Johannes Urzidil

Z Wikipedie, otev?ene encyklopedie
Johannes Urzidil
Narozeni 3. unora 1896
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Umrti 2. listopadu 1970 (ve v?ku 74 let)
?im
Italie Itálie Italie
Misto poh?beni Campo Santo Teutonico
Pseudonym Hans Elmar
Povolani basnik , novina? , diplomat , spisovatel a kritik um?ni
Temata Pra?ska n?mecka literatura
Ocen?ni cena Charlese Veillona v n?meckem jazyce (1957)
Velka rakouska statni cena za literaturu (1964)
Cena Andrease Gryphia (1966)
Titul profesora
Man?el(ka) Gertrude Urzidil
Web oficialni stranka
Logo Wikimedia Commons multimedialni obsah na  Commons
Logo Wikicitátů citaty na  Wikicitatech
Seznam d?l v  Soubornem katalogu ?R
N?ktera data mohou pochazet z datove polo?ky .

Johannes Urzidil ( 3. unora 1896 , Praha ? 2. listopadu 1970 , ?im ) byl pra?sky , n?mecky pi?ici spisovatel , basnik , esejista a historik um?ni.

?ivot [ editovat | editovat zdroj ]

Pam?tni deska Johannesa Urzidila na byvale budov? n?meckeho gymnazia, Praha 1, Na P?ikop? 16

Narodil se v rodin? ?elezni?niho u?ednika ing. Josefa Ur?idila [1] , ktery pochazel z O?elina v okrese St?ibro a psal sve jmeno ?esky U?idil [2] , a jeho ?eny Elise Metzelesove, provdane Steinitzove, ktera si do svazku p?ivedla sedm d?ti z p?ede?leho man?elstvi. Jedinym jejich spole?nym dit?tem byl Johannes. U jeho porodu asistoval leka? a basnik Hugo Salus . Matka zem?ela 7. ledna 1900 , kdy? Johannesovi nebyly ani ?ty?i roky. Jeho otec se podruhe o?enil s ?e?kou Marii Mostbeckovou.

V roce 1906 za?al studovat na n?meckem gymnaziu v ulici Na p?ikop? . Zatimco na obecne ?kole pat?il jako syn u?ednika k ?zamo?nym“ ?ak?m, na gymnaziu ho jeho bohat?i spolu?aci mezi sebe nep?ijali, tak?e se citil osamocen. V roce 1913 otiskl prvni ver?e v  Prager Tagblattu pod pseudonymem Hans Elmar (jmeno hrdiny z knihy pozd?j?iho nositele Nobelovy ceny za literaturu Carla Spittelera ). Maturitu slo?il v roce 1914 a nasledn? se zapsal na pra?ske n?mecke universit? studium germanistiky , slavistiky a d?jin um?ni (prof. W. Klein, H. Schmerber, A. Grunwald). Ve stejne dob? za?al nav?t?vovat kavarnu Arco . Zde se seznamil s p?ednimi pra?skymi n?meckymi literaty, jako byli nap?iklad: Franz Kafka , Max Brod , Franz Werfel , Egon Erwin Kisch , Oskar Kuh , Ernst Weiss , Ludwig Winder , Karl Brand , Felix Weltsch nebo Oskar Baum . Stal se vyznava?em expresionismu , spolu s vydavatelem Leo Reissem od roku 1917 p?ipravoval a od roku 1918 redigoval brn?nsky expresionisticky ?asopis Der Mensch . V letech 1915?1917 se seznamil s ?eskymi mali?i Vaclavem ?palou , Vlastislavem Hofmanem a Rudolfem Kremli?kou . V letech 1916 ? 1918 slou?il v rakousko-uherske armad?, kde pracoval v zasobovacich skladech v Praze?Hole?ovicich. Zde se seznamil s  Jaroslavem Topi?em (synem a nastupcem nakladatele Franti?ka Topi?e ). Jeho prost?ednictvim se seznamil v roce 1918 s mali?em Janem Zrzavym . Univerzitni studia dokon?il v letech 1918?1919 a p?sobil pak jako p?ekladatel na U?adu zmocn?nce N?mecke ?i?e v Praze a u?ednik velvyslanectvi.

