Konstantin I. Veliky
?imsky cisa?
Doba vlady	25. ?ervence 306 ? 22. kv?tna 337
Uplne jmeno	Flavius Valerius Aurelius Constantinus
Narozeni	27. unora 272 Ni? , Moesie
Umrti	22. kv?tna 337 (65 let) Nikomedie , Bithynie
P?edch?dce	Constantius I. Chlorus
Nastupce	Konstantin II. Constantius II. Constans
Man?elky	Minervina Fausta
Potomci	Constantina Helena Crispus Konstantin II. Constantius II. Constans Fausta
Otec	Constantius I. Chlorus
Matka	Svata Helena
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Svaty Konstantin
Portret
cisa?
Svatek	21. kv?tna
Obdobi	pozdni ?imska ?i?e a Byzantine Egypt
Rodi?e	Constancius I. Chlorus [1] [2] a Svata Helena [1] [3]
Misto poh?beni	kostel svatych Apo?tol?
Statni ob?anstvi	starov?ky ?im
Vyznani	k?es?anstvi a nabo?enstvi ve starov?kem ?im?
Uctivan cirkvemi	pravoslavna cirkev , anglikanska cirkev , luterani
Atributy	koruna
multimedialni obsah na  Commons
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Flavius Valerius Constantinus ( 27. unora n?kdy mezi lety 272 a? 285 v Naissu , Horni Moesie ? 22. kv?tna 337 pobli? Nikomedie , Bithynie ), znamy take jako Konstantin Veliky , nebo Konstantin I. , vychodnimi k?es?any uctivany jako svaty Konstantin , byl od roku 306 ?imskym cisa?em a od roku 324 a? do sve smrti nezpochybnitelnym vladcem cele ?imske ?i?e .

Konstantinova zm?na nabo?enske politiky ?imske ?i?e m?la zasadni vyznam nejen pro k?es?anstvi , ale i pro historii pozdni antiky a evropske civilizace v?bec. V roce 312 zvit?zil v bitv? u Milvijskeho mostu , k ?emu? mu m?l podle filozof? Lactantia a Eusebia dopomoci k?es?ansky B?h . Pote v roce 313 vydal Edikt milansky , jim? ukon?il pronasledovani k?es?an? a zaru?il nabo?enskou svobodu v?em obyvatel?m ?i?e. V dal?ich letech sve vlady Konstantin k?es?anstvi v?estrann? podporoval a v roce 325 svolal do m?sta Nikaia prvni ekumenicky koncil . K?es?ane ho za tyto jeho skutky obda?ili p?izviskem ?Veliky“.

Konstantinovym dal?im vyznamnym po?inem je p?emist?ni centra ?i?e z  ?ima do Konstantinopole . V roce 324 se rozhodl p?esunout sidlo cisa?ske vlady na vychod do ?eckeho m?sta Byzantion , je? bylo v roce 330 slavnostn? vysv?ceno a p?ejmenovano na Nova Roma (?Novy ?im“) a po cisa?ov? smrti na ?Konstantinovo m?sto“.

?ivot [ editovat | editovat zdroj ]

P?ed nastupem na tr?n [ editovat | editovat zdroj ]

Mladi [ editovat | editovat zdroj ]

Konstantin se narodil 27. unora kolem roku 272 ve m?st? Naissus (dne?ni Ni? , Srbsko ) v provincii Horni Moesie (pozd?ji Dacia Ripensis ). Jeho otcem byl Flavius Constantius , vojak mistniho p?vodu, tolerantni a politicky obratny mu?. Mlady Konstantin stravil s otcem patrn? jen malo ?asu, jeliko? Constantius byl d?stojnikem v ?imskem vojsku a slou?il tehdy jako p?islu?nik t?lesne stra?e cisa?e Aureliana . Constantius rychle postupoval v hodnostech a za cisa?e Cara n?kdy kolem roku 283 obdr?el spravu provincie Dalmacie . Konstantinovou matkou byla Helena , ?ena nizkeho p?vodu, ktera se narodila v Bithynii . Neni jasne, zda byla Constantiovou zakonnou man?elkou, nebo zda spolu ?ili v konkubinatu .

V ?ervenci 285 prohlasil cisa? Diocletianus Maximiana , ktery pochazel stejn? jako Diocletianus a Constantius z Ilyrie , svym spolucisa?em v hodnosti augusta . Oba vladci disponovali vlastnim cisa?skym dvorem a vojenskym a spravnim aparatem v ?ele s pretorianskym prefektem . Maximianovi byla sv??ena vlada nad zapadni polovinou ?i?e a za sva sidla si vybral Mediolanum ( Milan ) a Augustu Treverorum ( Trevir ), zatimco Diocletianus panoval na vychod?. Toto rozd?leni ?i?e m?lo pouze faktickou podobu, nebo? ve skute?nosti bylo imperium v oficialnich panegyrikech nadale ozna?ovano jako nedilne. V roce 288 Maximianus ustavil Constantia svym pretorianskym prefektem v Galii . Constantius pote opustil Helenu a n?kdy v roce 288 nebo 289 se o?enil s Maximianovou nevlastni dcerou Theodorou .

1. b?ezna 293 Diocletianus op?t rozd?lil ?i?i, kdy? jmenoval dva caesary (mlad?i cisa?e), kte?i m?li vladnout ?astem imperia. Ka?dy z nich byl sice pod?izen jednomu z august?, p?esto v?ak sm?li v p?id?lenych provinciich vydavat vlastni zakony, tak?e vystupovali jako nositele nejvy??i autority. Tento system ?izeni statu se nazyval tetrarchie (?ty?vladi). Prvnim, koho Diocletianus vybral pro u?ad caesara, byl Constantius, druhym pak Galerius , dal?i z dlouhe ?ady vojak? p?vodem z Ilyrie. Ihned po svem povy?eni se Constantius odebral do Galie, aby se zde vypo?adal s uzurpatorem Carausiem a jeho nastupcem Allectem . A?koli Diocletianus p?i volb? svych spoluvladc? nehled?l na vzajemne p?ibuzenske vztahy, nybr? na schopnosti jednotlivych kandidat?, Konstantin se jako syn jednoho z caesar? stal jednim z potencialnich budoucich pretendent? tr?nu. Konstantin z?stal tudi? na Diocletianov? dvo?e v maloasijskem m?st? Nikomedii ( ?zmit , Turecko ), kde ?il jako pravd?podobny Constanti?v nastupce.

Na Diocletianov? dvo?e [ editovat | editovat zdroj ]

B?hem pobytu na vychod? si Konstantin osvojil odpovidajici vzd?lani a ve zdej?im kulturnim prost?edi se setkal s ?adou pohanskych a k?es?anskych myslitel?. Nav?t?voval z?ejm? p?edna?ky Lactantia , p?edniho latinsky pi?iciho k?es?anskeho spisovatele. Proto?e Diocletianus nem?l v??i Constantiovi naprostou d?v?ru ? ?adny z tetrarch? se nemohl zcela spolehnout na sve kolegy ? byl Konstantin dr?en v Nikomedii fakticky jako rukojmi zaji??ujici Constantiovu loajalitu. Navzdory tomu pat?il Konstantin k prominentnim ?len?m dvora a u?astnil se n?kolika vojenskych ta?eni v Asii . Zastaval r?zne tribunaty, v roce 296 vedl kampa? proti barbar?m na Dunaji a v dal?ich t?ech letech bojoval proti Per?an?m v Syrii a Mezopotamii pod velenim Diocletiana a Galeria. Pozd?ji obdr?el hodnost tribuna prvniho ?adu ( tribunus ordinis primi ).

Z vychodni hranice se Konstantin vratil do Nikomedie v prvnich m?sicich roku 303 , tedy prav? v?as, aby mohl byt sv?dkem za?atku Diocletianova ?velkeho pronasledovani“, je? se stalo nejdrasti?t?j?im pronasledovanim k?es?an? v ?imskych d?jinach. U? koncem roku 302 poslali Diocletianus a Galerius zpravu do Apollonova orakula v Didym? s dotazem, jak postupovat v??i k?es?an?m. Konstantin byl ji? p?itomen, kdy? Diocletianus obdr?el odpov??, ktera ho p?im?la vyjit vst?ic n?kterym svym dvo?an?m ?adajicim zakro?eni proti rostoucimu vlivu k?es?an?. Dne 23. unora 303 Diocletianus na?idil zbo?eni kostela v Nikomedii, spaleni v?ech pisemnosti a zabaveni cirkevniho majetku. V nasledujicich m?sicich se toto ni?eni roz?i?ilo po cele ?i?i, kostely byly zapalovany, k?es?ane ve vysokych statnich funkcich sesazovani a kn??i uvrhovani do v?zeni. Je vice ne? nepravd?podobne, ?e se Konstantin n?jakym zp?sobem zapojil do t?chto akci. Ve svych spisech se sam prezentoval jako oponent Diocletianova ?krvaveho ediktu“ proti ?uctiva??m Boha“, nic ale nenasv?d?uje tomu, ?e by se skute?n? vzep?el tomuto b?sn?ni. ?adny k?es?an Konstantinovi nevytykal jeho pasivitu p?i pronasledovani, p?esto nelze zcela opomenout jeho ?aste?nou spoluodpov?dnost.

Dne 1. kv?tna 305 se Diocletianus vlivem vysilujici nemoci, je? ho postihla p?edchozi zimu, vzdal sveho tr?nu a v sou?asn? probihajicim ob?adu v Mediolanu u?inil tote? i Maximianus. Lactantius se zmi?uje o tom, ?e Galerius zmanipuloval zeslableho Diocletiana k abdikaci, a krom? toho p?im?l odstupujiciho cisa?e k ustaveni svych stoupenc? cisa?skymi nastupci. K tomu dale poznamenava, ?e dav naslouchajici Diocletianov? abdika?nimu projevu v??il a? do posledni chvile tomu, ?e za nove caesary budou vybrani Konstantin a Maximian?v syn Maxentius . P?ednost p?ed t?mito dv?ma nakonec dostali Severus a Maximinus Daia . N?ktere z antickych pramen? podrobn? li?i uklady, ktere m?l Galerius strojit Konstantinovi v m?sicich po Diocletianov? odstoupeni. Hodnov?rnost t?chto tvrzeni je v?ak zna?n? nejista.

