844 za?al korespondenci o svych teoriich s botanikem Josephem Daltonem Hookerem a okolo ?ervence zpracoval sv?j na?rt do dvou set t?iceti strankove eseje, je? m?la byt v p?ipad? jeho p?ed?asne smrti roz?i?ena o vysledky vyzkumu a zve?ejn?na. ^[34]

V prosinci 1844 roz?i?ila anonymn? publikovana v?decko?popularni kniha Stopy p?irodnich d?jin stvo?eni , napsana skotskym ?urnalistou Robertem Chambersem , zajem ve?ejnosti o pojem p?em?nu druh?. Tato kniha vyu?ila evidenci z fosilniho zaznamu a embryologii k podpo?e tvrzeni, ?e ?ijici organismy se postupem ?asu vyvijeji z jednodu??ich na slo?it?j?i. To v?ak ukazovalo spi?e p?imy vyvoj, ne? teorii v?tveni od spole?neho p?vodu, a ignorovalo adaptaci . Darwin praci brzy po zve?ejn?ni p?e?etl a vysmival se jeji amaterske geologii a zoologii, ale sve argumenty pozorn? p?ezkoumal pote, co p?edni v?dci v?etn? Adama Sedgwicka napadli jejich etiku a v?decke chyby. ^[35] Publikace m?la vyznamny vliv na nazor ve?ejnosti a intenzivni debata pomohla p?ipravit cestu pro p?ijeti v?decky sofistikovan?j?iho P?vodu druh? , jeliko? roz?i?ila spekulace o evoluci i mezi ?oby?ejne“ lidi. Zatimco par p?irodov?dc? bylo ochotno teorii p?em?ny zva?ovat, Herbert Spencer se v 50. letech 19. stoleti stal aktivnim zastancem lamarckismu a postupneho vyvoje. ^[36]

V lednu 1847 byl Hooker p?esv?d?en, aby si vzal kopii eseje, a nakonec poslal stranku poznamek, podavaje Darwinovi tolik pot?ebnou zp?tnou vazbu. Darwin, upozorn?n na sve nedostatky v odbornosti taxonomie , zapo?al osmilete studium svijono?c? a pozd?ji se stal p?ednim expertem na jejich klasifikaci. U?itim sve teorie objevil homologie ukazujici, ?e nepatrn? zm?n?ne ?asti t?la slou?i k odli?nym funkcim, aby se p?izp?sobili novym podminkam, a zalo?il mezistupe? v evoluci gonochorismu .

Darwinovo studium svijono?c? ho p?esv?d?ilo, ?e rozdilnosti se naskytaji neustale a nejen v reakci na zm?nu situace. Roku 1854 dokon?il posledni ?ast psani o expedici Beagle a za?al pln? pracovat na evoluci. Jeho my?leni p?e?lo od nazoru, ?e druhy se formovaly pouze v izolovanych populacich, jako na ostrov?, ke z?eteli na speciaci bez izolace. Vid?l vzr?stajici specializaci uvnit? velkych stalych populaci jako plynule vyu?ivani novych ekologickych nik . Provad?l experimentalni badani se zam??enim na poti?e sve teorie. Studoval vyvojove a anatomicke rozdily mezi odli?nymi plemeny mnohych domestikovanych zvi?at a aktivn? se zapojil do chovu domestikovaneho holuba skalniho. Take experimentoval (s pomoci sveho syna Francise ) na zp?sobech, kterymi se rostlinna semena a zvi?ata mohou rozptylit p?es oceany a kolonizovat vzdalene ostrovy. Od roku 1856 byla jeho teorie mnohem propracovan?j?i a se spoustou podp?rnych d?kaz?. ^[37]

Publikace [ editovat | editovat zdroj ]

Udalosti vedouci k publikovani [ editovat | editovat zdroj ]

?lanek o introdukci druh?, napsany Alfredem Russelem Wallacem roku 1855, tvrdil, ?e vzory v geografickem rozd?leni ?ijicich a fosilnich druh? mohou byt vysv?tleny, pokud ka?dy novy druh vznikne v?dy v blizkosti u? existujiciho, blizce p?ibuzneho druhu. ^[38] Charles Lyell na rozdil od Darwina rozpoznal d?sledky Wallaceova ?lanku a jeho mo?nou navaznost na Darwinovu praci. Proto na ja?e 1856 nalehal na Darwina, aby publikoval svou teorii a zajistil si tak p?ednost. Darwin vahal mezi touhou vydat plne a p?esv?d?ive dilo a tlakem na rychle vytvo?eny kratky ?lanek. Rozhodl se, ?e nechce odhalit sve napady editorovi, jen? by ?lanek musel posoudit p?ed publikaci v akademickych novinach. 14. kv?tna 1856 za?al na?rtavat dilo a okolo ?ervence se rozhodl vytvo?it uplnou odbornou publikaci o druzich. ^[39]

Darwin p?es dva roky tvrd? pracoval na knize P?irodni vyb?r , kdy? 18. ?ervna 1858 p?ijal bali?ek od Wallace, jen? pracoval na Molukach . Zasilka obsahovala kratkou esej popisujici evolu?ni mechanismus a ?adost, aby ji Darwin poslal Lyellovi, pokud ji uzna za hodnotnou. Mechanismus byl podobny jako Darwinova vlastni teorie. ^[39] Darwin byl skli?en tim, ?e byl p?edb?hnut. S timto problemem se sv??il dv?ma nejbli??im p?atel?m, Lyellovi a Hookerovi.

?	Nikdy jsem nevid?l vice p?ekvapujici souhrn nahod... kdyby byl m?l Wallace moji rukopisnou skicu napsanou v roce 1842, nemohl by z ni ud?lat lep?i kratke resume!	“
? Darwinova reakce na zve?ejn?ni Wallaceovy teorie. [40]

Lyell a Hooker se shodli, ?e Wallaceova esej bude dopln?na o Darwinovy objevy a v teto podob? m??e byt prezentovana Linneho spole?nosti v Londyn? . ^[41] 1. ?ervence 1858 byly ?lanky nazvane O tendenci druh? formovat odr?dy a udr?ovani odr?d a druh? p?irozenym vyb?rem , ktere napsali Wallace a Darwin, p?ed spole?nosti postupn? p?e?teny, ale nevzbudily skoro ?adny ohlas. Zatimco Darwin pova?oval Wallaceovy my?lenky za toto?ne se svou p?edstavou p?irodniho vyb?ru, historici poukazuji na rozdily. Darwin popsal p?irodni vyb?r jako obdobu um?leho vyb?ru praktikovaneho zvi?ecimi chovateli a zd?raznil soupe?eni mezi jednotlivci. Oproti tomu Wallace pominul srovnani s vyb?rovym chovem a zam??il se na ekologicke tlaky, ktere udr?uji rozdilne druhy p?izp?sobene mistnim podminkam. ^{[42] [43] [44]}

Po konferenci se Darwin rozhodl napsat vytah z cele sve prace. Za?al pracovat 20. ?ervence 1858, b?hem dovolene v Sandownu , a celou praci za?adil do svych pam?ti. Lyell ?e?il p?ipravy s vydavatelem Johnem Murrayem III. z nakladatelstvi John Murray, ktery okam?it? odpov?d?l na Darwin?v dopis 31. b?ezna 1859. P?ijetim nabidky Murray souhlasil se zve?ejn?nim bez p?edchoziho pohledu na rukopis a nabidl Darwinovi 2/3 vyd?lku (nakonec Murray zaplatil Darwinovi 180 liber za prvni edici, do Darwinovy smrti v roce 1882 vzniklo ?est vydani a Darwin na nich vyd?lal tem?? 3000 liber). P?vodn? se Darwin rozhodl, ?e dilo pojmenuje Vytah z eseje o p?vodu druh? a rozmanitostech skrze p?irodni vyb?r , ale po Murrayho p?emlouvani byl titul zkracen na O p?vodu druh? , s podtitulem O vzniku druh? p?irodnim vyb?rem, neboli uchovanim prosp??nych plemen v boji o ?ivot . ^[45] Zde je termin plemena (anglicky races ) pou?it jako alternativa pro druhy a nesouvisi s modernim vyznamem lidskych ras ? prvni u?iti v knize odkazuje na ?n?kolik druh?, nap?iklad zeli“ a pokra?uje diskusi o ?druzich ?i plemenech na?ich domestikovanych zvi?at a rostlin“.

