한국   대만   중국   일본 
Niccolo Piccinni ? Wikipedie P?esko?it na obsah

Niccolo Piccinni

Z Wikipedie, otev?ene encyklopedie
Niccolo Piccinni
Narozeni 16. ledna 1728
Bari
Umrti 7. kv?tna 1800 (ve v?ku 72 let)
Passy nebo Pa?i?
Alma mater Konzervato? sv. Onufria v Porta Capuana
Povolani hudebni skladatel , hudebni pedagog a vysoko?kolsky u?itel
Zam?stnavatel Narodni konzervato? hudby a tance v Pa?i?i
D?ti Luigi Piccinni [1]
Logo Wikimedia Commons multimedialni obsah na  Commons
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Niccolo Piccinni , take Nicola Vincenzo Piccini , resp. Niccolo Vito Piccini , jako dal?i k?estni jmena jsou uvad?na rovn?? Marcello, Antonio a Giacomo ( 16. ledna 1728 , Bari ? 7. kv?tna 1800 , Passy ), byl italsky operni skladatel, p?edstavitel neapolske operni ?koly .

?ivot [ editovat | editovat zdroj ]

Narodil se v Bari . Jeho otec, a?koliv sam hudebnik, byl proti tomu, aby syn nastoupil tute? drahu. Diky intervenci biskupa v Bari byl p?ijat na Konzervato? sv. Onofria v Neapoli jako v?t?ina skladatel? neapolske operni ?koly . Studoval u Leonarda Lea a Francesca Durante .

Jeho prvni opera ?Le Donne dispettose“ byla provedena v Neapoli roku 1755 a ji? o p?t let pozd?ji dosahl v ?im? prvniho evropskeho usp?chu buffo-operou ?La Cecchina ossia la buona Figliuola“ (Hodna dceru?ka) na text Carla Goldoniho .

V letech 1758 a? 1773 uvedl Piccini vice ne? 30 oper v Neapoli , vice ne? 20 v ?im? a dal?i v jinych italskych m?stech. Byl zastupcem hlavniho kapelnika neapolske katedraly, vyu?oval zp?v a byl varhanikem v n?kolika dal?ich chramech Neapole. Stal se i druhym varhanikem Kralovske kaple.

V roce 1756 se o?enil se svou ?a?kou, zp?va?kou Vincenzou Sibillou, ktera se kratce po s?atku na man?elovo p?ani vzdala p?vecke kariery.

Roku 1776 byl pozvan kralovnou Marii Antoinettou do Pa?i?e . V?echna jeho dila se v Pa?i?i do?kala velkeho usp?chu a skladatel obdr?el od pa?i?skeho dvora tu?nou rentu.

Velkym rivalem na poli operni tvorby v Pa?i?i mu byl Christoph Willibald Gluck . Pa?i? byla rozd?lena na piccinisty a gluckisty. Tuto rivalitu podporoval ?editel pa?i?ske opery , ktery objednal u obou skladatel? operu na stejne tema: Ifigenii na Taurid?. Gluckova opera m?la premieru 18. kv?tna 1779 , Picciniho nasledovala 23. ledna 1781 . A?koliv byla provedena sedmnactkrat, co? byl na tehdej?i dobu obrovsky usp?ch, pozd?ji upadla v zapomenuti, zatimco Gluckovo dilo je trvalou sou?asti sv?toveho repertoaru. V roce 1780 Gluck opustil Pa?i? a ?editele opery se pokusili roznitit novou rivalitu mezi Piccinim a Sacchinim . To se v?ak ji? nepoda?ilo. Kdy? Christoph Willibald Gluck zem?el, navrhl Piccini, aby byl na jeho po?est v Pa?i?i vybudovan pomnik. Projekt v?ak sami gluckiste odmitli podpo?it.