Prohla?eni cisa?em [ editovat | editovat zdroj ]

Konstantin stale dr?eny na Galeriov? dvo?e se ka?dopadn? ocitl v nebezpe?i. Jeho ?ivot a kariera zavisely na otcov? zasahu. Z?ejm? u? koncem jara roku 305 po?adal Constantius o propu?t?ni sveho syna, jen? mu m?l byt napomocen p?i ta?eni v Britanii . B?hem jedne dlouhe ve?erni hostiny m?l Galerius teto ?adosti vyhov?t. Pozd?j?i propaganda li?ila dramaticky no?ni ut?k Konstantina, ktery se obaval, ?e Galerius si posleze rozmysli jeho propu?t?ni. Proto nanejvy? sp?chal od jedne stanice statni po?ty k druhe a v?dy p?esedlal na zde ustajeneho kon?, zatimco ostatni ochromil, aby Galeriovym mu??m znemo?nil stihani. Nasledujiciho dne Galerius seznal, ?e Konstantin uprchl p?ili? daleko a neni mo?ne ho chytit.

Na po?atku leta se Konstantin p?ipojil ke svemu otci v galske Bononii ( Boulogne ). Odtud se pote p?eplavili p?es Laman?sky pr?liv do Britanie, na?e? podnikli cestu do m?sta Eboracum ( York ), sidla provincie Britannia Secunda a d?le?ite vojenske zakladny na severu ostrova. Konstantin stravil cely dal?i rok v severni Britanii po boku sveho otce a zu?astnil se kampan? proti Pikt?m na sever od Hadrianova valu v let? a na podzim roku 305. Constantius, podobn? jako kdysi Septimius Severus , z?ejm? postoupil hluboko na sever, ani? by ov?em p?i tom ?ehokoli dosahl. Nedlouho potom Constantius va?n? onemocn?l a 25. ?ervence 306 v Eboracu zem?el. Je?t? p?ed svou smrti vyslovil podporu povy?eni Konstantina do hodnosti augusta. Alamansky na?elnik Chrocus, barbar v ?imskych slu?bach, a vojaci loajalni ke Constantiov? pamatce pak provolali Konstantina cisa?em. Galie a Britanie tuto skute?nost rychle akceptovaly, av?ak Hispanie , ktera nale?ela ke Constantiov? domen? men? ne? jeden rok, odmitla Konstantina uznat.

Konstantin poslal Galeriovi oficialni oznameni o Constantiov? smrti a svem vlastnim ustaveni cisa?em. Spole?n? s tim odeslal rovn?? sv?j portret, na n?m? byl znazorn?n v cisa?skem rouchu. Tim se do?adoval uznani za d?dice otcova tr?nu a zarove? ze sebe snimal odpov?dnost za sve nezakonne uchopeni moci tvrzenim, ?e byl k tomuto ?inu vojaky p?inucen. V Galeriovi vyvolala tato zprava zu?ivost, p?i?em? nechal Konstantin?v obraz zapalit. Jeho d?v?rnici se ho sna?ili p?im?t k rozva?nosti a upozornili ho, ?e odmitnuti Konstantinova naroku by jist? znamenalo valku. Galerius nakonec p?istoupil ke kompromisu a ud?lil Konstantinovi ni??i hodnost caesara, zatimco titul augusta byl sv??en Severovi. Aby bylo zcela jasne, ?e jen on sam dodal Konstantinov? panovani legitimitu, Galerius osobn? odeslal Konstantinovi tradi?ni purpurovy od?v cisa??. Konstantin p?ijal toto rozhodnuti, jeliko? si byl v?dom, ?e jen takto m??e odstranit pochybnosti o legitimit? sve vlady.

Po?atek vlady [ editovat | editovat zdroj ]

Konstantinovi byla p?id?lena zapadni ?ast ?i?e sestavajici z Britanie, Galie a Hispanie. Pod jeho veleni proto spadala jedna z nejv?t?ich ?imskych armad, rozlo?ena podel kli?ove rynske hranice. Po svem povy?eni na cisa?e setrval Konstantin v Britanii. Zabezpe?il severovychodni hranici dokon?enim Constantiem zapo?ate reorganizace vojenskych sil na ostrov? a na?idil opravu zdej?ich silnic. Brzy pote p?emistil svoji rezidenci do m?sta Augusta Treverorum (dne?ni Trevir ), nebo? kratce po Konstantinov? prohla?eni cisa?em p?ekro?ili Frankove v zim? 306 a? 307 Dolni Ryn a vpadli do Galie. Konstantin je vytla?il zp?t za ?eku a zajal dva jejich na?elniky, Ascaricha a Merogaisa. Zajatci v?etn? na?elnik? byli nasledn? p?edhozeni ?elmam v trevirskem amfiteatru p?i oslav? Konstantinova p?ijezdu ( adventus ).

Konstantin zahajil rozsahlou p?estavbu Treviru. Posilil m?stske hradby novymi vojenskymi za?izenimi a zahajil take stavbu palacoveho komplexu v severovychodni ?asti m?sta. Ji?n? od palace nechal z?idit rozlehle cisa?ske lazn? ( Kaiserthermen ). Konstantin dale finan?n? podporoval vystavbu ?ady projekt? po cele Galii, p?edev?im ve m?stech Augustodunum ( Autun ) a Arelate ( Arles ). Podle Lactantia provad?l Konstantin po vzoru sveho otce smi?livou politiku v??i k?es?an?m. P?esto?e nebyl k?es?anem, zastaval v??i cirkvi zcela opa?ny postoj ne? Galerius, jen? byl jednim z hlavnich iniciator? pronasledovani. Ve sve ?asti ?i?e Konstantin formaln? ukon?il perzekuce a vratil k?es?an?m v?e, o? byli v pr?b?hu stihani p?ipraveni.

Proto?e jeho vlada dosud trvala jen kratce, a navic musel ?elit vyhradam pro sv?j neman?elsky p?vod, spolehal se v oblasti propagandy na vyte?nou reputaci sveho otce. Rane panegyriky na Konstantina se tudi? v?novaly spi?e oslav? skutk? Constantia ne? Konstantina sameho. Nicmen? Konstantinovy vojenske schopnosti a stavebni ?innost brzy p?inesly panegyrik?m p?ile?itost k p?iznivemu srovnavani otce a syna. Konstantinovy mince, sochy a projevy nazna?ovaly tendenci opovrhovani barbary za hranicemi. Po svem vit?zstvi nad Alamany nechal Konstantin vyrazit mince s napisem ?p?emo?eni Alamani“. V??i svym nep?atel?m ostatn? ?imane neprojevovali nejmen?i sympatie, co? vystihuje vyrok jednoho z Konstantinovych oslavovatel?: ?Je po?etilou shovivavosti u?et?it pora?eneho nep?itele.“

Ob?anske valky [ editovat | editovat zdroj ]

Maxentiova uzurpace [ editovat | editovat zdroj ]

Pote, co Galerius uznal Konstantina za sveho spolucisa?e, byla Konstantinova podobizna nesena podle tradi?niho zvyku ?imem . Maximian?v syn Maxentius se obrazu posmival, kdy? na n?m znazorn?neho Konstantina ozna?oval za syna nev?stky. Maxentius nevra?ici na Konstantina se 28. ?ijna 306 v ?im? prohlasil cisa?em. Galerius se odmitl smi?it s timto stavem v?ci, av?ak p?i pokusu sesadit Maxentia neusp?l. Proti uzurpatorovi vyslal Severa, jen? vytahl ze severni Italie na ?im. Severova armada ov?em d?ive podlehala Maximianov? veleni, a proto p?e?la k nep?iteli. Severus byl potom zajat a vsazen do v?zeni. Po Maxentiov? vzpou?e se z ustrani vratil jeho otec Maximianus , kteremu Maxentius p?enechal titul augusta. Koncem roku 307 se pak Maximianus vydal do Galie za Konstantinem, jemu? nabidl ruku sve dcery Fausty a povy?eni do hodnosti augusta. Za to m?l Konstantin potvrdit d?iv?j?i rodinne spojenectvi mezi Maximianem a Constantiem a podpo?it Maxentia v Italii . Konstantin s timto souhlasil a o?enil se s Faustou. T?eba?e Maxentiovi vyslovil podporu, do konfliktu v Italii se nijak nezapojil.

V prvni polovin? roku 307 pobyval Konstantin v Britanii, ?im? se cht?l vyhnout st?et?m s ostatnimi cisa?i. Ani po uzav?eni aliance s Maximianem neposkytl Maxentiovi vojenskou pomoc, misto toho vytahl v ?ele vojska proti germanskym kmen?m na Ryn?. V roce 308 vyplenil uzemi kmene Brukter? a postavil most p?es Ryn pobli? m?sta Colonia Agrippinensis ( Kolin nad Rynem ). V roce 310 ude?il proti Alaman?m a na severu bojoval s Franky. Pokud neval?il, cestoval po provinciich, p?i?em? projevoval svoji velkorysost a podporoval hospoda?stvi a um?ni. Jeho zamitavy postoj k u?asti v ob?anske valce zvy?oval jeho popularitu mezi poddanymi a posiloval jeho moc na zapad?. Maximianus se vratil do ?ima v zim? 307 a? 308, brzy se v?ak se svym synem dostal do rozep?e. Pote, co se mu nepoda?ilo Maxentia svrhnout, vratil se na po?atku roku 309 na Konstantin?v dv?r.

11. listopadu 308 se cisa?ove na popud Galeria setkali ve m?st? Carnuntum , kde hodlali vy?e?it otazku neklidnych zapadnich provincii. Vedle Galeria a Maximiana byl p?itomen rovn?? Diocletianus. Maximianus byl nucen op?t abdikovat, zatimco Konstantin m?l znovu zaujmout hodnost caesara. Licinius , jeden z blizkych p?atel Galeria, byl ustaven augustem na zapad?. Nove uspo?adani ov?em nevydr?elo nijak dlouho. Konstantin se odmitl smi?it s titulem caesara a navzdory nesouhlasu ostatnich tetrarch? se na jim ra?enych mincich nadale ozna?oval jako augustus. Maxentius byl zklaman, nebo? misto n?ho byl augustem ustaven Licinius, jemu? p?edtim nenale?ela hodnost caesara.