?as pot?ebny k vydani [ editovat | editovat zdroj ]

Darwin m?l sice zakladni teorii p?irozeneho vyb?ru, podle ktere pracoval, ji? od prosince 1838, ale ani o dvacet let pozd?ji, kdy? mu p?i?el Wallace?v dopis, nebyl p?ipraven svou teorii zve?ejnit. Dlouho se rozhodoval, jestli se vyhnout nebo odlo?it tvo?eni sve publikace z osobnich d?vod?. Po tom, co projevi sv?j nazor, mohlo dojit k nabo?enskemu pronasledovani nebo spole?enske potup?. Krom? toho by mohl rozzlobit sve p?atele z cirkve a pobo?nou man?elku Emmu. Darwinova nemoc neustale zp?sobovala dal?i zpo?d?ni. Ve svem odbornem ?lanku o Glen Roy ud?lal velikou chybu, kdy? p?edpokladal, ?e b?ehy jsou mo?skeho p?vodu. David Quammen tvrdi, ?e v?echny tyto faktory mohly prodlou?it dobu, po ni? Darwin nebyl p?ipraven vydat knihu O p?vodu druh? . Upozornil i na Darwinovu velkou produkci knih a ru?ny rodinny ?ivot b?hem teto doby. ^[46]

Podle nov?j?i studie historika v?dy Johna van Wyhea pochazi my?lenka, ?e Darwin vydani odkladal, teprve ze 40. let 20. stoleti a Darwinovi sou?asnici pova?ovali ?as do vydani za p?im??eny. Darwin v?dy dokon?il knihu, ne? za?al psat dal?i. B?hem svych vyzkum? pov?d?l mnoha lidem o svem zajmu v p?em?n? bez vyvolani potupy. Stale zamy?lel vydani, ale a? do za?i 1854 na knize nemohl pracovat na plny uvazek. Jeho odhad, ?e psani ?velke knihy“ zabere p?t let, byl optimisticky. ^[47]

Publikace a dodate?ne upravy [ editovat | editovat zdroj ]

O p?vodu druh? bylo poprve publikovano ve ?tvrtek 24. listopadu 1859 ^[48] a jeho cena byla 15 ?ilink? . Kniha byla knihkupectvim nabidnuta na Murrayho podzimni aukci ve ?tvrtek 22. listopadu a v?echny dostupne kopie byly ihned p?ijaty. Celkem bylo vyti?t?no 1250 kopii, ale po ode?teni prezenta?nich, recenznich vytisk? a take p?ti kopii na autorska prava jich bylo do prodeje uvedeno okolo 1170. ^[45] Z toho vyznamne mno?stvi, 500 kopii, zakoupila Mudieho knihovna , ktera si tak cht?la zajistit p?isun odb?ratel?. ^[49] Druhe vydani obsahujici 3000 kopii bylo na trh uvedeno 7. ledna 1860 a zahrnovalo ?etne opravy. P?idana byla i reakce na nabo?ensky nesouhlas dopln?nim noveho epigrafu na stran? ii, citace Charlese Kingsleyho a fraze ?Tv?rcem“ ( ?by the Creator“ ) upravujici kone?nou v?tu. ^[50] B?hem Darwinova ?ivota pro?la kniha ?esti vydanimi ^[48] a mnoha zm?nami a upravami vypo?adavajic se tak se vze?lymi namitkami. T?eti vydani bylo zve?ejn?no roku 1861 s mno?stvim p?epsanych ?i p?idanych v?t a uvodnim dodatkem nazvanym Historicka ?rta nedavneho vyvoje nazoru na p?vod druh? . Naproti tomu ?tvrta edice z roku 1866 obsahovala dal?i opravy. Pate vydani, publikovane 10. unora 1869, za?lenilo vice zm?n a poprve obsahovalo frazi ?p?e?iti nejzdatn?j?iho“ ^[51] , ktera byla ra?ena filosofem Herbertem Spencerem v jeho Principech biologie (1864).

V lednu 1871 publikoval George Jackson Mivart sve dilo O vzniku druh? , kde uvadi detailni argumenty proti p?irodnimu vyb?ru, jen? podle n?j obsahuje ?patnou metafyziku . ^[52] Darwin provedl rozsahlou revizi ?esteho vydani P?vodu (bylo to prvni vydani, kde pou?il slovo ?evoluce“) a na adresu Mivartovych argument? p?idal novou kapitolu VII, R?zne namitky . ^[53] ?este vydani bylo publikovano Murrayem 19. unora 1872 pod nazvem P?vod druh? . Darwin v?ak cht?l ud?lat knihu p?istupn?j?i ?iroke ve?ejnosti, a proto se s vydavatelem dohodl na zmen?eni pisma, ^[51] ?im? sni?il cenu 15 ?ilink? o polovinu na 7 ?ilink? a 6 penci. Prodej knihy v ?estem vydani, zahrnujicim i vyznamovy slovnik od W. S. Dallase, se zvy?il ze 60 na 250 prodanych vytisk? za m?sic. ^[53]

Publikace mimo Velkou Britanii [ editovat | editovat zdroj ]

Ve Spojenych statech americkych Asa Gray vyjednaval s bostonskym nakladatelstvim o publikaci autorizovane americke verze, ale dozv?d?l se, ?e dv? newyorske vydavatelske firmy u? planuji vyu?it absence mezinarodnich autorskych prav na tisknuti P?vodu . Darwin se radoval z popularity knihy a ptal se Graye, zda ma n?jaky zisk. Grayovi se poda?ilo vyjednat 5% autorsky honora? s newyorskou D. Appleton & Company, ktera jednu edici vydala uprost?ed ledna 1860 a dal?i dv? stahla. V kv?tnovem dopisu Darwin uvedl naklad 2500 kopii. Neni v?ak jasne, zda tim ma na mysli pouze prvni vytisk, jeliko? ten rok byly ?ty?i. ^{[45] [54]}

Za Darwinova ?ivota byla kniha ?iroce p?ekladana, ale vznikaly problemy s p?ekladem pojm? a metafor a n?ktere p?eklady byly zkreslene p?ekladatelovou vlastni agendou. ^[55] Darwin distribuoval prezenta?ni kopie do Francie a N?mecka, doufaje, ?e se objevi vhodni uchaze?i, nebo? od p?ekladatel? se o?ekavalo vytvo?eni vlastnich dohod s mistnim vydavatelem. Uvital nabidku vyzna?neho star?iho p?irodov?dce a geologa Heinricha Georga Bronna , ale n?mecky p?eklad publikovany v roce 1860 obsahoval Bronnovy vlastni my?lenky a navic i kontroverzni temata, ktera Darwin zam?rn? vynechal. Bronn p?elo?il ?prosp??ne druhy“ jako ?perfektni druhy“ a p?idal eseje o problemech jako p?vod ?ivota, stejn? tak i zav?re?nou kapitolu o nabo?enskem d?sledku z ?asti inspirovanou Bronnovym lp?nim na filosofii p?irody . ^[56] Roku 1862 Bronn vytvo?il druhe vydani zalo?ene na t?eti anglicke edici a Darwinovych navr?enych dopln?nich, av?ak pote zem?el na infarkt . Darwin blizce korespondoval s Juliem Victorem Carusem , jen? v roce 1867 publikoval vylep?eny p?eklad. Darwinova snaha najit p?ekladatele ve Francii skon?ila neusp?chem, jen v roce 1862 vy?el p?eklad od Clemence Royerove . V knize byl p?idan uvod, chvalici Darwinovy my?lenky jako alternativu nabo?enskeho zjeveni a prosazujici ideje o?ekavaneho socialniho darwinismu a eugeniky . Dale zahrnuje mno?stvi poznamek, ve kterych Royerova podava vlastni odpov?di na pochyby, je? Darwin vyjad?il. Darwin si s Royerovou dopisoval o druhem vydani z roku 1866 a t?etim z roku 1870, ale m?l problem p?im?t ji k odstran?ni poznamek a byl z t?chto uprav ustarany. Z?stal nespokojeny a? do roku 1876, kdy byl zve?ejn?n p?eklad Edmonda Barbiera. ^[45] Nizozemsky p?eklad byl vydan v roce 1860. Okolo roku 1864 vy?ly dal?i italske a ruske p?eklady. ^[55] Za Darwinova ?ivota byl P?vod publikovan ve ?ved?tin? (1869), dan?tin? (1872), pol?tin? (1873), ma?ar?tin? (1873?1874), ?pan?l?tin? (1877) a srb?tin? (1878). Kolem roku 1977 byla kniha dostupna v dal?ich 18 jazycich. ^{[57] [58]}

Obsah [ editovat | editovat zdroj ]

Titulni stranky a uvod [ editovat | editovat zdroj ]

Strana ii obsahuje citace Williama Whewella a Francise Bacona o teologii p?irodnich zakonitosti , ^[61] harmonizaci v?dy a o nabo?enstvi v souladu s virou Isaaca Newtona v racionalniho Boha, ktery ustanovil zakon? dbaly vesmir. ^[62] Ve druhe edici p?idal Darwin epigraf Josepha Butlera , prohla?ujici, ?e B?h mohl pracovat skrze p?irodov?decke zakony, stejn? tak jako skrze zazraky . Uvod potvrzuje Darwinovy kvalifikace jako p?irodov?dce a autora, ^[63] pak odkazuje na dopis Johna Herschela , navrhujici, ?e p?vod druh? ?by byl shledan p?irozenym ve srovnani se zazra?nym procesem“: ^[64]

