K?es?anska demokracie
Democrazia Cristiana
Zkratka	DC
Datum zalo?eni	1943
Datum rozpu?t?ni	1994
Zakladatel	Alcide De Gasperi
Sidlo	Piazza del Gesu , ?im
P?edch?dce	Italska lidova strana
Nastupce	Italska lidova strana K?es?anskodemokraticky st?ed
Ideologie	k?es?anska demokracie atlantismus proevropanismus socialni konzervatismus antikomunismus antifa?ismus
Politicka pozice	st?ed
Mezinarodni org.	K?es?anskodemokraticka internacionala
Evropska strana	Evropska lidova strana
Politicka skupina EP	Evropska lidova strana
Mlade?nicka org.	Mlade?nicke hnuti K?es?anske demokracie
Stranicke noviny	Il Popolo (lid)
Nabo?enstvi	katolictvi
Po?et ?len?	2 109 670
Barvy	modra
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

K?es?anska demokracie ( italsky Democrazia Cristiana , zkratka DC ) byla italska k?es?anskodemokraticka politicka strana. Po celou dobu svoji existence byla nejsiln?j?i italskou stranou. Vladla v letech 1943 a? 1994 do jejiho rozpu?t?ni v afe?e Tangentopoli . ^[1]

Historie [ editovat | editovat zdroj ]

Po?atky a konflikt s komunisty [ editovat | editovat zdroj ]

Strana se vyvinula na konci roku 1942 jako obnoveni p?vodni Italske lidove strany . V prosinci teho? roku se v Turin? podilela na zalo?eni Antifa?istickeho vyboru, opozi?ni organizace v??i fa?isticke diktatu?e .

Do ?ela strany se postavil Alcide De Gasperi , ktery se stal v prosinci 1945 premierem . V ?ervnu 1946 se konaly prvni povale?ne volby, z nich? K?es?anska demokracie vy?la s 35 procenty hlas? jako nejsiln?j?i. S levicovym blokem ostatnich dvou velkych politickych stran ( Italska komunisticka strana a Italska socialisticka strana ) ale m?li k?es?an?ti demokrate zhruba vyrovnane sily.

Od obnoveni civilni vlady se na ni podilely v?echny politicke strany v?etn? komunist?. ?im vice ale sv?tovou politickou scenu ovliv?ovala studena valka , tim vice se stup?oval americky tlak na vladu bez komunist?. De Gasperi vyu?il ke zbaveni se komunist? rozkolu v socialisticke stran? v kv?tnu 1947 . O sm??ovani zem? m?ly rozhodnout kli?ove volby v roce 1948 . Kampa? K?es?anska demokracie pojala jako konflikt mezi svobodu a komunismem, Amerikou a Ruskem. Hlasovani sko?ilo velkym usp?chem DC, ktera ziskala bezmala polovinu hlas?.

50. a 60. leta [ editovat | editovat zdroj ]

Od te doby K?es?anska demokracie jednozna?n? dominovala italske politice. Sice ji? nikdy nedosahla takoveho usp?chu jako ve volbach roku 1948, v?dy ale skon?ila na prvnim mist? a v?eobecny bojkot komunisticke strany znemo??oval vytvo?eni levicove koalice. Mocensky monopol K?es?anske demokracie na druhou stranu z podstaty podporoval korupci a zp?soboval jistou politickou strnulost.

V povale?nych letech Italie vstoupila do ery velkeho ekonomickeho rozkv?tu; K?es?anska demokracie se v tomto obdobi postupn? posunula do umirn?n?j?ich pozic. V ?edesatych letech za?ala strana vladnout se socialisty , a to zejmena pro zamezeni jejich splynuti s komunisty.

Historicky kompromis [ editovat | editovat zdroj ]

V dal?ich obdobich byly stale ?aste vlady k?es?anskych demokrat? se socialisty. Postupem ?asu se k tomu mirnila politika Italske komunisticke strany , ktera se posunula k eurokomunismu a spolupraci s DC. V letech 1976 - 1979 komuniste dokonce m?li zastoupeni ve vlad?. Tento novy kurs byl ozna?ovan jako ?historicky kompromis“; vyvolal nicmen? odpor jak ze strany pravicov?j?i ?asti K?es?anske demokracie, tak ze strany radikalnich komunist?. Ve spole?nosti nar?stalo nasili, zejmena kv?li extremn? levicovym Rudym brigadam . Ty staly za unesenim a naslednym zavra?d?nim ?elneho politika K?es?anske demokracie Alda Mora (b?ezen 1978 ). Pro zemi se tato udalost stala velkym ?okem. Nasledujiciho roku komuniste oznamili konec politiky historickeho kompromisu.