Od prosince 1921 nastoupil jako tiskovy rada n?meckeho velvyslanectvi v Praze (Pressebeirat der Deutschen Gesandtschaft). Toto misto zastaval a? do nastupu nacismu . V ?ijnu 1933 byl uvoln?n ze svych povinnosti a v lednu 1934 byl propu?t?n. V roce 1922 zalo?il spolu s  Oskarem Baumem a Ludwigem Winderem Ochranny svaz n?meckych spisovatel? v ?eskoslovensku (Schutzverband deutscher Schriftsteller in der ?SR). Tato organizace p?sobila aktivn? p?edev?im po nastupu nacist? k moci. Urzidil byl tajemnikem tohoto svazu. Dne 4. dubna 1922 se o?enil s Gertrudou Thiebergerovou (dcerou pra?skeho rabina), jako sv?dci byli na svatb? Jan Zrzavy a sekreta? n?meckeho vyslanectvi Heinrich Stephany. V roce 1932 byl ?e?nikem u odhaleni soch Johanna Wolfganga Goetha v Teplicich a Marianskych Laznich ke 100. vyro?i jeho umrti. Jako ?ak germanisty Augusta Sauera se zabyval vztahem Goetha k ?echam, o n?m napsal n?kolikrat p?epracovanou knihu Goethe in Bohmen (od roku 1932 3 n?mecka vydani, ?eske jako ?Goethe a ?echy“).

Dne 10. listopadu 1934 ziskal domovske pravo v Zadni Zvonkove (ve 30. letech 20. stoleti jezdil na letni byt do osady Josef?v D?l ). [3]

Johannes Urzidil a zedna?stvi [ editovat | editovat zdroj ]

Od roku 1923 byl Urzidil ?lenem zedna?ske lo?e ?Harmonie“. V roce 1925 se stal mistrem a v roce 1937 stoli?nim mistrem. Tato lo?e byla v roce 1938 uspana a rozpu?t?na.

Emigrace [ editovat | editovat zdroj ]

?Za prvni sv?tove valky dr?el Urzidil s ?echy, po Versailles daval za pravdu sti?nostem N?mc?, nastup Hitlera jej p?ivedl op?t k ?ech?m, av?ak povale?ny odsun ?eskych N?mc? okam?it? odsoudil. ? Spravedlnost je poutnik a slu?ny ?lov?k putuje s ni ? napsal par let p?ed smrti v textu Nezaujate ohlednuti.“
Viktor ?lajchrt o J. Urzidilovi [4]

V noci z 30. ?ervna na 1. ?ervence 1939 se poda?ilo man?el?m Urzidilovym opustit uzemi Protektoratu. Odjeli do Italie a odtud lodi do Velke Britanie , kam dorazili 2. srpna 1939. Usidlili se ve vesni?ce Viney Hill v  Gloucestershire . V lednu 1941 se Urzidilovi v  Londyn? setkali s basni?kou Bryher , ktera financovala jejich ut?k. 30. ledna odpluli Urzidilovi do Spojenych stat? americkych a 12. unora p?istali v  New Yorku . Ve Spojenych statech americkych se Urzidil nejprve ?ivil jako knihvaza?. Po p?ekonani po?ate?ni ned?v?ry k p?ist?hovalc?m se za?al op?t v?novat psani. Dne 16. dubna 1946 ziskal Urzidil americke ob?anstvi. V letech 1951 ? 1953 pracoval v rakouskem odd?leni rozhlasove stanice Hlas Ameriky . Byl propu?t?n v ramci ?istek mccarthismu .

Urzidil podnikl p?edna?kova turne, p?edev?im po Evrop?, a to v letech 1953 , 1957 , 1962 , 1964 , 1965 , 1968 (b?hem teto cesty se ve Vidni naposledy osobn? setkal s  Janem Zrzavym ). P?i sve posledni p?edna?kove cest? v roce 1970 zem?el v  ?im? na mozkovou mrtvici. Je poh?ben na h?bitov? Campo Santo Teutonico u baziliky svateho Petra .

Ocen?ni [ editovat | editovat zdroj ]

Odkaz [ editovat | editovat zdroj ]

Po Urzidilovi je pojmenovana planetka 70679 Urzidil , ktera byla objevena v roce 1999 na hv?zdarn? Kle? astronomy Janou a Milo?em Tichym . V roce 2006 otev?ela Spole?nost Johannese Urzidila jeho muzeum ve Zvonkove (Glockelberg) na ?umav? . Expozice ji? ale byla uzav?ena. [5]

Dilo [ editovat | editovat zdroj ]

Urzidil byl od roku 1921 pra?skym dopisovatelem Berliner Borsen-Courier, redaktorem ?asopisu Harmonie, vydavatelem literarniho ?asopisu Das Silberboot (1935-1937 a spolupracovnikem bratislavskeho Die drei Ringe (1935-1938). P?ispival ?lanky do ?asopis? a novin Veraikon, Die Aktion, Alt-Prager Almanach, Deutsche Kunst und Dekoration, Das Kunstblatt, Musaion, Forum, The Germanic Rewiew, Deutsche Zeitung Bohemia, Obzor, Prager Tagblatt, Slavische Rundschau, Tribuna.