Kdy? jsem se jako p?irodov?dec plavil na lodi Beagle, siln? na m? p?sobily n?ktere skute?nosti v roz?i?eni rostlin a ?ivo?ich? Ji?ni Ameriky a geologicke doklady o vztazich dne?nich a minulych obyvatel na tomto sv?tadilu. Zda se, ?e tato fakta vrhaji trochu sv?tla na p?vod druh? ? onu nejzahadn?j?i zahadu, jak se vyjad?il jeden z na?ich nejv?t?ich filozof?. ^{[65] [66]}

Darwin specialn? poukazal na rozd?leni druh? nandu , ?elvy sloni a drozdce mnohohlaseho . Zminil se o letech prace na sve teorii a Wallaceov? zasilce se stejnym zav?rem, ktery ho vedl k ?publikovani tohoto souhrnu“ jeho neuplne prace. Nastinil sve my?lenky a uvedl podstatu sve teorie:

Proto?e se rodi mnohem vice jedinc? ka?deho druhu, ne? m??e skute?n? p?e?it, a proto?e nasledkem toho se ?asto projevuje boj o existenci, vyplyva z toho, ?e jakykoli tvor li?ici se jen malo v n?ktere jemu u?ite?ne vlastnosti bude mit v?t?i nad?ji na p?e?iti a dostane p?ednost v p?irodnim vyb?ru. ^{[67] [68]}

Za?inaje se svou t?eti edici, opat?il Darwin uvod p?edmluvou s na?rtem historickeho vyvoje evolu?nich my?lenek. ^[69] V tomto na?rtu p?iznal, ?e Patrick Matthew , neznamy Wallaceovi i jemu, p?edvidal koncept p?irodniho vyb?ru v dodatku knihy publikovane roku 1831. ^[70] Ve ?tvrtem vydani se pak zminil, ?e William Charles Wells tak u?inil ji? v roce 1813. ^[71]

P?em?ny p?i zdomac?ovani a prom?ny p?irodni [ editovat | editovat zdroj ]

Kapitola I zahrnuje chov zvi?at a p?stovani rostlin , vracejic se p?i tom a? do starov?keho Egypta . Darwin pojednava o soudobych nazorech na p?vod r?znych vy?lecht?nych plemen a dokazuje, ?e mnohe vznikly vyb?rovym chovem ze spole?nych p?edch?dc?. ^[72] Pro ilustraci um?leho vyb?ru popsal chov domestikovanych holub? ^[73] a poznamenal, ?e ?rozr?zn?nost holubich plemen je n?co udivujiciho.“ V?ichni podle n?j v?ak pochazeji z holuba skalniho. ^[74] Darwin vid?l dva druhy zm?n: zaprve vzacne prudke zm?ny, ty nazval ?zr?dy“ nebo ?monstrozity“ (nap?. ovce s del?im t?lem a kratkyma nohama), zadruhe v?udyp?itomne male odli?nosti (nap?. o malo krat?i nebo del?i zobak holub?). Oba typy d?di?nych zm?n mohou byt pou?ity chovateli, av?ak pro Darwina byly v evoluci nejd?le?it?j?i drobne zm?ny.

V kapitole II Darwin tvrdi, ?e rozli?ovani mezi druhy a odr?dami je libovolne, jeliko? experti m?ni sva rozhodnuti, kdy? jsou objeveny nove formy. Usuzuje, ?e ?vhodne ozna?eni pro odr?dy je nastavajici druhy“ a ?e ?druhy jsou pouze vyrazne a ustalene odr?dy.“ ^[75] Argumentuje pro v?udyp?itomnost zm?n v p?irod?. ^[76] Historikove zpozorovali, ?e p?irodov?dci si byli dlouho v?domi, ?e jedinci stejneho druhu se li?i jeden od druheho, ale pova?ovali tyto rozdily za omezene a ned?le?ite odchylky od archetypu daneho druhu. Archetyp byl podle nich pevny vzor v mysli Boha.

Boj o existenci, p?irodni vyb?r a prom?nlivost [ editovat | editovat zdroj ]

V kapitole III se Darwin pta, jak se odr?dy, ktere nazval nastavajicimi druhy, stavaji novymi odli?nymi druhy, a v odpov?di uvadi kli?ovou p?edstavu, ji? nazval ? p?irodni vyb?r “. ^[77] V pate edici je?t? dodal: ?Ale vyraz p?e?iti nejzdatn?j?iho , ?asto pou?ivany Herbertem Spencerem , je mnohem p?esn?j?i a n?kdy stejn? vyhodny.“ ^{[78] [79]}

Diky boji o ?ivot budou odchylky (pokud jsou v n?jakem stupni prosp??ne jedinc?m ur?iteho druhu v jejich nekone?n? slo?itych vztazich k ostatnim organism?m a ?ivotnimu prost?edi) sm??ovat k sebezachov? a jejich vlastnosti v?t?inou zd?di jejich potomci. […] Nazval jsem tento princip, kterym se zachovava ka?da u?ite?na odchylka, vyrazem p?irodni vyb?r, abych tim odli?il um?ly vyb?r, jeho? akterem je ?lov?k. ^{[78] [77]}

Zaznamenal, ?e Augustin Pyramus de Candolle a Charles Lyell uvedli, ?e v?echny organismy jsou vystaveny drsnemu sout??eni. Darwin zd?raz?uje pou?iti fraze ?boj o existenci“ v ?rozsahlem a p?enesenem smyslu, v?etn? zavislosti byti jednoho jedince na druhem.“ Jako p?iklady pak dava rostliny bojujici proti suchu i rostliny sout??ici o ptaky, kte?i jedi jejich ovoce a roz?i?uji jejich semena. Popisuje boj vyplyvajici z nar?stu populace: ?Je to Malthusova doktrina aplikovana na celou rostlinnou a ?ivo?i?nou ?i?i.“ Pojednava o p?eka?kach tohoto popula?niho r?stu, v?etn? slo?itych ekologickych vzajemnych zavislosti, a podotyka, ?e boj o ?ivot je nejkrut?j?i mezi jedinci a odr?dami stejneho druhu. ^[80]

V kapitole IV Darwin li?i, jak ?nekone?n? slo?ity a t?sn? propojeny je vzajemny vztah mezi organismy a vztah organism? k fyzickym podminkam jejich ?ivota.“ ^{[81] [82]} Pro p?iklad li?i krajinu, kde zm?na podminek vede k vyhynuti n?kterych druh?, p?ist?hovani novych a tam, kde nastaly vhodne zm?ny, tomu, ?e se naslednici n?kterych druh? p?izp?sobuji novym podminkam. Pov?imnul si, ?e um?ly vyb?r praktikovany chovateli zvi?at obvykle produkuje v povahach plemen zna?ne odchylky, a p?edpoklada, ?e p?irodni vyb?r m??e dokazat tote?.

Kdy? m??e ?lov?k vyb?rem dosahnout vyrazneho vysledku, pro? by nemohl mit stejne u?inky p?irodni vyb?r? ?lov?k m??e p?sobit jenom na vn?j?i a viditelne znaky. P?iroda ? jestli?e mi dovolite zosobnit pochod p?irodniho chovani nebo p?e?ivani nejzdatn?j?iho ? se nestara o vn?j?kovosti krom? p?ipadu, ?e jsou n?kteremu organismu u?ite?ne. P?iroda m??e p?sobit na ka?dy vnit?ni organ, na ka?dy odstin zm?ny v t?lesne stavb?, na cely mechanismus ?ivota. ^{[83] [84]}

Historici podotkli, ?e zde Darwin p?edjimal moderni p?edstavu ekologicke niky . ^[85] Netvrdil, ?e ka?da usp??na zm?na musi byt vybrana ani ?e zvyhodn?na zvi?ata jsou lep?i nebo na vy??im stupni vyvoje, ale pouze lepe p?izp?sobena svemu prost?edi.

