Svaty Karel Boromejsky
biskup a zpov?dnik
Narozeni	2. ?ijna 1538 Arona , Italie
Umrti	3. listopadu 1584 Milan (ve v?ku 46 let)
Svatek	4. listopadu
Rodi?e	Giberto II Borromeo a Margherita Medici
Misto poh?beni	milansky dom
Vyznani	katolicka cirkev
Blaho?e?en	1602
Svato?e?en	1. listopad 1610 , Pavel V.
U?ady	biskup
Uctivan cirkvemi	?imskokatolicka cirkev a cirkve v jejim spole?enstvi
Atributy	biskupske roucho, d?tky, provaz kolem krku
Patronem	biskupstvi Lugano , univerzity v Salcburku , ?Boromejskeho sdru?eni“, duchovnich spravc?, semina?? , boromejek a proti moru
multimedialni obsah na  Commons
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Svaty Karel Boromejsky italsky : Carlo Borromeo , latinizovan? : Carolus Borromeus ( 2. ?ijna 1538 , Arona , Italie ? 3. listopadu 1584 , Milan ) byl arcibiskup milansky , kardinal a nejvyznamn?j?i sv?tec raneho novov?ku. Je patronem biskupstvi Lugano , univerzity v  Salcburku , ?Boromejskeho sdru?eni“, duchovnich spravc?, semina?? , Kongregace Milosrdnych sester svateho Karla Boromejskeho a boje proti moru . Jeho svatek se slavi 4. listopadu .

Karel Boromejsky pochazel z bohateho ?lechtickeho rodu Borromeo . Po studiu katolicke teologie a take diky svemu p?ibuzenskemu vztahu k  pape?i Piovi IV. se dostal na vysoke cirkevni posty. Pozd?ji usilovn? pomahal chudym a ve svych 46 letech vy?erpan zem?el.

Mladi [ editovat | editovat zdroj ]

Karel se narodil jako druhy syn hrab?te Gilberta Borromeo a Margherity de' Medici v Lombardii na Boromejskem hrad?, ktery le?i na jihozapadnim b?ehu jezera Lago Maggiore , nad m?stem Arona . P?vodni interiery hradu byly zni?eny, vybaveni "rodne sv?tni?ky" bylo p?eneseno do kaple v bazilice p?i sv?tcov? pomniku nedaleko Arony. Karel od mala ministroval a ji? v dvanactem roce v?ku vstoupil do stavu duchovniho a p?ijal tonzuru i duchovensky od?v. ^[1] V 11 letech byl Karel jmenovan majitelem tam?j?iho kla?tera, tak?e mu nale?ely desatky z obro?i. Tyto p?ijmy Karel z v?t?i ?asti rozdaval chudym. Ve svych 14 letech odjel do Pavie studovat na univerzit? prava a filozofii. Ji? v te dob? se Karel odli?oval od ostatnich student?, kte?i se v?novali spi?e zahalce a sv?tskemu hy?eni, zatimco on se pono?il do studia tak hluboko, ?e je musel n?kolikrat p?eru?it kv?li vy?erpani. V roce 1559 Karel na univerzit? v Padov? obhajil univerzitni teze s vyznamenanim a byl prohla?en doktorem obojiho prava. Jeden z profesor? p?i teto p?ile?itosti prorocky ?ekl: ?Karel ud?la velke v?ci a jednou bude v cirkvi za?it jako hv?zda!“ . Kratce na to Karl?v stryc Jan Angelo Medici dosedl na pape?sky stolec jako Pius IV. Karel byl odmala strycovym oblibencem, proto ho pape? brzy pozval k sob? do ?ima , kde ho jmenoval nejprve svym tajnym sekreta?em, pozd?ji kardinalem-jahnem a sv??il mu take dozor nad mni?skymi ?ady franti?kan? , karmelitan? a ?adem Maltezskych ryti?? . Ve?ejnost sledovala Karl?v rychly karierni postup s jistymi obavami, ale ?as ukazal, ?e starosti byly zbyte?ne.

Po p?ed?asne smrti sveho star?iho bratra Federica v roce 1562 Karel je?t? zp?isnil sv?j asketicky ?ivotni styl, provad?l kajici duchovni cvi?eni podle sv. Ignace a velmi malo spal. Pote se rozhodl stat kn?zem a roku 1563 p?ijal kn??ske sv?ceni.

