Pajeni je zp?sob spojovani sou?asti roztavenym pomocnym materialem, tzv. pajkou s ni??i teplotou taveni ne? maji spojovane sou?asti, ktere se p?i tom neroztavi. Tento ?lanek je zam??en na pajeni kovovych sou?asti za pomoci pajek, ktere jsou slitinami kov? . Je zvykem rozli?ovat pajeni na tzv. m?kke a tvrde, podle teploty taveni pajky. (Odpovidajici vyrazy v angli?tin? jsou ?soldering“ a ?brazing“.) Pajky s teplotou taveni do 500 °C jsou ozna?ovany jako m?kke, nad touto teplotou jako tvrde. P?ibuznym oborem, pou?ivanym p?i vyrob? elektronickych sou?astek je pajeni keramiky , p?ipadn? kombinace kovu a keramiky.

Tavidla [ editovat | editovat zdroj ]

Podminkou pevneho a t?sneho spojeni pajenim je mj. dobra ?sma?ivost“ zakladniho materialu roztavenou pajkou. Ta je (krom? na metalurgickych vlastnostech) zavisla na ?istot? povrchu p?i teplot? pajeni. Pot?ebna ?istota se dosahuje p?i pajeni v b??ne atmosfe?e pou?itim tzv. tavidel , nebo pajenim v prost?edi, ktere povrchove vrstvy branici dobremu sma?eni odstra?uji (vysoke vakuum , reduk?ni plynna atmosfera, solna laze?).

Tavidla lze rozd?lit:

• podle zp?sobu pajeni
  • tavidla pro m?kke pajeni (zakladni d?leni: na rozpou?t?dlove (nej?ast?ji lihove) nebo vodni bazi)
  • tavidla pro tvrde pajeni ( borax , kyselina borita , sm?s boraxu a kyseliny borite, salmiak , chlorid zi­ne?naty ^[1] )
• podle u?inku
  • tavidla s leptavym u?inkem
  • tavidla bez leptaveho u?inku

Tavidla jako ?istici prost?edky p?sobi p?edev?im chemicky a proto musi byt voleny podle vlastnosti zakladniho materialu, teploty pajeni a druhu pajky, a n?kdy te? podle chemickych a elektrickych vlastnosti jejich zbytk? po pajeni. Jejich podrobn?j?i vy?et p?esahuje mo?nosti a cile tohoto ?lanku, proto se zde zminime obecn?ji jen o n?kterych jejich skupinach:

Pro m?kke pajeni ma v?t?ina tavidel podobu kapaliny s obsahem chemicky u?inne latky, v?t?inou kyseliny solne nebo fosfore?ne. Jejich zbytky po pajeni je proto vhodne odstranit (omytim vodou nebo lihem). Pro m?kke pajeni sou?asti z nerezav?jici oceli se velmi dob?e hodi sm?s kyseliny fosfore?ne , lihu a vody (v pom?ru po 1/3). Pro pajeni elektrickych spoj? se dob?e hodi prysky?ice z borovic ? kalafuna . Ma schopnost rozru?it tenke vrstvy oxid? p?i teplotach 200  °C za 1?2 s Je take obsa?ena v tzv. trubi?kove pajce nej?ast?ji pou?ivane v elektronice. Zbytky po pajeni nemuseji byt odstran?ny, ale v?t?inou se tak d?je, nap?. omytim lihem.

Pro tvrde pajeni se pou?ivaji tavidla v podob? pasty, kapaliny nebo pra?ku. N?kdy jsou naneseny jako pevny obal na ty?inky (draty) vyrobene z materialu p?islu?ne pajky. Pro tvrde, tzv. kapilarni pajeni ve vakuu nebo reduk?ni atmosfe?e (vodiku) nejsou zapot?ebi ?adna tavidla, proto?e pot?ebne ?istoty sty?nych ploch se dosahne ve vysokem vakuu odpa?enim ne?istot vysokou teplotou, nebo chemickou redukci vodikem v reduk?nich pecich.