Darwin p?edlo?il pohlavni vyb?r , ?izeny konkurenci mezi samci o dru?ky, jako vysv?tleni znak? pohlavniho dimorfismu , ktere p?edstavuji nap?. lvi h?iva, jeleni parohy, pavi ocas, pta?i zp?v nebo za?ive pe?i n?kterych pta?ich samc?. ^[86] Podrobn?ji analyzoval pohlavni vyb?r v knize O p?vodu ?lov?ka a pohlavnim vyb?ru (1871). S pou?itim fylogenetickeho stromu a vypo?t? Darwin ur?il divergenci (rozbihavost) vlastnosti p?vodnich druh? na druhy nove. Vytvo?il diagram hypotetickeho evolu?niho stromu, aby tak ilustroval rozbihani znak?, princip p?irodniho vyb?ru a vymirani. ^[87]

Zm?na a d?di?nost [ editovat | editovat zdroj ]

V Darwinov? dob? neexistoval dohodnuty model d?di?nosti . ^[88] V kapitole I Darwin p?iznal, ?e ?zakony upravujici d?di?nost jsou zcela nezname.“ ^[89] P?ijal verzi d?di?nosti ziskanych znak? (po smrti Darwina za?ala byt nazyvana lamarckismus ) v pate kapitole ?e?i to, co nazval vlivem u?ivani a neu?ivani. Uvedl svou my?lenku: ?Nem??e byt pochyb o tom, ?e u?ivani u domacich zvi?at posililo nebo zv?t?ilo n?ktere ?asti jejich t?la, zatimco neu?ivani je naopak zmen?ilo, a ?e takto ziskane odchylky jsou d?di?ne.“ ^[90] Take vyjad?il sve p?esv?d?eni, ?e toto plati i v p?irod?. ^[91] Darwin konstatoval, ?e n?ktere zm?ny, ktere byly oby?ejn? p?ipisovane u?ivani a neu?ivani, nap?iklad ztrata funk?nich k?idel hmyzu na n?kterem ostrov?, mohou byt vysledkem p?irozeneho vyb?ru. V pozd?j?ich dopl?cich P?vodu druh? Darwin roz?i?il roli p?ipisovanou d?di?nosti ziskanych znak?. Krom? toho p?iznal neznalost zdroje d?di?nych zm?n, ale spekuloval o mo?nosti, ?e jsou produkovany ekologickymi faktory. ^{[92] [93]} Jedna v?c v?ak byla jasna: bez ohledu na p?esnou povahu a p?i?iny novych odchylek Darwin z pozorovani a experiment? v?d?l, ?e chovatele jsou schopni tyto odchylky vybirat a vytva?et velke odli?nosti v mnoha generacich vyb?ru. Pozorovani, ?e vyb?r funguje u domestikovanych zvi?at, neni zni?eno nedostatkem pochopeni zakladniho d?di?neho mechanismu.

Chov zvi?at a p?stovani rostlin ukazaly, ?e blizke odr?dy ?asto nabyvaji podobnych znak? nebo se vraci ke znak?m p?edk?. Podobne vzory zm?n u odli?nych druh? Darwin vysv?tlil jako nazornou ukazku spole?neho p?vodu . Podrobn? vyli?il, jak klisna lorda Mortona z?ejm? p?edvedla telegonii , tj. jev, kdy potomek d?di vlastnosti p?edchoziho partnera matky. Tento proces p?ijal jako zvy?eni prom?nlivosti p?ijatelne pro p?irozeny vyb?r. ^{[94] [95]}

Vice detail? bylo podano v Darwinov? knize Prom?na zvi?at a rostlin p?i zdomac?ovani , ktera se sna?ila vysv?tlit d?di?nost skrze jeho hypotezy pangeneze . A?koliv Darwin osobn? pochyboval o smi?ene d?di?nosti , bojoval s teoretickymi obti?emi, ?e nove individualni zm?ny budou mit tendenci michat se do populace. Av?ak mohla byt spat?ovana d?di?na odchylka ^[96] a Darwinova p?edstava vyb?ru, fungujiciho na populaci s ?adou malych zm?n, byla zpracovatelna. ^[97] Model d?di?nosti se stal kompletn? sjednoceny s modelem p?em?ny a? diky moderni evolu?ni synteze ve 30. a 40. letech 20. stoleti. ^[98]

Poti?e teorie [ editovat | editovat zdroj ]

Kapitola VI za?ina upozorn?nim, ?e dal?i t?i kapitoly budou zam??eny na mo?ne namitky k teorii. Tou prvni je, ?e mezi blizce p?ibuznymi druhy se ?asto nenachazi ?adne p?echodne formy, a?koli teoreticky existovat musi. Darwin to p?isuzuje sout??eni mezi odli?nymi druhy, kombinovanemu s malym po?tem jedinc? p?echodnych forem, ktery ?asto vede k jejich vyhynuti. ^[99] Zbytek kapitoly pojednava o tom, zda p?irodni vyb?r m??e vytvo?it slo?ite specializovane struktury a zp?soby chovani k jejich pou?ivani, kdy? by bylo obti?ne si p?edstavit, jak mohou byt p?echodne formy funk?ni. Darwin ?ekl:

Za druhe je mo?ne, aby ?ivo?ich majici nap?iklad tvar a chovani netopyra mohl byt vytvo?en upravovanim jineho ?iroce roz?i?eneho ?ivo?icha? ^{[100] [101]}

Jeho odpov?? byla, ?e v mnoha p?ipadech zvi?ata existuji s p?echodnymi strukturami, ktere jsou funk?ni. Jako p?iklady, jak se netopy?i mohli vyvinout z neletavych p?edk?, p?edlo?il letuchy a poletuchy . ^[102] Pojednaval o r?znych jednoduchych o?ich objevenych u bezobratlovc? , za?inaje s optickym nervem pokrytym pigmentem, jej? vyu?il jako p?iklad, jak se mohlo oko obratlovc? vyvinout. Darwin usuzoval: ?Kdyby se prokazalo, ?e existuje n?jaky slo?ity organ, ktery snad nebyl vytvo?en po?etnymi, postupnymi a drobnymi modifikacemi, moje teorie by se zhroutila. Nenachazim v?ak ?adny takovy p?ipad.“ ^{[103] [104]}

Sedma kapitola (v prvnim vydani) se zam??uje na evoluci instinktu . Darwinovy p?iklady zahrnovaly dva, ktere prozkoumal experimentaln?: mravenci otroka??ti a konstrukce ?estiuhelnikovych bun?k v?elami medonosnymi. Darwin zaznamenal, ?e n?ktere druhy mravence otroka?skeho jsou na otrocich zavislej?i ne? ostatni, a pozoroval, ?e mnoho mraven?ich druh? shroma??uje a uchovava kukly jinych druh? jako potravu. Pova?oval za p?ijatelne, ?e druhy s extremni zavislosti na otrocich se vyvinuly v p?ir?stkovych stadiich. Tvrdil, ?e v?ely, ktere vytva?eji ?estiuhelnikove bu?ky, se postupn? vyvinuly ze v?el vyrab?jicich bu?ky kulate, a to pod tlakem p?irozeneho vyb?ru, aby ?et?ily voskem. Darwin u?inil zav?r:

Kone?n? nemusi to byt logicka dedukce, ale pro mou p?edstavivost je mnohem uspokojiv?j?i nedivat se na takove instinkty, jako jsou ty, ?e mlad? kuka?ky vyhazuje sve nevlastni sourozence, ?e mravenci zotro?uji jine druhy, ?e larvy lumkovitych se ?ivi v ?ivych t?lech housenek, jako na nezavisle stvo?ene instinky, ale jako na drobne d?sledky jednoho v?eobecneho zakona vedouciho k pokroku v?ech ?ivych tvor?, toti? m?nit se, dat ?it nejsiln?j?imu a zem?it nejslab?imu. ^{[105] [106]}

Kapitola VIII je zam??ena na my?lenku, ?e druhy maji specialni vlastnosti, ktere brani hybrid?m byti plodnymi za u?elem zachovani odd?len? vytvo?enych druh?. Darwin ?ekl, ?e obti?e ve vytva?eni hybrid? p?ibuznych druh? a ?ivotaschopnost a plodnost t?chto hybrid? se zna?n? li?i, zejmena u rostlin. N?kdy to, co bylo v?eobecn? pova?ovano za samostatne druhy, voln? produkovalo plodne hybridni potomky a v dal?ich p?ipadech to, co bylo pova?ovano za pouhe odr?dy stejnych druh?, mohlo byt k?i?eno jen st??i. Darwin do?el k nazoru: ?M??eme uzav?it, ?e plodnost p?i k?i?eni ned?la zakladni odli?eni mezi odr?dami a druhy.“ ^{[107] [108]}

Do ?esteho vydani Darwin vlo?il novou sedmou kapitolu (a p?e?isloval kapitoly nasledujici) odpovidajici na kritiku d?iv?j?ich edici. Vyjad?il zde i nesouhlas s tim, ?e mnohe rysy organism? jsou nep?izp?sobive a nemohou byt vytvo?eny p?irodnim vyb?rem. ?ika, ?e n?ktere z t?chto rys? mohly byt vedlej?imi produkty adaptivnich zm?n na rysy jine. Podle n?j se ?asto zdaji nep?izp?sobive, proto?e jejich funkce je neznama. Toto ukazuje jeho kniha Hnojeni orchideji , je? vysv?tluje, jak jejich propracovana struktura usnad?uje opylovani hmyzem. Velka ?ast kapitoly odpovida na kritiku George Jacksona Mivarta , v?etn? jeho tvrzeni, ?e jevy jako kosticove filtry u velryb, platysi s ob?ma o?ima na jedne stran? nebo maskovani stra?ilek nemohly byt vyvinuty skrze p?irozeny vyb?r, proto?e mezilehle etapy by nebyly adaptivni. Darwin navrhl scena? p?ir?stkove evoluce ka?deho rysu. ^[109]