Socha N. Piccinniho v italskem Bari

Roku 1784 se Piccini stal profesorem na Kralovske konzervato?i (L'ecole royale de chant et de declamation). Po nastupu francouzske revoluce se vratil do Neapole. Z Pa?i?e ode?el ani ne tak z politickych d?vod?, jako spi?e proto, ?e Republika mu kralovskou rentu siln? zredukovala. Neapolskym kralem Ferdinandem IV. byl nejprve v?ele p?ijat. Kdy? se v?ak Picciniho dcera provdala za francouzskeho jakobina, jeho p?ize? rychle ochladla. Na Picciniho bylo uvaleno domaci v?zeni a p?e?ival na p?ile?itostnych zakazkach pro divadla v Benatkach , Neapoli a ?im? .

Do Pa?i?e se vratil v roce 1798 . Publikum ho p?ijalo s nad?enim, penze mu byla ?aste?n? navracena, a byl dokonce jmenovan inspektorem reformovane konzervato?e (Institut national de musique). Sta?i a nemoci mu v?ak ji? nedovolovaly pokra?ovat v dosavadnim tv?r?im nasazeni.

Zem?el 7. kv?tna 1800 v Passy , nedaleko Pa?i?e .

Dilo [ editovat | editovat zdroj ]

Piccini byl neoby?ejn? plodny skladatel. Sacchini uvedl, ?e zkomponoval na 300 oper. To ?islo je i p?es vysoky v?k, ktereho se skladatel do?il, z?ejm? p?ehnane, p?ipadn? jsou do n?j zapo?teny inscenace teho? dila na r?znych scenach. Borde a Ginguene dochazeji k realisti?t?j?imu ?islu 130. Dochovanych oper, u nich? je prokazano autorstvi, je vice ne? osmdesat.

A?koliv se v jeho dile projevuje vliv francouzske a n?mecke operni tvorby, pat?i k typickym p?edstavitel?m neapolske operni ?koly .

Piccini obohatil italskou komickou operu o lyricky citovy vyraz. Jeho opera Hodna dceru?ka polo?ila zaklad tzv. pla?tive komedie. Misto typicky neapolske drsne komiky volil Piccini pro sve komicke opery sentimentalni nam?ty z m???anskeho prost?edi. Picciniho dila si velmi va?il W. A. Mozart .

Nejvyznamn?j?i opery [ editovat | editovat zdroj ]

Pa?i?ska Velka opera (Palais Garnier)
  1. Le Donne dispettose ( 1755 , Neapol )
  2. Zenobia ( 1756 , Teatro S. Carlo, Neapol)
  3. La buona figliuola (La Cecchina) ( 1760 , Teatro delle Dame, ?im )
  4. Le vicende della sorte ( 1761 , Teatro Valle, ?im)
  5. La buona figliuola maritata ( 1761 , Bologna )
  6. Il Cavaliere per Amore ( 1762 , Teatro Nuovo, Neapol)
  7. Le Contadine bizarre ( 1763 , Teatro San Samuele, Benatky)
  8. Gli Stravaganti ( 1764 , Teatro Valle, ?im)
  9. Il Barone di Torreforte ( 1765 , ?im )
  10. La Pescatrici ovvero L'Erede riconosciuta ( 1766 , Teatro Capranica, ?im)
  11. Il gran Cid ( 1766 , Teatro San Carlo, Neapol)
  12. Le finte Gemelle ( 1772 , Teatro Valle, ?im)
  13. Alessandro nell'Indie ( 1774 , Teatro San Carlo, Neapol)
  14. Roland ( 1778 , Grand Opera , Pa?i? )
  15. Iphigenie en Tauride ( 1781 , Grand Opera, Pa?i?)
  16. Didon ( 1783 , Fontainebleau )
  17. Le faux Lord (1783), Comedie Italienne, Pa?i?)
  18. Penelope ( 1785 , Fontainebleau)

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

  1. ↑ Пиччини . In: Riemann?v hudebni slovnik.

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

  • Rivista musicale italiana, viii. 75 (Soupis dila)
  • Pierre-Louis Ginguene: Notice sur la vie et les ouvrages de Niccolo Piccinni (Paris, 1801)

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Citovano z ? https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Niccolo_Piccinni&oldid=21958567 “