Maximianovo povstani [ editovat | editovat zdroj ]

V roce 310 se po moci tou?ici Maximianus vzbou?il proti Konstantinovi, ktery tehdy vedl valku s Franky. Maximianus byl nejprve s ?asti Konstantinovy armady vyslan do Arelate, aby branil ji?ni Galii p?ed p?ipadnym Maxentiovym utokem. Zde ale vyhlasil, ?e Konstantin zem?el, na?e? se znovu prohlasil cisa?em. A?koli vojak?m, kte?i by se p?idali na jeho stranu, sliboval velke sumy pen?z, v?t?ina Konstantinovych mu?? z?stala v?rna svemu cisa?i. Maximianus byl tudi? zahy nucen odejit. Jakmile se Konstantin doslechl o vzpou?e, ihned p?eru?il sve ta?eni proti Frank?m a pochodoval se svym vojskem na jih. Kv?li urychleni sveho postupu nalodil ve m?st? Cabillum ( Chalon-sur-Saone ) sve mu?stvo na vory. Na nich se plavil po ?ekach Saon? a Rhon? a? do Lugduna ( Lyon ), kde vystoupil na b?eh. Maximianus mezitim uprchl do m?sta Massilia ( Marseille ), ktere bylo ve srovnani s Arelate vhodn?ji uzp?sobeno k dlouhemu oblehani. Nicmen? po Konstantinov? p?ichodu otev?eli ob?ane Massilie brany m?sta. Maximianus byl zajat, odsouzen za sve zlo?iny a pot?eti sesazen. Konstantin v??i n?mu projevil ur?itou mirnost, p?esto ho d?razn? vyzyval ke spachani sebevra?dy. V ?ervenci 310 se Maximianus ob?sil, t?eba?e nelze vylou?it, ?e ho nakonec Konstantin nechal popravit.

I p?es n?kdej?i vzajemnou roztr?ku za?al Maxentius po Maximianov? umrti vystupovat jako oddany syn sveho otce. Dal proto razit mince s otcovym portretem a ve?ejn? oznamil sv?j umysl pomstit jeho smrt. Konstantin Maximianovu sebevra?du zpo?atku interpretoval jako rodinnou tragedii. Po roce 311 v?ak roz?i?il pov?st, podle ni? daroval Maximianovi milost, nato se ho ale Maximianus rozhodl zabit ve spanku. Kdy? Fausta prohledla otc?v umysl a man?ela varovala, p?ikazal Konstantin jednomu z dvornich eunuch?, aby spal v jeho posteli. Pote, co Maximianus eunucha zavra?dil, byl zadr?en a vyzvan k provedeni sebevra?dy, s ?im? m?l souhlasit. Konstantin pozd?ji odsoudil Maximiana prokletim jeho pamatky ( damnatio memoriae ), pro?e? byly zni?eny v?echny napisy vztahujici se k Maximianovi a ze v?ech ve?ejnych staveb byl odstran?n jeho obraz.

Maximianova smrt si vynutila zm?nu v Konstantinov? prezentovani sve osoby. Nemohl se ji? vice opirat o sve vazby na Maximiana a pot?eboval n?jake nove ospravedln?ni sveho panovani. Tim se stalo udajne dynasticke spojeni s Claudiem II. , cisa?em ze 3. stoleti , ktery se proslavil vit?zstvim nad Goty , jim? obnovil po?adek v ?i?i. Konstantin se tak zd?raz?ovanim sveho zd?d?neho p?ednostniho prava na vladu definitivn? odvratil od modelu tetrarchie, a tim zavrhl dosud p?ijimany princip rovnosti cisa??. Vedle politicke baze tetrarchie se Konstantin odklonil i od jeji nabo?enske podstaty, je? byla zalo?ena na existenci dvou dynastii pod ochranou Jova a Herkula . Konstantin nechal vyhlasit, ?e m?l bo?ske vid?ni, v n?m? mu Apollon a Victoria vlo?ili vav?inovy v?nec na hlavu. To bylo vylo?eno jako symbolicky p?islib pevneho zdravi a dlouhe vlady. Navic jako oblibenec Apollona se Konstantin stylizoval do role mytickeho zachrance, ktery m?l ziskat vladu nad celym sv?tem, jak p?edvidal u? basnik Vergilius . Tyto zm?ny se odrazily takte? v mincovnictvi. B?h Mars , doposud na mincich znazor?ovany jako Konstantin?v patron, byl od roku 310 nahrazen nep?emo?itelnym Sluncem ( Sol Invictus ), ?asto ztoto??ovanym a zam??ovanym za Apollona. Neexistuje nejmen?i d?vod v??it, ?e p?ibuzenstvi s Claudiem II. nebo bo?ska vid?ni byly n??im jinym ne? fikci, tyto proklamace p?esto posilily Konstantinovu legitimitu a zvy?ily jeho popularitu mezi obyvatelstvem Galie.

Konflikt s Maxentiem [ editovat | editovat zdroj ]

Zhruba v polovin? roku 310 Galerius va?n? onemocn?l, co? mu znemo?nilo dale ur?ovat chod cisa?ske politiky. Svym poslednim ?inem se Galerius rozhodl odvolat svoji neusp??nou politiku pronasledovani. V ediktu z 30. listopadu 311 vyhlasil smrteln? nemocny Galerius konec perzekuci a op?tne obnoveni nabo?enske tolerance. Brzy po teto udalosti zem?el. Galeriova smrt uvrhla v trosky zbytky systemu tetrarchie. Maximinus Daia se vypravil ze Syrie proti Liciniovi a obsadil Malou Asii . Vzap?ti uzav?eli do?asny mir a za hranici mezi svymi domenami stanovili Bospor . Zatimco Konstantin se pohyboval v Britanii a Galii, Maxentius se v Italii p?ipravoval k valce. Opevnil m?sta v severni Italii a naklonil si mistni k?es?anske komunity povolenim volby noveho ?imskeho biskupa . Maxentiovo postaveni p?esto z?stavalo i nadale pom?rn? svizelne. O svoji d?iv?j?i podporu p?i?el v d?sledku rostoucich dani a zhor?ujiciho se hospoda?stvi. V ?im? a Kartagu vypukly lidove bou?e a v Africe se chopil moci uzurpator Domitius Alexander . V let? roku 311 Maxentius vyu?il Liciniovy zaneprazdn?nosti zale?itostmi na vychod? a vyhlasil Konstantinovi valku, ji? hodlal od?init otcovu smrt. Z?ejm? v zim? 311 a? 312 sjednal Konstantin spojenectvi s Liciniem, jemu? nabidl za man?elku svoji sestru Constantii . Tato aliance p?vodn? nami?ena proti Maxentiovi zneklidnila Maximina Daiu, jen? pak uzav?el s Maxentiem spojenectvi, p?i?em? ho uznal za cisa?e.

Konstantinovi radci a velitele varovali sveho cisa?e p?ed preventivnim utokem proti Maxentiovi a rovn?? Konstantinovi v??tci ho zrazovali od takoveho podniku s od?vodn?nim, ?e z ob?ti zjistili nep?izniva znameni. Konstantin v?ak u?inil hluboky dojem na sve stoupence, kdy? je p?im?l v??it, ?e disponuje jakousi formou nadp?irozene ochrany. Jejich vyhrady ignoroval a na ja?e roku 312 p?ekro?il Kotticke Alpy s asi ?tvrtinou sve branne moci. Vojsko, ktere ho doprovazelo do Italie, mohlo tedy ?itat kolem 40 000 mu??. Segusium , prvni m?sto, je? se mu postavilo na odpor, rychle zdolal. Vojak?m zakazal rabovani a energicky pokra?oval do severni Italie. Pote se Konstantin od zapadu p?ibli?il k vyznamnemu m?stu Augusta Taurinorum (dne?ni Turin ), p?ed nim? narazil na Maxentiovo vojsko, sestavajici vedle p?choty take ze silne jednotky vybrane t??ke jizdy. V nastale bitv? u Turina Konstantinova p?chota nejprve obkli?ila a potom pobila Maxentiovu jizdu. Prchajici Maxentiova p?chota unikla do m?sta, av?ak jeho ob?ane otev?eli brany Konstantinovi, jeho? vojaci nasledn? zmasakrovali v?echny Maxentiovy mu?e.

Po tomto p?esv?d?ivem vit?zstvi se severoitalska m?sta podrobila Konstantinovi. Ten se mezitim p?esunul do Mediolana, v n?m? ho uvitaly jasajici davy. Konstantinovi vojaci zde setrvali a? do poloviny leta 312, kdy se vypravili do m?sta Brixia ( Brescia ), ktere bylo snadno obsazeno. Nato postoupil Konstantin k Veron? , v ni? byla umist?na po?etna Maxentiova posadka. Jeji velitel a Maxenti?v pretoriansky prefekt Ruricius Pompeianus m?l vyhodne obranne postaveni, jeliko? m?sto obtekala ze t?i stran ?eka Adi?e . Konstantin vyslal men?i oddil severn? od m?sta, kde se m?l nespat?en pokusit p?ekro?it ?eku. Ruricius vyslal proti t?mto Konstantinovym jednotkam zna?ny po?et vojak?, ov?em ti byli pora?eni. Konstantinovo vojsko pote obkli?ilo m?sto a zapo?alo oblehani. Ruriciovi se poda?ilo z m?sta uprchnout, na?e? se vratil v ?ele dal?i Maxentiovy armady, i p?esto ale Konstantin pokra?oval v dobyvani Verony a nep?atel?m se postavil jen s men?i ?asti sveho vojska. V rozho??ene bitv? u Verony byl Ruricius zabit a jeho armada obracena na ut?k. Verona pak kapitulovala a po ni se p?idaly na Konstantinovu stranu take Aquileia , Mutina ( Modena ) a Ravenna . Konstantinovi v tomto okam?iku ji? nic nestalo v cest? na ?im.

Maxentius se zatim p?ipravoval na stejny zp?sob boje, jakym odrazil Severa a Galeria: vy?kaval v ?im? a chystal se na oblehani. ?im byl vyte?n? zasoben africkym obilim a ze v?ech stran byl obklopen zdanliv? nedobytnymi Aurelianovymi hradbami . Maxentius na?idil strhnout mosty p?es ?eku Tiberu , tak?e bez boje vyklidil celou st?edni Italii. Oblast se nasledn? bez odporu vzdala Konstantinovi, jen? zdr?oval sv?j postup po Via Flaminia , aby je?t? vice demoralizoval a podlomil u? tak nejisty Maxenti?v re?im. Maxentiova podpora mezi obyvatelstvem dale klesala a b?hem zavodu voz? v cirku volajici dav zesm???oval Maxentia oslavovanim Konstantinovy nep?emo?itelnosti. Maxentius se proto rozhodl nespolehat na pevnost ?imskych hradeb, postavil provizorni most p?es Tiberu a 28. ?ijna 312 vyvedl sve mu?e p?ed m?sto ke svedeni otev?ene bitvy. Svoje vojsko, ktere bylo stale je?t? dvakrat siln?j?i ne? Konstantinovo, rozestavil nep?ili? obez?etn? tylem blizko k ?ece.