Geologicky zaznam [ editovat | editovat zdroj ]

Kapitola IX se vypo?adava s faktem, ?e geologicky zaznam ukazuje formy ?ivota vznikajici nahle, bez nespo?etnych p?echodnych fosilii p?edpokladanych u postupnych zm?n. Darwin si z knihy Charlese Lyella Principy geologie vyp?j?il argument, ?e zaznam je extremn? nedokonaly, jeliko? fosilizace je velmi vzacny jev rozprost?eny do ohromn? dlouhych obdobi. Vzhledem k tomu, ?e bylo geologicky probadano malo oblasti, nemohla existovat uplna obeznamenost se souvrstvimi a fosilni sbirky byly velmi chabe. Podle n?j se mistni odr?dy, ktere migrovaly do rozsahlej?iho prostoru, zdaji byti nahlym vyskytem novych druh?. Darwin nep?edpokladal, ?e bude schopny zrekonstruovat d?jiny evoluce, ale pokra?ujici objevovani mu dalo opodstatn?nou viru, ?e nove objevy mohou p?ile?itostn? odhalit p?echodne formy. ^{[110] [111]} Aby ukazal, ?e bylo dost ?asu pro p?irozeny vyb?r pracujici pomalu, op?t citoval Principy geologie a dal?i pozorovani zalo?ene na sedimentaci a erozi, v?etn? propo?tu, ?e eroze Wealdu trvala 300 milion? let. Po?ate?ni vyskyt celych skupin dob?e vyvinutych organism? v nejstar?i fosilni nosne vrstv?, nyni zname jako kambricka exploze , zp?sobil problemy. Darwin nem?l pochyb, ?e se davna mo?e hem?ila ?ivymi tvory, ale uvedl, ?e nema uspokojive vysv?tleni pro nedostatek fosilii. Od teto doby byl objeven fosilni d?kaz prekambrickeho ?ivota a historie ?ivota se tak prodlou?ila o miliardy let.

Kapitola X zkouma, zda jsou vzory ve fosilnich nalezech lepe vysv?tlene spole?nym p?vodem a v?tvenou evoluci skrze p?irozeny vyb?r nebo individualni tvorbou stalych druh?. Darwin p?edpokladal, ?e se druhy m?ni pomalu, ale ne na stejnem stupni ? n?ktere organismy, nap?. jazovka , se od svych nejstar?ich zkamen?lin v?bec neli?i. Rychlost p?irozeneho vyb?ru zavisi na prom?nlivosti a zm?n? ?ivotniho prost?edi. ^[112] To oddalilo jeho teorii Lamarckovych zakon? nevyhnutelneho vyvoje. ^[110] Existuji dohady, zda to nep?edvidalo teorii p?eru?ovanych rovnovah , ^{[111] [113]} ale n?kte?i v?dci zd?raz?uji Darwinovu anga?ovanost v gradualismu. ^[114] Citoval objevy Richarda Owena , ?e n?kolik nejstar?ich ?len? t?idy byly jednoduche a zobecn?ne druhy s vlastnostmi p?echazejicimi mezi modernimi formami a ?e po nich nasledovaly stale rozmanit?j?i a specializovan?j?i formy, odpovidajici v?tveni ze spole?neho p?edch?dce. ^[110] Modely vyhynuti odpovidaly jeho teorii, ?e p?ibuzne skupiny druh? majicich pokra?ujici existenci a? do zaniku se pote znovu neobjevuji. Nedavno vyhynule druhy se ?ijicim podobaly vice ne? druhy z davn?j?ich er a, jak mohl vid?t v Ji?ni Americe a jak William Clift ukazal v Australii, fosilie z nedavnych geologickych obdobi p?ipominaji druhy stale ?ijici v te same oblasti. ^[112]

Zem?pisne roz?i?eni [ editovat | editovat zdroj ]

Kapitola XI se zabyva d?kazy z biogeografie , po?inaje post?ehem, ?e odli?nosti ve flo?e a faun? z r?znych region? nemohou byt vysv?tleny jen pomoci rozdil? v ?ivotnim prost?edi. Ji?ni Amerika, Afrika a Australie maji regiony s podobnym klimatem v podobnych zem?pisnych ?i?kach, ale maji velmi odli?ne rostliny i zvi?ata. Druhy, nachazejici se v jedne oblasti, jsou bli?e spjate s druhy ?ijicimi v jinych regionech teho? sv?tadilu ne? s druhy na sv?tadilu jinem. Darwin zaznamenal, ?e bariery pro migraci hraji d?le?itou roli v odli?nostech mezi druhy r?znych oblasti. Vodni druhy ?ijici u pob?e?i St?edni Ameriky na atlanticke a pacificke stran? jsou si blizke jen v minimu p?ipad?, a?koliv je Panamska ?ije pouze par kilometr? ?iroka. ^[115] Jeho vysv?tleni kombinovalo migraci a p?vod postupnou upravou (v originale descent with modification ). Darwin dale ?ekl: ?Na principu p?vodu postupnou upravou takto porozumime, pro? jsou rody omezeny na tyte? oblasti, co? je obvykly p?ipad.“ ^{[116] [117]} Vysv?tlil, jak sope?ny ostrov vytvo?eny n?kolik stovek kilometr? od kontinentu m??e byt kolonizovan n?kolika druhy z tohoto kontinentu. Tyto druhy se mohou po ?ase zm?nit, ale stale budou blizke s druhy pevninskymi, a Darwin v tomto zpozoroval obecny vzor. Debatoval o zp?sobech, kterymi mohou byt druhy rozptyleny p?es ocean a kolonizovat ostrovy. Mnoho z nich take experimentaln? prozkoumal. ^[118]

Kapitola XII pokra?uje diskusi na tema biogeografie. Po stru?ne debat? o sladkovodnich druzich se vraci zp?t k oceanskym ostrov?m a jejich zvla?tnostem. Nap?iklad na n?kterych ostrovech p?evzaly roli kontinentalnich savc? jine druhy, jako jsou neletavi ptaci nebo plazi. Souhrn obou kapitol ?ika:

Neni-li nep?ekonateln? t??ke uznat, ?e v?ichni jedinci teho? druhu a podobne druhy teho? rodu vy?ly z jednoho zdroje, pak v?echny nejd?le?it?j?i skute?nosti zem?pisneho roz?i?eni jsou vysv?tlitelne na zaklad? teorie o st?hovani, spolu s postupnym pozm??ovanim a rozmno?ovanim novych forem. Porozumime tim velke d?le?itosti p?eka?ek, a? pevninskych nebo vodnich, p?i odd?lovani jednotlivych zoologickych a botanickych oblasti. Pochopime soust?ed?ni p?ibuznych druh? v t?ch?e oblastech a pro? v r?znych zem?pisnych ?i?kach (nap?iklad v Ji?ni Americe) obyvatele ni?in a hor, les?, ba?in a pou?ti jsou tak tajemnym zp?sobem spojeni navzajem a podobn? spojeni i s vyhynulymi tvory, kte?i d?ive obyvali tenty? kontinent. […] Podle stejnych pravidel porozumime tomu, pro? oceanske ostrovy maji malo obyvatel, ale ?e z tohoto mala je velka ?ast endemicka nebo zvla?tni. ^{[119] [120]}

Klasifikace, morfologie, embryologie, zakrn?lost organ? [ editovat | editovat zdroj ]

Kapitola XIII za?ina poznamenanim, ?e klasifikace zavisi na druzich seskupenych ve vicevrstevnem systemu skupin a podskupin, zalo?enych na r?znych stupnich podobnosti.