Pajky [ editovat | editovat zdroj ]

Pajka je p?idavny material, ktery vypl?uje mezeru mezi materialy a spojuje je. Podle teploty tani se d?li:

• m?kke pajky (teplota tani do 450 °C)
  • cinove pajky
  • specialni pajky
• tvrde pajky (teplota tani nad 450 °C)
  • pro pajeni lehkych kov?
  • na bazi Cu
  • na bazi Ag
  • na bazi Ni
  • na bazi Pd ^[2]
  • pajka z drahych kov?
  • pro vakuove pajeni

Podle konzistence m??eme rozd?lit pajky na:

• pevne
  • ty?ove ? ty?ky, draty, pasky, trubi?ky (s tavidlem)
  • granulovane ? n?kdy pota?ene tavidlem
  • sendvi?ove ? v?t?inou ve tvaru pask?, vrstvene z material? r?zneho slo?eni (jadro miva vy??i teplotu taveni), n?kdy povlakovane tavidlem
• pastovite ? obsahuji tavidlo
• pra?kovite ? obsahuji tavidlo

M?kke pajky [ editovat | editovat zdroj ]

M?kke pajky jsou slitiny ?m?kkych kov?“ s r?znym pom?rem slo?ek, kterym se dosahuji jejich po?adovane vlastnosti, p?edev?im teplota taveni. Pro pajeni elektroniky se dlouho pou?ivala eutekticka slitina s 37 % olova a 63 % cinu. Jeji teplota tani je 183 °C. Vyhodou eutekticke slitiny je hlavn? to, ?e tuhne bez p?echodovych fazi, ve kterych v neeutektickych slitinach v jistem rozmezi teplot vedle sebe existuji jak pevna faze tak i tekuta. To ma n?kdy ne?adouci d?sledky. Existuje ?ada m?kkych pajek s dal?imi kovy jako je nap?.kadmium nebo zinek, vhodnych pro teploty do 400 °C. Velkou skupinu tvo?i tzv. cinove pajky s obsahem vice slo?ek jako je Sn,Pb, Sb, Zn, ktere pokryvaji rozsah teplot od 185 do asi 260 °C. ?Superm?kke“ slitiny Pb+Sn+Cd+Bi vhodne pro pajeni se vyzna?uji teplotou tani v mezich od 65 do 100 °C. Jsou ozna?ovany jako: Rose?v kov , Lipowitz?v kov a Wood?v kov .

Tzv. "m?kka" pajka je slitina dvou nebo vice kov? s nizkou teplotou taveni. M?kke pajky (s teplotou tani ni??i ne? 400 °C) jsou slitiny kov? jako Pb , Sn , Cd , Zn , Ag aj. D?ive pou?ivane slitiny s olovem jsou podle sm?rnice RoHS od r. 2006 zakazany a jsou proto nahrazeny slitinami Sn, Cd, Zn aj., (nap?. pajka 220, s Cd82Zn16Ag2). (Vyjimky se toleruji pro oblast leka?stvi, vojenstvi, ?aste?n? automobilove techniky a letectvi/kosmonautiky.) Jejich vlastnosti jsou v?ak v porovnani s olovnatymi men? vyhodne, nap?. maji hor?i sma?ivost a vy??i teplotu taveni, co? ma nep?iznive d?sledky (vy??i tepelne zati?eni pajenych sou?astek, zkraceni ?ivotnosti pajeciho hrotu aj. Bod taveni bezolovnate pajky je obecn? o 20 a? 45 °C vy??i, ne? u konven?ni olovnate eutekticke pajky. Bohu?el v?t?ina bezolovnatych slitin neni eutekticka. Pro ru?ni pajeni v elektronice se pajky dodavaji v podob? "duteho" dratu (trubi?ky) vypln?neho tavidlem. Tavidlem pro pajeni v elektronice je nej?ast?ji specialni kalafuna.

V ?eske republice plati pro m?kke pajky norma: ?SN EN ISO 9453 Slitiny pro m?kke pajeni ? Chemicke slo?eni a tvary

Tvrde pajky [ editovat | editovat zdroj ]

Pro tvrde pajeni je velky vyb?r slitin i ?istych kov?, a to jak pro pajeni pod tavidlem, tak i ve vakuu nebo v reduk?ni atmosfe?e.