Kdy? dorazila Konstantinova armada, n?kte?i z jejich vojak? m?li na svych ?titech znazorn?ny neobvykle symboly. Misto tradi?nich pohanskych standart byl vzty?en novy odznak, labarum . Podle Lactantia m?l Konstantin v noci p?ed bitvou sen, v n?m? mu bylo sd?leno, aby dal vyzna?it Krist?v monogram na ?tity svych vojak?. Podle Eusebiova vykladu m?l Konstantin okolo poledne den p?ed bitvou spat?it nad sluncem sv?telny k?i? s napisem ?v tomto znameni zvit?zi?“ ( latinsky In hoc signo vinces , ?ecky En touto nika ). Ve snu se m?l pote Konstantinovi zjevit Kristus , ktery mu pov?d?l, ?e ma sve mu?e opat?it standartami s pismenem Chi (X) protnutym pismenem Ro (P). ^[4] N?kte?i historikove vysv?tluji Eusebi?v popis vid?ni jako mo?ny p?iklad meteorologickeho ukazu znameho jako halovy jev .

P?ed zahajenim bitvy u Milvijskeho mostu se?adil Konstantin sve mu?e do linie podel Maxentiovy armady. Jezdc?m na?idil zauto?it, ?im? z boji?t? zahnal Maxentiovu jizdu. Konstantinova p?chota vzap?ti ude?ila proti Maxentiovym vojak?m, ktere zatla?ila zp?t k Tibe?e, mnohe z nich p?itom pobila, zatimco jini se utopili. Bitva trvala celkov? jen kratce, proto?e Maxentiovo vojsko podlehlo ji? prvnimu naporu nep?itele. Maxentiova jizdni garda a pretoriani nejprve dr?eli sve pozice, av?ak po utoku Konstantinova jezdectva se obratili na ut?k. Maxentius prchal spolu s nimi sm?rem k m?stu, nicmen? most sestaveny z ?lun? nevydr?el napor ohromne masy mu??, prolomil se, a p?ivodil tak zahubu Maxentiovi a tisic?m jeho vojak?. Usp?ch v bitv? nad po?etn?j?imi nep?atelskymi silami Konstantina p?esv?d?il, ?e je vystaven ochran? k?es?anskeho Boha.

Dal?iho dne vstoupil Konstantin do ?ima , jeho? obyvatele s nad?enim p?ivitali jeho p?ichod. Maxentiovo t?lo bylo vyloveno z Tibery a setnuto. Jeho hlava byla pak nesena ulicemi, aby ji ka?dy mohl spat?it. Potom byla odeslana do Kartaga, na?e? se Afrika poddala vit?znemu Konstantinovi. Na rozdil od svych p?edch?dc? nepodstoupil Konstantin tradi?ni cestu na Kapitol , kde se konaly obvykle ob?ti v chramu Jova Nejv?t?iho a Nejlep?iho ( Jupiter Optimus Maximus ). Misto toho poctil svou nav?t?vou budovu ?imskeho senatu a p?islibil obnovit jeho starodavne vysady a p?id?lit mu podil na vlad?. V??i Maxentiovym p?iznivc?m mezi senatory projevil mirnost. Senat p?i?knul Konstantinovi privilegium prvniho jmena, co? znamenalo, ?e jeho jmeno bylo ?azeno na ?elni misto u v?ech oficialnich dokument?. Senato?i ho prohlasili take ?nejv?t?im z august?“. Konstantin na?idil vratit v?echen majetek zabaveny za Maxentia, povolal zp?t politicke vyhnance a propustil Maxentiovy uv?zn?ne oponenty. Maxentiovy obrazy byly systematicky odstra?ovany ze v?ech ve?ejnych mist. Samotny Maxentius byl ozna?en za tyrana , jeho? porazil osvoboditel Konstantin. V?echny vyznamne budovy postavene za Maxentia, v?etn? Romulova chramu a Maxentiovy baziliky , byly v?novany Konstantinovi. Maxentiovi nejoddan?j?i stoupenci ve vojsku byli neutralizovani rozpu?t?nim pretorianske gardy a cisa?ske jizdni gardy ( equites singulares ). Zbyvajici slo?ky Maxentiovy armady byly odeslany ke slu?b? na rynskou hranici.

Valka s Liciniem [ editovat | editovat zdroj ]

Po vit?zstvi nad Maxentiem si Konstantin postupn? upevnil vojenskou p?evahu nad svymi rivaly, kte?i uznali jeho dominantni postaveni. V roce 313 se se?el s Liciniem v Mediolanu. V pr?b?hu tohoto setkani p?ijali cisa?ove tzv. Edikt milansky , jim? stvrdili Galeri?v toleran?ni edikt povolujici svobodne vyznavani v?ech nabo?enstvi v ?i?i. Jejich d?iv?j?i spojenectvi bylo stvrzeno svatbou Licinia a Konstantinovy sestry Constantie. Konference byla zahy p?eru?ena, nebo? Licinius obdr?el zpravu o tom, ?e Maximinus Daia p?ekro?il Bospor a vpadl na Liciniovo uzemi. Licinius se vypravil proti Maximinovi, kteremu v Thrakii u?t?d?il ni?ivou pora?ku, na?e? opanoval vychodni polovinu ?imske ?i?e. V roce 314 povy?il Konstantin do hodnosti caesara sveho ?vagra a ?imskeho senatora Bassiana , jemu? byla p?id?lena do spravy Italie. Bassianus v?ak zanedlouho za?al intrikovat proti Konstantinovi, v ?em? ho podporoval Licinius. Konstantin dal Bassiana popravit, ?im? vztahy mezi ob?ma zbyvajicimi cisa?i ochladly a brzy p?erostly v ozbrojeny konflikt. Patrn? v let? 314 nebo 316 se Konstantin a Licinius utkali v krvave bitv? u Cibalae ( Vinkovci ) v Panonii , v ni? Konstantin p?inutil sveho soupe?e k ustupu. Z?ejm? na po?atku roku 317 svedli cisa?ove bitvu u Mardie , je? probihala podobn? urputn? jako p?edchozi st?etnuti. Ani? by kdokoli dosahl vit?zstvi, utrp?ly ob? strany t??ke ztraty a b?hem nasledne noci se Licinius v po?adku stahl. Vy?erpani vzajemnym bojem uzav?eli Konstantin a Licinius v Serdice ( Sofie ) mirovou smlouvu, podle ni? nale?ela Konstantinovi vlada nad v?emi dunajskymi a balkanskymi provinciemi s vyjimkou Thrakie. Konstantinovi synove Crispus a Konstantin a Licini?v syn Licinianus byli povy?eni do hodnosti caesar?.

V roce 320 Licinius poru?il slib nabo?enske svobody v Ediktu milanskem a ve sve ?asti ?i?e op?t nastolil pronasledovani k?es?an?. Nap?ti mezi cisa?i se je?t? prohloubilo v souvislosti s u?adem konzul? . Podle smlouvy ze Serdicy m?lo byt ka?doro?ni obsazovani teto ?ist? reprezentativni funkce p?edm?tem dohody mezi cisa?i. Licinius v?ak nabyl dojmu, ?e Konstantin dosazuje do u?adu p?ednostn? vlastni syny, a bez ohledu na Konstantinovo min?ni ustavil pro rok 322 za konzuly sebe a sve syny. V reakci na to obda?il Konstantin sveho t?etiho syna, Constantia II. , titulem caesara. V tem?e roce pronikl p?i ta?eni proti gotskym najezdnik?m na Liciniovo teritorium, co? se pro Licinia stalo zaminkou k obnoveni valky na ja?e 324 . Licinius, vydatn? posileny gotskymi ?oldne?i, vystupoval v tomto konfliktu jako obrance starych pohanskych zvyk?. Naproti tomu Konstantin pochodoval v ?ele svych Frank? na vychod se vzty?enymi k?es?anskymi standartami.

T?eba?e Konstantinovo vojsko bylo po?etn? slab?i ne? Liciniovo, nad?eni jeho mu?? mu dopomohlo k vit?zstvi v bitv? u Adrianopole v ?ervenci 324. Po tomto st?etu, jen? se podle Zosima prom?nil ve velky masakr, uprchl Licinius k Bosporu a odtud do Male Asie, p?i?em? ustavil sveho velitele t?lesne stra?e Martia Martiniana caesarem. V namo?ni bitv? u Hellespontu v tem?e m?sici a posleze i v bitv? u Chrysopole , k ni? do?lo 18. za?i 324 , byl Licinius op?t pora?en. Licinius a Martinianus se pak vzdali v Nikomedii Konstantinovi pod p?islibem, ?e jejich ?ivoty budou u?et?eny. Nato byli dopraveni do Solun? , resp. do Kappadokie , kde ?ili jako soukrome osoby. Ov?em u? v roce 325 Konstantin obvinil Licinia z osnovani spiknuti proti n?mu, pro?e? je oba nechal vsadit do v?zeni a popravit. Stejnym trestem byl sti?en rovn?? Licini?v syn a Konstantin?v synovec, Licinianus. Konstantin se tak po mnoha desetiletich stal jedinym a nespornym vladcem cele ?imske ?i?e.

Jedinym vladcem ?i?e [ editovat | editovat zdroj ]

Zalo?eni Konstantinopole [ editovat | editovat zdroj ]

V obdobi tetrarchie slou?ila m?sta Trevir, Mediolanum, Solu? a Nikomedie jako cisa?ske rezidence, vyznam ?ima jako centra vlady tudi? podstatn? poklesl. Konstantin za?el v tomto sm?ru je?t? dale, kdy? nechal na mist? ?ecke kolonie Byzantia , je? se rozkladalo na Bosporu , vybudovat druhe hlavni m?sto ?imske ?i?e. Rozhodnuti zalo?it nove centrum imperia na vychod? p?edstavovalo vedle jeho p?iklonu ke k?es?anstvi jeden z nejdlouhodob?j?ich d?sledk? Konstantinovy vlady. Nove hlavni m?sto se t??ilo strategicky velmi vyhodne poloze, ktera zaji??ovala snadny p?istup jak k balkanskym provinciim, tak k vychodni hranici s Persii . Zarove? kontrolovalo u?iny mezi Evropou a Asii a disponovalo p?iznivymi podminkami k hospoda?skemu rozvoji. Krom? toho bylo take snadno branitelne a m?lo znamenity p?istav.