Osobni vlastnosti [ editovat | editovat zdroj ]

Karel na po?atku kn??ske drahy musel p?ekonat vadu ?e?i. To se mu usp??n? poda?ilo, tak?e se stal jednim z nejvyznamn?j?ich katolickych kazatel? 16. stoleti . Podle dobovych sv?dectvi to byl jemny a distingovany ?lov?k zdvo?ileho vystupovani, ktery se nerad pou?t?l do spor? a p?i?ilo se mu fyzicke nasili. Mluvil tichym a laskavym hlasem, ale pry se nikdy nesmal. Ve svych rozhodnutich byl v?dy pevny a neustupny, neznal kompromisy; v jednani byl d?sledny, a? pedantsky, systematicky. Askezi a dobro?innosti si ziskaval oblibu prosteho lidu, zejmena v Milan?.

Arcibiskup v Milan? a kardinal [ editovat | editovat zdroj ]

Pape? ho vzap?ti jmenoval biskupem a poslal do Milana , kam nastoupil jako arcibiskup oficialn? roku 1565 (administratorem milanske diecese byl ji? od roku 1560). Dale byl jmenovan do sboru kardinal? . Milan se pro Karla stal hlavnim ?ivotnim p?sobi?t?m a poslednim zastavenim.

Reformy a p?edpisy [ editovat | editovat zdroj ]

Po p?evzeti a vizitaci sve arcidieceze Karel konstatoval velmi ?patny stav jak po moralni, tak po spravni a finan?ni strance. Proto za?al provad?t mnohe reformy, psat p?edpisy a normy.

• Zakladal semina?e pro mlade kn?ze
• zalo?il teologickou fakultu v Pavii pojmenovanou po Justin? z Padovy
• sepsal reformni p?edpisy pro milanskou diecezi Acta ecclesiae Mediolanensis , ktera obsahuji take dekrety, usneseni synod a r?zne instrukce, mj. proti morove epidemii.
• sepsal p?iru?ku pe?e o chramove vybaveni (preciosa a paramenta).
• zavedl zpov?dnice ve form? uzav?ene kabiny s m?i?kou mezi kn?zem a v??icim, ktere p?i zpov?di poskytuji pot?ebne soukromi a? anonymitu. Do te doby se zpovidalo zpravidla voln?, v bo?ni chramove lodi.

Kla?terni reforma [ editovat | editovat zdroj ]

P?i sve reformni praci musel Karel p?ekonavat p?eka?ky a nenavist svych odp?rc?. Reformoval ?enske kla?tery. Proti teto reform? se postavili ?eholnici humiliati z kla?tera v Bre?e . 24. ?ijna 1569 se ?tve?ice humiliat? v civilnim od?vu pokusila v arcibiskupov? kapli o atentat na Karla Boromejskeho. B?hem spole?ne modlitby jeden z nich, Girolamo Donati zvany il Farina na arcibiskupa zezadu vyst?elil z arkebuzy . Kulka prost?elila Karl?v od?v, ale nezranila jej. Atentatnik a jeho komplicove byli dopadeni a nasledn? v Milan? ob??eni , ?eholni organizace v Bre?e pak byla roku 1571 zru?ena.

Boj s protestanty [ editovat | editovat zdroj ]

V roce 1559, kdy mu bylo 21 let, se Karel stal tajnym tajemnikem sveho stryce, kardinala de Medici, jen? byl v letech 1558?1559 arcibiskupem milanske diecese (v prosinci 1559 se stal pape?em pod jmenem Pius IV. ). Ve funkci kardinalova tajemnika se zu?astnil p?ipravy soudniho ?izeni proti antverpskemu obchodniku s hedvabim Georgovi de Ghese ^[2] , jen? byl kalvinistou a udr?oval uzke styky s protestantskou komunitou v ?enev? . Ghese byl odsouzen k smrti za kaci?stvi a v b?eznu 1559 v Milan? popraven. Protestantskymi cirkvemi je uctivan jako mu?ednik . ^[3] V roce 1560 se Karel stal nastupcem sveho stryce v milanske diecesi.

Nejobti?n?j?i bylo Karlovo postaveni v oblasti alpskych udoli na hranicich Italie a ?vycarska , kde byla poklesla moralka a roz?i?eny r?zne ne?vary, jako konkubinat kn??i, hereze ?i pou?ivani magie . Proti nim Karel v?dy tvrd? vystupoval, provinilce nevahal posilat na popravi?t?. Jeho pravou rukou byl v teto problemove oblasti d?kan vel?skeho p?vodu Owen Lewis . Mimoto se v teto oblasti ?i?ilo u?eni protestantskych cirkvi, zejmena kalvinismus , v n?m? Karel spat?oval nebezpe?nou herezi. Sna?il se od n?j obyvatelstvo odvracet a p?ivad?t ke katolicismu, a to nejen kazanim, ale i zastra?ovanim a pronasledovanim nekatolickych kazatel?.