?iste kovy se pou?ivaji spi? jen vyjime?n?. M??e to byt st?ibro, m??, zlato a palladium. Dob?e se hodi pro kapilarni pajeni ve vakuu.

Pro tvrde pajeni v atmosfe?e se vyrabi velky po?et slitin r?znych kov? s vy??i teplotou taveni. Jsou to nap?. slitiny st?ibra, m?di, kadmia, niklu a zinku v nejr?zn?j?ich kombinacich. V?t?ina z nich obsahuje zinek, ktery ma vysokou tenzi par a nem??e byt proto pou?it pro pajeni ve vakuu, kde se prudce odpa?uje (sublimuje). Pou?ivaji se take slitiny drahych kov?, nap?. Au-Ag, Au-Pd, Au-Cu, Au-Ni,

Zvla?tni skupinu pajek tvo?i tzv, aktivni pajky s malym obsahem titanu nebo vanadu, ktere jsou pou?itelne i pro pajeni kov? na keramiku nebo grafit.

Zvla?tni pajky a tavidla jsou nutne take pro pajeni hliniku a jeho slitin. Osv?d?ily se zde zinkove pajky a slo?it?j?i slitiny (Al, Cu, Sn, Cd).

Metody pajeni [ editovat | editovat zdroj ]

Metody pajeni m??eme rozli?ovat p?edev?im podle zp?sobu oh?evu pajenych sou?asti a pajky. To m??e byt lokalni nebo celoobjemove.

Lokalni oh?ev p?i m?kkem pajeni se da uskute?nit dotekem horkeho t?liska, ktere je sou?asti tzv. paje?ky. Nej?ast?ji je oh?ivano elektricky, nap?. p?imym pr?chodem elektrickeho proudu u tzv. transformatorove paje?ky, nebo nep?imo elektrickym topnym t?lesem. Moderni elektricke paje?ky vyu?ivaji mo?nost nastaveni teploty pajeciho hrotu a elektronicke stabilizace nastavene hodnoty. Uplat?uji se hlavn? p?i ru?ni malovyrob? elektronickych za?izeni. Ve hromadne vyrob? se paji sou?astky k plochym vodi??m horkou vlnou roztavene pajky.

Ve v?t?im rozsahu oh?ivame pajene p?edm?ty a pajku proudem horkeho plynu nebo plamenem. Pro m?kke pajeni sta?i plamen zemniho plynu se vzduchem, pro tvrde pajeni je nutny teplej?i plamen kysliko-acetylenovy nebo kysliko-vodikovy. Proces pajeni plamenem je v?t?inou ?ru?ni“, tak?e vysledek je siln? zavisly na zku?enostech a zru?nosti pracovnika.

P?i celoobjemovem zah?ivani v peci jsou ru?ni zasahy do procesu vylou?eny. Kvalita vysledku pak zavisi hlavn? na dokonalosti nutne p?ipravy pajenych p?edm?t?. P?i pajeni v peci je teplo p?edavano salanim z topneho t?lesa (ve vakuu), nebo i vedenim plynem (v peci s reduk?ni atmosferou).

V elektronice se vybornych vysledk? dosahuje pajenim v atmosferach z inertnich plyn? (dusik, ?id?eji argon).

Nejdokonalej?i zp?sob je pajeni ve vysokem vakuu. Je pou?itelny jen pro tvrde pajeni r?znych kov? s vy??i teplotou tani, ale s vyjimkou slitin obsahujicich zinek, ktery ma vysokou tenzi par a ve vakuu prudce sublimuje.