8. listopadu 324 , sotva dva m?sice po pora?ce Licinia u Chrysopole, Konstantin formaln? vyty?il hranice noveho m?sta, ?im? ze?ty?nasobil dosavadni rozlohu Byzantia. Kolem roku 328 byly dokon?eny nove hradby. 11. kv?tna 330 bylo m?sto slavnostn? vysv?ceno jako Nova Roma (?Novy ?im“) a po Konstantinov? smrti bylo p?ejmenovano na Constantinopolis (?Konstantinovo m?sto“). M?sto se z hlediska sveho geografickeho reliefu a ve?ejnych instituci, jimi? bylo vybaveno, podobalo staremu ?imu. Bylo vystav?no na sedmi pahorcich, m?lo vlastni senat, a?koli ten se svym slo?enim nevyrovnal svemu ?imskemu prot?j?ku, a jeho obyvatelstvu bylo zdarma poskytovano obili dova?ene z Egypta . Spravu m?sta m?l po vzoru ?ima na starosti m?stsky prefekt ( praefectus urbi ). Konstantin zv?t?il m?stsky hippodrom a na jeho osu umistil Hadi sloup z Delf . Cisa?sky palac byl vybudovan tak, aby z n?ho vedl p?imy vstup do panovnikovy lo?e v hippodromu. Spi?e kontroverznim monumentem byl dvacet p?t metr? vysoky Konstantin?v sloup nachazejici se na Konstantinov? foru. Na jeho vrcholu ?n?la socha Helia , jeji? rysy se napadn? podobaly Konstantinovi.

Konstantin zapo?al se stavbou dvou velkych konstantinopolskych chram?: baziliky Bo?i moudrosti ( Hagia Sophia ) a baziliky Bo?iho miru ( Hagia Eirene ). Takte? zalo?il baziliku Svatych apo?tol? , v ni? si p?al spo?inout po sve smrti. M?sto bylo udajn? chran?no Kristovym k?i?em , jen? byl objeven b?hem pobytu Konstantinovy matky Heleny ve Svate zemi . Oproti staremu ?imu, ktery oplyval mnoha pohanskymi chramy a svatyn?mi, byl Novy ?im koncipovan jako ryze k?es?anske m?sto. Nicmen? i zde nechal Konstantin postavit ?adu chram? zasv?cenych pohanskym boh?m, ^[5] mezi nimi? vynikal p?edev?im chram Fortuny .

Usmrceni Crispa a Fausty [ editovat | editovat zdroj ]

Mezi ?leny Konstantinovy rodiny patrn? nepanovaly nijak v?ele vztahy. Sam Konstantin byl chladn? uva?ujici a podez?ivavy ?lov?k, co? byl z?ejm? d?sledek zapasu o p?e?iti, jemu? byl v mladi vystaven v prost?edi intrik na Galeriov? dvo?e. V pr?b?hu sveho ?ivota Konstantin nevahal z?ejm? odstranit sveho tchana a dva ?vagry. Nahle v roce 326 nechal v Pule odsoudit a popravit sveho nejstar?iho syna Crispa , jeho? matkou byla Minervina, Konstantinova konkubina, nebo mo?na prvni man?elka. V Treviru v ?ervenci teho? roku Konstantin p?ikazal popravit take Faustu , svoji man?elku a matku t?i syn?. Jeliko? zminky o Crispovi a Faust? v?etn? jejich jmen byly odstran?ny a vymazany z napis? a literatury, nebo? nad nimi bylo vysloveno damnatio memoriae, jen malo antickych pramen? se zabyva zkoumanim mo?nych motiv? t?chto neblahych skute?nosti. V dob? poprav se m?lo obecn? v??it, ?e cisa?ovna Fausta udr?ovala s Crispem milostny vztah, p?ipadn? ?e o takovem vztahu ?i?ila zv?sti. Konstantin, majici podez?eni z jejich styk?, dal oba pro jejich nemoralnost popravit. Tato interpretace jejich usmrceni v?ak neni podlo?ena ?adnymi spolehlivymi d?kazy, zvla?t? kdy? prameny zmi?ujici udajny vztah mezi Faustou a Crispem jsou pozd?j?iho data a nep?ili? vysoke v?rohodnosti.

Podle jine verze m?la Fausta usilovat o Crisp?v ?ivot, aby zabezpe?ila nastupnictvi svym syn?m. Proto udajn? Konstantinovi namluvila, ?e se ji Crispus pokusil znasilnit a na podporu tohoto tvrzeni zarove? podplatila n?kolik senator?, kte?i m?li potvrdit jeji na??eni. Kv?li t?mto va?nym obvin?nim byl Konstantin podle ?imskeho prava nucen nechat syna popravit. Pote, co se Konstantinova matka Helena dozv?d?la o teto udalosti, odhalila pozadi dohody Fausty se senatory a o tomto svem zji?t?ni zpravila Konstantina. Ten Faustin zlo?in nenechal bez odplaty ? p?ikazal zav?it Faustu v p?etopene lazni, v ni? se udusila. V sou?asnosti je tak?ka nemo?ne s jistotou odli?it pomluvy od skute?nosti, a zjistit tak, ?eho se Crispus a Fausta skute?n? dopustili. N?kte?i historikove vylu?uji u?ast Heleny v dane zale?itosti, nicmen? nelze nijak pop?it odpov?dnost Konstantina za tuto rodinnou tragedii.

Vnit?ni politika [ editovat | editovat zdroj ]

Konstantinovo panovani se v?eobecn? vyzna?ovalo reformnim usilim. P?edev?im v oblastech civilni administrativy a organizace armady, jejich? ?izeni od sebe d?kladn? odd?lil, se Konstantin p?idr?oval Diocletianem nastoleneho uspo?adani, je? dale rozvijel. Konstantin zavr?il reformu armady zapo?atou Diocletianem a rozd?lil ?imske vojsko na dv? ?asti. Bezprost?edni obranu ?i?e vykonavaly pohrani?ni oddily ( limitanei ), zatimco k odra?eni va?n?j?ich vpad? byly nasazovany v tylu umist?ne mobilni polni zalohy ( comitatenses ), ktere p?edstavovaly hlavni slo?ku armady a byly z velke ?asti tvo?eny t??kou jizdou. Tento krok byl podroben kritice v leckterych pramenech, a?koli Konstantin jim p?isp?l ke stabilizaci pohrani?nich region?, proto?e nep?atelska vojska uto?ici na hranice ?i?e mohla byt rychleji a efektivn?ji zastavena. Pretorianska garda , ktera si udr?ovala v p?edchozich staletich zna?ny vliv, byla kv?li sve loajalnosti k Maxentiovi rozpu?t?na. Na jeji misto nastoupila jizdni cisa?ska garda, nazyvana scholae palatinae , slo?ena z mu?? ?asto germanskeho p?vodu. Po?et barbar? p?sobicich v ?imskem vojsku se za Konstantina znateln? zvy?il. Sam Konstantin si velice cenil German? , z nich? se mnozi domohli vysokeho postaveni ve vojsku. Veleni nad armadou sv??il Konstantin do rukou general?, pro n?? z?idil nove hodnosti vojenskeho velitele ( magister militum ), velitele p?choty ( magister peditum ) a velitele jezdectva ( magister equitum ).

Vyznamna zm?na se dotkla u?adu pretorianskych prefekt? ( praefecti praetorio ), jim? bylo odejmuto vojenske veleni. Pretorian?ti prefekti se pote vyvinuli v nejvy??i p?edstavitele civilni administrativy vykonavajici soudni a finan?ni pravomoc. Na vrcholu spravni hierarchie stal v?ak p?edstaveny u?ad? ( magister officiorum ), jen? m?l na starosti dohled nad ?innosti cisa?skeho spravniho aparatu. Dal?im d?le?itym u?adem byl p?edstaveny cisa?skeho dvora ( quaestor sacri palatii ), ktery podepisoval cisa?ske edikty a do jeho? kompetence spadaly pravni zale?itosti. Nejvy??i ?initele na cisa?skem dvo?e byli ozna?ovani jako comites (odvozeno ze slova comitatus , ?doprovod“) a timto titulem byli obda?eni rovn?? provincialni vojen?ti velitele. Mnoha svym p?atel?m a vysokym hodnosta??m ?i?e ud?loval Konstantin starodavny titul patricius .

Vydaje spojene s vystavbou Konstantinopole, zvy?ene naklady na vojsko a byrokracii a ?t?dre p?isp?vky cirkvi pohlcovaly obrovske mno?stvi finan?nich prost?edk?. Konstantin proto provedl da?ovou reformu, na zaklad? ni? muselo m?stske obyvatelstvo, hlavn? ?emeslnici a obchodnici, platit da? ve zlat? nebo st?ib?e. Tato da?, ozna?ovana ?ecky chrysargyron , byla sice placena jednou za ?ty?i roky, av?ak pokud se n?kdo vzpiral jejimu vyb?ru, bylo v??i n?mu uplat?ovano biti a mu?eni. V ramci m?nove reformy zahajil Konstantin ra?bu nove zlate mince nazyvane solidus . Tato mince byla v?eobecn? p?ijimana a v byzantske ?i?i setrvala v ob?hu a? do 11. stoleti .

Konstantinova vlada se stavala vice autoritativni, nebo? byla vydana ?ada p?isnych edikt?, jejich? nedodr?eni bylo sankcionovano vysloven? brutalnimi tresty. ?len?m m?stskych rad, zvanych kurialove ( curiales ), jejich? povinnosti byly stale ti?iv?j?i, proto?e nesli odpov?dnost za fungovani m?sta a za spravny vyb?r dani, bylo na?izeno d?di?ne zastavani t?chto funkci. Konstantin dale zhor?il postaveni kolon? , rolnik? hospoda?icich na pronajate p?d? velkostatka??, kte?i nesm?li tuto p?du opustit. Byly take p?ijaty edikty, podle nich? byli synove nuceni vykonavat povolani svych otc?, ?im? m?ly byt potla?eny negativni dopady klesajiciho po?tu obyvatelstva. Tyto zasahy se ov?em tykaly pouze obor? hospoda?ske ?innosti nezbytnych pro fungovani statu. Obzvla?t? tvrd? postihlo toto na?izeni syny vojenskych veteran?, jejich? zakonem stanovena povinnost byla nemilosrdn? vynucovana krutymi tresty, ?i?icimi strach a nenavist. Konstantin nechal zakazat gladiatorske zapasy a p?isnym zakon?m podrobil nemravne sexualni chovani.