Od nejvzdalen?j?iho obdobi v historii si lide uv?domuji r?zn? odstup?ovanou podobnost ?ivych organism?, je? mohou byt ?azeny do skupin pod?izenych jinym skupinam. Toto ?azeni neni libovolne jako seskupovani hv?zd do souhv?zdi. […] Ja v??im, ?e obecnost p?ibuzenskych vazeb ? jedna znama p?i?ina blizke podobnosti u ?ivych tvor? ? je na?imi klasifikacemi ?aste?n? odhalovana. ^{[121] [122]}

Darwin diskutuje o morfologii , v?etn? vyznamu homologickych struktur . ?ika: ?Co m??e byt zvla?tn?j?i ne? to, ?e ruka ?lov?ka utva?ena k chapani, p?edni kon?etina krtka u?ivana k hrabani, noha kon?, ploutev delfina a t?eba k?idlo netopyra jsou z?ejm? v?echny postaveny podle teho? vzoru a kupodivu obsahuji podobne kosti ve stejnych vzajemnych polohach?“ ^{[123] [124]} Zaznamenal, ?e zvi?ata stejne t?idy maji ?asto velmi podobna embrya . Take prodiskutoval rudimentarni organy, jako jsou k?idla neletavych ptak? nebo zakrn?le panve a stehenni kosti n?kterych had?, a podotknul, ?e n?ktere zakrn?le organy, nap?iklad zuby kosticovc? , se vyskytuji jen v embryonalni fazi. ^[125]

Zav?ry [ editovat | editovat zdroj ]

Zav?re?na kapitola p?ezkoumava body z kapitol p?edchozich a Darwin ji zakon?uje vyjad?enim p?ani, aby jeho teorie zp?sobila revolu?ni zm?ny v mnoha oblastech p?irodnich d?jin. A?koliv se ve zbytku knihy vyhnul kontroverznimu tematu lidskeho p?vodu, aby k ni ?tena?i nem?li p?edsudky, dovolil si zde opatrnou nara?ku, ?e psychologie by mohla byt vystav?na na novem zaklad? a ?e ?hodn? sv?tla bude vr?eno na p?vod ?lov?ka a jeho historii.“ ^{[126] [127] [128] [129] [130] [131]} Darwin kon?i pasa?i, ktera se stala velmi znamou a ?asto citovanou:

Je zajimave uva?ovat o bujn? zarostlem b?ehu pokrytem rostlinami mnoha druh?, s ptaky zpivajicimi v ke?ich, s rozmanitym poletujicim hmyzem a s ?ervy provrtavajicimi vlhkou p?du, a p?emitat o tom, ?e tyto d?mysln? utvo?ene formy, od sebe tak odli?ne a na sob? navzajem tak slo?itym zp?sobem zavisle, byly v?echny vytvo?eny zakonitostmi ?innymi kolem nas. […] Z boje v p?irod?, z hladu a smrti tak p?imo vznika nejvzne?en?j?i jev, jaky jsme schopni si p?edstavit, toti? vznik vy??ich ?ivo?ich?. Je jista velikost v tomto pohledu na ?ivot, s jeho r?znymi silami, je? byly p?vodn? vdechnuty Tv?rcem v n?kolik malo forem nebo ve formu jedinou. A zatimco tato planeta obihala podle fyzikalniho zakona p?ita?livosti, z jednoducheho za?atku se vyvijely a vyvijeji nekone?ne, nejkrasn?j?i a nejobdivuhodn?j?i ?ivotni formy. ^{[132] [133]}

Reakce [ editovat | editovat zdroj ]

Kniha vyvolala mezinarodni zajem ^[134] a obecn? roz?i?enou debatu bez p?isnych hranic mezi v?deckymi otazkami a ideologickymi, socialnimi nebo nabo?enskymi aspekty. ^[135] Mnoho z po?ate?nich reakci bylo nep?atelskych, ale Darwin musel byt bran va?n?, jeliko? jeho jmeno bylo ve v?d? vyznamne a respektovane. Okolo P?vodu druh? nevzniklo tolik kontroverzi, jako p?i vydani knihy Roberta Chamberse z roku 1844 The Vestiges of the Natural History of Creation (?esky Stopy p?irodnich d?jin stvo?eni ). Ta byla v?dci odmitnuta, ^[134] ale p?im?la ?irokou ?tena?skou ve?ejnost v??it, ?e p?irodni i lidska spole?nost je ?izena p?irodnimi zakony. O p?vodu druh? , jako kniha ?irokeho ve?ejneho zajmu, se stala spojovanou s my?lenkami spole?enske reformy. Jeji zastanci pln? vyu?ili vlnu recenzi v ?asopisech a P?vod tak vzbuzoval vice zajmu ne? tem?? v?echny dal?i v?decke prace, a?koliv byl stale neusp??ny ve srovnani s dosud prodavanou publikaci Stopy stvo?eni . ^[136] Darwinova kniha ospravedl?ovala v?deckou diskusi o evolu?nim mechanismu a nov? ra?eny termin darwinismus byl pou?ivan ve spojitosti s celym evolucionismem , nikoliv jen s jeho my?lenkami. Okolo poloviny 70. let 19. stoleti byl evolucionismus vit?zny. ^[135]

S vyjimkou strohe nara?ky v zav?re?ne kapitole se Darwin vyhybal temat?m lidske evoluce. Navzdory tomu prvni recenze prohla?ovala, ?e kniha vytvo?ila z my?lenky ?lide z opic“ (tato fraze pochazi z publikace Stopy stvo?eni ) kredo. ^{[137] [138]} Vyvoj ?lov?ka se stal centrem diskuse a byl siln? obhajovan Thomasem Henrym Huxleym , ktery ho zd?raz?oval ve svych popularnich ?d?lnickych p?edna?kach“. Darwin sve vlastni nazory nevydaval do konce roku 1871. ^{[139] [140]} Naturalismus p?irozeneho vyb?ru se st?etl s p?edpoklady teleologie a a?koliv to mohlo byt urovnavano teistickou evoluci , jine mechanismy obsahujici v?t?i pokrok ?i zam?r byly p?ijateln?j?i. Herbert Spencer m?l ji? lamarckismus za?len?ny ve sve popularni filosofii progresivniho volneho trhu lidske spole?nosti. Zpopularizoval terminy evoluce a p?e?iti nejzdatn?j?iho a mnozi se domnivali, ?e byl Spencer hlavni evoluciona?sky myslitel. ^[141]

Vliv na v?deckou spole?nost [ editovat | editovat zdroj ]

V?de?ti ?tena?i ji? byli seznameni s argumenty, ?e druhy se m?nily skrze procesy, ktere podlehaly p?irodnim zakon?m , ale Lamarckovy my?lenky o p?em?n? a nejasny ?zakon vyvoje“ ve Stopach stvo?eni nena?ly v?deckou podporu. Darwin prezentoval p?irodni vyb?r jako v?decky testovatelny mechanismus a sou?asn? p?ijimal, ?e dal?i mechanismy jako d?di?nost ziskanych vlastnosti jsou mo?ne. Jeho strategie stanovila, ?e evoluce prost?ednictvim p?irodnich zakon? je hodna v?decke studie, a do roku 1875 evoluci p?ijalo mnoho v?dc?, ov?em jen n?kolik jich pova?ovalo p?irozeny vyb?r za vyznamny. Darwinova v?decka metoda byla takte? zpochybn?na. Jeji zastanci podporovali empirismus Millova dila System logiky , zatimco odp?rci se dr?eli idealisticke ?koly Whewellovy Filosofie induktivnich v?d , podle ni? m??e vyzkum za?it s intuitivni skute?nosti, ?e druhy jsou pevn? dane a vytvo?ene podle Bo?iho planu. ^[142] Brzka podpora Darwinovych my?lenek p?i?la ve form? objev? z pole p?irodov?dc? studujicich biogeografii a ekologii , v?etn? Josepha Daltona Hookera roku 1860 a Asy Graye roku 1862. Henry Walter Bates prezentoval v roce 1861 vyzkum, ktery vysv?tlil mimikry hmyzu pou?itim p?irozeneho vyb?ru. Alfred Russel Wallace projednaval d?kazy z pr?zkumu Malajskeho souostrovi , v ramci n?ho? vydal roku 1864 ?lanek obsahujici evolu?ni vysv?tleni Wallaceovy linie . ^[143]

Evoluce m?la men? z?ejmych aplikaci v anatomii a morfologii a zpo?atku m?la take maly vliv na vyzkum anatomisty Thomase Henryho Huxleyho . ^[144] Navzdory tomu Huxley siln? podporoval Darwina a jeho my?lenku evoluce. P?esto si v?ak vy?adal experimenty, aby ukazal, zda p?irodni vyb?r m??e formovat nove druhy, a ptal se, jestli je Darwin?v gradualismus vhodny pro zp?sobeni speciace bez velkych zm?n z generace na generaci. Huxley cht?l ud?lat v?du sv?tskou, bez nabo?enskych zasah?, a jeho ?lanek vydany v kv?tnu 1860 ve Westminster Review podporoval v?decky naturalismus vice ne? p?irodni teologii. ^{[145] [146]} Chvalil Darwina za ?roz?i?eni vlady v?dy nad oblastmi my?leni, do kterych a? doposud pronikala jen st??i“ a razil termin ? darwinismus “ jako sou?ast snahy zesv?t?tit a zprofesionalizovat v?du. ^[147] Huxley ziskal autoritu a zalo?il X Club , ktery vyu?il denik Nature k propagaci evoluce a naturalismu, utva?ejic tak mnoho pozdni viktorianske v?dy. Pozd?ji n?mecky morfolog Ernst Haeckel p?esv?d?il Huxleyho, ?e komparativni anatomie a paleontologie mohou byt pou?ity k rekonstrukci evolu?nich rodokmen? . ^{[144] [148]}