Podobn? neblahe d?sledky m?la Karlova spoluprace se ?vycarskym vojev?dcem Ludwigem Pfyfferem . Karlova podpora kruteho a mocichtiveho kondotiera Pfyffera vyvolala vlekle pohrani?ni boje, a nakonec, po Karlov? smrti, vedla roku 1586 k rozpadu appenzellskeho kantonu na dv? znesva?ene ?asti ? protestantskou a katolickou. ^{[ zdroj?? ]}

Mor 1576?1578 [ editovat | editovat zdroj ]

V roce 1576 v Milan? propukla obrovska morova epidemie, ktere b?hem tem?? dvou let podlehlo na 10 000 ob?ti. Stala se nejv?t?i zat??kavaci zkou?kou Karlovych organiza?nich schopnosti, moralni sily a viry. Karel zavedl p?isny hygienicky re?im, zahrnujici dezinfekci (ocet, neha?ene vapno, vyku?ovani, vypalovani), izolaci naka?enych osob, provizorni d?ev?ne stavby ?pital? za hradbami m?sta a hromadne poh?bivani do ?achet. Tvrd? a nekompromisn? vy?adoval pln?ni a st?etaval se tak zejmena s odporem majetnych rodin, proto?e i u nich vy?adoval izolaci naka?enych a naprostou likvidaci jejich osobnich p?edm?t?, vnit?niho vybaveni dom? (palac? a zamk?).

Krom? toho postupn? rozprodal ve?kery sv?j majetek, aby financoval naklady na ?ivobyti zbida?elych obyvatel Milana. Dale konal prosebna procesi, bohoslu?by na otev?enych prostranstvich, pravideln? nav?t?voval ?pitaly a novymi p?edpisy p?ikazoval kn??im, aby kdykoliv slou?ili nemocnym a zaopat?ovali umirajici. Zejmena ke slu?b? vyzval kapuciny a jezuity. Proti jeho p?isnosti se zvedl odpor, nap?iklad general ?adu jezuit? Everard Mercurian u pape?e protestoval, ?e jezuit?ti kn??i maji p?edev?im slou?it ?ivym a zdravym, ne umirat s naka?enymi ^[4] . Karel sam se choval p?ikladn?, nemocnym obstaraval o?aceni, leky i potraviny.

Tridentsky koncil [ editovat | editovat zdroj ]

Karel take vyrazn? ovlivnil jednani tridentskeho koncilu . Zaslou?il se o znovuobnoveni rozhovor? mezi soupe?icimi stranami. A nasledn? na jeho p?imluvu nechal pape? okam?it? zav?ry koncilu zavest do ?ivota cirkve, i p?es protesty n?kterych ?lechtic? a duchovnich. Akta koncilu Karel ve sve arcidiecezi tvrd? prosazoval.

Smrt a svato?e?eni [ editovat | editovat zdroj ]

Ji? za morove rany mnohe lidi udivovalo, kde bere Karel se svou chatrnou t?lesnou konstituci, ?ijici jen o vod? a o chlebu, energii pro ka?dodenni ?innost. Nadlidskym usilim a hladov?nim se stale vy?erpaval a trp?l zachvaty hore?ky. V ?ijnu roku 1584 dostal posledni zachvat, kteremu ji? nedokazal odolat. Podle jedne verze legendy vydechl naposledy se slovy Podivej se, Pane, ja p?ichazim , podle oficialniho ?ivotopisu na otazku sveho zpov?dnika, patera Adorna, kdy si p?eje p?ijmout posledni svatost, odpov?d?l: hned a po zaopat?eni zem?el ti?e v naru?i sveho p?itele Owena Lewise. ^[5] . Po slavnem poh?bu byl Karel se v?emi poctami pochovan v krypt? milanskeho domu . V te dob? byl ji? mnohde v Italii oslavovan jako sv?tec. V roce 1602 byl Karel blaho?e?en a o 8 let pozd?ji, roku 1610 , byl pape?em Pavlem V. svato?e?en.