Konstantin nale?el bezesporu mezi vojensky nejzdatn?j?i ?imske cisa?e. I po vit?zstvi nad svymi rivaly se musel vojensky anga?ovat, jeliko? byl nucen branit ?i?i p?ed jejimi zahrani?nimi nep?ateli. Na podzim 328 se v doprovodu syna Konstantina II. vypravil proti Alaman?m na Ryn?. V roce 332 podnikl rozsahlou kampa? na dolnim Dunaji proti Got?m , s nimi? uzav?el smlouvu ( foedus ). B?hem dal?ich ?ty? let se Konstantin utkal rovn?? se Sarmaty a podmanil si v?t?inu uzemi Dacie , ji? kdysi dobyl Traianus a vyklidil Aurelianus . K posileni a stabilizaci dunajske a rynske hranice realizoval ?etna opat?eni, je? zahrnovala zesileni stavajicich pevnosti a stavbu ?ady novych opevn?ni.

Otazku naslednictvi Konstantin nevy?e?il p?ili? uspokojiv?. V roce 333 povy?il sveho ?tvrteho syna Constanta do hodnosti caesara a o dva roky pozd?ji u?inil caesarem take sveho synovce Dalmatia (jeho otec Flavius Dalmatius byl synem Constantia I. a Theodory). Konstantinovym pravd?podobnym zam?rem tedy bylo, aby se Constans a Dalmatius spole?n? s ji? d?ive ustavenymi caesary Konstantinem II. a Constantiem II. pod?lili o kontrolu nad ?i?i a vladli ve vzajemnem souladu.

Nabo?enska politika [ editovat | editovat zdroj ]

Konstantin proslul jako prvni k?es?ansky ?imsky cisa?, jeho vlada tak p?edstavovala zasadni zvrat v d?jinach cirkve . V roce 313 vydali Konstantin a Licinius Edikt milansky, ktery zakazal trestani osob hlasicich se ke k?es?anske vi?e, navratil cirkvi a jednotlivym k?es?an?m ve?kery zkonfiskovany majetek a zavedl toleranci v??i v?em nabo?enstvim. Ov?em je t?eba p?ipomenout, ?e u? v roce 311 poskytl Galerius toleran?nim ediktem k?es?an?m pravo praktikovat sve nabo?enstvi za podminky, ?e se budou modlit za blaho statu. Historikove se ?asto p?ou o to, zda Konstantin konvertoval ke k?es?anstvi v mladi pod vlivem sve matky Heleny , nebo zda si osvojil k?es?anskou viru postupn? v pr?b?hu ?ivota. Nicmen? zda se, ?e se ke k?es?anstvi definitivn? obratil a? v pokro?ilej?im v?ku. ?asto je namitano, ?e Konstantinovo obraceni na viru bylo spi?e d?sledkem jeho politickeho pragmatismu ne? nabo?enskeho p?esv?d?eni. To ale nelze nijak spolehliv? prokazat ani vyvratit. A? se p?iklonil ke k?es?anstvi, podr?el si Konstantin titul pontifex maximus , ktery mu zaru?oval postaveni v ?ele pohanskeho kn??stva.

Konstantin pry v??il, ?e za sve usp?chy vd??i bo?ske ochran?. Podporoval tudi? v?estrann? cirkev poskytovanim finan?nich prost?edk?, ud?lovanim vysad a imunit duchovenstvu, kdy? jim prominul placeni ur?itych dani a zprostil je n?kterych ob?anskych povinnosti. Dale nechal budovat kostely, povy?oval k?es?any do vysokych hodnosti v cisa?ske sprav? a odevzdal cirkvi v?echen majetek zabaveny Diocletianem p?i perzekucich k?es?an?. K nejd?le?it?j?im Konstantinovym stavebnim projekt?m pat?ilo vybudovani baziliky Svateho hrobu a baziliky Bo?i moudrosti v Konstantinopoli a p?vodni baziliky svateho Petra v ?im?. Je?t? v roce 313 obdaroval ?imskeho biskupa cisa?skym Lateranskym palacem , kde zahy vyrostla nova katedrala, Basilica Constantiniana .

Konstantin brzy narazil na va?ne nesnaze a u? v roce 313 byl konfrontovan s problemem nejednotnosti cirkve v severni Africe . Nekompromisni ?ast tam?j?i k?es?anske obce se stav?la odmitav? v??i t?m, kte?i zakolisali ve sve vi?e b?hem p?edchozich perzekuci a vykoupili si ?ivot ob?tovanim. T?mto k?es?an?m cirkev pozd?ji odpustila a p?ijala je zp?t do svych ?ad. Odp?rci tohoto kroku si zvolili za sveho biskupa jisteho mu?e jmenem Donatus , podle n?ho? se pak nazyvali donatiste . V srpnu 314 se z Konstantinova podn?tu konal koncil v galskem m?st? Arelate, jeho? u?astnici vystoupili proti donatist?m. Tehdej?im Konstantinovym radcem, ktery na n?ho p?sobil zvla?t? v zale?itosti s donatisty, byl biskup Hosius z Cordoby . Vzhledem k nedostavajicim se pramen?m lze jen obti?n? vyli?it p?esne pozadi t?chto spor?. Nap?ti se nepoda?ilo odstranit, av?ak Konstantin?v zasah v teto rozep?i p?isp?l k cisa?ov? zm?n? vnimani sebe sameho, nebo? se od tohoto momentu pokladal za prost?ednika cirkve. V roce 321 Konstantin vyhlasil toleranci donatismu, nicmen? ji? zahy nato byl nucen proti n?mu znovu zakro?it, ani? by ov?em dosahl jakehokoli usp?chu. V tem?e roce prohlasil Konstantin ned?li , ?imsky slune?ni den ( dies solis ), za svatek.

Ve vychodni ?asti ?i?e byli k?es?ane po?etn? vice zastoupeni ne? na zapad?, p?esto v obou ?astech imperia vyznavala k?es?anstvi jen men?ina obyvatelstva. Odhady podilu k?es?an? na celkovem po?tu ?i?ske populace se pohybuji zhruba okolo 10 %. Konstantin proto v zav?re?nych letech sve vlady otev?en? vystupoval jako k?es?an, resp. stoupenec k?es?anstvi. Konstantinovo preferovani k?es?anstvi na ukor pohanstvi vedlo p?irozen? k ?ad? konverzi mezi jeho poddanymi na cisa?skem dvo?e. Lze jen st??i dolo?it naznaky toho, ?e by Konstantin uva?oval o omezovani nebo p?imo zakazu provad?ni tradi?nich kult? ? opa?na tvrzeni Eusebia z Kaisareie nevyznivaji p?ili? spolehliv?. Kulty p?ednich pohanskych bo?stev, je? si podr?ely mno?stvi p?iznivc? v armad? i ve statni sprav?, z?stavaly nedot?eny a pohanske ob?ady a ?ertvy sm?ly byt i nadale vykonavany. Konstantin zasahl pouze v??i n?kterym kult?m, jako byl t?eba s chramovou prostituci spojeny Afroditin chram v Heliopoli . Okolo roku 326 vydal cisa? edikt nami?eny proti herezim , zahrnujici zakaz shroma??ovani, konfiskaci majetku a vyzvy k obraceni se k pravov?rne k?es?anske vi?e. ?ada Konstantinovych zakon? m?la nep?iznivy dopad na ?idy , kterym bylo zakazano vlastnit k?es?anske otroky. Zapov?zeno jim bylo rovn?? provad?ni ob?izky u otrok? a konverze k?es?an? k ?idovstvi. Take bylo omezeno schazeni se ?id? za u?elem vykonu nabo?enskych ob?ad?, av?ak byl jim povolen vstup do Jeruzalema v den Ti?'a be-av , jim? si ?ide p?ipominali zni?eni Chramu . V Jeruzalem? nechal Konstantin rovn?? vystav?t chram Bo?iho hrobu ^[6] .

Konstantin z?ejm? postradal porozum?ni pro dogmaticke a christologicke spory, ktere m?ly tolik zam?stnavat jeho nastupce. Cisa?ovy nabo?enske p?edstavy setrvavaly p?inejmen?im ?aste?n? v zajeti pohanskych tradic, v ?em? sehral ur?itou roli i vzor jeho p?edch?dc?, kte?i o sob? prohla?ovali, ?e jsou pod ochranou Jova (jako Diocletianus) nebo slune?niho boha (jako Aurelianus ?i Konstantin?v otec). V oficialnich zobrazenich stejn? jako na Konstantinov? oblouku vzty?enem na pam?? vit?zstvi nad Maxentiem byl s ohledem na pohanske obyvatelstvo ?ima znazor?ovan slune?ni b?h ( Sol Invictus ), jen? byl do ur?ite doby Konstantinem stav?n na rove? k?es?anskemu Bohu. Sve syny a nasledniky nechal ale Konstantin vychovat jako p?esv?d?ene k?es?any, co? se nakonec ukazalo jako rozhodujici pro dal?i vyvoj.

Va?nou komplikaci Konstantinovy nabo?enske politiky poslednich let jeho panovani se ukazal byt ariansky spor. Arianstvi vychazelo z teze alexandrijskeho kn?ze Areia , podle n?ho? musela byt doba, kdy B?h Syn je?t? nebyl, a ?e teprve z Boha Otce vze?el a je mu pod?izen. ^[7] B?h Otec a B?h Syn tudi? nem?li byt rovnocenni. Toto u?eni bylo v roce 318 odsouzeno alexandrijskym biskupem Alexandrem, ktery vylou?il Areia z cirkve. Takto tvrda reakce byla vyvolana tim, ?e principy arianstvi se dotykaly jadra cele k?es?anske viry, jim? byla otazka skute?ne podstaty Krista. Jeji zodpov?zeni se neomezovalo pouze na teology, nebo? do teto p?e se zapojily i ?iroke vrstvy obyvatelstva, kv?li ?emu? byla vedena velice vypjat?. Dochovane prameny tykajici se tohoto sporu jsou zna?n? problematicke a tenden?ni. Zvla?t? zev?eobec?ujici pojem arianstvi je velmi neur?ity, jeliko? jsou jim ?asto ozna?ovany pom?rn? rozdilne teologicke uvahy.