Paje?ka [ editovat | editovat zdroj ]

Paje?ka je elektricke na?adi pro taveni kov? p?i spojovani sou?astek m?kkym pajenim. P?i pajeni se kovove sou?astky nejd?ive paje?kou zah?eji a p?idanim roztavene pajky se spoji. Pajka vytvo?i po vychladnuti pevne mechanicke a elektricke spojeni. Kovove sou?astky nejsou na rozdil od sva?ovani nataveny. P?esto vznika na povrchu kovove sou?astky ve styku s pajkou tenka legovana vrstva. Elektricke paje?ky jsou v?dy osazeny vym?nitelnym pajecim nastavcem. Vym?nny nastavec (hrot) je zhotoven z tepeln? dob?e vodiveho kovu, zpravidla z m?di nebo jejich slitin. M?? se ale v roztavene pajce rozpou?ti a hrot by rychle ubyval. Pajeci hrot je proto v?t?inou pokryty vrstvou odoln?j?iho kovu, nap?iklad niklu . Vym?nitelny hrot je oh?ivan topnym t?liskem, ktere je sou?asti paje?ky. U pajecich stanic s regulaci teploty je v blizkosti hrotu teplotni senzor nebo se m??i odpor topneho t?liska. Paje?ky existuji s vykonem od n?kolika watt? pro pajeni na DPS a? po vykony n?kolika stovek watt?. U paje?ek pro elektroniku je d?le?ita taky pr?b??na stabilita (stabilizace) teploty. Extremnim p?ipadem jsou pajedla, u kterych je p?ivad?n do pajeciho mista, na konec hrotu, dusik.

Zvla?tnim typem paje?ky je pistolova ( transformatorova ) paje?ka. Misto hrotu ma pajeci smy?ku z dratu . Smy?ka se zah?iva pr?chodem velkeho proudu dodavaneho vestav?nym transformatorem. (Nov?ji se vyrabi paje?ky stejneho vzhledu, ale transformator je nahrazen m?ni?em ? jsou tedy podstatn? leh?i). U pistolove paje?ky je vyhodou rychly oh?ev na pracovni teplotu. Zapina se tla?itkem na rukojeti, ktere se musi dr?et sepnute po celou dobu prace. P?i odlo?eni se paje?ka sama vypne a nebezpe?i popaleni nehrozi. Pistolove paje?ky se vyrab?ji s vykonem okolo 100 W. Pro praci s citlivymi elektronickymi sou?astkami nejsou p?ili? vhodne. Pro relativni nemotornost, vahu a obti?nou stabilizaci teploty na hrotu se nepou?ivaji v seriovych vyrobach.

Zakladni zp?soby pajeni [ editovat | editovat zdroj ]

• Nanosove (reak?ni) ? roztavena pajka je nana?ena na spojovane plochy
• Kapilarni ? sou?asti jsou vhodn? zaji?t?ny proti vzajemnemu posunuti a do mezery je vlo?ena pajka (nap?. ve form? zrn), po vlo?eni do pece se pajka roztavi a dojde ke spojeni.

V elektrotechnice se p?i pajeni sou?astek v hromadne vyrob? pou?iva pajeni vlnou . P?i teto technologii osazene DPS proji?d?ji vlnou tekute pajky hnane ?erpadlem. Dnes se pro pajeni SMD sou?astek pou?iva hlavn? pajeni p?etavenim (reflow). Na DPS se p?es ?ablonu z tenke bronzove folie nanesou te?ky pastovite pajky. (Viz Wikipedie: "Sitotisk".) Tato pajka ma lepivou konzistenci, tak?e ve fazi osazovani zafunguje i jako lepidlo a p?idr?i sou?astky na desce. P?i pr?jezdu desky p?etavovaci peci se pajka roztavi a vytvo?i pajeny spoj.

Prost?edi pro pajeni [ editovat | editovat zdroj ]

Pajeni v atmosfe?e [ editovat | editovat zdroj ]

Metody pajeni m??eme rozli?ovat p?edev?im podle zp?sobu oh?evu pajenych sou?asti a pajky. To m??e byt lokalni nebo celoobjemove.

Lokalni oh?ev p?i m?kkem pajeni se da uskute?nit dotekem horkeho t?liska, ktere je sou?asti tzv. paje?ky. Nej?ast?ji je oh?ivano elektricky, bu? p?imym pr?chodem elektrickeho proudu u transformatorove paje?ky nebo nep?imo elektrickym topnym t?lesem. Moderni elektricke paje?ky vyu?ivaji mo?nost nastaveni teploty pajeciho hrotu a elektronicke stabilizace nastavene hodnoty. Uplat?uji se hlavn? p?i ru?ni malovyrob? elektronickych za?izeni. Ve hromadne vyrob? se paji sou?astky k deskam plo?nych spoj? metodou pajeni vlnou nebo p?etavenim.