Hlavnim p?irodov?dcem v Britanii byl anatomista Richard Owen , idealista, ktery v 50. letech 19. stoleti konvertoval k nazoru, ?e historie ?ivota je postupne odhalovani Bo?iho planu. ^[149] Owenova recenze P?vodu v Edinburgh Review v dubnu 1860 napadla Huxleyho, Hookera a Darwina, ^[150] ale rovn?? signalizovala p?ijeti jakesi evoluce jako teologickeho planu v pokra?ujicim ?ustanovovani“. Mezi ostatni, kte?i zamitali p?irodni vyb?r, ale podporovali ?stvo?eni narozenim“, pat?ili take vevoda z Argyllu , ktery vysv?tlil krasu pe?i Bo?im planem. ^{[151] [152]} Kolem roku 1858 Huxley zd?raznil anatomicke podobnosti mezi opicemi a lidmi, popiraje Owen?v nazor, ?e lide jsou odd?lena podt?ida. Jejich neshoda ohledn? lidskeho p?vodu se dostala do pop?edi na sch?zce Britske asociace pro rozvoj v?dy jako dnes ji? legendarni oxfordska evoluciona?ska debata z roku 1860. ^{[153] [154]} Ve dvou letech prudkeho ve?ejneho sporu Huxley ukazal, ?e Owen byl chybny ve svem tvrzeni, ?e opi?im mozk?m chybi struktura prezentovana u mozk? lidskych. ^[155] Dal?i, v?etn? Charlese Lyella a Alfreda Russela Wallace , mysleli, ?e lide sdileji spole?neho p?edka s opicemi, ale vy??i mentalni dovednosti se nemohli vyvijet skrze ?ist? hmotny proces. Darwin publikoval sve vlastni vysv?tleni v O p?vodu ?lov?ka . ^[156]

Dopad mimo Velkou Britanii [ editovat | editovat zdroj ]

Evolu?ni my?lenky, ne v?ak p?irodni vyb?r, byly p?ijaty n?meckymi biology, zvyklymi na my?lenky homologie v morfologii z Goetheho Metamorfozy rostlin a z jejich dlouhe tradice komparativni anatomie. Bronnovy upravy v jeho n?meckem p?ekladu p?idaly na obavach konzervativc?, ale nadchly politicke radikaly. Ernst Haeckel byl mimo?adn? nad?eny a dal si za cil sjednotit Darwinovy my?lenky s t?mi Lamarckovymi a Goethovymi, p?i?em? cht?l sou?asn? odra?et principy filosofie p?irody . ^{[56] [157]} K jejich ambicioznimu programu rekonstrukce d?jin ?ivota na Zemi, podporovanemu paleontologickymi objevy, se p?ipojil i Huxley . Haeckel rozsahle vyu?il embryologii ve sve rekapitula?ni teorii , ktera vyjad?ovala progresivni, tem?? linearni model evoluce. Darwin, jen? sledoval take vyvoj v zahrani?i, si poznamenal, ?e Baerovy zakony embryologie podporuji jeho my?lenku slo?iteho v?tveni. ^[158]

Asa Gray propagoval a hajil P?vod druh? proti americkym p?irodov?dc?m s idealistickym p?istupem, zejmena pak Louisi Agassizovi , ktery vid?l ka?dy druh jako odli?neho a v mysli Stvo?itele pevn? daneho jedince. Agassiz klasifikoval jako druhy i to, co jini pova?ovali spi?e za odr?dy. Edward Drinker Cope a Alpheus Hyatt porovnavali tento pohled s evolucionismem ve form? neolamarckismu , zahrnujiciho rekapitula?ni teorii. ^[157]

Francouzsky mluvici p?irodov?dci v n?kolika zemich ukazali pochopeni pro upraven?j?i francouzsky p?eklad Clemence Royerove , ale Darwinovy my?lenky m?ly ve Francii maly vliv. Zde ka?dy v?dec podporujici evolu?ni my?lenky volil formu lamarckismu. ^[159] Ruska inteligence p?ijala obecny fenomen evoluce u? n?kolik let p?ed publikovanim Darwinovy teorie a v?dci ji rychle vzali v uvahu, a?koliv malthuzianske aspekty byly vnimany jako relativn? ned?le?ite. Politicka ekonomie boje byla Marxem a Tolstym kritizovana jako britsky stereotyp. Tolstoj prost?ednictvim postavy Konstantina Levina v romanu Anna Kareninova kritizuje mravnost Darwinovych nazor?. ^[160]

Problemy p?irozeneho vyb?ru [ editovat | editovat zdroj ]

Byly zde va?ne v?decke namitky k procesu p?irozeneho vyb?ru jako kli?ovemu mechanismu evoluce, v?etn? trvani Karla von Nageliho na tom, ?e v?edni rys bez adaptivni vyhody se nem??e vyvinout vyb?rem. Darwin p?ipustil, ?e by to mohlo souviset s adaptivnimi vlastnostmi. Jeho odhadu, ?e sta?i Zem? umo?nilo postupnou evoluci, oponoval William Thomson (pozd?ji znamy pod svym ?lechtickym jmenem lord Kelvin), ktery vypo?ital, ?e se ochlazuje men? ne? 100 milion? let. Darwin p?ijal smi?enou d?di?nost , ale Fleeming Jenkin odhadl, ?e p?irodni vyb?r, jen? znaky kombinuje, nem??e shroma??ovat ty u?ite?ne. Darwin se sna?il vyjit t?mto nesouhlas?m vst?ic v patem vydani. George Jackson Mivart podporoval ?izenou evoluci a sestavil v?decke i nabo?enske namitky proti p?irozenemu vyb?ru. V reakci na n? Darwin u?inil d?le?ite zm?ny v ?estem vydani. Problemy sta?i Zem? a d?di?nosti byly v?ak vy?e?eny teprve ve 20. stoleti. ^{[52] [161]}

Do poloviny 70. let 19. stoleti p?ijala evoluci v?t?ina v?dc?, ale p?irozeny vyb?r byl degradovan do podru?ne role, nebo? v??ili, ?e evoluce je zam?rna a postupna. ?ada evolu?nich teorii v dobach ? zatm?ni Darwinismu “ obsahovala formy saltacionismu, podle n?j? vznikaji nove druhy pomoci skok?, nikoliv postupnym p?izp?sobovanim. Objevily se i formy ortogeneze , hlasajici, ?e druhy maji vnit?ni tendence m?nit se v konkretnim sm?ru, a formy neolamarckismu, ve kterych d?di?nost ziskanych znak? vede k vyvoji. Men?inovy nazor Augusta Weismanna , ?e p?irozeny vyb?r je jedinym mechanismem, byl nazvan pojmem neodarwinismus . V?eobecn? se p?edpokladalo, ?e znovuobjeveni Mendelovych zakon? d?di?nosti ru?i platnost Darwinovych nazor?. ^{[162] [163]}

Nabo?ensky postoj [ editovat | editovat zdroj ]

V dobach m?niciho se my?leni a zvy?ujiciho se zesv?t??ovani vyvolala Darwinova kniha nejr?zn?j?i nabo?enske reakce. Objevy v geologii znamenaly, ?e zde byl maly odpor zalo?eny na doslovne interpretaci knihy Genesis , ^[164] ale obhajoba teleologickeho argumentu a p?irozene teologie byla centralnim nam?tem debat o knize v anglicky mluvicim sv?t?. ^{[165] [166]}

P?irozena teologie nebyla sjednocenou naukou a zatimco n?kte?i, jako t?eba Louis Agassiz, byli siln? proti my?lenkam uvedenym v knize, jini usilovali o smir, podle n?j? byla evoluce vid?na jako zam?rna. ^[164] V Anglikanske cirkvi vysv?tlovali n?kte?i liberalni duchovni p?irodni vyb?r jako nastroj Bo?iho planu. Kn?z Charles Kingsley ho vid?l jen jako ?vzne?ene pojeti bo?stva“. Ve druhem vydani z ledna 1860 uvedl Darwin Kingsleyho jako ?prosluleho duchovniho“ a p?idal frazi ?Tv?rcem“ ( ?by the Creator“ ) do zav?re?ne v?ty takto: ?… ?ivot, s jeho r?znymi silami, je? byly p?vodn? vdechnuty Tv?rcem v n?kolik malo forem nebo ve formu jedinou.“ ^{[132] [167]} Zatimco n?kte?i vykladatele toto pova?uji za ustupek nabo?enstvi, ktereho Darwin pozd?ji litoval, v te dob? byl Darwin nazoru, ^[50] ?e B?h stvo?il ?ivot skrze p?irodni zakony, ^{[168] [169]} a u? v prvnim vydani se objevilo n?kolik odkaz? na ?stvo?eni“. ^[170]