80. leta [ editovat | editovat zdroj ]

Volby v roce 1983 skon?ily pro stranu nejhor?im vysledkem od roku 1948 , kdy? ziskala pouze 33 procent hlas?. Kv?li roz?arovani a konflikt?m ve vedeni K?es?anske demokracie byl post premiera p?enechan socialistovi Bettinu Craximu . Za jeho vlady Italie vstoupila do nove konjunktury, zarove? ale za?aly na povrch vyplouvat zna?ne limity statni spravy, zejmena korupce a nehospodarnost. K?es?an?ti demokrate ani socialiste t?mto poti?im nedokazali efektivn? ?elit.

Rozpu?t?ni [ editovat | editovat zdroj ]

Problemy dramaticky vyvrcholily v roce 1993 b?hem tzv. afery Tangentopoli , kdy byl rozkryt korup?ni system sahajici do nejvy??ich pater politiky a vedeni politickych stran, a to v?etn? DC. Toto politicke zem?t?eseni zni?ilo dosavadni italsky politicky system i strany.

K?es?anska demokracie se nasledkem afery roku 1994 p?eorganizovala pod staronovym nazvem Italska lidova strana ; dramaticky ji ale klesla voli?ska podpora (na zhruba 10%) a nikdy nedosahla p?vodniho vyznamu. Po dal?ich slou?enich a rozkolech se v roce 2008 za?lenila do dne?ni st?edolevicove Demokraticke strany .

Krom? Italske lidove strany se roku 1994 odd?lil je?t? K?es?anskodemokraticky st?ed , ktery se roku 2002 slou?il do sou?asne Unie st?edu .

Ideologie [ editovat | editovat zdroj ]

Z ideoveho hlediska byla K?es?anska demokracie diverzifikovana, ve stran? existovaly pravicove i levicove frakce. Jednoticim motivem byl antikomunismus a prozapadni orientace . P?esto?e byli mnozi ?lenove pokrokov? ?i levicov? zam??eni, byl ve stran? jasny k?es?anskodemokraticky zaklad; m?la velkou podporu na venkov? i zastani ve Vatikanu . Celkov? se jednalu o stranu konzervativni elity s jistym socialn? konzervativnim prvkem. Jeji v?elidovy charakter a strach z komunismu k ni nicmen? p?ivedl i ?adu voli?? z jinych ?asti politickeho spektra.

Seznam lidr? [ editovat | editovat zdroj ]

Seznam tajemnik? strany [ editovat | editovat zdroj ]

• Alcide De Gasperi (1944-1946)
• Attilio Piccioni (1946-1949)
• Giuseppe Cappi (1949)
• Paolo Emilio Taviani (1949-1950)
• Guido Gonella (1950-1953)
• Alcide De Gasperi (1953-1954)
• Amintore Fanfani (1954-1959)
• Aldo Moro (1959-1964)
• Mariano Rumor (1964-1969)
• Flaminio Piccoli (1969)
• Arnaldo Forlani (1969-1973)
• Amintore Fanfani (1973-1975)
• Benigno Zaccagnini (1975-1980)
• Flaminio Piccoli (1980-1982)
• Ciriaco de Mita (1982-1989)
• Arnaldo Forlani (1989-1992)
• Mino Martinazzoli (1992-1994)

Seznam premier? za K?es?anskou demokracii [ editovat | editovat zdroj ]

• Alcide De Gasperi (1946-1953)
• Giuseppe Pella (1953-1954)
• Amintore Fanfani (1954)
• Mario Scelba (1954-1955)
• Antonio Segni (1955-1957)
• Adone Zoli (1957-1958)
• Amintore Fanfani (1958-1959)
• Antonio Segni (1959-1960)
• Fernando Tambroni (1960)
• Amintore Fanfani (1960-1963)
• Giovanni Leone (1963)
• Aldo Moro (1963-1968)
• Giovanni Leone (1968)
• Mariano Rumor (1968-1970)
• Emilio Colombo (1970-1972)
• Giulio Andreotti (1972-1973)
• Mariano Rumor (1973-1974)
• Aldo Moro (1974-1976)
• Giulio Andreotti (1976-1979)
• Francesco Cossiga (1979-1980)
• Arnaldo Forlani (1980-1981)
• Amintore Fanfani (1982-1983)
• Amintore Fanfani (1987)
• Giovanni Goria (1987-1988)
• Ciriaco de Mita (1988-1989)
• Giulio Andreotti (1989-1992)

Volebni vysledky [ editovat | editovat zdroj ]

Poslanecka sn?movna [ editovat | editovat zdroj ]

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

• PROCACCI, Giuliano. D?jiny Italie . ?im: Gius, 1993. ISBN   80-7106-152-2 . S. 355?394.  

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

• Obrazky, zvuky ?i videa k tematu K?es?anska demokracie na Wikimedia Commons