Nejsv?t?j?i Srdce Je?i?ovo
, v
teologickem
smyslu nep?esn? take
Bo?ske Srdce Je?i?ovo
?i
Bo?ske Srdce Pan?
je teologicky zd?vodn?ny pojem a p?edm?t kultu
katolicke cirkve
.
Nejsv?t?j?i Srdce Je?i?ovo, obraz 19. stoleti, Portugalsko
Kostel Nejsv?t?j?iho Srdce Je?i?ova
z prvni poloviny
20. stoleti
v
Praze-Vinohrady
.
Zd?razn?nim
Kristova
Srdce se podtrhuje skute?nost opravdoveho lidstvi
Bo?iho Syna
Je?i?e Krista
. Lidstvi, ktere se projevuje nejen rozumem a cht?nim, ale take lidstvi plne citu.
Je?i?ova smrt na k?i?i byla u?edn? potvrzena probodnutim boku resp. srdce, jak je popsano v
Janov? Evangeliu
[1]
. Probodene Srdce Je?i?ovo tak zarove? odkazuje na st??ejni prvek k?es?anske viry. Tim je Je?i?ova Ob?? na K?i?i.
P?edm?tem ucty neni srdce v naturalistickem smyslu vypreparovaneho organu, ale lidske srdce v
archetypalnim
vyznamu.
Pismo a nauka i praxe Cirkve p?edpokladaji tam, kde se hovo?i o Je?i?ov? Srdci, tote? v?elidske praslovo ? srdce ? jako?to nejvnit?n?j?i p?vodni st?ed celku t?la i du?e lidske osoby. P?edm?tem kultu Je?i?ova Srdce je tak Pan se z?etelem na toto Sve Srdce.
[2]
sv. Gertruda Velika
(1256-1301)
Naznaky kultu lze nalezt ji? v prvnich staletich k?es?anske ery u
cirkevnich Otc?
. Odvolavaji se p?edev?im na biblicke citaty z
Janova evangelia
.
[3]
Te?
st?edov?ka
zbo?nost navazala na kult Je?i?ova Srdce. S teologickymi uvahami na toto tema se lze setkat ve
12. stoleti
nejprve v ojedin?lych p?ipadech nap?. u
Anselma z Canterbury
,
Bernarda z Clairvaux
, ve v?t?i mi?e ve
13. stoleti
u
Alberta Velikeho
,
Bonaventury
. Nemaly vyznam pro rozvoj kultu m?la
mystika
13.
a
14. stoleti
reprezentovana osobnostmi jako nap?.
svata Luitgarda
,
Mechtilda Magdeburska
,
sv. Gertruda Velika
?i
Jind?ich Suso
.
Uctu k Nejsv?t?j?imu Srdci Je?i?ovu p?ijalo za svou take hnuti
Devotio moderna
a v
16. stoleti
se uctivani Kristova Srdce ujal
jezuitsky ?ad
. Nove impulzy pro o?iveni kultu v
17. stoleti
p?inesli francouz?ti
oratoriani
P. Berulle
a
Jan Eudes
. Druhy jmenovany s dovolenim sveho biskupa slavil svatek ke cti Je?i?ova Srdce 20. ?ijna 1672. V ?ase mezi lety
1673
a?
1675
p?sobila rozruch vid?ni, ktera m?la ?eholnice
Marketa Marie Alacoque
v kla?te?e Nav?tiveni Panny Marie ve francouzskem
Paray-le-Monial
. Viziona?ka se pokladala za Kristem pov??enou zasadit se o zavedeni celocirkevniho svatku Srdce Je?i?ova.
Svaty stolec
tento po?adavek odmital celych sto let.
Teprve
pape?
Klement XIII.
slaveni svatku povolil (
1765
) a pape? bl.
Pius IX.
jej zavedl jako zavazny pro celou cirkev (
1856
).
Lev XIII.
roku
1899
stanovil pro nastavajici p?elom stoleti zasv?ceni sv?ta Nejsv?t?j?imu Srdci Je?i?ovu.
Ucta k Srdci Je?i?ovu (jako Srdci ?kosmickeho Krista“, ?Srdci hmoty“, ?Vychodisku kosmogeneze“, ?Srdci
vesmiru
“, ?Srdci
evoluce
“) je sou?asti teologie
Pierra Teilharda de Chardin
.
[4]
K stemu vyro?i zavedeni svatku (
1956
)
pape?
ct.
Pius XII.
uve?ejnil
encykliku
Haurietis aquas
.
Podle ?imskeho
liturgickeho
kalenda?e se slavi Slavnost Nejsv?t?j?iho Srdce Je?i?ova v patek po 2. ned?li po
slavnosti Seslani Ducha svateho
.
Proti kultu Je?i?ova Srdce se stav?li p?edev?im
janseniste
a
osvicene?ti
teologove. Vyhradami, ktere zaznivaly i ve 20. stoleti, se zabyval
pape?
ct.
Pius XII.
ve vy?e zmin?ne
encyklice
Haurietis aquas
.
- ADAM, Adolf.
Liturgicky rok; historicky vyvoj a sou?asna praxe
. Praha: Vy?ehrad, 1998.
ISBN
80-7021-269-1
. Kapitola Slavnost Nejsv?t?j?iho Srdce Je?i?ova, s. 167-170.