Ve v?t?im rozsahu oh?ivame pajene p?edm?ty a pajku proudem horkeho plynu nebo plamenem. Pro m?kke pajeni sta?i plamen zemniho plynu se vzduchem, pro tvrde pajeni je nutny teplej?i plamen kysliko-acetylenovy nebo kysliko-vodikovy. Proces pajeni plamenem je v?t?inou ?ru?ni“, tak?e vysledek je siln? zavisly na zku?enostech a zru?nosti pracovnika.

P?i celoobjemovem zah?ivani v peci jsou ru?ni zasahy do procesu vylou?eny. Kvalita vysledku pak zavisi hlavn? na dokonalosti nutne p?ipravy pajenych p?edm?t? (nap?iklad na kvalit? pou?itych p?ipravk? pro ustaveni dil? a na kvalit? o?i?t?ni ploch). P?i pajeni v peci je teplo p?edavano salanim z topneho t?lesa (ve vakuu) nebo i vedenim plynem (v peci s reduk?ni atmosferou).

Pro pajeni je mo?ne pou?it i induk?ni oh?ev a to jak lokalni, tak celkovy. Tato metoda ma vy??i produktivitu, ale take vy??i po?izovaci naklady, nebo? musi byt k dispozici tvarov? odpovidajici induktor a je nutne p?i ni pou?it tavidlo. Velikost pajenych p?edm?t? je limitovana vykonnosti za?izeni a kvalitou tavidla.

Vakuove pajeni [ editovat | editovat zdroj ]

Nejdokonalej?i zp?sob je pajeni ve vysokem vakuu. Je pou?itelny jen pro tvrde pajeni r?znych kov? s vy??i teplotou tani, s vyjimkou slitin obsahujicich zinek, ktery ma vysokou tenzi par a ve vakuu prudce sublimuje. Pro pajeni ve vakuu se vyrab?ji pajky take v podob? pra?ku, nap?. ze slitiny Ni-Cr s teplotou tani cca 950 °C. Tato pajka dob?e sma?i nerezav?jici ocel, Po ztuhnuti je velmi tvrda (nesnadno obrobitelna), ale velmi pevna. Zdrojem tepla je ve vakuovych pecich ?klec“ z molybdenoveho dratu zah?ivana elektrickym proudem. Navenek je izolovana stin?nim z molybdenoveho plechu a vodou chlazenym pla?t?m. Pajenym p?edm?t?m se teplo p?edava vylu?n? salanim . Timto zp?sobem lze dosahnout teploty kolem 1400 °C . Roztavena pajka p?sobenim povrchoveho nap?ti zateka do spary mezi spojovanymi sou?astkami. Dosahuje se tim dokonale t?sneho a mechaniky pevneho spojeni.

Pajeni keramiky [ editovat | editovat zdroj ]

Zvla?tni pozornost si zaslou?i problem spojovani kovovych sou?asti s keramickymi. Zakladnim problemem je v tomto p?ipad? to, ?e jen n?ktere kovy sma?i povrch keramiky, jmenovit? titan a n?ktere vzacne kovy. Nej?ast?ji se postupuje tak, ?e se na plochu, ktera ma byt smo?ena pajkou p?i vlastnim pajeni, pokryje tenkou vrstvou titanu nebo slitiny titan obsahujici. Toho se dosahne napa?enim takove vrstvy ve vakuu nebo ?ast?ji nanesenim pra?kove pasty, ktera se pak roztavi ve vakuove peci. Na takto p?ipravenou (pokovenou) plochu se pak paji r?znymi pajkami, jak m?kkymi tak ve vakuove peci tvrdymi.

Pajeni v elektronice [ editovat | editovat zdroj ]

U?elem pajeni v elektronice je elektricke i mechanicke spojeni. Ru?ni pajeni se uskute??uje kratkodobym lokalnim zah?atim mista styku sou?astek, spolu s pajkou a tavidlem. Teplo je dodavano dotykem kovoveho hrotu (pajedla) zah?ivaneho elektricky na teplotu o n?co vy??i ne? je teplota taveni pou?ite pajky. Hromadne pajeni sou?astek na desky plo?nych spoj? se provadi tzv. cinovou vlnou.

