Keltomanie
, te?
keltske obrozeni
nebo
keltska renesance
, je hledani
keltskych
ko?en? narod? a jednotlivc?, skute?nych i fiktivnich, a s nim spojeny zajem o keltskou historii, kulturu, jazyky a nabo?enstvi. Objevil se v
ran? novov?ke
Evrop?
, pote, co se znovu za?al pou?ivat
anticky
vyraz Keltove, zhruba od 5. stoleti vy?ly z u?ivani. U?iti pro tehdej?i populace mluvici
keltskymi jazyky
, obyvajici periferii kontinentu, ktere byly marginalizovany a ?ili v chudob?, se ov?em objevilo a? postupem ?asu. Kdy? nap?iklad skotsky historik
John Buchanan
v roce 1582 ozna?il
skotskou gael?tinu
za potomka starov?ke kelt?tiny, nedostalo se jeho tvrzeni ?adneho ohlasu. A? zhruba od vydani dila
Archeologia Brittanica
Edwarda Lhuyda
v roce 1707 se po?alo pou?ivat slovo ?keltsky“ v modernim vyznamu. Je?t? ale v 19. stoleti ale pravd?podobn? v?t?ina mluv?ich ir?tiny a skotske gael?tiny nem?la moc tu?eni ?e mluvi ?keltskymi“ jazyky.
[1]
[2]
S keltomanii uzce souvisi
neodruidismus
, v?etn? jeho novopohanske podoby, a
keltsky rekonstrukcionismus
.
Ke keltskemu odkazu se v ranem novov?ku hlasili nap?iklad Francouzi. Jiste rozpaky v?ak vyvolavala
Caesarova
zprava o p?vodu
druidskeho
u?eni v Britanii, tradi?nim rivalu Francie. Na po?atku 18. stoleti za?ala byt
breton?tina
chapana jako potomek stare
gal?tiny
[pozn. 1]
a obraz
Gal?
jako p?edk? Francouz? byl obliben p?edev?im mezi odp?rci monarchie. Aristokracie a kralovska rodina byly v tomto duchu spojovany s germanskymi
Franky
, kte?i ovladli star?i galske, respektive
galo?imske
, obyvatelstvo. Po
revoluci
v roce 1799 se dokonce objevovaly navrhy nahradit francouz?tinu breton?tinou a zbavit se nazvu ?Francie“. K tomu v?ak nedo?lo a porevolu?ni centralizace zem? naopak vedla k marginalizaci bretonskeho jazyka a kultury.
[2]
V
Anglii
byla keltska identita odmitana pro jeji spojeni s nep?atelskymi zem?mi, ale situace se ?aste?n? zm?nila v souvislosti se
Slavnou revoluci
v roce 1688. Zatimco zastanci
stuartovske
tradi?ni monarchie spojovali anglickou identitu p?edev?im s
normanstvim
, tak vit?zna
oran?ska
strana se krom?
anglosaskeho
d?dictvi orientovala na ?britanstvi“ a odpor druid? proti ?imske invazi. V 17. stoleti byl take oce?ovan druidsky odkaz lokalnimi historky, jako byl
John Aubrey
, nebo volnomy?lenka?i, jako byl
John Toland
.
[3]
P?esto v?ak je?t? po v?t?inu 18. vnimaly anglicke elity s opovr?enim mluv?i ir?tiny, skot?tiny a vel?tiny, ?ijici v chudob? v okrajovych ?astech monarchie. V 60. letech 18. stoleti, po vydani
Zp?v? Ossianovych
, ale nastala vlna keltomanie a mezi vy??imi anglickymi vrstvami se dokonce dostal do mody, skute?ny ?i fiktivni, vel?sky p?vod. V te?e dob? za?aly byt
megaliticke
pamatky, kdysi chapane jako dilo obr?, ?iman? ?i Dan?, v?eobecn? chapany jako druidske svatyn? a vznikaly prvni
neodruidske
?ady. Dal?i vlna hla?eni se ke keltskemu d?dictvi prob?hla b?hem
2. sv?tove valky
, kdy bylo davano do kontrastu ke germanskemu nacionalismu N?mecka.
[2]
V ?esku byly ji? od 19. stoleti chapani Keltove jako prvni znami obyvatele zem?, a stejn? tak byl dob?e znam keltsky p?vod latinskeho jmena Bohemia, ale ?eska identita byla spojovana p?edev?im se slovanstvim. A? po roce 1989 propukla keltomanie, projevujici se nap?iklad stavbou
skanzen?
a nau?nych stezek, nebo p?isuzovanim keltskeho p?vodu mistnim jmen?m.
[pozn. 2]
Keltsky p?vod ?ech? je take obhajovan genetickymi studiemi, p?edev?im v souvislosti s vysokym podilem mutace G551D, ktera je ozna?ovana jako ?keltska“ v ?eske populaci. V te je v?ak mira jejiho zastoupeni vy??i ne? v populaci vel?ske a naopak ni??i ne? v ukrajinske populaci, co? ?ini ?keltskost“ dane mutace diskutabilni.
[2]
Krom? Francie, Britskych ostrov? a ?eska se objevuje hla?eni se keltskemu odkazu v dal?ich ?astech Evropy, p?edev?im po 2. sv?tove valce. Jedna se p?edev?im o ?pan?lska uzemi obyvana
Galicijci
a
Asturijci
, v men?i mi?e to lze ?ict o
Kantabrii
, o ji?ni N?mecko a Rakousko, a severoitalskou
Padanii
.
[2]
V N?mecku se zajem o Kelty objevil u? kolem roku 1500 v n?meckem
Poryni
, kde se mistni u?enci, ovlivn?ni renesan?nim
humanismem
, za?ali ozna?ovat za potomky druid?, kte?i unikli p?ed ?imskym utlakem do
Germanie
. P?i?inou snad byla snaha vymezit se v??i Francouz?m a Ital?m a jejich p?esv?d?eni o nad?azenosti
romanske kultury
nad
barbarskym
n?meckym prost?edim.
[2]
- ↑
Gal?tina ov?em nale?i ke kontinentalnim keltskym jazyk?m, zatimco breton?tina je
britonsky jazyk
, ktery se na uzemi Francie objevil a? v souvislost s migraci z Britanie na konci 4. stoleti.
- ↑
to se tyka p?edev?im nazv? ?ek, zpravidla jsou ale tyto nazvy bu? star?i, obecn? indoevropske, nebo naopak mlad?i, germanske
- ↑
MACKILLOP, James.
Keltske bajeslovi
. Praha: Lidove noviny, 2009.
ISBN
978-80-7106-881-5
. S. s. 8.
- ↑
a
b
c
d
e
f
REICHSTATER, Jan.
P?edk?es?anska nabo?enstvi severnich Indoevropan?: Tradice Kelt?, German? a Balt? v kriticke perspektiv? humanitnich v?d
. Brno: Masarykova univerzita, 2009.
ISBN
978-80-210-9579-3
. S. s. 16-19.
- ↑
MOLLIER, Pierre
. Neopaganism. In: HANEGRAAFF, Wouter Jacobus.
Dictionary of Gnosis & Western Esotericism
. [s.l.]: Brill Academic Pub, 2006.
ISBN
978-9004152311
. S. 831. (anglicky)