Na tento ?lanek je
p?esm?rovano
heslo
Kyselost
. Tento ?lanek je o chemickych latkach. Dal?i vyznamy jsou uvedeny na strankach
pH
a
Kysela chu?
.
pH indikatorovy papir
Kyseliny
jsou chemicke latky, jejich? molekuly ve vod?
disociuji
na
vodikove kationty
a anionty kyseliny.
Kyselost, ?id?eji ozna?ovana terminem acidita, se m??i nap?iklad
lakmusovym papirkem
.
Existuje n?kolik teorii definujicich pojmy kyselina a zasada. Nej?ast?ji se pou?ivaji t?i:
Arrheniova
,
Brønsteova?Lowryho
a nejobecn?j?i
Lewisova
.
Tato teorie byla formulovana roku
1887
Arrheniem
. Ten vychazel z p?edpokladu, ?e kyseliny a zasady jsou schopne v roztoku
disociovat
(tzn. jedna se o
elektrolyty
). Jako kyseliny byly definovany latky, ktere jsou schopne od?t?pit sv?j proton podle rovnice:
- HA ? H
+
+ A
?
Velkou nevyhodou teto teorie bylo, ?e nebrala v uvahu funkci
rozpou?t?dla
.
Tuto teorii formulovali v roce
1923
Brønsted
a
Lowry
. Roz?i?ili Arrheniovu teorii o naslednou
solvataci
uvoln?nych proton?
molekulami
rozpou?t?dla:
- H
+
+ H
2
O ? H
3
O
+
Teorie se tedy tykala pouze
protickych rozpou?t?del
. Jako kyseliny byly definovany latky, ktere jsou schopne byt donory protonu (jevi pozorovatelnou snahu od?t?pit vlastni proton). Zasady jsou naopak akceptory protonu. Nap?. v nasledujici dvojici reakci vystupuje
voda
jednou jako kyselina a podruhe jako zasada:
- RNH
2
+ H
2
O ? RNH
3
+
+ OH
?
- HCN + H
2
O ? CN
?
+ H
3
O
+
Tuto teorii formulovali v roce
1954
Guttmann
a
Lindqvist
jako roz?i?eni Brønstedovy teorie pro aproticka rozpou?t?dla. Zakladnim po?adavkem teto teorie je
autoionizace
rozpou?t?dla.
Kyseliny jsou potom latky, ktere p?i interakci s rozpou?t?dlem zvy?uji
koncentraci
kationt?
produkovanych autoionizaci rozpou?t?dla. Nap?.
roztok
hydrogensiranu v
kapalnem
amoniaku
se chova jako kyselina:
- 2 NH
3
? NH
4
+
+ NH
2
?
(autoionizace)
- HSO
4
?
+ NH
3
? NH
4
+
+ SO
4
2?
| Latka
|
pH
|
pOH
|
| Kyselina
v
bateriich
|
< 0
,00
|
> 14
,00
|
| ?alude?ni ??avy
|
2,0
0
|
12,0
0
|
| Citronova
??ava
|
2,4
0
|
11,6
0
|
| Coca-Cola
|
2,5
0
|
11,5
0
|
| Ocet
|
2,9
0
|
11,1
0
|
| Pomeran?ova
nebo
jable?na
??ava
|
3,5
0
|
10,5
0
|
| Pivo
|
4,5
0
|
9,5
0
|
| Kava
|
5,0
0
|
9,0
0
|
| ?aj
|
5,5
0
|
8,5
0
|
| Kysely de??
|
< 5,6
0
|
> 8,4
0
|
| Mleko
|
6,5
0
|
7,5
0
|
| ?ista voda
|
7,0
0
|
7,0
0
|
| Sliny
zdraveho ?lov?ka
|
6,5?7,4
0
|
6,6?7,5
0
|
| Krev
|
7,34?7,45
|
6,55?6,66
|
| Mo?ska voda
|
8,0
0
|
6,0
0
|
| Mydlo
|
9,0?10,0
0
|
4,0?5,0
0
|
| ?pavek
pro domaci pou?iti
|
11,5
0
|
2,5
0
|
| Ha?ene vapno
|
12,5
0
|
1,5
0
|
| Louh sodny
pro domaci pou?iti
|
13,5
0
|
0,5
0
|
Tato teorie je nejobecn?j?i, lze ji aplikovat i na slou?eniny, ktere neobsahuji kysely proton. Jako kyselinu definuje ka?dou ?astici, ktera je akceptorem
elektronovych
par?. Mezi tyto ?astice pat?i:
kationty
, molekuly s nasobnymi vazbami na centralnim atomu, molekuly s volnymi d-orbitaly na centralnim atomu nebo elektronov? deficitni molekuly. Tyto ?astice jsou schopny p?ijmout volny elektronovy par jine ?astice (baze), tim se vytvo?i
donor-akceptorni vazba
. Jako kyseliny lze tedy chapat v?echny
elektrofilni
?astice, nap?.
fluorid bority
,
chlorid ?elezity
nebo siranovy anion.
Tato teorie se vyu?iva p?edev?im p?i objas?ovani
reak?niho mechanismu
.
Existuji dva zakladni zp?soby, podle kterych lze d?lit jednotlive kyseliny.
Skupinu
karboxylovych kyselin
tvo?i velke mno?stvi kyselin, v nich? je v?dy obsa?en
uhlik
,
vodik
,
kyslik
, n?kdy
dusik
,
sira
?i
halogeny
. V?echny tyto kyseliny spadaji do
organicke chemie
, jsou charakteristicke svoji karboxylovou skupinou COOH. Pokud obsahuji aminovou skupinu NH
2
, jedna se o
aminokyseliny
.
Silu kyseliny lze kvalifikovat pomoci
disocia?ni konstanty
. Podle velikosti disocia?ni konstanty se rozli?uji slabe kyseliny, st?edn? silne kyseliny a silne kyseliny. Kyseliny siln?j?i ne? je
kyselina sirova
jsou
superkyseliny
.