Zp?soby pajeni v elektronice [ editovat | editovat zdroj ]

Pajeni v elektronice m??e byt provad?no ru?n?, postupn? spoj za spojem, nebo hromadn? na deskach plo?nych spoj? (DPS).

Ru?ni pajeni [ editovat | editovat zdroj ]

Ru?ni pajeni se uskute??uje nej?ast?ji dotykem kovoveho hrotu paje?ky oh?ivaneho zevnit? elektrickym topnym t?liskem. Moderni paje?ky umo??uji nastaveni teploty hrotu (v mezich nap?. 200?450 °C) a automaticky udr?uji nastavenou teplotu. Jsou dodavany s vym?nitelnymi hroty r?znych tvar?, vyrobenymi nej?ast?ji z m?di. Proto?e m?? snadno oxiduje a je rozpou?t?na cinovou pajkou, jsou na vn?j?im povrchu chran?ny pokovenim. Zakladni vrstva byva z niklu, ktery m??e byt je?t? pokryt vrstvou ?eleza. ?ast povrchu, ktera nema byt smo?itelna pajkou, je je?t? chromovana. Tvar a rozm?ry pajeciho hrotu ur?uji u?innost p?edavani tepla. Pro pajeni rozm?rn?j?ich spoj? je vhodne pou?it hroty v?t?ich rozm?r?. Ostre hroty je ov?em nutne pou?it p?i pajeni uzkych vyvod? sou?astek hust? umist?nych vedle sebe.

Je take d?le?ite o pajeci hroty nale?it? pe?ovat. Pokovene hroty se nesmi ?istit nebo upravovat jejich tvar pilovanim nebo brou?enim. Doporu?uje se p?i prvnim oh?ati hrotu jej pokryt vrstvi?kou pajky. ktera jej ochrani p?ed oxidaci a usnadni p?evod tepla p?i pajeni. Je-li pajeni p?eru?ovano dlouhymi (hodinovymi) p?estavkami, je t?eba hrot ?istit a nana?et ?erstvou pajku, proto?e zoxidovana pajka brani dobremu sma?eni spoje. ?istit se ma jen vlhkou specialni "houbou", dodavanou vyrobci paje?ek a pajek.

Kvalitu vysledk? ru?niho pajeni lze zvy?it trvalou pe?i o pou?ivany pajeci hrot. Doporu?uje se udr?ovat pracovni plochu hrotu ?istou a obnovovat ?ast?ji pokryti ?erstvou pajkou. Trubi?kova pajka maleho pr?m?ru nemusi obsahovat pro tento u?el dostatek tavidla, ktere je pak nutno dodat z jineho zdroje. Pou?ivani siln?ji aktivovane prysky?ice ?ivotnost hrotu sni?uje.

Na vysledek ru?niho pajeni ma podstatny vliv pracovnik, ktery pajeni provadi, nap?. volbou pajeciho hrotu, jeho teploty, mista a zp?sobu p?ilo?eni hrotu, volbou doby zah?ivani, volbou pajky a tavidla a dal?ich faktor?. Zku?enosti a zru?nost jsou zde proto rozhodujici.

Hromadne pajeni [ editovat | editovat zdroj ]

Hromadne pajeni vlnou je tradi?ni metoda pajeni v elektronice. Pou?iva se pro pajeni desek plo?nych spoj?, osazenych konven?nimi sou?astkami s vyvody ve form? drat?, koli?k?, plan?et nebo taky bezvyvodovych (SMD) sou?astek, fixovanych lepidlem. Sou?astky s vyvody se v tomto p?ipad? osazuji v?echny ze stejne (horni) strany desky (DPS) a mohou byt zaji?t?ny p?edtvarovanim vyvod? proti vypadnuti. Bezvyvodove sou?astky se lepi na spodni, pajenou stranu. U desek m??e byt pou?ita kombinace osazovani jak vyvodovych sou?astek (seshora) a bezvyvodovych sou?astek SMD (zespodu ? fixovane lepidlem) najednou. SMD sou?astky musi ov?em odolavat pajecim teplotam, proto?e jsou p?imo sma?eny roztavenou pajeci slitinou.