Aby urovnal konflikt, svolal Konstantin Prvni nikajsky koncil , ktery se stal v?bec prvnim ekumenickym koncilem . Uvodni zasedani prob?hlo 20. kv?tna 325 ve velke hale palace v Nikaji . Konstantin sed?l v ?ele celeho shroma?d?ni a pronesl uvodni ?e?, p?i?em? v??il, ?e problem bude mo?ne snadno vy?e?it, jeho optimismus byl ale zcela bezd?vodny. Biskupove u?astnici se koncilu odmitli Konstantinem podporovany kompromisni navrh. Pote se z?eteln? vyhranili v??i arianstvi, kdy? p?ijali tzv. nicejske vyznani viry, je? se opiralo o doktrinu stejne podstaty Boha Otce a Boha Syna (?ecky homousios , latinsky consubstantialis ). Konstantin, ktery sledoval spi?e politicke ne? teologicke cile, nasledn? poslal Areia do vyhnanstvi v nad?ji, ?e timto opat?enim konsoliduje ?i?i. V?echny zhotovene opisy arianskych tezi m?ly byt spaleny a za jejich dr?eni hrozil trest smrti.

Jestli?e se Konstantin domnival, ?e koncil p?inese usmi?eni, musel byt z jeho vysledku trpce zklaman. Spor su?oval ?i?i je?t? koncem 4. stoleti, a dokonce sam Konstantin vahal, jaky postoj k cele v?ci zaujmout. Eusebios z Nikomedie , ariansky biskup uvr?eny v roce 325 do vyhnanstvi, byl povolan zp?t dva roky nato a brzy se stal hlavnim cisa?ovym duchovnim radcem. Pod vlivem sve sestry Constantie, Eusebia z Nikomedie a sveho ?ivotopisce Eusebia z Kaisareie se Konstantin v roce 335 rozhodl odeslat do vyhnanstvi v dalekem Treviru alexandrijskeho biskupa Athanasia , jen? byl zarputilym protivnikem Areia a hlavnim propagatorem p?ijeti nicejskeho kreda. Celkov? se Konstantin projevoval v zale?itostech k?es?anske viry pom?rn? nerozhodn?, co? objas?uje jeho p?istup v??i Areiovi. Ten byl v roce 327 rehabilitovan, o ?est let pozd?ji byl znovu odsouzen a teprve po vypuzeni Athanasia byl nakonec povolan zp?t.

Smrt [ editovat | editovat zdroj ]

Zhor?ujici se pom?ry na vychodni hranici a v Armenii p?im?ly Konstantina v roce 337 k vypov?zeni valky sasanovske Persii . Podle Eusebia z Kaisareie v?ak Konstantin o Velikonocich v tem?e roce zava?nym zp?sobem onemocn?l. Opustil proto Konstantinopol a vydal se na ji?ni pob?e?i Propontidy ( Marmarske mo?e ) do m?sta Helenopolis, v n?m? se narodila jeho matka. V mistnim kostele, ktery nechala postavit Helena na po?est mu?ednika Lukiana z Antiochie, se pomodlil a seznal, ?e jeho ?ivot se chyli ke konci. Konstantin usilujici o o?ist?ni od h?ich? se pak za?al p?ipravovat na p?ijeti k?tu. Cht?l se je?t? vratit do Konstantinopole, ov?em jeho chatrne zdravi mu nedovolilo podniknout tak dlouhou cestu, pro?e? dorazil pouze k p?edm?sti Nikomedie . Shroma?d?nym biskup?m se zde sv??il o tom, ?e doufa v pok?t?ni v ?ece Jordanu , kde podle Bible podstoupil stejny ob?ad Kristus. Umirajici Konstantin nasledn? p?ijal k?est od arianskeho biskupa Eusebia z Nikomedie. Je t?eba podotknout, ?e k?t?ni kratce p?ed smrti odpovidalo tehdej?im zvyklostem. N?kolik tydn? pote, v den Svatodu?nich svatk? , 22. kv?tna 337 , Konstantin v nikomedske vile Achyron zem?el.

Podle Eusebiova tvrzeni skonal Konstantin po zavr?eni vypravy proti perske ?i?i , p?esto?e v?t?ina ostatnich zdroj? v rozporu s tim udava, ?e jeho smrt nastala b?hem p?iprav ta?eni. Cisa? Julianus , pi?ici v polovin? 4. stoleti , poznamenal, ?e Sasanovci unikli potrestani za sve skutky, jeliko? Konstantin zem?el, zatimco se chystal na valku s nimi. Podobny zav?r plyne takte? z dila Origo Constantini od neznameho autora p?sobiciho za Konstantinova ?ivota. Historiae abbreviatae od Sexta Aurelia Victora , napsana v roce 361 , se zmi?uje o tom, ?e Konstantin zem?el v pr?b?hu vypravy proti Per?an?m na velkostatku zvanem Achyron, jen? se nachazel pobli? Nikomedie. To potvrzuje i popis Konstantinova umrti v dile Breviarum , vyhotovenem Eutropiem v roce 369 pro cisa?e Valenta . Na zaklad? skute?nosti uvedenych v t?chto a jinych pramenech dosp?li n?kte?i historikove k min?ni, ?e Eusebios upravil konec Konstantinova ?ivotopisu tak, aby lepe vyhovoval cisa?ov? reputaci vit?zneho vojev?dce.

Konstantinovy ostatky byly vzap?ti po jeho smrti dopraveny do Konstantinopole a ulo?eny do baziliky Svatych apo?tol?. Teprve 9. za?i se jeho synove Konstantin II. , Constantius II. a Constans ujali vlady, kdy? ka?dy z nich p?ijal titul augustus. P?edtim byl v?ak odstran?n jejich potencialni rival caesar Dalmatius , ktery byl zavra?d?n vojaky spole?n? s mnoha dal?imi Konstantinovymi p?ibuznymi.

Prameny [ editovat | editovat zdroj ]

Jako cisa?, jemu? nale?el vyznamny podil na pozvednuti k?es?anstvi do pozice dominujiciho nabo?enstvi ?imske ?i?e, a ktery navic p?emistil ?imske hlavni m?sto na Bospor, se Konstantin za?adil mezi vyzna?ne historicke postavy, a?koli byl i pom?rn? kontroverzni osobnosti. Rozporne hodnoceni Konstantina odra?i charakter antickych pramen?, vztahujicich se k po?atku 4. stoleti. Ty jsou toti? i p?es svoji hojnost a zevrubnost siln? ovlivn?ny soudobou oficialni propagandou, co? ma za nasledek jejich p?evladajici jednostrannost. Dochovanych d?l, zabyvajicich se vyhradn? Konstantinovym ?ivotem a vladnutim, je pouze male mno?stvi. Eusebios z Kaisareie napsal ?ivot Konstantin?v ( Vita Constantini ), jen? obsahuje prvky eulogie a hagiografie . Toto dilo vytvo?ene zhruba mezi lety 335 a 339 vychvaluje Konstantinovy mravni a nabo?enske ctnosti. Navozuje tim tenden?n? pozitivni obraz Konstantina, a moderni historikove proto ?asto zpochyb?uji jeho hodnov?rnost. O Konstantinov? sv?tskem ?ivot? a ?inech pojednava Origo Constantini od neznameho autora. Tento spis neur?iteho data vzniku se zam??uje p?edev?im na vojenske a politicke udalosti, a opomiji tak kulturni a nabo?enske zale?itosti.

Lactantiova polemicka k?es?anska kronika z obdobi vlady Diocletiana a tetrarchie, De Mortibus Persecutorum , poskytuje cenne, t?eba?e zaujate podrobnosti o Konstantinov? p?edch?dcich a ranem obdobi panovani. K?es?an?ti historikove Sokrates Scholastikos , Sozomenos a Theodoretos popisuji cirkevni spory ze zav?ru Konstantinovy vlady. Jeliko? p?sobili a? za Theodosia II. , jen? byl cisa?em tem?? jedno stoleti po Konstantinovi, jsou jejich cirkevni d?jiny o skute?nostech a teologickych sporech Konstantinovy ery plne chybnych a p?ekroucenych udaj?. Spisy Konstantinovych sou?asnik?, pravov?rneho k?es?ana Athanasia a cirkevni d?jiny ariana Philostorgia , se rovn?? dochovaly, vyzna?uji se v?ak podobnou neobjektivnosti jako dila vy?e zmi?ovanych autor?.

Epitomy p?ipisovane Aureliu Victorovi ( De Caesaribus ) a jine od Eutropia a Rufia Festa podavaji stru?ny souhrn o politickem a vojenskem vyvoji ve 4. stoleti. P?esto?e tito spisovatele byli pohane, jejich vytahy znazor?uji Konstantina pozitivn?, ov?em vynechavaji jakekoli zminky o jeho nabo?enske politice. Nep?ili? lichotiv? se o n?m vyjad?oval Ammianus Marcellinus . Velice nep?atelsky a? nenavistny postoj zaujal ke Konstantinovi pohan Zosimos , ktery psal svoje dilo na po?atku 6. stoleti . Hodnotne udaje o politice a ideologii obdobi tetrarchie a Konstantinova ?ivota obsahuje Panegyrici Latini , soubor panegyrik? z p?elomu 3. a 4. stoleti. Literarni zdroje jsou dopl?ovany epigrafickymi poznatky z napis? z dobove architektury, obzvla?t? z Konstantinova oblouku v ?im? a palac? v Gamzigradu a Cordob? . *** utery 6.2.2024 : P?ed Kapitolskym muzeem v ?im? byla slavnostn? odhalena 13 metrova replika mramorove sochy cisa?e Kostantina . Ulomky mramorove sochy sediciho cisa?e se na?ly v 15. stoleti pobli? ?imskeho Kolosea. Z p?vodni sochy tehdy nalezli ob? nohy, jedno koleno, jeden biceps, p?edlokti a hlavu. To sta?ilo k nascanovani fragment? provedenych tymem expert?. A diky tomu posleze vyrobili repliku cele 13 metrove sedici sochy prvniho staro?imskeho cisa?e, ktery konvertoval ke k?es?anstvi po bitv? u Milvijskeho mostu ve valce se vzdorocisa?em Maxentiem . Socha zde ma stat minimaln? do roku 2025 .

Konstantinova donace [ editovat | editovat zdroj ]

?imskokatolicka cirkev pova?ovala ve st?edov?ku za nepat?i?ne, ?e Konstantin byl pok?t?n teprve na smrtelne posteli, a tento ob?ad navic vykonal biskup pochybne pravov?rnosti, co? bylo vnimano jako zostuzeni pape?ske autority. V 8. stoleti , patrn? b?hem pontifikatu ?t?pana II. ( 752 ? 757 ), se objevil dokument nazyvany Konstantinova donace ( Donatio Constantini ). Podle legendy m?l pape? Silvestr I. vyle?it pohanskeho cisa?e z malomocenstvi . Vd??ny Konstantin se pote dal pok?tit a sou?asn? p?enechal cirkvi Lateransky palac. V donaci m?l prav? konvertovany Konstantin pov??it vladou nad m?stem ?imem a v?emi provinciemi a m?sty Italie a Zapadu Silvestra a jeho nastupce. V dob? vrcholneho st?edov?ku byla tato listina p?ijimana jako zaklad sv?tske moci pape??, a?koli byla ve?ejn? ozna?ena za podvrh cisa?em Otou III. Nicmen? a? v 15. stoleti prokazal filolog Lorenzo Valla , ?e donace je skute?n? pad?lkem.