Spisy (vyb?r) [ editovat | editovat zdroj ]

  • Goethe v ?echach (Goethe in Bohmen, 1932 , roz?i?eno 1962 )
  • publikace o  Vaclavu Hollarovi :
    • n?mecky: Wenceslaus Hollar: Der Kupferstecher des Barock , 1935 ) um?lecka monografie o Hollarov? praci v  m?dirytectvi :
    • ?esky: Vaclav Hollar: Um?lec, vlastenec, sv?toob?an (varianta nazvu: Hollar: ?ivot um?lce a evropana , 1937 )
    • anglicky: Hollar: A Czech Emigre in England ( 1942 )
  • Ztracena milenka (Die verlorene Geliebte, 1956 ) ? povidky
  • Memnon?v sloup (Die Memnonsaule, 1957 ) ? basn?
  • Pra?sky triptych (Prager Triptychon, 1960 )? povidky
  • O basn?ni (Uber das Dichten, 1961 ) ? eseje
  • Das Elefantenblatt ( 1962 ) ? povidky
  • Tudy kra?i Kafka (Da geht Kafka, 1965 ) ? eseje
  • O mem pra?skem tatinkovi a o mem newyorskem ?emesle (Vaterliches aus Prag und Handwerkliches aus New York, 1969 ) ? autobiografie
  • Posledni tombola (Die letzte Tombola, 1971 ) ? posmrtn? vydane povidky
  • Pedantova zpov?? (Bekenntnisse eines Pedanten, 1972 ) ? posmrtn? vydane autobiograficke povidky a eseje

?eske p?eklady [ editovat | editovat zdroj ]

Odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Reference [ editovat | editovat zdroj ]

  1. ↑ ?ivotopis Johannesa Urzidila na strankach johannes-urzidil.cz
  2. ↑ p?ihla?ka otce
  3. ↑ MARE?, Jan; KARE?, Ivo. Kohouti k?i?. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2023-06-24]. Dostupne online .  
  4. ↑ Citovano podle HERTL, David. Johannes Urzidil ? posledni velky n?mecky spisovatel z Prahy. ?esky rozhlas [online]. 2015-10-29. Dostupne online .  
  5. ↑ Vaclav Votruba: Ze Zadni Zvonkove zbyl jen kostel a muzeum , ceskokrumlovsky.denik.cz, 11. 10. 2010

Literatura [ editovat | editovat zdroj ]

  • Lubomir Slavi?ek (ed.), Slovnik historik? um?ni, vytvarnych kritik?, teoretik? a publicist? v ?eskych zemich a jejich spolupracovnik? z p?ibuznych obor? (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1564-1566, Academia Praha 2016, ISBN   978-80-200-2094-9
  • V. Macha?kova-Riegerova, Bibliografie, in: Johannes Urzidil, Bekenntnisse eines Pedanten, Zurich-Munchen 1972, s. 213-262
  • DEMETZ, Peter . Znovu ?ist Urzidila. P?eklad Anna Siebenscheinova . Literarni noviny . 24. srpna 1995, ?is. 34, s. 4?5. P?vodn? p?edneseno 8. b?ezna 1995 na konferenci o ?ivot? a dile Johannese Urzidila.  
  • Ji?i Vesely: Hledani harmonie , p?edmluva ke knize Johannes Urzidil: Hry a slzy , Praha , Odeon, 1985
  • Steffen Hohne, Johann Klaus, Mirek N?mec (Hrsg.): Johannes Urzidil (1896-1970): Ein ?hinternationaler“ Schriftsteller zwischen Bohmen und New York (= Intellektuelles Prag im 19. und 20. Jahrhundert , Band 4). Bohlau, Koln / Weimar / Wien 2012, ISBN   978-3-412-20917-9 . Info Bohlau Verlag Archivovano 23. 9. 2015 na Wayback Machine ., Schriftsteller zwischen Bohmen und New York

Souvisejici ?lanky [ editovat | editovat zdroj ]

Externi odkazy [ editovat | editovat zdroj ]

Citovano z ? https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Johannes_Urzidil&oldid=23346568 “