Nejobvyklej?i za?izeni pro pajeni vlnou je zname pod nazvem "cinova vlna". Nazev je odvozen od cinovych pajek, ktere se zde u?ivaji. Zakladem hromadneho pajeciho za?izeni je dopravnik desek, ktery una?i DPS mezi jednotlivymi sekcemi stroje. Na prvni sekci je na stranu pajeni naneseno tavidlo. Tavidlo je roztok kalafuny v alkoholu nebo sm?s organickych kyselin. Nana?i se z p?ny nebo post?ikem. Po naneseni tavidla veze dopravnik desku dale p?edeh?ivaci zonou. Tady se odpa?i ?ast rozpou?t?dla z tavidla. DPS i sou?astky se zah?eji na teplotu blizkou teplot? tekute pajky. DPS nasledn? proji?d?ji vlastni cinovou vlnou. Ta vypada jako voda tekouci p?es jez. Pajene DPS protahuje dopravnik vrcholem vlny. Proud roztaveneho kovu musi smo?it v?echny kovove povrchy, ale musi s sebou odnest v?echnu p?ebyte?nou pajku. To se zaji??uje nap?iklad zvla?tnim tvarem vlny. Existuje n?kolik r?znych provedeni pajecich vln ? jednoduche, dvojite (nej?ast?ji bezprost?edn? za sebou jdouci vlna vi?iva, turbulentni a za ni vlna klidna, laminarni), vlna protib??na (reflexni), atd. N?ktere stroje (celkem vzacn?) jsou hned za vyjezdem z vlny vybaveny li?tou (?t?rbinou) s tlakovym horkym vzduchem nebo (?id?eji) dusikem (tzv. vzduchovym no?em), ktery strhava nadbyte?nou pajku ? eliminuje tvorbu zkratovych m?stk?. Po pr?jezdu cinovou vlnou pokra?uji DPS do zasobniku nebo my?ky desek s naslednym su?enim.

Velkeho zlep?eni kvality pajeni se dosahuje pajenim v atmosfe?e z inertnich plyn? (nej?ast?ji dusik (levn?j?i), ?id?eji argon (men?i spot?eba)), ktere se realizuje zavedenim inertni atmosfery p?imo do lazn? (lazni), nebo (vyhodn?ji, ale pracn?ji) zakrytovanim pajecich van (?id?eji ? v?etn? sekce p?edeh?evu(?)). Aby se ale u?inek inertniho plynu projevil dostate?n? d?razn?, musi byt vyt?sn?ni kysliku velke (kyslik musi byt maximaln? na hranici 0,1% (1000 ppm) nebo men?). Zvy?ene naklady na inertni plyn jsou pak z v?t?i ?asti eliminovany usporou pajeci slitiny ? tvo?i se podstatn? men? strusky (odpadu, ktery se soust?e?uje na povrchu lazni, musi se ze stroje pravideln? sbirat ale lze ho recyklovat) a zvy?i se kvalita pajeni ? zlep?i se roztekavost slitiny a tim je men?i vyskyt zkratovacich m?stk? (vy??i spolehlivost, ni??i naklady na opravy ?patn? zapajenych spoj?). Te? na pajenych mistech je proto men?i vrstva pajky (t. j. v globalu vznika dal?i uspora pajky). Ve v?t?in? p?ipad? je mo?ne taky o mali?ko sni?it teplotu pajeci lazn? (uspora energie).