Hodnoceni [ editovat | editovat zdroj ]

P?i hodnoceni Konstantinova panovani nelze odhlednout od jeho obraceni na viru. Jeho ve?ejna ?innost v oblasti nabo?enstvi se vyzna?ovala jistou rozporuplnosti, nebo? na jedne stran? vychazela z respektovani zavedenych zp?sob?, sou?asn? ale vedla k odklonu od dosavadnich kult?, ?im? byla uvedena v chod pozvolna, nicmen? zcela zasadni prom?na ?imske spole?nosti. Pozvolne omezovani pohanstvi, je? se projevovalo jak ve form? zakon?, tak v podob? ojedin?leho ni?eni pohanskych svaty? a drancovani jejich bohatstvi, bylo vyva?ovano p?ile?itostnym projevovanim ohled? v??i pohanstvi. Bylo tedy mo?ne, aby se jiste m?sto v Male Asii muselo na podporu sve ?adosti odkazovat na veskrze k?es?anskou p?islu?nost sveho obyvatelstva, zatimco jinemu m?stu v Italii bylo povoleno slavit mistni festival zahrnujici uspo?adani gladiatorskych her a zasv?ceni chramu cisa?ske dynastii. Na po?atku sve vlady Konstantin zakazal kn??im a v??tc?m ve m?st? ?im? vstup do soukromych dom?, v roce 320 nebo 321 v?ak vyzval k provad?ni o?istnych ob?ad? podle starych zp?sob?, pokud by cisa?sky palac nebo jakakoli jina ve?ejna budova byly zasa?eny bleskem. Tradi?ni provozovani magie na venkov? bylo Konstantinem nadale tolerovano. Klasicka kultura a vzd?lanost, ktere byly uzce spjaty s pohanstvim, si stale zachovavaly zna?ny v?hlas a autoritu. Takte? pohan?ti kn??i v provinciich, kte?i sehravali vyraznou roli ve ve?ejnem ?ivot?, si udr?eli sve postaveni je?t? dlouho po skon?eni Konstantinovy vlady. Konstantinopol byla sice slavnostn? vysv?cena jako k?es?anska metropole, ale ceremonii jejiho zalo?eni p?ihli?el i znamy pohansky v??tec Sopatros.

Objektivni posouzeni ostatnich Konstantinovych ?in? neni snadne, co? je zap?i?in?no jednak jeho nezm?rnym vyznamem v nabo?enskych zale?itostech, jim? zasv?til svoji vladu, jednak jeho reformnim a novatorskym usilim, vnimanym ?asti cisa?ovych sou?asnik? podobn? negativn? jako jeho nabo?enska politika. N?ktere z Konstantinovych zm?n byly v?ak jen d?sledkem trend?, ktere probihaly u? v p?edchozich desetiletich. Takto lze vysv?tlit reformy administrativni hierarchie a vzr?stajici spolehani se na mobilni polni armady na ukor pohrani?nich vojsk, ?im? Konstantin pouze navazoval na p?edchozi vyvoj. Konstantinovy da?ove reformy a zavedeni nove zlate mince, ktera p?etrvala po staleti jako zakladni jednotka byzantskeho m?noveho systemu, by st??i mohly byt uskute?n?ny, pokud by jeho p?edch?dci neobnovili politickou a vojenskou stabilitu ukon?enim krize t?etiho stoleti . S Konstantinovou politikou byla vice spjata reorganizace u?adu pretorianskych prefekt?, jim? byla odejmuta kontrola nad vojenskymi zale?itostmi. Ov?em jistou snahu o odd?leni vojenske a civilni moci projevoval i Diocletianus.

Zalo?eni Konstantinopole, je? se ukazalo byt obzvla?t? zava?nym skutkem, pat?ilo mezi vlastni Konstantinova rozhodnuti, t?eba?e ji? Diocletianus umistil sve sidlo do nep?ili? vzdalene Nikomedie. M?sto bylo zapln?no um?leckymi dily z ?eckych m?st, navic na n?kterych z jeho ve?ejnych budov a palac?, vzty?enych Konstantinovymi p?ivr?enci, se zahy za?aly projevovat znamky ukvapene vystavby. Konstantin byl velice znamy velkorysosti ke svym p?iznivc?m, p?i?em? ?asto povy?oval mu?e ni??iho spole?enskeho p?vodu. V teto souvislosti mu bylo vytykano, ?e jeho ?t?drost byla umo?n?na plen?nim poklad? pohanskych chram? a stejn? tak konfiskacemi a zavad?nim novych dani. N?kte?i z jeho nejp?edn?j?ich zastanc? nepochybn? vd??ili za sv?j vzestup cisa?ov? naklonnosti souvisejici s jejich v?asnym p?ijetim Konstantinovy viry.

Konstantinova vlada znamenala jisty p?ed?l take v cisa?ske mod?. Od dob cisa?e Hadriana bylo modnim no?eni plnovousu. Konstantin op?t zavedl zvyk holit si tva?. Tato nova cisa?ska moda p?etrvala a? do vlady cisa?e Foky .

Konstantinova vojenska kariera sestavala z nep?etr?itych usp?ch?, nebo? triumfoval nad Alamany, Franky, Sarmaty a Goty a vybojoval ?adu vit?zstvi v ob?anskych valkach, ?eho? dosahl svou neohro?enosti a strategickymi schopnostmi. V??i svym politickym soupe??m se Konstantin choval velice nemilosrdn?. S vyjimkou edikt? tykajicich se k?es?anstvi se jeho ostatni zakonodarna ?innost vyzna?ovala krutosti, ktera se stala p?izna?na pro vynucovani prava v pozdn? ?imske ?i?i. Z politickeho hlediska spo?ival Konstantin?v hlavni p?inos ve skute?nosti, ?e zanechal ?i?i svym t?em syn?m, a obnovil tak n?kdej?i d?di?ne nastupnictvi. To v?ak mohlo byt zaji?t?no jen sledem vra?d nasledujicich kratce po jeho smrti.

Konstantinova vlada p?esto p?edstavovala jeden z nejzasadn?j?ich moment? evropskych d?jin. Existence do zna?ne miry christianizovaneho cisa?skeho spravniho aparatu spole?n? s nastupem Konstantinovych syn?, kte?i byli pln? oddani k?es?anske vi?e, vedla k pevnemu zakotveni privilegovane pozice k?es?anstvi. Prav? tyto p?iznive podminky, k jejich? vzniku dal Konstantin podn?t, umo?nily, aby se k?es?anstvi postupn? etablovalo jako dominantni nabo?enstvi v ?imske ?i?i. V pr?b?hu 4. stoleti se tim vytvo?ilo prost?edi, ktere podstatnym zp?sobem ur?ilo charakter byzantske a zapadni civilizace v dal?ich staletich. Vedle klasicke anticke kultury vy??ich vrstev ?imske spole?nosti se vyvijela k?es?anska biblicka kultura a zarove? se ?i?ila nova forma nabo?enskeho patronatu mezi vladnoucimi vrstvami a biskupy, k?es?anskymi intelektualy a svatymi mu?i. Dilo, je? Konstantin zanechal svym nastupc?m, sice z?stalo nedokon?ene, nicmen? bylo to jeho osobni rozhodnuti v roce 312, kterym p?edur?il postupny p?erod ?imske ?i?e v k?es?ansky stat. Eusebios proto chapal Konstantinovo panovani jako napln?ni bo?ske proz?etelnosti. Nedlouho po jeho smrti obda?ili pozdn? anti?ti historikove Konstantina p?izviskem ?Veliky“. V?t?ina vychodnich k?es?an? uznava Konstantina za svateho a v pravoslavnych cirkvich je titulovan ?estnym epitetem jako isapostolos , ?esky rovny apo?tol?m .

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

V tomto ?lanku byly pou?ity p?eklady text? z ?lank? Constantine I na anglicke Wikipedii a Konstantin der Große na n?mecke Wikipedii.

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• BURCKHARDT, Jacob Christoph. Die Zeit Constantins des Grossen . Basel : Schwabe, 1978. ISBN   3-7965-0684-4
• CLAUSS, Manfred. Konstantin Veliky: ?imsky cisa? mezi pohanstvim a k?es?anstvim . Praha : Vy?ehrad, 2005. ISBN   80-7021-734-0
• ?E?KA, Josef. Zanik antickeho sv?ta . Praha : Vy?ehrad, 2000. ISBN   80-7021-386-8
• DOLE?AL, Stanislav. Konstantin: Cesta k moci. ?eske Bud?jovice: Nakladatelstvi Jiho?eske univerzity, 2021. ISBN 978-80-7394-833-7
• GIBBON, Edward. Upadek a pad ?imske ?i?e . Praha : Levne knihy KMa, 2005. ISBN   80-7309-189-5
• GRANT, Michael. ?im?ti cisa?ove . Praha : BB art, 2002. ISBN   80-7257-731-X
• PENROSE, Jane. ?im a jeho nep?atele: ?i?e stvo?ena a zni?ena valkou . Praha : Fighters Publications, 2007. ISBN   978-80-86977-10-2
• ZAST?ROVA, Bohumila a kol. D?jiny Byzance . Praha : Academia, 1992. ISBN   80-200-0454-8
• ZOSIMOS. Stesky posledniho ?imana . Praha : Odeon, 1983
• Synove slavy - ob?ti iluzi: Z pozdnich ?imskych panegyrik? . Praha : Svoboda, 1977

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

• Bitva u Milvijskeho mostu
• Edikt milansky
• Prvni nikajsky koncil
• Arianstvi
• Konstantinopol

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu Konstantin I. Veliky na Wikimedia Commons
• Constantinus Magnus (?imske cisa?stvi)
• Constantinus (306 - 337), stranky Antika Archivovano 10. 3. 2005 na Wayback Machine .
• Constantine I ( De Imperatoribus Romanis ) (anglicky)
• Konstantin I. der Grosse ( Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon ) (n?mecky)
• Constantine the Great (roman.empire.net) (anglicky)
• Constantine I The Great (Answers.com) (anglicky)
• Constatine the Great (coins.com) (anglicky)