Baden Powell velebil ?mistrovsky svazek pana Darwina podporujici impozantni princip vyvijejicich se sil p?irody“. ^[171] V Americe Asa Gray dokazoval, ?e evoluce je druhotny efekt, neboli modus operandi , prvotni p?i?iny, tedy Bo?iho planu, ^[172] a publikoval bro?uru obhajujici knihu pokud jde o theistickou evoluci . Nazval ji P?irodni vyb?r neni neslu?itelny s p?irodni teologii . ^[173] Theisticka evoluce se stala popularnim kompromisem a St. George Jackson Mivart pat?il mezi ty, kte?i p?ijali evoluci, ale napadali Darwin?v naturalisticky mechanismus. Nakonec bylo pochopeno, ?e nadp?irozeny zasah nem??e byt v?deckym vysv?tlenim, a naturalisticke mechanismy jako neolamarckismus byly obliben?j?i ne? p?irodni vyb?r , jeliko? byly slu?iteln?j?i s u?elem. ^[164]

I kdy? kniha sotva nara?ela na vyvoj ?lov?ka , rychle se stala centrem diskusi, jeliko? mentalni a moralni vlastnosti byly chapany jako duchovni stranky nematerialni du?e a v??ilo se, ?e zvi?ata duchovni vlastnosti nemaji. Tento konflikt mohl byt urovnan p?edpokladem, ?e zde byl n?jaky nadp?irozeny zasah ovliv?ujici cestu, je? vedla k ?lov?ku, nebo chapanim evoluce jako zam?rny a postupny vzestup ?lov?ka do pozice v ?ele p?irody. ^[164] Zatimco mnozi konzervativni teologove evoluci p?ijali, Charles Hodge v kritice ?Co je darwinismus?“ z roku 1874 argumentoval, ?e darwinismus , odmitaje Bo?i plan, je ateismus. Navzdory tomu ale p?ijal, ?e Asa Gray plan neodmita. ^{[174] [175]} Gray odpov?d?l, ?e toto obvin?ni nespravn? vyli?ilo Darwin?v text. Na po?atku 20. stoleti byli ?ty?i vyzna?ni auto?i publikace The Fundamentals (?esky Principy ) otev?eni mo?nosti, ?e B?h tvo?il skrze evoluci, ^[176] fundamentalismus v?ak inspiroval americky stvo?itelsko?evolu?ni spor , jen? zapo?al ve 20. letech 20. stoleti. Na p?elomu 19. a 20. stoleti oponovali evoluci n?kte?i konzervativni ?imskokatoli?ti spisovatele a vlivni jezuite . Oproti tomu dal?i katoli?ti spisovatele, po?inaje Mivartem, poukazali, ?e Cirkevni Otcove v teto oblasti Genesis literarn? nevysv?tlili. ^[177] Vatikan uvedl v pape?ske encyklice z roku 1950 sv?j oficialni postoj, podle n?j? evoluce neni v rozporu s katolickym u?enim. ^[178]

Novodoby vliv [ editovat | editovat zdroj ]

R?zne alternativni evolu?ni mechanismy podporovane b?hem ? zatm?ni Darwinismu “ se staly neobhajitelne, kdy? se lide stale vice dozvidali o d?di?nosti a mutaci . Plny vyznam p?irozeneho vyb?ru byl p?ijat a? ve 30. a 40. letech 20. stoleti jako ?ast moderni evolu?ni syntezy . B?hem tohoto slou?eni spojili biologove a statistici, v?etn? Ronalda Fishera , Sewalla Wrighta a J. B. S. Haldaneho , Darwin?v vyb?r se statistickym chapanim Mendelovych zakon? d?di?nosti . ^[163]

Moderni evolu?ni teorie se i nadale vyviji. Darwinova teorie evoluce p?irodnim vyb?rem se svym modelem v?tveni od spole?neho p?edka se stala jednotici teorii biologickych v?d. Teorie vysv?tluje rozmanitost ?ijicich organism? a jejich p?izp?sobeni ?ivotnimu prost?edi. S bezkonkuren?ni silou nachazi smysl geologickeho zaznamu , biogeografie, paralel v embryonalnim vyvoji, homologie , kladistiky , fylogenetiky a jinych oblasti. Rovn?? se stala nezbytnou sou?asti aplikovanych v?d jako jsou medicina a zem?d?lstvi. ^{[179] [180]} Navzdory v?deckemu souhlasu ovlivnily politicke (nabo?ensky zalo?ene) kontroverze to, jak je evoluce vyu?ovana ve ?kolach, zejmena ve Spojenych statech . ^[181]

Zajem o Darwinovy spisy pokra?uje a u?enci vytvo?ili velke mno?stvi literatury o jeho ?ivot? i dile. Text samotneho P?vodu byl a stale je p?edm?tem mnoha analyz v?etn? variora, tj. porovnavani zm?n zhotovenych v ka?dem vydani, a konkordance , tedy kompletniho externiho rejst?iku publikovaneho roku 1981 . ^[182] Celosv?tove oslavy pamatky 150. vyro?i vydani knihy O p?vodu druh? a dvousetleteho vyro?i narozeni Charlese Darwina se konaly v roce 2009 . Oslavovaly my?lenky, ktere ?poslednich 150 let m?nily na?e chapani p?irody a na?eho mista v ni“. ^[183]

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto ?lanku byl pou?it p?eklad textu z ?lanku On the Origin of Species na anglicke Wikipedii.

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

?eska

• LHOTSKY, Josef. Sen noci darwinovske aneb O ?em se vam v souvislosti s evoluci ani nezda . Praha, Kni?ni klub (ed. Universum), 2016, 264 s.
• DARWIN, Charles. O vzniku druh? p?irodnim vyb?rem . Praha: Academia, 2007. ISBN   978-80-200-1492-4 .  
• BROWNOVA, Janet. Darwin?v P?vod druh? . P?eklad Eva a Lenka P?iplatovy. Praha: Pavel Dobrovsky - BETA, 2007. ISBN   978-80-7306-303-0 .  
• LEAKEY, Richard E. Darwin?v P?vod druh? v ilustracich . P?eklad Kv?ta Jenikova. Praha: Panorama, 1989. ISBN   80-7038-023-3 .  

Anglicka

• DARWIN, Charles. On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life . 1. vyd. Londyn: John Murray, 1859. Dostupne online .  
• DARWIN, Charles. On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life . 2. vyd. Londyn: John Murray, 1860. Dostupne online .  
• DARWIN, Charles. On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life . 3. vyd. Londyn: John Murray, 1861. Dostupne online .  
• DARWIN, Charles. On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life . 4. vyd. Londyn: John Murray, 1866. Dostupne online .  
• DARWIN, Charles. On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life . 5. vyd. Londyn: John Murray, 1869. Dostupne online .  
• DARWIN, Charles. On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life . 6. vyd. Londyn: John Murray, 1872. Dostupne online .  
• DARWIN, Charles; COSTA, James T. The Annotated Origin: A Facsimile of the First Edition of On the Origin of Species Annotated by James T. Costa . Cambridge, Massachusetts a Londyn, Anglie: Belknap Press of Harvard University Press, 2009. Dostupne online . ISBN   978-0-674-03281-1 .  
• BOWLER, Peter J. Evolution: The History of an Idea . 3. vyd. Berkeley (Kalifornie): University of California Press, 2003. Dostupne online . ISBN   0-520-23693-9 .  
• DESMOND, Adrian. The Politics of Evolution: Morphology, Medicine, and Reform in Radical London . Chicago: University of Chicago Press, 1989. Dostupne online . ISBN   0-226-14374-0 .  
• DESMOND, Adrian; MOORE, James. Darwin . Londyn: Michael Joseph, Penguin Group, 1991. Dostupne online . ISBN   0-7181-3430-3 .  
• LARSON, Edward J. Evolution: The Remarkable History of a Scientific Theory . New York: Modern Library, 2004. Dostupne online . ISBN   0-8129-6849-2 .  
• QUAMMEN, David. The Reluctant Mr. Darwin . New York: Atlas Books, 2006. Dostupne online . ISBN   0-393-05981-2 .  

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu O p?vodu druh? na Wikimedia Commons
• (anglicky) The Complete Works of Charles Darwin Online ? kompletni Darwinovo dilo v n?kolika jazycich
• (anglicky) Darwin Correspondence Project ? Darwinova korespondence
• (?esky) ?teni Darwina: P?vod druh? po 150 letech , Vesmir