Odpajeni [ editovat | editovat zdroj ]

Odpajeni je soubor metod pou?ivanych k ?etrnemu odd?leni sou?astek spojenych pajenim. Vyu?iva se p?edev?im p?i vyvojovych pracich na elektrotechnickych za?izenich a p?i opravach. Jednodu??i, ?asto u?ivane metody mohou byt:

• Odsati pajky pletencem z tenkych m?d?nych dratk? ? zapajeny spoj se oh?iva paje?kou (nejlepe t?liskovou, transformatorova neni vhodna) a sou?asn? je ke spoji p?ilo?en konec pletence. Po roztaveni se pajka kapilarnimi silami nasaje (navzlina) do pletence z dratk?. P?ed dal?im odsavanim pajky je t?eba ?ast pletence zapln?nou pajkou odst?ihnout.
• S pomoci ru?ni, pistove odsava?ky ? vlastni odsava?ka je tvo?ena pistem se ?pi?kou z materialu, ke kteremu pajka nep?ilne. Pist se stla?i proti odporu vlo?ene pru?iny. Zapajeny spoj se oh?iva paje?kou a ke spoji se p?ilo?i i ?pi?ka odsava?ky. V okam?iku roztaveni pajky se uvolni pist a ten ?nasaje“ roztavenou pajku, ktera ve form? drobounkych kuli?ek z?stane uvnit? odsava?ky.
• Odpajeci soupravou ? ?asto sou?ast pajeci stanice, kde jednim nastrojem je i paje?ka s regulaci teploty. Odsava?ka je samostatna hlavice tvo?ena vyh?ivanou dutou ?pi?kou s hadici napojenou na membranovy kompresor. Vn?j?i ?ast hlavice oh?iva pajku a? do roztaveni, sou?asn? kompresor odsava vzduch z mista oh?evu. Jakmile je pajka dostate?n? oh?ata, je str?ena proudem vzduchu do zasobniku u kompresoru.

Pro odpajeni integrovanych obvod? se u?ivaji jina, naro?n?j?i za?izeni.

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• RU?A, V.: Pajeni. SNTL, Praha, 1988.
• SOUTOR, Z. ? ?AVEL, J. ? ??REK, J.: Hybridni integrovane obvody. SNTL, Praha, 1982.
• ABEL, M. ? CIMBUREK, V.: Bezolovnate pajeni v legislativ? i praxi. Abetec, 2005, ISBN   80-903597-0-1 .
• ZAHLAVA, V.: Navrh a konstrukce desek plo?nych spoj?. BEN - technicka literatura, Praha, 2010, ISBN   978-80-7300-266-4 .
• ?ANDERA, J.: Navrh plo?nych spoj? pro povrchovou monta?. BEN - technicka literatura, Praha, 2006, ISBN   80-7300-181-0 .
• SZENDIUCH, I.: Technologie elektronickych obvod? a system?. VUTIUM, Brno, 2002, ISBN   80-214-2072-3 .
• ?SN EN ISO 9453 Slitiny pro m?kke pajeni ? Chemicke slo?eni a tvary
• Espe, Werner: Hmoty pro elektrotechniku. SNTL Praha, 1950 (velmi obsahly p?ehled pajek a tavidel)
• Rakesh R. Kapoor: Brazing Alloy Design for Metal/Ceramic Joints. Ceram. Eng. Sci. Proc. 10[11-12], 1989
• Jelinek, J., Malek, Z.: Kryogenni technika. SNTL Praha, 1982, str. 277
• Zoba?, L., Zaklady vakuove techniky. SNTL Praha, 1954, str. 192
• Ru?a, Viliam: Pajeni. SNTL Praha, 1988
• Soutor, Z.; ?avel, J.; ??rek, J.: Hybridni integrovane obvody. SNTL Praha, 1982
• ?andera Josef: Navrh plo?nych spoj? pro povrchovou monta?. BEN - technicka literatura, 2006, ISBN   80-7300-181-0
• Abel Martin: Bezolovnate pajeni v legislativ? a praxi. ABETEC 2005, ISBN   80-903597-0-1
• Rahn, Armin: "1.1 Introduction". The Basics of Soldering. John Wiley & Sons, 1993, ISBN   0471584711 .
• Brady, George et al.: Materials Handbook. McGraw Hill, 1996, str. 768?770. ISBN   0070070849 .

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

• Pajka
• Odpajeni
• Osazovani plo?nych spoj?
• Dmuchavka

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu pajeni na Wikimedia Commons
• Encyklopedicke heslo Pajeni v Ottov? slovniku nau?nem ve Wikizdrojich