Dne 26. kv?tna 1910 vydal pape? Pius X. encykliku Editae saepe na pamatku t?isteho vyro?i svato?e?eni Karla Boromejskeho. Dle encykliky je tento sv?tec vzorem praveho reformatora na rozdil od reformator? nepravych ( Luthera , Kalvina ). ^[6]

Relikvie [ editovat | editovat zdroj ]

Ihned po te byly do kostel? distribuovany drobne ?aste?ky z Karlova t?la jako primarni relikvie. Zpravidla jsou adjustovany v zasklene kapsli a nejsou v?t?i ne? 5-10 milimetr?. Druhotnymi relikviemi se staly Karlovy osobni p?edm?ty (kn??sky od?v, st?evice, ?tola, kardinalsky klobouk), ktere i s autentikou o p?vodu ziskal kla?terni kostel Karla Boromejskeho ve Vidni (Karlskirche). Zde jsou dnes vystaveny v chramovem muzeu.

Ikonografie [ editovat | editovat zdroj ]

Karel byva zobrazovan s charakteristickou fyziognomii (orli nos, p?isna tva?), od?n v kardinalskem purpuru nebo v arcibiskupske kasuli a pluvialu. Jeho atributy byvaji krucifix, dale n?kdy d?tky nebo provaz kolem krku jako symboly pokani.

V legendarnich scenach ?asto nav?t?vuje ve ?pitalu nemocne morem (nap?iklad obraz Karla ?krety , sedi ve zpov?dnici, nebo kle?i p?ed olta?em s Pannou Marii jako svou p?imluvkyni, na oblaku byva zobrazen p?i Nanebevzeti, klani se Kristovu k?i?i a nastroj?m jeho umu?eni, ?i Nejsv?t?j?i Trojici.

Patrocinium [ editovat | editovat zdroj ]

Karlu Boromejskemu je zasv?ceno mnoho kostel? po celem sv?t?, nejvice v Italii; kn??ske semina?e a chlapecka gymnazia.

• Milan , dom, poh?ebni krypta sv. Karla Boromejskeho s jeho ostatky v sarkofagu
• ?im , t?i chramy: San Carlo alle Quattro Fontane ?adu trinita??; bazilika San Ambroggio e Carlo al corso , San Carlo ai Catinari
• Praha , Nove M?sto, dne?ni pravoslavny chram svatych Cyrila a Metod?je , v letech 1730- 1783 katolicky kostel, postaveny spolu se ?pitalem pro p?estarle kn?ze.
• Praha , Mala Strana, ?pitalni kaple Panny Marie a Karla Boromejskeho ve Vla?ske ulici, pozd?ji prom?n?na v obytny d?m (dnes sou?ast Italskeho kulturniho st?ediska)
• Opatovice, filialni kostel sv. Karla Boromejskeho (sou?asti jeho mobilia?e je i relikvia? sv?tce) dostav?ny a vysv?ceny z roku 1869
• A? , m?stska ?ast Mok?iny , secesni kostel postaveny a vysv?ceny v roce 1912
• Vide? , slavny Karlskirche na Karlsplatz, ktery zalo?il pra?sky ?ad k?i?ovnik? s ?ervenou hv?zdou za podpory cisa?e Karla VI.
• Odkaz od poloviny 19. stoleti sdili Kongregace Milosrdnych sester svateho Karla Boromejskeho , ktera provozuje v ?eskych zemich t?i kla?tery, v Praze na Male Stran? sidli jejich nemocnici Pod Pet?inem . Boromejky p?sobi take v ?eske koleji Nepomucenum v ?im?.
• Arona , kolosalni socha sv. Karel Boromejskeho z roku 1697
• New York , Sloup sv. Karla Boromejskeho

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• Lexikon der christlichen Ikonographie , Engelbert Kirschbaum und Wolfgang Braunfels (eds.), Ikonographie der Heiligen, Band II., Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992.
• SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatymi . 2. vyd. Kostelni Vyd?i: Karmelitanske nakladatelstvi, 1997. 702 s. ISBN   80-7192-304-4 .  
• Carolus Borromaeus: Acta Ecclesiæ Mediolanensis , 4 svazky (latinsky), tisk Milan 1599, 1. svazek a cely obsah dostupne online [1] , editorem 2. vydani byl synovec Francesco Borromaeus

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

• Seznam sv?tc? a mu?ednik? katolicke cirkve

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu Karel Boromejsky na Wikimedia Commons
• Seznam d?l v  Soubornem katalogu ?R , jejich? autorem nebo tematem je Karel Boromejsky
• Okumenisches Heiligenlexikon, sta? Karl Borromaus (Carlo Borromeo) [n?mecky]

Arcibiskup milansky
P?edch?dce: Giovanni Angelo Medici	1560 ? 1584 Karel Boromejsky	Nastupce: Gaspare Visconti

Hlavni penitencia? Apo?tolske penitenciarie
P?edch?dce: Ranuccio Farnese	1565 ? 1572 Karel Boromejsky	Nastupce: Giovanni Aldobrandini